Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie. Vyprávění pohádek u dětí 3. a 4. třídy základní školy

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie Vyprávění pohádek u dětí 3. a 4. třídy základní školy Nevoralová Monika Psychologie Speciální pedagogika 3. ročník /2006

2 OBSAH 1. ÚVOD HISTORIE VÝZKUMU A PASPORT VZORKŮ Pasportizace dat Historie výzkumu v rámci školy SROVNÁNÍ S LITERATUROU TEORETIZOVÁNÍ PROBLÉMU ROZBOR PŘEDLOH František Hrubín - Špalíček veršů a pohádek V. J. Propp - Morfologie pohádky František Hrubín - Pohádka O Šípkové Růžence VYPRAVOVÁNÍ DĚTÍ Katka Markéta Kryštof Míša B Ivana Tomáš Miriam Martin Ž Arman Filip Z Martin M Vláďa K Filip Václav B Marek David Pavel Serena VYHODNOCENÍ A PREZENTACE VÝSLEDKŮ ANALÝZY SHRNUTÍ A DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY

3 1. ÚVOD Tato práce je zaměřena na schopnost vyprávění pohádek pomocí opory a bez opory u žáků 3. a 4. třídy základní školy. V rámci návštěv hodin českého jazyka slohu mne zaujala vyprávění pohádky O Šípkové Růžence u žáků 3. třídy, které měli k dispozici obrázkovou oporu či předem zadanou osnovu pohádky. U některých žáků se při převyprávění pohádky vyskytovaly specifické chyby týkající se struktury vypravování, například vynechávání či záměny jednotlivých etap, opomenutí podstatných skutečností, obohacení prvky neodpovídajících skutečné podobě pohádky apod. Žáky jsem nejprve pozorovala v rámci předvýzkumu při vypravování pohádky O Šípkové Růžence jakožto součásti výuky slohu a poté, v dalším školním roce, jsem jim zadala samostatnou práci převyprávění pohádky O Šípkové Růžence bez předlohy. Následně jsem se pokusila analyzovat jednotlivá vyprávění dětí vypracovaná pomocí opory a bez opory. 2. HISTORIE VÝZKUMU A PASPORT VZORKŮ 2.1 Pasportizace dat V rámci výzkumu jsem navštěvovala Základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků na Praze 4. Jedná se o fakultní školu Pedagogické fakulty University Karlovy. Pozorování a následně sběr materiálu probíhal prvotně ve 3. A ZŠ v průběhu měsíce února a března v roce Ve třídě bylo 22 dětí s převahou chlapců. Několikrát jsem navštívila různé předměty (český jazyk, sloh, matematika, prvouka), nejvíce mne však zaujal český jazyk. Začala jsem tak docházet pouze na hodiny českého jazyka a slohu. Sběr materiálu pak proběhl jednorázově formou písemné práce na dvě vyučovací hodiny. Úkolem žáků bylo napsat vyprávění pohádky O Šípkové Růžence. Žáci měli k dispozici obrázkovou oporu a osnovu této pohádky. Ve třídě bylo 22 žáků a paní učitelka byla po celou dobu při obou vyučovacích hodinách přítomna. Druhý vzorek pro porovnání s vyprávěními psanými žáky podle opory byl sebrán v dalším školním roce od těch samých žáků, tzn. žáků 4. A. Žáci měli za úkol napsat během jedné vyučovací hodiny pohádku O Šípkové Růžence bez jakékoli opory. Paní učitelka byla během zadávání úkolu ve třídě přítomna, nijak však do vypracování úkolu nezasahovala. Materiál byl vybrán od 18 přítomných žáků. Dalším úkolem bylo analyzování sebraného materiálu, tzn. pohádek psaných pomoci obrázkové opory či osnovy a pohádek psaných bez jakékoli opory. Cílem byla nalézt hlavní odlišnosti mezi vyprávěním podle opory a vyprávěním bez opory. Takto byly analyzovány práce od 18 dětí, tzn. těch, které vypracovaly oba úkoly (vypravování pomocí opory a bez opory). 2.2 Historie výzkumu v rámci školy Ve školním roce 2004/2005 jsem docházela na Základní školu na Praze 4 nejprve na počáteční pozorování do třetí třídy na hodinu českého jazyka slohu. V hodinách slohu se paní učitelka začala s dětmi věnovat vyprávění pohádky. Jako pomůcku použila sérii 10 obrázkových scén - výjevů, přičemž každý z nich zobrazoval klíčový úsek pohádky "O Šípkové Růžence". Každá dvojice obdržela jeden obrázek a měla za úkol si k němu připravit vyprávění. Poté měla jít postupně jedna dvojice za druhou vyprávět 2

4 před tabuli ostatním dětem příběh jejich obrázku tak, jak se vyvíjí děj. Děti věděly, jak mají jít za sebou, protože jednotlivé obrázky byly očíslovány. Zaujalo mne, že děti zpravidla k jednotlivým obrázkům neřekly více než dvě věty a to i přes pobízení paní učitelkou, která je žádala, aby k obrázku řekly více, aby se snažily popsat to, co se na obrázku nachází. Děti při vyprávění nepoužívaly úvodní ani závěrečné formule. Věty byly krátké a jasně formulované. Poté, co všichni dovyprávěli svoji část pohádky, vytvořila paní učitelka společně s dětmi osnovu k této pohádce. Osnova se skládala z deseti bodů, každý představoval název jednoho z obrázků. 1. Křtiny 2. Trhání růží 3. Osmnácté narozeniny 4. Černá věž 5. Růženka usnula 6. Království usnulo 7. Záchrana princezny 8. Probuzení Růženky 9. Probuzení království 10. Svatba V rámci další hodiny slohu měly děti za úkol napsat pohádku O Šípkové Růžence podle vytvořené osnovy. Paní učitelka jim nechala též k dispozici obrázkovou verzi, jednotlivé obrázky byly nalepeny na tabuli. Zpočátku jsem si kladla následující otázky. "Jak se u dětí vyvíjí s věkem schopnost vyprávět?" "Do jakého věku potřebují děti k vyprávění obrázkovou oporu? "Jak moc se liší vyprávění dětí pomocí obrázkové opory a bez opory?" "Vynechaly by některé dějové linie?" "Byl by jejich text různě dlouhý, členěný apod.?" "Je pro děti ve třetí třídě snazší vyprávět podle obrazového média nebo bez?" "Byly by vůbec tyto děti schopny vyprávět pohádku bez pomoci obrázků?" Dr. Viktorová ve své práci zmiňuje Fayola, který ve své knize o příběhu shrnuje dosavadní znalosti o schopnostech dětí různého věku rekonstruovat příběh a jeho elementy. Dle Fayola z mnoha výzkumů v této oblasti vyplývá, že před 7. rokem věku nejsou děti schopny bez opory obrázkové osnovy vůbec rekonstruovat příběh. Avšak i později potřebují děti většinou nějakou pomůcku nebo oporu schematického charakteru (Viktorová, 1998, s. 7). V analýze sebraného materiálu (vyprávění pomocí opory) jsem se zaměřila na to, do jaké míry jsou děti schopny zachovat danou strukturu pohádky - zda vynechávají či zaměňují jednotlivé etapy, na co kladou důraz a co opomíjejí, zda obohacují pohádku o prvky, jež neobsahuje, zda jsou jejich texty rozvinutější, zda je uvádí a zakončují specifickými frázemi apod. Vzhledem k tomu, že v roce 2004/2005 jsem z hodin slohu získala a následně analyzovala pouze pohádky vyprávěné na základě obrázkové předlohy resp. osnovy, jsem v následujícím školním roce 2005/2006 pokračovala ve sběru dat. Žákům, od kterých jsem už měla k dispozici pohádky vyprávěné podle opory, jsem zadala úkol písemně zpracovat pohádku O Šípkově Růžence bez jakékoli opory, abych tak získala potřebný materiál k porovnání dvou různých forem vypravování a to pomocí opory a bez opory. 3. SROVNÁNÍ S LITERATUROU TEORETIZOVÁNÍ PROBLÉMU V následujících řádcích je blíže rozpracováno téma strukturace pohádkové textu, kterým se zčásti zabývám ve své práci. Je zde zmíněna teorie V. J. Proppa, který se této problematice věnuje ve své knize "Morfologie pohádky a jiné studie". J. Propp se zde zabývá 3

5 rozborem pohádky z hlediska funkcí jednajících osob. Rozlišuje sedm skupin jednajících postav - škůdce, dárce, pomocník, hledané osoby, odesilatel, hrdina, nepravý hrdina. Kromě nich existují i další speciální postavy. Pohádkové postavy mohou být jakkoli rozmanité, často však dělají jedno a totéž. Naproti tomu funkce jako taková je veličina stálá. Funkce jednajících osob jsou základními částmi pohádky. Pod pojmem funkce rozumíme akci jednající osoby, vymezenou z hlediska jejího významu pro rozvíjení děje. V. J. Propp hovoří o 31 funkcích jednajících osob, přičemž ne všechny pohádky obsahují všechny funkce. Jestliže funkce chybí, nemá to žádný vliv na strukturu pohádky. V rámci těchto 31 funkcí se vyvíjí děj všech pohádek. Jednotlivé pohádky lze přikládat ke schématu tvořeným funkcemi a tím je určovat. Podle V. J. Proppa každá pohádka začíná tzv. "výchozí situací" - časově prostorové určení, složení rodiny atd. a po ní následují jednotlivé funkce: Jeden ze členů rodiny opouští domov - odloučení, Hrdinovi je něco zakázáno - zákaz, Zákaz je porušen - porušení, Škůdce se snaží vyzvídat - vyzvídání, Škůdce dostává informace o své oběti - vyzrazení, Škůdce se snaží oklamat svou oběť, aby se zmocnil jí nebo jejího majetku - úskok, Oběť podlehne úskoku a tím bezděčně pomáhá nepříteli - pomahačství. Těchto sedm funkcí lze považovat za přípravnou část pohádky. Zatímco 8. funkce - škůdcovství - Škůdce působí jednomu ze členů rodiny škodu nebo újmu otvírá expozici. Škůdcovství může být nahrazeno nedostatkem - Jednomu z členů rodiny se něčeho nedostává nebo by něco chtěl mít. Přičemž škůdcovství nebo nedostatek jsou závazné pro každou pohádku. Jiné formy expozice neexistují. Dále následuje: Neštěstí nebo nedostatek jsou sděleny. K hrdinovi se někdo obrací s prosbou nebo rozkazem. Je odeslán nebo propuštěn. - prostřednictví, spojovací moment, Hledač se rozhodne k protiakci nebo s ní vysloví souhlas - začínající protiakce, Hrdina opouští domov - odchod, Hrdina je podroben zkoušce, vyptávání, je napaden apod., čímž se připravuje získání kouzelného prostředku nebo pomocníka - první funkce dárce, Hrdina reaguje na činy budoucího dárce - reakce hrdiny, Hrdina dostává k dispozici kouzelný prostředek - vybavení, získání kouzelného prostředku, Hrdina je přenesen, dovezen nebo přiveden k místu, kde se nalézá předmět hledání - prostorové přemístění mezi dvěma říšemi, vykonání cesty, Hrdina a škůdce vstupují do bezprostředního boje - boj, Hrdina je označen - označení, Škůdce je poražen - vítězství, Počáteční neštěstí nebo nedostatek jsou zlikvidovány - likvidace neštěstí nebo nedostatku, Hrdina se vrací - návrat, Hrdina je pronásledován - pronásledování, Hrdina se zachraňuje před pronásledováním - záchrana, Nepoznaný hrdina se dostává domů nebo do jiné země - nepoznaný příchod, Nepravý hrdina si klade neoprávněné nároky - neoprávněné nároky, Hrdinovi je uložen těžký úkol - těžký úkol, Úkol je splněn - splnění, Hrdina je poznán - poznání, Nepravý hrdina nebo škůdce je odhalen - odhalení, Hrdina dostává nové vzezření - transfigurace, Škůdce je potrestán - trest, Hrdina se žení a nastupuje na carský trůn - svatba. Tím se pohádka uzavírá. Některé akce pohádkových hrdinů však nelze určit ani přiřadit k žádné z výše uvedených funkcí. Funkce vytvářejí základní prvky pohádky - prvky, na nichž je založen průběh děje. Vedle toho jsou v pohádce i části, které sice nejsou pro rozvoj děje určující, ale i přesto jsou velmi důležité. U jednajících osob lze uvádět jednotlivé atributy - vnější vlastnosti jako věk, pohlaví, pojmenování, stav, zevnějšek, obydlí, zvláštnosti vstupu do děje atd. Tyto atributy dodávají pohádce její výraznost, krásu a půvab. V. J. Propp hovoří o kouzelné pohádce, kterou definuje jako vyprávění, vybudované na pravidelném střídání uvedených funkcí v různých podobách, přičemž v každé pohádce jisté funkce nejsou přítomny a jiné se opakují (Propp, 1999). Z výše zmíněného vyplývá, že podle V. J. Proppa má každá pohádka určitou strukturu, která je tvořena funkcemi jednajících osob. Tzn. že i pohádka O Šípkové Růžence má svoji 4

6 strukturu tvořenou jednotlivými funkcemi. Bylo by tedy možné i tuto pohádku přiložit ke schématu tvořenému funkcemi a tím určit její strukturu. V první fázi však děti pohádku O Šípkové Růžence psaly jako školní úkol a měly již předem zadanou strukturu této pohádky - obrázková předloha a osnova v sešitě. Vyprávěly ji podle jednotlivých obrázků, které znázorňovaly děj této pohádky. I přesto, že v jejich pohádkách lze nalézt některé z Proppem zmíněných funkcí, nelze jednotlivé pohádky strukturovat podle jeho schématu, protože jejich text nevznikal na základě volného vypravování, ale byl předen dán osnovou - jednotlivými etapami pohádky, které děti měly ve svém vypravování zmínit. Teprve materiál sebraný ve druhé fázi by bylo možné takto analyzovat. Jedná se o pohádku O Šípkové Růžence psanou na základě volného vypravování, bez jakékoli opory či pomocné předlohy. Nicméně u obou případů lze zkoumat, zda a do jaké míry děti splnily zadání školního úkolu, zda se jim dařilo zachovat předem danou strukturu pohádky, do jaké míry se k ní přibližovaly a do jaké míry se od ní oddalovaly, zda uvedly všechny etapy či zda některé opomenuly nebo naopak obohatily svůj text o další etapy. Zdali svůj text graficky strukturovaly podle jednotlivých etap. V této souvislosti V. J. Propp hovoří o tzv. transformaci pohádek. Uvádí několik forem proměn elementů - druhů transformací. Jedná se například o: Redukci - základ se redukuje, vzniká neúplný základ. Amplifikaci - základ se rozšiřuje, je doplňován různými detaily. Převrácení - ženské postavy se například nahrazují mužskými a naopak. Intenzifikace a oslabení - vyskytují se pouze u činností jednajících osob. Stejné činnosti mohou být vykonávány s různým stupněm intenzity. Substituce materiálem z oblasti pohádky, z denní skutečnosti, ze sféry náboženství, ze sféry pověr - nejedná se o proměny, ale záměny, substituce např. chaloupka je nahrazena palácem. Modifikace - jedná se o substituce elementů, jejichž původ nedokážeme určit ani s minimální přesností. Nejčastěji jsou to tvůrčí záměny, pramenící prostě z vypravěčovy fantazie. Asimilace s materiálem pocházejícím z pohádky samé, z denního života, z náboženství - neúplné vytlačení jedné formy druhou, přičemž obě formy se slévají v jedinou. Specifikace - obecný jev se mění ve zvláštní např. místo dalekého království město Chvaly. Zobecnění - náhrada třicátého království oním, jiným královstvím. 4. ROZBOR PŘEDLOH Aby bylo možné porovnávat převyprávění dětí s originální pohádkou, je nutné zmínit obsah pohádky O Šípkové Růžence. V následujících řádcích je uvedeno úplné znění pohádky O Šípkové Růžence podle F. Hrubína ze Šaplíčku veršů a pohádek. Zároveň je tato pohádka strukturována podle jednotlivých funkcí jednajících osob tak, jak o tom hovoří V. J. Propp. V neposlední řadě je zde uveden obsah obrázkové předlohy, kterou měly žáci k dispozici při vyprávění pohádky O Šípkové Růžence podle obrázkové opory. Text uvedený u jednotlivých obrazů je získán z metodických poznámek k práci s obrazovým seriálem k pohádce F. Hrubína O Šípkové Růžence. U jednotlivých obrazů je vždy uveden název vystihující podstatu daného obrazu. Tyto názvy vymyslela paní učitelka spolu s dětmi při vyprávění příběhů vyjádřených na jednotlivých obrazích. K popisu jednotlivých obrazů je připojeno ústní vyjádření dětí, děj jednotlivých obrazů tak, jak ho vyjádřily ve dvojicích u tabule. 4.1 František Hrubín - Špalíček veršů a pohádek O Šípkové Růžence Úvod 5

7 Byl jednou jeden král a královna a tuze je rmoutilo, že nemají děti, život bez dítěte je jen půl života. Když už nedoufali a smířili se s tím, že dožijí život v samotě, narodila se jim dceruška. Dali jí jméno Růženka. Křtiny Na křtiny pozvali tři víly. Byly to hezké panenky, z těch, co tak rády v lese při měsíčku tančí. Mají tak něžný sluch, že slyší rosné kapky o sebe zvonit, jak je nožkama sem tam rozstřikují, a jiné hudby nepotřebují. Po bohaté hostině zavedli ty víly k malé princezně. První víla se sklonila nad kolébku, dýchla Růžence na tvářičky a řekla: "Dýchám ti, dýchám na líčka, buď spanilá jak růžička!" Ke kolébce přistoupila druhá víla, dýchla Růžence na ústa a pravila: "Dýchám ti, dýchám na rtíky, zpívej nad všechny slavíky!" Když se nad Růženkou skláněla třetí víla, že jí do života také něco hezkého popřeje, vešla do komnaty ošklivá babice a odstrčila vílu od kolébky. Položila na Růženku škaredou ruku a zaskuhrala: "Až sedmnáct let uplyne, o trn se píchne, zahyne!" Všechny obešla hrůza. Babice se na nikoho ani nepodívala, a jak přišla, tak odešla. Byla to stará víla z lesních mokřin a tak se pomstila králi a královně za to, že ji na křtiny nepozvali. Tu se panenka víla, ta, co ji prve babice odstrčila od kolébky, sklonila k Růžence, dýchla jí na oči a zašeptala: "Neumřeš, sto let budeš spát, více už nemohu ti dát!" Ale slavné křtiny byly už tak jako tak pokaženy, ples a ohňostroj král odřekl. Ti, co si potrpí na dobré jídlo a pití, byli rádi, že se ta nemilá událost přihodila po hostině, aspoň oni si přišli na své. Trhání růží Rodiče se od té chvíle nehnuli od Růženky ani na krok. Král rozkázal, aby všechny rostliny, co mají trny, byly v celé zemi vyhubeny. Postihlo to i růže a šípky, a těch lidé nejvíc litovali. Neměla děvčata růže, aby si jimi o pouti ozdobila blůzičky. Poutníka, kráčejícího po mezi, nechytla za rukáv šípková větévka, aby si přivoněl k jejímu květu. Osmnácté (sedmnácté) narozeniny Růženka rostla a rozkvétala, jak jí to víly daly do vínku, byla spanilá jako růžička a celé dny krásně zpívala. Rodiče jí udělali, co jí na očích viděli. I když v celé zemi nebylo jediného trnu, přece je strach o milovanou dcerku neopustil. Léta utíkala, každý rok přibyl králi a královně proužek šedivých vlasů, a když Růžence šlo na sedmnáctý rok, měli vlasy bílé jako chmýří na bodláčí. Růženka nevěděla, že jim zbělely vlasy starostí o ni, nikdo se nesměl ani slůvkem zmínit o tom, co jí zlá víla přisoudila. Znala kdejakou květinu, měla je ráda, ale o té nejhezčí, o růži, vědět nesměla. A přece se půvabem a spanilostí té květině tolik podobala, jako by sestry byly. Přišel ten osudný den, kdy Růženka dožila sedmnácti let. Rodiče ji zavřeli v zámku, aby měli jistotu, že se jí nic nestane. Růžence bylo v komnatách těsno, byl zrovna krásný letní čas, všechno ji zvalo ven. Když nesměla ze zámku, aspoň na starou věž vystoupila, že se rozhlédne po kraji a vlahým větříkem si nechá ovanout líčka. Černá věž Nahoře na věži uviděla dvířka, hustě opředená pavučinou, nikdy předtím si jich nevšimla. Copak za nimi asi je? napadlo jí a zkusila je otevřít. Dvířka povolila a Růženka 6

8 vešla do malé komůrky. U okénka zády ke dveřím stála shrbená stařenka a zalévala květiny. Ohlédla se a zvala Růženku dál. "Zaléváte, babičko?" ptala se Růženka. "Ukažte, pomohu vám." "To jsi hodná, že se hlásíš o práci," pravila stařenka a mile se na Růženku usmála. "Pomoz mi tedy, voda je tamhle!" Růženka od ní vzala konévku a ze džberu u dveří nabrala vody. "Ach, vy máte hezké kytičky, babičko!" zvolala, "muškáty, begónie, a copak je tohle za kytičku, takovou hezkou jsem nikdy neviděla?" "To je šípková růžička, děvenko, ta má ze všech kytiček nejlibější vůni, zrovna ty bys ji měla dobře znát!" "Smím si přivonět, babičko?" "Jen si přivoň, za to nic nedáš!" "Ach, to je vůně," zvolala Růženka, "hned bych takovou kytičku chtěla." Stařenka ustřihla jednu růžičku, zabalila ji do hedvábného šátku a podala ji Růžence: "Tu máš, vezmi si ji s sebou a doma si k ní voň, i uschlá ještě voní. Ale nikomu o tom nic neříkej!" Růženka stařence poděkovala a běžela z věže dolů. Vesele si prozpěvovala, král a královna ji slyšeli a spokojeně se na sebe usmáli. Král zrovna svačil a královna vyšívala Růžence šátky do výbavy. Spánek Růženky Se svým pokladem se Růženka zavřela do komnaty. Sedla si na lůžko, že se s tou zvláštní kytičkou potěší. Byla hrozně nedočkavá, a jak vyndávala růžičku ze šátku, píchla se o trn. Svalila se na lůžko jako mrtvá. Na špičce ukazováčku jí vyskočila kapička krve. Království usnulo S Růženkou rázem usnuli hlubokým spánkem všichni, kdo v zámku byli. Každý zůstal tak, jak byl v tom okamžiku, kdy ho náhlý spánek překvapil. Král právě nesl na vidličce k ústům lákavé sousto husích prsíček, ale už nedonesl. Královna táhla zlatou nit, ale ruka s nití jí zůstala ve vzduchu. Kuchtička zrovna lila vodu na nádobí a otevřela pusu, že si zazpívá. I voda usnula, visela mezi hrncem a dřezem jako rampouch. Kuchtičce se už pusa nezavřela a muška, která by jí byla do ní vletěla, zastavila se vprostřed letu a usnula s roztaženými křidélky. Jen kuchaře a kuchtíka spánek nepřekvapil, horké letní odpoledne je už předtím uspalo, přestali však chrápat. Ale šípková růžička v okně na věži neusnula. Začala tak rychle růst, že než byste napočítali deset, celý zámek hustě zarostl trním. Lidé venku se divili, co se to se zámkem stalo. Usoudili, že je začarován, časem si na to zvykli a už se o pány nestarali. Záchrana princezny Devětadevadesátkrát lidé pole osili a tolikrát z polí sklidili, devětadevadesátkrát meze sníh zavál a tolikrát je jaro odkrylo. Když posté lidé pole osili a travička se po sté na mezích zazelenala a všechno rozkvetlo, zabloudil v ty končiny královský princ z daleké země. Putoval světem pro zábavu i pro zkušenost. Najednou před sebou spatřil srázný kopec, celý zarostlý šípkovými keři. Z květů šla taková vůně, že se princi točila hlava. Došel ke kopci, a tu se až ulekl: šípkové větvičky se před ním rozestoupily a nad hlavou se mu spletly v loubí. Prince něco táhlo do té voňavé chodby, i vešel do ní. Sluneční záře se hrnula za ním, čím dál však šel, tím slabší byla, ale přece mu na cestu trochu posvítila. Loubí ho vedlo nahoru a zase dolů a znova nahoru, až přišel ke dveřím, zlatými květy vykládaným. 7

9 Probuzení Růženky Otevře je, bledá sluneční záře se rozlije komnatou a princ spatří na lůžku spanilou dívku růžových líček. Něžně oddychuje a usmívá se ze spaní. Princ tak hezké stvoření dosud neviděl. Sklonil se nad ni a políbil ji. V tu chvíli se dívka s lehkých výkřikem probudila a posadila se na lůžku. Princ se shýbl a zvedl ze země šípkovou růžičku. Podal ji spanilé dívce. Poděkovala mu a mile se na něj usmála. Probuzení království A ještě jiné věci se v tu chvíli děly: husté šípkové větvičky sjely ze střech rychle jako užovky a odkryly celý zámek slunci. Král zamžikal očima a strčil lákavé sousto husích prsíček do úst. Královně se zachvěla víčka, dotáhla zlatou nit a začala nový steh. V kuchyni voda rázem ožila, vytekla z hrnce do dřezu. Kuchtička zavřela pusu, muška ji jen taktak minula. Kuchyní zněl vysoký hlásek kuchtičky, ale ani ten neprobudil kuchaře a kuchtíčka. Sto let spánku jim bylo málo. Však on už je král rychle vzbudí, za sto let mu notně vytrávilo a za chvíli bude chtít večeři. A opravdu si o ni zrovna chtěl říci, když se otevřely dveře. Vešla Růženka a za ruku si vedla cizího jinocha. Král se na ně přísně podíval. Kde našel ten mladík odvahu? pomyslil si, jen tak bez dovolení si přijde, a ještě se s naší Růženkou vede za ruku. "Dceruško," vykřikla vtom královna, "zahoď ten prokletý kvítek!" Spatřila šípkovou růžičku, Růženka si s ní v prstech hrála a pranic se nebála. "Už mi neublíží, maminko," pravila Růženka a ukázala jí prstík, byla na něm čerstvá kapička krve, jako by se Růženka píchla před chviličkou, a ne před sto lety. A tu se princ, jak se sluší a patří, sám ujal slova a vyprávěl králi, jak se do zámku dostal. Růženka potom pověděla, jak to bylo s tou babičkou v komůrce na věži. Král a královna si to dali dohromady a teprve teď se jim rozsvítilo v hlavě. "Proboha," zvolali, "vždyť jsme zaspali sto let!" Svatba Princ požádal krále, aby mu dal Růženku za ženu. Král svolil a brzo byla svatba. Růženka šla k oddavkám se zavázaným prstíkem, ale i tak jí to náramně slušelo. Po svatbě vedla Růženka manžela na věž, otevřela dvířka opředená pavučinou a vešli do komůrky. Nikdo tam nebyl. Muškáty a begónie byly zvadlé, jen šípková růžička krásně kvetla. Růženka si ji i s kořenáčem donesla do své komnaty. Teď se s ní mohla beze strachu těšit. Růžičky opadávají, ale hned se rozvije jiná, a dodnes nepřestaly kvést. Mám v jedné staré pohádkové knížce plátek z jejího květu. Vítr mi ho přinesl, když jsem se jednou díval z okna v tu stranu. A když večer sedím sám nad tím plátkem růžovým, co nevím, to nepovím. Proto vám to povídám. 4.2 V. J. Propp - Morfologie pohádky Pohádka O Šípkové Růžence - podle funkcí jednajících osob I. Výchozí situace 1. Časově prostorové určení ("v jednom království") "Byl jednou jeden král a královna". 2. Složení rodiny (podle jmen a stavu) 8

10 Král, královna, dcera Růženka 3. Bezdětnost "Tuze je rmoutilo, že nemají děti, život bez dítěte je jen půl života." 4. Proroctví, věštby a první objevení škůdce (jméno, způsob zapojení do průběhu děje, vnější zvláštnosti objevení) "Na křtiny pozvali tři víly." První víla se sklonila nad kolébku, dýchla Růžence na tvářičky a řekla: "Dýchám ti, dýchám na líčka, buď spanilá jak růžička!" Druhá víla, dýchla Růžence na ústa a pravila: "Dýchám ti, dýchám na rtíky, zpívej nad všechny slavíky!" Když se nad Růženkou skláněla třetí víla, že jí do života také něco hezkého popřeje, vešla do komnaty ošklivá babice a odstrčila vílu od kolébky. Položila na Růženku škaredou ruku a zaskuhrala: "Až sedmnáct let uplyne, o trn se píchne, zahyne!" Všechny obešla hrůza. Babice se na nikoho ani nepodívala, a jak přišla, tak odešla. Byla to stará víla z lesních mokřin a tak se pomstila králi a královně za to, že ji na křtiny nepozvali. Tu se panenka víla, ta, co ji prve babice odstrčila od kolébky, sklonila k Růžence, dýchla jí na oči a zašeptala: "Neumřeš, sto let budeš spát, více už nemohu ti dát!" II. Přípravná část 5. Zákazy (postava vykonavatele, obsah, forma zákazu, motivace zákazu) Rodiče se od té chvíle, co zaslechli věštbu zlé sudičky, nehnuli od Růženky ani na krok. Král rozkázal, aby všechny rostliny, co mají trny, byly v celé zemi vyhubeny. (Růženka nesmí přijít do styku s růžemi.) 6. Porušení zákazu (postava vykonavatele, forma porušení, motivace) Přišel ten osudný den, kdy Růženka dožila sedmnácti let. Rodiče ji zavřeli v zámku, aby měli jistotu, že se jí nic nestane. Růžence bylo v komnatách těsno, byl zrovna krásný letní čas, všechno ji zvalo ven. Když nesměla ze zámku, aspoň na starou věž vystoupila, že se rozhlédne po kraji a vlahým větříkem si nechá ovanout líčka. III. Expozice 7. Škůdcovství (postava vykonavatele, forma škůdcovství, předmět působení škůdce, motivace a cíl škůdcovství, formy zmizení škůdce) Nahoře na věži uviděla dvířka, hustě opředená pavučinou, nikdy předtím si jich nevšimla. Copak za nimi asi je? napadlo jí a zkusila je otevřít. Dvířka povolila a Růženka vešla do malé komůrky. U okénka zády ke dveřím stála shrbená stařenka a zalévala květiny. Ohlédla se a zvala Růženku dál. 8. Vyptávání, vyzvídání: "Zaléváte, babičko?" ptala se Růženka. "Ukažte, pomohu vám." "To jsi hodná, že se hlásíš o práci," pravila stařenka a mile se na Růženku usmála. "Pomoz mi tedy, voda je tamhle!" Růženka od ní vzala konévku a ze džberu u dveří nabrala vody. "Ach, vy máte hezké kytičky, babičko!" zvolala, "muškáty, begónie, a copak je tohle za kytičku, takovou hezkou jsem nikdy neviděla?" 9

11 "To je šípková růžička, děvenko, ta má ze všech kytiček nejlibější vůni, zrovna ty bys ji měla dobře znát!" "Smím si přivonět, babičko?" "Jen si přivoň, za to nic nedáš!" "Ach, to je vůně," zvolala Růženka, "hned bych takovou kytičku chtěla." Stařenka ustřihla jednu růžičku, zabalila ji do hedvábného šátku a podala ji Růžence: "Tu máš, vezmi si ji s sebou a doma si k ní voň, i uschlá ještě voní. Ale nikomu o tom nic neříkej!" 9. Reakce hrdiny (na přemlouvání, na použití kouzelných prostředků, na jiné činy škůdce). Růženka stařence poděkovala a běžela z věže dolů. Vesele si prozpěvovala, král a královna ji slyšeli a spokojeně se na sebe usmáli. Se svým pokladem se Růženka zavřela do komnaty. Sedla si na lůžko, že se s tou zvláštní kytičkou potěší. Byla hrozně nedočkavá, a jak vyndávala růžičku ze šátku, píchla se o trn. Svalila se na lůžko jako mrtvá. Na špičce ukazováčku jí vyskočila kapička krve. S Růženkou rázem usnuli hlubokým spánkem všichni, kdo v zámku byli. Každý zůstal tak, jak byl v tom okamžiku, kdy ho náhlý spánek překvapil. Král právě nesl na vidličce k ústům lákavé sousto husích prsíček, ale už nedonesl. Královna táhla zlatou nit, ale ruka s nití jí zůstala ve vzduchu. Kuchtička zrovna lila vodu na nádobí a otevřela pusu, že si zazpívá. I voda usnula, visela mezi hrncem a dřezem jako rampouch. Kuchtičce se už pusa nezavřela a muška, která by jí byla do ní vletěla, zastavila se vprostřed letu a usnula s roztaženými křidélky. Jen kuchaře a kuchtíka spánek nepřekvapil, horké letní odpoledne je už předtím uspalo, přestali však chrápat. 10. Vstup hrdiny hledače do pohádky (jméno, forma začlenění do průběhu děje - forma odeslání hrdiny, doprava k místu určení - formy příchodu, vnější zvláštnosti vstupu) Když posté lidé pole osili a travička se po sté na mezích zazelenala a všechno rozkvetlo, zabloudil v ty končiny královský princ z daleké země. Putoval světem pro zábavu i pro zkušenost. 11. Detaily místa, kde se nalézá předmět hledání (bydliště carovy dcery, popis vzdáleného království) Najednou před sebou spatřil srázný kopec, celý zarostlý šípkovými keři. Z květů šla taková vůně, že se princi točila hlava. Došel ke kopci, a tu se až ulekl: šípkové větvičky se před ním rozestoupily a nad hlavou se mu spletly v loubí. Prince něco táhlo do té voňavé chodby, i vešel do ní. Sluneční záře se hrnula za ním, čím dál však šel, tím slabší byla, ale přece mu na cestu trochu posvítila. Loubí ho vedlo nahoru a zase dolů a znova nahoru, až přišel ke dveřím, zlatými květy vykládaným. 12. Cíl hrdiny (najít, osvobodit, pomoci) Princ spatří na lůžku spanilou dívku růžových líček. Něžně oddychuje a usmívá se ze spaní. Princ tak hezké stvoření dosud neviděl. Sklonil se nad ni a políbil ji. V tu chvíli se dívka s lehkých výkřikem probudila a posadila se na lůžku. A ještě jiné věci se v tu chvíli děly: husté šípkové větvičky sjely ze střech rychle jako užovky a odkryly celý zámek slunci. Král zamžikal očima a strčil lákavé sousto husích prsíček do úst. Královně se zachvěla víčka, dotáhla zlatou nit a začala nový steh. V kuchyni voda rázem ožila, vytekla z hrnce do dřezu. Kuchtička zavřela pusu, muška ji jen taktak minula. Kuchyní zněl vysoký hlásek kuchtičky, ale ani ten neprobudil kuchaře a kuchtíčka. 10

12 13. Svatba Princ požádal krále, aby mu dal Růženku za ženu. Král svolil a brzo byla svatba. Růženka šla k oddavkám se zavázaným prstíkem, ale i tak jí to náramně slušelo. 4.3 František Hrubín - Pohádka O Šípkové Růžence podle obrazové předlohy Obraz č. 1 Křtiny Popis a charakteristika obrazového materiálu Obraz dělený na dvě půle. Vlevo menší část - průhled do hodovní síně. Vpravo scéna sudiček. Tři dobré sudičky "hezké panenky", jedná zlá sudička (větší), přihlíží král s královnou. Černý kocour jako tradiční výbava čarodějnic a zlých vil. Dokreslení detaily: v popředí dětské hračky naznačující další života dítěte. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům Královi a královně se narodila Růženka. Na křtiny pozvali tři sudičky a jednu, která byla zlá, nepozvali. Ta tam ale přišla a předpověděla, že v 18 letech se princezna píchne o růži a usne." U. se jich zeptala, zda vědí, jak taková pohádka začíná. Dívka to doplnila slovy: "Bylo jedno království. Obraz č. 2 Trhání růží Popis a charakteristika obrazového materiálu Růženka roste, rodiče jsou stále u ní... Tento obraz ukazuje dospívající Růženku na balkóně s tatínkem - králem. Dole na nádvoří se odstraňuje všechno, co má trní, ostny. Na pavlačce jsou kytičky: svlačec, řeřicha. Král má u sebe královské žezlo, "odskočil" si od konání královských povinností - doklad, jak Růženku hlídá. Květiny a pak ptáčkové dokreslují povahové rysy dívenky, má ráda přírodu, vše živé. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům Král vyhlásil, aby byly všechny růže vytrhány. "Všichni je trhali." Obraz č. 3 Osmnácté narozeniny Popis a charakteristika obrazového materiálu Den Růženčiných osmnáctých narozenin. Výtvarník zde domýšlí: "rodiče ji zavřeli v zámku..." ale nepochybně se chystala aspoň intimní oslava. Proto je v pravé části obrazu průhled do slavnostní síně, v níž je připravena oslava. Růženka využívá chvilky a se svíčkou v ruce a s klíči jde do věže. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům Jednoho dne měla Růženka 18. narozeniny. Byla velká oslava. Růženka byla zvědavá, vzala si klíč a šla do černé komnaty." 11

13 Obraz č. 4 Černá věž Popis a charakteristika obrazového materiálu Komůrka ve věži. Pootevřené dveře, vstupuje princezna. Vpravo od ní babička (na obrázku i kocour), poznáme v ní zlou sudičku. Podává Růžence růžičku. Detaily: konvička, starý moždíř, květiny v okně. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Dobrý den babičko, co tu děláte?" (první dívka) "Zalévám kytičku, vezmi si jednu." (druhá dívka) "Děkuji." (první dívka) Obraz č. 5 Spánek Růženky Popis a charakteristika obrazového materiálu Komnata princezny. Vlevo vchod, pootevřené dveře "zlatými květy vykládané", z nichž soudíme, že Růženka byla netrpělivá (byly hrozně nedočkavá) - výtvarník domýšlí a mění proti slovesné předloze, přidává: vlevo na podlaze pohozené střevíčky. Vpravo princezna, už spící. Oživení detaily: medvědí kožešina, klec se spícími ptáčky, koš s ovocem. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Růženka seděla na posteli, měla v ruce růži, píchla se o ní a usnula na sto let." Obraz č. 6 Království usnulo Popis a charakteristika obrazového materiálu Zámecká síň v době, kdy Růženka usnula. I zde všechno spí. Některé postavičky v pozicích, které působí komicky - kuchtíci, strážný. Všechno svědčí o tom, že se měla konat slavnost - oslava narozenin, symbolem je nakrojený dort. Začíná působit kouzlo: arkády zarůstají rychle šípkovým... Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Celé království usnulo. Král usnul při jídle." Druhý chlapec dodal: " Usnula i královna, když šila šaty." Obraz č. 7 Záchrana princezny Popis a charakteristika obrazového materiálu Princ z daleké země před zarostlým zámkem po 100 letech. Kopec zarostlý šípkovými růžemi, vykuje kousek zámku. Ale krajina i s vesničkou kolem žije (devětadevadesátkrát lidé pole osili...). I ptáčkové mimo zámek létají. Před princem se začíná otevírat loubí, už kráčí do voňavé chodby". Věštba se naplnila. 12

14 Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Jeden princ se dozvěděl, že v království všichni usnuli. Rozhodl se je zachránit. Podlezl růžemi, sekal je a trhal je." Obraz č. 8 Probuzení Růženky Popis a charakteristika obrazového materiálu Růženčina komnata. Princ klečí před princeznou, která se už probudila, protože byla políbena. Princ drží růžičku, kterou sebral se země. Ptáčkové v kleci ožili, nalevo na zemi střevíčky, jak byly zuty před 100 lety, okny vniká do chodby zbytek šípkoví. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Princ přišel k Růžence. Políbil ji a ona se probudila." Obraz č. 9 Probuzení království Popis a charakteristika obrazového materiálu Probuzení u královské tabule. Král polkl porci husích prsíček, služce padá nádobí, mladý kuchtík sbírá těsto, zbrojnoš se zvedá, kočka ubíhá s pečivem, pes drží kost atd. U arkád mizí šípkové křoví atd. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Zároveň se probudilo celé království. Král i královna se probudili, kuchtíci a šašek se probudili." Obraz č. 10 Svatba Popis a charakteristika obrazového materiálu Růženka jde s princem k oddavkám. Vzadu společnost: v náznaku dvorní panstvo, scéna je však převážně lidová: kromě zaměstnanců zámku je v popředí umístěno cukroví, koláče. Ústní vyjádření dětí k jednotlivým obrázkům "Nakonec se Růženka s princem vzali. Byla svatba. Růženka měla obvázaný prst od toho píchnutí. Měla kytku a všude byly preclíky." 5. VYPRAVOVÁNÍ DĚTÍ V této části jsou uvedeny a následně analyzovány a porovnávány jednotlivé pohádky získané od dětí ze 3. třídy (pohádky psané podle obrázkové opory) a 4. třídy (pohádky psané bez jakékoli opory). Jsou zde uvedeny odlišnosti týkající se struktury pohádky, návaznosti 13

15 dějů a následného významu pohádky apod. Výchozím materiálem pro zjištění těchto skutečností je pohádka O Šípkové Růžence od Františka Hrubína. Schematické zobrazení jednotlivých etap a odchýlení se od struktury je zobrazeno dle následujících kategorií. záměna etap - nesprávné pořadí etap prvky neodpovídající skutečné podobě pohádky vynechání etapy nepočaté etapy opomenutí podstatných skutečností propojení více etap 14

16 5.1 Katka 1. Podle obrázkové předlohy - 3. třída Katka použila název "O Šípkové Růžence". 1.Křtiny 2.Trhání růží 3.Osmnácté narozeniny 6.Království 7.Záchrana 8.Probuzení usnulo princezny Růženky 4.Černá věž 9.Probuzení království 5.Spánek Růženky 10.Svatba Úvodní formule - Kdysi dávno a dávno žila královna a král. - Žili v malém království a moc si přáli mít děťátko! - A když už se to děťátko narodilo, dali mu jméno Růženka. 1. Křtiny - A na křtiny pozvali jen tři sudičky (ty hodné). - A tu čtvrtou (zlou) nepozvali. - A samozřejmě měla velkou zlost. - Jenomže když už byly ty křtiny, tak přišly ty tři hodné sudičky, a ta první povídá: milá Růženko budeš chytrá, milá, hodná a bude tě mít každý rád. - Najednou se rozletěly dveře a vletěla tam ta zlá sudička a řekla: milá Růženko až ti bude osmnáct, tak se píchneš o trn a usneš na věky! - Když to královna uslyšela, okamžitě vylezla z postele a řekla to králi. 2. Trhání růží - A ten hned druhý den dal vyřezat všechny růže v okolí. 3. Osmnácté narozeniny - A když nastal den osmnáctých narozenin, Růženka sotva povečeřela, táhla ji zvědavost rovnou do velké černé věže. 4. Černá věž - Když vstoupila do věže, spatřila tam babičku (zlou sudičku). - Ahoj babičko! povídá Růženka. - Ahoj, Růženko, říká babička. - Už tu na tebe čekám osmnáct let. - Jé vy to tu máte krásné! - Pojď ke mě Růženko, něco tu pro tebe mám. - Dám ti tuhle červenou růžičku. - Děkuji babičko! 5. Spánek Růženky - Růženka si přivoněla k růži, píchla se o trn a usnula. 6. Království usnulo - V té chvíli zrovna král jedl sousto ryby a jak otevřel pusu, usnul. - Vrchní kuchař zrovna chtěl zatahat kuchtíka za uši, protože připálil kaši. - Služebná zase rozlila víno, protože usnula. 15

17 - A tak to šlo dál a dál až už celý zámek usnul. 7. Záchrana princezny - Za několik dní k zámku zabloudil princ. - Uviděl horu růží a za nimi zámek. - To musí být ten zámek, jak tam usnuli. - Říkal si princ a já tomu nevěřil, když mi to maminka říkala. - Zkusím se tam dostat. - Princ se snažil mečem prosekat. - Už byl skoro v zámku a najednou zabloudil v trní a najednou před sebou uviděl velikánská vrata. - Princ je otevřel a nyní se ocitl v místnosti, kde byla hostina, šel po schodech nahoru a vstoupil do černé věže. 8. Probuzení Růženky - Spatřil Růženku, jak tam spala. - Políbil ji a Růženka se probudila. 9. Probuzení království - V tom se probudil celý zámek. - Vrchní kuchař zatahal kuchtíka za uši. - Král snědl rybu atd. 10.Svatba - A potom byla velikánská svatba. Závěrečná formule Katka nezmiňuje žádnou závěrečnou formuli. Katky text se skládá z 306 slov. Pohádku uvedla několika úvodními větami, v závěru neuvádí žádnou závěrečnou formuli, text končí svatbou. K dispozici měla jak obrázkovou předlohu tak klasickou osnovu. Úvod a většina z etap jsou rozsáhlé, Katka se v nich rozepisuje. U křtin uvádí přítomnost čtyř sudiček (tři hodné a jedna zlá), u jedné z hodných sudiček a u zlé sudičky uvádí podrobně jejich věštby. Z hlediska struktury Katka žádnou z etap ani žádné základní údaje nevynechala, jednotlivé etapy na sebe navazují. Pohádku vypráví ve správné posloupnosti bez odchýlení od původního děje, nijak se neodchyluje od struktury pohádky. Pouze u etapy Záchrana princezny uvádí, že za několik dní k zámku zabloudil princ, přičemž věštba zlé sudičky zněla, že Růženka usne na věky. Kromě hlavních postav - Růženka, král, královna, princ, sudičky, zmiňuje i kuchaře, kuchtíka a služebnou. Blíže je uvádí v rámci etap "Království usnulo" a "Probuzení království". U Katky lze několikrát pozorovat snahu použít přímou řeč. První povídá: milá Růženko budeš chytrá, milá, hodná a bude tě mít každý rád. Řekla: milá Růženko, až ti bude osmnáct, tak se píchneš o trn a usneš na věky! Dále stojí za povšimnutí dialog mezi babičkou a Růženkou. "Ahoj babičko! povídá Růženka. Ahoj, Růženko. říká babička. Už tu na tebe čekám osmnáct let. Jé vy to tu máte krásné! Pojď ke mě Růženko, něco tu pro tebe mám. Dám ti tuhle červenou růžičku. Děkuji babičko!" 16

18 Katka nijak neodlišovala jednotlivé části osnovy. Nepoužila odstavců ani jiné formy, kterou by graficky vyjádřila obsahové členění textu. 2. Volné vyprávění 4. třída Katka použila název Šípková Růženka". 1.Křtiny Osmnácté narozeniny 6.Království 7.Záchrana 8.Probuzení usnulo princezny Růženky 4.Černá věž 2. Trhání růží 9.Probuzení království 5.Spánek Růženky 10.Svatba Úvodní formule - Bylo, nebylo za devatero horami, řekami a lesy jedno království, kde žili král, královna a malá holčička jménem Růženka. 1. Křtiny - Jednoho dne přišly ke kolébce s Růženkou dvě hodné a jedna zlá sudička. - První (hodná) sudička Růžence popřála, ať je hodná, hezká a ať ji má každý rád. - Potom přišla druhá, zlá sudička a řekla jí: až ti bude 18, tak se píchneš o trn a usneš na věky. - Ale to už k ní přišla třetí, ta hodná sudička a řekla jí, že neusne na věky, ale že jí probudí jeden princ. - Potom sudičky zmizely. 2. Trhání růží Katka se zmiňuje o trhání růží v dialogu mezi babičkou a Růženkou ve fázi Černá věž. 3. Osmnácté narozeniny - Když měla Růženka den před 18. narozeninami, tak se vydala do černé věže, kde ještě nikdy nebyla. 4. Černá věž - Když konečně vyšlapala temně točité a dlouhé schodiště, otevřela dveře od jedné komůrky. - Na křesle tam seděla ta zlá sudička. - Babičko, říká Růženka co tady děláte? - Ale, už léta tady na tebe čekám. - Přivoň si tady k té kytičce, co jsem pro tebe utrhla, byla poslední, protože pan král je dal z celého království vysekat. - Děkuji babičko, to je něco jako ta růže? - Ano, to je růže. - Tak už si přece přivoň! - Tak dobrá. Aááááááááá! - Cha, cha cha cha cha!!!!! - A máš to Růženko. Katka v rozhovoru mezi babičkou a Růženkou zmiňuje skutečnost, že pan král nechal vytrhat růži v celém království. Spojuje tak dvě etapy dohromady. 5. Spánek Růženky 17

19 Katka nezmiňuje, že by se Růženka píchla o trn a že by v důsledku toho usnula. 6. Království usnulo Katka ani nezmiňuje, že by usnulo celé království. 7. Záchrana princezny - Za pár let se to dozvěděl i princ. - Když ale přišel k hradu, byl celý zarostlý šípkovým trním. - Princ tedy vytáhl meč a začal se trním prosekávat. - Když se konečně prosekal, vstoupil až do černé věže a spatřil Růženku. 8. Probuzení Růženky - Políbil ji a Růženka se probudila. 9. Probuzení království - A s ní i celé království. 10.Svatba - Princ i s Růženkou předstoupil před krále. - Král celý šťastný princi poděkoval. - A byla veliká svatba. Závěrečná formule Katka nezmiňuje žádnou závěrečnou formuli. Katky text se skládá z 208 slov. Pohádku uvedla rozsáhlým souvětím, v závěru neuvádí žádnou závěrečnou formuli, text končí svatbou. Úvod a většina z etap jsou rozsáhlé, Katka se v nich rozepisuje. U křtin uvádí přítomnost tří sudiček (dvě hodné a jedna zlá), u všech tří uvádí jejich věštbu. Z hlediska struktury Katka vynechala dvě etapy Spánek Růženky a Království usnulo. V etapě Černá věž je patrné, že babička nabízí Růžence, aby si přivoněla k růži Tak už si přece přivoň!. Růženka si přivoní Tak dobrá. Aáááááá!. Avšak není zde přímo řečeno, že by se Růženka o růži píchla a v důsledku toho usnula a s ní i celé království. Dále etapu Trhání růží zmiňuje v rámci rozhovoru mezi babičkou a Růženkou v etapě Černá věž, neuvádí ji v návaznosti na věštbu zlé sudičky během křtin. Dochází tak k propojení dvou etap Trhání růží a Černá věž. Katčina pohádka tak postrádá návaznost a posloupnost. Tvrzením: Když měla Růženka den před 18. narozeninami, tak se vydala do černé věže..., se nepatrně vzdaluje od skutečné podoby pohádky, kde se Růženka do černé věže vydala v den svých 18. narozenin. Tato skutečnost však nenarušuje jednotu pohádky. Kromě hlavních postav - Růženka, král, královna, princ, sudičky, další nezmiňuje. U Katky lze několikrát pozorovat snahu použít přímou řeč: Řekla jí: až ti bude 18, tak se píchneš o trn a usneš na věky. Dále stojí za povšimnutí dialog mezi babičkou a Růženkou: Babičko, říká Růženka co tady děláte? Ale, už léta tady na tebe čekám. Přivoň si tady k té kytičce, co jsem pro tebe utrhla, byla poslední, protože pan král je dal z celého království vysekat. Děkuji babičko, to je něco jako ta růže? Ano, to je růže. Tak už si přece přivoň! Tak dobrá. Aááááááááá! Cha, cha cha cha cha!!!!! A máš to Růženko. 18

20 Katka nijak neodlišovala jednotlivé etapy pohádky. Nepoužila odstavců ani jiné formy, kterou by graficky vyjádřila obsahové členění textu. 3. Shrnutí V obou vyprávěních Katka uvedla úvodní formule. Obsahově si byly velmi podobné (král a královna si přáli miminko, narodila se Růženka). V obou případech se Katka celkem podrobně věnuje popisu křtin. Liší se v počtu sudiček. Ve volném vyprávění uvádí tři sudičky (dvě hodné a jednu zlou) a ve vyprávění podle předlohy uvádí čtyři sudičky (tři hodné a jednu zlou). Ve volném vyprávění uvádí podrobně věštby všech tří sudiček. Naproti tomu ve vyprávění podle předlohy zmiňuje podrobně pouze věštbu jedné hodné sudičky a zlé sudičky. Věštba zlé sudičky je v obou případech stejná. Ve vyprávění podle předlohy zmiňuje ihned po křtinách, že král nechal vytrhat všechny růže. Naproti tomu ve volném vyprávění tuto skutečnost zmiňuje, až v dialogu mezi Růženkou a babičkou v Černé věži. V obou případech zmiňuje Katka osmnácté narozeniny jako den, kdy se má Růženka píchnout o trn a usnout na věky. Pouze se liší ve dnu, kdy se Růženka vydala do Černé věže. Ve vyprávění podle předlohy tomu bylo v den osmnáctých narozenin, naproti tomu ve volném vyprávění se tak stalo den před 18. narozeninami. V obou vyprávění Katka uvádí setkání Růženky s babičkou (zlou sudičkou) v Černé věži. V obou textech je toto setkání a předání růžičky Růžence vyjádřeno dialogem. Pouze ve volném vypravování Katka navíc dodává, že to je poslední růže, protože pan král je dal z celého království vysekat. Z hlediska struktury tímto spojuje dvě fáze v jednu ( Černá věž a Trhání růží ). Ve vyprávění podle předlohy Katka přímo zmiňuje, že se píchla o trn a usnula a s ní i celé královstí. Dokonce uvádí i výčet jednotlivých osob, které usnuly, a činnost, při které usnuly. Naproti tomu ve volném vyprávění je citoslovcem zmíněna Růženčina reakce na přivonění růží (Aáááááá), není však přímo řečeno, že Růženka se píchla o trn a že by v důsledku toho usnula ona či celé království. V obou případech se Katka rozepisuje u záchrany princezny princem. Uvádí, že princ Růženku políbil a ona i celé království se probudilo. Ve vyprávění podle předlohy navíc vyjmenována některé z dalších postav, které se probudily. Obě vyprávění zakončuje svatbou, nezmiňuje žádnou závěrečnou formuli. Lze říci, že Katčino vyprávění podle obrázkové opory je souvislé, nevynechává žádné podstatné části, vystihuje dobře a výstižně hlavní momenty pohádky a poukazuje nejen na hlavní postavy. Vyprávění je v souladu se strukturou pohádky. Naproti tomu ve volném vyprávění pohádky (bez jakékoli opory) byly vynechány dvě etapy, resp. jejich děj nebyl přímo vyjádřen ( Spánek růženek a Království usnulo ). Nebyla tak zachována přesná struktura a následnost dějů. Dále byly propojeny dvě etapy, z nichž jedna měla předcházet té druhé ( Černá věž a Trhání růží ). V obou případech je vyprávění podrobné, obsahuje úvod, není však uvedena závěrečná formule. V každém z vyprávění se Katka snaží použít přímou řeč a uvádí dialog. Jednotlivé části osnovy resp. etapy nejsou ani v jenom z vyprávění graficky členěny. 5.2 Markéta 1. Podle obrázkové předlohy - 3. třída 19