CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Jan Buka Olomouc 2014

2 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Dopad vystěhování vyloučené lokality Přichystalova v Olomouci na její obyvatele Jan Buka Vedoucí práce: Mgr. Daniela Růţičková Olomouc 2014

3 Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracoval samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci 27. dubna Podpis

4

5 Děkuji své vedoucí Mgr. Daniele Růţičkové, ţe mou práci odborně vedla, radila mi a motivovala mě do dalšího díla. Dále pak všem, kteří ochotně odpovídali na mé otázky. Bez vás by to nešlo.

6 Obsah Úvod... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST Úvod do teoretické části Vyloučená lokalita Přichystalova v kontextu sociálního vyloučení Sociální vyloučení v obecné perspektivě Sociálně vyloučená lokalita Sociálně vyloučená lokalita Přichystalova Olomouc Vystěhování vyloučené lokality Přichystalova Obyvatelé vyloučené lokality Přichystalova Dopady vystěhování v kontextu holistického přístupu II. EMPIRICKÁ ČÁST Metodologie výzkumu Cíl výzkumu Pouţité metody Výzkumný soubor Analýza dat Dopady vystěhování v biologické dimenzi Dopady vystěhování v sociální dimenzi Dopady vystěhování v psychologické a spirituální dimenzi Závěr Seznam zdrojů Anotace... 39

7

8 Úvod Ke konci září roku 2013 došlo k vystěhování veškerého obyvatelstva z etnicky segregované olomoucké vyloučené lokality na ulici Přichystalova. Oficiálním důvodem byl neuspokojivý stav objektu, stíţnosti obyvatel okolních domů a nelepšící se situace v lokalitě. V roce 2012 vzniká v rámci projektu Lokálního partnerství Akční plán, ten ve spolupráci s řadou subjektů (například neziskovými organizacemi a Magistrátem města Olomouce) měl situaci v lokalitě řešit v rozmezí pěti let, od roku 2013 do roku Ale vzhledem ke zmíněnému razantnímu řešení z roku 2013, nebylo moţné jej stihnout uplatnit v plné šíři. V květnu byl schválen návrh na převod objektu do majetku Správy nemovitostí Olomouc. V září byl pak převod jako takový uskutečněn a veškeré obyvatelstvo bylo z lokality vystěhováno. Jedním z důvodů bylo tvrzení, ţe se situace v lokalitě nelepší a je třeba přistoupit k tomuto kroku. A to i přes zmíněný časový plán. Některým z rodin se podařilo získat lepší bydlení v rámci Olomouce či jiného města. Části však ne a proto byli přestěhováni do druhé olomoucké vyloučené lokality na Holické. Podle mého názoru tak došlo k odklonu od reálného a komplexního řešení celé situace vyloučené lokality k okamţitému řešení, bez dlouhodobých účinků, které spíše problém sociálního vyloučení upozadí, neţ řeší. Potenciál uplatnění komunitní práce a aktivizace obyvatel lokality tak zůstal nevyuţit a ţivotní podmínky lidí byly rychle změněny. Právě tyto změny, potaţmo dopady, vyvolané rychlým opatřením, touto prací zkoumám, a to z toho důvodu, ţe je lze efektivně vyuţít v dalším řešení ţivotních situací těchto lidí. Poslouţí totiţ k orientaci v celé situaci vyvolané výše popsaným krokem a zprostředkovávají pohled lidí, kterých se, jako jediných tento krok reálně dotkl a dotýká. Navíc má vystěhování z lokality dle mého názoru vliv na současnou ţivotní úroveň bývalých obyvatel a svým výzkumem bych rád zjistil jaký. Jako reakci na výše popsané jsem se rozhodl vytvořit případovou studii o této události. Výzkum je postavený na rozhovorech s osobami, které pocítily a pociťují důsledky vystěhování z lokality Přichystalova, kdy poznatky získané tímto výzkumem tak zprostředkují i jejich úhel pohledu. Získané informace bych rád poskytl sociálním sluţbám, které se participují na řešení tohoto problému, dále pak Magistrátu města Olomouce, který situaci svým krokem vyvolal a v případě zájmu i veřejnosti, která není o situaci informovaná, popřípadě jen neurčitě. 6

9 Nejprve v teoretické části definuji nejzákladnější pojmy nutné pro pochopení problematiky. Věnuji se zde také rozboru dokumentace, která slouţila jako jeden ze zdrojů dat v této případové studii. V první kapitole proto poskytuji obecný úvod do pojmu sociální vyloučení a sociálně vyloučená lokalita ale uvádím také popis konkrétní vyloučené lokality, kterou byla ta na Přichystalově ulici. Informace čerpám z výzkumu, který byl v lokalitě proveden v roce 2011 a jehoţ výstupem byl akční plán tvorby udrţitelných a postupně se zlepšujících podmínek. Dále pak popisuji samotný akt vystěhování lokality. Vzhledem k faktu, ţe lokalita byla etnicky segregovanou, další kapitola pojednává o romském sociálním vyloučení. Nejprve proto uvádím historický kontext a posléze jeho dopady na současnou situaci Romů v ČR, potaţmo v Olomouci. Poslední kapitola je vysvětlením toho, co je myšleno dopadem. Na tomto pojmu předestírám, jak na příčinnost problematiky nahlíţím v rámci této práce a jak vlastně dopady zjišťuji. A to z toho důvodu, ţe celá problematika bývalé lokality na Přichystalově je velmi rozsáhlá a tak bude pro čtenáře snadněji uchopitelné, co je v této práci oblastí mého zájmu. V závěru shrnuji výstupy z kapitol, ty dohromady vytváří obraz respondenta následujícího výzkumu. Metodě a metodologii výzkumu samotného se věnuje empirická část práce. Nejprve obecně popisuji uţitou metodologii, kterou je kvalitativní výzkum a posléze přístup k němu. Tím je, jak je napsáno výše, případová studie. Popisuji také techniku sběru dat a jejich následnou analýzu. Poslední částí práce je analýza dat výzkumu dopadů vystěhování lokality, na její obyvatele. 7

10 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Úvod do teoretické části Tato část textu slouţí jako rozbor potřebné dokumentace vztahující se ke zkoumané problematice. Kromě definice pojmů, potřebných pro hlubší pochopení fenoménu sociálního vyloučení a vyloučených lokalit, také rozebírám získané materiály o lokalitě na Přichystalově a o jejím vystěhování. Proto lze tuto část textu vnímat i jako analýzu dat z dokumentace. Předchozí výzkum, který byl v lokalitě Přichystalova zrealizován kvůli zmíněnému akčnímu plánu neziskovými organizacemi koordinovaný mi Společností Podané ruce a jehoţ výstup je de facto akčním plánem, se lze dočíst například o historii lokality, jejím obyvatelstvu, či o konkrétních projevech místního sociálního vyloučení. Proto jej rozebírám a poukazuji na jeho nezbytnost pro komplexní zpracování této studie. Podrobněji zde popisuji také samotný akt zrušení lokality, který vyvrcholil zářím Dalším okruhem pojmů se zabývá třetí kapitola teoretického rámce. Ta pojednává o samotných obyvatelích lokality, coţ byli lidé příslušní k romskému etniku. Vzhledem k faktu, ţe šlo o osoby ţijící v sociálně vyloučené lokalitě, lze o nich uvaţovat jako o sociálně vyloučených. Proto krátce nastiňuji historii romského etnika v rámci 20. století, jejímţ výstupem je propad etnika do sociálního vyloučení. Posléze popisuji specifika tohoto vyloučení v romském kontextu. Poslední kapitola obecně vysvětluje co si představit pod zkoumanými dopady. Tedy, co se pod tímto pojmem skrývá v rámci této práce a co z této definice vyplívá pro výzkumný záměr. Konkrétně vysvětlím holistický přístup, v rámci kterého jsem dopady na vystěhované obyvatele zkoumal. Výstup z teoretické části této práce, tak poskytuje základní obraz respondenta navazujícího výzkumu. 2 Vyloučená lokalita Přichystalova v kontextu sociálního vyloučení Pro orientaci v celé zkoumané problematice, je nezbytné nejprve vysvětlit pojmy sociální vyloučení a vyloučená lokalita. Ty posléze uplatním i v analýze dat z dokumentace o konkrétní bývalé vyloučené lokalitě na Přichystalově ulici. V historickém exkurzu lze vidět vývoj vyloučení lokality, snahy o prevenci a plány na 8

11 její záchranu. Mezníkem, který tyto snahy zastavil, bylo v závěru popisované vystěhování této lokality. 2.1 Sociální vyloučení v obecné perspektivě Navrátil (2003) definuje sociální vyloučení takto: Sociální vyloučení je proces (nebo stav), který určité jednotlivce, rodiny, případně skupiny či celá lokální společenství (komunity) omezuje v přístupu ke zdrojům, které jsou potřebné pro participaci na sociálním, ekonomickém i politickém a občanském životě společnosti. Tento proces (stav) má mnoho příčin. Patří mezi ně chudoba, nízké příjmy, diskriminace, nízká míra vzdělanosti, zdevastované životní prostředí (tak typické pro slumy), často také etnická příslušnost. Prostřednictvím tohoto procesu jsou lidé odstřiženi na významnou periodu v životě od institucí a služeb, sociálních sítí a rozvojových příležitostí, které má k dispozici většina obyvatel ve společnosti. (Navrátil, 2003, str. 34) Praktický pohled na definici sociálního vyloučení poskytuje Parsonsův (1971) model společnosti. V tomto modelu autor poukazuje na čtyři základní společenské systémy, kterými jsou: demokratický a právní systém (obč. integrace), pracovní trh (ekonom. integrace), sociální stát (soc. integrace) a rodinný x komunitní systém (interpersonální integrace). Sociální vyloučení můţeme chápat jako stav, kdy je znemoţněno jednotlivci či skupině se participovat v některém z těchto systémů. Občanskou integrací je myšlen stav rovného občanství v demokratickém systému. Ekonomická a sociální integrace znamená být ekonomicky aktivní a popřípadě vyuţívat a být součástí státní sociálních systémů. Oblast interpersonální integrace stojí na faktu mít rodinu, přátele a sociální síť poskytující zázemí a morální podporu. Systém sestávají cí z těchto čtyř sloţek je komplementárním díky jeho vnitřní provázanosti. Tento model sociálních systémů pak stojí na předpokladu, ţe není-li jeden z pilířů dostatečně silný, musí jej ostatní v jeho funkci podpořit. (Parsons, 1971, podle Navrátil, 2003, str. 33) Promítneme-li výše popsané do ţivotní situace obyvatel vyloučené lokality Přichystalova, lze vypozorovat problémy v kaţdém ze systémů. Špatná orientace v právním a demokratickém systému se projevila nedostatečnou znalostí svých moţností v rámci společnosti. Velká zadluţenost a nezaměstnanost obyvatel lokality je pak jasným ukazatelem vyloučení z pracovního trhu. Obyvatelé lokality také byli ve většině případů závislí na sociálním státu bez moţnosti se z této závislosti vymanit. Rodinný a komunitní systém byl narušen například rozdílnými postoji k lokalitě (blíţe 9

12 popsáno v dalším textu), nebo rozdílnou etnickou příslušností, popřípadě také mnoţstvím sociopatologických jevů, které ţivot ve vyloučené lokalitě obvykle provází. Samotné projevy sociálního vyloučení pak vymezuje Pierson (2000) v některých oblastech ţivota, například v chudobě a nízkém příjmu, nepřístupnosti trhu práce, absenci sociální sítě nebo nízké míře sociální podpory, kontextu (vyloučené) lokality nebo problematickém přístupu ke sluţbám. Pojem chudoby a nízkého příjmu úzce souvisí i s druhou oblastí, kterou je omezený přístup k trhu práce. Tyto faktory jsou v kontextu sociálního vyloučení klíčové. Příčinami bývá nedostatečná kvalifikace, ale i předsudky a stereotypy zaměstnavatelů, neochotných zaměstnávat některé skupiny obyvatel. Vyloučení ze sociálních vazeb, sítí spočívá v absenci či narušení základního typu (rodina, blízcí, přátelé), nebo sekundárního typu, kterým jsou sítě formální a zprostředkovávané. Základní typ sítí stojí na těsných, osobních vztazích. Sekundární sítě jsou zpravidla tvořeny volnějšími vztahy na racionální bázi, zprostředkující informace o vzdělávání, volných pracovních místech a jiných základních společenských zdrojích. Kontext lokality se projevuje kvalitou obývaných bytů, nedostatečností rekreace nebo stavem pozemní komunikace. Ve výsledku lze o lokalitě, která nesplňuje řadu dalších předpokladů (míra sociální provázanosti sousedství, nízká míra občanských a komerčních aktivit, aj.) konstatovat, ţe se jedná o lokalitu vyloučenou. Důleţitým prvkem je zmíněný přístup ke sluţbám. Tím je myšleno spektrum sluţeb veřejných i komerčních, vyuţívaných obyvateli. Jde například o zásobování elektřinou, plynem, vodou a pitnou vodou, přístup k sociálním sluţbám, veřejná doprava, pošta, zdravotní péče, přístupnost školy, aj. Fenomén sociálně vyloučené lokality je blíţe popsán ve třetí kapitole. Problematika sociálního vyloučení je dvousečná, a to jak ze strany sociálně vyloučených, pro které je tento stav či proces devastačním, tak pro společnost, která můţe vnímat sociální vyloučení jako neúčinnost solidarity a dysfunkčnost sociálního zabezpečení. Na vzájemné rovině je pak celá situace potenciálním ohroţením jak společenským, tak pro osoby ze společnosti vyloučené. (Pierson, 2002, podle Navrátil, 2003, str ) Na situaci obyvatel vyloučené lokality, kterou budova na Přichystalově jednoznačně byla, lze promítnout výše popsané teoretické konstrukce. Například popsaná dvousečnost jevu se v praxi Přichystalovi projevovala prohlubujícími se problémy v lokalitě a zároveň zhoršujícím se negativním nazíráním ze strany okolní 10

13 společnosti. To byl jeden z několika důvodů, které ve výsledku vyústily aţ v oficiální, rychlé řešení situace Magistrátem města Olomouce, který lokalitu vystěhoval a tím ukončil její sociální vyloučení. Ne však sociální vyloučení jejích obyvatel. 2.2 Sociálně vyloučená lokalita Jedním ze základních znaků sociálního vyloučení je takzvaný charakter lokality. Ten lze vypozorovat z kvality bytů v oblasti, absencí dostupných rekreačních zařízení, popřípadě stavem pozemních komunikací v dané oblasti. Jde jen o výčet, na první pohled pozorovatelných faktorů. Dalším moţným pohledem jsou sociální charakteristiky, které tuto oblast doprovází a identifikují. Jde například o obvykle nízkou úroveň provázanosti místního obyvatelstva, či nízkou míru místních občanských a komerčních aktivit. (Navrátil, 2003, str. 34) Sociálně vyloučené lokality bývají tvořeny ulicemi, čtvrtěmi, jednotlivými domy či ubytovnami. A to jak v obcích, tak mimo ně. Lokality se různí co do vnitřní specifičnosti, příkladem je charakter problémů uvnitř lokality a problémy mezi lokalitou a jejím okolím, velikost, historie, vnější práce s lokalitou, či sociální struktury uvnitř lokality. Vyloučené lokality jsou v našem kontextu nejčastěji obývány rodinami, či jednotlivci, závislými na sociálních dávkách, nezaměstnanými a ve výsledku nízkopříjmovými. Tito lidé mají ztíţený přístup k institucionální pomoci, sociálním sluţbám apod. Jsou tedy, de facto, vyloučeni ze společenského ţivota. Do těchto lokalit jsou vystěhováni často lidé, kteří mají problémy s dluhy na nájemném či energiích, popřípadě jsou majoritní společností povaţováni za problémové. Obyvatelé vyloučené lokality jsou vnitřně silně diferencovanou skupinou, na druhou stranu v lokalitách zpravidla vzniká systém hodnot a pravidel nezávislých na ekvivalentu majoritní společnosti vně lokality. Vzhledem ke koncentraci sociálně patologických jevů a obecně sociálně vyloučených osob, jsou zaběhnuté vzorce chování mezigeneračně předávány a problematika přetrvává. Existence vyloučené lokality proto ohroţuje jak její obyvatele, tak společnost mimo ni. (Nedělníková a kol., 2007, str ) Jako jednu z podmínek uspokojení základních lidských potřeb lze označit jistotu bydlení a přístup k němu. Úroveň bydlení se tak stává ukazatelem ţivotní úrovně. Proto lze říci, ţe sociální vyloučení skupiny (v případě této práce romské skupiny) způsobuje i prostorovou segregaci. Jinými slovy jde o prostorovou koncentraci vyloučené skupiny v určité lokalitě. Ve zmíněné lokalitě, tak kromě sídelní segregace, dochází také 11

14 k segregaci sociální. Důvodem je, ţe tyto lokality obývají lidé s nízkou ţivotní úrovní. V důsledku je pak vyloučenou lokalitou místo, kde se soustřeďuje sociálně slabé minoritní obyvatelstvo. (Šimíková, 2003, str. 46) V kontextu romského sociálního vyloučení, které je zároveň hlavním kontextem této práce, je nutné zmínit, ţe lokality, kde tito lidé převáţně ţijí, předurčují i jejich bytové podmínky, tedy úroveň bydlení a potaţmo pak ţivotní úroveň. Na obecné rovině lze vypozorovat komplikace při poptávce po bytech pro celou společnost. Díky sociálnímu vyloučení Romů, je však při získávání adekvátního bydlení pravděpodobná ještě těţší situace. Dalším faktorem, který zhoršuje podmínky v obytných prostorách je vícedětnost rodin. Ta zapříčiňuje nedostatek osobního prostoru, nedostatek prostoru pro děti (hra a učení), hygienické a zdravotní podmínky bytu, aj. Špatné podmínky pro získání adekvátního bytu, odkázanost na segregovanou lokalitu a celkový niţší ţivotní standard oproti majoritní společnosti, tak vede k setrvávání a postupnému zhoršování sociálního vyloučení. (Šimíková, 2003, str. 46) 2.3 Sociálně vyloučená lokalita Přichystalova Olomouc V této části textu čerpám ze Situační analýzy, ta vznikla v rámci projektu Lokálního partnerství, jehoţ cílem byla systematická práce s vyloučenými lokalitami na Přichystalově a Holické. Jako výstup této analýzy byl akční plán, který se měl v lokalitách od roku 2013 začít realizovat. Vyloučená lokalita na Přichystalově 70 vykazovala některé z výše popsaných znaků, které tento fenomén doprovází. Příkladem byla vysoká zalidněnost objektu či lokace na periferii města. Na druhou stranu nedocházelo k úplnému vyloučení z prostoru, obyvatelé vyuţívali místní infrastruktury a byli začleněni do ekonomického systému. Lokalita proto nebyla fyzicky odloučena od okolní společnosti, obyvatelé sdíleli společné sféry sluţeb apod. Lokalita vznikla po roce 1991, konkrétně po amnestii, kdy propuštěným byly přidělovány zdejší byty. Vývoj privatizací a restitucí po roce 1991 způsobil postupné sestěhování romského obyvatelstva, původní obyvatelé začali lokalitu opouštět a ta se tak stává, aţ na několik neromských obyvatel, etnicky segregovanou. V roce 2004 vzniká v objektu kancelář terénních sociálních pracovníků. V roce 2007 vznikají v suterénu objektu klubovny pro děti z lokality a okolí. O rok později, v roce 2008 prochází objekt částečnou rekonstrukcí. V roce 2009 přibývá také kamerový systém do 12

15 okolních ulic, ten doplňoval kamerový systém z roku 2003 uvnitř budovy. V budově také kromě zmíněných sociálních sluţeb sídlila také kancelář bezpečnostní agentury Gold Office. Oficiální důvod byl zajištění (spolu s kamerovým systémem) klidu v domě a prevence kriminality. Podle důvodové zprávy o řešení problematiky lokality vydané Magistrátem města Olomouce v roce 2013 byla úspěšnost nevalná. Objekt samotný byl zevnitř silně zanedbaný, špinavé chodby a výtahová šachta po nefunkčním výtahu zaplněná odpadem. V roce 2004 se podařilo terénním sociálním pracovníkům v objektu zaktivizovat rodiny, aby se podíleli na úklidu společných prostor. Situace se krátce zlepšila, postupně se však začala vracet do původního stavu. Výše zmíněná zalidněnost objektu se projevovala například pohybem velkého počtu dětí, a to jak v objektu, tak v blízkém okolí. V bezprostřední blízkosti lokality se nacházel Dům s pečovatelskou sluţbou. Generační obsazení a rozdílná ţivotní specifika obou objektů vyvolávaly škálu konfliktů různé intenzity a váţnosti. Ve výsledku šlo vypozorovat nízkou úroveň prostorového vyloučení lokality, a to z toho důvodu, ţe budova se sice nacházela v krajní části města, ale byla blízko místní zástavby a byla tak přítomna společenskému dění. Symbolické vyloučení však bylo markantní. Dům byl u obyvatel okolních objektů hanlivě označován a postupně vystoupil do povědomí jako špatná adresa značící propad na společenské dno. Výše zmíněné vyuţívání infrastruktury proto lokalitu nevylučovalo prostorově, ale nepodílení se jejích obyvatel na aktivitách okolní společnosti a zmíněné hanlivé označování a odmítavý postoj majority, vedly právě k tomuto symbolickému vyloučení. Z oblasti bytové problematiky v rámci popisované lokality vyplývá, ţe šlo o městské byty. Byty byly pronajímány na návrh člena bytové komise nebo bytového oddělení Správy nemovitostí Olomouc a to po projednání v bytové komisi a schválení Radou města Olomouc. Podmínkou byla nezadluţenost, ţádná jiná uzavřená nájemní smlouva, či vlastní obytné prostory, apod. Obvyklou podmínkou, která stojí za pozornost, bylo také vyplacení dluhu po předchozím nájemci. Smlouvy byly uzavírány na velmi krátkou dobu 3 měsíců, kdy byla moţnost prodluţovat o další 3 měsíce. V případě bezproblémovosti nájemníka bylo moţno po jednom roce smlouvu prodluţovat o 6 měsíců. Pravidla uzavírání nájemních smluv poukazují na jeden podivný trend, a to ten, ţe lidé, kteří se do bytu nastěhovali bez dluhů vůči městu, je tak poměrně brzy získali, i přes plnění povinností nájemníka a to právě kvůli povinnosti 13

16 vyplácet dluh po předchozím nájemníku. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str. 7 10) Ţivotní podmínky v lokalitě dobře ilustrují výpovědi samotných obyvatel. Respondenti toho výzkumu byli rozděleni ve svých výpovědích na tři skupiny. Nejmenší skupina byla s bydlením v lokalitě spokojená, netrápila ji plesnivost bytů, byt získali jiţ opravený či v lepším stavu díky opravám předchozích nájemníků. Jedním z důvodů byl fakt, ţe tito lidé měli první samostatný byt, do té doby ţili převáţně na ubytovnách. Spokojenost souvisela i s okolím domu, to popisovali jako klidné prostředí bez rasismu, který obyvatelé domu pociťovali v jiných částech domu. Nazírali také kladně na sousedské vztahy a přílišnou nekonfliktnost ostatních obyvatel. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str ) Druhou, největší skupinou byli lidé, kteří s ţivotními podmínkami v lokalitě nebyli spokojení a vnímali je tedy jako špatné. Nespokojenost byla připisována nevhodnému technickému stavu bytů, zanedbanosti prostředí, vlhkosti bytů, zanedbanosti společných prostor, přítomností plísní a škůdců, nehygienického stavu koupelen a toalet, netěsnícím oknům a nemoţnosti tak byt vytopit a to i přes pouţívání instalovaných (nákladných) přímotopů či omezenému přísunu teplé vody. Dalším faktorem byly nájemní podmínky, kdy nájemci vnímali výši nájemného neadekvátní stavu bytu a lokalitě jako celku (např. špatnému jménu lokality), dále také nutnosti zaplatit dluh po předchozím nájemníkovi a to i přesto, ţe město tuto pohledávku i nadále vymáhá po nájemníkovi předchozím. To tato skupina respondentů vnímala jako jasnou nespravedlnost. Kritizovány byly i úloţné prostory a celková přelidněnost domu. Hluk provázející velký pohyb dětí po domě. Z toho plynoucí mezilidské konflikty v domě, neochotu se domluvit a slevit ze svých nároků či změnit chování vůči ostatním v domě. Dalším faktorem kritiky byla etnicita osazenstva domu, které bylo vnímáno jako nucená tvorba ghetta a popřípadě celkově sociální charakteristika nově příchozích obyvatel. Ti byli většinou závislí na sociálních dávkách, polapeni dluhovou pastí, v očích některých nájemníků problémoví a ţivotní úroveň v domě (jiţ tak nízkou) dále zhoršující. To z pohledu těchto lidí ovlivňuje a kazí například i jejich děti. Kritizována byla i zbytečnost vrátnice agentury Gold Office. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str ) Třetí skupinou jsou lidé, kteří vnímali bydlení v lokalitě Přichystalova s jeho klady a zápory. Poskytli sice výše popsanou kritiku, ale zároveň jim vyhovovalo okolní 14

17 prostředí, neodloučenost domu a cenili si faktu, ţe mají kde bydlet. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str. 26) 2.4 Vystěhování vyloučené lokality Přichystalova Ke dni 30. září roku 2013 byli z popisované lokality na Přichystalově ulici vystěhováni poslední nájemníci. Oficiálním důvodem byl: neuspokojivý technický stav budovy a vysoká koncentrace sociálně slabých skupin obyvatel, dále také opakované stíţnosti obyvatel v okolí lokality. Podle vyjádření zastupitelstva města Olomouce se situace v lokalitě dlouhodobě nelepšila. Proto se, i přes Akční plán (vzniklý v rámci projektu Lokálního partnerství, pod jeho křídly vznikla i výše představená Situační analýza) z roku 2012, který měl situaci v budově stabilizovat a postupně zlepšovat, který byl vytvořený a realizovaný s řadou olomouckých neziskových organizací a vycházel z konceptu tvorby sítí, rozhodlo zastupitelstvo k rychlému řešení (základem pro akční plán byla Situační analýza, ze které čerpám v této části práce). Akční plán mluví o projektu Lokálního partnerství takto: Cílem realizovaného projektu je nastavení sociálních služeb poskytovaných v lokalitách Přichystalova 70 a Holická 51, ohrožených sociálním vyloučením, takovým způsobem, aby došlo k efektivnějšímu a účelnějšímu propojení jednotlivých poskytovatelů, mezi které patří veřejná správa, neziskové organizace a další zainteresované subjekty, a nedocházelo tak k prohlubování sociální exkluze obyvatel těchto lokalit v důsledku nepřesného zaměření poskytovaných sociálních a navazujících služeb. Projekt si rovněž klade za cíl identifikovat služby, postupy a kapacity, které v lokalitách dosud chybějí. Cíle projektu má být dosaženo prostřednictvím Lokálního partnerství. Princip Lokálního partnerství, který představuje platformu odborníků a kompetentních osob zastupujících instituce, jež hrají významnou roli při práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením, by měl podpořit zpřístupnění služeb cílovým uživatelům. Práce platformy lokálního partnerství se opírá o dva výzkumy, které byly realizovány firmou SocioFactor, s.r.o. Jedná se o: Plánovací evaluaci zaměřenou na zmapování situace sociálních a dalších služeb ve vztahu k vymezeným lokalitám a Situační analýzu poskytující informace o aktuálním stavu a potřebách obyvatel lokalit. O svém cíli dokument hovoří takto: Cílem dokumentu je v rámci identifikovaných potřeb obyvatel lokalit ohrožených sociálním vyloučením navrhnout podpůrná opatření, která zabezpečí snižování míry sociálního vyloučení. Dokument formuluje mimo jiné rozvojové příležitosti, které mohou vyústit ve společné konkrétní projektové záměry zapojených aktérů. 15

18 Konkrétní oblasti působení Akčního plánu definuje zmiňovaná Situační analýza: Vymezit účel, jakému by měla lokalita sloužit. Vypracovat v lokálním partnerství strategický plán, na kterém se budou podílet místní aktéři v úzké spolupráci se statutárním městem Olomouc. Strategický (mikro)plán by měl vycházet z místních potřeb a navrhovat konkrétní opatření a projekty, které budou směřovat ke stanoveným cílům, rozdělovat úkoly a stanovit harmonogram plnění. V tomto bodě je vhodné spolupracovat s procesem komunitního plánování. A zejména začlenit strategický plán mezi dokumenty města, případně schválit Radou města. Snížit výskyt chudoby obyvatel lokality. Aktivizovat místní trh práce a zvýšit zaměstnatelnost obyvatel lokality. Zvyšovat zaměstnatelnost vyloučených osob. Poskytovat sociálně-zdravotní služby v lokalitě. Zvyšovat kvalitu předškolních a školních zařízení, spolupracovat se školami a pomáhat rodinám v tomto směru zvyšovat jejich kompetenci. Vytvářet pro děti příznivé podmínky pro vzdělávání, podporovat volnočasové aktivity dětí v lokalitě i mimo ní. Klást důraz na programy prevence v místě a rozvoj vztahů s místní komunitou. Obyvatele začleňovat do běžných aktivit společnosti, poskytované služby více otevírat okolí a také obyvatele integrovat do společenského dění mimo lokalitu. Zlepšit atraktivitu prostředí / okolí a zvýšit kvalitu bydlení a to za předpokladu zajištění participace a aktivizace obyvatel. Podpořit vznik a rozvoj svépomocných skupin, rozvinout nástroje komunitní práce, klást důraz na sociálně aktivizační služby. Zvýšit prostupnost vyloučeného místa. Specifikovat ve spolupráci s bytovou komisí a Správou nemovitostí Olomouc komplexní program přidělování bytů, přijímání obyvatel, podmínek ubytování apod. a to tak, aby program zahrnoval aktivizační a motivační prvky. Lze specifikovat různé stupně bydlení a jeho kvality např. podle pater domu. Zintenzivnit proti-dluhové poradenství, využít možností všech nástrojů, vyškolení speciálních poradců. Klást důraz na systémová a dlouhodobá opatření, věnovat se komplexně eliminaci mechanismů sociálního vyloučení, měnit strukturální kontext a podmínky života obyvatel, nikoliv se uchylovat ke krátkodobým řešením nebo zintenzivnění a zavádění nástrojů sociální kontroly. (Akční plán Lokálního partnerství Přichystalova Holická, 2012). Smyslem citovaného Akčního plánu tedy byla tvorba sítí a rozdělení činností, které se ve zmíněných lokalitách měly v rozmezí let realizovat. A to jako komplexní řešení problematiky sociálně vyloučených lokalit. Přesto ale v květnu 2013 zastupitelstvo města Olomouce přišlo se záměrem, ţe celá budova má být zrekonstruována a renovované prostory se mají stát bezbariérovými byty pro seniory. Před samotnou rekonstrukcí však byla budova převedena do majetku Správy nemovitostí Olomouc, a.s., ta samotnou rekonstrukci vedla. Jde o akciovou společnost ze 100% vlastněnou městem Olomouc. Převod tohoto majetku zastupitelstvo schválilo 16

19 v září téhoţ roku. Záměr dokládá usnesení zastupitelstva města Olomouce ze dne a převod samotný pak hlasování ze dne Zápis ze schůze zastupitelstva (dne ) potvrzuje oficiální důvody a říká, ţe převod objektu do majetku Správy nemovitostí Olomouc, a.s. umoţní vyřešit dlouhodobý problém v této části města, kterým lokalita v očích veřejnosti byla. (Statutární město Olomouc, 2013), (Statutární město Olomouc Zastupitelstvo, 2013) Bývalí obyvatelé Přichystalovi byli přestěhováni na novou adresu Holická 51. Ta byla dlouhou dobu v podobně zdevastovaném stavu jako objekt na Přichystalově (to dokládá i zmiňovaný výzkum), město Olomouc však objekt zrenovovalo a přestěhovali se do něj i dvě sociální sluţby, které sídlily i v bývalé lokalitě. Jde o nízkoprahové klubovny Charity Olomouc Khamoro a NZDM Miriklo zřizované magistrátem města Olomouce. (Olomoucký deník, 2013) Podle slov neoficiálního zdroje bylo okolo 10 rodiny vystěhovaných k 30. září přestěhováno do městských bytů také na ulici Ztracená a Černá cesta. Přibliţně 16 rodin pak na výše zmíněnou Holickou 51. Další, nespecifikovaný, počet rodin byl přestěhován na jiná místa v Olomouci, či do jiných měst. Někteří obyvatelé proto, ţe na ulici Holickou nechtěli. Jiným obyvatelům z důvodu neplacení nájemného, nebyl byt přisouzen. Podle dostupných informací byli obyvatelé o vystěhování informování na domovní schůzi a to z úst Ing. Zelenky, ředitele Správy nemovitostí Olomouc, a.s. Ten měl celou akci koordinovat. Výše popsaný vývoj událostí, plánů na stabilizaci a prostupnost lokality a následná rychlá změna rétoriky Magistrátu města Olomouce, vyústili aţ ve faktické hromadné vystěhování obyvatel Přichystalovy 70. Podle akčního plánu, který měl být realizován v letech , byl v lokalitě nevyuţitý potenciál pro realizaci komunitního způsobu práce a díky prostorovému vyčlenění také moţnost aktivizace obyvatel ke společnému úsilí situaci měnit. (Akční plán Lokálního partnerství Přichystalova Holická, 2012). Tuto ideu a metody, jak jí dosáhnout, však převod lokality do majetku Správy nemovitostí Olomouc a její následné vyprázdnění, zcela znemoţnil. Zůstává tak nevyjasněná otázka, proč k tomuto kroku došlo, kdyţ k plánovanému zlepšování situace mělo docházet v časovém rozpětí pěti let a ne jiţ na začátku roku Zda jde o rozhodnutí pro osoby v lokalitě účelné, či jen rozhodnutí politické. Další otázkou je, nakolik boj neziskových organizací a sociálních sluţeb města Olomouce se sociálním vyloučením olomouckých Romů můţe být efektivní, kdyţ podmínky byly rychle 17

20 změněny, problém zůstal nevyřešen a byl z očí veřejnosti odsunut na vedlejší kolej. Cílem této práce je výzkum zmíněné změny podmínek, konkrétně dopadů, které vystěhování na tuto skupinu osob mělo. Díky ochotě Magistrátu města Olomouce se podařilo získat důvodovou zprávu o celém popisovaném kroku. Z ní zastupitelstvo vycházelo při rozhodování o dalším osudu lokality na Přichystalově. Její obsah se nijak neliší od výše napsaných informací, poskytnu ale několik citací. Nejprve o objektu samotném: Důvodem pro předložení tohoto materiálu je dlouhodobě neuspokojivý stav lokality Přichystalova 70 na Novém Světě. Problémy související s koncentrací sociálně vyloučených osob do jedné lokality jsou zdrojem dlouhodobých stížností ze strany komise místní části a obyvatel žijících v této části města. Přes dlouhodobé snahy veřejné správy i zapojených neziskových organizací se situace nijak zásadně nelepší a je tedy na místě uvažovat o zásadním řešení, které pomůže zkvalitnit život obyvatel těchto domů, ale také jejich sousedů. Dále by se vyřešila situace se ZŠ Přichystalova, která se již několik let potýká s problémem velké koncentrace romských dětí v lokalitě. Rodiče dětí z řad majority se obávají umístit své dítě do třídy s převahou romských dětí, což vede k tomu, že škola se stává téměř výhradně romskou školou, navíc s úbytkem i velkou fluktuací žáků. A o stavu lokality v květnu 2013: V domě je k obsazeno 34 bytů, jedná se celkem o 116 osob z toho 54 dětí (ještě počátkem roku 2011 to bylo přibližně 300). U dospělých obyvatel jednoznačně převládá základní vzdělání, cca 80 % je nezaměstnaných. Zadlužena je téměř každá druhá domácnost, přibližně v každé páté domácnosti probíhá exekuce. Převážná většina obyvatel má příjem pouze ze sociálních dávek. Velká většina takovýchto rodin z důvodu neplacení nájmu byla již vystěhována, v současné době probíhají 4 řízení o vyklizení bytu u Okresního soudu v Olomouci a 1 řízení ve věci výkonu rozhodnutí vyklizení bytu.. V dalších částech důvodové zprávy jsou předestírána moţná řešení situace v lokalitě. A to buď za A) rekonstrukce domu na běţný bytový dům: Část stávajících rodin (26 rodin) z Přichystalovy 70 může být v průběhu září 2013 přestěhována na Holickou, 6 rodin by mohlo být v dohledné době vystěhováno bez náhrady a zbývající 2 rodiny by neměl být problém někde umístit. Je samozřejmě zásadní otázkou, zda přestěhovávat tyto rodiny do zrekonstruovaného objektu Holická 51, neboť většina těchto rodin si to nejen nezaslouží, ale ani neumí žít normálním životem většinového obyvatelstva a obava z opětovné postupné devastace objetu je zde více než pravděpodobná. Jiná možnost řešení problémových rodin však v současné době neexistuje, proto se přestěhování rodin z Přichystalové 70 do zrekonstruovaného objektu Holická 51, jeví jako jediné řešení. SMOL nepočítá, ani není možné zajistit jinou možnost 18