Sedm kroků. k zapojení veřejnosti. průvodce participačním procesem

Transkript

1 Sedm kroků k zapojení veřejnosti průvodce participačním procesem

2 Tato publikace vznikla jako součást projektu Občan a radnice - konflikt, nebo partnerství?, který podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemského království (v rámci programu MATRA).Autorsky se na přípravě publikace podíleli: Eric Berman, Ivana Bursíková, Hynek Jeřábek, Pavel Mička, Věra Slezáková a Maarten Voster Měchenice, duben 2002

3 P Ř EDMLUVA s t r a n a 4 5 Europe for Democracy! A foreword by Robert Jan van Houtum, Ambassador of Her Majesty the Queen of The Netherlands International politics are very often merely conceived as a process of endless conferences and negotiations, which happens at great distance from the everyday life.to a large extent this is also true for the European integration endeavours.however, given the existence of nation -states with different historical backgrounds and interests, such procedures are inevitable.particularly when negotiations concern transfer of essential matters that were hitherto within the domain of nation-states a careful give-and take- process is necessary to make sure that solid and for everyone recognizable foundations are laid for future cooperation or such cooperation is doomed to fail.. But in order to make future cooperation and integration really work there should be more than just government-to-government agreements. To a large extent the European ideals should also materialize through facilitating processes of social, economic or political development through direct contacts between the people and through the exchange of their opinions and thoughts. This aspect of the European activities does not very often reach the newspaper headlines or the television news. But the real building of Europe cannot be successful without this essential ingredient. The present handbook for citizen participation is the very product of such a process built on European exchange of people and ideas and can therefore in my view be of outstanding value for the process of European integration. The Czech Republic is soon to join the European Union.Vital and essential steps like these inherently give rise to doubts and uncertainties. Will benefits outgrow the cost, will the risks stay within reasonable boundaries, will the majority of Czech citizens actually see improvement in their quality of life? Of course, it is up to the Czech citizens to answer these basic questions. I believe that this book may be of help in finding some of the right answers,particularly because it demonstrates one of the advantagess of joining the European Union which is often overlooked. The book makes clear that the European Union is much more than an economic

4 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM enterprise, in that the furtherance of a stable and modern democratic European society is an equally essential part of it.. Stimulating, even revitalizing democracy is one of the missions of the European Union. Top European decision making in itself is subject to the search of democratic improvement.. Happily, the countries that together form the European Union have great democratic traditions to build on. When we succeed in combining these traditions, to modernize them and reshape them to the needs of our modern European society, this should be one of the great benefits of Europe and one that can actually directly improve quality of it s citizens lives. Living in a democracy is after all one of the basic qualities of life. And a real democracy is much more than merely a system of some institutions and representatives elected every four years or so by voters who leave government to those elected in the meantime. True democracy means that people are participating in the discussions and the making of decisions that directly concern them.they have to be given the opportunity to do so through transparency of government and clarity about responsibility of politicians. This kind of democracy does not come by itself, may take different shapes according to different circumstances and therefore cannot just be transplanted from one country to another. In every country new processes are being developed, with some good and some bad experiences.thus, it is wise that we exchange our experiences and learn from each other s best practices. Agora Central Europe is providing an excellent forum for such exchanges,especially between the Netherlands and the Czech Republic. In doing so,agora has proven to be very successful, and the Dutch Ministry of Foreign Affairs has been glad to support Agora s activities financially. I am particularly pleased that the work of Agora Central Europe has been so well received in this country. Many politicians, civil servants and citizens have participated in the projects on citizen participation that formed the basis for this handbook. I am convinced that this book can serve to inspire many more politicians and civil servants to initiate new activities on citizen participation. Vibrant democracies, as stated above should constitute the cornerstones for a stable and prosperous Europe, a European society in which every citizen feels he or she is taking part, a European Union which the Czech Republic is soon to enter,for the mutual benefit of the European Union and the Czech Republic.

5 OBSAH s t r a n a 6 7 OBSAH SEDM KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI Průvodce participačním procesem Předmluva... 5 O příručce... 9 Komu je tato knížka určena Živá demokracie Sedm kroků k zapojení veřejnosti průběh projektu a praktické příklady 1. Příprava spolupráce Určení pravidel hry Motivace a zapojení občanů Výběr priorit Tvorba plánů a příprava aktivit Rozhodování Implementace rozhodnutí Hodnocení Závěrem o sdružení Agora Central Europe Přílohy... 61

6 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM

7 O PŘ ÍRUČ CE s t r a n a 8 9 O této příručce V uplynulých třech letech se Agora Central Europe podílela na realizaci několika velkých projektů v českých i moravských městech. Tyto projekty směřovaly k posílení vazeb mezi radnicí a občany. Občané dostali možnost ovlivnit přípravu plánů a hledat řešení otázek, které je trápí v každodenním životě. Získané zkušenosti chceme touto cestou poskytnout všem zájemcům. Úvodní kapitoly jsou věnovány teoretickým východiskům participace. Je zde popsáno, komu je tato příručka určena a proč. Kapitola Živá demokracie přibližuje naše pojetí participační demokracie. Obsahuje argumenty pro a proti občanské participaci, popisuje vztah mezi zastupitelskou demokracií a zapojováním občanů. Hlavním cílem příručky je poskytnout co nejvíce informací o praktických otázkách týkajících se vlastního procesu participace občanů při řešení veřejných záležitostí. Podrobně vysvětlujeme jednotlivé fáze participačního procesu, ukazujeme, jak si počínat při výběru témat pro zapojení obyvatel, koho přizvat k diskusi. Samostatné kapitoly obsahují informace jak připravit dotazník a jaké metody a praktické návody pro výběr priorit použít. Je popsána naše zkušenost s organizováním veřejných setkání a činnost občanských pracovních skupin. Vedle prostého popisu uvádíme i praktické příklady a fotografie z našich projektů. Příručka vychází z našich znalostí a zkušeností. Nesnaží se být univerzálním a jediným platným návodem, jak zapojovat občany do rozhodování. Naším cílem bylo podrobně ukázat námi vyzkoušené postupy. Agora Central Europe, společnost pro demokracii a kulturu

8 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM

9 PRO KOHO JE TATO PŘ ÍRUČ KA URČ ENA s t r a n a Komu je tato knížka určena Informace o zapojování občanů do věcí veřejných a posilování demokracie v České republice může zajímat každého, kdo žije v ČR. Naše příručka je však určena zejména dvěma skupinám občanů voleným zastupitelům a úředníkům. Především je má zaujmout, přinést jim inspiraci a nové nápady. Největší skupinu potenciálních čtenářů tvoří úředníci místních samospráv. Ve velké většině případů jsou skutečnými organizátory participačních procesů. Naše kniha může být jejich praktickým pomocníkem. Nabízí přehled postupných kroků na cestě k participaci, představuje praktické nápady a příklady z předchozích zkušeností. Úředníci jsou v mnoha případech také velmi důležitými aktéry v první fázi - při snaze zahájit participační proces. V takovém případě naše příručka nabízí argumenty, které je možné použít v diskusi spolu s praktickými informacemi pro přípravu prvního návrhu projektu. Pro místní politiky může být tato příručka důležitá při formování jejich názoru na výhody a nevýhody zapojování občanů. Je cenná tím, že na jedné straně nabízí teoretické argumenty, ale na straně druhé také detaily a praktické informace. Příručka popisuje, v jakých situacích je zapojování občanů vhodné a jaké podmínky je pro to potřeba vytvořit. Souhrnně můžeme říci, že tato kniha může zajímat jak lidi, kteří věří v myšlenku participace, tak ty, kteří jsou zcela zásadně proti.

10 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM

11 ŽIVÁ DEMOKRACIE s t r a n a Živá demokracie Následující kapitola nabízí převážně teoretická východiska participace, zabývá se jejími výhodami a nevýhodami, formami a aktéry. Ukazuje, jakou roli může participace hrát v samosprávních procesech a ve společnosti. Představuje vhodný zdroj argumentů v procesu získávání podpory pro vlastní projekt. Úvodem jsme si položili základní otázku: Proč se vlastně participací zabývat? a) Důvody pro participaci První odpověď je stručná: participace přináší prospěch všem aktérům, občanům, politikům i úředníkům. Jaký prospěch může mít jednotlivý účastník? Občan získává větší vliv na rozhodovací proces: je slyšet jeho názor, jeho argumenty jsou brány v úvahu. Pro mnohé občany představuje participace nový způsob, jak se mohou zapojit do veřejných věcí, do sociálního systému. Snáze tak uspokojují svou potřebu stát se součástí komunity. Jako úředník si můžete myslet, že zapojování občanů vám přinese především nejistotu a spoustu práce navíc. Zároveň se ale veřejnost i politici seznámí s vaší prací a budou se jí více věnovat. Získáte důležitou zpětnou vazbu, nové nápady a pohledy na věc. V neposlední řadě participace zprostředkuje zajímavé a často příjemné nové kontakty. Jste-li politik, nabízejí vám aktivity v procesu participace velmi dobrou možnost navázat bližší kontakt s voliči. Účast v procesu zapojování občanů bude vnímána jako vaše připravenost hovořit s občany, naslouchat jim, být v úzkém kontaktu se společností namísto toho, přestanete být anonymní a odtržení od svých voličů. 1. Co může participace přinést společnosti? Vedle těchto více či méně soukromých argumentů existují čtyři dobré důvody obecnějšího charakteru proč aktivně spolupracovat na procesech zapojování občanů.

12 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM Z pragmatického hlediska je výsledkem kvalitnější rozhodovací proces. Zapojování občanů přináší do rozhodovacího procesu více informací: mnozí občané jsou odborníky na fakta ze svého okolí, mají zvláštní znalosti a zkušenosti díky svým koníčkům a vědí hodně na základě svých předchozích zkušeností, např. jako rodiče dětí nebo jako koneční příjemci komunálních služeb atd. Ignorování těchto znalostí by mohlo vést k chybám (jako jsou např. dopady rozhodnutí, o kterých se dopředu neuvažovalo), obzvláště při výkonu rozhodnutí. Dalším argumentem pro zapojování občanů je větší podpora demokratického procesu. Pokud jsou lidé lépe informováni o důvodech určitého rozhodnutí, když vědí, že jejich názory a nápady byly uváženy, když se rozhodování účastnili a považují ho za své, lépe přijmou konečné rozhodnutí. Participace na věcech veřejných jako proces lidské emancipace vede k vyššímu stupni samosprávy. Dosažení stavu, kdy občané rozhodují sami ve své vlastní komunitě, můžeme považovat za hlavní smysl participace. Může to znít trochu pompézně, ale cílem našeho snažení je, aby lidé sami ovlivňovali podmínky, ve kterých žijí, aby o nich více diskutovali a společně rozhodovali. Zapojování občanů je v neposlední řadě i zábavné. Proces participace znamená především komunikaci s lidmi, sdílení emocí, navázání nových přátelství. Mnoho politických setkání může být i příjemnými společenskými událostmi, pokud je kreativně zorganizujete. Vědomí, že jste také přispěli k návrhu řešení, přináší velké uspokojení. b) Námitky proti participaci Samozřejmě, že existují i námitky proč občany nezapojovat: Organizace úspěšného participačního procesu vyžaduje čas, bude zapotřebí energie všech účastníků a bude stát nějaké peníze. Tento fakt nikdo nepopírá a je to daň, kterou budeme muset zaplatit. Lze ji vyvážit jen výše zmíněnými pozitivními důvody. Na druhou stranu nesmíme zapomínat na to, že vložená energie, čas a peníze jsou jen malým zlomkem toho, co jsme vkládali do obvyklých rozhodovacích procesů: všechna ta setkání, tuny papíru, byrokratický proces, který považujeme za normální způsob rozhodování, to vše daleko přesahuje úsilí, které je potřeba vynaložit při zapojování občanů. Druhým nejčastějším protiargumentem je názor, že participace je popíráním zastupitelské demokracie. V dalším odstavci budeme hovořit o vztahu mezi formální representativní demokracií a participací občanů, ale pro tento okamžik postačí, když řekneme, že záleží na způsobu, jak je proces organizován. Je-li organizován dobře a zahrnuje-li mnohem víc než jedno veřejné slyšení, má obrovský potenciál v organizaci vlivu různých vrstev společnosti. Participace může diskusi obohatit více než tradiční politické rozhodování. Navíc

13 ŽIVÁ DEMOKRACIE s t r a n a neznamená rozhodování bez formálního demokratického procesu. Naopak. Většina forem participace občanů podporuje proces, který vede ke konečnému rozhodnutí v zastupitelstvu nebo parlamentu. Ale participace občanů obohacuje zastupitelskou demokracii o nový prvek - dává hlas všem, kteří se o téma zajímají. Někdy lze za překážku participace považovat existenci silných zájmových skupin nebo silně protestujících nevládních organizací. Taková silná opozice by mohla kontrolovat proces a bránit otevřené diskusi. Nicméně zkušenost prokázala, že pokud bereme opoziční skupiny vážně a chováme se k nim jako k partnerům jak při diskusích, tak v celém procesu, může být tato opozice ve většině případů pozitivním faktorem. Proces participace občanů může pomoci překlenout propast mezi protestujícími občany a politiky. A konečně poslední námitka: občané nebudou mít zájem. Velká skupina obyvatelstva se procesu účastnit nebude. Ale jiná velká skupina se zapojí, pokud jí v procesu nabídneme seriózní místo, pokud připravíme různé aktivity tak, aby obsahovaly správnou kombinaci vážného obsahu s příjemnou, možná dokonce odpočinkovou formou. V našich projektech jsme se setkali s velmi vysokou účastí občanů (až 60 %), kteří se aktivně zapojili do některé fáze procesu. Ale i když postihneme mnohem běžnější úroveň 5 nebo 10 % populace, lidí, kteří opravdu mají zájem a jsou ochotni investovat svůj čas a energii jako svůj příspěvek společnosti, můžeme být spokojeni, protože dříve nebyl ochoten přispět nikdo. 2. Participace občanů Existuje mnoho způsobů zapojení občanů do společnosti. Vedle placené či neplacené práce sem náleží i navázání společenských kontaktů se sousedy. Zapojování může být různé: občané se mohou o dění pouze informovat, účastnit se setkání nebo mohou kandidovat do zastupitelstva. a) Formy zapojování občanů V této příručce je participace chápána jako zapojování občanů do přípravy plánů. Týká se především místní úrovně, ale lze ji aplikovat i na regionální či národní úroveň. Zapojování občanů v tomto kontextu znamená, že lidé získají informace, mohou předat své nápady a názory těm, kteří rozhodují, jsou schopni ovlivnit kolektivní rozhodovací procesy. Také formy a metody zapojování se mohou velmi lišit: od dotazníku po referendum, od otevřené diskuse s politiky po členství v pracovní skupině. Je důležité vědět o rozdílech ve formách zapojování občanů, protože

14 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM ty často také představují různé stupně vlivu občanů. Při diskusích s lidmi, kteří se obávají příliš velkého vlivu občanů je důležité najít přijatelnou formu participace. Na druhou stranu, v případě lidí, kteří jsou cyničtí k politickým rozhodovacím procesům, může být důležité získat si jejich důvěru tím, že vybereme formu participace, ve které je dobře definována jejich pozice a kde budou mít dostatečný vliv. Formy zapojování jsou často zobrazovány jako žebřík: začíná informováním občanů na nejnižším stupni a stoupáním po žebříku se dostaneme až na vrchol, kde občané skutečně rozhodují. vrchol čtvrtý stupeň třetí stupeň druhý stupeň první stupeň Rozhodování v rukou občanů Občané si sami rozhodují o svých záležitostech Partnerství Občané spolupracují se samosprávou Konzultace Samospráva naslouchá občanům Zodpovídání se Samospráva vysvětluje občanům Opozice Občané mohou vyjádřit své námitky Informování Samospráva informuje občany Na nejnižší úrovni prakticky však nemůžeme hovořit o participaci občanů. I v mnoha nedemokratických společnostech existuje určitá forma informování veřejnosti. První a druhý stupeň už bychom mohli očekávat v demokracii na nízké úrovni: právo občanů oponovat rozhodnutím můžeme najít v jakékoliv formální demokracii stejně jako nařízení, jak decentně naložit s námitkami oponentů. Totéž by mělo platit i pro třetí stupeň: kdo rozhoduje, měl by vysvětlit svá rozhodnutí. Zde mají mnohé demokracie určité slabiny. I když parlament a média představují prostředky, jak povolat zákonodárce k zodpovědnosti, v mnoha případech na to politici nejsou vůbec zvyklí. Hlavní kroky popsané v této knize jsou z oblasti konzultací a partnerství: jak dát občanům hlas v diskusi, která předchází rozhodnutí, nebo v rozhodování samotném. Později uvidíme, že tyto činnosti automaticky vedou k větší informovanosti i zodpovídání se. Poslední poznámka k participačnímu žebříku: aktivní zapojení do oblasti participace často znamená, že rozhodování v rukou občanů je cíl, ke kterému směřujeme. Ale musíme si uvědomit, že v mnoha případech bude výsledkem dosažení nižšího stupně, ale i ten bude pro další podporu participace velmi uspokojivý.

15 ŽIVÁ DEMOKRACIE s t r a n a b) Společenská a občanská participace Pouhá organizace akčního dne (například úklid v sousedství nebo oprava hřiště pro děti) nebo zorganizování sousedského trhu může velmi stimulovat vytváření společenských vazeb, ale nemá žádný zvláštní význam pro samotný rozhodovací proces. Tyto spíše společenské události mohou stimulovat společenskou participaci, aniž by ovlivnily zapojování občanů do rozhodovacích procesů. Participace občanů, jak ji chápeme v této příručce, znamená zapojování občanů do přípravy plánů a rozhodnutí, která se odehrávají v jejich komunitě. Tento druh participace může být zcela samostatný, lze ho také kombinovat s dalšími druhy participace, jako např.: organizace setkání v sousedství, procházka po okolních ulicích, pozvání lidí na výstavu plánů pracovních skupin. Všechny tyto aktivity mohou být součástí procesu, kterého se občané účastní, aby mohli ovlivnit rozhodování. Jde ale zároveň o akce společenské, při nichž se setkávají a často i spřátelí lidé žijící v jedné komunitě. Zapojování občanů do společnosti a do rozhodovacích procesů se mohou navzájem posilovat. 3. Formální demokracie a participace občanů Formální parlamentní demokracie je systém, ve kterém jsou zástupci voleni ve svobodných volbách a rozhodují v rámci svých mandátů. Přímé zapojení občanů do rozhodovacích procesů způsobem popsaným v naší příručce tento systém ani v nejmenším nenahrazuje. Jedná se o pozitivní, a dokonce velmi potřebný doplněk formální demokracie. Jedno doplňuje druhé Pokud tedy participace občanů nenahrazuje parlamentní proces, jaký je mezi nimi vztah? Především demokraticky zvolený orgán rozhoduje, o jakém tématu se bude diskutovat, co a jak bude probíhat a jaký bude mít výsledek tohoto procesu status (co se s ním bude dále dít). O tom všem rozhoduje rada, místní zastupitelstvo, krajské zastupitelstvo nebo jiný volený orgán. Při vymezování prostoru se může stát, že výsledek procesu participace občanů bude považován za skutečné rozhodnutí (například při referendu nebo v případě občanské poroty). V tomto případě formální demokracie skutečně deleguje část svých pravomocí na občany. Není to však obvyklé. Mnohem běžnější je postup, kdy návrh, který vyplyne z procesu zapojování občanů, je předmětem rozhodování demokraticky zvoleného orgánu. Formální demokracie tedy rozhoduje jak na začátku, tak na konci procesu.

16 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM Ve velkém počtu participačních procesů se sami občané neshodnou na jednom výsledku. Rozdíly v názorech či zájmech mohou mít za následek výstup v podobě návrhu několika alternativ řešení, z nichž každá má mezi občany určitou podporu. Pak ovšem je zcela zřejmé, že někdo musí vybrat konečné řešení. Obvykle rozhodne demokraticky zvolený orgán, jindy se uplatní referendum. Rozhodnutí musí být vždy srozumitelné všem účastníkům procesu. Politici, kteří rozhodují, vysvětlí účastníkům procesu důvody a příčiny svého rozhodnutí a diskutují s nimi. Naplňují tak jednu ze zásad formální demokracie - volení zástupci se zodpovídají svým voličům. Jedno ovlivňuje druhé Kromě spíše organizačních aspektů existují v tomto vztahu další dva prvky, o kterých bychom se chtěli zmínit. Při vymezování prostoru a statutu výsledku musí volené orgány skutečně zvážit zapojení občanů. Pokud chtějí, aby se občané zapojili, musí vytvořit takové hřiště, které je pro občany atraktivní: téma, procedury, aktivity a status výsledku musí mít dostatečný smysl, aby dokázaly aktivovat lidi. Pokud je dopředu jasné, že celý proces bude o tématu-netématu nebo že výsledek procesu nebude mít na rozhodování žádný vliv, občané se do něj pravděpodobně nezapojí. A pokud na konci procesu, kdy se bude rozhodovat o výsledku, nebude volený orgán mít respekt k energii, nápadům a motivaci, která vedla občany k zapojení se do procesu, a bude tedy negovat výstup procesu, bude následovat pouze frustrace a averze ze strany občanů. Rozhodnutí v souladu s výstupem participačního procesu je z pohledu občanů zcela logicky očekáváno. Pokud konečné rozhodnutí není v souladu s výsledkem procesu, musí pro to existovat velmi vážný důvod následovaný opatrným sdělení těchto důvodů občanům, kteří se zapojili. Formální demokracie tedy musí prokázat nějaký respekt k procesu zapojování občanů a jeho výstupu. Dalším prvkem ve vztahu formální demokracie a zapojování občanů je role volených politiků v participačním procesu. Jak jsme již dříve popsali, volení zástupci (tedy politici) rozhodují na začátku a na konci procesu. Někdo se proto může domnívat, že by v samotném procesu neměli hrát žádnou roli. To ale není pravda. Je naopak velice důležité, aby v procesu měli svou roli. Občané totiž očekávají, že na setkáních uvidí své politiky, chtějí slyšet, co si myslí o diskusi, která je součástí procesu. A pro politiky je opravdu důležité vnímat atmosféru mezi účastníky, vědět o možných emocích, které by mohly hrát nějakou roli, pocítit sympatie k probíhajícím diskusím před tím, než rozhodnou o výstupu procesu. To vše znamená, že ačkoliv zastupitelské orgány mají kontrolu nad svými rozhodovacími pravomocemi, jejich svoboda rozhodování je omezena potřebou vážně a opatrně komunikovat s občany a přijmout v procesu partnerství těchto občanů.

17 ŽIVÁ DEMOKRACIE s t r a n a Na druhou stranu je zřejmé, že participace občanů nenahrazuje reprezentativní demokracii, naopak, pozice formální demokracie může být posílena, pokud politici důsledně a trvale komunikují s těmi, kteří se zapojí do procesu participace. 4. Kroky a aktéři Až doposud jsme většinou v této kapitole k participaci přistupovali jako k postupu nebo k procesu. Je to však především a hlavně věc týkající se občanů. Lidí, kteří v různých rolích musí být ochotni jednat a komunikovat. Lidí, kteří jako občané, úředníci nebo politici budou hrát svou určitou roli. Občané Občané by měli mít v demokratických procesech velkou roli. Nestačí již, aby šli jednou za čtyři roky k volbám a v dalších letech si jen stěžovali. Měli by se zapojit do procesu, který je jim nyní nabízen, přijímat informace, ale také navštěvovat setkání, účastnit se případných poradních skupin a samozřejmě vyjadřovat své názory a diskutovat o nich. Je zřejmé, že ne všichni občané chtějí takto spolupracovat. Při stanovování cílu a hodnocení výsledků musíme mít na paměti, že množství zapojených občanů se obvykle pohybuje od 1 10 %. Nízký počet zúčastněných občanů by ale neměl být důvodem, proč zapojení občanů zcela opomíjet. Formálního procesu přípravy rozhodnutí se obvykle účastní 15 nebo 20 občanů zatímco při participaci spolupracuje 200 nebo 300 občanů - a to je nesporný úspěch. Nesmírně důležité je nabídnout šanci všem, kteří se chtějí zapojit do procesu plánování a přípravy rozhodnutí. Společensky aktivní občané tvoří důležitou část lidského kapitálu společnosti a když s nimi osobně nemusíme vždy souhlasit, měli bychom jim projevit uznání. Úředníci Úředníci hrají v participačních procesech důležitou roli, protože jsou to oni, kdo připravují podklady pro rozhodnutí, zastupitelstev/rad a realizují provedená rozhodnutí. Když ale dojde na zapojování občanů, jejich role se mění. Už nestačí, aby připravili plány a návrhy rozhodnutí na základě svých odborných znalostí, získali oficiální souhlas a pak je zrealizovali. Nestačí ani čekat na úkoly od zastupitelstva či rady. Občané, kteří se zapojí, to takto nepřijmou a politici, kteří již o participaci občanů rozhodli, očekávají, že úředníci budou komunikovat s občany a připravovat své plány právě ve spolupráci s nimi. A v mnoha případech sami úředníci převezmou iniciativu a připravují plány, jak zapojit do rozhodování občany a debatovat s nimi o předmětu své práce. Uvědomují si totiž, že takto mohou získat důležitou oporu pro

18 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI PRŮVODCE PARTICIPAČNÍM PROCESEM svá řešení, mohu svou práci lidem přiblížit, posílit svou pozici v organizace a zkvalitnit návrhy a diskusi o nich. Jakmile se participace rozběhne, budou do diskusí přispívat informacemi, získávat z ní nové prvky a argumenty a zapracovávat je do návrhů, které připravují k rozhodnutí. Nebudou tak jen podporovat své výkonné orgány, ale zároveň v mezích loajality a profesní etiky podporovat proces participace občanů. Politici Členové zastupitelstva samozřejmě přebírají zodpovědnost za svá rozhodnutí v zastupitelstvu. Zapojením do participačního procesu na sebe berou povinnost aktivně informovat o plánech, o kterých budou rozhodovat. Dostanou možnost komunikovat s lidmi, naslouchat jejich názorům, propagovat je a diskutovat o vlastních pohledech na věc, snažit se chápat postoj protistrany, ale zároveň by měli projevit ochotu zvážit své názory v kontrastu s argumenty a zájmy ostatních. A poté se vrátit k těmto lidem a zodpovídat se za volbu, kterou provedli. Tak se členové zastupitelstva mohou vymanit z anonymity, ve které často žijí, a najít podporu pro svá přesvědčení (nebo získat respekt, pokud jsou schopni výmluvně hájit svůj odlišný názor). Pro politiky, kteří jsou členy rad, je tato role ještě komplexnější: představují spojení mezi jejich vlastním přesvědčením, politikou strany, většinou v zastupitelstvu, zájmy a názory lidí a skutečnými možnostmi (místního) zastupitelstva. Důležitým nástrojem je transparentnost: vysvětlení rozhodnutí, které udělali. Pokud jsou politici v pozici, kdy zvažují zájmy a názory různých lidí (své vlastní, svých voličů, vládních úřadů atd.), je jasné, že se nemohou dopředu zavázat k upřednostňování jen zájmu jedné strany. Ani zájmu své politické strany, ani důležitého investora, ani hlasu lidu. Mohou samozřejmě vyjádřit svůj vlastní názor a ovlivňovat diskusi vysvětlováním toho, co chtějí a proč to chtějí, ale i oni jsou součástí procesu, kterého se účastní mnohem více lidí. Je předchozí obrázek realistický? Ne vždy tomu tak je. Může se stát, že občané nemají dost velký zájem, je možné (a to je častější případ), že v politických kruzích nebo na úřadech existuje příliš velký odpor proti zapojování občanů. Ale mnohem častěji skupina politiků nebo úředníků úspěšně zahájí proces zapojování občanů do rozhodování a nalezne víc než dost občanů, kteří se procesu budou s nadšením účastnit. Opravdu živá demokracie pak může poskytnout lidem tolik potřebnou novou energii a také podklady pro kvalitnější rozhodnutí. Další kapitoly přinášejí konkrétní informace o tom, jak postupovat.

19 ŽIVÁ DEMOKRACIE s t r a n a 20 21

20 7 KROKŮ K ZAPOJENÍ VEŘ EJNOSTI

21 PRŮ VODCE PARTICIPAČ NÍM PROCESEM s t r a n a Sedm kroků k zapojení veřejnosti - průběh projektu a praktické příklady Při své činnosti postupuje Agora Central Europe podle ustáleného schématu sedmi kroků, které modifikuje podle místní situace a rozšiřuje o aktivity, které jsou v tom kterém prostředí nejvhodnější. Sedmikrokový model participace veřejnosti společně vypracovali dvě holandské organizace-institut pro veřejnost a politiku a Agora Europe. V Nizozemí je tento model již řadu let úspěšně uplatňován. Jeho popis a příklady užití v České republice nabízíme v následujících kapitolách. 1. Příprava spolupráce Mnohé radnice chtějí zlepšit spolupráci s občany svého města, obce nebo městské části. Chtějí rozšířit a zlepšit možnosti komunikace a vzájemného informování a přizvat občany k spoluúčasti na řešení problémů města. Přejí si, aby občané mohli přispět radou, pomocí, aby mohli spolurozhodovat, participovat. 7 kroků k zapojení veřejnosti Rozhodování Implementace Příprava Určení pravidel hry Motivace a zapojení občanů Přípravu lze rozdělit na tři kroky: 1. výběr problému nebo oblasti života města, na niž chceme soustředit tuto spolupráci; 2. načrtnutí plánu, tj. určení časového rozvrhu a metod zapojení obyvatel, výběr účastníků, rozpočet (vyčlenění prostředků); 3. nalezení podpory mezi politiky, městskými úředníky, popřípadě v neziskových organizacích; 1.1. Kritéria participace, výběr oblasti participace Úspěch zapojení občanů do rozhodování o životě našeho města, obce či městské části (v dalším jen města) závisí do značné míry na tom, zda dobře vybereme oblast spolupráce. Tvorba plánů a příprava aktivit Výběr priorit