Projekt: Šablony GaSOŠ Plasy BUL_sada-2_VM1-32

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Projekt: Šablony GaSOŠ Plasy 2012 1-2-BUL_sada-2_VM1-32"

Transkript

1 1. JAN DRDA ( ) JULIUS FUČÍK ( ) JOSEF KAINAR ( ) MIROSLAV HOLUB ( ) LADISLAV MŇAČKO ( ) ARNOŠT LUSTIG ( ) JAN PROCHÁZKA ( ) LUDVÍK AŠKENAZY ( ) JAN SKÁCEL ( ) VÁCLAV HRABĚ ( ) BOHUMIL HRABAL ( ) LADISLAV FUKS ( ) JACQUES PRÉVERT ( ) VLADIMÍR PÁRAL (NAR ) TERRY PRATCHETT (NAR. 1948) ALDOUS HUXLEY ( ) ROBINSON JEFFERS ( ) ČINGIZ AJTMATOV ( ) KEN KESEY ( ) LEO ROSTEN ( ) JAMES CLAVELL ( ) JIŘÍ ŽÁČEK (*1945 V CHOMUTOVĚ) FRANK HERBERT ( ) KURT VONNEGUT ( ) GEORGE ORWELL ( ) KINGSLEY AMIS ( ) FREDERICK FORSYTH (*1938) JEAN MARIE AUELOVÁ (*1936) NOAH GORDON (*1926) GABRIEL GARCÍA MARQUEZ (*1926)...111

2 1. Jan Drda ( ) - redaktor Lidových novin a v 50. letech předseda Svazu čs. spisovatelů - v roce 1968 však odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy - výborný vypravěč - povídky, romány, pohádky - autor divadelní a filmové pohádky Hrátky s čertem a divadelní hry Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert - zfilmována byla jeho harmonicky laděná prvotina Městečko na dlani, přesto je v podstatě znám jako "autor jediné knihy", povídek vydaných už v roce 1945 pod názvem Němá barikáda. Němá barikáda - povídky z doby okupace a z Květnové revoluce má zde "nehrdinské hrdiny", obyčejné lidi, kteří se necítí být výjimeční, pouze se domnívají, že je jejich povinností proti fašismu bojovat. - Češi zde jsou zobrazeni téměř jednoznačně kladně, některé (všechny?) povídky jsou patrně inspirovány skutečnými osudy lidí. - kniha je často srovnávána se Škvoreckého Zbabělci, napsanými s trochu větším časovým odstupem. - odhadni podle názvu Škvoreckého knihy, v čem se patrně obě díla liší VYŠŠÍ PRINCIP V neohrabaných, špatně žehlených šatech venkovského střihu, obličej zdolíčkovatělý obrovskými jizvami po černých neštovicích, s aktovkou věčně zatěžklou klasiky, z nichž citovával dlouhé odstavce, opojen krásou textu a zapomínaje na svůj krákoravý hlas, byl pro své septimány figurkou krajně komickou. A třebaže pro svůj zevnějšek sváděl k přezdívkám tak mnohým a trefným, i na této škole jej pokřtili tak jako na všech předešlých, jimiž za dvacet let své učitelské činnosti prošel. Vyšší princip, říkali mu hned třetího dne, jakmile prožili pár čtvrthodinek jeho nadšených výkladů v hodinách latiny a řečtiny, a tento přídomek za krátký čas docela překryl jeho občanské jméno. Vyšší princip ehm mravnosti, jejž si musíte osvojit, studenti, vám prostě nedovolí počínání tak směšně podlé, jako jest opisování od sousedů, pravil toho dne nad modrofialovými sešity latinských komposic. Tak soustředěně promýšlel v posledních dnech jednotlivé věty úkolu, jímž chtěl v této septimě uzavřít celoroční práci, že ostatní svět, třeba pln strašných událostí, míjel bez povšimnutí jeho sluch i jeho ducha. Leč právě když zvedal kostnatý, inkoustem věčně potřísněný ukazovák, se starodávnou důstojností ohlašuje, že bude diktovati první větu, enuntiationem primam, ozvalo se nervosní zaklepání a úzkou škvírou dveří chvatně přivíraných vešel ředitel ústavu. Dusil se nějakým strašným přetlakem, zhroutil se zády na dveře, jako když přemáhá mrtvičnatý záchvat, a mdlým mávnutím ruky naznačil žákům, aby zůstali sedět. Sparťané, já spěchám od Thermopyl! zašeptal septimán Ryšánek svému sousedu Moučkovi, snaže se vtipem potlačit vnitřní vzrušení, které ho v tu chvíli rozrazilo. Ale Moučka, bledý, znervóznělý náhlou předtuchou, docela přeslechl kamarádovu průpovídku. Bezúčelně namočil pero a stejně nesmyslně je položil nad horní okraj sešitu. Násadka se začala kutálet po čisté stránce, třísníc ji při každé obrátce mokvavou černou stopou. Havelka Moučka Ryšánek - pojďte se mnou, ozval se ředitelův hlas, vysílený vzrušením. Kolega Vyšší princip, jehož zdvižený prst, připravený k diktátu, ustrnul při tomto překvapení v nepřirozené poloze, se důrazně ohradil:

3 Pane řediteli, chystáme se právě k latinské komposici a tu z vyššího principu nepřítomnost právě těchto žáků Tři septimáni zmateně vstali, chrastíce učením. Rozhlíželi se po kamarádech, jako by hledali znamení svého příštího osudu, a všem stejně tanula na mysli ostrá vzpomínka na včerejší pošetilou debatu na plovárně. Ryšánek, neúnavný hovorka třídy, utrousil tichou poznámku. Tak zas jedna kóna v suchu! Řediteli bylo nesnesitelné prodlévat dál ve třídě. Rychle vyšel na chodbu. Ale kolega Vyšší princip, rozrušen představou, že právě tři z velmi dobrých žáků, na jejichž latinské formulace byl s dětskou žíznivostí zvědav, budou nepřítomni, rozběhl se za ním, zjitřeně gestikuluje. V této vteřině pohlédli septimáni Havelka, Moučka a Ryšánek, přistupující už ke dveřím, svému osudu naplno do tváře. Průhledem dveří bylo vidět, jak proti velkému světlému oknu chodby stojí tři muži v kožených šedozelených kabátech. Moučka se ohlédl do třídy, celou ji objal úpěnlivýma očima, jako by nepřipraven prosil o nápověd na strašnou otázku. Na čele mu vyrazily zřetelné krupičky potu. Franta Havelka, jenž sedával v první lavici, ještě jednou se rozběhl k svému místu, vyděšeným, zrovna nepříčetným pohybem zašoupl víčko kalamáře, a zas se vrátil k Ryšánkovi, který už sahal na kliku. Bez ohlédnutí. Bez rozloučení. Když za nimi zaklaply dveře, všem zbývajícím septimánům přejel po zádech mrazivý dráp hrůzy. Neboť byl červen Kolega Vyšší princip se vrátil do třídy za pět minut. Nohy se pod ním chvěly, že sotva došel ke katedře. Zhroutil se na židli, sevřel své obrovské vypouklé čelo kostnatými prsty, a dočista přejinačeným, dětsky naříkavým hlasem tiše bědoval: Neslýchané Neslýchané! Pak se přece jenom vzmužil, a pohlédnuv do očí své třídy, zkamenělé zlou předtuchou, chraplavě koktal: Vaši vaši spolužáci byli zatčeni Jaké absurdní nedorozumění moji moji žáci O sedmé večer pouliční rozhlas, jenž rozkřikoval jména těch, kdo byli toho dne zastřeleni pro schvalování atentátu, vyslovil hroznou jistotu: František Havelka, Karel Moučka, Vlastimil Ryšánek. Mlčky, neschopni pronést jediné slovo, sešli se profesoři už po sedmé ranní ve sborovně. Červnové slunce padalo na desku konferenčního stolu. Rozptýlený prach zlátl v jeho proudech. Dvacet lidí, docela vykořeněných hrůzou, se v něm potácelo jak v nejstrašnější tmě. Příchod každého dalšího násobil jejich bezmocnost. Češtinář Kaltner, černovlasý chlapík chmurného vzezření, jenž psával vlastenecké rýmovačky k osmadvacátým říjnům, přecházel mezi okny, přerušuje svým tělem ten sluneční proud. Najednou popadl židli, zády obrácen k oknům, rukama sevřel její lenoch, hledaje oporu pro myšlenku, která při tom přecházení uzrála pod nízkým čelem, a napůl podoben přeludu, nezřetelný pro zátopu ranního slunce, která ho oblévala a do níž nebylo možno pro oslnění pohledět, začal hystericky křičet: To máte z té vaší rebelantštiny! Postřílejí nás všecky i Tak jako v Táboře! Ředitel ústavu slabě zaúpěl, přemáhaje srdeční záchvat. Ostatní byli tiši. I dech se v nich zastavil, jako by už bylo po ortelu. Jenom profesor dějepisu, kulatohubý tichošlápek, nabral odvahu k řeči. Vytáhl z aktovky čtvermo přeložený arch papíru, rozložil jej na stolní desku, a hlasem, jehož navyklou sladkost nemohl setřít ani strach, prohlásil: Páni kolegové, považuji za nezbytné, abychom neprodleně poslali projev upřímné loajality panu státnímu tajemníku a panu ministru Moravcovi. Dovolil jsem si jej nastylizovat Do strašného ticha četl dvacet řádek plných podlosti a devótnosti. Pak rozšrouboval plnicí pero, posunul papír před nejstaršího člena sboru a úslužným gestem ho vybídl k podpisu. Profesor náboženství, sedmdesátiletý stařec, jenž bůhvíkolik roků přesluhoval, vzal papír do roztřesených prstů a důkladně přeslabikoval text, odděluje slabiku od slabiky. Když byl hotov, upustil papír pod stůl. Jsem starý muž. Na sklonku života už nebudu lhát I bylo rozhodnuto, že náhradou za tento akt je třeba pronést k žákům postižené septimy projev, jenž odsoudí zvrhlost činu jejich kamarádů a jenž bude patřičně zaprotokolován v třídní knize. Ale kdo to má, prokristapána, udělat? Češtinář i dějepisec řekli jedněmi ústy: Samozřejmě profesor třídní!

4 Oddechli si všichni, které to břímě minulo. Vyšší princip mlčky, soustředěně pozoroval klouby svých sepjatých rukou. Třídním septimy byl on. Jako kdyby bylo prázdno za těmi dveřmi s číslicí VII. Kde je to nepřestajné hučení včelího roje, jemuž byly ještě včera česnem? Kolega Vyšší princip otvírá dveře své třídy. Ale ti, kteří mu ze školních lavic vstávají vstříc, jsou docela jiní než včera. Jen po obrysech je matně rozlišuje, jen po navyklém zasedacím pořádku, který nosí v hlavě. Neboť té noci každý z nich přešel přes řeku Acheron, doprovázeje ty tři, jejichž místa jsou prázdná. Posadili se jako stroje, když on dosedl za katedru. Ne třída. Už ne společenství. Každý z nich sám, oddělen vlastní skořápkou strachu. Či nenávisti? Žáci, řekl jim, ale hlas se mu zadrhl už na prvním slově. Nemohl ani vydechnout. Vstal, aby si uvolnil hrudník. V ubohém zmačkaném sáčku starého mládence, s kalhotami vyboulenými na kolenou, ošklivec zďobaný neštovicemi se postavil na samý okraj stupínku. Žáci, vykoktal po druhé, škrtě se v límečku, profesorský sbor mne pověřil abych ehm včerejší smutnou událost uvedl na pravou míru S hlediska vyššího principu mravního V tu chvíli se k němu zvedlo dvacet párů očí. Jako by ta stará, častým užíváním znevážená fráze najednou nabyla nové, strašné chuti a tvaru. Jako by byla nepřátelstvím, které pokládá mezi ně a sebe. Anebo S největším úsilím popadl dech. A potom naráz, s chvatem tonoucího, jenž se bojí, že bude zahlcen a nedořekne, vykřikl na své žáky: S hlediska vyššího principu mravního vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem! Tou jedinou větou se zbavil všeho napětí a zmatku. V hlavě se mu rozjasnilo, s nesmírnou přesností a podrobností rozeznával každého z těch dvaceti, které vedl už od kvinty a jejichž oči teď visely na jeho ústech: dobráky, zarputilce, úskočníky, chlapce čestné a mírné vedle divochů a ulejváků, tvrdohlavce, šplhouny i pomalé těžkopádné dříče a nemotory. Dost možná, že právě mezi nimi je ten, kdo udal Ryšánka, možná, že nějaké drobné příkoří, nedorozumění nebo nepostřehnutelná nenávist přinese nové úděsné ovoce. Leč přes to všecko: kterému z nich je možno lhát do očí? Popadla ho žíznivá potřeba zrovna před těmito chlapci říci větu, kterou už od večera v sobě přemáhal, kterou div nevyslovil ráno ve sborovně, s kterou se musel svěřit stůj co stůj. Pomalým, tichým, uvnitř klidným hlasem řekl své třídě, vydávaje se jí docela do rukou: Také já schvaluji atentát na Heydricha! Cítil, že bylo vyřčeno všecko. Obrátil se proto ke katedře, usedl a začal zapisovat do třídní knihy. Ale sotva se dotkl perem stránky, ozval se z lavic povědomý hluk. Vyšší princip zvedl pomalu oči ke své třídě. Dvacet septimánů stálo před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s očima planoucíma. Vysvětli, proč dostal profesor svoji přezdívku? Zasloužil si ji? Čím? Proveď vnější charakteristiku profesora Kdy se odehrává děj povídky? Jak se tato doba nazývá? Co jí předcházelo? Charakterizuj profesora náboženství, češtiny a dějepisu. Vysvětli charakteristiku: kulatohubý tichošlápek. Co znamá, že každý v noci "přešel svůj Acheron"? Kdo to je septimán? Vysvětli větu: Tak zas jedna kóna v suchu! V čem je hrůznost této poznámky? Co znamená citát: "Sparťané, já spěchám od Thermopyl." K jaké události se vztahuje? U kterého našeho básníka bychom ho našli? Jaké typy žáků byly ve třídě? Vysvětli větu: Kde je to nepřestajné hučení včelího roje, jemuž byly ještě včera česnem? K jakému pocitu se věta vztahuje? Vysvětli metonymii: Každý byl oddělen skořápkou vlastního strachu. NĚMÁ BARIKÁDA

5 Kdo bude držet první barikádu? Především takoví, co sloužili na vojně! Nesmysl, především ty, co se nebojej! Zůstal tu kudrnatý černovlasý třicátník. Četař. A deset mládenců, ne starších dvaceti let. Všichni lhali, že mají vojnu za sebou. Dva automaty, včera vyrvané Němcům, pět pušek, bednička ručních granátů na dřevěných rukojetích. Dyby nám začalo bejt ouzko, couvneme k vám! Krejte nás při ústupu! A ne abyste to pouštěli do nás! Potom těch deset zalehlo za první barikádu, do jejíchž dřev červotočivě cvakaly německé kulky se zarostlé stráně. V neděli v šest ráno. Za krytem prostřední barikády se chlapi sesedli k odpočinku. Tramvaják s čepicí frajersky na ucho, policajt pan Brůček, sedm mladých dělníků z blízké papírky, plavci i řezníci z jatek. A mezi nimi mlčelivý rozesmátý ramenáč, jenž na toto místo dovlekl dva automaty. Prohlíželi ho s nedůvěrou. Není to nakonec skopčák? Nederland, Nederland, Holland! opakoval jim netrpělivě, až pochopili. Kabáty nacucány deštěm, ale hlavně pušek pečlivě ukryty pod nepromokavými plášti, dělili se o veku černého chleba. Někdo vzdor dešti ukroutil si cigaretu ze smradlavé domoviny. Kolovala od úst k ústům, lačně polykali doušky kouře. Tři ženské tu zůstaly mezi mužskými, dřeply na bobek, ruce sepjaly do klína jako prosebnice. Dybyste radši šly domů a nezacláněly tady! vyjel na ně hubený černý mládenec. Heleď se, nech je bejt, to sou naše ženský! okřikli ho tři chlapi najednou. Černý se usmál, uplivl na harampádí barikády, ale pak řekl hlasem načisto teskným: Do takovýhle postele mámu nepotřebuješ! Franta Kroupa, zachumlán do kabátu, mlčky pozoruje vltavský břeh. Myslí na řeku jiného jména, na ženy bronzově snědé, na ženy, jejichž vlasy měly barvu hluboké půlnoci. Na soudružky, jež donášely munici i jídlo do zákopů u řeky Manzanares. Nederland, Nederland, říká plavovlasý ramenáč po Frantově boku. Espaňa, Espaňa, vzpomíná si Franta na slavné město Madrid. Vzpomínka osm let hluboká se nezacelila. Taková jsou Frantova vyznamenání: chromá noha a pneumothorax v plicích. A šest let zapíráni, skrýváni, utíkání před hnědými potvorami. A přece Frantu nedostali! Když přišel dnes ráno, on, tuberák, kulhavý mrzák, zalehnout s těmi ostatními za jednu barikádu, pan nadstrážník Brůček mu zasalutoval k přilbě: A jéje, starej bolšán, že jo? Franta se dal do smíchu: Však jste se mě něco nahonil, pane Brůček, viďte? Jo, řekl pan Brůček uznale, jenže tenkrát si běhával ještě jako zajíc! To bylo ňákejch demonštrací, co člověk prodělal! Franta sáhl do kapsy pro svou krejčovskou křídu. Na strop převržené tramvaje, jenž tvoří zadní stěnu barikády, namaloval kladivo se srpem. Za tohle se tenkrát fackovalo, co? Ba, taky se fackovalo, vzdychl pan Brůček, holt se dělaly blbosti, že jo? A podali si druh druhu smotek cigarety, policajt, bolšán Franta a kamarád Nederland, Nederland. V půl desáté to začalo. Tramvaják, jenž byl na obhlídce s divadelním kukátkem, zasakroval. Když se obrátil ke kamarádům, podivili se jeho zsinalosti. Bestie, řekl hlasem docela rozlomeným, posílaj na nás dva tanky! Kudrnatý četař je uviděl první. Zakryty pobřežními chalupami, postupovaly dvě železné obludy k mostu. Hluboké chrčení motorů se zvedalo, jak přidávaly plyn. Hlavně kanonů jak ukazováčky mířily zrovna sem, na jeho hromadu prken, na jeho deset mláďat. Hošíci, teď nastane ta pravá veselice, řekl jim s úšklebkem. Bylo mu jasno, že je konec. Doroste, možná, že budeme muset čelem vzad. Anebo taky už vůbec ne. Chlapecké ruce sahaly po rukojetích granátů. Pro všechen případ. Počkat, jen mi to nerozeberte! bránil se jeden z nich. Vytáhl z kapsy motouz a začal jich svazovat deset dohromady. Eště mě neuviděl, co? Eště sem krytej? Proplížil se barikádou, tiskna balíček na prsa.

6 Každý z nich chápal, kam Jarda jde. Ne, ještě ho Němci neuviděli. Sunul se blátem vozovky, pak sklouzl užovčím pohybem do travnaté strouhy. Ani jim nedal sbohem. Zbledli a roztřásli se vnitřní zimou. Po prvé v životě na ně opravdu sáhla smrt. A ten tam vpředu, Jarda, zkažený septimán a soustružník, má taky náš strach? Za pět minut bylo po všem. Viděli ho, jak se vztyčil, jak vší silou hází balík pod zvednutý předek tanku. Zatřásla jimi rána. Vyskočil plamen, olízl celý předek obludy, vzepjal se. Najednou ji měl v ohnivých drápech. Hurá! zalykali se štěstím. I viděli Jardovo tělo, jak se pomalu, zadrhávajíc o trsy heřmánku, kutálí dolů k řece. Zrovna v těch místech za dětství váleli sudy. Druhý tank couvl. Četař,obhlédl svých devět. Bledých, vzrušených, ale nezraněných. Chce někdo zpátky, hoši? Mlčeli. Jako kdyby přirostli k tomu místu. Jen očima hledali tam dole pod svahem u samé řeky, kde vlny olizují kamení, Jardovo tělo. Leželo hlavou k hladině, jako když hasí žízeň. Pak otevřeli Němci dělovou palbu. Bijí. Bijí. Bijí. Vysoké betonové stožáry, s nichž byly včera ustřeleny lampy, praskají v půli. Asfalt stříká pod dopadem granátů. Na domcích chudáků za řekou odskakují kusy střech. Ječivé vytí vlkodlaků rozdírá sluch. Franta Kroupa i kamarád Nederland, pan nadstrážník Brůček i deset jiných soudruhů leží při úpatí barikády. Na slova není čas. Ohmatávají závěry pušek. A přitom vědí, že jsou bezbranní proti tomu peklu ze vzduchu. Tramvaják s divadelním kukátkem, jehož skla zamlžuje déšť i horečnost mužova dechu, nespouští s očí první barikádu. Už na ně stahujou palbu! Brečel by lítosti. Tam vpředu, sto metrů před tramvajákem, lítají do vzduchu kusy dřev. Mostní beton se drolí pod palicemi granátů. A pak se zvedne dým, tenký dým zápalné oběti, šedobílý. Dřevěná barikáda hoří. Dvě hodiny hořela jejich hranice, bez oddechu zasypávaná hromobitím granátů. Pak kleslo všecko do popela. Cesta na most byla otevřena. Franta i Nederland, pan Brůček s tramvajákem, jatečtí vedle kováků stojí, klečí i leží ve svých palebných postaveních. Změnilo se rozpočitadlo. Teď jsme my první. Leč tma před nimi, tma na mušce jejich zbraní nikoho nevydává. Zalezla bestie do doupěte? Zchromla či zcepeněla? Bojí se tmy, pod jejíž sukní už vypila tolik krve? Kdopak to rozezná Je vůbec někdo, komu dali milost? Koho nechali na pokoji? Po půlnoci přiběhl k barikádě poručík. Místo čepice bílý obvaz, prosakující krví z rozraženého čela. Těžkou pistoli v ruce. Unaven a udýchaný. Kamarádi řekl ztěžka, jak mu zuby brzdily á, každé slovo, kamarádi tuhle barikádu musíme pustit. Nesmysl! křikli na něho zuřivě. Není to maskovaný nepřítel? Zbabělec? Kapitulant? Stříleli po něm divokými nadávkami, po každém slově zoufalejší a zuřivější. j Mávl jen unaveně rukou. Němci jdou po člunech přes řeku. Tam dole na břehu, ve tmě mezi skladišti, prázdnými vagony a převrženými loďkami, je teď bojiště. Za touhle barikádou stojí ještě jedna. Už na předmostí s bočnými ochranami. Tu udržíme. Dole u vody zapraskaly výstřely. Snad jsou teprve v prostředku. Ale snad už mají na břeh jenom skok. A pak Jménem revoluce nařizuju! Malátně vstávají chlap za chlapem. Tuhle jejich barikádu! A bez výstřelu. Hanbou se jim točí hlava. A přece ten tam, poručík, má pravdu. Má vojenskou pravdu. Na břehu je třeba pušek. Na břehu je třeba střelců. Padne-li břeh, dobudou Němci tuhle barikádu zezadu. Všichni se zvedli. Jenom tři trvají ve svých postaveních. Kamarád Nederland. Snad je myšlenkami tam u nich, nad kanálem, ve stínu rozstřílených větrníků, u záhonu tulipánů. U země zničené mořem. A Franta Kroupa. Neboť on střeží dvě řeky, Vltavu i Manzanares. On zná to slavné kovové heslo, které křičeli do tváře útočícím Maurům. Třetí je pan Brůček. Protože on, stará vojna, mordhadry, si chce konečně jednou taky vystřelit.

7 Křiknou na Nederlanda, ukazují mu rukou dozadu. Obrátí se trochu, mávne odmítavě. Usměje se jako školák, jenž páchá nepravost. Křiknou na Frantu. Bratře poručíku, já tady zůstanu. Považuji to za nutný Zbytečně tu zařveš. Ať. Pan Brůček se tváří, jako když spí. Není mu do řeči se zelenáčem. Teprve když tu zůstanou sami tři, důkladně se vysmrká, protáhne se v kříži, a uleviv tak všem tělesným žádostem, spiklenecky zamžourá na Frantu: Dyby to mělo jít po jejich, tak by se člověk ani pořádně k ráně nedostal! Na barikádě je ticho. Němá barikáda. Mrtvá barikáda. Její trojí tep a trojí dech. I trojí oči. Ani rukou nehnou. Leží jak padlí, a ocel automatů je dávno rozehřáta horečnatostí jejich dlaní. Mostní tmu na mušce. Přijdou? Přijdou? Tu se Frantova ruka zvedla. Zlehka a znenáhla, jako by chtěla chytit motýla. Ne, ne, kývá záporným gestem na kamaráda Nederlanda, jenž stáčí hlaveň automatu na řeku. To není naše práce. A Frantův ukazovák se vbodne do vzduchu před nimi. Odtud musí přijít ti naši. Nederland zastaví pohyb automatu, usměje se a kývne na souhlas. Pan Brůček ztěžka zívne. Jde na něj jitřní dřímota. Teprve když den zcela strhne temnou roušku noci, v ránu plném deštného pláče se dočkávají. Ticho oklamalo Němce. Jak přízrační vodníci v zelenohnědých řasnatých pláštích se u spálené barikády na konci mostu vynořují padákoví myslivci. Jeden za druhým se plíží po asfaltu, automaty přichystány k výstřelu. Se stran se kryjí mostní obrubní. Pět. Deset. A pak se s nimi pytel roztrhne, najednou je jich na mostě ke čtyřiceti, padesát. Blíží se k mrtvé barikádě. Jeden z nich přeběhne jako na zkoušku jízdní dráhu. Ticho je láká dál. Frantova noha se potichounku sune k panu Brůčkovi. Zlehka se dotkne strážníkova stehna. Sotva Brůček zvedne hlavu, prst letí varovně k ústům. Nederland se zubí. Pan Brůček pochopil. Štěrbinou zírá na Němce, ruce se mu klepou rozčilením. Ale Frantova ruka zas kývá: Ne, ne, ne! Náš okamžik teprve přijde. Franta Kroupa by zpíval radostí. Hmatá do kapsy pro svou krejčovskou křídu. Pevnými, klidnými tahy maluje písmeno za písmenem: NO P Kamarád Nederland roztáhl ústa k úsměvu, nejšťastnějšímu z těch, co tu dva dni rozdával. Ale než Franta začne čtvrté písmeno, i cizincova ruka chce psát, hmátne po Frantových prstech, vytočí z nich roubík křídy. I za Nederland třeba říci slovo. ASARAN doplní širokými rozkročenými písmeny. NO PASARANI Hastrmani jsou na třicet kroků. Už ztratili před němou barikádou strach, už je jim jasno, že se tu Češi dali na ústup. Jeden od druhého přejímá nákazu zpupné bezstarostnosti. Rysy střehu jim mizí z obličejů, Franta počítá úsměvy. Jdou rovnou k barikádě. Gott mit uns na opascích, granáty v holínkách. Krok za krokem. Oči pana Brůčka jsou žíznivé nedočkavostí. Oči Nederlanda ztvrdly jak čepel útočného nože. A oči Frantovy jediným mrknutím víček dávají povel. Za Prahu! Za Holandsko! Za Španělsko! Soudruhu, pal! Ratatatatatatata, ratatatatatata, ratatatatata. Smrt šmahem všecko podtíná. Charakterizuj jazyk povídky. Přelož do češtiny slova ne česká. Z jakých jsou jazyků? Co znamenají? Najdi citoslovce. Vysvětli pojmenování cizince, který zůstal bránit barikádu. Proč nechal asi autor bránit barikádu policistu z první republiky a Frantu Kroupu? Co tím naznačujeo české společnosti? Proč se povídka jmenuje Němá barikáda? Co znamená: zpupná bezstarostnost?

8 V jaké dřívější válce se Franta Kroupa angažoval? Na jaké byl straně? Vysvětli tučně vytištěnou větu. Proč se jedná o synekdochu? Čím byl Franta Kroupa v civilu? Jaké měl povolání? Jaké památky si přinesl z bývalého konfliktu, kterého se dobrovolně zúčastnil? Co znamená "zkažený septimán"? Vypiš pojmenování pro německé vojáky. Vypiš pojmenování pro útočící tanky. Jakou strategii obránci zvolili? Napiš osnovu povídky. Co napovídá o budoucnosti obránců věta: Do takovýhle postele mámu nepotřebuješ!

9 2. Julius Fuč í k ( ) Roku 1921 vstoupil do KSČ a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Napsal o SSSR knihu reportáží "O zemi, kde zítra znamená již včera". Obdobně kladně laděné knihy o SSSR psali i další levicoví intelektuálové z jiných zemí (Francie), zvaní do této země tamější vládou. Patrně jim byly ukazovány pouze úspěchy, takže se můžeme domnívat, že byli o tom, co píší, přesvědčeni. Roku 1938 si po mnohaleté známosti vzal za ženu Augustu Kodeřicovou, později známou jako Gusta Fučíková. V letech byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. V dubnu 1942 byl zatčen, roku 1943 odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven. Později se objevily nepodložené pověsti, že byl kolaborantem gestapa a jeho poprava byla zinscenována, aby unikl poválečnému trestu. Pan Stanislav Motl však při svém bádání v německých archívech zjistil, že tomu tak nebylo a že skutečně pro výsleších na gestapu nikoho neprozradil. Po roce 1948 z něho komunisté udělali ideál správného komunisty, přeceňovali jeho význam - asi proto, že byl mladý, atraktivně vypadal, byl vzdělaný a - mrtvý, takže už nikdy nemohl svoji vlastní legendu nevhodným chováním narušit. Z tohoto těžila hlavně Gusta Fučíková, která z jeho legendy žila a profitovala celý život. Po roce 1989 byl zase až neúměrně zatracován. Je krásným příkladem autora, jehož dílo bylo stoprocentně zpolitizováno a je na ně nahlíženo pouze pod úhlem politického přesvědčení, objektivita se vytratila. Reportáž psaná na oprátce PŮVODNÍ TEXT Cela 267 Sedm kroků ode dveří k oknu, sedm kroků od okna ke dveřím. To znám. Kolikrát už jsem šlapal tuto vzdálenost po sosnových prknech pankrácké cely! A snad právě v této cele jsem kdysi seděl proto, že jsem příliš naléhavě hájil právo sudetských Němců na sebeurčení a příliš jasně viděl následky národnostní politiky českých měšťáků pro český národ. Teď můj národ napínají na kříž, před celou chodí hlídači ze Sudet a někde venku slepé politické sudičky znovu předou nit pomsty a národnostní nenávisti. Kolik staletí potřebuje člověk, než prohlídne? Kolika tisíci celami už si musilo lidstvo šlapat cestu vpřed? A kolik jich ještě zbývá? Ach, nerudovské Jezulátko, té cesty lidstva ke spasení stále ještě konec není. Ale: už nespi, už nespi! Sedm kroků tam, sedm kroků zpátky. Na jedné stěně sklápěcí kavalec, na druhé stěně smutně hnědá polička s hliněným nádobím. Ano, to znám. Teď je to jen trochu zmechanizováno, topení je ústřední, kbelík je nahrazen splachovacím klozetem a hlavně lidé, hlavně lidé jsou zmechanizováni. Jako automat. Zmačkni knoflík, tj. zarachoť klíčem ve dveřích cely nebo otevři špehýrku a vězňové vyskočí, ať dělají, co dělají, postaví se v pozoru za sebou, otevři dveře a starosta cely vyrazí jedním dechem: Achtung! Celecvózíbnzechcikbelegtmittrajmanalesinordnung. UPRAVENÝ TEXT

10 Cela 267 Sedm kroků ode dveří k oknu, sedm kroků od okna ke dveřím. To znám. Kolikrát už jsem šlapal tuto vzdálenost po sosnových prknech pankrácké cely! A snad právě v této cele jsem kdysi seděl proto, že jsem příliš jasně viděl následky zhoubné politiky českých měšťáků pro český národ. Teď můj národ napínají na kříž, před celou chodí němečtí hlídači a někde venku slepé politické sudičky znovu předou nit zrady. Kolik staletí potřebuje člověk, než prohlídne? Kolika tisíci celami už si musilo lidstvo šlapat cestu vpřed? A kolik jich ještě zbývá? Ach, nerudovské Jezulátko, té cesty lidstva ke spasení stále ještě konec není. Ale: už nespi, už nespi! Sedm kroků tam, sedm kroků zpátky. Na jedné stěně sklápěcí kavalec, na druhé stěně smutně hnědá polička s hliněným nádobím. Ano, to znám. Teď je to jen trochu zmechanizováno, topení je ústřední, kbelík je nahrazen splachovacím klosetem a hlavně lidé, hlavně lidé jsou zmechanisováni. Jako automat. Zmačkni knoflík, tj. zarachoť klíčem ve dveřích cely nebo otevři špehýrku a vězňové vyskočí, ať dělají, co dělají, postaví se v pozoru za sebou, otevři dveře a starosta cely vyrazí jedním dechem: Achtung! Celecvózíbnzechcikbelegtmittrajmanalesinordnung. Najdi rozdíly mezi prvním úplným vydáním Reportáže z roku 1995 a oficiálním komunistickým vydáním z let Proč byla vypuštěna pasáž o sudetských Němcích? Jaká kritika československého státu ve vztahu k nim v textu zaznívá? Jak se změnil význam textu, když byl výrok: nit pomsty a národnostní nenávisti nahrazen výrokem: za nit zrady? Najdi v textu prvky reportáže. Proč je poslední německý výraz psaný dohromady jako jedno slovo? Zjisti na internetu nebo z jiných zdrojů podrobnější informace o J. Fučíkovi. J. Fučík je také autorem literárních studií o významných českých autorech. Zjisti, kterými spisovateli se zabýval.

11 3.Josef Kainar ( ) - Píše tzv. literaturu všedního dne, což znamená, že se záměrně vyhýbá "velkým básnickým" slovům, naopak ve svých básních volí slova všední, obyčejná, "nebásnická". - Jeho texty jsou spíše pesimistické, chybí jásavá oslava krásy života, světa, lásky. Ze života vnímá spíše negativní jevy a jeho hrdinové mají blízko k existencionalismu - úzkost ze života, pocit osamělosti, nepochopení, jejich životy jsou bez perspektivy, jsou drceni dějinami. Sbírka : Nové mýty (Stříhali dohola malého chlapečka, Jaký to s ním bylo, Vlak s vězni) JOSEF KAINAR: STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA (Nové mýty (1946) Stříhali dohola malého chlapečka kadeře padaly k zemi a zmíraly kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Učeň se dívá na malého chlapečka jak malé zvíře se dívává na jiné Ještě ne chytit a rváti si z cizího A už přece Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Že už je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku Jeden z nich Kulhavý učitel na cello Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli Zasmál se nahlas A ono to zaznělo Jako kus masa když pleskne o zem Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět Vešla do katakomb křesťanské sektičky Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět Je vždy kus masa jež pleskne o zem Ráno si staví svou růžovou bandasku Na malá kamínka Na vincka chcípáčka A proto učňovy všelijaké myšlenky jsou vždycky stranou A trochu vlažné Toužení svědící jak uhry pod mýdlem Toužení svědící po malé šatnářce Sedává v kavárně pod svými kabáty Jako pod mladými oběšenci Stříhali dohola malého chlapečka Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti nesmět se pohnouti na židli z železa Už mu to začlo Co symbolizuje první sloka? Jak může souviset se staroslovanskými postřižinami? Jak byste hodnotili jednání pánů ve druhé sloce? Jakými slovy by šlo pojmenovat? Zkuste si druhou a třetí sloku představit zfilmovanou. V jakém filmovém žánru by se mohla tato scéna objevit? Najdi přirovnání. Najdi ve 4 sloce pravopisnou chybu (není myšlena interpunkce). Popiš svými slovy životy učně a šatnářky, jejich životní pocity. Co asi symbolizuje židle, která se stále otáčí a která je ze železa? Co "už začlo" malému chlapečkovi? Kdo báseň zhudebnil?

12 JOSEF KAINAR: TÁCEK V PRSTECH (Lazar a píseň (1960) Někteří lidi moc to uměj s dětma. Ty haranti se jenom na ně třesou, a strejčku sem, a strejčku tam, a von nic nedělá, cukroví nedá, von je nepoplácá, von si je shání ze sebe jak mouchy, a přec je pro ně svatej Holahej. A jeden z takovejch, já řeknu, co si myslím, v srdci mi něco nadosmrti zkazil, něco z něj vzal, tož se mě děcka bojej. Kdybych měl já to sebemenší zdání, kerej to byl, a možná taky kerá, potřetí bych se asi dobře nezvlád. To mě se děcka, řekl bych, až bojej. Ve čtvrtek večer dlívám u Páráčků, přemejšlím vo tom, tácek v prstech točím, a pořád dokola. Já přece nejsem dědek huňatá, já nemám voči jako černý špunty od flašky s jedem, nejsem krkavec, a esli sem chtěl dvakrát koho zabít, tož vy byste se nezvládli, já ano. Ale si myslím, jak ten tácek točím, že příčina je mimo mě a jiná. Já pro lidstvo sem votevřený okno a do srdce mi sáhne, kdo jen chce. Největší štěstí, to je dycky to, za kerý nemůžeš. A neštěstí, kerý sis nezavinil. Jakou češtinou je báseň napsána? Proč? B. Hrabal uvedl svou povídku Jarmilka ( o nehezké dívce, kterou podvedl otec jejího dítěte) textem napsaným na lístku z chemické čistírny: Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. Vysvětli myšlenkovou podobnost citátu a této básně. Vypiš nespisovné výrazy. Najdi slovo,které se do češtiny dostalo z jiného jazyka. Kdo je vypravěčem v básni: autor nebo lyrický subjekt? Popiš pocity lyrického subjektu. Jak vnímá svůj vzhled? Co se mu přihodilo? Kde se patrně monolog odehrává? Podle čeho to lze určit? Pojmenuj, jak se lyrický subjekt cítí.

13 Jaký to s ním bylo (Lazar a píseň) Malinkatej člověk padá zas a zas. Ta země matička, jak ta s ním nakládá! Von padá na nosík, von padá na záda, von padá o stýblo, von padá o kaluže. Kterýmžto padáním se proměňuje v muže. Vyroste z košilky a škobrtne jen zřídka. To dyž ho ošidí ta lasička, ta Lidka, nějakej přechodník anebo panák lihu. Už zvládnul zemskou tíhu, mládenec! S rukama v kapsách po světě se klátí, a propasti jsou pro něj čirej hec, že naučil se vůbec nepadati. No ale právě dyž to nejlíp umí, dyž nohy nehlídá a v hlavince mu zněj vznešený myšlenky jak ňáký hvězdný splavy, najde se kamínek, najde se beznaděj, zašeptá horečka, či suchý stýblo trávy, von padne, a už nevstane. Trošku se zaprášilo. A velkej bude světa soud, esli směl takhle upadnout a jaký to s ním bylo. O jaký věk se patrně jedná v první sloce? A ve druhé a ve třetí? Jaké významy má slovo padání v básni? Co může ve druhé sloce způsobit škobrtnutí hrdiny? Jaký pocit ve druhé sloce vyjadřují poslední 4 verše?1 Najdi kontrast ve třetí sloce. Co může být ve třetí sloce kamínkem, o který hrdina nevratně upadne? Jak se k tomuto jeho pádu staví svět?

14 4. Miroslav Holub ( ) - Byl současně vědec (lékař a biolog) a básník. Tato dualita se zajímavě projevuje v jeho poezii, především při volbě slov, ale i témat. Lékařské prostředí se často promítá do témat jeho básní a lékařské výrazy se také v těchto básních často objevují. Přitom se nedá říci, že by psal o léčení, pacientech apod. V jeho zájmu je především člověk, u kterého hledá skutečné lidské vlastnosti, mezi něž počítá asi hlavně schopnost pomoci a schopnost zůstat "rovný". Možná proto nesměl po roce 1968 publikovat. Po Miroslavu Holubovi byla pojmenována planetka Miroslavholub obíhající v tzv. Hlavním pásu planetek (tedy mezi Marsem a Jupiterem).(zdroj Wikipedie) Sbírka Slabikář, báseň Kosti Odkládáme zbytečné kosti, žebra plazů, čelisti šelem, bederní kost bouře, bludnou kost osudu. Pro rostoucí hlavu člověka hledáme páteř, která by zůstala rovná. Najdi verš, který říká, že by si měl člověk zachovat charakter. Ve kterém verši je řečeno, že se zvětšuje objem lidského vědění? Souvisí množství lidského vědění s morálkou? Jak vyznívá hodnocení doby z hlediska morálky? Které verše říkají, že bychom si měli zachovat povědomí své minulosti? Najdi verš, který by mohl naznačovat lidské velikášství, pocit, že jsme schopni beze zbytku řídit své životy? Najdi verš,který by mohl naznačovat, že ze svých životů eliminujeme nebezpečí. O co se tak možná ochuzujeme? Čím ho pak uměle nahrazujeme? Sbírka Kam teče krev, báseň Pravda Odešel, neomylný, ještě ve dveřích byly podlitina, jak trefil do černého. My dva jsme chvíli seděli a čísla z protokolů na nás koukala jako zelení hlavatí brouci z trhlin večera. Knihy se protahovaly ve hřbetech. Váha si jen tak vážila a skleněné korálky z náhrdelníku boha spánku si šuškaly na mističkách. "Už jsi měl někdy pravdu? řekl jeden z nás. "Já ne." Pak jsme počítali dál. Bylo dost pozdě. A venku mrazivě fialové město dýmu stoupalo ke hvězdám. Zkus vyjádřit hlavní myšlenku básně.

15 Na kterých místech je vyjádřeno hlavní téma básně? Vyjádři pocity lyrických hrdinů ( verš) V jakém vztahu k lyrickým hrdinům je patrně 3. osoba vystupující v prvních třech verších? Pokus se vysvětlit poněkud nelogický dialog. Jakým veršem je báseň napsána? Vysvětli závěrečnou sloku básně.

16 5. Ladislav Mn ač ko ( ) - byl to skutečně česko - slovenský autor. Narodil se na česko slovenské pomezí ve Valašských Klobúcích. Druhé světové války se aktivně účastnil jako partyzán, což zúročil ve svém románu Smrt si říká Engelchen. Zpočátku - jako téměř všichni autoři sympatizuje s komunistickým režimem, později se ale stává jeho kritikem. Kvůli tomu patrně emigruje do Rakouska, ale po roce 1989 se vrací. K vnímání Ladislava Mňačka jako skutečně česko -slovenského autora patří určitě fakt, že se po svém návratu rozhodl žít v Praze, ale zemřel v Bratislavě. Jak chutná moc Frank mu tenhle život nezáviděl. Nebylo proč. Nic proti tomu, že měl pohodlnou vilu, že jeho pracovní vypětí bylo vyšší, jeho potřeba klidu naléhavější, byl prakticky ustavičně v úřadě, ve službě, když se někde něco stalo, vzbudili ho v kteroukoliv noční hodinu. Frank mohl vypnout telefon a nic by se nestalo, ale státník měl na pracovním stole několik linek, které nesměl vypnout nikdy. Potřeboval rychlý a pohodlný vůz, hodně cestoval a často velmi spěšně, když situace ve velmi vzdálené oblasti vyžadovala, aby byl na místě. Je správné, že měl zahradníka, je správné, že měl všechno, jeho postavení bylo reprezentativní, záleželo na jeho oblečení, tohleto všechno měl mít, mohl mít, směl mít, to mu záviděl jen málokdo, a i to jenom nezasvěcení. Ani pokud šlo o jeho práci, nebylo co závidět. Denně se musel zabývat desítkami vážných i méně vážných problémů, z nichž mnohým vůbec nerozuměl, ale za které byl odpovědný. Začínalo to ranní poštou. Výstavba chemického kombinátu byt pro herečku zvláštní příděl aut pro spisovatele vyhradil si totiž, že pouze on bude schvalovat příděly vozů a bytů mimo kvótu, a tak se mu na stole vršily stovky blbostí, které mohl vyřídit referent na okresním úřadě. Je samozřejmé, že se na něj občané obraceli s všemožnými starostmi, ale dobře fungující úřad si dovede s takovými záležitostmi poradit. Jenže on chtěl rozhodovat o všem sám. Tak místo řízení země řešil protekční bytové případy, přiděloval osobní vozidla, určoval s konečnou platností, jestli nějaký student se sporným posudkem smí anebo nesmí studovat na vysoké škole, jestli nějakému defraudantovi mají nebo nemají prominout zbytek trestu. Určoval, kam půjdou miliardy, a nimral se s tisícovkami. Tak se z něho stal postupem doby jakýsi exemplář všereferenta, referentíka přes všechno, výkonného úředníka, beznadějné zahrabaného do detailů tam, kde měl určovat hlavní směry výstavby. Rozhodoval o všem. O tom, co je právo a co neprávo, vyslovoval suverénní soudy o umění, v kterém se nevyznal, dnes vedl poradu o zemědělství, zítra o složité technologii vodních staveb. Jednou se rozčilil na špatně fungující železniční dopravu, vzal si ji sám na čas pod dozor a samozřejmě nevyřešil nic. Je ovšem přirozené, že v každém případě nesli vinu druzí. Tak se stal postupem doby v jeho myšlení celý národ bezhlavou a beztvarou masou, kterou je třeba držet za ručičku, vést, hlídat, trestat, která je nehodná důvěry, která dělá všechno naschvál, a to jemu naschvál, která mu závidí a chce ho znemožnit. V posledních letech už nedůvěřoval vůbec nikomu. Všichni ho zradili, opustili, podvedli, ve všech se zklamal, na nikoho se nemohl spolehnout. Strašně se rozčílil, když dostal zprávu, že cementárna, kterou před několika lety slavnostně otvíral, je postavena na malé bázi vápence, která se při kapacitě závodu vyčerpá za dva za tři roky. Zajel tam osobně dal zavřít projektanty, vyhnal z míst referenty a stavební inženýři, kteří neměli s projektem nic společného, dostali vysoké tresty za sabotáž. Zapomněl? Zapomněl, nebo tenkrát vůbec neposlouchal? Zapomněl že to byl právě on, kdo rozhodl s konečnou platností, kde má cementárna stát? Zapomněl už, jak za ním při oslavách v krajském městě

17 přišla delegace místních funkcionářů a odborníků a upozorňovali ho, že cementárna bude stát po větru, že zasype bílým prachem jedno z nejkrásnějších měst v zemi? Přinesli i protiprojekt, který vypracovali na základě znalostí místních poměrů. Navrhovali v něm postavit cementárnu na druhé straně údolí přímo pod vápencovou horou. Vycítili, že se tím uspoří milióny. A město, jejich město, zůstane nadále perlou krajiny. Zapomněl už? Docela zapomněl, co jim tehdy na jejich naléhavé vysvětlování a prosby odpověděl? Asi zapomněl. Frank nezapomněl. Frank byl svědkem, jak se na delegaci obořil: Kvůli zdejším měšťákům si industrializaci země kazit nedáme. Tak. Basta. Otočil se k nim zády. Oni pokrčili rameny a pobouřeně, uraženě, ustrašeně odešli. Dnes se dopravuje vápenec do cementárny po několikakilometrové lanovce, z lomu, který byl nedávno otevřen přesně na úpatí té hory, kde tenkrát chtěli postavit cementárnu místní a s místními poměry obeznámení občané. Město je zasypané špinavě bílou vrstvou těžkého cementového prachu. Když si člověk po půlhodinovém pobytu na ulici přejede rukou obličej, může se mu stát, že se mu na tváři objeví krvavý šrám po ostrém prášku, jímž se podrápal. A dneska? On leží na márách a v delegaci, která přijela z toho města držet čestnou stráž, byli dva, ke kterým se tenkrát obrátil zády Určitě se v průběhu doby sám přesvědčil, že nejeden jeho škrt pera přinesl místo prospěchu katastrofu. Ale vždycky to zavinili ti druzí. Chtěli podkopat jeho pozici. Chtěli ho zdiskreditovat, znemožnit, předkládali mu naschvál k podpisu špatné podklady. Nakonec už se bál rozhodnout o čemkoliv. O to zarytěji však upevňoval své osobní postavení, uzurpoval pro sebe stále větší pravomoci, soustřeďoval ve svých rukou veškerou dostupnou moc. Ne aby vládl, toho už se vzdal. Ale aby se udržel, aby se uchoval, cítil se tak méně zranitelný a jistější. Stejně se bál. Bál se. Strašně se bál jediného člověka, který byl mimo dosah jeho možností, který měl stejně pevné, ne-li pevnější postavení. Bál se Galoviče. Právem se ho bál, právem se domníval, že Galovič celou dobu jen číhá, jak mu zakroutit krkem. Frank, který po celou dobu jeho závratné kariéry sledoval jeho vzestup i pád, přičemž ne všechno považoval za vzestup a ne všechno za pád, už dávno všechno předvídal. Nebyli už s mrtvým zadobře, ale Frank se přesto rozmýšlel. Nemá za ním jít? Nemá mu říct všechno, co si myslí? Nebylo by to k ničemu. Bylo už pozdě. A postupem doby na něm přestalo Frankovi záležet docela. Jen v posledních letech mu bylo státníka přece jen líto Jak chutná Moc? Najděte její klady i zápory. V jakého člověka téměř neomezená moc hrdinu změnila? Pojmenuj jeho vlastnosti. Najdi příklady nesprávného jednání vysoce postaveného státníka. Jakým způsobem hrdina "vládl"? C o dělal špatně? Vypiš zápory tak vysokého postavení. Příběh je vyprávěn Frankem, vládním fotografem. V čem je výhoda takovéhoto vypravěče? Pokus se postihnout jazyk ukázky. Který slovní druh je jen málo zastoupen? Proč? Co je to stihomam? Najdi jeho začátky u hrdiny. Proč se často u vysoce postavených lidí objevuje? Najdi věty, které jsou vlastně vnitřním monologem mrtvého hrdiny v ukázce.

18 6. Arnos t Lustig ( ) - Autor, jehož život byl hodně ovlivněn jeho židovským původem. Za války prošel několika koncentračními a vyhlazovacími tábory, v roce 1945 uprchl z transportu smrti a do konce války se skrýval. Později pracoval jako redaktor, zpravodaj v Izraeli a v roce 1968 emigroval do USA, kde přednášel na univerzitě. - Ve svých knihách se často vrací k tématice vyhlazovacích táborů, neokázalými slovy, jakoby jen mezi řečí popisuje atmosféru hrůzy a smrti, která deformuje psychiku jeho hrdinů. O to působivější jsou jeho texty, je z nich poznat, že pocity, které sděluje, jsou jím skutečně prožité. Hrdiny jeho knih jsou často ženy. Obecně spíše pasivně přijímají realitu, ale když se dostanou do mezní situace, vzchopí se k aktivnímu činu. Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou Po kratičkém prodlení na rampě se jich ujal pan Bedřich Brenske, velitel tajného oddělení, aby se zacházení s nimi okamžitě odlišilo od zacházení s ostatními, upozornil je na to, že budou krátce internováni před svou další cestou na západ od Generálního gouvernementu v těchto budovách a dále že se on osobně bude snažit splnit každé jejich přání, pokud ovšem bude splnění v jeho silách a zároveň v souladu se zájmy říše, protože i v tak mimořádném případě může platit: bližší košile než kabát. Zřejmě to slyšela část právě příchozích z Varšavy, kteří přijeli po téměř půlročním přesedání na rampu druhým vlakem, a mezi nimi Kateřina Horovitzová, otec jí zrovna říkal, dívaje se na množství lidí za dráty a na dýmající komín za kolejištěm: Sem si přicházíme pro smrt. V rodině Horovitzů se nikdy neslušelo odmlouvat otci. Nebyla také ještě natolik samostatná, aby si to dovolila, ale vystoupila z vlaku unavená a vyplašená, a tak s otcem nejdříve v duchu nesouhlasila, a pak to nahlas vyjevila, snad přitom její pohled anebo vláčný taneční krok, pýcha, nebo dokonce jmenovitá žádost (to nikdo přesně nevěděl a také na tom z hlediska výsledku nezáleželo), přiměly Hermana Cohena, prostředníka mezi panem Bedřichem Brenskem a skupinou, aby ho o ni požádal. (To byla chvíle, kdy říkala otci nepokrytě a upřímně Ale já nechci zemřít.."). Celý tábor také už věděl, že pan Brenske bez otálení svolil (to se pak více než cokoli jiného z jeho činů a slov rozneslo rychlostí blesku), požádal Kateřinu Horovitzovou, aby vykročila ze své řady a aby se připojila k americké skupině, kufry že jí budou dodány s malým zpožděním, hned vystoupila a její otec byl davem tlačen ke straně a dál. A konečně věděli v táboře kus cesty tady odtud i to, že matka Kateřiny Horovitzové, její otec, děd a všech šest sester bylo zaplynováno hned poté, co ona sama v doprovodu pana Brenskeho a ostatních skutečně opustila rampu, marně se do té chvíle otáčela, mezi kolejemi a cestou panoval zmatek, jeden nevěděl o druhém, lidé hledali svá zavazadla, manželky muže a otcové a matky děti a naopak. V táboře byli seznámeni dokonce už i s takovými podrobnostmi, jako že se to rodině Kateřiny Horovitzové stalo ve třetí plynové komoře a že všech devět těl bylo vzápětí po zaplynování spáleno v pecích, kde měl své komando rabín Dajem z Lodže. Krejčí se díval na pana Hermana Cohena a úkosem, ale nenápadně rovněž na vojáka, a to i proto, aby se nemusel koukat zpříma na Kateřinu Horovitzovou, nevěděl, jak by jí tuto novinu sdělil a zda by

19 vůbec bylo vhodné, aby něco takového teď tanečnici sděloval. Uznával v duchu, že je ve svém dětském výrazu, dozrávajícím těle a tváři mladé ženy opravdu taková, jak se v celém vedlejším táboře říkalo, dobře odpočítaná půldruhá hodina po jejím odchodu stačila, aby se z toho už stala legenda, hned se vyrojily řeči o krásné, ale zbabělé židovce, která se vymkla z údělu, přichystaného celé její rodině. Byla to zbabělost z nutnosti, ale možná, že ne tak docela, konec konců i jiní ještě toužili po životě, jakoby nikdo neznal předem svou míru. A nepodobal se beztak všechen vnější svět táboru, který už všude natáhl své ostnaté dráty jako chtivé a silné ruce, takže mu venkoncem nikdo nemůže ujít nastálo? Krejčí tudíž zavrhl, přešel a odpustil sebevědomý tón, kterým k němu hovořil tento americkopolský Herman Cohen, obřezaný navlas stejně jako on. Aby to zakryl, tvářil se dál, jako by ho zajímaly boháčovy vycpávky. A znovu se upnul ke Kateřině Horovitzové. To ostatní, co se jí týkalo, bylo spojováno v ústech nejstarších a nejvzdělanějších vězňů, s kterými se krejčí stýkal a kteří ještě nešli do komor (a to byl jen žalostný zbyteček, protože více a déle než silní duchem odolávali silní tělem), s příběhy z jedné starověké země (kde slavná mladá žena, díky svému strýci, zabránila vyhubení svých nevinných bratří) a ze středověkého Španělska (kde pro krásnou židovku zapomněl jistý náruživý král na svou vlastní manželku). Něco ze vzdáleného, až neskutečného půvabu těchto zkazek však probíhalo jako ozvěnou i nyní ve slovech, která si v souvislosti s ní v duchu vybavoval, a to dokonce jako koruna toho všeho, i když pro ni dosud bez jasnějšího konce, zato s jasným vědomím, že s jejími lidmi se to už dovršilo. Bylo to všechno právě teď, říkal si krejčí, během jedné a půl hodiny, v nejsoučasnějším okamžiku, kdy on a oni svorně spolu s ním a s ní a s panem Cohenem a těmito druhými devatenácti vdechovali bahnitý vzduch těchto zářijových polských rovin, široko daleko už značně prosycených mastnotou spálených lidských kostí a masa a lidského sádla, což ubíralo prastarým bažinám hloubku i vůni. Začalo se o ní po táborových pláních a koutech vyprávět, že už ve dvanácti letech tančila místo učení a bývala bita, protože každá židovská matka, která nemiluje metlu, nemá patrně ani ráda své dítě, a že později, když se z plukovnického Polska stal Generální gouvernement, tančila prý na jakémsi večírku, přepadeném německými vojáky, všechny ženy a dívky tu prý byly znásilněny, kromě ní, protože doslova uchvátila německého komandanta, a ten pak za to byl degradován a okamžitě odeslán na východní frontu, kde zemřel, nikoli však ruskou střelou, nýbrž naopak kulí z německé parabely vojenské frontové policie, do týla, jak umírají zrádci. Vypiš v heslech biografické údaje Kateřiny Horowitzové. Zhodnoť jazykovou stránku textu - výběr slov, věty... V které zemi se příběh odehrává? Co se dovídáme o výchovných metodách v židovských rodinách? V kterém měsíci se děj odehrává? Vysvětli:", která se vymkla z údělu, přichystaného celé její rodině..." Jak skončila její rodina? Kolik členů rodiny Kateřiny Horowitzové je zmiňováno? Jaký je vztah Kateřiny Horowitzové a Hermana Cohena? Kdo je Bedřich Brenske? Vysvětli: " A nepodobal se beztak všechen vnější svět táboru, který už všude natáhl své ostnaté dráty jako chtivé a silné ruce, takže mu venkoncem nikdo nemůže ujít nastálo?" Vysvětli: Něco ze vzdáleného, až neskutečného půvabu těchto zkazek však probíhalo jako ozvěnou i nyní ve slovech, která si v souvislosti s ní v duchu vybavoval, a to dokonce jako koruna toho všeho, i když pro ni dosud bez jasnějšího konce, zato s jasným vědomím, že s jejími lidmi se to už dovršilo." Byli Němci fašisty nuceni k násilnostem proti Židům? Ukaž na příkladu z textu.

20 7. Jan Pročha zka ( ) - zpočátku, stejně jako většina jeho vrstevníků, věřil v komunismus. Od šedesátých let se ale snaží prosazovat uvolnění politické atmosféry a v roce 1968 se stává místopředsedou Svazu československých spisovatelů. Za svoje názory vyjadřované po vítězné okupaci vojsk Varšavské smlouvy se v tisku objevují útoky proti němu a je i vyslýchán, patrně i pomocí násilí, na StB. Je pravděpodobné, že tyto fyzické výslechy mu podlomily zdraví, protože poměrně brzy nato umírá - přestože všichni jeho vrstevníci ho vnímali jako zdravého, silného muže. Dílo: je autorem scénáře slavného filmu Už zase skáču přes kaluže a je rovněž autorem několika literárních děl, např. Přestřelka, Kočár do Vídně (zfilmováno), Ucho (filmová povídka) a dalších. Ucho Přičapla. Aby zvedla pyramidu talířů. Ze země. Má nádobí narovnané všude pod dřezem. Snad sto talířů! A v té chvíli, když už talíře uchopila do náruče a nadzvedla, ale ještě dřepěla na zemí, uviděla u nohou dřezu neobvyklý předmět. Který Annu okamžitě upoutal. Byl to dírkovaný černý hranolek. položený na linoleu. Z hranolku vycházely dvě zaizolované šňůrečky. Velice tenounké. Obě jsou na konci opatřeny banánky. Zasunuty jsou v dírečkách. Otvůrky jsou až skoro při lajsničce, která odděluje podlahu od zdi..."ludvo!" špitne Anna. "Ludvo!" Otočí k Ludvíkovi tvář..."hele, "něco jsem našla!"... Hlavy mají takřka u sebe. Jsou obklopeni špinavým nádobím, splašky v otřískaném kbelíku, lepenkovou krabicí, která je plná zbytků starého chleba. Ludvík už předmět vidí. "Včera to tady nebylo...! "řekne Anna. Ludvík si dá prst na ústa. Významně. Aby mlčela. Chce na předmět sáhnout, už k hranolku napřáhl ruku, ale pak ji zase stáhne zpátky....napřímí se. Anna se taky napřímí. Ludvík vydechne. A pustí hlasitěji proud vody.!to je...ucho!" řekne. "Ne...!" "Psst!" "Přece by to nedali...aby se na to... přišlo! To by je přece muselo napadnout, že se na to přijde!"... Muselo by je přeci napadnout..., že tohleto uvidíme!" Ludvík je zelený. Jako tráva. Znovu ztrácí všechnu sebejistotu... "Možná, že mají o naší rodině už podrobné informace. Možná vědí, že se u nás vytírají podlahy jenom na Vánoce. A o Velikonocích..." Podívá se na Annu. Je vidět, že ho něco napadlo. Ludvík řekne šeptem jediné slovo. Kterému Anna nerozumí. "Prach...!" sykl. A znovu si klekl... Svíčkou si svítí přímo k předmětu. Všude kolem je sametová vrstva prachu. Ludvík do prachu udělá prstem čáru. Aby to Anna viděla. Ukazuje jí prst. A pak se druhým prstem dotkne veleopatrně Ucha. Lehce po Uchu prst táhne. A zvedne. Prst je úplně čistý!...potom lehounce Ucho nadzvedne. Aby nevytáhl šňůrečky. Ze zdířky. Ani decimetr. Aby mohl pod Ucho šmátnout prstem. Pod hranolkem je stejná vrstva prachu! Jako všude kolem...! Obezřetně věc položí. Se zatajeným dechem se postaví. Anna se taky postaví....ludvík vezme Annu za ruku. Odvádí ji do haly. Jdou do dveří, kde této noci ještě nebyli. Je to hned pod schodištěm... Je to jejich druhý záchod. Ucpaný. Klozetová mísa je až po povrch zavodněná. "Co jsme... říkali v kuchyni?" řekne Ludvík. Přiškrceně. V pyžamu se dusí. "O čem jsme vlastně v kuchyni... mluvili?" "O všem. V kuchyni přece mluvíme o všem!"... "Já se z toho... smradu tady zblázním!" řekne Ludvík. "Přece můžeš aspoň otevřít okýnko...?" Ludvík se podívá po okénku. "Já tam nedošáhnu," řekne Anna. Ludvík vystoupí na míru. Vzpaží. Takto na okénko dosáhne. Už hmatá po kličce. Když na rantlíku okénka něco ucítí. Hmatá. Hmatá. Klouže po tom prsty. Připadá mu to jako hranolek. "Přines židli!" sykne. "Přines sem sesli! Dělej!" A když tam potom už měl štokrle. A na štokrleti ještě židli. Vyšplhal akrobaticky nahoru. Zatímco Anna mu vratkou pyramidu držela, uviděl na římse okénka stejné Ucho, jaké nalezli v kuchyni u nohou dřezu... Annu vystrčil ze záchodku. Zavře... "Je to tam taky!" šeptne. Rozběhne se po schodech nahoru. Má výraz odpovídající pokročilému stupni šílenství...pochopil, že je to i v koupelně...oba stojí na chodbě. "Ludvo...!" "Psssst!" "Kde... můžeme mluvit...?" "Nikde!" řekl. "Už nikde!"... Pohybují se ve svém domě jako už v cizím domě. Obezřetně. Po špičkách. Nemluví...

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Střední průmyslová škola stavební Pardubice

Střední průmyslová škola stavební Pardubice Střední průmyslová škola stavební Pardubice Vzdělávací oblast: Český jazyk a literatura Název: Vyšší princip Autor: Mgr. Eva Kotalová Datum, třída: 14. 10. 2013, 4.B-PS Stručná anotace: Pracovní list obsahuje

Více

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor Tématický celek Ročník CZ.1.07/1.5.00/34.0448 ICT- CJ2 2/12 Arnošt Lustig - Modlitba

Více

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor Tématický celek Ročník Datum tvorby Anotace Metodický pokyn CZ.1.07/1.5.00/34.0448 ICT-

Více

Č Í S L O D U M U : V Y _ 1 2 _ I N O V A C E _ 2 3 _ C J L _ L V Z D Ě L Á V A C Í O B O R : L I T E R A T U R A

Č Í S L O D U M U : V Y _ 1 2 _ I N O V A C E _ 2 3 _ C J L _ L V Z D Ě L Á V A C Í O B O R : L I T E R A T U R A J M É N O A U T O R A : M G R. H A N A B O H Á Č O V Á D A T U M V Y T V O Ř E N Í : 0 6. 0 4. 2 0 1 3 Č Í S L O D U M U : V Y _ 1 2 _ I N O V A C E _ 2 3 _ C J L _ L R O Č N Í K : I V. Č E S K Ý J A Z

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Česká literatura od poloviny 19. století

Česká literatura od poloviny 19. století Česká literatura od poloviny 19. století Mgr. Lenka Trtíková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou ARNOŠT LUSTIG Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou VY_32_INOVACE_06_2_09_CJ Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Obraz 2. světové války v české literatuře I.

Obraz 2. světové války v české literatuře I. Obraz 2. světové války v české literatuře I. AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 3. 11. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Jazyk a jazyková komunikace

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Obraz 2. světové války v české literatuře II.

Obraz 2. světové války v české literatuře II. Obraz 2. světové války v české literatuře II. AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 3. 11. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Jazyk a jazyková komunikace

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Název projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Číslo a název šablony klíčové aktivity III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Klíčová aktivita III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

"Dámy mají právo na shovívavost," brání neznámou dívku spolupracovnice.

Dámy mají právo na shovívavost, brání neznámou dívku spolupracovnice. Pondělky by neměly být nebo aspoň týden by neměl začínat pondělím. Horký čaj spaluje jazyk, patro i hrdlo, příznačná vůně se ztratila v očekáváních dne. To není sobotní mléko či nedělní kakao s minutami

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Gymnázium, Brno, Elgartova 3

Gymnázium, Brno, Elgartova 3 Gymnázium, Brno, Elgartova 3 GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0925 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Téma: Vybraná díla z české literatury

Více

Bojovníci za pravdu. Někdo musí něco udělat, a to dnes!

Bojovníci za pravdu. Někdo musí něco udělat, a to dnes! Bojovníci za pravdu Těžko říct, co se člověku táhne hlavou, když dospívá. Svět na něj doráží, nutí ho do pochodu, za dávnými příběhy pohádek a dobra ukazuje jen rozšklebenou tvář a výsměch. Všechno se

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela Václav Klein Text a fotografie 2015 Václav Klein Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-7536-012-0

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Odraz 1. světové války v literatuře pracovní list Práce s textem I Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Švejk udělal hlavou obrat nalevo a kráčel tak dál vedle poručíka Duba tak

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Životní příběh paní Jitky Liškové

Životní příběh paní Jitky Liškové Životní příběh paní Jitky Liškové Zpracovali: Ampapa David, Krebsová Monika, Lišková Barbora, Smazalová Pavlína, Vaculová Kateřina, žáci 7. třídy ZŠ E.Rošického 2, Jihlava, pod vedením paní učitelky Jiřiny

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Téma sady: Literatura a film pro sedmý, osmý a devátý ročník

Téma sady: Literatura a film pro sedmý, osmý a devátý ročník Název školy: Základní škola a Mateřská škola Žalany Číslo projektu: CZ. 1.07/1.4.00/21.3210 Téma sady: Literatura a film pro sedmý, osmý a devátý ročník Název DUM: VY_32_INOVACE_2C_7_Arnošt_Lustig Vyučovací

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

EXILOVÁ A SAMIZDATOVÁ LITERATURA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

EXILOVÁ A SAMIZDATOVÁ LITERATURA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje EXILOVÁ A SAMIZDATOVÁ LITERATURA Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje říjen 2010 Mgr. Jitka Riedlová EXILOVÁ A SAMIZDATOVÁ LITERATURA 21.

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937)

Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937) Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937) Simplified Reading for Czech Learners (Level B1) Simplified Books in Czech, Volume 1 Česká adaptovaná četba, 1. svazek Adaptovali Pavla Macháčková a Milan Ončák Ilustrovala

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám VY_32_INOVACE_ČJM4_4960_ZEM Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0883 Název projektu: Rozvoj vzdělanosti Číslo šablony: III/2 Datum vytvoření:

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Pracovní list Jan Drda, Ludvík Aškenazy

Pracovní list Jan Drda, Ludvík Aškenazy Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Pracovní

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Karel Hynek Mácha. Život a dílo

Karel Hynek Mácha. Život a dílo Karel Hynek Mácha Život a dílo Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) jeden z největších českých básníků, ve své době nepochopen představitel romantismu a zakladatel

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Literární druhy a žánry hrou

Literární druhy a žánry hrou Literární druhy a žánry hrou MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_03_14 Tématický celek:

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Gymnázium, Brno, Elgartova 3

Gymnázium, Brno, Elgartova 3 Gymnázium, Brno, Elgartova 3 GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0925 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Téma: Vybraná díla z české literatury

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Škola. Autor Číslo projektu Číslo Název tematického celku Téma hodiny Předmět Ročník/y/ Anotace

Škola. Autor Číslo projektu Číslo Název tematického celku Téma hodiny Předmět Ročník/y/ Anotace Škola Autor Číslo projektu Číslo Název tematického celku Téma hodiny Předmět Ročník/y/ Anotace Očekávaný výstup Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Hustopeče, Masarykovo nám. 1 Mgr. Kateřina

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13 Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: PoznejBibli biblické příběhy pro děti Vedoucí skupiny: 1. lekce: Mojžíš Hod beránka Přečti si: Exodus 12,1-14 a 29-36 a 50-51 Klíčový

Více

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ:

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ: Test týmových rolí Pokyny: U každé otázky (I - VII), rozdělte 10 bodů mezi jednotlivé věty podle toho, do jaké míry vystihují vaše chování. V krajním případě můžete rozdělit těchto 10 bodů mezi všechny

Více

Dějepisná olympiáda 36. ročník - 2006/2007. Zadání úkolů krajského kola - test

Dějepisná olympiáda 36. ročník - 2006/2007. Zadání úkolů krajského kola - test Celkový počet získaných bodů: Č. Jméno Adresa školy.. Adresa bydliště.. (Jméno a adresu vyplňte až po ukončení soutěžního kola, především u prací postupujících do vyššího kola.) Národní institut dětí a

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Mgr. Petra Hrnčířová. Období tvorby Říjen 2012. Střední vzdělání s MZ, nástavbové studium 2. ročník. Literární výchova Bohumil Hrabal.

Mgr. Petra Hrnčířová. Období tvorby Říjen 2012. Střední vzdělání s MZ, nástavbové studium 2. ročník. Literární výchova Bohumil Hrabal. B Anotace Pracovní list zaměřený na rozbor textu Bohumila Hrabala, zopakování informací z daného historicko-společenského období, práce s pojmy z oblasti lexikologie, morfologie, syntaxe, sémantiky, literární

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více