Program Montážky manuál uživatele

Transkript

1 Program Montážky manuál uživatele -1- v 1.0

2 Obsah 1. Úvod Technické informace Systémové požadavky Instalace programu Zkušební verze programu Přechod na plnou verzi Popis programu Vstupní informace Výstupní informace Ukládání dat Struktura Soupis spojů Informační lišta hlavního okna Definice zařízení Umisťování prvků do stojanu Vertikální rozlišení vkládaných prvků - podrozdělení Parametry prvků Konfigurátor svorkovnic Obsazení destiček Kontrolní sestavy Kontrolní sestava Kontrola duplicitních spojů Kontrolní sestava Kontrola chybějících protikontaktů relé Kontrolní sestava Kontrola chybějících protikontaktů a prvků destiček Kontrolní sestava Kontrola duplicitních adres zařízení Kontrolní sestava Kontrola neuplatněných průběhů v zařízení Tiskové sestavy Tisková sestava Tabulka zařízení s čísly spojů a výkresů Tisková sestava Tabulka zařízení s počty vodičů na kontaktech Tisková sestava Štítky na relé Tisková sestava Obsazení destiček Postup při práci s programem Příprava práce projektová dokumentace principiálních výkresů Zápis výkresů, spojů a průběhů spojů Definice zařízení ve stojanu Definice obsazení destiček Kontroly v 1.0

3 1. Úvod Program Montážky (dále jen program) slouží ke komplexnímu zpracování montážní dokumentace především železničního zabezpečovacího zařízení. 2. Technické informace 2.1. Systémové požadavky Pro správnou a optimální funkci programu by měl počítač splňovat následující systémové požadavky: Procesor Pentium 300MHz nebo vyšší Operační paměť 128 MB RAM 70 MB volného místa na HDD Operační systém MS Windows (XP, Vista, 7) MS.NET Framework Instalace programu Program se instaluje na pevný disk počítače pomocí instalačního souboru (např. Montážky 1.0.setup.exe). Průběh instalace je usnadněn pomocí průvodce. Po instalaci se automaticky vytvoří zástupce na ploše Zkušební verze programu Po prvním spuštění programu je uživatel vyzván k zadání registračních údajů: Do pole Jméno se uveden jméno organizace nebo jiná identifikace uživatele. Do pole SN produktu se uvede jedinečné sériové číslo instalace, poskytnuté výrobcem. Po zadání registračních údajů a ověření sériového čísla produktu se program spustí v režimu zkušební verze, platné po dobu 30 dní. Zároveň se na disku C:\ vytvoří soubor regdata.dat, který je nutné v případě objednání programu nutné zaslat výrobci. Na základě informací ze souboru regdata.dat výrobce případně vygeneruje licenční soubor. Po uplynutí lhůty 30 dní od první registrace není možné program dále používat a při pokusu o otevření se automaticky zavře. Během režimu zkušební verze program nabízí všechny funkce jako v plné verzi pouze s rozdílem, že výstupy tiskových sestav jsou opatřeny vodoznakem ZKUŠEBNÍ VERZE Přechod na plnou verzi V případě, že se zákazník rozhodne program zakoupit, provede objednávku, ke které přiloží vygenerovaný soubor regdata.dat. Po uhrazení příslušné faktury výrobce vygeneruje licenční -3- v 1.0

4 soubor licence.key, který zákazníkovi zašle. Tento soubor se musí nacházet v adresáři s programem (např. C:\Program Files\Montážky). Licenční soubor je platný pro jeden konkrétní počítač. V případě technických potíží (přeinstalace počítače, apod.) je nutné program znovu aktivovat výše uvedeným způsobem. 3. Popis programu 3.1. Vstupní informace Základními informacemi, které je nutné uživatelsky zadat, jsou: informace o spojích (soupis průběhů spojů) definice zařízení (pohled na stojan) 3.2. Výstupní informace Program poskytuje formou tiskových sestav základní výstupy, mezi které patří: soupis spojů tabulky zařízení s čísly spojů a výkresů kontrolní sestavy pro základní kontrolu mechanického provedení stojanu štítky relé Mezi další výstupy patří kontrolní sestavy, mezi které patří: kontrola duplicitních průběhů spojů kontrola chybějících protikontaktů relé kontrola chybějících protikontaktů a prvků na destičkách kontrola duplicitních adres zařízení kontrola neuplatněných průběhů v zařízení Program umožňuje vyhledávat adresy v průbězích spojů dvojím způsobem: zadáním přesného znění adresy zadáním počátečních znaků adresy Samozřejmostí je u všech tiskových sestav možnost exportu do různých formátů, např. pdf. -4- v 1.0

5 3.3. Ukládání dat Ze strany uživatele je potřeba provést pouze první uložení projektu určení fyzického umístění souboru. Program dále při práci automaticky ukládá uživatelsky rozpracovaná data do aktuálně otevřeného projektu. Během práce není nutný zásah uživatele Struktura Každý projekt se skládá z řady výkresů (jejich počet je 1 až n). Každému výkresu přísluší skupina spojů (jejich počet je 1 až n). Každému z těchto spojů přísluší průběh spoje (počet položek v průběhu je 1 až n). Schematicky je možno toto zobrazit následovně: Obr. 1 Schéma základní struktury programu Informace o soupisu spojů musí uživatel do programu vložit ručně. Stejně tak jako informace o vzhledu zařízení definuje se obsazení stojanu. -5- v 1.0

6 3.5. Soupis spojů Obr. 2 Obrazovka soupisu spojů Soupis spojů tvoří první základní skupinu dat, které musí uživatel do programu vložit. Soupis spojů se definuje v hlavním okně programu. V tabulce vlevo nahoře je tabulka, ve které se definují čísla výkresů. Klinutím na poslední řádek (označený symbolem hvězdičky) a psaním se automaticky vloží nový záznam - výkres. Pro každý výkres je možné definovat řadu spojů. Aktivní výkres je zvýrazněn modrým označením řádku v tabulce výkresů. V tabulce vlevo dole je tabulka spojů, které patří do vybraného výkresu. Klinutím na poslední řádek (označený symbolem hvězdičky) a psaním se automaticky vloží nový záznam spoj. Aktivní spoj je zvýrazněn modrým označením řádku v tabulce spojů. V tabulce vpravo je zobrazen průběh vybraného spoje. Kliknutím na poslední řádek (označený symbolem hvězdičky) a psaním se automaticky vloží nový záznam - řádek průběhu v tabulce průběhu. U každého spoje je možné definovat průřez drátu a barva, z jakého se má spoj provést. Tato informace (pokud je zadána) je v tiskové sestavě zobrazena na začátku každého spoje pod číslem výkresu a číslem spoje. V pravé části obrazovky je prostor pro tiskovou sestavu Průběhu spojů. Pod tímto prostorem se nachází tlačítko Regenerovat sestavu, jehož stisknutím dojde k vygenerování a zobrazení sestavy Průběhu spojů. V sestavě je možné listovat jednotlivými stranami, vyhledávat textové řetězce, sestavu tisknout, exportovat (např. do pdf) apod. -6- v 1.0

7 3.6. Informační lišta hlavního okna Ve spodní části hlavního okna se nachází informační lišta, na které se zobrazují užitečné informace: Verze programu Počet výkresů Počet spojů celkový počet spojů bez ohledu na složitost jejich průběhu Počet spojů montážně celkový počet spojů (z adresy a na adresu b), které musí mechanik skutečně zhotovit tato informace je užitečná při stanovování časové náročnosti výroby stojanu. Údaj o času posledního uložení dat tato informace se zde zobrazuje proto, že proces ukládání dat rozpracovaného projektu probíhá zcela automaticky a uživateli nemusí mít jistotu, zda data byla již uložena či nikoliv. Zobrazením této informace se tato nejistota eliminuje Definice zařízení Definice zařízení tvoří druhou základní skupinu dat, které musí uživatel do programu vložit. Skladba zařízení se edituje v samostatném okně, které je přístupné z menu (hlavního okna) Funkce Definice zařízení (zkratková klávesa Ctrl + D). Obr. 3 Obrazovka definice zařízení -7- v 1.0

8 V horní části vlevo je pole pro zadání označení soupravy. Toto označení je tištěno v zápatí tiskových sestav vygenerovaných tabulek. V horní části vpravo jsou tři řádky, které slouží k zadání názvu akce. Tento text je rovněž tištěn v tiskových sestavách. V hlavní části okna je prostor pro definici vzhledu reléového stojanu. Prostor obsahuje rastr, je zobrazen přerušovanými čarami. Velké obdélníky rastru představují pozice relé, nízké obdélníky nad nimi představují pozice destiček, resp. prvků umístěných za relé. Vlevo i vpravo rastru je prostor pro umisťování prvků, které jsou fyzicky umístěné mimo stojan (výlukové zásuvky, atd.). Každý řádek představuje jedno patro stojanu (celkem 19) a vlevo každého z nich je prostor pro zápis označení patra. Zápis vlastního označení pater umožňuje např. číslování pater v opačném smyslu, tj. zezhora dolů apod Umisťování prvků do stojanu V levé části okna se nachází tabulka s nadefinovanými prvky, které je možné do stojanu umístit. Každý prvek je označen názvem a číselným kódem, který upřesňuje jeho identifikaci. Číselný kód je rozdělen do tří dvouciferných čísel, z nichž první značí označení skupiny, druhé označení podskupiny a třetí označení druhu v příslušné podskupině. Hlavní třídění skupin je následující: 01 Relé 02 Prvky elektrického jištění, pojistky, jističe 03 Prvky součástí elektronického kmitače EKP2 04 Prvky součástí počítače náprav 05 Prvky přídavných prvků na zadní část stojanu 06 Ostatní prvky 10 Svorkovnice (mimo svorkovnic WAGO, editovaných přímo v programu) Kódové označení všech svorkovnic WAGO, editovaných přímo v programu je V pravé části každého řádku se nachází tlačítko, kterým se po stisknutí aktivuje režim přidávání prvku. U kurzoru myši se v prostoru stojanu dočasně objeví obdélník, který blokově představuje vkládaný prvek a uživatel pomocí myši prvek polohově umístí. Krok pro pohyb v prostoru stojanu je pevně nastaven na hodnotu 0,5 cm. Stisknutím levého tlačítka myši se prvek do stojanu vloží. Po vložení prvku do stojanu zůstává obdélník u kurzoru myši a umožňuje opětovné vložení aktuálně vybraného prvku (možnost hromadného rychlého vkládání prvků). Stisknutím pravého tlačítka myši nebo klávesy Esc se tento režim deaktivuje a obdélník zmizí Vertikální rozlišení vkládaných prvků - podrozdělení Standardní vertikální rozlišení pro prvky je jedno patro. Prvky typu destička nebo filtr časové jednotky se automaticky umisťují do příslušného prostoru rastru (horní část každého patra). -8- v 1.0

9 Pro některé prvky je možné používat i jemnější vertikální rozlišení (např. rezistory je možné umisťovat nad sebou tři v rámci jedné výšky pozice relé). K tomuto slouží funkce Podrozdělení na patře. Nastavením parametru Podrozdělení je možné dosáhnout čtyř stavů: - žádná volba výchozí stav, prvek se umisťuje do standardní pozice - volba a) horní umístění prvku - volba b) střední umístění prvku - volba c) spodní umístění prvku Parametry prvků Každý prvek umožňuje definovat parametry, jako např. adresa, typ prvku, název (podle druhu prvku jsou některé parametry nedostupné). Editace těchto parametrů se provádí tak, že se levým tlačítkem myši klikne na požadovaný prvek na stojanu. Jeho barva se zvýrazní změní se na žlutou a v levé části okna se zobrazí dostupná pole s parametry, které je možné editovat. Změna každého pole se uloží po ukončení editace a jeho opuštění. Základním parametrem každého prvku je jeho tzv. identifikační adresa, zkráceně identadresa. Tomuto údaji je potřeba věnovat pozornost, neboť správná funkce programu je zajištěna pouze tehdy, pokud se v soupisu spojů objevuje průběh, který svou první část (tvořenou identadresou prvku) má zadanou stejně jako je zadaná v definici zařízení. Např. průběh spoje označuje kontakt č. 12 relé, které je umístěné ve třetím patře, na druhé pozici. Identadresa relé zní 0305 a takto musí být u prvku uvedena. Pod tabulkou dostupných prvků se nachází tlačítka pro vstupy do částí definic svorkovnic a obsazení destiček. -9- v 1.0

10 Konfigurátor svorkovnic Z okna Definice zařízení je přístupné tlačítko pro otevření okna konfigurátoru svorkovnic. Možnosti sestavení svorkovnic jsou velice variabilní (je možné v rámci jedné svorkovnice libovolně kombinovat jedno a dvoupatrové svorky). Proto program neobsahuje pevné definice svorkovnic (kromě SV212) a každý uživatel si své nadefinuje podle potřeby konkrétního projektu. Obr. 4 Obrazovka definice svorkovnic V pravé části okna je tabulka pro zobrazení typů svorkovnic. Svorkovnice je možné libovolně přidávat a odstraňovat. U každé svorkovnice je možné vybrat, zda bude orientovaná vertikálně nebo horizontálně a je možné zadat její název. Pod tímto názvem bude pak svorkovnice zobrazena v tabulce dostupných zařízení v okně Definice zařízení. V levé části jsou zaškrtávací políčka pro definování vzhledu svorkovnice. Na každém patře svorkovnice je možné vybrat, zda je svorka jedno nebo dvou patrová. Pro zajištění integrity svorkovnice je nutné při definování postupovat po jednom políčku od začátku (zezhora) směrem dolů. Program neumožňuje vynechání svorky. Náhled vzhledu svorkovnice se automaticky vykresluje ihned vlevo v 1.0

11 Obsazení destiček Z okna Definice zařízení je přístupné tlačítko pro otevření okna obsazení destiček. Po jeho otevření se v tabulce zobrazí všechny destičky, které byly do definice zařízení zadány. Obr. 5 Obrazovka definice obsazení destiček U každé destičky je zobrazena její identadresa a celkem 5 pozic pro prvky, které mají být na destičce umístěny. Do těchto pozic se doplňuje zkratka prvku a hodnota v 1.0

12 3.8. Kontrolní sestavy Kontrolní sestavy slouží pro omezení chyb, které mohou při tvorbě montážní dokumentace vzniknout. Nejčastěji se jedná o chyby při vkládání dat uživatelem (překlepy, náhodné chyby), ale také se mohou vyskytovat chyby v zapojení (projektu). Okno Kontrolních sestav je přístupné z menu Fukce Kontrolní sestavy (zkratková klávesa Ctrtl + K). Obr. 6 Obrazovka okna kontrolních sestav V okně kontrolních sestav je možné generovat kontrolní sestavy a dále je možné využít vyhledávací funkce. Pomocí vyhledávání je možné nalézt průběh (spoj), uvnitř kterého se vyskytuje vyhledávaný řetězec. Vyhledávání je možné provádět buď zadáním celého konkrétního řetězce, nebo jeho části (začátku) a program vrátí všechny nalezené průběhy, začínající vyhledávaným řetězcem. Každý řádek v tabulce vrácených výsledků obsahuje funkční tlačítko pro rychlý přesun k vyhledanému průběhu v okně soupisu spojů Kontrolní sestava Kontrola duplicitních spojů Pomocí kontroly duplicitních spojů se vyhledávají spoje, jejich průběhy jsou si vzájemně duplicitní, tzn. že jeden průběh spoje je obsažen ve více spojích Kontrolní sestava Kontrola chybějících protikontaktů relé Pomocí kontroly chybějících protikontaktů relé se vyhledávají logické chyby u relé tím způsobem, že se porovnává obsazení nadefinovaných relé. Porovnávají se dvě základní podmínky: -12- v 1.0

13 Pokud je obsazen středový kontakt, musí být obsazen nejméně jeden z krajních kontaktů. Pokud je obsazen alespoň jeden krajní kontakt, musí být obsazen i středový kontakt Kontrolní sestava Kontrola chybějících protikontaktů a prvků destiček Pomocí sestavy chybějících protikontaktů prvků a destiček se vyhledávají logické chyby u destiček tím způsobem, že se porovnává obsazení destiček. a průběhů, ukončených na jejich kontaktech. Porovnávají se dvě základní podmínky: Pokud je obsazen prvek, musí být obsazeny oba příslušné kontakty destičky. Pokud je obsazen kontakt destičky, musí být na destičce umístěn i příslušný prvek a musí být obsazen i druhý příslušný kontakt Kontrolní sestava Kontrola duplicitních adres zařízení Tato sestava porovnává identadresy zařízení a vyhledává mezi nimi nepřípustné duplicity Kontrolní sestava Kontrola neuplatněných průběhů v zařízení Tato sestava je z hlediska závěrečné kontroly mimořádně důležitá. Program při generování sestav u každého průběhu zaznamená, zda byl v některém z nadefinovaných zařízení uplatněn. Výsledkem této sestavy je pak soupis neuplatněných průběhů, tzn. že tyto průběhy se nezobrazí v žádné z tabulek, které je možné generovat. To může být způsobeno z těchto důvodů: průběh je skutečně ukončen mimo stojan průběh nebo identadresa zařízení jsou zadané špatně a nedošlo k jejich spárování při generování sestav (mají na to vliv různé znaky oddělující kontakty od zbytku průběhu pomlčky, tečky, apod.) -13- v 1.0

14 3.9. Tiskové sestavy Tiskové sestavy jsou přístupné z menu Funkce Tiskové sestavy (zkratková klávesa Ctrl + T). Obr. 7 Obrazovka okna tiskových sestav Tiskové sestavy, které se tisknou formou tabulek se zobrazením zařízení a jeho kontaktů (při pohledu zezadu) jsou hlavním přínosem tohoto programu, neboť se generují plně automaticky. Na každý list A4 (orientace na šířku) je možné umístit dvě patra zařízení. V pravé části okna tiskových sestav je tabulka, do které se zapisují čísla požadovaných pater k tisku (podle číslování v definici zařízení). V levé části okna v tabulce se je možné vybrat druh sestavy, která bude vygenerovaná pro tisk Tisková sestava Tabulka zařízení s čísly spojů a výkresů V této sestavě jsou vygenerované tabulky zařízení (při pohledu zezadu). V polích jednotlivých kontaktů jsou zobrazena čísla výkresů a spojů, která odpovídají zápisu v soupisu spojů Tisková sestava Tabulka zařízení s počty vodičů na kontaktech Tato sestava slouží pro základní fyzickou kontrolu po dokončení všech spojů. Při této kontrole se kontroluje obsazenost konkrétních svorek zařízení a porovnává se při tom, zda na této svorce je ukončen jeden vodič nebo dva, případně jakou má barvu Tisková sestava Štítky na relé Tato sestava slouží k vygenerování a vytištění sestavy štítků na všechna zadaná relé. Na štítky se tiskne název relé a jeho pozice ve stojanu (identadresa) v 1.0

15 Tisková sestava Obsazení destiček Tato sestava slouží k vygenerování a vytištění tabulky použitých destiček stojanu, včetně obsazení jednotlivými prvky. 4. Postup při práci s programem V této kapitole bude podrobně popsaný způsob používání programu tak, aby bylo pro uživatele co nejvíce efektivní a komfortní Příprava práce projektová dokumentace principiálních výkresů Na začátku práce máme k dispozici dokumentaci v tištěné podobě, která se skládá z jednotlivých výkresů principiálního zapojení. Základem přípravy je definice a označení všech spojů, které jsou ve všech výkresech obsažené (např. pomocí obyčejné tužky). Postupujeme tak, že spoje číslujeme souvislou řadou čísel, začíná se od čísla 1 a končí tehdy, když jsou všechny spoje označené. Napěťové spoje se nečíslují Zápis výkresů, spojů a průběhů spojů První výkres ponecháme bez názvu, resp. s prázdným názvem (je potřeba vložit jednu mezeru jako název výkresu). Do tohoto výkresu budeme na závěr definovat napěťové spoje. Důvodem, proč si takto připravujeme první výkres, je fakt, že při tisku sestavy soupisu spojů budou napěťové spoje na začátku montážní dokumentace. Druhý výkres v programu pojmenujeme podle čísla prvního výkresu, kterému se budeme věnovat, např Po uložení názvu výkresu (odchodem z editovaného řádku nebo stiskem Ctrl+Enter) se přepneme do okna spojů. Dbáme na to, aby modrým označením řádku byl označen aktuální výkres, který definujeme. V tabulce spojů zapíšeme první spoj, který označíme číslem 1. Po uložení názvu spoje (stejným způsobem jak je popsáno u výkresů) se přepneme do okna průběhů spojů. Dbáme na to, aby modrým označením řádku byl označen aktuální spoj, který definujeme. V tabulce průběhů spojů zapíšeme kompletní průběh spoje. Každému fyzickému ukončení vodiče odpovídá jeden řádek. Poznámka: U některých prvků se z důvodu přehlednosti vyskytují tzv. oddělovače mezi identadresou a označením kontaktu. Například adresa svorky desky časové jednotky bude mít zápis , kde 1301 označuje společný blok (skříňku) pro zásuvné jednotky; 04 označuje pořadí - čtvrtou desku a 10 je číslo kontaktu na této desce. Oddělovač tečka je uplatněn z důvodu vyšší přehlednosti zápisu adresy. Nepříjemností je fakt, že pokud bude zadaná adresa ve formátu (chybí tečka), tak ji program nepřiřadí k nadefinovanému zařízení a nezobrazí číslo výkresu a kontaktu ve vygenerované sestavě. Tím pádem se ale adresa objeví jako neuplatněný průběh v kontrolní sestavě neuplatněných průběhů a takto je možné tuto chybu odhalit. Oddělovače tečka se týkají těchto prvků: časové jednotky, desky EKP, desky ZIOZ, NCB, HIS, PIS, jističe, konektory počítače náprav (PN), relé ČPRN (SPBN), rezistor, tlačítko. Pokud máme zadaný kompletní průběh spoje a chceme editovat další spoj, stiskneme na posledním řádku (prázdném, označeným symbolem hvězdičky) klávesu Enter. Tím se otevře zadávací dialog, -15- v 1.0

16 který automaticky nabízí číslo následujícího spoje (které vypočítá tak, že k číslu aktuálního spoje přičte hodnotu jedna). V tomto okamžiku je možné nabízený název spoje změnit a přepsat jej, nebo potvrdit stiskem klávesy Enter. Po stisknutí klávesy Enter se nový spoj automaticky uloží, aktivuje se a kurzor se přesune na jeho první řádek. Tím je program připraven k editaci nového průběhu spoje uživatelem, aniž by byl nutný odchod z tabulky průběhu spoje. Pokud tímto způsobem máme nadefinované všechny spoje na prvním výkresu, přepneme se do okna výkresů, zadáme název dalšího výkresu a stejným způsobem zadáme všechny spoje a jejich průběhy. Takto pokračujeme u všech zbývajících výkresů. Jako další krok je definice napěťových spojů. Přepneme se na první výkres, který jsme si ponechali jako rezervní bez názvu. Vybereme si první napětí, které chceme zapisovat (např. +) a z prvního výkresu zapíšeme do průběhů spojů + všechny adresy, na které je přivedené plusové napětí. Takto postupujeme u všech ostatních výkresů. Průběhy v této fázi zapisujeme bez snahy o třídění a dbáme na to, abychom postupovali systematicky v rámci celého výkresu a žádný průběh nevynechali. Aby bylo možné spoj mechanicky vyrobit, je nutné, aby měl svůj průběh setříděný. Toho se dosáhne kliknutím pravým tlačítkem myši do průběhu a výběrem položky z menu Setřídit průběh vzestupně, případně sestupně. Analogicky zadáme všechna zbývající napětí ve stojanu Definice zařízení ve stojanu Přepneme se do okna definic zařízení a postupně do stojanu umístíme všechny prvky, které obsahuje. Dbáme přitom na správná označení identadres, názvů a typů prvků. Na závěr doplníme názvy jednotlivých pater, která jsou obsazená a která budeme chtít tisknout. Přepneme se do okna definic svorkovnic. V projektu je svorkovnicový panel, který obsahuje 24 patrové svorkovnice, orientované zezhora dolů. V tabulce vpravo doplníme název svorkovnice a její orientaci. Je potřeba zajistit, aby byl tento řádek aktivní malá šipka v prvním sloupci označuje, se kterým řádkem tabulky se aktuálně pracuje. Nakonec nadefinujeme vzhled svorkovnice postupným klikáním na políčka, označující jedno nebo dvou patrovou svorku. Postupujeme zezhora dolů. Pokud jsme hotovi, potvrdíme tlačítkem OK. Tabulka dostupných prvků se zaktualizuje a ve spodní části se objeví položky typu WAGO: (+ zapsaný název svorkovnice). Takto je možné svorkovnici vložit do stojanu Definice obsazení destiček Přepneme se do okna definic obsazení destiček. V tabulce se zobrazí všechny destičky, nadefinované do stojanu, setříděné podle identadresy. V jednotlivých polích je potřeba zadat prvky, které budou na destičkách osazené a jejich hodnota. Příklady: C 1G/40V (kondenzátor) R 150/10W (rezistor) D 1N4007 (dioda) propojka -16- v 1.0

17 4.5. Kontroly Přepneme se do okna kontrolních sestav. Je doporučeno provádět kontroly v tomto pořadí: 1. Kontrola duplicitních adres zařízení 2. Kontrola duplicitních průběhů Tou se odhalí nejčastější chyby v zápisu, případně nesprávně označená pozice zařízení na výkresu. 3. Kontrola chybějících protikontaktů relé. 4. Kontrola chybějících protikontaktů a prvků destiček 5. Kontrola neuplatněných průběhů v zařízení -17- v 1.0