1 ÚVOD. 1.1 Cíl práce. 1.2 Metody zpracování

Transkript

1 1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo přiblíţit pojem terénního cvičení a jeho uvedení do praxe pro vyšší ročníky gymnázií. Proto byly vytvořeny i pracovní listy s metodickou příručkou, která vyučujícímu přiblíţí jednak práci v terénu a jednak práci s pracovními listy. Zároveň se tato bakalářská práce můţe stát jakousi modelovou předlohou, jak vytvořit podobná terénní cvičení v jiných oblastech. Práce se skládá ze dvou hlavních částí. První část je praktická a věnuje se přiblíţení pojmu terénní cvičení a jeho dalšímu dělení. Dále se věnuje i jednotlivým částem cvičení a jeho zavedení do praxe. Následuje kapitola, která se zabývá fyzickogeografickou charakteristikou modelového území. Druhá část je spíše praktická. Je rozdělena na kapitoly, které se věnují přípravě terénního cvičení, samotnému terénnímu cvičení a celkovému shrnutí. Jako modelové území jsem vybrala lokalitu Přírodní rezervaci Toulovcovy Maštale. Jedná se o malé skalní město v počátečním stádiu vývoje, které je vhodné díky svému malému rozsahu právě pro jednodenní terénní cvičení. Lokalita je vhodná pro pozorování geomorfologických jevů a k pozorování typických rostlin a ţivočichů této oblasti. 1.2 Metody zpracování Teoretická část práce týkající se terénního cvičení byla zpracovávaná především literaturou, která se věnuje obecné didaktice a didaktice geografie. Fyzickogeografická charakteristika modelového území byla také zpracovávána příslušnou odbornou literaturou, dále pak pomocí internetových zdrojů a tématických map převáţně z internetových portálů uvedených v seznamu zdrojů. Při vypracování praktické části jsem se inspirovala z jiţ vypracovaných bakalářských a diplomových prací, které se zabývají podobnou problematikou, a to hlavně co se týče formálního uspořádání kapitol. Trasu terénního cvičení jsem zvolila jednak podle doporučení mého vedoucího práce RNDr. Vladimíra Herbra, CSc. a jednak dle vlastních zkušeností a přímého pozorování v terénu. Při tvorbě pracovních listů a 8

2 metodické příručky jsem vycházela z vlastních zkušeností a dále pak z literatury, která obsahuje různé formy testů a úkolů. Text práce jsem vypracovávala v programu Microsoft Word, tabulky a grafy v programu Microsoft Excel. Úpravu a tvorbu obrázku jsem zpracovávala v programu Malování. Tyto obrázky jsou pouţity převáţně z internetových zdrojů a jsou řádně ocitovány. Fotografie jsem pořídila fotoaparátem Panasonic Lumix DMC - FZ Rešerše literatury Při vypracovávání teoretické části kapitoly Terénní cvičení v geografickém vzdělávání jsem vycházela především z odborné literatury týkající se didaktiky geografie. Ze starší literatury jsem se věnovala především publikaci Turkota a kol. (1980), která má přehledně vypsáno dělení terénního cvičení podle různých kritérií a rozebírá jednotlivé části terénního cvičení. Některé informace jsem musela vzhledem ke stáří této knihy přetransformovat do dnešní doby. Samotnou definici terénního cvičení a současné poznatky jsem čerpala z publikace Hofmanna a kol. (2003). Při vypracování této části práce jsem nahlédla také do publikace Šupky a kol.(1993) a Machyčka a kol. (1985). Další stěţejní informace o cílech terénního cvičení a rozvoji ţákových kompetencí jsem čerpala z Metodického portálu Rámcového vzdělávacího portálu ( Stěţejní publikace při vypracování fyzickogeografické charakteristiky oblasti byla publikace Adamoviče (2010), který se v jedné kapitole věnuje přímo Přírodní rezervaci Toulovcovy Maštale. Obecné informace o území jsem čerpala ze stránek Sdruţení obcí Toulovcovy Maštale ( Geologické poměry jsem zpracovávala z Geologické mapy ČSSR (1: ) z internetového zdroje a obecnou charakteristiku reliéfu jsem čerpala z publikace Demka (2006). Půdní poměry jsem zjišťovala z půdní mapy, která je dostupná v pdf formátu na internetové stránce Klimatické podmínky jsem zpracovávala za pomocí publikace Quitta (1971). Průměrné dlouhodobé údaje jsem čerpala z Atlasu podnebí Česka (2007) a průměrné měsíční údaje jsem čerpala z publikace Atlas podnebí ČSSR - tabulky (1961). Hydrologickou charakteristiku jsem vypracovávala z publikace Hydrologické poměry Československé socialistické republiky: Díl I. (1965) a z publikace Hydrologické poměry Československé socialistické republiky Díl II. (1967). Obecnou charakteristiku bioty 9

3 v Toulovcových Maštalích jsem čerpala z publikací Culek ed. (1996) a Culek a kol. (2005) a konkrétní rostlinstvo a ţivočišstvo jsem vypsala z vlastního pozorování a za pomoci publikace Mackovčin ed. (2002). K vypracovávání pracovních listů a metodické příručky jsem se nechala inspirovat Hofmannovou publikací Integrovaná terénní vyučování (2003) a dále pak publikací Herinka a Tlachala (2006). Otázky č. 1 v druhé části pracovního listu č. 1 jsem pouţila přímo z Hofmannovy publikace (2003) a otázku č. 14 jsem pouţila z výše uvedené knihy Základy zeměpisných znalostí od Herinka a Tlachala (2006, s.42). V pracovnímu listu č. 2 jsem u 5. úkolu pouţila obrázky rostlin z internetové stránky Atlas rostlin a živočichů (c2004), mapka k úkolu č. 7 je výřez z Mapy PR Maštale 1: (2008), obrázek k 8. úkolu je pouţit z internetových stránek Dálkový průzkum země Tutoriál (akt. 2010). Obrázek meandru u 10. úkolu jsem pouţila z výukové prezentace od Mgr. Zdeňka Máčky, Ph.D. Nahlédla jsem také do bakalářských a diplomových prací, které se také zabývaly terénním cvičením. Jedná se konkrétně o bakalářkou práci Bc. Hany Kuté Geografická terénní cvičení a exkurze v Brně a jeho okolí (2009) a bakalářskou práci Mgr. Kateřiny Smrčkové Terénní cvičení z geografie v Českém ráji (2007). 10

4 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Terénní cvičení v geografickém vzdělávání Nedílnou součástí geografického vzdělání je práce v terénu. Vyuţití poznatků z vyučování v terénním cvičení a i v samotném ţivotě by nemělo být opomíjeno ani ve středoškolském vzdělávání. Potřebnost zeměpisných vycházek a exkurzí ve školním vzdělávání vyzdvihují všichni geografové a pedagogové v nejrůznějších zemí, a to nejen dnes, ale i v minulých stoletích (HOFMANN a kol., 2003). Přesto se na mnohých školách terénní exkurze nekonají nebo velmi zřídka, a to z nejrůznějších důvodů (časové, finanční, motivační). Odradit vyučující od vedení terénní exkurze také můţe závislost na počasí, finanční problémy, narušení rozvrhu či také větší moţnost úrazu a nekázeň samotných ţáků. Přitom právě dobře připravená terénní exkurze mnohdy nahradí i sebelepší výklad či řadu jiných pomůcek pouţívaných při výuce (film, fotografie, mapy) Pojem terénní výuka a její dělení Podle Hofmanna a kol. (2003) je terénní výuka komplexní výukovou formou, která v sobě zahrnuje různé výukové metody a různé organizační formy výuky. Přičemţ těţiště spočívá v práci v terénu, tedy především mimo školu. Turkota a kol. (1980) rozlišuje vycházku a exkurzi především dle časové formy. Vycházku označuje organizační formou výuky, která se realizuje v kratším časovém období (1,5 3 hod.). Vycházka je i jednoznačně finančně méně náročná. Exkurze je oproti vycházce jednak časově náročnější (i několik dní) a navíc se jedná o obtíţnější organizační formu vyučování, která se uskutečňuje nejen v přírodním prostředí, ale i ve výrobním či společenském prostředí. Obě formy shrnuje do organizačních forem vyučování, kde se uplatňuje celá řada vyučovacích metod, jako je praktická činnost, pozorování, vysvětlování, rozhovor, řešení samostatných prací či sběr přírodnin a shromaţďování údajů atd. Podle Šupky a kol. (1993) je také vycházka určená spíše pro mladší ţáky, kdeţto u exkurze se jedná o náročnější činnost určenou starším ţákům a studentům. Turkota a kol. (1980) rozděluje terénní exkurze podle různých kritérií: dle prostředí, dle vztahu k obsahu, dle umístění ve vyučovacím procesu. Podle prostředí je rozděluje na exkurze v terénu, kde si ţáci osvojují vztahy mezi jevy v krajině a poznávají 11

5 běţné přírodní prostředí. Dalším typem exkurze mohou být návštěvy výrobních podniků, jako jsou elektrárny, těţební doly apod. Dále se jedná o exkurze do technických a vědeckých ústavů, meteorologických stanic, hvězdáren a planetárií. Posledním typem exkurze dle prostředí jsou návštěvy muzeí a výstav. Podle vztahu k obsahu učiva rozeznáváme tematické vycházky, které se týkají jednoho tématu či úzce vymezenému problému, a komplexní vycházky, kde ţáci získávají a ověřují poznatky z více oborů. Poslední dělení je podle umístění exkurze ve vyučovacím procesu. Jedná se o úvodní vycházky a exkurze, při nichţ získáváme informace a poznatky a s nimi následně pracujeme při dalších vyučovacích hodinách. Naopak informacemi, které získáváme při závěrečných vycházkách a exkurzích, si ověřujeme jiţ zjištěné poznatky z předešlých vyučovacích hodin Terénní cvičení v praxi Úspěch a kvalita terénní exkurze je především závislý na organizaci samotné práce a dobré přípravě. Učitel má podle ŠVP (Školní vzdělávací program) dané školy rozepsaný tematický plán učiva pro jednotlivé ročníky. Podle toho začlení exkurzi do určitého studijního plánu pro daný ročník. Vyučující si následně ujasní cíl, naučný a výchovný obsah a pokračuje s vypracováním podrobné přípravy, která se skládá z několika částí. Jedna z nejdůleţitějších částí je vhodné zvolení trasy. Vyučující musí správně zvolit trasu, aby umoţnila splnit úlohu v daném čase. Zohlední také věk a fyzickou zdatnost ţáků vzhledem k náročnosti trasy. Důleţité je také se obeznámit se zdravotním stavem jednotlivých ţáků (alergie, vrozené vady atd.). Učitel by měl osobně projít vybranou trasu, zvolit a na mapě označit jednotlivá stanoviště, kde budou plněny zadané úkoly a prováděny různé pokusy. Úkoly a pokusy na jednotlivých stanovištích určí přibliţným časem a porovná s celkovým časem exkurze. Následně si vyučující zajistí všechny potřebné pomůcky, připraví si otázky či různé pracovní listy, které zajistí ţákovu pozornost a zvýší zájem o danou problematiku. Tak jako učitelé i ţáci by měli být připraveni a včas informováni o průběhu exkurze. V první řadě je třeba ţáky seznámit s cílem a úlohou exkurze. Pokud se jedná o závěrečnou vycházku, je potřeba zopakovat učivo k dané problematice, případně doplnit údaje o vybrané lokalitě. Učitel seznámí ţáky s trasou, s jednotlivými stanovišti a úkoly. Obeznámí je s pomůckami a s jejich pouţitím. 12

6 Foto 1: Studenti poslouchají výklad vyučujícího na stanovišti (Foto: Andrea Pecinová) Podle Turkota a kol. (1980) můţeme samotnou exkurzi rozdělit do tří hlavních fází. První fáze je práce před exkurzí, kdy vyučující provede kontrolu ţáků a jejich materiální vybavení (vhodná obuv, zápisník atd.). Na místě začátku exkurze zdůrazní cíl a úlohy, které jsou hlavní náplní exkurze, případně rozdělí ţáky do skupin a rozdá pracovní listy. Druhou fází je práce na trasách mezi stanovišti, kde ţáci mohou pozorovat okolí, zapisovat si přírodní objekty a jevy. Dále mohou průběţně sledovat trasu na topografické mapě či pomocí GPS a porovnávat její skutečnou podobu. Poslední fází je samotné plnění úkolů a pokusů na stanovištích, které můţe být doplněno stručným výstiţným výkladem. Velmi důleţitá sloţka je zpětná vazba, která se provádí s co nejkratším časovým odstupem od ukončení exkurze (následující vyučující hodina). Vyučující se tak můţe přesvědčit, zda cíle a úlohy dané exkurze byly splněny. Jedna z moţností je opět vyplňovaní pracovních listů s otázkami o proběhlé exkurzi. Další moţností jsou prezentace, které ţáci vytvořili na základě informací získaných na exkurzi. Avšak i pouhá diskuze či rozhovor o proběhlé exkurzi, vyzdviţení kladů a záporů, můţe pomoci ţákům ale i učitelům k bliţšímu osvojení dané problematiky a rozvoji ţákových kompetencí. 13

7 Foto 2: Studenti ve skupinách vypracovávají úkoly na stanovišti (Foto: Andrea Pecinová) Cíle terénního cvičení Hofmann a Rychnovský (2005) uvádějí, ţe cíle se nějakým způsobem formovaly jiţ od,,pokrokových myšlenek reformní pedagogiky. Podoba dnešních cílů se vytvářela přibliţně od roku 1995 a zaměřují se především na pracovní, komunikativní kompetence a částečně na schopnost řešit problémy. Obecně směřují k následujícím okruhům: 1. strategii učení a motivaci pro celoţivotní učení 2. základy tvořivého myšlení, logického uvaţování a řešení problémů 3. základy všestranné komunikace 4. spolupráci a respektování práce a úspěchu 5. utváření a vhodné projevy svobodné a zodpovědné osobnosti 6. rozvoj a projevování pozitivních citů v jednání a proţívání, vnímavost 7. pozitivní vztah ke zdraví 8. schopnost ţít s ostatními 9. poznání a uplatňování reálných moţností 14

8 2.2 Fyzickogeografická charakteristika zájmového území Poloha studovaného území Přírodní rezervace (PR) Toulovcovy Maštale najdeme v kraji Pardubickém, a to v jihovýchodní části okresu Chrudim a na východě zasahuje do okresu Svitavy. Nalezneme je na rozhraní Českomoravské vrchoviny a České tabule. Přírodní rezervace zaujímá katastrální území obcí Bor u Skutče, Budislav, Jarošov, Leština, Nové Hrady, Paseky, Proseč, Zderaz a celková rozloha rezervace činí 1083,6 ha. PR Toulovcovy Maštale byla zřízena vyhláškou OkÚ Chrudim dne 1. prosince 1993 a OkÚ Svitavy dne 26. června V severní části přechází v přírodním park Údolí Krounky a Novohradky. Nejniţší místo se nachází v řečišti řeky Novohradky u Polanky. Dosahuje zde pouze 200 m n. m. Naopak nejvyšší místo rezervace je v Posekanci, kde nadmořská výška činí 554 m n. m ( Obr. 1 Poloha Toulovcových Maštalí v rámci ČR ( 15

9 Obr. 2 Turistická mapa Toulovcových Maštalí ( 16

10 2.2.2 Geologická stavba a reliéf Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale je ojedinělým úkazem malého pískovcového skalního města s téměř nedotčenou přírodou. Tato přírodní rezervace spadá podle Demka, Mackovčina a kol. (2006) do geomorfologického okrsku Budislavské skály, který se nachází v jihozápadní částí Loučenské tabule. Je to členitá pahorkatina v údolí řeky Novohradky. Území se nachází na jihozápadním okraji svitavské synklinály. Podstatná část oblasti je pokryta sedimenty svrchní křídy, zejména pískovci mořského původu, které tvoří hlavní skalní útvary. Denudací křídových sedimentů bylo místy odkryto krystalické podloţí (zejména ruly a granity), a to v jiţní části území a na dně některých roklí. Tyto granity, tzv. zderazská ţula (načervenalý muskoviticko-biotitický granit), vytváří dna většiny údolí v rezervaci (ADAMOVIČ, 2010). Okolo řeky Novohradky a Farského potoka se nachází nivní a smíšené sedimenty. Tab. 1 Zařazení Toulovcových Maštalí do geomorfologických jednotek (DEMEK, MACKOVČIN a kol. 2006) subsystém: Hercynská pohoří provincie: Česká vysočina soustava: Česká tabule podsoustava: Východočeská tabule celek: Svitavská pahorkatina podcelek: Loučenská tabule okrsek: Budislavské skály 17

11 Obr. 3 Geologické poměry zájmového území (Geologická mapa 1:50 000, 14-33, Kvádrové pískovce byly vytvarovány fluviální a denudační činností v malé skalní město. Podle Adamoviče (2010) jsou pískovce na spodu středně zrnité, s jílovou a prachovou příměsí. Nad nimi se nachází hrubozrnný pískovec nebo slepenec a v nejvyšších polohách jiţ převaţuje hrubá sloţka. V této úrovni je pozorovatelné šikmé zvrstvení o mocnosti 4 6 m (ADAMOVIČ, 2010). Toto zvrstvení je důkazem obřích podmořských dun v době ukládání písku. Podle orientace vrstev můţeme soudit, ţe mořské proudy směřovaly k severu a k severozápadu. V celé mocnosti pískovce se objevuje příměs minerálu glaukonitu, který je zbarven do zelena. V pískovcích se nachází drobné zlomy a pukliny, které mají směr severozápad jihovýchod a směr na něj kolmý (ADAMOVIČ, 2010). Některé pukliny jsou impregnovány ţelezitým tmelem. Také dutiny po uvolněných schránkách ústřic jsou místy pokryty tímto tmelem. Řeka Novohradka a její přítoky, které odvodňují Toulovcovy Maštale, vytvořila hluboko zaříznuté údolí místy aţ kaňonovitého tvaru. Svahy údolí vytvářejí skály o výšce i 15 m. V rozvodí oblasti, nejčastěji v drobných roklích údolí, se nachází seskupení skalních věţí (Městské Maštale, Vranické skály) a samotné,,skalní město Toulovcovy Maštale. Jedná se o počáteční stádium vývoje skalního města se soustavou chodbiček, na které navazují větší či menší,,síňky. Takţe zde najdeme Sklep, Předsíň, Kuchyň, Zvon, Loţnice atd. V celém území rezervace se nacházejí převisy menších i větších rozměrů a rozšířené pukliny (Dudychova jeskyně). Další skalní útvar Kolumbovo vejce je typický 18

12 skalní hřib menšího rozměru. Dalšími prvky Maštalí jsou římsy, mělké miskovité voštiny či kulovité dutiny o průměru cm, které místy pokrývají i celé stěny (Pancéřová loď). Na temenech skal jsou skalní mísy a jamkové pseudoškrapy (Adamovič, 2010). Místy zde nalezneme drobné tvary diferencovaného zvětrávání, které je způsobeno rozdílnou odolností hornin. Významné jsou zde tvary selektivního zvětrávání a odnosu kvádrových pískovců. Obr. 4 Vývoj pískovcového skalního města dle Kukala (2005) Foto 3: Rozrušená plošina nad skalním městem Toulovcovy Maštale (Foto: Andrea Pecinová) 19

13 Foto 4: Meandr řeky Novohradky (Foto: Andrea Pecinová) Foto 5: Miskovité voštiny ve skalním masivu v Toulovcových Maštalích (Foto: Andrea Pecinová) 20

14 2.2.3 Klimatické podmínky Podle QUITTA (1971) se Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale nachází v mírně teplé, sráţkově nadprůměrné oblasti MT2. Typické zde jsou teplotní inverze v hlubokých roklích a kaňonovitých údolí. Průměrná roční teplota vzduchu je 7 8 C, coţ je vzhledem k území České republiky průměr. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce ledna dosahuje aţ 4 C. Naopak průměrná teplota nejteplejšího měsíce července je 15 C. Počet letních dnu je zde Počet mrazových dnů dosahuje aţ 120 (TOLASZ ed., 2007). Tab. 2 Průměrné měsíční teploty klimatické stanice Svratouch za období (Zdroj: měsíce rok t/ [C ] -4,4-2,9 0,5 5,2 10,3 13, ,8 11,4 6,8 1-2,7 5,7 Obr. 5 Graf průměrných měsíčních teplot klimatické stanice Svratouch za období (Zdroj: Průměrné mnoţství sráţek za rok je mm, coţ je vzhledem k území celé České republiky nadprůměr. Největší mnoţství sráţek spadne v letních měsících červenec (98 mm) a srpen (84 mm). Datum prvního sněţení se pohybuje okolo a 21

15 datum posledního sněţení je v rozmezí Průměrný počet dní se sněţením je a průměrná výška sněhové pokrývky je cm (TOLASZ ed., 2007). Tab. 3 Měsíční sráţkové úhrny stanice Nové Hrady za období ( ) (Zdroje: Podnebí ČSSR tabulky, 1961) měsíce rok srážky (mm) Obr. 6 Graf měsíčních sráţkových úhrnů stanice Nové Hrady za období ( ) (Zdroje: Podnebí ČSSR tabulky, 1961) Podle internetových stránek Českého hydrometeorologického ústavu ( je nejbliţší sráţkoměrnou stanicí Nové Hrady. Nachází se v zeměpisné šířce 49 o 51 ' s.š. a v zeměpisné délce 15 o 35 ' v.d. Její nadmořská výška je 510 m. Nejbliţší klimatická stanice je Svratouch. Její zeměpisná šířka je 49 44' s.š. a zeměpisná délka je 16 02' v.d. Její nadmořská výška je 737 m. 22

16 roční chod odtoku [%] Vodstvo Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale spadá do povodí řeky Novohradky, která je důleţitým komponentem krajiny při samotném tvarování skalního města a kaňonovitých údolí. Na území se dále nacházejí Prosečský a Farský potok. Řeka Novohradka pramení 2 km jihovýchodně od obce Proseč v nadmořské výšce 634 m n. m. Podle Strahlerovi klasifikace je Novohradka řeka I. řádu. Ústí do řeky Chrudimky u Úhřetické Lhoty severně od Chrudimi jako pravostranný přítok. Řeka Chrudimka vtéká do Labe jako levostranný přítok. Plocha povodí řeky Novohradky je 471,6 km 2 a měří 48, 5 km (Zítek, 1967). V zájmovém území se nenachází vodoměrná stanice. Nejbliţší stanice je v Úhřeticích na řece Novohradce. Tab. 4 Průměrné měsíční průtoky řeky Novohradky Úhřetice za období (Zdroj: Hydrologické poměry Československé socialistické republiky : Díl II., 1967) měsíce rok průtok (m³/s) 2,06 1,87 2,42 3,74 4,79 3,3 2,19 1,47 1,61 1,34 1,11 1,16 2,26 roční chod odtoku / % měsíce Obr. 7 Roční chod odtoku v procentech řeky Novohradky Úhřetice pro období ( ) (Zdroj: Hydrologické poměry Československé socialistické republiky : Díl II., 1967) 23

17 2.2.5 Půdní sloţka krajiny Z půdní mapy Toulovcových Maštalí (viz obr. 9) lze vyčíst, ţe v hlavní oblasti rezervace Toulovcovy Maštale převaţuje podzol arenický. Pro tento typ podzolu je typické, ţe se navazuje na pískovce a písky. V severní části se vyskytuje nejvíce kambizem modální. Místy se zde nachází i kambizem dystrická. Obecně pro kambizemě je typická tvorba hlavně ve svaţitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin. Na severu je i více rozšířená fluvizem glejová okolo řeky Novohradky. Pro ně je typické, ţe se vyskytují na nevápnitých nivních uloţeninách kolem vodních toků ( Na jihozápadě vymezené oblasti se nacházejí okolo potoků málo rozsáhlé plochy glejů modálních. Jejich tvorba je podmíněna hladinou podzemní vody v mělkých hloubkách (méně neţ 50 cm pod povrchem), a to buď po celý rok nebo v některém ročním období. Toto je typické pro území v těsné blízkosti řek. Nejvíce je zde rozšířená kambizem modální, místy i slabě oglejená. Na jihu je jiţ více rozšířená oblast gleje kambického a je zde i větší podíl pseudogleje modálního. Pseudoglej modální je vázán na zahliněné štěrkopísky a terasy. Najdeme ho v místech s nepravidelným vodním reţimem, který je závislý na sráţkách ( Celý západní okraj vybrané oblasti je pokryt kambizemí mesobazickou, místy nalezneme i kambizem slabě oglejenou. 24

18 Obr. 8 Půdní poměry oblasti Toulovcovy Maštale (Půdní mapa, 1: , 14-33, 25

19 2.2.6 Biota Z biogeografického hlediska spadá studované území do Ţeleznohorské bioregionu. Ten se nachází na jihu východních Čech a tvoří severní okraj Českomoravské vrchoviny. Podle Culka ed. (1996) rozloha bioregionu činí 732 km² a nachází se v mezofytikum, ve fytogeografickém podokrese Ţeleznohorské podhůří a podokresu Sečská vrchovina. Pro výše uvedenou biochoru je typické, ţe je vázána na tektonicky zdviţené, mírně ukloněné severní okraje křídové tabule a je poměrně vzácný. V Toulovcových Mštalích se jedná o nejmenší rozlohu (11 km²) tohoto typu biochory. Tab. 5 Zařazení Toulovcových Maštalí do biogeografických jednotek (Culek, 1996) Biogeografická provincie: Středoevropské listnaté lesy Biogeografická podprovincie: Hercynská Biogeografický region (bioregion): Ţeleznohorský Biochor: Rozřezané plošiny se skalními městy v kyselých pískovcích Culek a kol. (2005) uvádí, ţe přirozená vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo - Fagetum). Na sušších místech přechází v acidofilní brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis idaeae - Quercetum). Na hranách skal se udrţují reliktní bory (Vaccinio myrtilli Pinetum sylvestris), které jsou vázány na písčité půdy, které snadno vysychají. Podél potoků v roklích se místy mohou vyskytovat úzké nivy s olšinami s reliktním smrkem. (Arunco sylvestris Alnetum glutinosea). Najdeme zde místy i jedli bělokorou (Abies alba), javor klen (Acer pseudoplatanus) nebo břízu pýřitou (Betula pubescens). Na odlesněných místech najdeme luţní porosty svazu Cynosurion a Violin caninae, na písčitých místech svazu Calthion. Lesní porost v celé rezervaci není moc bohatý díky chudému jednotvárnému geologickému podkladu. Podle Mackovčina ed. (2002) rezervaci pokrývá především borovice lesní (Pinus sylvestris) s podrostem brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus L.). Místy se zde vyskytuje i brusinka obecná (Rhodococcum vitisidaea) nebo vřes obecný (Culluna vulgaris). Z trav je nejvýznamnější metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Významné zastoupení v podrostu mají mechorosty (bělomech skalní - Leucobryum 26

20 juniperoideum, trávník Schreberův - Pleurozium schreberi, rokyt cypřišový - Hypnum cupressiforme, ploník obecný Polytrichium commune) a lišejníky (dutohlávka hnědozelená - Cladonia chlorophaea, dutohlávka bodavá - Cladonia rangiformis). V inverzních údolích roste vrbina hájní (Lysimachia nemorum), ţebrovice různolistá (Blechnum spicant), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) či devětsil bílý (Petasites albus). Z ţivočišných druhů Mackovčin ed. (2002) uvádí mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který se vyskytuje okolo potoků a na dnech roklí. Při okrajích lesa ţije ještěrka ţivorodá (Lacerta vivipara). V kulturních borech se ze vzácnějších druhů ptáků vyskytuje datel černý (Dryocopus martius), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) či křivka obecná (Loxie curvirostra). V roklích a okolo potoků z hnízdících ptáků nalezneme pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), červenku obecnou (Erithacus rubecula) a pěvušku modrou (Prunella modularis). V Prosečském a Vranickém potoce ţije rak říční (Astacus astacus) a v borových mlazinách ţije početná skupina zmije obecné (Vipera berus). V lesních rybnících se vyskytuje čolek obecný (Trututus vulgaris) a čolek horský (Truturus alpestris) (MACKOVIČ, 2002). Foto 6: Ploník obecný u meandru řeky Novohradky (Foto: Andrea Pecinová) 27

21 Foto 7: Ţebrovice různolistá u Dudychovy jeskyně (Foto: Andrea Pecinová) Vyuţití území Přírodní rezervace jsou vyhlašovány především pro ochranu maloplošných území, v kterých se vyskytuje regionálně významný či vzácný biotop, případně můţe jít o ochranu vzácných druhů ţivočichů a rostlin. V případě PR Toulovcovy Maštale se jednalo o ochranu unikátního malého skalního města se svoji typickou biotou. Ochranu přírody zajišťuje zákon č.114 z roku 1992 Sb. a vyhláška 395/92 Sb. PR Toulovcovy Maštale byla zřízena vyhláškou OkÚ Chrudim dne 1. prosince 1993 a OkÚ Svitavy dne 26.června1992. Celé území PR Toulovcovy Maštale pokrývá jehličnatý les, který vytváří skoro po celém obvodu i hranici PR. Při okraji rezervace u obce Proseč, Vranice a Bor u Skutče se nacházejí rekreační oblasti. Jedná se o menší chatky, které nijak významněji nezasahují do typického rázu rezervace. Ve Vranicích se nachází několik skautských táborů, a to především podél Farského potoka. Tyto tábory jsou vyuţívány především v letním období. Výjimku tvoří tábor Tělovýchovné jednoty Litomyšl, který je tvořen dvěma zděnými budovami. V tomto táboře probíhají turnusy po celý rok. V okolí rezervace je moţnost se ubytovat. Přímo v Proseči u Skutče se nachází hotel Hornička a penzion Na Staré lékárně. Sdruţení obcí Toulovcovy Maštale poskytuje také Turistickou ubytovnu Toulovec, kde je také informační centrum. Mezi Borem u Skutče, Zderazí a Novými Hrady se nachází penzion Polanka. V dalších vesnicích v okolí 28

22 PR Toulovcovy Maštale se lze ubytovat v řadě soukromých privátech. Téměř v kaţdé vesnici se nachází menší či větší stravovací zařízení. Foto 8: Tábor TJ Litomyšl ve Vranicích (Foto: Andrea Pecinová) 29

23 3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Příprava terénního cvičení Toto terénní cvičení v PR Toulovcovy Maštale je určeno především ţákům čtyřletých a vyšším ročníkům osmiletých gymnázií v Hlinsku v Čechách, Litomyšli, Poličce, Vysokém Mýtě a Skutči. Hlavním důvodem je blízkost místa terénního cvičení, kdy se vzdálenost výše uvedených měst od Toulovcových Maštalí pohybuje okolo 20 km. Nejbliţší gymnázium je ve Skutči, které je vzdálené pouze cca 11 km. Dopravní spojení z těchto měst je také dobré, a to především linkovou či soukromou autobusovou dopravou. Při zvolení soukromé autobusové dopravy je moţnost nabídnout terénní cvičení i vzdálenějším gymnáziím. Vţdy je potřeba zhodnotit časový poměr dopravy a samotného terénního cvičení. Terénní cvičení je jednodenní, a to hlavně kvůli malému rozsahu PR Toulovcovy Maštale. Pro případné ubytování studentů je moţno vyuţít Turistickou ubytovnu Toulovec v Proseči nebo hotel Renospond ve Zderazi. Nejvhodnějším obdobím pro terénní cvičení v této oblasti je měsíc duben, květen či začátek školního roku (září, říjen), a to hlavně vzhledem k niţší vlhkosti půdy. Mokré skály v některých místech mohou vytvořit trasu terénního cvičení nebezpečnou. Nejdříve by měl učitel obeznámit ředitele s datem terénního cvičení s přihlédnutím k ŠVP daného ročníku. Následně je potřeba informovat rodiče o terénním cvičením, a to konkrétně o datu, místu konání a času návratu. Nakonec učitel seznámí studenty s terénním cvičením v podrobnějším rozsahu. Vhodné by bylo vymezit před terénním cvičení alespoň dvě vyučovací hodiny. V první hodině učitel vytyčí cíle, připomene datum a čas konání terénní exkurze, obeznámí ţáky s formou terénního cvičení a zdůrazní důleţitost pozornosti při výkladu charakteristiky oblasti terénního cvičení pro následné vypracování pracovních listů. Vyučující přiblíţí charakteristiku území PR Toulovcovy Maštale, kterou čerpá z výše uvedené fyzickogeografické charakteristiky oblasti, rozdá pracovní listy č. 1 a krátce obeznámí ţáky s jejich vypracováním. Tento pracovní list se skládá ze dvou částí. První část ţák vyplňuje ve vyučovací hodině a druhou část pracovního listu zpracovává formou 30

24 samostudia. Nakonec hodiny učitel připomene ţákům vypracování druhé části pracovního listu a případné doplnění 1. části do další vyučovací hodiny. V následující hodině si učitel vymezí cca 15 min na konci hodiny a vyzve ţáky, aby si před sebe vzali své pracovní listy. Náhodně vybírá ţáky a společně postupně kontrolují vypracované listy. Na závěr hodiny učitel zhodnotí vyplnění pracovních listů a vyzdvihne klady a zápory samostatné práce studentů. Učitel připomene ţákům čas a datum exkurze, místo srazu a obeznámí je s pomůckami, které budou potřebovat. Studenti by měli být vhodně přistrojeni včetně vhodné obuvi do terénu. Nezbytnými pomůckami jsou: tuţka, zápisník, mapa trasy (dodá vyučující), pláštěnka, pití, jídlo a případně malé kapesné. Je moţné ţákům doporučit tvrdou podloţku pod pracovní list, který budou vyplňovat přímo v terénu. Mají-li ţáci moţnost, mohou vzít fotoaparát a dalekohled. 31

25 3.2 Terénní cvičení Čas srazu by měl být stanoven minimálně 15 minut před odjezdem dopravního prostředku. V případě místních gymnáziích se jedná o autobusy. Vyučující spočítá studenty a porovná stav se seznamem, který si připravil ve škole. V případě problémů kontaktuje samotného ţáka či jeho rodiče. Nejlepší dopravní spojení z gymnázií do Boru disponuje Vysoké Mýto a Skuteč. Z Vysokého Mýta vyjíţdí přímý autobus v 6:50 a v Boru u Skutče je v 7:41 a ze Skutče jede také přímý autobus v 7:15 a do Boru přijíţdí v 7:54. O něco hůře na tom je spojení z Litomyšle a z Hlinska v Čechách, kde se musí jednou přesedat. Z Hlinska vyjíţdí v 6:05 autobus a jede do Skutče, kde je v 6:45. V 7:15 odjíţdí autobus ze Skutče směr Bor, kam přijíţdí v 7:54. Podobné je to s dopravou z Litomyšle, kdy autobus odjíţdí v 7:00 do Proseče 7:45 a z Proseče odjíţdí v 7:50 do Boru, kde je v 7:54. Nejhorší spojení je z Poličky, kdy se musí 2x přesedat, a to v Poříčí u Litomyšle a v Proseči. Terénní cvičení trvá cca 4 hod. Vhodnou pomůckou pro rozvrţení času na jednotlivých stanovištích je následující časový rozpis (Tab.6). Tab. 6 Orientační časový rozpis pro vyučující k terénnímu cvičení č.stanoviště stanoviště / min trasa k dalšímu stanovišti / min čas celkem / min

26 3.2.1 Trasa terénního cvičení Nejvhodnější místo pro zahájení terénního cvičení v Boru u Skutče je informační tabule Sdruţení obcí Toulovcovy Maštale s turistickou mapou, která se nachází přímo u autobusové zastávky. Právě tato mapa je vhodnou pomůckou při obecném výkladu a popisu geologického podkladu PR Toulovcovy Maštale, který vyučující přednese právě na tomto prvním stanovišti. Trasu terénního cvičení vyučující zahájí na zelené turistické trase, která zde začíná a směřuje na jihovýchod. Cca 300 m vede trasa kulturním prostředím obce Bor u Skutče a je zde vhodné pozorovat postupný přechod kulturního prostředí do přírodní krajiny. Po opuštění obce ţáci ujdou cca 150 m a dostanou se nad samotné kaňonovité údolí řeky Novohradky na místo, které se nazývá Poustevna. Jedná se o nejvýše poloţenou skálu v přírodní rezervaci. Zde je umístěno stanoviště č. 2 a je určeno především k charakteristice bioty této oblasti. Na stanovišti se nachází jak borovice lesní (Pinus sylvestris), tak brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus L.) a brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea L.). Díky niţším stromům je zde moţnost poslouchat a pozorovat ptáky. Z nízké skály, která se nachází přímo nad údolím, je moţnost opatrně nahlédnout dolů. Pokračujeme dále po zelené značce cca 650 m, po které sestoupíme do údolí a pak z něj zase mírně vystoupíme. Po cestě můţeme pozorovat drobné či větší skalní útvary, z nichţ největší v této části trasy se jmenuje Tribuna. Dojdeme na místo, které se nazývá Rozcestí, kde trasu zelené značky protíná nezpevněná lesní cesta vedoucí z Proseče u Skutče do Vranic. Na části této trasy se po levé straně nachází skalní útvar Tribuna a těsně před Rozcestím procházíme širšími skalními soutěskami. Zde se nachází stanoviště č. 3, které je určené pro práci s mapou a vysvětlení pojmu inverze, které si ţáci mohou všimnout při sestupu další skalní soutěskou, jeţ následuje hned za tímto stanovištěm. Následně sestupujeme po zelené značce strmou částí trasy cca 170 m aţ ke stanovišti č. 4, které se nachází u ukázkového meandru řeky Novohradky. Toto místo je ideální k popisu částí meandru, jeho průběhu a vzniku. Lze zde také popsat typy údolí podle vzniku. Pokračujeme výstupem z údolí směrem ke skalnímu útvaru Toulovcovy Maštale cca 250, kde se nachází další stanoviště č. 5. Vyučující by se zde měl věnovat především geomorfologii skalního města. Je potřeba přiblíţit vznik skalního města a popsat 33

27 s ukázkami jeho části. Zde je moţnost nechat studentům rozchod, aby si sami prošli skalní město. Z Toulovcových Maštalí pokračujeme po červené značce severovýchodně směrem k Vranicím. Trasa vede po úzké cestě, která se postupně svaţuje zpátky do údolí. Po cca 450 m se nachází studánka Dţberka, kde pramení pravý přítok řeky Novohradky. Bohuţel je tento pramen momentálně porušen z důvodu těţby dřeva. Turistická cesta dále přechází v širokou nezpevněnou lesní cestu. Po cca 800 m od studánky dojdeme do usedlosti Vranice. Zde opět přírodní krajina přechází v krajinu kulturní. Na rozcestí dvou turistických a třech cyklistických tras je vhodné místo k umístění stanoviště č. 6. Nachází se zde nízké keře, ve kterých se vyskytuje řada pěvců. Tito pěvci se dají snadno poznat podle typického zpěvu a jsou tudíţ vhodnou didaktickou pomůckou při jejich určení. Pokračujeme dále po červené turistické značce po lesní nezpevněné cestě. Po levé straně teče Farský potok a po pravé straně lemuje trasu prudký svah údolí. Po necelém kilometru dojdeme na stanoviště č. 7. Nachází se zde Mojţíšův pramen, který je vhodným místem pro měření vydatnosti pramene. Trasa dále vede cca 450 m k poslednímu stanovišti č. 8, coţ je velký skalní útvar Dudychova jeskyně. Nad Dudychovou jeskyní se nachází polní cesta, po které pokračuje červená turistická trasa cca 500 m do Boru u Skutče. 34

28 Obr. 9 Mapa trasy s rozmístěnými stanovišti (Zdroj: Mapa PR Maštale, 1:15 000) Metodická příručka pro učitele Tato příručka slouţí k bliţší charakteristice jednotlivých stanovišť pro vyučující. Je zde přiblíţen výklad ke kaţdému stanovišti a popis úkolů či pokusů, které na nich budou ţáci plnit. Výklad u jednotlivých stanovišť vyučující čerpá především z výše uvedené kapitoly Fyzickogeografická charakteristika území. Metodika pracovních listů: V obou pracovních listech se otázky vztahují především k území Toulovcovy Maštale. Vycházejí především z informací, které se dozví od vyučujícího v hodině. V pracovním listu č. 1 v první části se jedná především o otázky č Otázka č. 4 se vztahuje spíše na obecnou znalost orientace na mapě a poslední tři otázky se vztahují na základní znalost geomorfologie. V druhé části pracovního listu č.1 jsou úkoly, které studenti vypracují samostudiem za pomocí map, které lze často najít i na internetu, či pomocí kníţek a internetu. V druhém pracovním listu, který ţáci vypracovávají přímo v terénu cvičení, je rozdělen podle stanovišť, na kterých dané úkoly studenti vyplňují. Otázka č. 3 se vztahuje 35

29 k obecné znalosti pedologie. Otázky č. 5, 13, 18, které se týkají poznávání ţivočichů a rostlin, jsem zařadila v rámci mezipředmětových vztahů, na které Rámcově vzdělávací program klade důraz. Pokud daný vyučující nemá aprobaci zeměpis biologii, můţe o pomoc poţádat kolegu, který má aprobaci biologie. Pomoci mu také mohou knihy, a to například Příroda České republiky Průvodce faunou (Hudec a kol., 2007), Klíč ke květeně České republiky (Kubát, 2002) či jiný klíč k určování rostlin. Tuto literaturu je moţné mít s sebou v terénu pro demonstraci druhů, které se v době terénního cvičení zrovna nebudou vyskytovat. K úkolu č. 13 je také vhodné mít s sebou nahrávky ptáků, které jsou volně k sehnání na internetu, a v případě malého výskytů ptáků lze zpěvy pouštět z mobilního telefonu či MP3 přehrávače. Otázky č. 11 a 15 ţáci vypracovávají společně či v menších skupinách. Jedná se o praktické úkoly, které pomáhají rozvíjet klíčové kompetence, a to jednak pracovní a komunikativní, ale také kompetence k řešení problémů. Do pracovních listů uţ však ţáci poznatky zapisují sami. Výklad ke stanovištím: Stanoviště č. 1 Bor u Skutče Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale se nachází v jihovýchodní části okresu Chrudim a východně zasahuje do okresu Svitavy v kraji Pardubickém. Nalezneme je na rozhraní Českomoravské vrchoviny a České tabule. V severní části volně přechází v přírodním park Údolí Krounky a Novohradky. Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale je ojedinělým úkazem malého pískovcového skalního města s téměř nedotčenou přírodou. Podstatná část oblasti je pokryta sedimenty svrchní křídy, zejména pískovci mořského původu, které tvoří hlavní skalní útvary. Denudací křídových sedimentů bylo místy odkryto krystalické podloţí (zejména ruly a granity), a to v jiţní části území a na dně některých roklí. Tyto granity, tzv. zderazská ţula (načervenalý muskoviticko - biotitický granit), vytváří dna většiny údolí v rezervaci. Okolo řeky Novohradky se nachází nivní a smíšené sedimenty. Stanoviště č. 2 Poustevna Lesní porost v celé rezervaci není moc bohatý díky chudému jednotvárnému geologickému podkladu. Podle Mackovičina (2002) rezervaci pokrývá především borovice lesní (Pinus sylvestris), která je indikátorem extrémních půd. Ty jsou zde suché a kyselé. Podrostem je zde brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus L.) a přímo na pískovcích se 36

30 vyskytuje i brusinka obecná (Rhodococcum vitisidaea). Z nejvýše poloţené skály Toulovcových Maštalí, Postevny, která se nachází přímo nad strmým srázem do údolí, můţeme zpozorovat, ţe na dně údolí se častěji vyskytuje smrk ztepilý (Picea abies), který je indikátorem vlhčích a chladnějších míst. V rezervaci se nachází řada běţných pěvců, ale i vzácnější druhy ptáků jako datel černý (Dryocopus martius), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), křivka obecná (Loxie curvirostra), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), červenka obecná (Erithacus rubecula) nebo pěvuška modrá (Prunella modularis). Fotografie těchto ptáků je vhodné ukázat v učebnici či atlase. Stanoviště č. 3 Rozcestí Toto stanoviště je umístěno na vyvýšené plošině mezi údolími řek Novohradky a Farského potoka. Je vhodné především k odpočinku po delším a náročnějším terénním úseku a je určeno pro práci s mapou a vyplnění příslušných úkolů v pracovních listech. Vyučující zde můţe přiblíţit pojem teplotní inverze vzhledem k následnému sestupu do údolí skalními soutěskami. Obecně teplotní inverze je jev, při kterém se vzrůstající výškou teplota neklesá, ale roste. Je to typické právě v údolích, kdy po svazích údolí stéká chladnější vzduch. Stanoviště č. 4 řeka Novohradka Území spadá do povodí řeky Novohradky, která byla důleţitým komponentem při tvarování místní krajiny, a to především kaňonovitého údolí. Řeka Novohradka pramení 2 km jihovýchodně od obce Proseč. Dále vtéká jako pravostranný přítok do řeky Chrudimky a ta jako levostranný přítok do Labe. Řeka Novohradka vytváří údolí tvaru písmene V. Při přirozeném toku řek vzniká zákrut. Pokud vnitřní úhel přesáhne 180, nazývá se meandr. Ten vzniká boční erozí, kdy dochází k vymílání břehu (výsepní, konkávní břeh) na jedné straně a na druhé straně k akumulaci materiálu (jesepní, konvexní břeh). U meandru můţeme měřit různé charakteristiky meandru: amplituda šířka meandrového pásu, vlnová délka, rádius. Ţáci následně dostávají volný prostor k plnění úkolů z pracovních listů za asistence vyučujícího. Stanoviště č. 5 Toulovcovy Maštale (skalní město) Toulovcovy Maštale je malé skalní město, které je v počátečním stádiu vývoje. Je zde soustava chodbiček, na které navazují větší či menší,,síňky. Ty byly pojmenovány 37

31 podle toho, jakou místnost připomínají. Takţe zde nalezneme Sklep, Předsíň, Kuchyň, Zvon, Loţnici atd. V celé mocnosti pískovce se objevuje příměs minerálu glaukonitu, který je zbarven do zelena. V pískovcích se nachází drobné zlomy a pukliny. Některé z nich jsou impregnovány ţelezitým tmelem. Také dutiny po uvolněných schránkách ústřic jsou místy pokryty tímto tmelem. Skály jsou často pokryty řadou voštin, drobných jamek. Stanoviště č. 6 - Vranice Toto stanoviště se nachází jiţ mimo PR Toulovcovy Maštale v usedlosti Vranice. Jedná se spíše o kulturní krajinu vesnického typu. Podél cesty se nachází nízké keře a stromy, ve kterých sídlí řada pěvců. Mezi nejběţnější patří například pěnkava obecná (Fringilla coelebs), rehek domácí (Phoenicurus ochruros), skřivan polní (Alauda arvensis), budníček menší (Phylloscopus collybita) či sedmihlásek hájní (Hippolais icterina). Tito ptáci mají charakteristický zpěv, který je lehce zapamatovatelný. Je tedy moţnost se v těchto místech zaposlouchat a pomocí dalekohledů ptáky pozorovat. Stanoviště č. 7 Mojţíšův pramen Specifikou tohoto pramene je, ţe vytéká přímo ze skály z rourovitých dutinek. V minulých letech došlo k úpravě a do skály byla zavedená ţelezná trubka, která usměrnila tok pramene. Pomocí odměrné nádoby, zde můţeme měřit jeho vydatnost. Stanoviště č. 8 Dudychova jeskyně Dudychova jeskyně je skalní puklinový útvar, v němţ se nachází skalní průrva. Ta prochází od samého úpatí útvaru aţ na jeho vrchol. Studenti mohou se zvýšenou opatrností touto rozsedlinou projít. Na konci terénního cvičení vyučující řekne ţákům, aby si na další hodinu zeměpisu přinesli oba pracovní listy, svoje další zápisky a případně fotografie z terénního cvičení. 38

32 3.3 Zhodnocení terénního cvičení Na začátku další hodiny zeměpisu vyučující společně s ţáky postupně procházejí vypracované pracovní listy. Poté kaţdý jednotlivě svými slovy zhodnotí před ostatními průběh terénního cvičení a pokusí se vyzdvihnout klady a zápory. Následně vyučující rozdělí ţáky do pěti skupin a kaţdé skupině přiřadí jedno z témat. Jedná se o témata z oblasti geologie, bioty a hydrologie Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale, pak o samotné skalní město Toulovcovy Maštale a průběh terénního cvičení. Tato témata ţáci zpracují pomocí poznatků, které se dozvěděli od vyučujícího, a dále za pomoci pracovních listů, které vyplňovali jak před terénním cvičením, tak přímo v terénu. Další informace mohou najít v příslušné literatuře, v mapách či na internetu. Společně vytvořit nástěnku, která by měla charakterizovat jednak základní informace o PR Toulovcovy Maštale a dále pak o samotném průběhu terénního cvičení. Hlavní údaje, definice, vlastní poznatky doplní o fotografie a případně o tabulky. Jedná se o formu zpětné vazby, která má ţákům pomoci osvojit si získané informace o Přírodní rezervaci Toulovcovy Maštale. Zároveň tato činnost rozvíjí jejich komunikativní a pracovní kompetence. 39

33 4 ZÁVĚR Tato bakalářská práce se věnuje terénnímu cvičení v PR Toulovcovy Maštale, zároveň však slouţí jako modelový příklad pro tvorbu dalších terénních cvičení. Práce obsahuje mimo jiné pracovní listy a metodickou příručku pro vyučující, která přibliţuje průběh terénního cvičení a přibliţuje práci s pracovními listy. Vzhledem k náročnější úkolům v pracovních listech je terénní cvičení určeno především pro studenty vyšších ročníků gymnázia. Toto cvičení je vhodné nejen pro nejbliţší gymnázia (Skuteč, Polička, Hlinsko v Čechách, Litomyšl, Vysoké Mýto), ale také pro ostatní gymnázia, která jsou schopna si zařídit vlastní autobusovou dopravu. Trasa terénního cvičení byla zvolena jako okruţní a byla omezena především časově. Její délka je sice jen cca 4,7 km, ale vzhledem k časové náročnosti některých úkolů je délka vyhovující. Stanoviště byla rozmístěna ve všech částech trasy, pouze v první části vzhledem k častějšímu výskytu geomorfologických jevů je stanovišť více. Otázky jsou sestaveny v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro gymnázia. Některé úkoly a otázky se zaměřují na konkrétní informace o Toulovcových Maštalích, jiné jsou zaměřeny na obecné znalosti a některé jsou zase čistě praktické spojené s pokusy v terénu. Příprava terénního cvičení není pro vyučující snadnou záleţitosti. Je potřeba řada didaktických i odborných znalostí. Často je tedy vhodná spolupráce s kolegy ve škole či dalšími odborníky na dané téma terénního cvičení. 40

34 5 PRACOVNÍ LISTY Jméno:... Ročník:... PRACOVNÍ LIST č. 1 - PŘED TERÉNNÍM CVIČENÍ Terénní cvičení v Přírodní rezervaci Toulovcovy Maštale 1. Práce v hodině 1) Toulovcovy Maštale se nacházejí v... kraji na rozhraní okresů... a... 2) V jakých dvou celcích se PR rozkládá?... vrchovina a... tabule 3) Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale byla zřízena na přelomu let: a) 2002 / 2003 b) 1992 / 1993 c) 1989 / ) Podle měřítka mapy přibliţně změřte délku trasy našeho terénního cvičení: 41

35 5) Geomorfologie je věda zabývající se: a) studiem tvarů, vznikem a stářím zemského povrchu b) studiem půdních vzorků c) studiem vlivu planet na zemský povrch 6) Ze slovních přesmyček vyčtěte a napište skalní úvary a krátce je charakterizujte: HIBŘ TOŠNIVA SAMÍ PEŠUDOPSARK SEŘVIP ) Vyplňte kříţovku: 1. Oblast, ze které odvádí vodu jedna řeka. 2. Vnější fyzikální činitel jinak. 3. Specifický druh zvětrávání. 4. Úzký hluboký skalní útvar tvořen soutěskami. 5. Neúrodná půda v jehličnatých lesích. 6. Typ jezera podle vzniku. 7. Přirozený zákrut řeky způsobený boční erozí, jehoţ vnitřní úhel je větší neţ Častý jehličnatý strom v pískovcových oblastech. TAJENKA:... Mezi jaké horniny patří slovo tajenky?... horniny 42

36 2. Práce doma samostudium (pouţívejte literaturu, internet, mapové podklady atd.) 1. Zjistěte nejlepší dopravní spoj z místa školy do Proseče, případně Boru u Skutče a zpět. Zvaţte časovou a finanční stránku cesty i hledisko přesedání atd. 2. Zjistěte výškové převýšení PR Toulovcovy Maštale. 3. Na jakých katastrálních území obcí se PR Toulovcovy Maštale rozkládají? 4. Zjistěte bliţší informace o největší obci Proseč počet obyvatel: rozloha obce: rok první zmínky obce: další zajímavosti obcí: 43

37 Jméno:... Ročník:... PRACOVNÍ LIST č. 2 Terénní cvičení v Přírodní rezervaci Toulovcovy Maštale Stanoviště č Toulovcovy Maštale přechází v severní části v: a) přírodní park Údolí Farského potoka a Novohradky b) přírodní park Pivnice c) přírodní park Údolí Krounky a Novohradky 2. Jak se nazývá místní granit, který se nachází na dnech většiny údolí? a) zderazská ţula b) červený granit c) zderazský pískovec 3. Místní sedimenty, které tvoří skalní útvary, pocházejí z časového úseku svrchní křída. Pokus se tento úsek slovně a časově zařadit: Přiřaď půdní horizonty profilu k písmenům na obrázku: půdotvorný substrát A humusový horizont B podloţní hornina C iluviální horizont D Stanoviště č Pojmenuj rostliny na obrázcích. Pokus se je najít kolem sebe:

38 Stanoviště č Linie, která spojuje na mapě místa se stejnou nadmořskou výškou, se jmenuje: Vybarvi na mapě údolí Novohradky a Farského potoka. 45

39 8. Přiřaďte vrstevnicové zobrazení terénu k obrázkům.: Stanoviště č Zakrouţkuj správnou odpověď: Zákrut řeky, který vzniká boční erozí řeky a jeho vnitřní úhel je větší neţ 180, se nazývá SMYČKA. ANO NE Pokud ne, jaký je tedy správný název? Popiš obrázek za pomoci nápovědy: A pní břeh B pní břeh C p d _ D r _ E v _ d 46

40 11. Společně pošlete po řece předmět (dřívko, větvička) a pozorujte průběh jeho plavby v řece. Pokuste se stručně zakreslit: Stanoviště č Pojmenuj skalní útvary na obrázcích:

41 Stanoviště č Do tabulky zapiš ptáky, které jsme slyšeli nebo viděli. Zařaď je do čeledě a případně se pokus slovně či graficky popsat jejich charakteristický zpěv. název ptáka čeleď typický zpěv 14. Vyobrazení na obrázku představuje : a) určité typy oblaků b) názvy jednotlivých plynů v atmosféře c) vznik vodních par d) vznik vodních sráţek 48

42 Stanoviště č Za pomocí odměrné nádoby změřte ve skupinách a zapište vydatnost pramene. V jakých jednotkách se uvádí? Území, z kterého odvádí vodu jedna řeka, se jmenuje: a) rozvodí b) řečiště c) prameniště d) povodí Stanoviště č Vypište druhy zvětrávání: A... B... C... Které z nich nejvíce působilo či působí na Dudychovu jeskyni? Vypište všechny ţivočichy a rostliny, které jste po cestě zahlédli: živočichové rostliny 49

43 6 POUŢITÉ ZDROJE 6.1 Literatura: ADAMOVIČ, J., MIKULÁŠ, R., CÍLEK, V.: Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky, geologie a geomorfologie. Praha: Academia, s. CULEK, M. (ed): Biogeografické členění ČR. Praha : Enigma, s. ISBN CULEK, M. a kol: Biogeografické členění ČR. II. díl. Praha : AOPK ČR, s. ISBN DEMEK, J., MACKOVČIN, P., a kol.: Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno : AOPK ČR, s. HOFMANN, E. a kol.: Integrované terénní vyučování. Brno: Paido, s. ISBN: HERINK, J., TLACH, S.: Základy zeměpisných znalostí. 2. vydání. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. ISBN Hydrologické poměry Československé socialistické republiky : Díl I. text. Redaktor Zítek, J. 1. vyd. Praha : Hydrometeorologický ústav, s. Hydrologické poměry Československé socialistické republiky : Díl II. text. Redaktor Zítek, J. 1. vyd. Praha : Hydrometeorologický ústav, s. MACKOVČIN, P. ed.: Chráněná území ČR, Pardubicko, svazek IV., Praha: ARTEDIT, 2002, 314s., ISBN KUKAL, Z.: Geologická paměť krajiny. Praha: Česká geologická sluţba, s. ISBN: MACHYČEK, J., KÜHNLOVÁ, H., PAPÍK, M.: Základy didaktiky geografie. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, s. Podnebí ČSSR tabulky., 1. vyd. Praha: Hydrometeorologický ústav, s. ŠUPKA, J., HOFMANN, E., RUX, J.: Didaktika geografie I., Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN TOLASZ, R. ed.: Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Praha : Český hydrometeorologický ústav, s. ISBN