Intensita slunečního záření Schopnost atmosféry a zemského povrchu absorbovat a odrážet sluneční záření Mořské proudění rozvod teplé vody po planetě

Transkript

1 Vladimír Kočí Ústav chemie ochrany prostředí VŠCHT Praha Podklady k přednáškám z předmětu Environmentální dopady Posuzování životního cyklu. 1 Intensita slunečního záření Schopnost atmosféry a zemského povrchu absorbovat a odrážet sluneční záření Mořské proudění rozvod teplé vody po planetě 2 1

2 Vyjádřeno počtem slunečních skvrn je nyní sluneční aktivita největší od 9.století (měřeno Bez prachu z vrtů z ledovců) Počet skvrn na rok Průměr z poslední 1000 let: 30 Středověk: 44 Od roku 1945:

3 5 6 3

4 7 8 4

5

6 11 Souostroví Kilinailau se nachází v tzv. Severních Šalamounových ostrovech. Jedná se o skupinu ostrovů vytvořených z kuželu jednoho sopečného vulkánu se společnou lagunou. 12 6

7 Funafuti - největší ostrov souostroví Tuvalu. Bougainville

8 Země udržuje svoji tepelnou rovnováhu díky jemné rovnováze mezi dopadajícím krátkovlnným slunečním zářením a vyzařovaným infračerveným, dlouhovlnným, zářením, které uniká z atmosféry Země. 15 Vatmosféře přítomné plyny, jako vodní pára, oxid uhličitý, methana další, umožňují průchod slunečního záření na povrch Země, avšak odrážejí zemským povrchem vyzařované infračervené záření částečně zpět k Zemi. Pro tento jev se vžilo označení skleníkový jev. Skleníkový jev je přirozený a nezbytný pro život na Zemi. Přírodní skleníkový jev udržuje zemský povrch asi o 33 stupňů Celsia teplejší, než by byl bez něho. Tato teplota je dostatečná pro existenci života. Skleníkového jevu si všiml již roku 1896 Arrhenius. 16 8

9 Větší množství plynů podílejících se na skleníkovém efektu vatmosféře zachycuje část sluneční energie odražené zemským povrchem, která by byla vyzářena do vesmírného prostoru. Zadržené paprsky pak představují další energii zůstávající v atmosféře. Důsledkem většího množství energie je vzrůstající teplota atmosféry. Lidmi zapříčiněné emise tzv. skleníkových plynů zadržují v atmosféře tepelné záření, které by se jinak uvolnilo do okolního vesmíru. Hromadění energie v atmosféře vede k jejímu oteplování. Za klíčovou látku způsobující globální oteplování je považován CO 2. Předpokládá se, že i další plyny jako například methanse na oteplování atmosféry podílejí významnou měrou. 17 Vlnová délka, m Označení 10 3 m 2 mm Elektromagnet ické vlny 300 mm 100 μm Hertzovy vlny 3 mm 760 nm Infračervené záření (IR) Rádiové vlny Tepelné. (Delší složka IČ mm) 760 nm 390 nm Světlo (Vis.) Viditelná oblast 400 nm 10 nm Ultrafialové záření (UV) Röntgenovy paprsky 1, Gamma záření < Kosmické záření UVA nm UVB nm UVC nm Pro organismy má největší význam viditelné záření, jež slouží korientaci či fotosyntéze. Energie hromadící se vatmosféře pochází ze Slunce. Světlo vysílané Sluncem se skládá zkrátkovlnného (UV, Vis., IR) a dlouhovlnného, tepelného (delší složka IR nm) záření. Tato záření jsou zdrojem energie zvyšující teplotu země a atmosféry. 18 9

10 Místem účinku kategorie dopadu je atmosféra, kde dochází ke hromadění energie s následným vzrůstem teploty. Na svrchní obal atmosféry dopadá během dne sluneční záření o průměrné hustotě 1,38 kj.m -2.s -1. Toto množství energie vztažené na plochu a čas se nazývá solární konstanta. Zdopadajícího záření se část záření odrazí od mračen (33%) a část od zemského povrchu. UV složku dopadajícího záření pohlcuje z velké části ozonosféra. Na zemský povrch na plochu kolmou ke slunečním paprskům dopadá asi 50% ze solární konstanty. Tato průměrná hodnota závisí na okamžitém stavu atmosféry, na látkách vní se vyskytujících. 19 Významnou roli tedy hraje oblačnost a emise látek do ovzduší. Ztoho rovněž vyplývá rozdílná intenzita dopadající energie v různých oblastech. Vyšší hustota dopadajícího záření: na horách, kde je čistší a řidší vzduch, a také jeho sloupec je nižší Nižší intenzita dopadajícího záření: ve vlhké atmosféře tropů či v prašné atmosféře pouští. Tím, že je infračervené záření pohlcováno molekulami přítomnými v atmosféře, dochází k jejímu oteplování. Zbývající část energie dopadá na zemský povrch a zde je pohlcena v půdě, ve vodě a v tělech organismů. (Pohybem Země dochází periodicky ke změnám v hustotě záření během dne a roku, což se projevuje v periodicitě životních projevů u rostlin a živočichů během ročních období.) 20 10

11 21 Odbornou veřejností je přijata hypotéza, že čím je vyšší množství skleníkových plynů vatmosféře, tím větší množství sluneční energie atmosféra absorbuje a tím více se ohřívá. Určitý vliv na ohřívání atmosféry hraje solární aktivita, která není konstantní. Ukazuje se, že vposledních letech její intenzita klesá. Do budoucna lze tedy počítat satmosférickou koncentrací skleníkových jako s hlavním faktorem ovlivňujícím globální oteplování. Schopnost krajiny vázat CO 2 je ovlivněna přeměnou lesů na zemědělskou půdu nebo na sídelní území. Je nesporné, že se člověk emisemi skleníkových plynů a přetvářením krajiny podílí na zesilování přirozeného skleníkového efektu

12 23 Na koncentraci skleníkových plynů se podílí přirozená schopnost prostředí tyto plyny vázat. CO 2 Na základě bilančních odhadů uhlíkového cyklu se předpokládá, že přirozené mechanismy dokážíročně zatmosféry odstranit 1,4-1, tun CO 2. CH 4 Bilancí mezi globálními emisemi methanua nárůstem jeho koncentrace vatmosféře se zjistila schopnost prostředí odstraňovat ročně 2,1-3, tun CH 4. N 2 O Schopnost prostředí odstraňovat N 2 O je odhadována na tun za rok

13 Skleníkový efekt je přirozený a žádoucí. Ustavuje vatmosféře teplotu přijatelnou pro život. Nadměrné emise skleníkových plynů ovšem způsobují stále intenzivnější zadržování energie vatmosféře a vedou k nadměrnému zesílení skleníkového efektu. CO 2 CH 4 N 2 O Halogenované uhlovodíky SF 6 25 Nejvýznamnějším skleníkovým plynem je CO 2. Oxid uhličitý tvoří asi 0,035% atmosférického vzduchu. Do atmosféry se dostává při spalování organické hmoty a při dýchání organismů. Zpět do organické hmoty je vázán rostlinnou fotosyntézou. Emise CO 2 do atmosféry vlivem spalování fosilních paliv vposledním století stoupají. Hlavními antropogenními emisemi CO 2 je spalování fosilních paliv, změna využití půdy, výroba cementu a spalování biomasy. Fotosyntézarostlin již nestačí vázat množství uvolněného CO 2 a tudíž dochází knárůstu jeho koncentrace vatmosféře. Jelikož hrají rostliny vrovnováze CO 2 vatmosféře klíčovou roli, je intenzita skleníkového efektu posilňována kácením tropických pralesů a úbytkem fotosyntetizujícího fytoplanktonu oceánů. Celkové emise v roce 1990 jsou odhadovány na 7, tun. Doba přetrvání vatmosféře je cca 120 let

14

15

16 Hlavním zdrojem emisí methanuje chov dobytka, pěstování rýže, skládkování pevného odpadu a bioodpadu, těžba uhlí, zpracování ropy a zemního plynu, spalování biomasy. Celkové emise methanuvroce 1990 jsou odhadovány na tun. Methan přetrvává v atmosféře cca 12 let. 31 Oxid dusný je do atmosféry uvolňován především při spalování fosilních paliv a biomasy, při výrobě nylonu, výrobě kyseliny dusičné, a používáním automobilových třícestných katalyzátorů. Celkové globální emise vroce 1990 jsou odhadovány na 6, tun. Doba přetrvání vatmosféře se odhaduje na 120 let

17 Chlorované a fluorované uhlovodíkyse do prostředí dostávají při chemické výroběa jejich použití vchladících systémech, dále vprůmyslových rozpouštědlecha v izolačních pěnách. Perfluorovanéuhlovodíkyjsou vedlejšími produkty výroby hliníku. Globální emise vroce 1990 jsou odhadovány na 1, tun. Doba přetrvávání CFCv atmosféře je odhadována na let. 33 Hexafluoridsírový se do ovzduší dostává při zpracování některých chemických sloučenin a materiálů a při únicích z velkých elektrických zařízení. Globální emise vroce 1990 jsou odhadovány na 37, tun. Doba přetrvávání vatmosféře je odhadována na 3200 let

18 Poměrně novým skleníkovým plynem je trifluoromethyl-sulfopentafluorid Původ této látky zatím není jednoznačně znám. Celkové emise vroce 1990 byly minimální, avšak rychle rostou. Jedná se o látku vatmosféře stálou. Stálost se odhaduje na 1000 let a přímý potenciál globálního oteplování na Ve srovnání sco 2 se všechny ostatní skleníkové plyny vyskytují ve stopových koncentracích. Jejich schopnost ohřívat atmosféru je ovšem mnohonásobně vyšší a tudíž se na skleníkovém jevu podílejí rovněž významnou měrou. Nebezpečí těchto látek spočívá vjejich delším setrvání vatmosféře. CO 2 je sice stále pomaleji (úbytek lesů a fytoplanktonu), ale přece, vázán fotosyntézou. Halogenované uhlovodíky budou vatmosféře zůstávat po velmi dlouhou dobua tudíž se budou podstatně déle podílet na ohřívání atmosféry. součet efektů všech skleníkových plynů dohromady bude během tohoto století způsobovat dvojnásobné zadržování tepla vatmosféře než by zadržovala přirozená koncentrace CO 2. Ztohoto vyplývá podhodnocování nárůstu skleníkového jevu pouze na základě dat o vzrůstající koncentraci CO

19 CO 2 z původních cca ppm(v) na současných ppm(v). Methan z původních 700 ppb(v) na současných 1775 ppb(v) Oxid dusný z270 ppb(v) na 320 ppb(v)

20 Existuje několik různých scénářů vývoje klimatu vpřípadě zvýšení průměrné teploty atmosféry. Je těžké předpovědět všechny důsledky jaké by klimatické změny přinesly. Podle soudobých teorií se předpokládají následující důsledky: Zvyšování průměrné teploty na Zemi povede ke klimatickým změnám rozsáhlých oblastí. Tání ledovců oceánských i pevninských povede ke zvýšení hladiny světových oceánů. Odhaduje se zvýšení o půl metru do roku Dojde k zaplavení velkých a hustě osídlených území. Jinde se naopak budou rozšiřovat pouště. Budou pozorovatelné náhlé změny počasí. 39 Změní se směry hlavních oceánských a atmosférických proudů. Nárůst acidifikace oceánů vyšší vázání CO 2 v důsledku vyšší atmosférické koncentrace

21 Na změny klimatu jsou citlivé ekosystémy a organismy-další tlak na všechny ekosystémy, které jsou již ohroženy rostoucími požadavky na zdroje a přírodní suroviny, intenzívním hospodařením a znečišťováním. Dojde ke změnám v rozšíření živočichů a rostlin. změna teploty bude rychlejší než jakákoli teplotní fluktuace od poslední doby ledové Dojde k rychlému posunu vegetačních zón k severu. Organismy, které se nedokážou přizpůsobit zahynou. 41 Lze očekávat, že dojde k omezení schopnosti některých ekosystémů poskytovat na udržitelném základě klíčové produkty a funkce, které jsou nezbytné pro sociální a ekonomický rozvoj, jako jsou: dostatek potravin čisté ovzduší zdravotně nezávadná pitná voda energie a teplo 42 21

22 Náhlé změny počasí jsou zátěží pro lidské zdraví. Změní se rozšíření a sezónní přesuny přenašečů infekčních onemocnění,jako je malárie, zimnice a další. Vyšší či menší zemědělské výnosy povedou ke změnám v produkci potravin. Tlak změn klimatu bude vyvolávat v regionech různé sociální a politické interakce. Lze očekávat přesuny obyvatelstva zejména zrovníkových oblastí postižených dezertifikacía úbytkem pitné vody a vody pro zavlažování rostlin. Důsledky budou patrné vekonomice a životní úrovni

23 45 Ač klima i počasí se může přirozeně měnit jak zglobálního, tak lokálního hlediska, je dnes odbornou veřejností přijímáno lidské působení jako klíčové na současný vzrůst průměrné teploty. Dlouhou dobu bylo nejisté, zda antropogenní emise doopravdy ovlivňují nárůst teploty, nebo zda jsou teplotní výkyvy přirozené. Změny teploty mezi chladnými a teplými roky jsou vjednotlivých regionech světa velmi výrazné, znemožňující jednoznačné přisouzení změn teploty lidskému vlivu na základě pozorování jedné oblasti či státu. Historické záznamy však dnes již dokazují, že globální klima se za posledních sto let změnilo

24 V roce 2001 při hodnocení možných dopadů rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře IPCCdospěla k závěru, že podstatnou část pozorovaného globálního oteplování za posledních 50 let lze na základě silných vědeckých důkazů přisoudit lidské činnosti. Během 20. století globální teplota vzrostla o 0,6 C. K největšímu oteplení došlo v období od roku 1910 do roku 1945 a od roku Poslední desetiletí 20. století byla nejteplejším desetiletím a rok 1998 byl nejteplejším rokem od počátku pravidelných meteorologických záznamů v roce Deset nejteplejších let od roku 1860 bylo zaznamenáno od roku Většina velkých ledovců taje. Během 20. století byl zaznamenám výrazný úbytek ledovců v nepolárních oblastech. Na severní polokouli byl zaznamenáno od roku 1950 zmenšení ledem pokryté plochy oceánů a moří o 10 až 15 procent. Letní tloušťka arktického ledu se místy zmenšila až o 40 procent. Podstatná část vzrůstu hladiny moří a oceánů za posledních 100 let souvisí s globálním oteplováním. Hladina moří se zvedla o 10 cm. Průměrné množství srážekve středních a vyšších zeměpisných šířkách (v mírném a subpolárním klimatickém pásmu) vzrostlo a naopak v subtropickém a tropickém klimatickém pásmu pokleslo. Roste počet extrémních srážkových jevů. Rozsáhlé oblasti světa jsou postihovány suchy nebo naopak povodněmi

25 Změny teploty ovlivňuje zranitelné ekosystémy, jako jsou například korálové útesy. Bylo pozorováno zmenšení některých populací stěhovavého ptactva kvůli nevyhovujícím variacím klimatických podmínek. Pro odhad budoucího vývoje klimatu se používají různé modely. V roce 2002 IPCCsestavil 24 možných scénářů budoucího vývoje klimatických změn. Scénáře vycházejí z řady odhadů emisí skleníkových plynů a aerosolů, dále z předpokladů růstu populace, spotřeby energie, ekonomického růstu, změn využití půdy atd. Ze všech scénářů vyplývá, že přes veškerá prudká omezení emisí skleníkových plynů bude globální teplota vzrůstat. Scénáře se liší především v rychlosti teplotního nárůstu

26 Globální teplota se ustálí nejdříve až koncem 21. století. Hladina světových oceánů bude nadále vzrůstat, protože oceány reagují na změny globální teploty výrazně pomaleji. Na základě posledních odhadů IPCCočekáváme do roku 2100 nárůst průměrné roční teploty o 1,4 5,8 C. Země pak bude dle odhadů nejteplejší za posledních 150 tisíc let. Hladina světových oceánů by měla vzrůst mezi léty 1990 až 2100 o 0,1 až 0,8 metru, což výrazně zvýší slanost pobřežních podzemních vod, ohrozí pobřežní mokřiny, sníží zemědělské výnosy pobřežní půdy a vytlačí pobřežní obyvatelstvo do vnitrozemí. 51 Podle analýz vzduchu z ledových ker Arktidy a Antarktidy se odhadují předprůmyslové atmosférické koncentrace CO 2 vrozmezí ppm(v). Vsoučasnosti se koncentrace CO 2 na Antarktidě pohybují vrozmezí ppm(v). Spalování fosilních paliv a kácení lesů způsobilo nárůst CO 2 o 30% oproti stavu před průmyslovou revolucí (cca rok 1750). Každý rok dochází knárůstu koncentrace atmosférického CO 2 o 0,4%. Jelikož je CO 2 velice stabilní molekulou nelze očekávat jeho rozklad. Úbytek zajišťuje pouze fotosyntetizujícívegetace, které ovšem zglobálního hlediska ubývá. Současné emise CO 2 zfosilních paliv nebude schopná zemská vegetace, v současném jejím rozšíření, vázat do biomasy po několik příštích staletí. Prvním nezbytným krokem kzabránění globálního oteplování je omezení produkce CO 2 zprůmyslových zdrojů a dopravy. Oxid uhličitý představuje asi 60% příspěvku ke skleníkovému jevu vyvolanému člověkem

27 Na zbývajících 40% se podílejí: Methan20% Oxid dusný N 2 O 7% Halogenované uhlovodíky přispívají asi 14ti%. Koncentrace CH 4 je nejvyšší pravděpodobně za posledních 420 tisíc let koncentrace N 2 O nebyla překročena minimálně za posledních tisíc let. 53 Emise skleníkových plynů jsou mezi zeměmi a regiony rozloženy značně nerovnoměrně. Současná koncentrace CO 2 je pravděpodobně nejvyšší za posledních 20 miliónů let, Globální emise téměř všech skleníkových plynů produkovaných člověkem, zejména oxidu uhličitého, trvale vzrůstají. Tato skutečnost odráží dosud neodpovídající národní a mezinárodní politiku a opatření na řešení problému globálních změn klimatu. IPCC zveřejnil odhad nárůstu skleníkových plynů, vyjádřených jako CO 2 eq., do konce 21.století na úroveň ppm(v). Hlavním zdrojem skleníkových plynů bude spalování fosilních paliv

28 Law Dome 55 Law Dome 56 28

29

30

31 61 Skleníkový plyn Původní koncentrace, ppm(v) Současná koncentrace, ppm(v) Roční nárůst, % CO ,4 N 2 O 0,27 0,32 0,25 CH 4 0,7 1,75 0,4 HFC (fluorované uhlovodíky) PFC (perfluorované uhlovodíky) 0 0, , , ,3 SF 6 0 0,

32 Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Rámcová konvence OSN o změnách klimatu (UnitedNationsFramework Conventionon ClimateChange, UNFCCC), přijatá v roce 1992na konferencí Organizace spojených národů o prostředí a rozvoji(united NationsConferenceon EnvironmentandDevelopment, UNCED), zformulovala základní závazky pro stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a žádala po 154 signatářských zemích stabilizaci produkce CO2 na úrovni roku Jako rámcová dohoda UNFCCCobsahovala pouze nezávazná doporučení vyspělým průmyslovým zemím, aby omezily své emise oxidu uhličitého na úroveň před rokem 1990 a aby omezily ostatní skleníkové plyny do roku Většina zemí však bohužel tato doporučení nedodržela. 63 Kyotský protokol k rámcové úmluvě OSN o změně klimatu Vroce 1996IPCCpotvrdil nepochybný vliv člověka na globální změny klimatu. Tato informace se stala podkladem pro přijetí Kyotského protokolu(kyoto Protocol to the UNFCCC) v prosinci Protokol poprvé obsahoval konkrétní požadavky pro vyspělé země na snížení emisí skleníkových plynů. Jednotlivým státům Protokol stanovuje redukční cíle, hodnoty o kolik procent musí jednotlivé státy snížit emise skleníkových plynů oproti referenčnímu roku 1990 (ČR 8%). Celkově bylo požadováno omezení emisí průmyslovými zeměmi o 5% pod úroveň v roce 1990 do let 2008 až Pro rozvojové země nebyly stanoveny žádné nové závazky. Kyotský protokolumožňuje kolektivní naplňování závazků pomocí tzv. "Kyotského mechanismu".tento mechanismus má zajistit "geografickou pružnost" a snížení nákladů na splnění závazků protokolu. Například průmyslově vyspělé země mohou získávat "emisníkredity" realizací projektů na omezení emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích. Protokol rovněž připouští obchodování s emisemi mezi státy, na které se emisní snížení podle Protokolu vztahuje. Redukce se týkají bilancí emisí oxidu uhličitého CO 2, metanu CH 4, oxidu dusného N 2 O, hydrogenovaných fluorovodíků (HFCs), polyfluorovodíků (PFCs) a fluoridu sírového (SF 6 ), vyjádřených ve formě agregovaných emisí CO

33 Rozlišujeme globální oteplování GW (midpoint) a klimatické změny CC (endpoint) Ve většině metodik LCIA se hovoří o GW Globální oteplování jako kategorie dopadu LCA je způsobováno antropogenními emisemi plynů schopných absorbovat tepelné záření a tím se podílet na zvyšování průměrné globální teploty atmosféry. 65 Indikátorem kategorie dopadu je radiační účinnost a -množství absorbovaného infračerveného záření vztaženého na plochu země za sekundu (W.m -2 ). Charakterizačním faktorem CF globálního oteplování je potenciál globálního oteplování (GWP, Global Warming Potential) vyjadřující jak účinně dokáže daný plyn absorbovat tepelné záření ve srovnání s CO 2. GWP je index vyjadřující poměr mezi nárůstem absorpce energie infračerveného záření při stálé emisi 1 kg skleníkového plynu i a nárůstem absorpce infračerveného záření při stálé emisi 1 kg CO 2. Nárůsty absorpce energie jsou integrovány včase t, pro koncentrace skleníkového plynu vatmosféře civdobě t po jejich emisi

34 GWP se nejčastěji vyjadřuje včasovém měřítku 100 let (GWP100). Pro určité případy lze použít i GWP20 či GWP500. Pomocí GWP tedy převádíme příspěvky různých skleníkových plynů na ekvivalenty CO2. Plyn GWP 20, kg(co 2 -eq)/kg GWP 100, kg(co 2 -eq)/kg GWP 500, kg(co 2 -eq)/kg CO CH ,5 N 2 O CFC HALON SF Výsledkem indikátoru kategorieglobálního oteplování GWje součet příspěvků všech emisních toků rvšech skleníkových plynů ivyjádřených jako ekvivalenty CO 2 pomocí GWPpro zvolený časový horizont t (t=20;100;500). Jednotkou výsledku kategorie je ekvivalentní množství CO 2, kg(co 2 -eq)

35 Normalizace globálního oteplování se provádí vydělením získaného výsledku indikátoru kategorie GW hodnotou referenčního výsledku potenciálu globálního oteplování RGW. Pro normalizaci se za referenční potenciál volí buď globální emise skleníkových plynů vyjádřená jako CO 2 ekvivalent; případně se tato hodnota vztáhne na jednoho obyvatele. Počet obyvatel na Zemi i vjednotlivých zemích je kdispozici na portálu WorldResourcesInstitute ( kde lze najít rovněž informace o globální produkci CO 2 a dalších skleníkových plynů. Vroce 2002 na Zemi žily 6,2 miliardy obyvatel a produkce CO 2 byla cca 2, tun. Průměrná produkce CO 2 na obyvatele evropských zemí je kdispozici na mezinárodním portálu EUROSTAT. 69 Rok EU (25 zemí) Česká republika Francie Polsko Německo Švédsko

36 Uhlíková stopa (angl. carbonfootprint) určitého produktu je celkové množství CO 2 a dalších skleníkových plynů vyjádřených jako CO 2 ekvivalenty uvolněných do prostředí ve vztahu k životnímu cyklu daného produktu. Jedná se vlastně o zjednodušenou LCA studii, jejíž výstupy jsou zaměřeny pouze na midpointovoukategorii dopadu globální oteplování. 71 Mezivládní panel o změnách klimatu IPCC byl ustanoven Světovou meteorologickou organizací (World Meteorological Organization) a Programem životního prostředí Organizace spojených národů (UN Environmental Programme) vroce 1988: Mezivládní panel o změnách klimatu určuje hodnoty GWP jednotlivých látek. Rámcová úmluva Organizace spojených národů (UN Framework Convention on Climate Change): Přehledná zpráva o stavu životního prostředí publikovaná Organizací spojených národů GEO UNEP je dostupná na internetové adrese Informační zdroje dat hodnotící klimatické změny od odborníků a ústavů bezprostředně sledujících klimatické změny jsou souborně publikovány na internetové adrese: tiskových zpráv o klimatických změnách lze nalézt na adrese Informace Evropské agentury životního prostředí týkající se globálního oteplování jsou dostupné na adrese: /view_content a