Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. Jana Kuchtiaková

Transkript

1 Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Jana Kuchtiaková Význam pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií v rámci občanského sdruţení Fokus Praha Katedra: Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát Rok: 2014

2 PROHLÁŠENÍ 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Význam pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií v rámci občanského sdruţení Fokus Praha zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok... Datum. Jana Kuchtiaková Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

3 ANOTACE Tato absolventská práce se zabývá tématem pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií v rámci občanského sdruţení Fokus Praha. Zaměření práce směřuje k cíli, který zjišťuje, jaký je význam pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií. K dosaţení cíle bylo potřebné prostřednictvím odborné literatury vymezit základní pojmy, jako je schizofrenie, psychosociální pohled, pracovní rehabilitace a další. Poté bylo přínosné provést výzkumné šetření v občanském sdruţení Fokus Praha. Výrazná část odborníků publikující v této oblasti se shoduje se závěry, které potvrzují výsledky výzkumného šetření v této práci, ţe pracovní rehabilitace má pro lidi se schizofrenií smysl z mnoha praktických důvodů. Význam pracovní rehabilitace spočívá zejména ve vhodných pracovních příleţitostech pro lidi se schizofrenií, které poskytují pracovní uplatnění na chráněných pracovních místech i otevřeném trhu práce. Díky přiměřené a individuální podpoře sluţeb Podpory práce a zaměstnávání mohou lidé se schizofrenií pracovat na místech, které berou v úvahu specifika lidí se schizofrenií. Díky bezpečnému pracovnímu prostředí mohou uţivatelé sluţeb Podpory práce a zaměstnávání rozvíjet své sociální a pracovní dovednosti, kognitivní funkce a další schopnosti, důleţité pro pracovní uplatnění a osobnostní rozvoj. Pracovní uplatnění přináší lidem se schizofrenií vnímání určité stability, která se projevuje také v dalších ţivotních doménách, jako je bydlení, volný čas a sociální či rodinné vztahy. Ze zjištěných závěrů lze vyvodit, ţe pracovní rehabilitace naplňuje několik ţivotních potřeb svých uţivatelů. Vede k samostatnosti, přebírání kompetencí v řešení důleţitých otázek a k rozvoji osobnosti, čímţ přispívá k většímu sebevědomí a stabilitě psychického stavu lidí se schizofrenií.

4 SUMMARY This graduated work called: The importance of vocational rehabilitation for people with schizophrenia in the civic association Fokus Praha, is discussing the issue of working rehabilitation for people with schizophrenia. The goal of the work is to find advantages of vocational rehabilitation for people with schizophrenia. It was necessary to work with professional literature and to perform a research survey to achieve the goals of the work. Thanks to various professional publications and to results of the research we can say that vocational rehabilitation is important for people with schizophrenia from many practical reasons. The importance of vocational rehabilitation is particularly suitable, in terms of employment opportunities, for people with schizophrenia. The employment opportunities are providing employment in sheltered work and on the open labour market. Thanks to adequate and individual support of the work and employment supported services people with schizophrenia can work in places which are taking into account the specifics of life in society of the people with schizophrenia. The users of work and employment supported services can develop their social and work skills, cognitive and other skills essential for work and personal development thanks to tolerant environment. The job is bringing some stability which is manifesting in other parts of the life, like living, social and familiar relationships, or free time. From the gained results, we can deduce that vocational rehabilitation is fulfilling several needs of life, all at once, for the people with schizophrenia and it is leading to responsibility, independence and to development of personality. This is contributing to better self-confidence and to stability of the mental condition of the people with schizophrenia.

5 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé absolventské práce PhDr. Vladimíru Mašátovi, který zastával také roli konzultanta. Děkuji mu především za odborné rady, které mě posunuly v náhledu na problematiku práce. Dále bych chtěla poděkovat občanskému sdruţení Fokus Praha, které mi ochotně poskytlo potřebné informace pro zpracování jednotlivých částí práce a umoţnilo provést výzkumné šetření. Velice vděčná jsem zejména klientům sdruţení, kteří se stali respondenty mého výzkumu.

6 OBSAH ÚVOD SCHIZOFRENIE Charakteristika schizofrenie Příčiny vzniku schizofrenie Projev a průběh schizofrenie PROBLEMATIKA ŢIVOTA LIDÍ SE SCHIZOFRENÍÍ VE SPOLEČNOSTI Sociální problémy vycházející z onemocnění Psychosociální pohled Psychosociální rehabilitace Formy sociální rehabilitace v rámci psychosociální podpory VÝZNAM PRÁCE PRO ČLOVĚKA Práce a člověk z psychologického a sociálního hlediska Nezaměstnanost Nezaměstnanost a psychické zdraví Příčiny nezaměstnanosti u lidí se schizofrenií PRACOVNÍ REHABILITACE Charakteristika pracovní rehabilitace Cíl a smysl pracovní rehabilitace Moţnosti pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií FOKUS PRAHA, O. S Poslání a cíle Fokusu Praha, o. s Klienti Fokusu Praha Systém sluţeb Fokusu Praha Sluţby Sociální a pracovní rehabilitace Oblast zdravotních sluţeb Oblast zaměstnávání... 33

7 6. PRACOVNÍ REHABILITACE VE FOKUS PRAHA, O. S Moţnosti podpory práce a zaměstnání v rámci pracovní rehabilitace ve Fokusu Praha, o. s Průběh a metody jednotlivých sluţeb podpory práce a zaměstnání Postup práce v rámci Centra programů podpory zaměstnávání Průběh práce v rámci Sociálních firem Průběh práce v Sociálně terapeutické dílně Význam pracovní rehabilitace pro klienty se schizofrenií VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ V RÁMCI FOKUS PRAHA, O. S Popis výzkumného prostředí Cíl výzkumu Okruh dotazovaných osob Metoda výzkumu Zaměření rozhovoru Otázky rozhovoru a shrnutí odpovědí respondentů Vyhodnocení výzkumu ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 55

8 ÚVOD Téma této absolventské práce se týká problematiky pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií v rámci občanského sdruţení Fokus Praha. Cílem je zjistit, jaký má pracovní rehabilitace význam pro lidi se schizofrenií. Práce je zaměřena na to, jak sluţby pracovní rehabilitace na své uţivatele působí, jak je ovlivňují a mění. Toto téma bylo zvoleno z několika pádných důvodů. Zajímám se o problematiku duševního onemocnění v souvislosti se začleňováním lidí se schizofrenií do společnosti. Vzhledem k tomu, ţe pracovní zařazení je jednou z nejdůleţitějších součástí ţivota ve společnosti, tak zaměření práce směřuje v této souvislosti k pracovní rehabilitaci. Občanské sdruţení Fokus Praha, jsem si vybrala, protoţe poskytuje komplexní sluţby pracovní rehabilitace pro lidi s duševním onemocněním. Dalším důvodem byli mé praktické zkušenosti z podporovaného zaměstnávání ve společnosti Fosa, o. p. s., ve které jiţ přes rok pracuji, jako pracovní asistent. Má touha však směřovala k prozkoumání další organizace zabývající se pracovní rehabilitací, v souvislosti s duševním onemocněním, abych si mohla utvořit objektivnější náhled o smyslu této rehabilitace. Práce čerpala z různých odborných zdrojů. Nápomocné byly odborné publikace, články, internetové zdroje a další prospěšné materiály. Významnou roli pro naplnění cíle práce hrálo mnou provedené výzkumné šetření, které probíhalo v občanském sdruţení Fokus Praha, jehoţ respondenti byli uţivatelé sluţeb Podpory práce a zaměstnávání. Teoretické poznatky s výsledky výzkumného šetření se prolínají a navzájem potvrzují. Text je členěn do sedmi kapitol. První kapitola pojednává o základním vymezení schizofrenie, coţ je pro celkové pochopení práce důleţité. Další kapitola se zabývá problematikou ţivota lidí se schizofrenií ve společnosti, z čehoţ vychází potřeba pracovní rehabilitace. V této kapitole je moţné dozvědět se potřebné informace o psychosociální rehabilitaci, která povaţuje práci za základní ţivotní doménu. Třetí kapitola je zaměřena na význam práce pro člověka z psychologického a sociálního hlediska. Pro cíl práce je velice důleţité dozvědět se o problémech vyplývajících z nezaměstnanosti a o příčinách, které nezaměstnanost u lidí se schizofrenií způsobují. Čtvrtá kapitola představuje pracovní rehabilitaci zejména v souvislosti s lidmi se schizofrenií. Seznamuje čtenáře s moţnostmi a druhy sluţeb pracovní rehabilitace. Pátá kapitola je stěţejní pro seznámení s občanským sdruţením Fokus Praha. Díky této 1

9 kapitole je moţné dozvědět se o systému poskytovaných sluţeb. Šestá kapitola je klíčovou pro dosaţení cíle práce, protoţe se zabývá pracovní rehabilitací v občanském sdruţení Fokus Praha. Představuje moţnosti sluţeb Podpory práce a zaměstnávání a jejich postupy a metody práce. Na konci kapitoly lze nalézt vymezení významu pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií. Praktická část práce je věnována výzkumnému šetření, které bylo provedeno prostřednictvím standardizovaného rozhovoru s uţivateli sluţeb Podpory práce a zaměstnávání. Z výzkumu plynou důleţité závěry k pochopení významu pracovní rehabilitace pro lidi se schizofrenií, které potvrzují jiţ dané teze mnoha odborných publikací. 2

10 1. SCHIZOFRENIE Vzhledem k cíli práce, se bude první kapitola zabývat základním popisem schizofrenie. Bude zde představeno, jak se tato duševní nemoc projevuje a jaký má průběh. 1.1 Charakteristika schizofrenie Úvodem lze citovat z Vágnerové, která ve své knize schizofrenii výstiţně popisuje. Schizofrenie je duševní porucha, která se projevuje charakteristickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobní integrity. Patří k nejzávaţnějším psychickým poruchám. 1 Kromě své závaţnosti patří také k nejčastějším ze psychotických poruch. Patří mezi duševní nemoci, které nazýváme psychózy. Kromě schizofrenie známe maniodepresivní psychózu neboli bipolární poruchu. Dále sem spadá laktační psychóza, smíšená psychóza a další. Dle mezinárodní klasifikace nemocí jsou schizofrenické poruchy charakterizovány deformací myšlení a vnímání. Přináší otupělé nebo přehnané pocity. Ačkoliv je intelektuální rovina a vědomí zachováno, tak se v průběhu doby mohou objevit kognitivní defekty. Nejdůleţitějším psychopatologickým fenoménem jsou ozvučené myšlenky, bludné vnímání, bludy a sluchové halucinace, které komentují pacienta, nebo o něm diskutují ve třetí osobě, a poruchy myšlení. 2 Existuje několik druhů schizofrenních poruch, čímţ se ale práce nebude zabývat. Schizofrenie na rozdíl od neurotických duševních poruch přináší problémy, které prostupují celým ţivotem pacienta a výrazně jej ovlivní. 1 VÁGNEROVÁ, str

11 1.2 Příčiny vzniku schizofrenie V následujících řádcích bude pozornost zaměřena na vlivy, které působí na vznik nemoci, a zjištění, kdy přibliţně a za jakých podmínek vzniká. Při schizofrenii dochází v mozku k nerovnoměrnému rozloţení tzv. neurotransmiterů. Jsou to chemické látky, které slouţí k přenosům informací mezi jednotlivými buňkami v mozku. Tyto chemické látky má v hlavě kaţdý z nás, ovšem rovnoměrně rozděleny. Působením různých vlivů dochází u lidí se schizofrenií k tomu, ţe v jedné části mozku je jich nadbytek a v jiných naopak nedostatek. 3 Psychotické poruchy jsou způsobeny řadou dílčích příčin. Málokdy se jedná o jednu samotnou příčinu. Faktory, které mohou ovlivnit vznik schizofrenie, dělíme na biologické a psychosociální. Většinou se jedná o společné působení obou faktorů. Mezi biologické faktory patří zejména dědičnost. Jestliţe byl jeden s rodičů schizofrenik, pravděpodobnost vzniku u potomka je aţ 11%. Dalo by se říct, ţe je zde zvýšený předpoklad onemocnění dítěte. Ačkoliv se nemoc sama o sobě nedědí, tak se můţe zdědit určitá dispozice. Dispozici k onemocnění tvoří nadměrná citlivost (hypersenzibilita) a zvýšená zranitelnost (vulnerabilita). 4 Dalším biologickým faktorem mohou být virová onemocnění budoucí matky. Posledním významným biologickým faktorem jsou porodní komplikace, jako například přidušení při porodu. Psychosociální faktory tvoří především emocionální prostředí v rodině jedince, zejména do druhého roku ţivota. Důleţité jsou vztahy jedince s okolím a jeho postavení v kolektivech. Nesmírně záleţí na kvalitě vztahu s blízkými lidmi. Při vzniku schizofrenie hraje roli vzájemné působení biologických a psychosociálních vlivů, jak bylo výše zmíněno. Je jiţ tedy zřejmé, ţe neexistuje jedna příčina vzniku schizofrenie, ale ţe se jedná o vzájemné působení biologických a psychosociálních faktorů. Teprve pokud se tyto různé faktory sloţí za určité stresové situace (například rozchod s partnerem) do jakési nešťastné mozaiky, vznikne onemocnění. 5 Kaţdý člověk má určitý stresový práh. Lidé s dispozicí pro vznik schizofrenie mají tento práh snášenlivosti stresu mnohem niţší. Pravděpodobnost vzniku schizofrenie je stejná jak u muţů, tak u ţen. U obou pohlaví dochází k prvním projevům nemoci v období dospívání. U muţů nemoc vzniká 3 JAROLÍMEK, str JAROLÍMEK, str. 11,12 4

12 v době let, u ţen většinou o něco později, a to v rozmezí let. V ojedinělých případech se můţe nemoc vyskytnout i později. Většinou se jedná o období dospívání, které je významné osamostatňováním se a budováním si svého vlastního ţivota. Toto období je povaţováno za jedno z nejcitlivějších období člověka. Lidé, kteří jsou disponovaní onemocnět schizofrenii, období dospívání zpravidla nezvládají. 1.3 Projev a průběh schizofrenie Nyní bude věnován prostor samotným projevům a průběhu nemoci. Schizofrenické poruchy mají trvalý, nebo epizodický průběh s narůstajícím nebo trvalým defektem. Můţe se také jednat pouze o jednu nebo více atak s trvalou nebo neúplnou remisí. 6 Jedinec s dispozicí onemocnět schizofrenií hůře snáší, neboli nezvládá stresové situace. Při překročení svého prahu stresové snášenlivosti zareaguje propuknutím akutní psychotické krize, kterou lze také nazvat epizoda neboli ataka. Ataka patří mezi první projev schizofrenní psychózy. Někdy se ataka projeví nečekaně a náhle, jindy mívá dlouhé postupně se rozvíjející předstupně. Toto období se nazývá prodromálním neboli obdobím, které předchází vzniku akutní schizofrenní psychózy. 7 Jedinec se uzavírá do sebe, trpí potíţemi, které se snaţí nedávat najevo, a neúspěšně s nimi zápasí. Obtíţe se postupně zvětšují, aţ propuknou v schizofrenní psychózu. Schizofrenní psychóza se projevuje velmi zvláštním chováním. Jedinec se například přestává stýkat s lidmi, vycházet z domova, je schopen hrubě či agresivně jednat nebo má potřebu se výrazně projevovat. Spadá sem mnoho dalších překvapujících a nepochopitelných projevů. Logika jednání a cítění jedince je logikou jeho vnitřního světa. Jedná se například o přesvědčení o nějakém spolčení, které jedince ohroţuje, nebo víra v povolání zvláštními úkoly, nadpřirozenou silou atd. 8 Pro shrnutí výše zmíněných příznaků se jedná o tyto základní skupiny příznaků: porucha myšlení a vnímaní, porucha afektivity a autismus. Porucha myšlení se projevuje nesouvislým uvaţováním. Úsudky nemocného jedince se mohou jevit jako JAROLÍMEK, str JAROLÍMEK, str. 14 5

13 nesmyslné, protoţe vycházejí z jeho vnitřní logiky, která se odráţí od halucinací a bludů. Roztroušenost myšlenek vede ke sníţené schopnosti mluveného projevu, a proto je jednání jedinců často zmatené. Jednou z významných projevů poruch myšlení jsou bludy. Blud je mylné přesvědčení, vzniklé z chorobných duševních předpokladů na chorobném psychotickém podkladu, kterému nemocný věří a které má patický vliv na jeho jednání. 9 Bludy mohou být různě zaměřené. Například na pronásledování, ovlivňování, přesvědčování, megalomanství atd. Ačkoliv mohou být bludy různé, tak většinou všechny způsobují nemocnému jedinci opakované zjevování nějaké bytosti, která k němu vytváří určitý vztah. Další poruchou myšlení jsou halucinace, které způsobují klamné vjemy na nereálném základu. Nemocný jedinec je však o jejich reálnosti přesvědčen. Velmi častou halucinací jsou hlasy, které jedinci sdělují významné informace, komentují a hodnotí jeho chování, nebo mu něco přikazují. Bludy a halucinace se často stávají nebezpečnou kombinací pro jedince a jeho okolí. Vzhledem k jejich obsahu se nemocný můţe stát nebezpečný pro sebe i pro své okolí. Dále se jedná o poruchy afektivity, které se projevují v citovém proţívání. Jedinec trpící schizofrenií se vyznačuje nepřiměřeným citovým vnímáním. Jeho emotivní proţívání můţe být otupělé, ploché nebo přehnané. Nemocný můţe na některé věci reagovat velmi přecitlivěle. Souvisí to se zvýšenou intenzitou proţívání nepříjemných emočních proţitků kvůli průběhu nemoci. Z tohoto předpokladu vzniká také další skupina příznaků, kterou je autismus. Kvůli tomu, ţe jsou jedinci trpící schizofrenií přecitlivělí vůči okolnímu světu, mají zvýšenou tendenci k sociální izolaci. Nemocný se stahuje do vlastního světa. Má strach z okolí a přestává mu rozumět. Snaţí se vyhýbat sociálním kontaktům. Pokud se projevuje také citová oploštělost, tak nemocný ztrácí motivaci k čemukoliv. Ačkoliv zde byly popsány různé projevy nemoci, tak průběh onemocnění můţe být velmi různorodý, stejně tak i jeho prognóza. 10 Schizofrenie má své epizody, které se po čase opakují. U některých pacientů dochází jen k jedné epizodě. Těchto pacientů je však méně. U většiny pacientů se epizoda vrací a u některých můţe dojít k úplnému rozpadu osobnosti. Tito pacienti nejsou schopní ţít samostatným ţivotem a potřebují trvalou péči. Kaţdou další proţitou epizodou, se nemocnému zvýší citlivost na následný 9 VÁGNEROVÁ, str VÁGNEROVÁ, str

14 návrat do kaţdodenního ţivota. Zde je velice důleţité včasné podchycení nemocného po sociální stránce. Schizofrenie má několik forem, čímţ se ale práce vzhledem k svému cíli zabývat nebude. Důleţité je však vědět, ţe je to onemocnění vyţadující odbornou léčbu. Není moţné čekat, ţe dojde k spontánnímu vyléčení. 7

15 2. PROBLEMATIKA ŢIVOTA LIDÍ SE SCHIZOFRENÍÍ VE SPOLEČNOSTI V předchozí kapitole byla charakterizována schizofrenie jako závaţná duševní nemoc. Nyní blíţe přistoupíme k problematice ţivota schizofreniků ve společnosti. 2.1 Sociální problémy vycházející z onemocnění Jak jiţ bylo výše zmíněno, schizofrenie je nemoc, která nezbytně vyţaduje odbornou psychiatrickou pomoc a farmakoterapii. Medikace slouţí k uklidnění a regulaci nemoci. To vše je v kompetenci psychiatrů a psychologů. Je však důleţité podívat se na to, jak nemoc působí na sociální fungování jednice. Budou zde probírány problémy jedince při začleňování se do společnosti. Většina lidí trpící psychotickým onemocněním pociťuje v běţném ţivotě značné omezení. Kaţdodenní fungování je omezené z důvodů psychiatrického onemocnění a z důvodů přehnaných vlastností osobnosti. Omezení v kaţdodenním fungování bývají trvalejší neţ psychiatrické symptomy. Nahrávají tomu také nepříznivé ţivotní okolnosti, jako je například nízký příjem, nedostatek či úplná absence sociální podpory a dlouhodobá hospitalizace v psychiatrické léčebně. Dále se jedná o sociální bariéry, jako jsou například nedosaţitelné sociální role. Kombinace všech nepříznivých vlivů mnohdy vede k váţným nedostatkům v naplňování potřeb v ţivotních oblastech. Řada výzkumů potvrzuje, ţe ţivotní úroveň a sociální začlenění lidí s psychotickým onemocněním jsou nepříznivými faktory významně ovlivněny. Lidé se schizofrenií mají méně sociální podpory z důvodu menší sociální sítě. Kvalitu svého ţivota hodnotí často negativně, coţ přináší celkově negativní pocit a neuspokojení z vlastního ţivota. 11 Zmíněné nepříznivé faktory vedou k stigmatizaci jedince. Schizofrenie se vyznačuje významnou stigmatizací. Chování nemocného je podivné a obtíţně ovlivnitelné. Stejně tak je těţké se do pacienta vcítit a porozumět jeho projevům. 12 Pro mnoho lidí můţou být projevy nemocného nepochopitelné aţ absurdní. Z toho vyplývá, 11 PEČ, PROBSTOVÁ, str. 17, VÁGNEROVÁ, str

16 ţe chování nemocného můţe ovlivňovat rodinu a celkové okolí jedince. Mnohdy není lehké s takovým člověkem vyjít či pochopit jeho přání. Zde je velice důleţitá podpora rodiny. Je potřeba získat o nemoci co nejvíce informací, aby rodina dokázala jedince pochopit a vyrovnat se s určitými fakty. Nemoc je pro rodinu velkou zátěţí. Můţe znamenat přehodnocení různých plánů a cílů. Nemocný jedinec mnohdy není schopný fungovat tak, jak by si rodina přála či představovala. Člověk trpící schizofrenií má nejen problémy s vytvářením sociálních vztahů ale také s dosahováním pracovních či studijních výsledků. Pokud se například jedná o jedince, který dosahoval dříve vynikajících výsledků ve studiu nebo v zaměstnání, tak je zde velký předpoklad, ţe po onemocnění se tyto výsledky mohou rapidně změnit. Nemocný například není schopen pravidelně docházet do zaměstnání či do školy, těţce se soustředí a nevnímá plnohodnotně své okolí. Jeho sociální dovednosti se celkově velice sníţí. Chování k ostatním lidem je dost zvláštní a nestandardní, coţ sebou nese potíţe při začlenění se do kolektivu. Sociální dovednosti týkající se samostatného ţivota, jsou většinou sníţené. Často dochází k zanedbání osobní péče a sníţení důrazu na zdraví. Jedinec si mnohdy není schopen sám uvařit, uklidit či hospodařit s penězi. Obvyklé mohou být také problémy s trávením volného času. Všechny tyto problémy lze shrnout do jednotlivých skupin. Jedná se o problémy v oblasti bydlení, práce, učení se, trávení volného času, osobní péče, zdraví a v oblasti sociálních vztahů. Schizofrenie podobně jako jiné duševní poruchy způsobují zejména stigmatizaci v interpersonálním kontaktu, z čehoţ vznikají potíţe komplikující výše vyjmenované oblasti. Stigmatizovaný jedinec se tak cítí méněcenný, má tendence k sebepodceňování a má pocit, ţe nepatří do společnosti Psychosociální pohled V předchozí podkapitole byly vyjmenovány nejčastější problémy jedinců trpících schizofrenií při začlenění se do společnosti. Nyní bude nahlédnuto, jak se na tyto lidi dívá společnost. Schizofrenie komplexně ovlivňuje osobnost člověka a významně narušuje i jeho fungováni v běţném ţivotě. Dříve bylo toto selhávání povaţováno 13 MÁHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ a kol., str

17 za důsledek negativních a pozitivních příznaků schizofrenie; v současné době je však spojováno především s deficitem kognitivních funkci, který se u osob se schizofrenii projevuje především v oblasti pozornosti, paměti a exekutivních funkcí. 14 Na rozdíl od jakýchkoliv jiných, např. somatických postiţení nebo onemocnění, je duševní onemocnění tohoto druhu méně viditelné, nemocný se zdá být mnohdy navenek zdravý, a proto je často pro své neobvyklé chování odsuzován. Nevzdělanost vzhledem k duševním nemocem vede k častým předsudkům vůči nemocným. V laické společnosti přetrvává mnoho mýtů o duševně nemocných lidech. Říká se, ţe lidé se schizofrenií jsou nebezpeční pro své násilnické sklony, dále jsou povaţováni za práce neschopní pro svou nezodpovědnost a další podobné předsudky. 15 Jedinci s duševním onemocněním se mnohdy dostávají do konfrontací s lidmi s neadekvátním přístupem, coţ přispívá k jejich společenské izolaci. Kvůli tomu dochází ke stigmatizaci a k problémům se začleněním do běţného ţivota. Člověk s duševním onemocněním je tak mnohdy nálepkován a pod tímto obrazem vnímá zkresleně i sám sebe. Postoj společnosti k lidem s duševním onemocněním souvisí také s všeobecným vnímáním psychiatrie. To, jakým způsobem společnost duševně nemocné hodnotí, celkově ovlivňuje fungování psychiatrie, která je garantována společností. V dnešní době se však postavení duševně nemocných pacientů posouvá z tradičních forem. Pacient se stává rovnocenným partnerem psychiatra a pracují společně na řešení daného problému. Nemocný tak přestává být neschopným, pasivním objektem ale stává se odpovědný jedinec aktivně řešící svou situaci. Nemocný musí být perfektně informován o své nemoci, musí mít dostatečné znalosti o své diagnóze, aby mohl pochopit smysl rehabilitačních a terapeutických opatření. Tyto znalosti ovlivňují efektivitu daných opatření. 16 Změny ve vztahu mezi duševně nemocným pacientem a lékařem vyţadují také změnu postoje společnosti k duševně nemocným. Kaţdý občan by měl mít přístup k dostatečným informacím o duševních poruchách. Měl by být natolik informován, aby mohl aktivně spolupracovat na rozpoznání příznaků duševních nemocí. Tyto informace zavazují společnost k spoluzodpovědnosti, jak obecně, tak u individuálních případů. Důleţitým úkolem dnešní sociálně orientované psychiatrie, je práce s veřejností prostřednictvím edukace. Psychiatrická disciplína se setkává s předsudky nejčastěji ze MÁHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ a kol., str DUŠEK, PROCHÁZKOVÁ, str. 156,

18 všech medicínských odvětví. Zdrojem těchto nevhodných postojů je strach a nevědomost ze strany běţné populace. Společnost musí být proto co nejvíce informována a zainteresována do aktivní snahy o změnu postojů. 17 V dnešní době je snaha o deinstitualizaci sociálních sluţeb věnujících se lidem s duševním onemocněním. Cílem je transformace pobytových zařízení do ambulantních a terénních sociálních sluţeb. Existuje jiţ několik organizací věnujících se těmto lidem v mnoha směrech a ohledech. Posláním je zvýšit informovanost o duševních nemocech a díky tomu zvyšovat profesionalitu v přístupu k lidem trpícím duševním onemocněním. V rámci deinstitualizace jsou propagovány zejména sluţby zaměřené na podporu samostatnosti a ţivot v domácím prostředí lidí s duševním onemocněním. Je snahou zachovat co nejpřirozenější prostředí klienta nejlépe domácí prostředí a zamezit vysoké frekvenci hospitalizací. Jednou z těchto sluţeb je například Multidisciplinární tým. Jedná se o komplexní sluţbu zřizovanou většinou zdravotnickým zařízením. Komplexnost této sluţby zajištuje širokoúhlé sloţení pracovního týmu, který se skládá z psychiatra, psychologa, zdravotní sestry, terapeuta, sociálního pracovníka, psychiatrické sestry a dalších moţných odborníků. Cílem je působit na několik potřebných sloţek ţivota jedince prostřednictvím vhodných odborníků. Ačkoliv problematika duševního onemocnění spočívá zejména v psychických potíţích, tak její působení je mnohem širší. Zejména u dlouhodobě duševně nemocných klientů je nutné pokrýt několik různých potřeb současně a napříč různými odbornostmi. Například u schizofrenie často dochází k ovlivnění oblasti osobního i sociálního ţivota jedince. Účinnost sluţby spočívá zejména v provázanosti a součinnosti odborníků. Podstata multidisciplinárního týmu spočívá v spolupráci mezi odborníky. Důleţitá je vzájemná podpora, respekt a ochota přijímat nové úhly pohledu. 18 Důleţité je zmínit, ţe součást týmu tvoří také rodina a sám klient. Kaţdý člen týmu má své primární motivy práce. Psychiatr se snaţí o co nejvhodnější předepsání medikace, zdravotní sestra dbá o správné uţívání léků, sociální pracovník usiluje o spolupráci s rodinou, pomáhá klientovi stabilizovat finanční stránku a tak dále. Všichni by však měli mít jeden společný cíl a přesně stanovená pravidla, jak ho dosáhnout postupně a citlivě vzhledem ke klientovi. Cíl musí být realistický, zvládnutelný a ušitý na míru vzhledem k aktuální situaci klienta. 17 DUŠEK, PROCHÁZKOVÁ, str MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ a kol., str

19 Další podobnou sluţbou podporující deinstitualizaci formou komunitního přístupu je Asertivní tým, kterou poskytuje několik organizací věnujících se duševnímu zdraví. Hlavním cílem sluţby je nezávislost a samostatnost klienta a moţnost udrţet ho co nejdéle v přirozeném prostředí. 19 Celkově se jedná o podporu autonomie v co největší míře, prostřednictvím propojení navazujících sluţeb, které na klienta komplexně působí. V rámci case managementu zde muţe být stanoven jeden klíčový pracovník, který představuje stabilní bod, jak pro klienta, tak pro ostatní odborníky. Autonomií se zabýval jiţ Erich Fromm ve své psychosociální teorii, kde kladl důraz na osobu, která je aktivní nejen ve fyzické práci, nýbrţ také v cítění, v myšlení a ve svých vztazích s lidmi. Přistupuje ke světu aktivně, jako jeho drţitel a všechny projevy jejího bytí jsou autentické, to znamená, ţe jsou opravdu její a nejsou do ní vloţeny nějakým vnějším působením. 20 Mnoho dalších autorů klade důraz ve své práci na dospělého člověka, který je schopen rozhodovat se a má odpovědnost za své jednání, čímţ se dále zabývá psychosociální rehabilitace, o které bude řeč v následující podkapitole. 2.3 Psychosociální rehabilitace Výše bylo poukázáno na rostoucí snahu o pomoc lidem trpícím duševním onemocněním při začlenění se do společnosti. K tomu se také vztahuje další podkapitola, věnována jednomu z přístupů, který se snaţí o komplexní podporu lidí s duševním onemocněním při začlenění se do společnosti. Bude zde popsána psychosociální rehabilitaci jako proces, jehoţ činnosti směřují k tomu, aby lidem s psychosociální nedostatečností pomohly optimalizovat kvalitu jejich ţivota a soběstačnost tak, ţe mohou působit v různých, svobodně zvolených prostředích (bydlení, zaměstnání, další) způsobem, který jim přináší osobní i sociální uspokojení. 21 Cílem je zaměřit se na klienta a jeho okolí. Jedná se o podporu klientových schopností a naopak naučit ho ţít s chronickým nedostatkem, který nemoc přináší. Je 19 PODHAJSKÁ, ČERNÁ, TOMÁŠOVÁ, SUKOVÁ, PEČ, str EVANS, str. 15 in DRAPELA, str WILKEN, HOLLANDER, str. 6 12

20 moţné toho dosáhnout úpravou klientova prostředí, nabídnutím sociálních sluţeb, poskytováním sociálního poradenství, nebo učením klientova rodiny a přátel jak zacházet s projevy nemoci. Výzvou je najít optimální kombinaci odpovídající klientově současné situaci ale přitom nabízející východiska do budoucnosti. Jedná se o dynamický model, který je neustále přizpůsobován klientově motivaci a moţnostem při hledání nejvyššího cíle. Nejvyšším cílem je v tomto případě kvalita klientova ţivota. 22 Kvalitu ţivota vytváří podmínky kaţdodenního ţivota jako například mzda, práce, sociální vztahy. Cílem je získat pocit uspokojení z běţných kaţdodenních činností. Dalo by se shrnout, ţe rehabilitace působí na klienta ve třech dimenzích. Vztahy, činnost a čas. Cílem těchto tří dimenzí je umoţnit klientovi co nejvyšší samostatnost pro sebe a ve vztahu k ostatním. Klient k tomu potřebuje udrţet optimální duševní rovnováhu a schopnost se o sebe postarat v oblasti bydlení, práce a volného času. Optimálnost kaţdé z těchto sloţek napomáhá klientovi při začlenění se do společnosti. 2.4 Formy sociální rehabilitace v rámci psychosociální podpory Sociální rehabilitace, jako jádro psychosociální podpory je ukotvena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Jejím cílem je pomoc lidem prostřednictvím vhodných sociálních sluţeb k co největší samostatnosti a soběstačnosti v primárních sloţkách běţného ţivota. Pomáhá lidem rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti takovým způsobem, který jim umoţní co nejvyšší míru samostatného začlenění do společnosti. 23 Sociální rehabilitace je zaměřena na konkrétní potřeby, jako je potřeba pracovat, potřeba zařídit si osobní administrativu, umět se orientovat v dopravních prostředcích a další konkrétní ţivotní potřeby. Pomáhá klientovi orientovat se v běţném ţivotě tak, aby ho jeho nemoc nevyčleňovala ze společnosti a nevzdalovala od jiţ existujících sociálních vztahů. 24 Sociální rehabilitace je poskytována formou terénních a ambulantních sluţeb nebo formou pobytových sluţeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb WILKEN, HOLLANDER, str MAHROVÁ, VANGLÁŘOVÁ, a kol., str

21 Psychosociální podpora je poskytována prostřednictvím několika druhů sluţeb sociální rehabilitace. Ačkoliv zaměření těchto sluţeb je různé, tak všechny vychází z jednoho základu. Důraz je kladen na porozumění člověku jako jedinci, který ţije v interakcích se svým prostředím. Usiluje o rovnováhu mezi porozuměním vnitřnímu psychickému ţivotu člověka a jeho mezilidských vztahů. 26 Jedná se o podporu zaměřenou v oblasti základních ţivotních potřeb člověka, jako je bydlení, práce, volný čas a sociální vztahy. Všechny tyto sloţky vychází z individuálních potřeb daného jedince. Ačkoliv budou v této práci rozebírány zejména sluţby pracovní rehabilitace, coţ je vzhledem k cíli práce nezbytné, tak je důleţité zmínit i další moţné druhy psychosociální podpory. Všechny sloţky psychosociální podpory vzájemně působí na sociální situaci jedince a doplňují se. Jedná se například o podporu bydlení, podporu volného času, podporu v zaměstnání či aktivizaci v navazování sociálních vztahů. Všechny tyto druhy podpory poskytuje sociální rehabilitace prostřednictvím náleţících sociálních sluţeb. 26 MAHROVÁ, VANGLÁŘOVÁ, a kol., str.10 14

22 3. VÝZNAM PRÁCE PRO ČLOVĚKA Vzhledem k cíli práce je důleţité vysvětlit všeobecný význam práce pro člověka a jeho působení ve společnosti. Práce představuje podle Freuda nejsilnější spojení člověka s realitou. Poskytuje jedinci moţnost se jistě vţít do lidského společenství. 27 Tato kapitola bude proto věnována bliţšímu vysvětlení role práce v ţivotě jedince. 3.1 Práce a člověk z psychologického a sociálního hlediska Práce ovlivňuje člověka v mnoha směrech, díky ní je zařazen do společenských procesů, coţ působí nejen na společnost, ale i na jeho psychiku. Práce člověku zajišťuje ţivobytí, určité společenské a osobní zázemí. Jedná se o nedílnou součást lidského ţivota, která má různými způsoby vliv na psychiku. Proto existuje psychologie práce, jeţ se věnuje duševnímu ţivotu člověka ve spojitosti se společenskou praxí. Lidská pracovní činnost tedy patří mezi psychologicky zkoumané objekty. 28 Duševním ţivotem v souvislosti s prací se dnes zabývá jiţ mnoho psychologických pohledů. Z historického pohledu na práci a člověka je nutné podotknout, ţe práce vytvářela lidský profil. Člověk se svou prací vymanil z ţivočišné říše, čímţ sám sobě vytvořil určitou společnost. Dodnes si vytváří společenské zkušenosti a dovednosti, kterými se do ní zařazuje a vytváří si tak osobní ţivot. Člověk je aktivní bytost tvořící sebe a okolí. Na této tvorbě se pracovní činnost významně podílí. Práce nabízí člověku určitou sebeaktualizaci a uspokojení. Ne kaţdá pracovní činnost však člověka ovlivňuje správným směrem, důleţitou roli hraje vhodné pracovní zařazení, ve kterém můţe jedinec vyuţít tvůrčí prvky své podstaty. Takovéto pracovní zařazení nebývá v dnešní společnosti samozřejmostí. Ideální pohled na práci člověka by měl nabízet jedinci uspokojení z práce jak z osobního hlediska, tak z pohledu společnosti. Spokojenost ze sebeaktualizace člověka v práci je ovlivněna několika faktory. Jedním z nich je například pracovní ohodnocení nebo společenské vnímání jednotlivých profesí či pracovní způsobilosti, jde o celkové společenské 27 FREUD, A. 438 in PROCHÁZKOVÁ, str MATOUŠEK, RŮŢIČKA, HLADKÝ, str

23 hodnocení práce. 29 Člověk je bytostí, která se ze své podstaty aktivně podílí na fungování společnosti. Proto je pracovní schopnost a vhodné pracovní zařazení mnohdy osobním i společenským měřítkem ţivota jedince. Pocity spokojenosti, radosti a úspěchu mohou být měřítkem míry naplnění našich cílů. Uspokojivé či naopak neuspokojivé pocity hrají velkou roli v pracovním ţivotě člověka. K pracovní činnosti se vztahují mnohé cíle, ambice a přání. Kaţdý pracovník vnímá své pracovní výsledky, průběh pracovních činností, podmínky, ve kterých se činnost odehrává, a dle těchto faktů vyhodnocuje míru své pracovní spokojenosti. Pracovní naplnění či nenaplnění výrazně ovlivňuje kvalitu ţivota jedince. Projevuje se to na fyzické i psychické stránce člověka. 30 Pracovní spokojenost celkově ovlivňuje psychické zdraví, a jak bylo jiţ zmíněno, můţe mít velký vliv na ţivotní situaci jedince. Pracovní spokojenost je proto povaţována za sociální jev, který naplňuje jednotlivé lidské potřeby. Pracovní činnost můţe určovat postavení člověka ve společnosti. Vzhledem k cíli práce je nutné podotknout, ţe schopnost pracovat a pociťovat pracovní uspokojení není samozřejmostí. Moţnost vykonávat uspokojivou pracovní činnost ovlivňuje situaci člověka, jak po hmotné, tak po psychické stránce, coţ spolu úzce souvisí. Lidé s duševním onemocněním vnímají míru své pracovní způsobilosti velmi citlivě. Často trpí sebepodceňováním a vnímání jejich vlastní pracovní činnosti je mnohdy velice podhodnoceno. Tito lidé jsou tudíţ mnohem více náchylní na pracovní vyhoření či ztrátu zaměstnání. Nezaměstnanost u lidí s duševním onemocněním mnohdy několikanásobně zhoršuje jejich zdravotní stav a stěţuje ţivotní podmínky. Toto téma však bude podrobněji rozebráno v následující části kapitoly. 3.2 Nezaměstnanost Vzhledem k tomu, ţe se práce zabývá významem pracovní rehabilitace pro lidi s duševním onemocněním, je potřebné vědět, ţe se tito lidé často setkávají s nezaměstnaností a nepříznivými stavy s ní související. Nezaměstnanost je častým předchůdcem a zároveň impulzem pracovní rehabilitace u lidí s duševním onemocněním. Následující řádky budou proto věnovány pojmu nezaměstnanost. 29 MATOUŠEK, RŮŢIČKA, HLADKÝ, str ŠTIKAR, RYMEŠ, RIEGEL, HOSKOVEC, str

24 Dříve neţ o nezaměstnanosti začneme blíţe mluvit, je vhodné definovat její opak - zaměstnanost. Obvykle je definována jako schopnost jednotlivce najít takové zaměstnání, které je v souladu jak s jeho individuálními charakteristikami, tak s objektivními poţadavky trhu práce. 31 Zaměstnatelnost ovlivňují, jak osobní charakteristiky, tak charakteristiky trhu práce. Osobností charakteristiky se skládají z několika sloţek, jako je pohlaví, věk národnost, sociální původ či psychosomatické dispozice. Důleţitou roli hraje také vzdělání, povolání a délka pracovních zkušeností. Charakteristiky trhu práce ovlivňují kulturní podmínky, národnost, sociální a politický systém, úroveň ekonomiky a právní systém. 32 Důvody vedoucí k nezaměstnanosti mohou být různé. Jedná se o objektivní i subjektivní důvody, proč není jedinec schopen být zaměstnán a následně si zaměstnání udrţet. V některých případech se jedná o sníţenou pracovní způsobilost a to zejména u lidí se zdravotním postiţením. Nabídka pracovních moţností můţe být pro tyto jedince natolik omezená, ţe způsobuje objektivní nezaměstnanost. Lidé dlouhodobě nezaměstnaní mají tendence spadat do specifických sociálních skupin, ve kterých si vytváří vlastní uzavřené systémy, hodnoty do kterých je těţké proniknout a cesta ven z nich je velice obtíţná. Nezaměstnanost těchto lidí jiţ nelze pokládat za objektivní ale spíše chronickou a subjektivní. V tomto případě lze hovořit o nezaměstnanosti, jako o pasti, protoţe cesta ven je velice obtíţná. Důvodem je jak postoj lidí uvnitř skupiny, tak postoj majoritní společnosti. Dlouhodobá nezaměstnanost se poté stává určitým ţivotním stylem. Vzhledem k tomu, ţe zaměstnání představuje pro člověka určitý zdroj sociálních kontaktů, je velice pravděpodobné, ţe ztrátou zaměstnání o tyto kontakty většinou přichází. Vztahy s bývalými kolegy nebývají lehce udrţitelné, protoţe nezaměstnanému se spolupracovníky nezůstává moc společných témat. Důvodem bývá i sníţené sebevědomí nezaměstnaného, kterému můţe připadat kontakt s bývalými spolupracovníky poniţující. Nezaměstnaní se někdy vyhýbají i kontaktu s ostatními nezaměstnanými a trpí pocity uzavřenosti a sklíčenosti. Při dlouhodobém setrvání v tomto stavu, člověk ztrácí schopnost navazovat mezilidské vztahy a situace směřuje k sociální izolaci. V některých případech můţe nezaměstnanost působit rizikově i v souvislosti s velkým mnoţstvím volného času. Vzniká zde neschopnost smysluplného trávení volného času, opět spojené s nízkým sebehodnocením. Období 31 KUCHAŘ, str KUCHAŘ, str

25 nezaměstnanosti můţe podporovat rizikový způsob ţivota, který v krajních případech vede aţ k ohroţení jedince a jeho okolí. 33 Rizikovost při seberealizaci se objevuje zejména u mladých lidí, kteří si ještě nevytvořili pevné pracovní a ţivotní návyky. Zkušenost z nezaměstnanosti přináší spoustu následků, které působí na několik sloţek ţivota. Dlouhodobá nezaměstnanost mění ţivotní úroveň jedince a má významný vliv na ţivot ve společnosti. Ţivotní úroveň je omezená nízkým příjmem, který se většinou skládá z dávek podpory v nezaměstnanosti. Finanční potíţe jsou tedy v době nezaměstnanosti velice časté. Čím je nezaměstnanost delší, tím se ţivotní úroveň sniţuje. 34 Nízká ţivotní úroveň působí na většinu lidí deprimujícím způsobem. Dlouhodobá nezaměstnanost můţe ovlivnit celkové sebepojetí jedince. Mnohdy se jedná o výrazně negativní sebevnímání a v některých případech můţe docházet aţ k depresivním stavům. U lidí s duševním onemocněním je předpokládaná zvýšená citlivost pro tyto psychické dopady. Deprivace dlouhodobě nezaměstnaných lidí souvisí s vyloučením z běţných sociálních vztahů, coţ přináší pocit neúplné účasti na ţivotě v konzumní společnosti. Nedostatek naplněných potřeb můţe dojít aţ k stavům absolutní deprivace, kdy jedinec pociťuje existenční ohroţení. Nejčastěji však nezaměstnanost provází psychické strádání, coţ lze povaţovat za relativní deprivaci. 35 Nezaměstnanost tedy zhoršuje psychický stav jedince a můţe směřovat aţ ke změně psychického zdraví. Důsledky nezaměstnanosti neovlivňují pouze daného jedince, ale i jeho nejbliţší okolí. Spolu s nezaměstnaným trpí tíţivou situací většinou celá rodina. Tento fakt způsobuje pocit viny a selhání. Všechny výše vyjmenované důsledky nezaměstnanosti mohou vést k výrazné změně vedoucí k ohroţení psychického a fyzického zdraví Nezaměstnanost a psychické zdraví Jak bylo jiţ několikrát zmíněno, tak nezaměstnanost sebou mnohdy přináší psychické důsledky. Ztráta zaměstnání představuje pro kaţdého velkou dávku stresu. Se ztrátou zaměstnání se spojují pocity hněvu, strachu, sklíčenosti a další silné emoce. Samotná nezaměstnanost přináší několik nepříznivých dopadů na psychické zdraví. 33 MATOUŠEK, KOLÁČKOVÁ, KODYMOVÁ, str MAREŠ, str MAREŠ, str

26 Tyto vlivy mohou postupně sniţovat způsobilost člověka pro zapojení se do pracovní činnosti. Čím je doba nezaměstnanosti delší, tím pracovní předpoklady pro úspěšné pracovní zařazení klesají. 36 Nezaměstnaný jedinec trpí různými typy frustrací, které vznikají z nenaplněných psychických potřeb. Například ztráta pravidelnosti denního reţimu vede ke zkreslenému vnímání času. Čas nemá jasnou strukturu, coţ stírá rozdíl mezi pracovními dny a víkendy. Úpadkem stereotypních denních aktivit přichází pocit nudy. Nuda patří mezi nejhůře proţívané stavy v nezaměstnanosti. Spolu s nudou vznikají stavy apatie a bezcílnosti. Vzhledem k mnoţství volného času se jeví být vhodné tvořit a věnovat se například osobním koníčkům. Většina nezaměstnaných však upadá do stavů velice nízkého sebehodnocení, kdy je tvořivé myšlení a seberealizace utlumena. Všechny vyjmenované pocity frustrace mohou vést aţ k pocitu ztráty kontroly nad svým ţivotem, kdy nezaměstnaný dojde k přesvědčení, ţe jiţ nemůţe být úspěšný. Tento stav přináší úzkosti, strach a beznaděj, které mohou v některých případech vyústit v sebevraţedné sklony. 37 Celkové vnímání sebe a okolí v době nezaměstnanosti je velice ovlivněno aktuální situací. Nezaměstnaný ztrácí některé dovednosti a schopnosti, protoţe je neprocvičuje a nepouţívá. Pasivita v seberealizaci vede k pozastavení osobního růstu, coţ nezaměstnaného opět podpoří v negativním sebepojetí. Mírou nezaměstnanosti v souvislosti s mírou psychických onemocnění se zabývá několik studií. Údajně se zvýšenou mírou nezaměstnanosti zvyšuje výskyt psychických onemocnění a potíţí. Důvodem je nízké procento uspokojivých pocitů, nadměrné napětí a stres. Stav nezaměstnanosti je proto spojen s větší psychickou nestabilitou. Hodnoty jedince jsou pozměněny a přichází ztráta nejen vlastní ceny ale i ceny v očích okolí. Ztrátou sebedůvěry přichází deprese, neurotické potíţe, obavy, poruchy spánku a další tíţivé emoce a potíţe. Pokud má jedinec osobnostní předpoklady k duševnímu onemocnění, tak nezaměstnanost tyto předpoklady významně podpoří. 38 Jedná-li se o nezaměstnané jedince s duševním onemocněním, tak je zde velice pravděpodobné zhoršení současného zdravotního stavu. 36 MATOUŠEK, KOLÁČKOVÁ, KODYMOVÁ, str MATOUŠEK, KOLÁČKOVÁ, KODYMOVÁ, str MAREŠ, str

27 3.2.2 Příčiny nezaměstnanosti u lidí se schizofrenií Nezaměstnanost neohroţuje všechny lidi ve stejné míře. Lidé s duševním onemocněním patří do rizikové skupiny. Tito lidé mají z mnoha důvodů ztíţené podmínky při uplatnění se na trhu práce. Doba délky jejich nezaměstnanosti a celkový cyklus hledání vhodného zaměstnání je z pravidla mnohem delší neţ u běţné populace. Důvody způsobující tento fakt bývají velmi různé. Na jedné straně se zde kumulují psychické problémy, velice nízké sebevědomí, sníţený práh stresové snášenlivosti a výrazné reakce na pracovní zátěţ. Na straně druhé stojí omezená pracovní nabídka a nepřístupnost ze strany majoritní společnosti. Z pohledu mnoha zaměstnavatelů je z důvodu pracovně právní ochrany mnohem méně výhodné takového člověka zaměstnat neţ být ohroţen penalizací za neposkytování pracovních příleţitostí osobám se zdravotním postiţením. Významnou roli hraje také potencionální zvýšená vynaloţená energie pro vytvoření vhodných pracovních podmínek. Dalším velice častým důvodem nezaměstnanosti u lidí s duševním onemocněním je nízká úroveň kvalifikace. 39 Ačkoliv mentální úroveň lidí se schizofrenií je mnohdy nadprůměrná, tak projevy jejich onemocnění jim často ztěţují průběh studia či rekvalifikace. Tito lidé většinou dosáhnou mnohem niţšího vzdělání, neţ je k jejich vědomostem patřičné. Průběh v pracovním uplatnění bývá podobný jako průběh studia. Zejména pokud jde o zaměstnání s větší psychickou zátěţí. Reakce osob se schizofrenií na zátěţ je nevyváţená. Velice citlivě reagují na jakékoliv změny a stresové situace. Větší pracovní zátěţ je můţe přivést aţ do úplného pracovního kolapsu, kdy nejsou schopní soustředit se a vykonávat poţadovanou činnost. V nejhorších případech dochází k atace nemoci, kdy je nutná hospitalizace, nebo alespoň ambulantní zaléčení. Na stresové situace reagují i zdraví lidé emocionálně zabarveně, proto se není čemu divit, ţe lidé se schizofrenií mnohdy tyto situace vůbec nezvládají. Jedná se například o zvýšené obavy a strach z nevhodného plnění pracovních poţadavků. Další reakcí na zátěţ mohou být motorické projevy, jako je třes zvýšená svalová tenze, motorický neklid, řečové poruchy a poruchy v pohybových stereotypech. 40 U lidí se schizofrenií dochází často ke sníţení kognitivních funkcí, kdy je narušena zejména pozornost, soustředěnost, orientace, sociální adaptace, zapomnětlivost a přesnost. Velice časté je pomalejší pracovní tempo. Problém vzniká ve chvíli, kdy zaměstnanec nestíhá 39 KUCHAŘ, str MATOUŠEK, RŮŢIČKA, HLADKÝ, str

28 udrţet nastavenou rychlost práce. Začne se tím stresovat, coţ většinou napomůţe ke zhoršení dalších dovedností. Důleţité je zmínit, ţe u těchto lidí nedochází ke sníţení funkcí pouze na základě pracovní zátěţe. Lidé se schizofrenií mnohdy trpí projevy nemoci jiţ v běţném ţivotě, proto nastupují do zaměstnání s předpokládanými nevýhodami při adaptaci na běţné pracovní podmínky. Duševní onemocnění ovlivňuje schopnost zařadit se do pracovního procesu a setrvat v něm delší dobu. Posuzování pracovní schopnosti však závisí i na způsobilosti k výkonu zaměstnání dle moţné invalidity. Ne vţdy je duševní nemoc důvodem pro invalidizaci. U schizofrenie je dle zákona o důchodovém pojištění vymezen pokles potřebných schopností k soustavné výdělečné činnosti uveden na 5 aţ 15 %. 41 Ačkoliv je předpoklad pro nezaměstnanost u lidí se schizofrenií dost vysoký, tak existuje řešení, které pomáhá těmto lidem v návratu do pracovního zařazení. Jedná se o pracovní rehabilitaci, která je prováděna mnoha způsoby. V kaţdém případě má být pracovní rehabilitace zaměřena na integraci do pracovního procesu, ať uţ na otevřený trh práce, nebo chráněné pracovní místa. Vzhledem k cíli práce bude pracovní rehabilitaci věnována následující kapitola. 41 DUŠEK, VEČEŘOVÁ, PROCHÁZKOVÁ, str

29 4. PRACOVNÍ REHABILITACE Na následujících řádcích bude věnována pozornost pracovní rehabilitaci. Budou zde vymezeny jak obecné pojmy pracovní rehabilitace, tak bliţší zaměření na jednotlivé druhy této rehabilitace, které se vztahují k cílové skupině. Dále bude věnována pozornost významu pracovní rehabilitace pro člověka se schizofrenií a v této souvislosti zde budou popsány její cíle a smysl. 4.1 Charakteristika pracovní rehabilitace Jak bylo jiţ několikrát zmíněno, práce hraje v ţivotě člověka velice důleţitou roli. Práce ovlivňuje člověka jako celek. Zasahuje téměř do všech sloţek ţivota. Ovlivňuje sociální zařazení jedince, jeho sociální a interpersonální vztahy, ţivotní úroveň, seberealizaci a zejména sebepojetí. Všechny tyto sloţky spolu souvisí a navzájem se ovlivňují. Proto je vhodné pracovní zařazení v ţivotě kaţdého člověka nesmírně důleţité. Pracovní činnost představuje různé intelektuální či manuální aktivity, které vytváří společenské nebo individuální hodnoty. 42 Základní ţivotní potřebou člověka je tyto hodnoty vytvářet a podílet se na ţivotě ve společnosti. Jeden ze základních cílů psychosociální rehabilitace je ţivotní doména práce. Vzhledem k důleţitosti pracovní činnosti v ţivotě člověka je potřebné zaměřit se na moţnosti podpory lidem znevýhodněným na trhu práce. Jednou z osvědčených moţností podpory je pracovní rehabilitace. Pracovní rehabilitace je zaměřena na návrat, udrţení a rozšíření pracovních schopností. Má spojovat individuálně cílené postupy se strategiemi zaměřenými na prostředí. 43 Ačkoliv existuje mnoho forem a druhů pracovní rehabilitace tak v zákoně o zaměstnanosti je uvedená pracovní rehabilitace jako soustavná činnost zaměřená na získání a následné udrţení vhodného pracovního místa pro osobu se zdravotním postiţením. Zahrnuje v sobě především poradenskou činnost se zaměřením na volbu vhodného zaměstnání či jiné pracovní činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro 42 JESENSKÝ, str MATOUŠEK, KOLÁČKOVÁ, KODYMOVÁ, str