Junák svaz skautů a skautek ČR, Informační časopis 18. středisko Hlinsko. Ú v o d n í slovo. Buzola

Transkript

1 Junák svaz skautů a skautek ČR, středisko Hlinsko v y d á v á Informační časopis 18 L istopad 2012 Obsah Úvodní slovo 1 Soutěž v první pomoci 1-2 Lakros pro všechny 2 Prezentace neziskovkek 3 Zahajovací oheň 3 Výmalba skauťáku 3-4 Výprava III. oddílu 4-5 Vzpomínky na Německo 5-8 Ú v o d n í slovo Do vašich ových schránek právě přistálo další číslo StInfu, tentokrát již o trochu bohatší, než to předchozí. Bohužel jsem ale většinu akcí musela jen zmínit a napsat krátký článek, protože autoři, kteří měli články napsat, to neudělali, což mě trochu mrzí, ale snad se do příště polepší. Děkuji všem, kteří přispívají. S o u t ě ž v z a c h r a ň o v á n í l i d s k ý c h ž i v o t ů V pátek 21. září 2012 v ranních hodinách odstartoval u skautského domova již čtvrtý ročník soutěže v první pomoci pro II. stupeň základních škol. Letošního ročníku se zúčastnila družstva ze základních škol Resslova, Ležáků, Smetanova, Trhová Kamenice a nově dvě družstva ze základní školy v Kameničkách. Počet čtyřčlenných družstev se tak vyšplhal až na číslo 11. Po ranním organizačním infu, rozlosování čísel a vysvětlení pravidel se v 9 hodin vydalo první družstvo na okruh, který mohl, díky počasí, opět probíhat venku. Na prvním stanovišti byla pro soutěžící připravena situace, během které si mohli zkusit ošetřit krvácení, vyšetřit pacienta v bezvědomí bez známek základních životních funkcí s následnou resuscitací na modelu. Na druhém stanovišti byla připravena situace, při které museli řešit ošetření drobných ran u figurantů, kteří předstírali podnapilé a ztěžovali tak ošetření a komunikaci s družstvem. A na posledním stanovišti se střetli s agresivním mužem společně s figurantem bez základních životních funkcí. Soutěžící si tak mohli podruhé během přibližně pěti minut vyzkoušet nepřímou srdeční masáž. Všechny výkony družstva hodnotili rozhodčí, kterými byli studenti zdravotnické školy v Havlíčkově Brodě a členové občanského sdružení FARG. S hlavním rozhodčím stanoviště byl u každé situace sehrán telefonický rozhovor na tísňovou linku. Po celkovém ošetření a ukončení situace zhodnotil rozhodčí každého figuranta postup družstva, upozornil na chyby a vysvětlil či ukázal postup správný. Tím bylo docíleno, že soutěžící neuplatňovali jen své znalosti, ale v rámci hodnocení se 1

2 naučili nové věci a získali cenné a důležité informace v oblasti poskytování laické první pomoci, což je hlavním cílem každého ročníku této soutěže. Přibližně v jednu hodinu dorazilo z okruhu poslední družstvo a po sečtení výsledků se na třetím místě umístili žáci základní školy Resslova ve složení Bukáčková, Pešavová, Neubauerová a Batelka. Stříbrné medaile si odvezli do Trhové Kamenice žáci Hájková, Horáková, Pilná, Hovorková a stejně tak i zlaté medaile s putovním pohárem putovaly do Trhové Kamenice družstvu ve složení Marková, Polanská, Žáková a Bačkovská. Poděkování a gratulace si zaslouží nejen vítězná družstva, ale i ostatní soutěžící za aktivní přístup a pohotové nasazení při řešení situací. Celé dopoledne probíhalo ve velmi dobré a pohodové náladě a díky příjemnému počasí bylo možno pro soutěžící připravit i doprovodný program v podobě lanových aktivit, střelby z luků nebo drobných rukodělných prací. Na ukázku přijelo i vozidlo zdravotnické záchranné služby, za což bych chtěl hlinecké posádce poděkovat. Poděkování stejně tak patří městu Hlinsku, Mlékárně Tatra a Střední zdravotnické škole Havlíčkův Brod za podporu a poskytnutí cen pro soutěžící, občanskému sdružení FARG za výbornou práci maskérů a rozhodčích a všem členům hlineckého skautského střediska, kteří se podíleli na organizaci letošního ročníku jak už v rolích figurantů, tak u doprovodného programu nebo v zázemí. Soutěž přiblížil hlavní organizátor Míra L a k r o s p r o v š e c h n y Autor tohoto článku, zřejmě spolupracovat nechce, takže bohužel, jen krátká zpráva o konání akce. V zářijový sváteční pátek (28.9.) se od 9 hodin uskutečnila akce nesoucí název Lakros pro všechny. Účelem tohoto sportovního dne bylo seznámit veřejnost s indiánskou hrou, nesoucí název lakros. Akce probíhala, stejně jako o tři týdny dříve Sportovní odpoledne, na víceúčelovém hřišti za ZŠ Smetanova ve dvou etapách, dopoledne a odpoledne. Každá etapa obsahovala vždy výukovou a tréninkovou část a vlastní hru. Ačkoliv jsme se snažili tuto akci uspořádat pro veškerou veřejnost, nesetkala se s úspěchem. Velkou většinu hráčů totiž tvořili členové našeho střediska. Přesto můžu říct, že jsme si celý den užili a dobře se pobavili. Škoda jen, že byla akce pro veřejnost nezajímavá, snad nám to nějak nezkazí elán pro pořádání dalších a třeba se ještě někdy sejdeme na nějaké veřejné sportovní akci. Zapsala Foto: Janinka 2

3 T a d y n e z i s k o v k y, v í t e j t e V pátek 5. října 2012 se naše středisko opět zúčastnilo prezentace neziskových organizací s názvem Tady neziskovky, vítejte. Pro příchozí školní třídy jsme měli připravený dotazník, na jehož otázky mohly děti najít odpovědi u prezentovaných organizací a také bylo připraveno několik her a pohybových hříček, z čehož bylo nejúspěšnější skákání přes roztočené lano. Z a h a j o v a c í t á b o r á k V pátek 5. října se také uskutečnila další akce a tou byl již tradiční zahajovací oheň, který letos proběhl v trochu komornější atmosféře, no nebála bych se říci, že to byla akce dívčího kmene. Převahu tvořily skautky, několik světlušek a tři zástupci chlapeckého kmene a to Šátek, Jamal vedoucí vlčat a Roman vůdce oddílu oldskautů. Zavítala k nám i sestra Ráďa, což nás velice potěšilo. Táborák měl obvyklý průběh, kdy mistr palivec Jamal zapálil hranici, a poté se rozeznělo parkem nad stadionem Červená se line záře Pak následovaly tři písničky a začalo představování oddílů a družinek. Pokud nebyl na místě žádný ze zástupců družiny, představil je vůdce oddílu, pokud byl přítomen. IV. oddíl musel být představen Jamalem, protože se nikdo z nich nedostavil. Představování se střídalo s písničkami a zahrálo se i několik her. Myslím, že úspěch měla hra s názvem Améba. Když už bylo vše vyčerpáno, jak představování, tak hry, rozloučili jsme se v Gilwellském kruhu večerkou, zavzpomínali na tábor a postupně se rozešli domů. Děkujeme všem, kteří přišli, a také děkujeme Daleckým za dřevo. Dík samozřejmě patří i družinkám, které se podílely na přípravě, především skautky, které nasbíraly smůlu na faguli. M a l o v á n í n a s k a u ť á k u Jak už si jistě někteří návštěvníci skautského domova ráčili všimnout, velký sál dostal nový hábit. Tato proměna je dílem několika roverů, rangers a také skautů a skautek, kteří obětovali sobotní den práci, která vylepšila interiér našeho skauťáku. Bylo to v sobotu 13. října 2012, kdy jsme se sešli s Tahounem, Vaškem, Matyldou, Péťou, Markem, Pepínem a Tatrou na skauťáku a pustili se do práce. Nejprve bylo nutné zbavit stěny pytloviny, přičemž se vyřádilo naše demoliční já. Po této úpravě jsme vynášeli nepořádek ven a začali připravovat stěny na první nátěr, tzn. zadělávaly se díry po šroubech a jiné podobné defekty. Kolem poledne se většina z nás odebrala občerstvit se obědem domů a pak se pokračovalo, někteří se již nevrátili, ale za to přibylo pár nových tváří jako Eliška, Roman, Míra s Janou nebo Kuba. Jak jsme dorazili, začalo se opět pracovat, každý se chopil nářadí, ať už štětky nebo menšího štětce, a pustili jsme se do práce, nejprve se udělal první nátěr, který se po zaschnutí natřel ještě jednou. Já s Romanem jsme 3

4 zmizeli kolem čtvrté hodiny, ale z doslechu vím, že Jana, Míra a Vašek tam byli ještě o půl desáté večer. Míra se pak vrátil ještě v neděli, aby dodělal třetí nátěr. Tahoun s Vaškem pak v pátek ( ) dodělali vzorek batiky na zdi. Po dokončení v pátek večer chvíli uklízela Liduš a v sobotu se tam ještě sešla s Barčou a Mončou a pustily se do toho víc. Velký dík patří všem, kteří se jakoukoli, byť jen maličkou pomocí, podíleli na tomto vylepšení. Teď velký sál vypadá ještě větší, ale hlavně je veselejší a hezčí. Doufám, že jsem na nikoho, kdo pomáhal, nezapomněla. A jestli přece jen ano, velice se omlouvám. S k a u t k y v H e ř m a n o v ě M ě s t c i ( ) Když jsme se postupně sešly na nádraží, tak jsme začaly čekat na autobus. Čekaly jsme, čekaly jsme, a když už se konečně rozjel, tak jel pryč. Musely se zjistit další spoje, mezitím jsme si zahrály hry Bang a Ninja. Nakonec jsme odjely vlakem. V Chrudimi na nádraží jsme vystoupily a zahrály si hru na zvířátka pro zkrácení času na autobus. Když přijel, nasedly jsme a polovička skoro usínala už tam. Po příjezdu se k nám připojila Péťa. Přišel pro nás někdo a odvedl nás na místo, kde jsme přespávaly (skaut). Daly jsme si večeři a Koníci měli připravený program. Hrálo se: Blázni, Růžový slimák a Vlkodlak. Po odehrání všech her jsme šli spát. Někdo usnul hned a někdo ještě dlouho povídal. V sobotu ráno přišly starší holky a dali nám budíček. O deset minut později měla Danča rozcvičku v podobě jógy. K snídani jsme měly chleba s paštikou nebo sýrem, pár jedinců si dojídalo 4

5 zbytky od večeře. Po snídani si Koníci připravili další hry. Při hře Sedím, myslím, líbám jsme se zasmály a dávaly si pusy. Potom Danča s Ádou si s ostatníma zahrály jinou hru a Maki, Léňa, Klárka a Terka šly připravit dvě hry do parku. Cílem hry Projdi si životem bylo udělat si život podle svých představ, jenže do toho je chytal Osud a posílal je na špatná místa. Mezitím chodily dvojice mladších holek s Maki na Test. Po návratu se šlo znovu ven, ale už jen před klubovnu. Uvařily jsme oběd a šlo se jíst. O odpočinku jsme stavěly bunkr. A potom už program převzala Týna. Šly jsme do synagogy, kde jsme zjišťovaly informace, které nám byly zadány. Po přednášce jsme se odebraly na židovský hřbitov. Po návratu zpět jsme hrály hru, kde jsme po družinkách hrály poznávání písniček z filmů, pohádek a seriálů. Pak nám ještě zadaly slova a musely jsme zapátrat v paměti, ve které písničce to slovo bylo a zazpívat to. Potom nás rozdělily do dvou skupin a pomocí pantomimy jsme předváděly zadané písničky od protidružstva. K večeři byla česnačka se sýrem a opečeným chlebem. Zahrály jsme vlkodlaka a šly spát. Ráno byl opět budíček a rozcvička pod vedením Týny. Byla to zrovna běhací rozcvička. Dala se snídaně a po snídani jsme se sbalily a šly zpívat. Uklidilo se, zametlo atd. a odešly jsme na autobus. Přijely jsme na nádraží a při čekání na vlak si to někteří zkrátili hrou. Potom jsme nastoupily a jely domů. Na hlineckém nádraží většinu z nás přivítali rodiče, kterým jsme až moc chyběly! O své zážitky se podělila Maki Foto: V z p o m í n k y n a H e i d e l b e r g, R o t t e n b u r g a n ě m e c k ý t á b o r 2 Ve čtvrtek ráno jsem se odebral na setkání vedoucích zahraničních skupin. Stan se rychle zaplnil. Každý z přítomných se nejprve představil a řekl svá očekávání. Mluvilo se anglicky. Poté jsme se mohli vyjádřit k dosavadnímu průběhu tábora. Vůdkyně z Anglie a ze Švédska měly několik připomínek týkajících se nedostatku toaletních papírů na záchodech a bouchání dveří záchodových budek v nočních hodinách. Po ukončení porady jsem se dal do řeči s vedoucími z Indonésie. Byli to velmi milí a usměvaví lidé. Hned jsem jim navrhl, že bychom mohli naplánovat nějaký společný českoněmecko-indonéský program. Nadšeně souhlasili. Ještě během dopoledne jsem vše domluvil s našimi partnerskými skupinami. Ostatní Češi si mezitím vyráběli postavičky z modelářské hlíny. Odpoledne si naše česká grupa trochu zacvičila na plácku za stany (lehy-sedy, kliky,...). Poté jsem si s Radkem pinkal volejbalovým míčem. Konečně jsem se ho naučil jakžtakž slušně odpalovat vrchem! Po večeři jsme s našimi spolutáborníky z Rottenburgu hráli další seznamovací hry, abychom si zapamatovali nová jména. Vrcholem večera byla drsná běhací a chytací hra British Bulldog. V pátek jsme si mohli vybrat z další nabídky workshopů. Až na Radka jsme všichni zakotvili v jurtě, v níž zájemci malovali na plátěné tašky poselství týkající se libovolných společenských problémů. Pokusil jsem se znázornit dokonalou recyklaci, při které zdroje cirkulují stále dokola. Po obědě jsme navštívili stan, v němž se měly vést nejrůznější diskuze. To už byla naše česká společnost opět kompletní. Zvolili jsme opravdu zásadní 5

6 téma dohadovali jsme se o kvalitě pribináčků v minulosti a dnes. Večer se konala smluvená schůzka s Indonésany. Na louce za pódiem jsme si zahráli jednu německou, jednu českou a jednu indonéskou hru. Poté jsme se přesunuli k táborovému ohni. Zpočátku se zpívalo v němčině a my jsme si povídali s Indonésany. Dozvěděli jsme se například to, že v Indonésii jsou všichni studenti zároveň skauty. Posteskli si, že to však není příliš efektivní. Ani se nedivím. Když dělám něco dobrovolně, dokážu se pro to více nadchnout. Nakonec došlo i na zpěv v češtině a v jazyce našich nových indonéských přátel. S usměvavými Indonésany jsme se opakovaně potkávali i v dalším průběhu tábora a vedli s nimi ještě vícero zajímavých diskuzí. V sobotu jsme se zúčastnili autobusového zájezdu do Dachau. Jely s námi skautky z Walesu a ze Severního Irska. Michal s Dominikem se přiznali, že doposud v žádném koncentračním táboře nebyli. Já už jsem měl za sebou návštěvu Osvětimi a Sachsenhausenu. Přesto se mne znovu chvílemi zmocňovala úzkost, když jsem z úst naší průvodkyně slyšel, jakému nelidskému ponižování byly vystavovány lidské bytosti vězněné v tomto hrozném zařízení. Před koncem prohlídky jsme zhlédli krátký film, který natočili Američané po osvobození lágru v Dachau. Při pohledu na podvyživené chodící lidské trosky a hromady mrtvých lidských těl se několik waleských skautek neubránilo slzám. Doufejme, že už se nikdy nebude nic podobného opakovat. Po návratu z Dachau se naše česká parta odebrala do ústraní připravovat scénku na mezinárodní večer. K přípravě jsme přistoupili zodpovědně. Přece jen jsme svým vystoupením měli reprezentovat nejen naše skautské středisko, ale vlastně celou Českou republiku. Rozhodli jsme se, že se pokusíme ztvárnit vybrané momenty z dějin českého skautingu. Inspirovali jsme se běžícím projektem Skautské století, jehož cílem je zaznamenat vzpomínky skautských pamětníků. Adam a Vlk ukazují Indonésanům, jak vypadá naše město. 6

7 Maximilian si se zaujetím prohlíží Radkovy fotky. Neděle byla návštěvním dnem. Již v průběhu dopoledne za námi začali jezdit rodiče rottenburských skautů a skautek. Náš český kvintet intenzivně pokračoval v nacvičování scénky na mezinárodní večer. Studený oběd nás úplně nezasytil, ale v pravou chvíli nám poselstvo jiné skupiny přišlo nabídnout zbytek jejich poledního menu. Tím jsme se dorazili. Podobná poselstva obcházela tábor poměrně často, což se mi velmi líbilo. Navařila-li nějaká skupina víc, než kolik byla s to zkonzumovat, šla dát přebytek k dispozici ostatním. Tomu říkám odpovědné zacházení s jídlem. Po obědě jsme s Radkem přeložili dialogy našeho večerního vystoupení do angličtiny a vydali se k podiu, kde jsme dostali 10 minut na generální zkoušku. Moc se nám nevydařila. Vystoupení jsme však ve zbývajícím čase zvládli vypilovat. Oficiální premiéra pro bezmála tisíc diváků z různých koutů Evropy, Asie a Afriky dopadla na jedničku. Já ani Radek jsme se při našem rozhovoru mladého reportéra s pamětníkem předválečných skautských táborů nezakoktali, Dominikovi se povedla pěkná stojka a Adam roztleskal publikum úryvkem písně Stály báby. Z pódia nás vyprovázel bouřlivý potlesk. Zahanbit se nenechali ani ostatní zahraniční hosté. Skotky a Indonésanky předvedly své národní tance, Izraelci, Italové, Angličanky a Walesanky nám hezky zazpívali, Lucemburčané nás vtipně provedli po své malé zemi, číslo účinkujících ze Zimbabwe se neslo v rytmu bubnování a Malťané nás rozesmáli povedeným skečem. Švédská grupa se prezentovala výborně secvičenými pohybovými písničkami. Mezinárodní večer pro mě byl jedním z nejkrásnějších zážitků celého tábora. V pondělí jsme se s Adamem zúčastnili workshopu o obnovitelných energiích. Lektor programu nám na modelu demonstroval, jakým způsobem se získává větrná energie. Na vaření kávy na solárním panelu již nedošlo, protože se vydatně rozpršelo. Radek se přihlásil na workshop zaměřený na focení. Jeho výstupem byla výstavka fotografií. Michal 7

8 s Dominikem si zpestřili od poledne lezením do výšky na prázdné přepravky od lahví. Příjemným překvapením byl příjezd německých vedoucích Matthiase a Christopha, které jsme znali z dřívějších hlinecko-rottenburských táborů. V jurtě, kterou jsme využívali zejména jako jídelnu, hned vybalili z pouzder kytary a spustili svoje oblíbené songy, z nichž čišela touha po svobodě a vzdor vůči jakémukoli útlaku. Christoph se nedávno vrátil z Indie a Matthias se zrovna chystal vyrazit na stáž do Číny. O inspirativní diskuze po dobu jejich dvoudenní návštěvy tedy bylo postaráno. Úterního dopoledne se naše česká skupina zviditelnila uspořádáním tanečního workshopu. U pódia se sešlo kolem dvaceti zájemců a zájemkyň z Německa, Anglie a Itálie, které se náš taneční mistr Michal chystal naučit polku. Jako jeho partnerka se výborně osvědčila Anne, sestra Leny a Fabiána. O hudební doprovod se báječně postaral Adam se svým ukulele. Role moderátora jsem se ujal já. Každý z nás svým dílem přispěl ke zdárnému průběhu workshopu, jehož jedinou vadou na kráse byly občasné prodlevy pramenící z Michalovy mírné nerozhodnosti. Většina účastníků českých minitanečních se však skvěle bavila, pouze jeden Ital, který neměl moc velké taneční vlohy, to zhruba v polovině zabalil. Odpoledne Dominik využil příležitost vyrobit si pohár z kokosové kůry. O tuto činnost projevil zájem i Michal, ale neměl štěstí. O místa na jednotlivých workshopech se totiž losovalo. Já s Radkem jsme si koupili táborové pohledy, zacvičili si a poté se šli ještě s Adamem a Bonifácem proběhnout do Legau. Adam a Radek chodili běhat pravidelně. Večer jsme se stali svědky slavnostního rituálu přechodu německých vlčat ke skautům a jednoho staršího skauta k roverům. Následovalo posezení u ohně, při kterém se opět rozezněly kytary Matthiase a Christopha i Adamovo ukulele. Zaznamenal Vlk Foto: Orlo (1x) a Vlk (2x) pokračování příště Adam s ukulele, Christoph a Matthias s kytarou. 8