Využívání místních poplatků obcemi

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství DIPLOMOVÁ PRÁCE Využívání místních poplatků obcemi Lenka Šopíková 2014/2015

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Využívání místních poplatků obcemi zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.... Lenka Šopíková 2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Aleně Kerlinové, Ph.D., za odborné vedení, za pozornost a ochotu, kterou věnovala mé diplomové práci a také za připomínky a odborné rady při vypracovávání. Děkuji panu Ing. Martinu Ondrovi, vedoucímu Finančního odboru obce Rýmařov, za cenné rady a pomoc. Poděkování také patří mým rodičům a blízkým, kteří mi byli v průběhu celého studia obrovskou podporou. 3

4 Abstrakt Místní poplatky jsou svou povahou finančními povinnostmi občanů, které zakládá obec na základě zákonného zmocnění pomocí obecně závazných vyhlášek. S touto problematikou souvisí řada institutů, přičemž cílem mé diplomové práce je charakteristika jednotlivých místních poplatků a především jejich využívání v konkrétně zvolených obcích. Tento cíl jsem vyřešila pomocí důsledného prozkoumání všech rozpočtových dokumentů obce Rýmařov a Karlova Studánka. Výsledkem je, že vybírané místní poplatky plynou v celé své výši do obecního rozpočtu, avšak vzhledem k celkovým příjmům rozpočtu nejsou jeho zásadními položkami. Přínosem této práce je ucelený přehled jednotlivých místních poplatků a odhalení skrytých vazeb při jejich využívání, jelikož tyto platby nejsou v mnou vybraných obcích účelově dané. Klíčová slova Finanční právo, obec, místní poplatek, daň, obecně závazná vyhláška, zákon, rozpočet obce, využívání poplatků Abstract Local taxes are by nature the financial duties of citizens, which municipality establishes by generally binding decrees pursuant to statutory authorization. These issues are related to a number of institutes, however the objective of my thesis is a characteristic of individual local taxes especially on their utilization in specifically selected municipalities. This objective has been solved through a rigorous exploration of all budget documents of municipality Rýmařov and Karlova Studánka. The result is that collected local taxes accrue to the budget in its entirety, but due to the total incomes of the budget are not the main items. Benefit of this thesis is a complete overview of the local taxes and revelation of hidden relations in their usage, because these payments are not goal-directed given in many municipalities. Key words Financial law, municipality, local tax, tax, generally binding decree, law, municipal budget, usage of taxes 4

5 Obsah Úvod Systém místních poplatků Poplatek vs. daň Vývoj místních poplatků v čase Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích Místní poplatek ze psů Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Místní poplatek za užívání veřejného prostranství Místní poplatek ze vstupného Místní poplatek z ubytovací kapacity Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace Obecně závazné vyhlášky obcí Místní poplatky zavedeny obcí Rýmařov Využívání místních poplatků obcí Rýmařov Komparace místních poplatků Srovnání využití poplatků obce Rýmařov s obcí Karlova Studánka Vývoj výběru poplatků v čase v obci Rýmařov Návrhy vedoucí k pozitivní změně Závěr Seznam použitých pramenů Přílohy

6 Úvod Místní poplatky jsou v současné době institutem, který je zaváděn snad v každé obci České republiky. Tyto poplatky jsou projevem samostatné působnosti obce. Jednou z nejdůležitějších funkcí těchto poplatků je přispění k celkovým příjmům obecního rozpočtu. Zastupitelé, kterým je tato pravomoc svěřena skrze vydávání obecně závazných vyhlášek, by tedy byli sami proti sobě, kdyby tento institut nevyužívali. Jedná se totiž o finanční prostředky, jejichž výnosnost přeci jenom není zanedbatelná. Hlavním cílem mé práce je vymezení jednotlivých druhů místních poplatků, včetně podrobného rozboru poplatkových prvků tak, jak jsou zakotveny v právní úpravě a poté jejich praktické využívání mnou vybranou obcí Rýmařov. Dílčím cílem je zaujmutí jasného stanoviska k současnému nastavení místních poplatků a odhalení možných způsobů řešení de lege ferenda. Důvodem výběru tématu diplomové práce, Využívání místních poplatků obcemi, je neutichající a stále diskutovaná spekulace občanů mého rodného Rýmařova o tom, že představitelé obce nakládají s vybranými místními poplatky, jak se jim zlíbí. Sama se chci přesvědčit, jak funguje přerozdělování příjmů z těchto poplatků, jakým způsobem jsou poplatky využívány, a jak velkou měrou výnos z místních poplatků určených obecně závaznými vyhláškami přispívá k celkovým příjmům rozpočtu obce Rýmařov. Ke zpracování své diplomové práce budu využívat bibliografickou tištěnou odbornou literaturu, právní předpisy, elektronické prameny, soudní rozhodnutí a také internetové stránky obcí Rýmařov a Karlova Studánka. Dalšími důležitými prameny budou obecně závazné vyhlášky a závěrečné účty obou obcí. V práci budu uplatňovat především metodu deskripce osmi zákonných místních poplatků, dále budu využívat komparaci, dojde ke srovnání využití místních poplatků obce Rýmařov s obcí Karlova Studánka. Posledním metodologickým východiskem je analýza judikatury, která se problematikou místních poplatků zabývá. Strukturu diplomové práce tvoří čtyři kapitoly, které jsou dále rozděleny do jednotlivých podkapitol. V první kapitole se zaměřím na systém místních poplatků, který bude zahrnovat vývoj místních poplatků před a po roce 1991, dále právní 6

7 úpravu těchto poplatků, charakteristiku jednotlivých místních poplatků, popis místních poplatků, jež jsou zaváděny mnou vybranou obcí Rýmařov a stručný popis obecně závazných vyhlášek, bez kterých by poplatky postrádaly svůj smysl. Druhá část práce bude věnována samotnému využívání místních poplatků s ohledem na přispění k celkovým příjmům obce Rýmařov. Navazující kapitola se bude zabývat srovnáním využití poplatků nelázeňskou obcí Rýmařov a lázeňskou oblastí Karlova Studánka, a taktéž dojde k přiblížení vývoje výběru místních poplatků v čase v obci Rýmařov. Diplomová práce bude zakončena odhalením potenciálu vedoucí k pozitivní změně nastavení místních poplatků. 7

8 plnění. 2 Každého občana obce na území České republiky se tyto platební povinnosti 1. Systém místních poplatků 1.1 Poplatek vs. daň Poplatky, jinými slovy účelové, nepravidelné, ekvivalentní platby nebo také jakási protislužba orgánu státní správy, je nutné odlišovat od daní. Z ekonomického úhlu pohledu daň definujeme jako povinnou, zákonem stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu, část důchodu subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu. 1 Dalším markantním rozdílem mezi poplatkem a daní je také to, že v případě daně daňovým a poplatkovým subjektům, od kterých jsou tato peněžitá plnění vyžadována, nevzniká konkrétní nárok na určitou ekvivalentní protihodnotu (místní poplatky) týkají, ať už více či méně, a to z toho důvodu, že právě tyto subjekty zde sehrávají důležitou roli poplatkového subjektu, tedy objevují se v roli poplatníka nebo plátce alespoň jednoho z mnoha zákonem vymezených místních poplatků. Jednotlivé druhy místních poplatků spolu se základními prvky daňově právního vztahu jsou upraveny v zákoně o místních poplatcích, čemuž se budu podrobněji věnovat v následujících kapitolách. 1.2 Vývoj místních poplatků v čase Pro vývoj místních poplatků v čase je důležitým mezníkem rok Před tímto rokem byla problematika místních poplatků upravena hned několika právními normami. Právní základ, který říká, že daně a poplatky je možno ukládat jen na základě zákona, zůstal nezměněn. Obecnou úpravu obsahoval zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích. Tento zákon byl svým obsahem velice stručný, zahrnoval pouhých sedm paragrafů, které opravňovaly vládu ke stanovení druhů místních poplatků. Jednotlivé druhy místních poplatků byly upraveny formou vyhlášek 1 PAŘÍZKOVÁ, I. a kol. Místní poplatky v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

9 ministerstva financí, jako např. vyhláška ministerstva financí č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, která specifikovala tři dílčí fakultativní poplatky, a to: a) poplatek za užívání veřejného prostranství b) poplatek ze vstupného c) poplatek z přechodného ubytování 3 Nelze však opomenout druhou skupinu poplatků, kterými jsou poplatky obligatorní povahy. A právě zde je spatřován zásadní rozdíl od dnešní právní úpravy, kde všech osm místních poplatků má fakultativní charakter. Obligatorními poplatky, tedy ty, které místní národní výbory musely vybírat, byly: a) místní poplatek ze psů (upraven vyhláškou ministerstva financí České socialistické republiky č. 36/1972 Sb.) b) lázeňský poplatek (vyhláška ministerstva financí č. 71/1964 Sb.,) Místní poplatek ze psů a lázeňský poplatek byly nahrazeny vyhláškou ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 216/1988 Sb. c) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních, školících a rehabilitačních zařízeních organizací v oblasti KRNAP d) poplatek za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst v oblasti KRNAP 4 Oba tyto výše vyjmenované poplatky byly obsaženy ve vyhlášce ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 7/1989 Sb. Poplatky, jimiž jsem se výše zabývala však byly přijetím zákona o místních poplatcích s účinností od budťo zrušeny nebo nahrazeny. Nyní důležité mezníky vývoje místních poplatků po roce Vybírání místních poplatků je upraveno zákonem č. 565/1990 o místních poplatcích. Na začátek je důležité zmínit fakt, který se shoduje s předchozí úpravou, a to zavádění jen takových místních poplatků obecně závaznými vyhláškami obcí, které zákon 3 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

10 vymezuje. 5 Zákon o místních poplatcích s účinností k zaváděl devět místních poplatků: a) poplatek ze psů b) poplatek za lázeňský a rekreační pobyt c) poplatek za užívání veřejného prostranství d) poplatek z reklamních zařízení e) poplatek ze vstupného f) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních g) dislokační poplatek h) poplatek z prodeje alkoholických a tabákových výrobků i) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst 6 Všechny poplatky tedy byly koncentrovány do jediného předpisu a všechny byly svou povahou fakultativního charakteru. 7 Přijímáním nových zákonů docházelo k rušení poplatků, a to následovně: 1. zrušen dislokační poplatek zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti 2. zrušen poplatek z prodeje alkoholických a tabákových výrobků a poplatek z reklamních zařízení zákonem č. 48/1994 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon o místních poplatcích 8 K opačné situaci docházelo mezi léty 1998 a 2002, kdy došlo k zakotvení nových místních poplatků, a to: 1) místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, poté změněn na místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí, který byl stejně zákonem č. 458/2011 Sb, zrušen 5 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

11 2) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zaveden zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech 3) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace zaveden zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích 9 Podtrženo, sečteno, z výše popisovaných pasáží tedy přicházím se závěrem, že současný právní předpis o místních poplatcích vymezuje taxativní, uzavřený výčet osmi místních poplatků, které jsou obce oprávněny vybírat. 1.3 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích Ihned v ustanovení 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích ) je vymezen taxativní výčet místních poplatků, které obce mohou na svém území vybírat. Ve smyslu zákona se tedy jedná o fakultativní charakter místních poplatků a je na uvážení orgánů obce (přesněji na zastupitelstvu obce), zda budou poplatky vůbec vybírat, a které z nich uvalí na poplatkové subjekty. 10 Zákon o místních poplatcích vymezuje osm místních poplatků, kterými jsou: a) poplatek ze psů b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt c) poplatek za užívání veřejného prostranství d) poplatek ze vstupného e) poplatek z ubytovací kapacity f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst g) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů h) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na 9 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

12 stavbu vodovodu nebo kanalizace 11 Zákon o místních poplatcích se v dalších ustanoveních zabývá rozborem jednotlivých druhů místních poplatků, jejichž součástí jsou i jejich základní náležitosti, kterými jsou subjekt poplatku (poplatník, u některých poplatků i plátce), objekt poplatku, poplatkový základ, sazba poplatku, osvobození, vyjmutí z poplatkové povinnosti či případné úlevy od poplatku, také splatnost poplatku a poplatková sankce. Výše vyjmenovanými základními náležitostmi se budu blíže zabývat u jednotlivých místních poplatků. Ve znění 14 zákona o místních poplatcích je uvedeno, že stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je ve svém území zavedla. 12 Tato pěněžitá plnění se zavádějí formou obecně závazných vyhlášek, při jejichž vydávání má obec povinnost řídit se zákonem. Ve vyhláškách obec upraví i podrobnosti týkající se jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. 13 I když místní poplatky svým způsobem nejsou nikterak vysokým příjmem obecního rozpočtu, jedná se o zajištění určitých příjmů obce, a místní poplatky takto plní funkci fiskální. Místní poplatky mají pro obec význam v tom směru, že zvyšují finanční autonomii obcí. 14 Obce si mohou jejich úpravu v zákonných mezích přizpůsobit svým aktuálním podmínkám, mohou tedy přímo ovlivnit výši příjmů z těchto poplatků pomocí úpravy sazeb, osvobození či jiných korekčních prvků. 15 V textu, který bude následovat, se budu věnovat charakteristice soustavy místních poplatků zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 14 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

13 1.3.1 Místní poplatek ze psů Dle mého názoru se v tomto případě jedná o jeden z nejčastěji zaváděných poplatků obcemi, jelikož trend dnešní doby pořizovat si domácí mazlíčky stále roste. Účelem tohoto místního poplatku je jednak funkce rozpočtová, spočívající v zajištění čistoty v obci, zejména na jejích veřejných prostranstvích, druhak je pociťována funkce regulační, která souvisí s omezováním počtu psů v různých částech obce, ať už se jedná například o historickou část obce, sídliště či satelitní městečka. 16 Litera zákona tento poplatek uvádí v 2, kde nám první odstavec popisuje subjekty poplatku (poplatníka a zároveň i plátce), jimiž jsou držitelé psů. Rozumí se jimi osoby fyzické, mající trvalý pobyt na území České republiky nebo osoby právnické se sídlem na území České republiky. 17 V praxi znění o určení místní příslušnosti k vyměření poplatku vykazuje značné nedokonalosti, jelikož poplatku mohou podléhat jen osoby s trvalým pobytem v dané obci, jímž se rozumí adresa pobytu občana v České republice. 18 Ale co osoby, které se na území obce se svými mazlíčky stabilně zdržují, avšak trvalý pobyt mají v obci odlišné? Taková situace je mimo obecní kompetenci a obec takto přichází o finanční prostředky z tohoto poplatku plynoucí. Význam pojmu držitel je nutné prvotně vykládat podle obecných ustanovení občanského zákoníku hovořící o držbě, a to v Aby se skutečně dalo hovořit o držbě, musí být splněny současně dvě podmínky. První z nich je, že věc musí mít držitel ve své moci (corpus possessionis). Druhým znakem je držitelova vůle nakládat s věcí jako s vlastní (animus possidendi). 20 Do roku 2003, před novelizací zákona, byli poplatníky a plátci tohoto poplatku vlastníci psů. K této změně došlo proto, že často docházelo k obcházení poplatkové povinnosti poplatníků tvrzením, že oni nejsou vlastníky psů, že se o něj pouze starají. 16 PELC, V. Místní poplatky. 2. vyd. Praha Praha : C. H. Beck, 2013, s. ISBN s odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 20 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, 1328 s. ISBN s

14 Nyní se držitelem psa rozumí osoba, která ho vlastní, ale i osoba jiná, která se k němu chová a nakládá s ním jako by byl její vlastní, poplatkově povinna je osoba, která se o psa stará a zajišťuje péči spojenou s jeho životem. 21 Důležité je v této souvislosti zmínit útulky pro psy, na které nelze pohlížet jako na držitele psů dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS ), který říká, že útulky pro psy nepodléhají povinnosti platit poplatek ze psů. Nejsou totiž držitelem věci ve smyslu 129 odst. 1 občanského zákoníku, který se subsidiárně použije pro výklad pojmu držitel psa obsaženého v 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. 22 V odstavci druhém zákona o místních poplatcích se vyskytuje další prvek daňově právního vztahu, a to objekt, který podléhá zpoplatnění. Jsou jimi psi starší 3 měsíců. Pokud by poplatkové povinnosti byli vystaveni psi mladší 3 měsíců, docházelo by k rozporu se zákonem a takto koncipovaná obecně závazná vyhláška by byla, jestliže by nedošlo k nápravě, zrušena. Zajímavostí je, že hranice byla snížena novelou provedenou zákonem 229/2003 Sb. V předchozí úpravě byli předmětem zpoplatnění psi starší 6 měsíců. Změna nastala opět z čistě praktického hlediska, kdy například ve věku 3 měsíců je povinnost očkování proti vzteklině dané veterinárním zákonem. 23 V tomto ustanovení jsou taktéž uvedeny zákonné výjimky, a to, kdo je od této povinnosti osvobozen. Základ poplatku je vyjádřen nepeněžními jednotkami a je jím počet držených psů, což je podstatnou skutečností pro určení sazby poplatku. Odstavec třetí je věnovaný samotné sazbě poplatku, která není určena přímo, ale maximální možnou výší, která činí Kč. Opět rozdílnost oproti předešlé právní úpravě, kde sazba činila Kč. Sazba zpoplatnění činí až 200 Kč u držitelé psů, kteří jsou zároveň poživateli některého z důchodů, 24 který je jediným zdrojem jejich příjmu. U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 %. 25 Určování sazeb je v pravomoci obce, kde se setkáváme s jejich rozdílnou výší. 21 PELC, 2013, op.cit. s Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 2 Afs 107/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: Dle účinné právní úpravy se jedná o 987 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 23 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s invalidní, starobní, vdovský nebo vdovecký anebo sirotčí 14

15 V zákoně je také upraven případ, kdy časový úsek držení psa je kratší než jeden rok. Poplatek se zde platí v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců. Zajímavostí je, že s tímto se v některých právních předpisech obcí lze setkat, u některých však nikoli. 26 Typickým příkladem tohoto ustanovení v praxi může být například úhyn či zaběhnutí psa, kdy tak dochází k zániku povinnosti poplatek odvádět. S tímto také souvisí doba, na kterou je poplatek vyměřen, jinými slovy poplatkové období. U tohoto poplatku se jedná o kalendářní rok, tedy 12 po sobě jdoucích měsíců, počínaje měsícem lednem. 27 Taktéž je zde výslovně uvedena místní příslušnost k vyměření místního poplatku ze psů. Je jím obec příslušná podle místa trvalého pobytu u fyzické osoby nebo sídla u osoby právnické. Při změně místa trvalého pobytu vzniká povinnost platit poplatek u této nově příslušné obce. Zákon také stanovuje osoby, které jsou od poplatku osvobozeny úplně či pro ně platí snížená sazba, tzv. úlevy. Obce musí respektovat to, co zákon ukládá a osvobození či slevu těmto osobám poskytnout. Nicméně projev samostatná působnosti obce je pociťován i zde, jelikož obce mohou tyto skupiny osob rozšířit. Slovy zákona je snížená sazba poplatku ze psů určena pro poživatele invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, anebo poživatele sirotčího důchodu. 28 Zcela svobozena je osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP/P, dále osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob, osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis, jako například zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 29 Posledním poplatkovým prvkem, který nesmí být opomenut, je splatnost poplatku. Na tento výraz v zákoně nenarazíme, je tedy na obci, aby tuto problematiku upravila obecně závaznou vyhláškou. Je na uvážení obce, zda stanoví 25 2 odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 26 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PELC, 2013, op.cit. s odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 15

16 splatnost zálohově, tedy předem na poplatkové období nebo zpětně, po skončení poplatkového období Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt U tohoto poplatku se z pohledu funkcí spíše hovoří o funkci fiskální, která alespoň malým poměrem kompenzuje například zvýšenou dopravní obslužnost, zásobování, větší náklady na vyvážení odpadů atd. 31 Také je jistě prostředkem, který slouží k vylepšování míst sloužících turistům a s tím spojené udržení či dokonce zvýšení atraktivnosti daného místa. Dvoukolejnost ustanovení těchto dvou místních poplatků je důležité uvést na pravou míru. V místech, kde je stanoven místní poplatek za lázeňský pobyt, poplatek za pobyt rekreační vybírat nelze. 32 Subjektem poplatku je fyzická osoba, která kumulativně splní podmínky v zákoně uvedené. 33 Nevyžaduje se žádného dalšího specifického určení, jako trvalé bydliště, státní občanství apod. Pouze u tohoto druhu poplatku se dočítáme přímo z ustanovení předpisu o plátci, kterým je v tomto případě ubytovatel. Tato fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla, má povinnosti peněžité, tedy vybrat a obci odvézt poplatek a také povinnosti nepeněžitého charakteru, tzn. vést v písemné podobě evidenční knihu se všemi náležitostmi. 34 V této souvislosti je důležité zdůraznit rozsudek NSS, který se neztotožnil s argumentací, že by tomuto poplatku měli podléhat i pacienti v nemocnicích. Pobyt v nemocnici není jistě pobytem lázeňským či rekreačním, za nějž jedině má být poplatek odveden. Proto je třeba použít argumentum reductionis ad absurdum. Vedeli totiž výklad ke zjevně nepřijatelnému (absurdnímu) závěru, pak je třeba jej vyloučit. V tomto duchu tak je nezbytno vyložit podmínku spočívající v účelu pobytu, jímž má být slovy zákona léčení nebo rekreace. Jde-li o poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, pak jsou poplatníky toliko ti, kteří jsou v uvedených místech za rekreací nebo lázeňským léčením (ačkoliv přídomek lázeňský ve vztahu k 30 PELC, 2013, op.cit. s PELC, 2013, op.cit. s PELC, 2013, op.cit. s odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 16

17 podstatnému jménu léčení zákon výslovně neužívá, je nezbytné jej takto vyložit, neboť to vychází z podstaty tohoto poplatku a navíc eliminuje žalobcem naznačené absurdní závěry). Pobyt v nemocnici má účel zcela jiný, proto osoby dlící v nemocnicích řečený poplatek neplatí. 35 Objekt poplatku je vymezen ve svém úvodním ustanovení 3 odst. 1 zákona o místních poplatcích, jde jednoduše řečeno o způsob a účel pobytu. 36 Slovy zákona přechodný a úplatný pobyt osob v lázeňských místech (jež specifikuje lázeňský zákon) 37 a v místech soustředěného turistického ruchu (takové místo není zákonně definováno, a je tedy na uvážení obce, zda své území za toto místo považuje), a to za účelem léčení nebo rekreace. V tomto okamžiku je důležité podotknout, že zákon nestanovuje, o jaký typ ubytování se musí jednat. Neodvádí se poplatek jen za pobyt v hotelích, penzionech, ale i za setrvání v rodinných domech či na vysokoškolských kolejích. 38 Poplatkový základ je upraven v ustanovení 3 odst. 5 zákona o místních poplatcích a je jím den pobytu, tedy počet strávených dní v dané obci zkrácený o den příchodu či příjezdu. Dále zákon uvádí sazbu poplatku, která je stanovena pevnou částkou, a to maximálně 15 Kč, zajímavostí je, že minimální výše poplatku v právním předpise není specifikována. Tuto částku platí každá osoba za každý i započatý den pobytu, vyjma dne příchodu, k čemuž se také váže poplatkové období. 39 Poplatek nemá typické poplatkové období, jako je tomu u místního poplatku ze psů, ale váže se na trvání dané poplatkověprávní skutečnosti. 40 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt však může být naopak stanoven i paušální částkou, a to ve formě týdenní, měsíční nebo dokonce i roční. Tedy paušalování poplatku bez alternativy. V předešlé úpravě (rok 1994) byla 35 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 2 Afs 51/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: 443e1bca8b3b_prevedeno.pdf 36 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s odst. 4 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 38 PELC, 2013, op.cit. s PELC, 2013, op.cit. s PELC, 2013, op.cit. s

18 podmínka, že pokud chtělo obecní zastupitelstvo stanovit sazbu poplatku paušálem, muselo dojít k dohodě s osobou poplatníka. K vyměření poplatku je místně příslušná obec, na jejímž území je přechodné ubytování poskytováno. 41 Následují prvky korekční, díky kterým určité osoby nepodléhají platební povinnosti tohoto poplatku. Zákon rozeznává dvě skupiny osob, které jsou z této povinnosti vyjmuty. První skupinou jsou osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P a samozřejmě jejich průvodci. Druhou skupinu tvoří lidé určitého věku, a to osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné) a vojáci v základní službě či osoby, které vykonávají civilní službu. 42 Poslední věta tohoto ustanovení postrádá svůj smysl, je neaktuální, protože jak služba základní, tak i služba civilní byla na území České republiky v roce 2004 zrušena. Opět tento výčet osvobození není konečný. Zastupitelstvo obce se může usnést na rozšiřujících druzích vyjmutí z této poplatkové povinnosti. 43 Nicméně, pokud okruh podmínek zúží, jedná se o porušení zákona a tato ustanovení jsou neplatná, jelikož dochází k nerespektování znění zákona. Posledním prvkem je splatnost, kterou na základě ustanovení 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích obec zavádí v obecně závazné vyhlášce Místní poplatek za užívání veřejného prostranství Díky tomuto poplatku má obec možnost regulovat a hlídat, jak dlouho a jakým způsobem bude určité veřejné prostranství využito. 44 Z čehož také vyplývá další účel poplatku, kterým je získání finančních prostředků pro údržbu daného prostranství, které obec propůjčuje. Z litery zákona se například jedná o umístění zařízení cirkusů. Sama dobře vím, jak to po odjezdu cirkusu na daném místě vypadá. Lze tedy říci, že se jedná o jakýsi kompenzační příspěvek na údržbu, který jde z kapsy uživatele. 41 PELC, 2013, op.cit. s odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 43 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

19 Subjekty, tedy poplatníci a plátci, kteří v tomto případě splývají v jednu osobu, jsou osoby jak fyzické, tak právnické, užívající dané veřejné prostranství na úkor dalších potencionálních uživatelů. Tento druh poplatku však nepůsobí jen ve sféře podnikatelské. Lze se s ním setkat i při nepodnikatelské činnosti, kdy například jako majitelka rodinného domu chci udělat novou fasádu, k čemuž potřebuji postavit lešení, které zasahuje až na chodník, jež je právě oním veřejným prostranstvím, které tímto počínáním zabírám, navíc ovlivňuji průchozí prostor a jsem tedy povinna místní poplatek zaplatit. Předmětem výše zmíněného poplatku je způsob užívání veřejného prostranství. Způsoby užívání stanovuje přímo zákon o místních poplatcích, a to uzavřeným výčtem ve svém ustanovení 4 odst. 1. Všechny způsoby vyjmenované zákonem jsou tzv. zvláštními způsoby užití veřejného prostranství. Pokud by se jednalo o jiné způsoby užívání veřejného prostranství nad rámec zákona, nelze je poplatkem postihnout. 45 Je však důležité neopomenout obecné užívání veřejného prostranství, jež je upraveno v zákoně o obcích. 46 Tedy slovy zákona prostory přístupné každému bez omezení, k čemuž existuje nespočet judikátů, např. nález Ústavního soudu: Za veřejné prostranství lze tedy považovat každý prostor, který je přístupný všem bez omezení, slouží obecnému užívání a je jako veřejné prostranství určen v obecně závazné vyhlášce obce. 47 Zde bych ráda uvedla důležitý fakt, který judikoval Ústavní soud ve svém nálezu, a to ten, že účelem veřejného prostranství, jak vyplývá z ustanovení 4 zákona o místních poplatcích, je obecné a zvláštní užívání. Obecným užíváním se rozumí užívání např. náměstí či místních komunikací chodci a vozidly a je zásadně bezplatné. Na rozdíl od toho tzv. zvláštní užívání veřejného protranství je definování taxativním výčtem v 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích a je úplatné (srov. 45 PELC, 2013, op.cit. s zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění podějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 47 Nález pléna Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 21/02. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit ]. Dostupné z: 19

20 Pl.ÚS 14/95, ÚS, sv. 4, č. 68). 48 Obec má zákonem o místních poplatcích uloženou povinnost určit místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství, 49 a to v právním předpisu obce, jehož vydání spadá do její samostatné působnosti. Je tedy žádoucí, aby ve vyhlášce byla tato veřejná prostranství specifikována, nejlépe včetně jejich výměr. Základ poplatku je v tomto případě vyjádřen individuální poplatkověprávní skutečností, která je zároveň i jednotkou měřitelnou, a je jím počet dnů a velikost plochy, která je při zvláštním užívání veřejného prostranství využívána. 50 Z textu zákona si lze dovodit, že základ místního poplatku za užívání veřejného prostranství se vypočítá jako součin počtu dní užívání a počtu metrů čtverečných [m 2 ] využívané plochy. Na poplatkový základ navazuje další důležitý poplatkový prvek, kterým je samotná sazba poplatku, která je podle platného znění zákona o místních poplatcích vytyčena pevnou částkou, která se může vyšplhat až do výše 10 Kč za každý i započatý m 2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Přičemž minimální částku zákon nestanovuje, a je tedy v pravomoci obecního zastupitelstva, jakou výši obecně závaznou vyhláškou zavede. 51 Nicméně za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí se částka může dostat až ke 100 Kč, slovy zákona až na její desetinásobek. A nakonec i u tohoto druhu poplatku je možnost zavedení poplatku paušální částkou týdenní, měsíční nebo roční, 52 bez možnosti výběru na straně poplatkového subjektu. K vyměření místního poplatku je příslušná obec, na jejímž území se veřejné prostranství nachází. 53 Ustanovení o poplatkovém období u tohoto poplatku opět není. Poplatek se tedy váže na trvání poplatkověprávní skutečnosti, každý i započatý m 2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. 48 Nález pléna Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 20/01. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit ]. Dostupné z: odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 50 PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s odst. 4 in fine zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 53 PELC, 2013, op.cit. s

21 Poplatek se neplatí u veřejně prospěšných činností, které se konají na veřejném prostranství, a jejichž celý výtěžek bude sloužit charitativním a veřejně prospěšným účelům. Tyto pořádající osoby tedy nepodléhají poplatkové povinnosti. Dále poplatku za užívání veřejného prostranství, které spočívá ve vyhrazení parkovacího místa na dobu trvalou, nepodléhají osoby zdravotně postižené. 54 Splatnost opět upravují konkrétní vyhlášky, je však zřejmé, že z praktického hlediska lze jistě vyloučit platbu dopředu, tedy dříve než nastane skutečnost, za kterou má být plněno Místní poplatek ze vstupného U tohoto druhu místního poplatku se opět projevují dvě funkce, kterými jsou funkce rozpočtová a funkce regulační. Díky druhé úloze může tak obec regulovat pořádání různých druhů akcí, jinými slovy ovlivňovat pořádání akcí, které jsou obyvateli obce žádány či v opačném případě potlačit ty akce, které nejsou vítány. Osobou poplatníka jsou zde pořadatelé akce, tedy osoby fyzické i právnické, které akci organizují, vybírají za ni vstupné a zodpovídají za její průběh. Poplatku podléhá vstupné na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, snížené o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena. 56 Aby tak v případě pořadatelů, jež jsou plátci DPH a výnos již státu odvádějí, nedocházelo k dvojitému zdanění. Součástí ustanovení 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích je také legální definice vstupného. Zde je podstatné upozornit, že tato definice slouží jen pro účely tohoto právního předpisu, nikoli pro celý právní řád České republiky. Poplatkový základ je dán skutečností, z níž se místní poplatek vypočítává. Zde je vyjádřen valoricky, a to celkovou částkou vybraného vstupného. Sazba místního poplatku ze vstupného, jako u jediného ze systému místních poplatků, je dána procentuálním určením, a to slovy zákona až 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného. 57 Opět bez poplatkového období. Možnost stanovení poplatku paušálem zákon taktéž umožňuje, a to jako akceptaci, tedy po dohodě obecního zastupitelstva s poplatníkem. To je žádoucí například u akcí pravidelně pořádaných odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 55 PELC, 2013, op.cit. s odst. 1 zákona ČNR č. 565/1990 Sb odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 21

22 Co se týče místní příslušnosti k vyměření místního poplatku, opět je jí obec, která své území propůjčuje, a to právě za účelem konání akce. 58 Zákon o místních poplatcích uvádí jedinou skutečnost, kdy se poplatek neplatí, a to, když je celý výtěžek z pořádané akce určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Dle mého názoru bude zajímavé v této souvisloti zmínit nález Ústavního soudu o zatížení tímto místním poplatkem prohlídky hradů a zámků. Uvedený zákon předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod., nikoliv však ze vstupného na stálou expozici v zařízeních trvalého charakteru. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky určeny pro veřejně prospěšné účely (financování oprav a údržby objektů chráněných památkovými úřady) a v tom případě se poplatek neplatí. Tento svůj názor opřel o stanovisko ministerstva financí ze dne Vymezení splatnosti poplatku obec upraví ve své obecně závazné vyhlášce Místní poplatek z ubytovací kapacity Tento druh místního poplatku je velice obdobný místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, a to v tom směru, že má subvenční charakter. Jde o zajištění finanční podpory od osob, které zařízení k ubytování v dané obci využívají. Další shodou je dočasnost, přímo slovy právního předpisu musí jít o přechodné ubytování. Poslední soulad je v úplatnosti tohoto dvoustranného vztahu, ubytovatel návštěvník. Naopak rozdílnost spatříme v tom, že není podstatné, za jakým účelem je dané přechodné ubytování poskytnuto. Osobou poplatníka je v tomto případě ubytovatel, fyzická nebo právnická osoba, vlastník či nájemce ubytovacího zařízení, jež přechodné ubytování poskytla. 60 Další shoda s poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt je zákonná nepeněžitá povinnost ubytovatele vést evidenční knihu s výjimkou údaje o účelu pobytu, jelikož ten u tohoto druhu poplatku není rozhodující. A s tím spojené povinnosti oznamovací 58 PELC, 2013, op.cit. s Nález pléna Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 20/93. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit ]. Dostupné z: odst. 3 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 22

23 a povinnost poplatek zaplatit. Objektem poplatku jsou zařízení sloužící k ubytování na přechodnou dobu, jednotlivá lůžka- lůžková kapacita využitá pro přechodné ubytování za úplatu ve veřejném i neveřejném ubytování. 61 V této souvislosti je důležité zmínit již zrušenou vyhlášku o obecných technických požadavcích na výstavbu, která říkala, že ubytovacím zařízením není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci. 62 Byla nahrazena vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. 63 Z jejího textu byla definice ubytovacího zařízení vypuštěna a ve výčtu základních pojmů lze nalézt jen vymezení ubytovací jednotky. Nově je definice stavby ubytovacího zařízení zařazena do vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která říká, že stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci 64 V roce 2001 Nejvyšší soud ČR judikoval, že ubytování je právní vztah, v němž je ubytovatel zavázán poskytnout objednateli přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízeních k tomu určených (hotely, noclehárny, ubytovny, kempy, penzióny, vysokoškolské koleje, internáty a jiná zařízení) a poskytnout plnění s ubytováním spojená, přičemž objednatel (ubytovaný) je povinen zaplatit cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády. Ubytování je poskytováno na základě smlouvy, jejímiž obsahovými náležitostmi je dohoda o předmětu ubytování, ujednání o ceně a ujednání o době provedení. Bylo-li poskytnuto ubytování v ubytovně určené k přechodnému ubytování, je třeba právní vztah takto vzniklý posuzovat podle 300 a násl. o.z. (nyní 754 a násl. obč. zák.) PELC, 2013, op.cit. s písm. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 63 Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 65 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 26 Cdo 2990/2000. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit ]. Dostupné z: D49C?openDocument&Highlight=0, 23

24 Dalším popisovaným prvkem bude sazba poplatku z ubytovací kapacity, jejíž výše je stanovena pevnou částkou s maximální hranicí 6 Kč a to za každé využité lůžko a den. Z čehož vyplývá, že zákon opět nestanovuje poplatkové období. Avšak pokud se hovoří o paušalování poplatku, které obecní zastupitelstvo může, na základě zákona o místních poplatcích, po dohodě s poplatníkem stanovit paušální částkou, je poplatkovým obdobím jeden rok. Také se zde promítá poplatkový základ, kterým je obsazenost těchto lůžek, resp. počet opravdu využitých lůžek a počet dní, po které byla tato lůžka využívána. 66 Z logiky věci vyplývá, že místně příslušná k vyměření poplatku bude ta obec, na jejímž území se přechodná ubytovací zařízení nacházejí. Zákonná vyjmutí jsou uvedena v 7 odst. 2 zákona o místních poplatcích a jsou jimi zařízení sloužící pro přechodné ubytování studentů a žáků (příkladem mohou být středoškolské internáty, vysokoškolské koleje), dále ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, kde je však podmínkou, že nejsou užívána jako hotelová zařízení, a poslední výjimku z platební povinnosti tvoří zařízení sloužící sociálním a charitativním účelům. 67 Splatnost poplatku opět právní předpis přímo neupravuje. Avšak zmocňuje k tomu zastupitelstvo obce, které splatnost svým rozhodnutím stanoví v obecně závazné vyhlášce Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst U tohoto druhu poplatku se opět promítá jak fukce fiskální, jisté přispění do obecní pokladny, tak fukce regulační, jejímž cílem je omezit pohyb vozidel hlavně v historických částech měst či jejich centrech, které jsou památkově významné, a tím přispívat k ochraně tohoto území. 68 Jako subjekt poplatku vystupuje fyzická nebo právnická osoba, které bylo dané povolení k vjezdu vydáno PELC, 2013, op.cit. s odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 68 PELC, 2013, op.cit. s PAŘÍZKOVÁ, 2013, op. cit., s

25 Předmět poplatku je vymezen jako povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou. 70 Podle textu zákona osoby platí za vydání předmětného povolení, nikoli za každý vjezd do těchto míst. K upřesnění vybraných míst Ústavní soud vydal nález, který říká, že nestačí "vybrané místo" pouze formálně označit, ale musí se současně jednat o místo, do kterého je vjezd zpoplatněn z racionálních důvodů. Pokud zahrnuje jen pozemní komunikaci, je zpoplatnění v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích. Zákonné zmocnění, dané ustanovením 10 odst. 1 zákona o místních poplatcích, nelze využít ke zpoplatnění užívání konkrétní veřejně přístupné pozemní komunikace, které není přesvědčivě odůvodněno nutností ochrany celé lokality, k níž plní funkci přístupu. 71 Poplatkový základ se shoduje s objektem poplatku a je jím ono povolení. Sazba je udána peněžitou sumou s horní hranicí 20 Kč a to za každý den a samozřejmě každé motorové vozidlo. Poplatkové období není vyjádřeno, rozhodné je trvání individuální poplatkověprávní skutečnosti. Opět existuje možnost poplatek paušalovat. 72 Jelikož zákonná úprava u paušálu nespecifikuje poplatkové období, je na uvážení obce, zda navrhne paušální poplatek týdenní, měsíční nebo roční. Místně příslušná k vyměření místního poplatku je obec, na jejímž území se vybraná místa a části měst vyskytují. 73 Ty osoby, které zákon uvádí, 74 jsou vyjmuty z povinnosti tento poplatek hradit. Okruh osob však může být rozšířen, a to v případě, že obecní zastupitelstvo tuto vůli projeví vydáním obecně závazné vyhlášky. Posledním uváděným prvkem je splatnost poplatku. Je stanovován obcí v jejím právním předpisu na základě zákonného zmocnění, které nalezneme v ustanovení 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích odst. 2 zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 71 Nález pléna Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 12/11. Ústavní soud [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 AutoCont CZ, a.s. [cit ]. Dostupné z: 72 PELC, 2013, op.cit. s PELC, 2013, op.cit. s odst. 1 věta druhá zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 25

26 1.3.7 Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Z časového hlediska jde o nejmladší zavedený druh místního poplatku, a to novelou zákona o odpadech (dále jen OdpZ ). s účinností od začátku roku 2002, 75 a také o jeden z nejčastěji vybíraných místních poplatků obce. V tomto případě se projevuje hlavně funkce rozpočtová, kdy hlavním záměrem obce je úhrada alespoň části nákladů spojených s provozem tohoto systému. V této souvislosti je podstatné zmínit, že obec má možnost obecně závaznou vyhláškou zavést také úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy 76 či poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území. 77 Tyto se však navzájem s místním poplatkem vylučují. Zásadní rozdíl je v poplatkověprávní skutečnosti, kdy u poplatků dle OdpZ je jí vzniklý komunální odpad, který je prostřednictvím systému obcí obce likvidován, přičemž u místního poplatku jde o provoz celého systému, nejde o spojení s množstvím vyprodukovaného odpadu. 78 Toto uvádí i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku, č. j. 9 Afs 81/ Dále se také NSS ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě, který uvedl zdůraznění nutnosti rozlišovat mezi právy a povinnostmi stanovenými zákonem o odpadech a právy a povinnostmi stanovenými zákonem o místních poplatcích, resp. obecně závaznou vyhláškou obce vydanou na základě zmocnění zákona o místních poplatcích. Zdůraznil, že místní poplatek má jinou povahu než poplatek placený podle 17 odst. 5 či 17a odst. 1 zákona o odpadech, přičemž je zcela v pravomoci obce zvolit si jako způsob úhrady za nakládání a odstraňování odpadů v obci způsob placení místního poplatku. 79 Okruh osob s povinností platit místní poplatek stanoven obecně závaznou vyhláškou obce je určen velice obecně a rozlišuje několik skupin poplatníků. Je jím 75 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb a odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. 78 PELC, 2013, op.cit. s Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 9 Afs 81/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: eb8_prevedeno.pdf 26

27 každá fyzická osoba s trvalým pobytem v obci, tedy s adresou pobytu občana v České republice. 80 Dále se tato povinnost týká cizinců, jež mají na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů, ale také cizinců, kteří pobývají na území České republiky přechodně po dobu delší tří měsíců. 81 Další kategorií jsou fyzické osoby, jimž byla udělana mezinárodní ochrana 82 nebo dočasná ochrana. 83 A v neposlední řadě zákon o místních poplatcích také pamatuje na fyzickou osobu, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům s podmínkou, že zde není nahlášeno místo trvalého pobytu žádné fyzické osoby. Pokud má nemovistost více vlastníků, platí společně a nerozdílně, tedy pokud zaplatí i jeden z nich, je splněno za všechny. 84 Novela zákona o místních poplatcích zavedla možnost platit skrze tzv. společného zástupce, vlastníka rodinného domu nebo správce bytového domu. Ten však musí splnit zákonnou povinnost a uvést na obecním úřadě, za které osoby poplatek platí. Dle výše zmíněného je povinna tento poplatek odvádět káždá fyzická osoba, která má v dané obci trvalý pobyt, bez dalších zohledňujicích kritérií, kterým by byl například věk. Z výkladu zákonného ustanovení tedy vyplývá, že i nezletilým je tato povinnost dána. Nicméně 12 zákona o místních poplatcích na toto téma alespoň pamatuje. 85 Je důležité v této souvislosti podotknout, že vyměřování místního poplatku přímo nezletilým je však v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého musí být zájem dítěte předním hlediskem jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Začátkem srpna 2014 vydal Krajský soud v Brně dva přelomové rozsudky, kterými tento názor potvrdil (v řízeních 62 Af odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. 81 dle 65 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 82 dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 83 dle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] b odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 565/1990 Sb. 85 Jeho znění: Je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník. 27