Biologický materiál k biochemickému vyšetření

Transkript

1 Biologický materiál k biochemickému vyšetření Správný odběr vzorku je prvním předpokladem k získání správného výsledku. Výsledek může ovlivnit několik faktorů. Jsou to biologické vlivy (osoba pacienta), způsob odběru, transport a skladování vzorku. Odběrem vzorku začíná preanalytická fáze klinickobiochemického vyšetření (někdy se za počátek této fáze považuje už požadavek na vyšetření) vlastní stanovení je analytická fáze, pak následuje postanalytická fáze (chemická kontrola metody, lékařská kontrola, tisk a zápis dat, dodání výsledku lékaři). Biologické vlivy dělíme na: - dané a neovlivnitelné (rasa, pohlaví, věk) - proměnlivé a ovlivnitelné (životní styl, kouření, alkohol, diety, léky, odběr nalačno, čas odběru denní rytmus, menstruační cyklus). Při odběru vzorku musíme brát v úvahu polohu pacienta a místo odběru, správnou zkumavku pro odběr krve (srážlivá nebo nesrážlivá krev, vhodné protisrážlivé činidlo), množství vzorku a jeho správné označení. Při transportu vzorku se nejvíce uplatní vliv teploty a doba přepravy do laboratoře. Různé analyty jsou různě stabilní při běžných teplotách a v chladu, některé je dokonce vhodné transportovat na ledu, v případě speciálních metod i zamražené. Biologický materiál považujeme vždy za potenciálně infekční a při zacházení s ním dodržujeme všechny podmínky bezpečnosti práce (používání rukavic, vakuové odběrové systémy, desinfekce pracoviště po skončení práce, zákaz jídla, pití a kouření na pracovištích). Pro stanovení různých analytů v krvi používáme chemické, imunochemické, turbidimetrické, elektroforetické a další speciální metody. Moč vyšetřujeme fyzikálně, chemicky a mikroskopicky. Likvor vyhodnocujeme fyzikálně, chemicky a mikroskopicky. Žaludeční a pankreatickou šťávu z hlediska klinické biochemie zkoumáme fyzikálně a chemicky. Ve stolici se provádějí imunochemické testy. Speciální testy se provádějí na rozlišení exsudátu a transudátu. Zkoumá se složení močových kamenů, vyšetřují se sliny (drogy), plodová voda (genetické vady), sperma (imunologické metody), pot (chloridy, drogy, proteiny). Odběr a zpracování krve: Krev je nejčastější odebíraný vzorek. Odebírá se krev venosní, kapilární a arteriální. Odběr venosní krve. Předpokladem správného odběru je poučení pacienta. Ten by měl být hodin nalačno, neměl by kouřit, pít alkohol, nevykonávat fyzicky náročnou

2 činnost, obvyklý odběr je mezi 6 9 hodinou ranní. Před některým vyšetřením nebo funkčním testem se musí dodržovat speciální dieta. Nejvhodnější poloha při odběru je vsedě, až pololeže, vhodný je před ním i krátký naprostý fyzický klid. Nerozhoduje, z které ruky se odběr dělá, na ruce by neměly být modřiny, u žen by na této straně neměla být mastektomie (chirurgické odnětí prsu). Speciální pozornost je nutné věnovat odběrům při infusích, z kanyly a z portu. Kůže v okolí místa odběru (nejčastěji kubitální žíla v loketním ohbí) se desinfikuje vhodným prostředkem (Cutasept, Septonex, 70 % isopropylalkohol; je nutné dát pozor na případné ovlivnění výsledku). Necháme volně zaschnout, stékající desinfekci otřeme čtverečkem buničiny. Vlhká kůže by mohla způsobit hemolýzu vzorku. Paže má být natažená směrem dolů, turniket alespoň 2,5 cm široký, přiložený ve výši cm nad loktem, nemá být použit déle než 1 min. Paží se necvičí, pacient pouze zatne pěst. Při cvičení a zatažení delším než 5 min dochází ke změnám koncentrace nebo katalytické koncentrace některých analytů ( K +, laktát, cholesterol, bilirubin, ALT, AST, CK, LD). Je to dáno přesunem vody a nízkomolekulárních látek přes kapilární stěnu a změnou aerobního metabolismu na anaerobní. U starších dětí se provádí odběr ze žíly stejným postupem. Děti musíme uklidnit, protože vlivem strachu a stresu by mohlo dojít ke zkreslení výsledku (zvýšený adrenalin ovlivní hladinu glukosy). U mladších dětí a novorozenců je lépe provádět odběr kapilární krve. Po odběru se na vpich přiloží sterilní čtvereček buničiny a místo se stlačí na 2 3 min. Po odběru krve by pacient neměl vykonávat fyzicky náročnou činnost a odběrovou paži zatěžovat. Odebírá se do skleněných i plastových zkumavek, ve skleněných dochází k rychlejšímu sražení krve, ale může dojít ke zkreslení výsledků, např. u stopových prvků. Obsah zkumavek, které obsahují protisrážlivá činidla, je nutné okamžitě po odběru dobře promíchat pomalým desetinásobným převrácením uzavřené zkumavky, aby nedošlo k vytvoření mikrosraženin. Zkumavkami netřepeme, mohlo by dojít k mechanické hemolýze, denaturaci bílkovin a snížení aktivity enzymů. S výhodou se používají vakuové odběrové systémy, které mají i barevně odlišené zátky podle druhu přídavku ve zkumavce. Barvy se liší podle výrobců, proto je nutné na začátku používání zkontrolovat typy zkumavek. Pokud má pacient předepsáno více typů vyšetření a odebíráme do více zkumavek, začíná se nabírat do zkumavek bez přídavků, pak s citrátem na koagulační faktory, heparinem, následuje EDTA pro krevní obraz a případně zkumavky s inhibitory glykolýzy. U vakuových systémů je nutné vyčkat, až ustane nasávání krve. Při předčasném vysunutí zkumavky by množství krve bylo menší a porušil by se správný poměr krve k protisrážlivému činidlu.

3 Odběrové zkumavky musí být jednoznačně označeny, nejčastěji jménem pacienta, případně identifikačním nebo čárovým kódem. Záměna vzorků je nejčastější preanalytickou chybou. U řady stanovení v podstatě nerozhoduje, zda se stanovení provádí ze séra nebo plasmy, pokud si uvědomíme komplexotvorné působení některých činidel a druh kationtů (lithné či amonné soli). Sérum se získá z plné krve po jejím 30 min stání, kdy dojde ke sražení. Centrifugací 5-10 min při 2000 g oddělíme krevní koláč a sérum. Při použití antikoagulačních látek můžeme centrifugovat okamžitě, obvykle 15 min, plasma tak oproti séru obsahuje navíc především fibrinogen a ostatní koagulační faktory. Některé zkumavky obsahují zvláštní separační gely. Pro centrifugaci a dokonalé oddělení krevních elementů je nutné se řídit údaji výrobce. Jejich použití může ovlivnit stanovení některých analytů. Zkumavky není možné stáčet opakovaně, krvinky musí být odděleny do ½ h po stočení vzorku. Po oddělení séra se vyhodnotí, zda je hemolytické (rozpad erytrocytů), ikterické (vyšší koncentrace bilirubinu), nebo chylosní (vyšší obsah lipoproteinů). Odběr kapilární krve. Provádí se, pokud je pro některá vyšetření potřeba málo materiálu, nebo se odběr provádí opakovaně v krátkém čase (diabetici, OGTT, ABR). Výhodný je tento typ odběru u novorozenců a nedonošenců, kdy se provádí z bočních stran patičky nebo prstu, méně vhodný je odběr z ušního lalůčku nebo z palečku na noze. Kůži prohřejeme přiložením teplého látky, desinfikujeme 70 % vodným roztokem isopropylalkoholu, osušíme sterilním čtverečkem a opatrně vpichujeme jehlu. Hloubka vpichu na patičce by neměla být větší než 2,4 mm, aby nedošlo k narušení kosti, zvláště u nedonošenců. Výhodnější je proto použití poloautomatické lancety s nastavitelnou hloubkou vpichu. První kapka se otře, protože obsahuje vyšší procento tkáňového moku, nabírá se z další kapky krve. Prst nesmíme příliš mnout a krev vymačkávat, protože to by vedlo spíše k naředění tkáňovým mokem. Ke zkreslení může docházet i u pacientů se špatným krevním oběhem a nedostatečným prokrvením periferie. Krev se nejčastěji odebírá ze strany třetího nebo čtvrtého prstu nepíšící ruky. Krev se nasává do špičky pipety nebo do heparinizované kapiláry. Pozor se musí dávat při anaerobním odběru na vniknutí bublinek vzduchu, které by změnily poměr plynů, nebo by došlo k uvolnění NH 3. Obsah kapiláry je nutné promíchat pomocí drátku a magnetu. Často se odběr kapilární krve využívá pro metody POCT. Odběr arteriální krve. Je to rizikový odběr a často ho vykonává lékař nebo proškolený personál. Nejčastěji se odebírá anaerobně do heparinizovaných kapilár na vyšetření acodobazického stavu a NH 3. I pro odběry kapilární a arteriální krve existují vakuové systémy.

4 Transport a uchovávání vzorku krve. Přesun označeného vzorku s přiloženou žádankou do laboratoře musí být neprodlený, zvláště pokud je odesílána plná krev. Vzorek je nutné ochránit před mrazem i přehřátím (ovlivnění enzymů) i světlem (odbourávání bilirubinu, porfyrinů, folátů). Do vzdálenějších laboratoří je vhodnější odesílat sérum nebo plasmu. Ve speciálních případech se vzorky přenášejí na tajícím ledu (ABR, NH 3 ), na ledu přímo vytaženém z mrazáku by mohlo dojít ke zmrznutí a hemolýze vzorku. Při uchování séra je nejjednodušší uložit ho v chladničce při +4 C. Zkumavka musí být dobře uzavřena, aby se zabránilo odpařování vody. Pro delší skladování je vhodné vzorek (s výjimkou analytů pro některá stanovení lipoproteinů) zamrazit při 20 C, případně 70 C. Vzorky nelze opakovaně rozmrazovat a zmrazovat. Mrazák je nutné kontrolovat hlavně po výpadcích proudu. Změny koncentrací analytů při skladování jsou již dobře prozkoumány. Odběr moče: Moč je biologický materiál, který je téměř vždy k dispozici v dostatečném množství. Pro vyšetření moče a močového sedimentu je nejvhodnější střední proud ranní moče, po náležité hygienické očistě. Moč se zachytí do čisté nádoby, řádně označené. Vyšetření musí být provedeno do 1 h, jinak může dojít k rozpadu buněk a válců. Pro kvantitativní stanovení různých analytů a pro podrobnější vyšetření se moč sbírá, nejčastěji 3 h pro Hamburgerův sediment, h pro clearance kreatininu nebo vyšetření iontů a hormonů. Většinou není nutné moč konzervovat, stačí ji uchovávat v chladu. Pro některá stanovení je nutné moč okyselit (HCl) nebo konzervovat (azid sodný). Při sběru moči musíme pacienta poučit jak sběr začít (vymočí se do mísy, od té doby moč sbírá; pozor na ztráty při stolici) a ukončit (v danou dobu se vymočí naposledy do sběrné nádoby). Všechna moč se poté promíchá, změří se její objem a vzorek s vyplněnou žádankou se odešle do laboratoře. Odběr stolice: Hnědé zbarvení je dáno produkty odbourávání bilirubinu. Zápach pochází z organických sirných sloučenin, které vytvářejí anaerobní bakterie. Nejčastěji se ve stolici screeningově vyšetřuje přítomnost krve, které může být příznakem rakoviny tlustého střeva. K odběru se používá firemních souprav. Ve stolici se vyšetřují i některé enzymy (elastasa) pro vyšetření činnosti pankreatu. Odběr likvoru: Likvor, také mozkomíšní mok nebo-li cerebrospinální tekutina (CSF) se získává lumbální punkcí. Tento odběr je rizikový zvláště u dětí a novorozenců. Jsou nutné alespoň 3 ml (u dětí 1 ml) tekutiny. U zdravého člověka je to čirá vodnatá tekutina, jejíž kvalitativní složení je obdobné krevní plasmě. Kvantitativně má nižší obsah bílkovin, glukosy a iontů. Vyšetřuje se fyzikálně, chemicky a mikroskopicky. Literatura:

5 1. Friedecký, B., Kratochvíla, J. Preanalytická fáze. Účelová publikace SEKK a ČSKB, Pardubice : SEKK, 1997, 45 s., bez ISBN. 2. Guder, W.G., Narayanan, S. Samples: From the Patient to the Laboratory. Darmstadt : GIT Verlag, 1996, 101 p., ISBN Racek, J., Eiselt, J., Friedecký, B. et al. Klinická biochemie. Praha : Galén - Karolinum, 1999, 317 s., ISBN Zima, T., Kazda, A., Průša, R. et al. Laboratorní diagnostika. Praha : Galén, 2002, 728 s., ISBN