SPOUŠŤ. Občasník 1. českého klubu fotografů amatérů NEKÁZANKA z.s. Obnoven 1999 Březen Číslo 32

Transkript

1 SPOUŠŤ Občasník 1. českého klubu fotografů amatérů NEKÁZANKA z.s. Obnoven 1999 Březen 2015 Číslo 32-1-

2 Foto: O. Druz Občasník SPOUŠŤ Vydal: 1. ČKFA Nekázanka o.s., březen Redakce: Münzberg Emil Plynární 1517/ Říčany Tel.: ČKFA Nekázanka je podporován firmou Centrum FotoŠkoda. Foto na titulní stránce: L. Beránek Použité fotografie jsou z měsíčních soutěží. -2-

3 Úvodník Po dlouhé době opět vydáváme Spoušť. Mezi autory příspěvků jsou tentokráte pouze P. Vrbová, L. Tesař, V. Vrba a J. Krafnetr. Na to, kolik nás v klubu je, je počet autorů opravdu minimální. Jakoby nikdo neměl co říci, nebo málokomu se chce věnovat chvilku vzácného času na to, aby pomohl vzniknout dalšímu číslu Spouště. Je to náš časopis a děláme jej pro sebe. Jakoby nebylo o čem psát. Nejsou snad aktuální fotografické výstavy či jiné události, o kterých se můžete podělit s ostatními. Ne všichni stihnou vše, ale rádi si o tom přečtou. To jsou třeba i výstavy F. Malotína, o kterých píšou P. Vrbová a L. Tesař. Výstavu o P. Koblicovi jsme viděli skoro všichni, ale stejně je zajímavé si o ní přečíst od spoluautorky výstavy P. Vrbové. Poněkud starší výstavu popisuje J. Krafnetr, a v jeho textu lze najít mnoho zajímavého. O vloni skončeném ročníku MO Nekázanka referuje V. Vrba. A představuje se naše nová členka O. Druz. Snad se nám podaří vydat letos ještě jednu Spoušť. Snad se najde i někdo jiný, kdo nebude litovat svého času a přispěje. E. Münzberg Slovo předsedy Do roku 2015 vstupujeme již jako spolek. Občanská sdružení již dle nového občanského zákoníku neexistují a tak se náš oficiální název trochu změnil na 1. český klub fotografů amatérů Nekázanka z.s. (z.s. jako zapsaný spolek) Předpokládám, že na činnost klubu tato změna nebude mít zásadní vliv. Musíme ještě požádat o registraci Stanov u Rejstříkového soudu. O to se pokusím v dohledné době. O tom co se událo v loňském roce všichni víte a je to shrnuto ve zprávě z Valné hromady níže. Ukazuje se, že přestěhování do nových prostor bylo docela výhodné. Klubovna, ve které se scházíme nám vyhovuje, doprava není nijak složitá a nesmíme zapomenout na finanční stránku. Šetříme nezanedbatelnou částku ročně. Koncem minulého roku jsme také uzavřeli další ročník měsíčních soutěží. O soutěž se vzorně stará L. Tesař a zde je vyhodnocení nejlepších a nejpilnějších autorů: 1. F. Malotín 72 bodů 2. E. Cimburková 67 bodů 3. J. Joch 61 bodů 4. V. Vrba 52 bodů 5. V. Dluhoš 48 bodů 6. F. Pudil 33 bodů Aktuální zpráva:poslední ročník emo jsme vyhráli. E. Münzberg Foto: F. Malotín - 3 -

4 Rok 2014 Vstupujeme do 126. roku existence našeho klubu. Po několika letech se náš status změní. Přestali jsem býti občanské sdružení a jsme zapsaný spolek. Kromě nového loga to s sebou přináší i změnu stanov. Pokud je dnes odsouhlasíme, tak je zašlu na MV k registraci. Jinak by to na naší činnost nemělo mít vliv. V loňském roce k nám přišlo několik nových členů a doufám, že tento trend bude pokračovat i v roce letošním. V roce 2014 jsme uspořádali výstavu v Kolovratech a v MO Nekázanka jsme skončili na místě třetím. Bohužel jsme opět neuspěli ve Svitavách. O emo jsem se již zmiňoval minule a stále není žádná nová zpráva od pořadatelů. Uskutečnila se jedna fotografická vycházka a P. Neugebauer nás seznámil se studiem fotografie na Opavské univerzitě. V loňském roce jsme také vydali pouze jednu Spoušť a pravidelně proběhla měsíční soutěž. V novém působišti jsme se již zabydleli a až na jednu kalamitu je doprava do Kyjí poměrně spolehlivá. Trochu mě mrzí, že ač máme na schůzky vyhrazeny 3 hodiny, odchází velká část členů dříve a tak nám vyhrazený čas ani nevyužíváme. V roce letošním bychom se měli pokusit vydat alespoň 2 čísla Spouště, uskutečnit zase nějakou fotovycházku a uspořádat několik fotografických přednášek. Přeji vám do nového roku mnoho fotografických úspěchů. E. Münzberg Foto: V. Vrba - 4 -

5 Vyhodnocení mapového okruhu NEKÁZANKA Dne jsme se já a kolega E. Vejvoda zúčastnili vyhodnocení našeho mapového okruhu v Litomyšli. Jeli jsme společně se členy fotoklubu KFA. Namísto jsme dorazili před polednem, takže bylo ještě dost času na procházku městem. Samotné vyhodnocení proběhlo v internátu zdravotní školy, v příjemném a přátelském prostředí, pouze tři kluby se z různých důvodů nemohly zúčastnit. Na improvizované výstavě byly k vidění nejen vítězné fotografie, ale i ty, v jejichž hodnocení byly největší rozdíly. Po zahájení následovalo předávání ocenění, potom byla volná diskuze spojená s pohoštěním. Náš klub dopadl poměrně dobře, skončil těsně - o jedno umístění, na třetím místě. Pořadí fotoklubů: souč. umístění souč. bodů 1. Fotoklub Karlovy Vary Fotoklub 1840 Litomyšl ČFKA Nekázanka FOS Sokolov TeriFoto Sokola Písek Foto Krumlov KFA Praha Fotoklub Domažlice Fotoklub MěKS Klatovy K-91 Košice Fotoklub Olomouc Fotoklub Český Krumlov Součet bodů se přepočítává na umístění v souboru, aby se předešlo taktizování s bodovým hodnocením. Naši členové se v pořadí autorů umístili takto: 16. P. Vrbová Jirka ve městě 31. F. Malotín Prostá krása 31. F. Malotín Z pralesa 35. F. Pudil Podzim 35. V. Vrba Cesta světla 65. J. Joch Mozaika moderní doby 65. J. Kříž F.R.Čech 83. I. Helmová Klárov 91. D. Čadková Poslední stopa 91. J. Kříž Prof. Koukolík 105. P.Vrbová Sněžení 121. L. Tesař Gabriela 121. L. Tesař Zuzana 188. F. Pudil Pohled 201. E. Münzberg Jazz live a,b,c Doufám, že při hodnocení 54. ročníku, které proběhne v Domažlicích, budeme stejně spokojeni. Text i foto: V. Vrba Foto: P. Vrbová, Jirka ve městě - 5 -

6 Neobyčejný člověk František Malotín Patnáctého listopadu loňského roku oslavil náš kolega František Malotín 85 let. Měl by rozdávat rady, jak si zachovat takový elán a svěžest, jaké má on. Nejen zdravým životním stylem a praktikováním jógy, ale velký podíl má jistě jeho celoživotní činorodost a pracovitost a věřme, že také láska k fotografii. František byl a je pojem v hudebním světě. Řadu let působil jako první flétnista v orchestru Československého rozhlasu. Ve svém čtyřicetiletém úspěšném pedagogickém působení na hudební škole ve Voršilské ulici a na Pražské konservatoři vychoval řadu žáků, z nichž mnozí dosahují mezinárodních úspěchů. Nejen to, navrhoval a vyráběl pro sebe, své kolegy a žáky hlavice fléten i celé nástroje. Je autorem třídílné školy hry na flétnu, od začátečnické školy První doteky až po Probuzení k dokonalosti. K jeho životnímu jubileu uspořádala 13. prosince Pražská konzervatoř ve svém komorním sále v malostranském Pálffyovském paláci gratulační koncert. Byl velkým zážitkem nejen pro přítomné hudebníky, ale také pro nás několik, kteří jsme se z našeho klubu koncertu zúčastnili. Podobný koncert konzervatoř Františkovi uspořádala již před pěti léty. Tehdy hráli Františkovi žáci, nyní žáci jeho žáků. První půlka večera byla věnována mladším účinkujícím od žákyň základních uměleckých škol po konzervatoristky, druhá část pak vyzrálým interpretům. S koncertem byla, podobně jako před pěti roky, spojena krásná výstava Františkových fotografií. Členem našeho klubu se František stal v roce Víme, že jeho legitimace měla č. 0166, protože se zachoval příslušný kartotéční lístek i s jeho tehdejší podobenkou. Život profesionálního hudebníka se však nedal trvale skloubit s fotografickou vášní, proto se k intenzivnímu fotografování a do klubu vrátil až po téměř čtyřicetileté přestávce. V naší sbírce uložené v Národním archivu má z obou období 56 fotografií. Dlužno ovšem říci, že jsou mezi nimi duplikáty, takže různých záběrů je o něco méně. Tématem je příroda - krajina, flóra a fauna - František téměř nic jiného dodnes nefotografuje. Netěká jako jiní a dobře dělá, jeho fotografie jsou úžasné. Přejeme nedávnému jubilantovi, aby si i nadále zachoval svěží mysl a pevné zdraví, nám zachoval přízeň a těšíme se na příští gratulační koncert. Uteče to jako voda. Text i foto: Pavla Vrbová - 6 -

7 Přemysl Koblic v Národním technickém muzeu. Legendární postava české meziválečné fotografie, Přemysl Koblic, neúnavný experimentátor v oblasti fotografické chemie a techniky s vynikajícím fotografickým viděním a nápady, se téměř šedesát let po své smrti konečně dočkal velké samostatné výstavy. Narodil se roku 1892 v tehdy ještě samostatném městě Královské Vinohrady. Vzděláním byl chemik, podobně jako jeho otec Josef a bratr Odolen. Koblicova vysokoškolská studia přerušila světová válka, kterou zčásti strávil na frontě ve Slovinsku. Diplom inženýra chemie získal až v roce 1919, nejprve působil jako asistent na České vysoké škole technické a od roku 1921 do března Koblic byl fenoménem fotografie podle vlastních vzpomínek posedlý od dětství, s vlastním fotografováním ale začal poměrně pozdě, až v 17 letech. V nejstarším období jeho tvorba příliš nevybočovala z dobových amatérských zvyklostí, krajinářské fotografii apod. Za zmínku také stojí záběry související s aktivitami vinohradského sokola, jehož řádným členem byl od roku Sport hrál ve jeho životě důležitou roli, jak ostatně plyne z četných snímků. Během pobytu na frontě se mu podařilo uplatnit se jako fotograf. V bojových podmínkách musel pochopitelně často improvizovat a experimentovat, s čímž ostatně začal již v době středoškolských studií. V roce 1923 vstoupil do Českého klubu fotografů amatérů a zůstal našemu klubu věrný více jak 20 let. ČKFA nebyl ale jediný fotoklub, jehož byl Koblic členem. Ještě předtím byl členem Klubu fotografů amatérů na Královských Vinohradech, ve třicátých letech spoluzaložil také fotoklub na Žižkově, ve Vršovicích či fotografický odbor v Klubu československých turistů. Všestranný Koblic zanechal svou stopu i v historii amatérské kinematografie. V roce 1932 inicioval založení nejstaršího československého kinoamatérského sdružení - Pathé klubu a byl v něm několik let činovníkem, po roce 1945 byl členem Klubu foto a kino amatérů ve Vršovicích. V klubech vedl fotografické kurzy a přednášel. Měl spisovatelský talent a pilně ho využíval. Uveřejnil ohromující množství článků a článečků o svých fotochemických experimentech a experimentech s fotografickou technikou. Koblic, který byl průkopníkem a propagátorem živé fotografie zachycující všední život na ulicích, se tomuto tématu věnoval nejen ve vlastní tvorbě, ale i z hlediska používané techniky a také teoreticky. Ve třicátých letech vydal kromě několika tímto směrem orientovaných článků i tři příručky, Žánr - fotografie výjevů (1931), Fotografování v plenéru (1937) a Zvětšování (1938). Pro svou potřebu zkonstruoval jednoduché fotopřístroje, kterým říkal Daxl či Fotodaxl. Kromě toho spolupracoval s výrobci fotoaparátů a zvětšovacích přístrojů, především s Václavem Kolářem v Modřanech a s Vladimírem Klazarem v Nuslích. Po druhé světové válce podle jeho návrhu vyráběla firma Jindřicha Švece Vršofot širokoúhlý přístroj s velkou hloubkou ostrosti - Epifoku. Známá též byla jeho Pohotovka - fotoaparát, který si mohl každý amatér vyrobit sám. Nezapomínejme, že Koblic žil v době, kdy se stále vyvíjely a zdokonalovaly fotografické postupy a technika. Přestože mnohé Koblicovy chemické postupy a experimenty nemají již dnes praktický význam, jeho objevy sloužily amatérům řadu let, oblíbená byla například jeho vývojka Pextral. Přemysl Koblic, který zemřel v roce 1955, zůstal ve fotoamatérských kruzích v povědomí spíše jako chemik a technik. Nadčasovým přínosem pro moderní českou fotografii však zůstává jeho fotografická tvorba. Nebyla jí však věnována taková pozornost jako u jiných jeho vrstevníků, - 7 -

8 například u Jana Lauschmanna, možná také díky tomu, že se po většinu svého života nevěnoval tomu, co se v jeho době rozumělo uměleckou fotografií. Znalost Koblicova fotografického díla byla značně kusá i díky tomu, že jeho tvorba v jednotlivých významných fotografických sbírkách byla zastoupena řádově pouze v desítkách kusů a rozsah pozůstalosti, která se dnes nachází v Národním technickém muzeu, nebyl obecně znám. Pracovníkům archivu NTM se v roce 2012 podařilo získat tříletý grant, díky kterému bylo možné přistoupit ke zpracování Koblicovy pozůstalosti. Její rozsah je ohromující, tvoří ji přes 9000 negativů a 4000 pozitivů. Výstupem grantu je mj. současná výstava v NTM nazvaná Přemysl Koblic - legendární postava české amatérské fotografie ( ). Náš klub zapůjčil na výstavu na dobu jednoho měsíce studijní fotografické album, které v roce 1943 sestavil právě Přemysl Koblic. Členové klubu byli v lednu tr. pozváni na výstavu, kterou jsme je provedly společně s pracovnicí archivu NTM Romanou Kmochovou, se kterou jsme se podílely na zpracování Koblicovy pozůstalosti, přípravě výstavy a na publikaci, která detailně pojednává o Koblicově životě, jeho hlavních fotografických zájmech, fotochemických experimentech a technických vynálezech a vylepšeních. Nezanedbatelné místo v knize, podobně jako na výstavě, zaujímá také pražská tematika, neboť Koblicovy fotografie Prahy získaly s odstupem značnou dokumentární hodnotu. Kniha vyjde v nejbližší době a bude možné ji zakoupit v prodejně Národního technického muzea. Pavla Vrbová, foto: L. Tesař Foto: F. Malotín - 8 -

9 Vernisáž výstavy v Infocentru Kolovraty dne V knihovně v Kolovratech, zahájil náš předseda klubovou výstavu. Knihovna v Kolovratech, má velmi zajímavě řešený interiér. Fotografie jsou na stojanech, ale i zavěšeny ve volném prostoru. Fotografky a fotografové našeho klubu nabídli divákům své práce. Je to výstava klubová, náměty jsou různé. Autorka nebo autor, se prezentuje jedním panelem, na kterém jsou tři fotografie. Na úvod zahrál, velice krásně, soubor Gaudium. Výstava se líbila i nejmladším hostům vernisáže. Do další výstavy hodně nových fotek a Dobré světlo. Text a foto L.Tesař Foto: M. Féneš - 9 -

10 Sbírka námořního kapitána Když jsem počátkem roku 2006 nastoupil do Galerie Rudolfinum, první výstava, která tam byla, pocházela z Brna. Tam našli ve svých depozitářích pozůstalost po rodákovi, který sloužil v rakouském námořnictvu, když fotografie právě vznikala. On sám nefotil, ale jeho cesty vedly přes japonské přístavy. V nich kupoval talbotypie od živnostníků, kteří nové médium využívali. Pan Talbot ohlásil objev negativu v roce 1841 a mokrý proces vládl až do roku 1873, kdy přišly na svět suché desky. V té době nastoupila dynastie Meidži, která se rozhodla "otevřít Japonsko světu". Říše Vycházejícího slunce přebírala i další nejmodernější technologie, hlavně válečné. Vznikal tím japonský imperialismus, který se také naučili od Evropy. Sousední "říši středu" čekaly těžké časy. Na těch obrázcích vidíme parky, prosté lidi a krajiny. Zajímavé jsou pokusy o ruční kolorování. Vybarvení obrázků je částečné. Například zeleň vegetace a ne už pleťovka postav. Talbotypie je "mokrý proces". Musí se kopírovat zamokra, a když negativ uschne, je na vyhození. Jde tedy o "limitované edice". Pozitivy také snášejí světlo jen v omezeném množství, proto bylo možné jít na tuto výstavu dvakrát. Byla rozdělena na půlky, kvůli omezené trvanlivosti pozitivů. Tuto nevýhodu albuminových emulzí odstranilo až kolodium. S ním pak nastoupily skleněné desky. V katalogu výstavy jsou ovšem obrázky kvalitní, jak se sluší na velkoformátový kontakt. Ten katalog prodávali za 1000,- Kč. V artotéce Městské knihovny si jej můžete vypůjčit. Hlubotiskové reprodukce na křídě jsou velmi trvanlivé a mají bohatou škálou šedé. Když šel námořník C&K kapitán do penze, věnoval svou sbírku galerii rodného Brna. Tam ležela do roku 2004 v depozitáři. Kolik takových překvapení tam ještě na své objevení čeká? Když ji odborní pracovníci vyhodnotili, vznikla putovní výstava. Fotografickou velmocí se Japonsko stalo až po druhé světové válce. Zato pak do dějin fotografe přispělo významně, zejména asférickými čočkami multicoatingem apod. Například na rozdíl od Kodaku, vyvíjela Fuji modernější negativy i po nástupu digitálu. V současnosti vyrábí oboje. Dnes by pan kapitán také sbíral oboje. Jan Krafnetr Foto: M. Kratochvíl

11 Vernisáž výstavy Františka MALOTÍNA v11 hodin dopoledne v kostele sborový dům Milíče z Kroměříže na Donovalské lici, byla zahájena výstava našeho kolegy Františka Malotína. Prostor i osvětlení je velmi pěkné, a dává vyniknout vystaveným fotografiím. Po úvodním projevu zahrál flétnový soubor konzervatoristek Gaudium. Za své vystoupení dostaly dívky nejen květiny, ale i jedničku od pana profesora - s hvězdičkou! ( foto) Přejeme našemu kolegovi hodně fotek a těšíme se na další výstavu. Dobré světlo. L.Tesař Fotka a příběh Příběh a fotka Tak si večer sedím, z reproduktorů hraje country. Na stole jiskří ve sklence víno, a já se dívám na pár fotek, co mám na stěně pro potěšení. A začnu vzpomínat, jak ta fotka vznikla. To jsem nafotil na Miss horal, to je dcera kamarádky, a Mílu mě představil Vláďa na klubové vernisáži. Lenka, jak přišla fotit s kamarádkou Veronikou. To je modelka z fotopátračky, tahle je z fotoparty. Tahle fotka je z lesoparku, po focení, příjemné posezení v zahradní restauraci. Každá fotka je příběh a každý příběh je fotka. Moc fotek, moc příběhů v roce 2015 kolegyním a kolegům přeje Láďa Tesař Jak Midik vyděsil Markétu, co se stane, když technika stávkuje Markéta je krásná modelka, jak ostatně modelky bývají. Midik je studiový blesk. Byl zakoupen na Aukru, za pětikilo, protože byl nefunkční. Svěřením do odborných rukou kamaráda elektronika Jirky, nastaly dvě možnosti. Jirka mu domluví a Midik bude fungova, což by za tu cenu, byl dobrý nákup.v opačném případě získám hromadu součástek. Jirka mu domluvil, Midik fungoval jen malým omezením, protože potřebnou součástku se nepodařilo sehnat. Fotil jsem Markétu, když místo záblesku se kolem výbojky objevily čmoudíky, jejichž vůně rozhodně nepřipomínala výrobek firmy na parfémy. Jirka je optimista a je přesvědčen, že Midikovi domluví. Jirka Midikovi omluvil, našel závadu a Midik nevyrábí čmoudíky, ale dělá to, na co je vyroben. Blýská na modelky. Opět člověk zvítězil nad hmotou! L.Tesař

12 Veletrh kosmetiky Letňany. V pátek a v soboru jsem byl na veletrhu v Letňanech. Nebudu vám tady psát o nových trendech v líčení nebo účesech. Tak jsem se díval, čím kdo kolem mola fotí. Bylo tam pár reportérů, samozřejmě zrcadlovky. Ale překvapivě několik mladých dívek, z doprovodu soutěžících, bylo vybaveno slušnými zrcadlovkami. Ostatní fotili mobily nebo tablety. Najednou jsem si uvědomil, že nikdo nefotí malými kompakty. Čest této sorty zachránila jedna dáma a jeden mladík v sobotu, kteří malý kompakt měli. Že by nám mobil zlikvidoval jeden druh fotoaparátu? Text i foto L.Tesař Představuje se Olga Druz Nepovažuji sebe za vynikajícího fotografa. Ale dělám to, co mám ráda, to, co mi dává možnost se dívat na svět a na život v něm z různých úhlů. A to doslova i obrazně. Pro mě fotografování je jedním ze způsobů seberealizace. Fotografie jsou součástí mojí osobnosti, v nich žijí moje nálady a moje myšlenky. Foto: O. Druz

13 Foto: V. Dluhoš Foto: E. Cimburková

14 Foto: F. Pudil Foto: M. Haškovec

15 Přehled termínů schůzek v roce Měsíční soutěž Měsíční soutěž Měsíční soutěž Měsíční soutěž Měsíční soutěž Měsíční soutěž Měsíční soutěž Program bude postupně upřesňován dle zájmu a potřeby. Foto: J. Joch

16 Foto: J. Kříž