GYMNÁZIUM TEPLICE SESTERSKÁ MĚSTA TEPLICE A ŠANOV

Transkript

1 GYMNÁZIUM TEPLICE SESTERSKÁ MĚSTA TEPLICE A ŠANOV EUSTORY DOMINIK FERI TEPLICE 2013

2 OBSAH 1 ÚVOD 5 2 METODIKA TVORBY PRÁCE ZÍSKÁVÁNÍ MATERIÁLŮ ZPRACOVÁNÍ MATERIÁLŮ 6 3 TEPLICE HISTORIE MĚSTSKÁ SPRÁVA Magistrát Starostové Kolegium obecních starších Obecní volby Odbory Kolegia obecních starších Komise Kolegia obecních starších ZNAK ÚZEMNÍ A POPULAČNÍ VÝVOJ TEPLIC Územní rozsah do roku Územní rozsah po roce Vývoj počtu obyvatel MĚSTSKÝ ŽIVOT Vzhled města Parky Doprava 22 4 ŠANOV HISTORIE Původ názvu Šanov Dějiny Šanova do roku POVÝŠENÍ ŠANOVA NA MĚSTO Okolnosti povýšení Šanova na město Obec a občanská vybavenost Kostel Proces povýšení Šanova na město Význam povýšení Šanova na město MĚSTSKÁ SPRÁVA 30 2

3 4.3.1 Obecní úřad Starostové Kolegium obecních starších Obecní volby Odbory Kolegia obecních starších Komise Kolegia obecních starších ZNAK ÚZEMNÍ A POPULAČNÍ VÝVOJ ŠANOVA Územní rozsah Šanova Vývoj počtu obyvatel MĚSTSKÝ ŽIVOT Vzhled města Šanovský park Doprava 38 5 SPOJENÍ TEPLIC A ŠANOVA VZTAH TEPLIC A ŠANOVA PROCES SPOJENÍ TEPLIC A ŠANOVA Finanční situace Šanova Návrh spojení Teplic a Šanova Referendum v Šanově Referendum v Teplicích Dokončení procesu spojení Teplic a Šanova 56 6 ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ TEPLICE Počátky číslování domů Do roku 1842 (okružní systém domovního číslování) Císařské povinné otisky Po roce Odhad přibližného stáří teplických domů ŠANOV Počátky číslování domů Císařské povinné otisky Po roce SPOJENÍ KATASTRŮ TEPLIC A ŠANOVA Okolnosti spojení katastrů Teplic a Šanova Proces spojení katastrů Teplic a Šanova 70 7 ODKAZ SPOJENÍ TEPLIC A ŠANOVA 72 3

4 7.1. C. K. STÁTNÍ REÁLNÁ ŠKOLA ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ V ŠANOVĚ 74 8 ZÁVĚR 76 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 77 4

5 1 Úvod Tématem práce je popis historie, vztahů, vzhledu, reálií a vývoje dvou dříve samostatných sousedních lázeňských obcí, Teplic (něm. Teplitz) a Šanova (něm. Schönau), které se spojily roku 1895 v dvojměstí Teplice-Šanov (něm. Teplitz-Schönau). Při popisu bylo využito autentických materiálů převážně z konce 19. století. První kapitola je úvodem celé práce. Obsahem úvodu je zmínění cílů práce a jejího členění Druhá kapitola odkazuje na metody, kterých bylo při získávání materiálů a samotné tvorbě práce využito. Třetí kapitola samotného obsahu je věnována Teplicím. V první části je zpracována historie Teplic do roku Druhá část je věnována detailnímu popisu Teplic (vybavenost atd.). Obě výše zmíněné části slouží k lepšímu uvedení čtenáře do problematiky. Čtvrtá kapitola se zaměřuje Šanov podobným způsobem, jako první kapitola na Teplice. Větší pozornost je věnována historii (povýšení Šanova na město v roce 1884). Pátá kapitola je věnována tématu spojení obou měst ve dvojměstí Teplice-Šanov. Na základě historických materiálů je osvětlen celý akt spojení. Šestá kapitola popisuje číslování domů v Teplicích, Šanově, a posléze v Teplicích- Šanově se spojenými katastry Sedmá kapitola je popisem odkazu spojení Teplic a Šanova. Osmá kapitola je hodnotícím závěrem celé práce Cílem práce je představit část historie města, v němž žiji, která doposud nebyla uspokojivě zpracována. 1 Práce je určena k podpoře zájmu o město Teplice a jeho historii. Vlivem nepříznivých okolností je okruh historie Teplic detailně rozebraný v této práci teplické veřejnosti neznámý a odkazů v městě samotném, upomínající na tuto část historie, je v Teplicích minimum. Pro zachování autenticity jsou některé místní názvy uvedené i ve svém původním znění, tj. v němčině. Rozbor historie obou měst společně se zevrubným popisem částí Teplic i Šanova (veřejné budovy, sady atd.) pomáhá k pochopení a k lepšímu výkladu tématu spojení Teplic a Šanova. 1 Do roku 1945 kdy byly Teplice-Šanov městem německým, nebyl jeven zájem o vydání publikace na toto téma, neboť se jednalo o události poměrně nedávné, jejichž důsledek stále přetrvával v názvu města (Teplice-Šanov, něm. Teplitz-Schönau). Po Odsunu německého obyvatelstva a přejmenování města z Teplic-Šanova na Teplice v roce 1947, byl zájem o tvorbu publikace a historii města překonán potřebami doby a dobovým odporem k Němcům a německé minulosti Teplic-Šanova 5

6 2 Metodika tvorby práce 2.1. Získávání materiálů Získávání archivních materiálů nebylo určeno výhradně pro potřeby tvorby této práce, nýbrž sloužilo jako nástroj k mému dalšímu poznání historie našeho města. Vzhledem k mé dosavadní publikační tvorbě a zájmu o minulost Teplice a Šanova jsem mohl začít s tvorbou práce za dobrých podmínek. Velké množství materiálů užitých v této práci jsem měl již delší dobu k dispozici, bohužel však nebyl pro jejich využití účel. Využití se archivní materiály dočkaly až nyní, při tvorbě této statě. Archivními materiály jsou míněny převážně staré, německy psané dokumenty (adresáře, noviny aj.). Materiály se mi podařilo nashromáždit v posledním roce od soukromých sběratelů, již mi část svých sbírek věnovali. Dalším zdrojem archivních materiálů byl Státní okresní archiv Teplice Zpracování materiálů Důležitým faktorem, bez něhož by nemohlo dojít k tvorbě práce, jsou mé dosavadní znalosti a poznatky o Teplicích a Šanově, díky nimž jsem mohl lépe postupovat v analýze dalších získaných dat. Informace získané detailním průzkumem materiálů využitých při tvorbě práce lze správně interpretovat pouze při znalosti širokého spektra jiných historických a místopisných informací o Teplicích a okolí. Základní přehled těchto informací je obsahem kapitol o Teplicích a o Šanově (kapitola 3 a kapitola 4). Právě povědomí o tehdejším životě v Teplicích a Šanově umožňuje přesnější a podrobnější zařazení událostí konce 19. století do kontextu doby. Teplice a Šanov se nacházely v Sudetech, tedy v německy mluvící lokalitě. Tvorba práce o historii města tedy klade vysoké nároky jen na srovnávací schopnosti jedince, nýbrž i na jazykové dovednosti. Němčina užívaná v tvorbě o Teplicích a Šanově z konce 19. století respektuje rakousko-uherský úzus. Nynější orientace na němčinu používanou v SRN a vývoj jazyka za posledních 100 let interpretaci informací velmi ztěžuje. Velkou překážkou pro budoucí autory podobných prací jistě bude písmo, v němž jsou dokumenty psané. V případě novinových článků se jedná o frakturu (něm. Fraktur), v českém prostředí je zažitý nesprávný název Švabach. V případě ručně psaných dokumentů se jedná o kurent (něm. Kurrentschrift). Různorodost rukopisů kurentu činila z archivních listin 6

7 psaných kurentem dokumenty, které, ač mají vysokou historickou hodnotu, nelze vzhledem k náročnosti přepisu do latinky považovat za efektivní zdroj (přepis kurentu do latinky je činností nikoliv nemožnou, nýbrž časově nesmírně náročnou). Z tohoto důvodu jsem se při tvorbě práce opíral převážně o novinové zápisy psané frakturou, jejíž čtení ovládám. Hlavním krokem při tvorbě práce (zejména kapitol 4, 5 a 6) bylo vyhledání příslušných novinových článků. Listem z něhož jsem při tvorbě této statě čerpal je Teplickošanovský věstník (něm. Teplitz-Schönauer Anzeiger 2,v práci je uváděna tato originální německá podoba názvu novin). Po vyhledání článku na základě indicií (např. přesné datum vztahující se k určité události, či v případě, že dohledání přesného data není možné, pouze rok) došlo k překladu a analýze dat, která byla poté využita v práci. V případě využití česky psaného dokumentu jako zdroje bylo nutné využití menšího úsilí. Vzhledem k míře nepřesností informací s nimiž jsem se doposud v české tvorbě setkal jsem se rozhodl upřednostnit německy psané dokumenty nad českými a české dokumenty pro dosažení naprosté historické přesnosti přezkoumat srovnávací metodou s dokumenty německými (adresáře, noviny). 2 Teplitz-Schönauer Anzeiger (TSA) vycházel v letech 1861 až 1945 a byl hlavními novinami a zdrojem informací pro Teplice a okolí. Vydavatelem byl C. Weigend, Schulplatz (dnešní Benešovo nám.), dům Gutenberghof 7

8 3 Teplice 3.1. Historie Lokalita Teplic jakožto místo vývěru léčivých vod hostí trvalé lidské osídlení již od pravěku. Prvním konkrétním datem uvedeným v kronikách jako datum objevení léčivých pramenů je rok 762: Léta sedmistého šedesátého druhého. Nějací pastýřové pasouce svá stáda polesích nalezli pramen vody horké. I oznámili to nějakému člověku, jenž měl čeledi velmi mnoho a byl nad jiné bohatý, jemuž jméno bylo Kolostuj, ten pojav své přátele a čeleď všecku při teplé vodě se usadil a hrad sobě tu s dvěnásobnou obrubou pevný postaviti rozkázal Uvedená citace pocházející z Kroniky české Václava Hájka z Libočan z roku 1541 je nejstarším pramenem zmiňujícím onen rok 762. Starší prameny se o podobné události objevení léčivých pramenů nezmiňují, zato mladší ano. Vlivem přejímání z kroniky Václava Hájka z Libočan se rok 762 objevuje např. v díle Pavla Stránského O státě českém. 4 Pro letopočet 762 jako rok objevení termálních pramenů a založení Teplic nebyly doposud nalezeny věrohodné důkazy a jedná se tedy pouze o vymyšlený letopočet přiřazený k významné události. Ochota s jakou byl rok 762 přijímán samotnými Tepličany však svědčí o touze občanů města i vedení města 5 o dodání Teplicím nádechu starobylosti. Prvním věrohodným městským datem je tak tedy období mezi lety 1156 až 1167, kdy královna Judita, choť Vladislava II., jak uvádí Vincenciova 6 kronika, založila v Teplicích u vod teplých 7 druhý benediktinský klášter v Čechách. 8 V blízkosti kláštera vznikla osada s názvem Teplice (první zmínka o vsi Teplicz je uvedena v Letopisu Jerlochově z konce 12. st.) 9, která se začala v průběhu 13. století rozvíjet PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s. 5 4 tamtéž,s. 6 5 Ing. Adolf Siegmund ( ), starosta v letech 1896 až 1899, byl autorem návrhu Kolostujovy kašny (něm. Quellenauffindugsdenkmal) v Lázeňském sadu (něm. Kurgarten), odhalené roku 1862, přímo připomínající 1100 let od objevení pramenů (viz německý název kašny, Quellenauffindungsdenkmal, tj. Pomník nalezení pramenů). Odhalení kašny v roce 1862 doprovázely oslavy značící pýchu, s jakou Tepličané přijímali rok 762 jako nalezení pramenů 6 Vincencius (cca ) 7 ad aquas calidas 8 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s

9 města. 14 Po smrti synovce Radslava Vchynského, Viléma Vchynského, roku 1634, přechází Sesterská města Teplice a Šanov Roku 1421 táhla na kláštery v severozápadních Čechách husitská vojska. Abatyše a jeptišky se rozhodly uchránit klášter od vyplnění nabídkou přijmutí husitského vojska. I přes tento pokus husitská vojska klášter obsadila a dle záznamů z kronik některé jeptišky oloupila o šaty. Klášter nebyl husity zničen a jeptišky se tak mohly do kláštera po odtáhnutí vojsk vrátit. Jejich pobyt však neměl dlouhého trvání, neboť roku 1426 vyplenili klášter Míšňané a po vyhrané bitvě u Ústí nad Labem i husité, čímž došlo k jeho zániku. 11 Opuštěný klášter a dříve klášteru poddané město Teplice získal Jakoubek z Vřesovic a po jeho smrti připadlo město královně Johaně z Rožmitálu, která městu potvrdila privilegia a přeměnila původní klášter na tvrz. 12 Po smrti královny Johany z Rožmitálu v roce 1476 zdědil město její syn Hynek Minstrberský, za nějž město spravoval Jan Illburk z Vřesovic, vnuk Jakoubka z Vřesovic. Právě jemu bylo svoleno králem Vladislavem Jagellonským opevnit Doubravskou horu. V následujících letech docházelo k častému střídání majitelů teplického panství, až do doby, než město získal Volf z Vřesovic, vnuk Jana Illburka z Vřesovic, roku Volf z Vřesovic se zasloužil o rozkvět Teplic. Během jeho vlastnictví teplického panství byly v Teplicích postaveny lázně, pivovar a roku 1568 kostel. 13 Roku 1585 přešlo panství na Radslava Vchynského ze Vchynic, který lpěl na tom, aby pivo mohlo být vařeno pouze vrchností. Po sporu s měšťany o pivo, který vyhrál, roku 1589 potvrdil měšťanům ostatní privilegia a stejně jako Volf z Vřesovic se zasloužil o rozvoj teplické panství na Jana Adringena. V držení rodu Aldringenů, později Clary-Aldringenů je panství až do roku Ze Třicetileté války vyšly Teplice velmi poničené a na konci 17. století postihl město požár a okolí mor. Vrchnost také roku 1668 vypověděla většinu židů z města a zbývající židy internovala do Židovské ulice (něm. Judengasse). 11 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s tamtéž, s tamtéž, s ORTH, Jan; SLÁDEK, František: Topograficko-statistický slovník Čech: čili, podrobný popis všech měst, méstysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležnicích stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaníklých osad království českeho. vyd. Praha. I. L. Kober, 1870, s SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s

10 V 18. století nastává rozvoj lázeňství (např. návštěva ruského cara Petra Velikého v roce 1712). Do 18. se také datují počátky těžby uhlí v regionu. Rozvoj prosperujícího města naruší až velký požár roku 1793, při němž shořelo 155 domů a 16 stodol. Obětí požáru byla také jedna ze čtyř městských bran, brána Lázeňská (něm. Kurthor). Vlivem požáru se začalo město rozrůstat i za městské hradby, které však již v předchozím století svoji funkci v podstatě ztratily. Roku 1806 byla vystavěna nová budova radnice, která slouží svému účelu dodnes. Během 19. století se staly Teplice vyhlášenými evropskými lázněmi k jejichž klientele patřilo mnoho slavných osobností. Roku 1811 a 1812 navštívil Teplice L. van Beethoven, roku 1812 se zde setkal s J. W. Goethem. Roku 1813, před bitvou u Chlumce se v Teplicích sešli představitelé mocností bojujících proti Napoleonovi. Zavedení roku 1816 přineslo městské pokladně velké množství příjmů určené převážně k údržbě a rozšiřování lázní. 17 další z městských bran, Bílinská brána (něm. Biliner Thor), byla zbořena roku 1811, zboření Krupské brány (něm. Graupner Thor) následovalo roku 1826 a poslední z městských bran, Lesní brána (něm. Wadthor), byla zbořena až roku Samostatným městem se Teplice staly v roce Ačkoliv díky léčivým pramenům do Teplic přijíždělo mnoho významných hostů a z provozu lázní a díky lázeňské taxe plynulo do rozpočtu města velké množství peněz, nedalo se zabránit rozvoji průmyslu, i když se o to Lázeňská komise (něm. Kur-Commission) snažila. Roku 1858 byly Teplice spojeny železnicí s Ústím nad Labem. Po zrušení Lázeňské komise v roce 1868 již rozvoji průmyslu v Teplicích nic nebránilo. Právě rozvoj průmyslu, konkrétně dolování, si vybral na Teplicích svou daň, když roku 1879 došlo k průvalu na dole Döllinger, kvůli čemuž poklesla hladina termální vody v Teplicích. Z tohoto důvodu již dnes léčivá voda nevyvěrá samovolně na povrch, nýbrž musí být čerpána pumpami. 16 Ulice byla součástí dnes již neexistujícího židovského ghetta v místě dnešního Mírového náměstí 17 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s

11 sluhy. 20 V případě počtu představitelů města je nutné zmínit, že se jejich počet vlivem Sesterská města Teplice a Šanov 3.2 Městská správa Magistrát Městská správa v Teplicích prošla mnohými změnami na základě historických zvyklostí. Původní středověký model dvanácti radních, kteří se každý měsíc střídali v křesle purkmistra (tj. starosty, z něm. Bürgermeister ) platil v Teplicích až do roku Téhož roku byl tento starý systém na základě reforem císaře Josefa II. nahrazen modelem, při němž ve městě úřadovali čtyři purkmistři, každý vždy po dobu tří měsíců. Mimo ně spravovali město čtyři radní, z nichž jeden byl syndikem 18, úzce spolupracujícím s úřadujícím purkmistrem. Reformy osvíceného panovníka Josefa II. kladla na členy městské samosprávy velké požadavky a přímo vynucovaly, aby představitelé města dosáhli vyššího (nejčastěji právnického vzdělání). Změna nastává již roku , kdy je v Teplicích ustanoven magistrát, který na podobném principu fungoval až do roku 1848 a jenž postupným rozšiřováním dosahuje podoby magistrátu z konce 19. st. Hlavním představitelem města se stal starosta, s nímž město řídili radní a reprezentanti obce. Tito volili také kancelistu a okolností (růst města, legislativa) měnil. Důsledkem reforem byla i změna, díky níž byli představitelé města ohodnocení. Mzda jako odměna za práci se týkala starosty, zkoušených (něm. geprüft, v dnešních podmínkách uvolněných ) radních a kancelistů. Měšťany, kteří se o místo ve vedení města ucházeli ze zájmu o město či společenské postavení, tak nahradili profesionální úředníci a měšťané tak mohli být voleni dvanácti měšťanskými voliteli 21 pouze do funkcí nezkoušených (něm. ungeprüft, neuvolněných ) radních, jejichž funkce nebyla ohodnocena mzdou a jejichž počet se stále měnil. Roku 1806 tvořili členy magistrátu starosta, syndik, dva nezkoušení radní, dva radní kancelisté a tři zástupci městské obce. K dispozici jim byl obecní sluha. 22 Zajímavostí je, že 18 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s tamtéž, s Vzkaz z minulého století ve věži teplické radnice Revue Teplice., 1971, roč. 3, č. 6, s. 11 (autor neznámý) 11

12 starosta ani syndik, jakožto nejvýše postavení členové představitelova města, nebydleli v budově radnice, zatímco kancelisté a sluha v budově radnice bydleli. Otázkou tedy zůstává, rozhodli-li se bydlet v místě výkonu svého zaměstnání z lásky ke svému zaměstnání, či z důvodu, že jim nepříliš vysoký plat nedovoloval vlastní bydlení. Roku 1834 stál v čele města starosta, jeden zkoušený a dva zkoušení radní, zkoušený sekretář a tři kancelisté. Jako pomocníci byli zaměstnáni obecní sluha a praktikant. Pozice syndika byla zrušena stejně jako pozici zástupců městské obce, které byly nahrazeny úřednickou a zkoušenou pozicí sekretáře. V tomto období již starosta, nímž byl významný Tepličan Josef Wolfram 23, využíval služební radniční byt. 24 Roku 1885 bylo radních dohromady šest 25 a roku 1890 již osm 26, kterýžto stav zůstal stejný i v roce Sídlem magistrátu byla budova na dnešním Nám. Svobody (tehdy Tržním náměstí, něm. Marktplatz). Původní budova dodnes stojící radnice z roku 1806 již nepostačovala potřebám Magistrátu, a proto byla budova roku 1865 rozšířena přístavbou. Další rozšíření proběhlo roku 1885 a budova Magistrátu tak dosáhla současných rozměrů. 23 Josef Matyáš Wolfram ( ), skladatel a teplický starosta, který se zasloužil o rozvoj a propagaci Teplic 24 GERZABEK, Johann Nepomuk: Teplitzer Addreß-Buch. vyd. Teplitz: Johann Nepomuk Gerzabek, 1834, s WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s GEBERT, Franz: Adress-Buch für den politischen BezirkTeplitz.vyd. Rochlitz im Riesengebirge: Franz Gebert, 1912, s. 9 12

13 3.2.2 Starostové Tabulka 1: Starostové Teplic v 2. polovině 19. století Josef Spengler Eduard John Franz Stradal Josef Spengler Karl Uherr Karl Stöhr Karl Uherr Karl Stöhr Adolf Siegmund Post starosty znamenal vysoké společenské postavení ve městě. Starosta byl volen každé tři roky. Část starostů nastupovala do funkce s již poměrně vysokým společenským kreditem. Mezi tyto starosty patřil např. Eduard John, člen významné teplické měšťanské rodiny, vlastnící dům Zlatý kříž na Zámeckém náměstí (něm. Schloßplatz). Franz Stradal, přední teplický právník, se významně zasloužil o rozvoj železnice v regionu. Roku 1858 dochází díky jeho podpoře k železničnímu spojení Teplic a Ústí nad Labem (tzv. Ústecko-teplická dráha, něm. Aussig-teplitzer Eisenbahn, zkr. A.T.E) a roku 1871 ke spojení Duchcova s Podmokly (tzv. Duchcovsko-podmokelská dráha, něm. Dux- Bodenbacher Eisenbahn-Gesellschaft, zkr. DBE). V případě ing. Adolfa Siegmunda bylo zvolení starostou spíše projevem uznání, neboť ing. Adolf Siegmund jakožto stavitel 28 a člen Sněmu Království českého byl známý i mimo Teplice. Po Adolfu Siegmundovi byla pojmenována ulice, tzv. Siegmundstraße, dnešní Vrázova ulice. Typické pro Teplice v 2. polovině 19. století je střídání dvou starostů, Karla Uherra a Karla Stöhra. Karel Uherr byl teplickým starostou dohromady 17 let (viz Tabulka 1). Tepličany byl vnímán jako významný muž. Po Karlu Uherrovi byla pojmenována ulice, tzv. Uherrstraße, dnešní Kollárova ulice. 28 Autor přestavby Císařských lázní (něm. Kaiserbad) z let 1870 až 1872, domu Muzikantský dvůr (něm. Musikantenhof, lidově Lověna ) aj. 13

14 Karel Stöhr byl teplickým starostou dohromady 21 let. Karel Stöhr byl původním zaměstnáním poštmistr. Byla po něm pojmenována ulice, tzv. Stöhrstraße, dnešní ulice U Soudu, a náměstí, tzv. Stöhrplatz, dnešní Moskevské náměstí. Bývalo obvyklé, že starostové, pokud nebyli znovu zvoleni, získali díky své oblibě mezi veřejností pozici radního. Nebylo tedy ničím zvláštním, že téměř stejní lidé, pouze v jiných pozicích, řídili město mnohdy i více než 25 let (např. Franz Stradal, Karl Stöhr, Karl Uherr) Kolegium obecních starších Kolegium obecních starších 29 (něm. Stadtverordneten-Collegium, dále Kolegium obecních starších či jen Kolegium ) byl iniciativním a kontrolním orgánem magistrátu Teplic. Předchůdcem označení Kolegium byl tzv. Obecní výbor (něm. Gemeinde-Ausschuss). Varianta Kolegium obecních starších je k označení Obecní výbor synonymní. Kolegium obecních starších zastupovalo dříve Zastupitelství Obecního výboru (něm. Gemeinde-Ausschuss-Stellvertretung), jehož členové byli rovněž voleni. Později se přestává používat termín Zastupitelství Obecního výboru a jsou označováni jen členové, tzv. náhradníci (něm. Ersatzmänner) Obecní volby Členové Kolegia i Zastupitelství Obecního výboru byli voleni každé tři roky (např. v letech 1892, 1895 atd.). Volba probíhala ve třech sborech (něm. Wahlkörper), kdy každý byl určený pro jednu z kurií občanů města. Rozdělení do kurií bylo nastavené podle odvodu daní. Počet členů Kolegia obecních starších, včetně starosty a radních se v Teplicích pohyboval mezi 30 a 35 členy. Počet členů Zastupitelství Obecního výboru, tedy náhradníků, byl přibližně poloviční. Po zvolení členů Kolegia obecních starších následovala volba radních a starosty, která byla v režii samotného Kolegia, při níž byla z členů Kolegia sestavena rada města se starostou Ke zvolení starostou bylo nutné získat nadpoloviční většinu hlasů členů Kolegia obecních starších. Členové Kolegia včetně zvolené rady a starosty se nazývali členové výborů (něm. Ausschussmänner). Členy Kolegia obecních starších byli muži ze středních a vyšších vrstev teplické společnosti. Nejčastěji se jednalo o obchodníky, továrníky, lékaře, advokáty apod. 29 čes. též sbor obecních starších (např. v Praze, něm. název zůstává stále stejný, tj. Stadtverordneten- Collegium) 14

15 Volební účast byla poměrně vysoká: Ve volbách roku 1867 volilo ve 3. kurii 32 %, ve 2. kurii 54 % a v 1. kurii 61 % oprávněných voličů. Ve volbách roku 1870 volilo ve 3. kurii 50 %, ve 2. kurii 81 % a v 1. kurii 89 % oprávněných voličů. Ve volbách roku 1874 volilo ve 3. kurii 62 %, ve 2. kurii 94 % a v 1. kurii 86 % oprávněných voličů Odbory Kolegia obecních starších Kolegium se skládalo z pěti Odborů (tzv. sekcí, něm. Section). Každý Odbor byl zodpovědný za své pole působnosti. Členové Odborů předkládali návrhy k jednání starostovi, radě města, či celému Kolegiu obecních starších. Mezi těchto pět Odborů patřil: 1) Odbor pro nemajetné (něm. Armen-Section) 2) Finanční odbor (něm. Finanz-Section) 3) Stavební odbor (něm. Bausection) 4) Lázeňský odbor (něm. Cursection) 5) Odbor školství (něm. Schulsection) Jednotlivé Odbory tvořili členové Kolegia obecních starších, přičemž byli členy toho odboru, jehož působení rozuměli. Dlouholetý člen Stavebního odboru v 80. a 90. letech 19. století tak byl např. Ing. Adolf Siegmund 31, členy Lázeňského odboru tepličtí lékaři a představitel rodu Clary-Aldringenů a členem Finančního odboru např. Adolf Perutz. 32 Členem Odboru nemohl být úřadující starosta či radní. Každý odbor, kromě Lázeňského odboru, měl svého vedoucího (něm. Obmann) a jeho zástupce (něm. Stellvertreter). Odbory úzce spolupracovaly i s městskými orgány, nejčastěji se stejným polem působnosti. Stavební odbor tak často spolupracoval s Městským stavebním úřadem (něm. 30 Unser neues Stadtverordneten-Colegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, , s. 1 (autor neznámý) 31 Ing. Adolf Siegmund ( ), teplický stavitel, pozdější starosta ( ) a člen Sněmu Království českého 32 Člen významné teplické bankovnické rodiny Perutzů, jehož předek, Beer Perutz, založil roku 1793 banku Beer Perutz & Söhne 15

16 Städt. Bauamt), Lázeňský odbor s městskými lékaři (něm. Städt. Sanität) a Finanční odbor s Městským finančním úřadem (něm. Städt. Rentamt) Kolegium se scházelo dle nutnosti, nejčastěji každý měsíc, v zasedacím sále Magistrátu na dnešním Nám. Svobody (tehdy Tržním náměstí, něm. Marktplatz) Komise Kolegia obecních starších Komise Kolegia obecních starších byly komise úzce spolupracující s Odbory, radními a starostou. Mezi komise patřily v roce 1890 tyto: 33 Lázeňské kontrolní komise (něm. Bäder-Controlls-Commission) Komise pro odborné školy (něm. Fachschul-Comite) Zahradní komise (něm. Garten-Commission) Komise pramenů (něm. Quellen-Commission) Divadelní komise (něm. Theater-Comite) Členy komisí byli nejen členové Kolegia obecních starších, nýbrž jimi mohli být i radní a starosta. Členství v komisi bylo dle nutnosti, na základě kvalifikace, nabídnuto i veřejnosti (tzv. členové z obyvatelstva, něm. aus der Bevölkerung). Právě zapojení veřejnosti do veřejné správy umožňovalo větší flexibilitu při řešení problémů a při plánování dalšího rozvoje města. 33 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s

17 Sesterská m#sta Teplice a "anov 3.3 Znak Obrázek 1: Znak m+sta Teplic Zdroj: dostupné z WWW 34 Jan K)titel je patronem vod a na znaku m+sta a institucí Teplic byl vyobrazován ji, od st)edov+ku, kdy byl patronem kostela i klá.tera. Postava Jana K)titele je zobrazena ji, na listin+ z roku 1344 ulo,ené v archivu svatovítské katedrály. Na pe-eti benediktinského klá.tera z roku 1410 ulo,ené v drá,0anském archivu je vyobrazen Jan K)titel en face. 35 U,ívání se stalo tradicí a ze znaku vyplynuly i m+stské barvy. Zlatá (-i,lutá), odvozená od misky na ní, je polo,ena hlava Jana K)titele a modrá, tvo)ící podklad a symbolizující vodu. 34 File:Erb_Teplic_2.png [online]. 2010, 2011 [cit ]. Dostupné z: 35 PEER, P)emysl. Znaky m+st: Teplice. Revue Teplice., 1969, ro-. 1, -. 2, s. 5 17

18 3.4 Územní a populační vývoj Teplic Územní rozsah do roku 1850 Obrázek 2: Mapa Teplic z počátku 19. století Zdroj: Soukromá sbírka Až do konce 18. století byl celkový tvar města určován původními hradbami. Městské hradby tvořila porfyrová zeď dva až tři metry vysoká a přibližně metr tlustá s půlkruhovými pevnůstkami rozmístěnými v různých vzdálenostech. Ke vstupu do města byly určeny čtyři brány (viz podkapitola 3.1 Historie). Hradby daly městu původní obdélníkový tvar (viz Obrázek 2, hradby jsou na mapě z počátku 19. století stále patrné). Nejstarším a dodnes dochovaným centrem města je Zámecké náměstí (něm. Schloßplatz, viz Obrázek 2 číslice 1 ). Jižní stranu Zámeckého náměstí zabírá teplický 18

19 zámek, naproti němuž (severní a západní strana náměstí) byly budovány výstavné tří i čtyřposchoďové domy teplických měšťanů. Tržní náměstí (něm. Marktplatz, viz Obrázek 2 číslice 2 ), dnes Nám. Svobody, soustřeďovalo obchod a městský život. Jedná se o obdélníkové náměstí, v jehož centru až do roku 1805 stála původní teplická radnice, nahrazená roku 1806 budovou na severní straně náměstí. Spojnicí Tržního a Zámeckého náměstí je Dlouhá ulice (něm. Langegasse). Domy byly původně dvojposchoďové, později tříposchoďové. Mezi oběma náměstími na sever od Zámeckého náměstí leželo židovské ghetto (dříve Židovská ulice, něm. Judengasse), místo internace židovského obyvatelstva až do roku Židovské ghetto tvořily nízké domy tvořící úzké, křivolaké uličky. Do obnovy domů nebylo investováno a vzhledem k nevyhovujícím hygienickým podmínkám bylo ghetto v roce 1945 asanováno. 36 Postupným odstraňováním městských bran (viz podkapitola 3.1 Historie) probíhajícím v letech 1793 až 1846 byl dán prostor k rozšiřování městské zástavby, které až do 60. let 19. století probíhalo velmi pomalu. 36 O nutnosti asanace ghetta se vedou polemiky. Úřady uváděly v roce 1945 jako jeden z důvodů asanace ghetta poničení odhozem sovětských leteckých pum z Asanace ghetta byla pravděpodobně nevyhnutelná, neboť se o jejím provedení zmiňují již urbanistické plány ze 30. let 20. století. 19

20 3.4.2 Územní rozsah po roce 1850 Obrázek 3: Mapa Teplic z roku cca 1885 Zdroj: Soukromá sbírka Teprve až průmyslový rozvoj a nárůst počtu obyvatel v 50. a 60. letech 19. století dal podnět k rozšiřování města. Pro období do konce 19. století je v Teplicích typické rozšiřování zástavby směrem na sever a východ. Mezi lety 1854 až 1859 byla na Školním náměstí (něm. Schulplatz, dříve Koňský trh něm. Rossmarkt), dnešním Benešově nám. (viz Obrázek 3 číslice 1 ), otevřena budova německých škol (dnešní Střední průmyslová škola) a uzavřela tak severozápadní část náměstí a bylo již jasné, jaký tvar nové náměstí získá. Do 70. let 19. století již bylo celé náměstí ohraničené domy s převážně dvouposchoďovými domy a později i tříposchoďovými domy. Výstavba na východ od hradeb města byla vedena v jiném smyslu. Řada domů v ulici U Císařských lázní (něm. Königstraße) sledovala cestu směrem k Šanovu. Jednalo se o 20

21 století. 39 Pomalý nárůst počtu obyvatelstva nastal v Teplicích v první polovině 19. století. Roku Sesterská města Teplice a Šanov poměrně široký bulvár, na jehož druhé straně bylo v letech 1872 až 1874 postaveno teplické divadlo 37. Pozdější výstavba kolem Židovského vrchu (něm. Judenberg, viz Obrázek 3 číslice 2 ) byla vedena dle potřeb bohatších občanů města (průmyslníků, lékařů atd.). V ulici Lípové (něm. Lindenstraße) a Českobratrské (něm. Elisabethstraße, dříve Frauengasse) proto byla do konce 19. století provedena výstavba vil a honosných čtyřposchoďových řadových domů. Výstavba vil jakožto budov k bydlení pro bohatší vrstvu v Teplicích byla prosazována v dalších letech převážně v Šanově Vývoj počtu obyvatel První číslování domů a sčítání obyvatelstva v Teplicích bylo provedeno v roce V Teplicích tehdy žilo 2130 obyvatel. 38 Počet obyvatel zůstal téměř stejný až do konce měly Teplice již 2749 obyvatel. 40 V 50. letech 19. století činil počet obyvatel Teplic přibližně 3000 obyvatel. Největší nárůst počtu obyvatel převážně vlivem přistěhovalectví nastává mezi 50. lety a 80. lety 19. století. Roku 1885 dosahuje počet obyvatel již V roce 1895 kdy došlo ke spojení Teplic a Šanova měly Teplice již obyvatel. 3.5 Městský život Vzhled města Na vzhled města byly nepřímo kladeny poměrně vysoké nároky. Knížecí rodina Clary- Aldringenů, městská správa i měšťané se snažili o to, aby si Teplic udržely výstavný vzhled atraktivní pro lázeňské hosty. Výjimkou bylo židovské město, jemuž se kvůli jeho umístění v centru města nemohli lázeňští hosté vyhnout Budova divadla v roce 1919 vyhořela a v letech 1921 až 1924 byla nahrazena novou budovou dnešního Krušnohorského divadla (něm. Stadtsäle) 38 Historický kaleidoskop. Revue Teplice., 1970, roč. 2, č. 2, s. 28 (autor neznámý) 39 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku vyd. Teplice : Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969 s tamtéž, s WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s WACHSMANN, V: Severní Polabí od Litoměřic až k Hřensku. vyd. Praha : Česká Beseda v Ústí nad Labem, 1888, 119 s. 21

22 3.5.2 Parky Lázeňští hosté trávili mimo lázeňské koupele a návštěvy nočních podniků mnoho času v parcích při procházkách. Městská správa udržovala parky čisté a upravené. V případě Zámecké zahrady (něm. Schloßgarten), největšího teplického parku se dvěma rybníky, zajišťovala údržbu knížecí rodina Clary-Aldringenů skrze vlastní zaměstnance. Častým cílem návštěv lázeňských hostů i Tepličanů byl park na Letné (něm. Königsthöhe, dříve Spitalberg, tj. Špitálský vrch) a Lázeňský sad (něm. Kurgarten, dříve Spitalgarten, tj. Špitálská zahrada, či Frauenbrunngarten, tj. sad U Dámského pramene), v němž každé ráno a dvakrát týdně i odpoledne koncertovala lázeňská kapela. 43 Později, roku 1876, došlo k zřízení sadů na místě bývalého hřbitova v Lípové ulici (něm. Lindenstraße), nevyužívaného od roku 1864, později zvané Seumeho sady (něm. Seumepark). 44 Velké sady se nacházely nad Šanov při vrchu Mont de Ligne. Později dostaly název Payerovy sady (něm. Payersanlagen). 45 Dnes se jedná o Havlíčkovy sady Doprava Dopravu ve městě v 19. století obstarávali koně. Lázeňským hostů i obyvatelům města byly k dispozici fiakry, které si mohl dotyčný najmout na k tomu určených místech ve městě. Zastávka fiakrů byla u míst, kde byl očekávaný největší nápor zákazníků. Jednalo se např. o nádraží, nám. Svobody (něm. Marktplatz, dříve Tržní náměstí) či Laubeho náměstí (něm. Stephansplatz). Změnu v dopravě a obzvlášť v dopravě veřejné přinesl až rok 1895 kdy došlo k zprovoznění tramvajové tratě, tzv. malodráhy (něm. Teplitzer elektrische Kleinbahn) spojující Benešovo nám. (něm. Schulplatz) s nádražím, Trnovany (něm. Turn), Novosedlicemi (něm. Weisskirchlitz) a Dubím (něm. Eichwald). Dráha sloužila mimo dopravu osob také k dopravě uhlí, pošty a jiných nákladů dle potřeby. Během let docházelo k rozšiřováním a zmenšováním tramvajové sítě v Teplicích, než roku 1959 zanikl i poslední úsek. 43 WACHSMANN, V: Severní Polabí od Litoměřic až k Hřensku. vyd. Praha : Česká Beseda v Ústí nad Labem, 1888, 119 s. 44 Na počest básníka Johanna Gottfrieda Seumeho ( ), který zemřel v Teplicích 45 Na počest polárníka a malíře Julia von Payera ( ), narozeného v Šanově 22

23 4 Šanov 4.1 Historie Původ názvu Šanov V historii Šanova neexistuje žádná legenda, která by odkazovala na rok objevení léčivých pramenů, jako tomu je u Teplic. Na rozdíl od Teplic byl Šanov pravděpodobně založen díky své výhodné poloze v údolí potoka Bystřice (něm. Flössbach). 46 Můžeme tak usuzovat na základě původu pojmenování Šanov. Pojmenování tehdejší vesnice Šanova pochází z němčiny. Původní označení lokality znělo krásný luh či krásná mokřina 47, něm. die schöne Au 48. Tento název přesně odpovídá dřívějšímu vzhledu údolí podél Bystřice. Postupným splynutím slov vzniká tradiční německé označení Schönau. V názvu tedy není nijak zmíněna přítomnost teplých léčivých pramenů, tzv. teplic. První zmínka o názvu Šanov pochází z roku 1406 a Šanov je zmiňován jako Schonow 49. Označení Schonow či Ssonow 50 je označení české, používané až do konce 19. století. Tehdy je alternativou k označení Šanov původní Šonov Dějiny Šanova do roku 1895 Ačkoliv první zmínka o Šanovu pochází z roku 1406 (viz Původ názvu Šanov), prostor v dlouhém údolí nedaleko Teplic, v němž se Šanov rozkládá, je osídlen pravděpodobné mnohem déle. Ves je ve zmínce z roku 1406 pojmenována Schonow. Jedná se již o krátkou variantu německého pojmenování die schöne Au (viz.1.1 Původ názvu Šanov). Ke změně z die schöne Au na Schönau, potažmo Schonow tak muselo dojít již ve 14. století, do nějž s největší pravděpodobností spadají počátky vesnice Šanova Dřívější varianty pojmenování Bystřice jsou v 18. století Eichwälder Wasser, varianta odvozená od německého názvu pro Dubí - Eichwald, a na počátku 19. století Turnerbach, tj. varianta odvozená od německého názvu pro Trnovany - Turn, tedy Trnovanský potok, potok přitékající od Trnovan 47 PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s Stadtfest in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, , s. 3 (autor neznámý) 49 PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s tamtéž, s SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s ORTH, Jan; SLÁDEK, František: Topograficko-statistický slovník Čech: čili, podrobný popis všech měst, méstysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležnicích stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaníklých osad království českeho. vyd. Praha. I. L. Kober, 1870, s

24 Jak již bylo zmíněno, Šanov nevznikl jako vesnice při teplých pramenech, nýbrž jako vesnice hospodářská. Charakter vsi, kde se většina obyvatelstva živí zemědělstvím vydržel Šanovu až do konce 18. století. Šanov v počátcích své historie stál na pozemcích teplického kláštera. Po vyplenění kláštera míšeňským vojskem roku 1426, připadá klášterní panství Jakoubkovi z Vřesovic. Šanov je v držení Jakoubka z Vřesovic uveden roku Později připadá Šanov k panství Doubravské hory. 53 V polovině 16. století žilo v Šanově jen 8 stálých obyvatel. Do stejného období spadá počátek využívání léčivých termálních pramenů. Na rozdíl od Teplic využívali koupelí v teplé vodě v počátku pouze místní obyvatelé a venkované. 54 I když se s postupem času stal Šanov lázněmi hojně navštěvovanými vyššími společenskými vrstvami, jako místo, kde může koupelí v léčivé vodě využít i prostý venkovan, se Šanov zachoval, což mu bylo k prospěchu, neboť mnozí členové šlechty a měšťanstva chtěli strávit svůj pobyt ve venkovském Šanově, spíše než v městských Teplicích. Od počátku 18. století vchází Šanov ve známost jako lázeňské místo. Na přelomu 17. a 18. století dochází z podnětu vrchnosti, hraběte Františka Karla Clary-Aldringena, k vybudování první kamenné budovy lázní v Šanově, tzv. Sirných lázní (něm. Schwefelbad). Dle pramenů mohlo dojít k postavení této budovy buď roku , nebo až roku Právě v těchto lázních se na podzim roku 1712 koupal ruský car Petr Veliký, jak je uvedeno na pamětní desce Nových lázní, nástupnických lázní po Sirných lázních. Od té doby je věnována lázeňským pramenům v Šanově větší pozornost. Roku 1704 byly založeny Hadí lázně (něm. Schlangenbad) 57, které ovšem tehdy tvořily nekryté ohrazené lázně. Roku 1759 byly z iniciativy šanovských obyvatel ohrazeny, vyčištěny a zastřešeny prameny v blízkosti pozdějších Kamenných lázní (něm. Steinbad), které byly v letech 1769 a 1774 dále rozšiřovány. 58 V letech 1800 až 1802 byla pro zvýšení komfortu vystavěna zděná 53 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s tamtéž, s KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN , s SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN X, s tamtéž, s KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN , s

25 budova a později byla v blízkosti vystavěna další budova Chrámových lázní (něm. Tempelbad), později nahrazená budovou Štěpánových lázní (něm. Stephansbad). 59 K léčbě vojáků sloužily od roku 1807 Vojenské lázně (něm. Militärbadehaus). 60 Do těchto dob spadá počátek lázeňské rivality mezi Teplicemi a Šanovem. Rivalita se projevovala rychlým rozvojem Šanova zejména po roce 1849, kdy se ze Šanova stala obec. Nejednalo se však o agresivní rivalitu, nýbrž spíše o vzájemné povzbuzování Teplic a Šanova, z nějž těžili jak lázeňští hosté, tak i obě obce, které jsou v tisku nazývány jako sesterské lázeňské obce. Dne 8. února 1865 byl Šanov povýšen na lázeňské místo (něm. Curort) 1. třídy. 61 Roku 1868 byla zrušena Lázeňská komise (něm. Kur-Commission) a její pravomoce byly svěřeny místním samosprávám, tedy teplickému magistrátu a šanovské radnici. 62 Dlouholetým cílem vedení šanovské obce bylo dosáhnout povýšení Šanova na město. Díky úsilí mnoha představitelů Šanova se tak stalo roku Vlivem nepříznivé finanční situace Šanova došlo roku 1895 referendem ke spojení Teplic a Šanova ve dvojměstí Teplice-Šanov (něm. Teplitz-Schönau). Tento název se zachoval až do roku Povýšení Šanova na město Okolnosti povýšení Šanova na město Ambice představitelů šanovské obce na povýšení na město lze sledovat již na počátku 60. let 19. století. Možnost povýšit obec na město měl mocnář, císař František Josef I., němuž byly žádosti místních samospráv na povýšení adresovány. Pevně stanovená pravidla pro povýšení na město ovšem neexistovala a vždy záviselo na konkrétním případu. Panovník přihlížel při rozhodování o povýšení obce na město nejčastěji na faktory občanské vybavenosti a počtu obyvatel. Obci v procesu povýšení na město pomáhala i regionální důležitost a věhlas. V případě Šanova byly přípravy na podání žádosti o povýšení obce na město celoobecní. Iniciativa přicházela od vedení města starostů a radních, ale do procesu vstupovali jak občané, tak i rod Clary-Aldringenů. 59 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN , s tamtéž, s PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s Stadtfest in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, , s. 3 (autor neznámý) 25

26 4.2.2 Obec a občanská vybavenost Šanov měl na počátku 80. let 19. století přibližně 2000 obyvatel, kteří žili v 170 domech. 63 Jednalo se o obec velikostně menší, řadovou bez náměstí. Velkou výhodou Šanova v povýšení na město byl status lázeňského místa 1. třídy, který byl Šanovu udělen 8. února a celkově lázně a proslulost s nimi spojená. V Šanově sídlila lidová škola (něm. Volksschule). V roce 1885 ji ve třech třídách navštěvovalo 228 žáků 65, roku 1889 ve čtyřech třídách již 245 žáků. 66 Škola sídlila v budově dnešní ZŠ U Nových lázní, v ulici U Nových lázní 1102/4 (tehdy Neubadalle 2). Škola měla velmi nízký počet zaměstnanců, který se pohyboval od dvou do pěti. C. k. Poštovní a telegrafní úřad (něm. K. k. Post- und Telegraphenamt) měl své sídlo v ulici U Hadích lázní 1135/36 (tehdy Badegasse 35) v domě Jupiter. 67 Policejní stanice byla umístěna v budově školy společně s obecním úřadem v tzv. Obecním domě (něm. Gemeindehaus) v ulici U Nových lázní 1102/4 (Neubadalle 2). Důležitou součástí obecního života byla činnost spolků. Od roku 1874 fungoval v Šanově Sbor dobrovolných hasičů (něm. Freiwilige Feuerwehr-Schönau), založený iniciativou šanovského starosty Franze Waageho. 68 Svoji činnost roku 1875 zahájil v Šanově Spolek válečných veteránů (něm. Schönauer Militär-Veteranenverein). 69 V Šanově byla součástí občanského života kultura, skrze pravidelné koncerty vojenských i civilních orchestrů v parku. Obyvatelům Šanova i lázeňským hostům byla k dispozici i čítárna založená roku 1874 v budově Obecního domu, vybavená mnoha vydáními německých i cizojazyčných časopisů a rovněž i knihami. 70 Šanov byl rodištěm slavného polárníka a malíře Julia Payera (narodil se v Šanově roku 1841). Po svém návratu ze své nejslavnější výpravy v roce 1874 navštívil v říjnu téhož roku Šanov a jeho rodný dům Jitřenka (něm. Morgenstern), kde byl uvítán delegací složenou ze šanovských radních a občanů, kteří polárníkovi, na nějž byli jako na šanovského rodáka 63 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-Turn.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1892, s Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, , s. 5 (autor neznámý) 69 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s Lesekabinet in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, , s. 3 (autor neznámý) 26

27 pyšní, vyjádřili svoji úctu. 71 Julius Payer se také stal čestným občanem Šanova. Na výpravě jíž se Julius Payer účastnil došlo k objevení Země Františka Josefa. Tento objev zvýšil prestiž Rakousko-Uherska, zatímco přítomnost šanovského rodáka prestiž Šanova Kostel Pravděpodobně vlivem příliš rychlého rozvoje obce neměl Šanov ještě ani v polovině 19. století svůj vlastní kostel. V Šanově nedošlo ani k vybudování kaple a obyvatelé obce museli docházet na bohoslužby do Teplic, pod kteroužto farnost Šanov spadal. Založení fondu na výstavbu kostela na počátku 60. let podporovali radní Carl Christ, Josef Simon a starosta Franz Kerl. 72 Výstavbu kostela velmi podporoval i kníže Clary-Aldringen, který mimo obvyklých příspěvků jednorázově nečekaně přispěl na stavbu kostela penězi získanými kuriózním způsobem. Roku 1861 jednala rada Teplic v čele se starostou Karlem Uherrem o odkupu pozemků v místě dnešního Lázeňského sadu (něm. Kurgarten), tehdy Sadu U Dámského pramene (něm. Frauenbrunngarten) od knížete Edmunda Clary-Aldringena. Cílem rady města bylo přeměnit tuto část města blízkou jejímu centru v klidovou zónu s upraveným parkem. Celková kupní částka činila zlatých, z čehož zlatých bylo z fondu do nějž plynuly peníze z teplické lázeňské taxy (něm. Kurtaxfond), zlatých zaplatila ze svého rozpočtu teplická obec a zbytek peněz přispěli dárci (mezi nimi byli i tepličtí radní, členové významných teplických rodin a členové šlechtických rodů). 73 Kníže Edmund Clary-Aldringen se rozhodl 6% z kupní částky zlatých, tj zlatých, věnovat na výstavbu šanovského kostela. V době vzrůstající rivality obou lázeňských měst se jednalo o velmi odvážný akt, kteří ovšem členové teplické městské respektovali, ačkoliv byly využity peníze teplické obce a dárců na stavbu kostela v Šanově. 74 Výstavba lodi kostela začala dne 19. listopadu 1864 a byla dokončena až dne 30. září , kdy byl kostel zvaný Kostel sv. Alžběty (něm. St. Elisabeth-Kirche). Věž kostela byla dokončena až roku (bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, , s. 1 (autor neznámý) 72 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN , s Verzeichniß. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1861, roč. 1, , s. 4 (autor neznámý) 74 (bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1861, roč. 1, , s. 3, 4 (autor neznámý) 75 Datum počátku výstavby a vysvěcení je uvedeno v mramorové desce pod schodištěm kostela 27

28 Do 60. let 19. století sloužil k pohřbívání hřbitov mezi Teplicemi a Šanovem v Lípové ulici (něm. Lindenstraße). Po jeho zrušení začaly Teplice využívat vlastní hřbitov ve Hřbitovní ulici (něm. Friedhofstraße). O ustavení šanovského hřbitova se zasloužil starosta Franz Waage v 70. letech 19. století. 76 Nový hřbitov byl umístěn do Pražské ulice (něm. Pragerstraße) za hranici zástavby města. 77 Dnes hřbitov přísluší k Bystřanům (něm. Wisterschan) Proces povýšení Šanova na město Po uvážení šanovské městské rady byla na konci roku 1883 sepsána žádost cíšaři Františku Josefu I. o povýšení Šanova na město. Doručení žádosti Jeho císařskému veličenstvu do Vídně proběhlo osobně. V prvních týdnech roku 1884 se vydal starosta Šanova, August Zabel, do Vídně, aby se zúčastnil audience u císaře Františka Josefa I. K audienci (která podle tehdejšího tisku neměla dlouhého trvání) 78 došlo dne a starosta Zabel při této formální události předal císaři písemnou žádost, tzv. žádost Majestátu (něm. Majestätsgesuch), o povýšení lázeňského místa 1. třídy Šanova na město. 79 Žádost představitelů Šanova byla císařem postoupena Místodržitelství (něm. Statthalterei). Místodržitelství postoupilo žádost k posouzení Zemskému výboru (něm. Landesauschuß). Na zasedání Zemského výboru byl vydán souhlas k povýšení Šanova na město. 80 Správními orgány schválená žádost byla vrácena císaři. Dne povýšil císař František Josef I. Šanov z lázeňského místa 1. třídy na lázeňské město (něm. Curstadt). Informace o výnosu byla předána Místodržitelství a odtud c. k. Okresnímu hejtmanství (něm. k. k. Bezirkshauptmannschaft) v Teplicích, které informovalo vedení Šanova v čele se starostou Augustem Zabelem dne Dne proběhlo zasedání šanovského Obecního výboru, na němž starosta Zabel přečetl všem přítomným obdrženou zprávu od c. k. Okresního hejtmanství: Dle obdrženého výnosu Jeho Excelence pana místodržícího povýšilo nejlaskavěji Jeho císařské a královské apoštolské Veličenstvo nejvyšším rozhodnutím ze dne Šanov na město. Ve zprávě c. k. Okresního hejtmanství byla rovněž zmíněna možnost vystavení 76 Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, , s. 5 (autor neznámý) 77 WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-Turn.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1892, s beim Kaiser Audienz und in kurzer Zeit dürfte die Gewährung des Majestätsgesuch einlaufen. 79 Der Curort Schönau wird Stadt. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, , s. 3 (autor neznámý) 80 Der Curort Schönau wird Stadt. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, , s. 3 (autor neznámý) 81 Curstadt Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, , s. 3 (autor neznámý) 28