NCSS Národní centrum sociálních studií, o.p.s. Praha

Transkript

1 NCSS Národní centrum sociálních studií, o.p.s. Praha ROVNOST MUŽŮ A ŽEN V OBLASTI DŮCHODOVÉHO A NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ HR 150/2006 Hlavní řešitel: JUDr. Igor Tomeš, CSc, profesor University Karlovy Řešitel: JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D. Univerzita Karlova ÚNOR 2007

2 OBSAH ÚVOD 5 1. PRŮBĚH VÝZKUMU 5 2. TEORETICKÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ SOUVISEJÍCÍCH S ROVNOSTÍ A DISKRIMINACÍ ROVNOST ROVNOPRÁVNOST ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI PORUŠENÍ ROVNOSTI PORUŠENÍ ROVNOPRÁVNOSTI DISKRIMINACE 11 I. SEKUNDÁRNÍ ANALÝZA POZNATKY ZÍSKANÉ ZE ZAHRANIČÍ ROVNÉ POSTAVENÍ MUŽŮ A ŽEN V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ ROVNÉ POSTAVENÍ MUŽŮ A ŽEN V NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ ZÁKLADNÍ POZNATKY K OTÁZCE ROVNOSTI MUŽŮ A ŽEN V SYSTÉMECH SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ V EU POZNATKY ZÍSKANÉ Z ČESKÉ REPUBLIKY SHRNUTÍ 36 II. PRÁVNÍ ANALÝZA ANTIDISKRIMINAČNÍCH PŘÍSTUPŮ EU V OBLASTI ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ PRO ŽENY A MUŽE V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ HISTORICKÉ KOŘENY ANTIDISKRIMINAČNÍCH PŘÍSTUPŮ EU ZÁKAZ DISKRIMINACE V PRIMÁRNÍM PRÁVU ES ZÁKAZ DISKRIMINACE V DOKUMENTECH SEKUNDÁRNÍHO PRÁVA ES S DŮRAZEM NA ROVNOST MUŽŮ A ŽEN V ODMĚŇOVÁNÍ A SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ PRACOVNĚPRÁVNÍ ROVNOST A ROVNOST V ODMĚŇOVÁNÍ ROVNOST MUŽŮ A ŽEN V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ ROVNOST MUŽŮ A ŽEN V SOUVISLOSTI SE ZAMĚSTNÁNÍM A POVOLÁNÍM 47 2

3 3.4 ROVNOST MUŽŮ A ŽEN VE ZVLÁŠTNÍCH OBLASTECH SHRNUTÍ 49 III. ANALÝZA ROZSUDKŮ EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA TÝKAJÍCÍCH SE ROVNÉHO ZACHÁZENÍ S MUŽI A ŽENAMI V OBLASTI SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, RESP. DŮCHODOVÉHO A NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ VÝCHOVA DĚTÍ A DOBA POJIŠTĚNÍ ÚČAST NA SYSTÉMU DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ (ZPRAV. ZAMĚSTNANECKÉM) ROZDÍLNÝ DŮCHODOVÝ VĚK PRO MUŽE A ŽENY A ODLIŠNÝ VÝPOČET DÁVKY RODIČOVSKÉ VÝHODY POSKYTOVANÉ ZAMĚSTNAVATELEM ROZSUDKY EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA SOUVISEJÍCÍ SE SOCIÁLNÍMI ASPEKTY ROVNÉHO ODMĚŇOVÁNÍ PRO MUŽE A ŽENY SHRNUTÍ 61 IV. ANALÝZA PRAXE V ČLENSKÝCH STÁTECH EU STANOVENÍ DŮCHODOVÉHO VĚKU V ČLENSKÝCH STÁTECH EU RODIČOVSKÉ DÁVKY POSKYTOVANÉ Z NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ RODIČOVSKÉ DÁVKY FINANCOVANÉ ZE STÁTNÍHO ROZPOČTU SHRNUTÍ 67 V. ANALÝZA ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NEMOCENSKÉHO A DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ Z HLEDISKA ROVNOSTI MUŽŮ A ŽEN S DŮRAZEM NA VZTAH K PRÁVU ES ANALÝZA ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NEMOCENSKÉHO A DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ Z HLEDISKA ROVNOSTI MUŽŮ A ŽEN ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ A DÁVEK SOUVISEJÍCÍCH S PÉČÍ O DĚTI EXKURZ Č. 1 RODIČOVSKÝ PŘÍSPĚVEK EXKURZ Č. 2 ÚRAZOVÉ POJIŠTĚNÍ ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ Z HLEDISKA ROVNOSTI MUŽŮ A ŽEN ZÁKLADNÍ SYSTÉM 75 3

4 SYSTÉM ZAMĚSTNANECKÉHO POJIŠTĚNÍ SYSTÉM PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM ANALÝZA VZTAHU ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NEMOCENSKÉHO A DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ A PRINCIPU ROVNOSTI MUŽŮ A ŽEN UPRAVENÉHO PRÁVEM ES ZOHLEDNĚNÍ VÝCHOVY DĚTÍ PŘI STANOVENÍ DŮCHODOVÉHO VĚKU POUZE PRO ŽENY SYSTÉM ZAMĚSTNANECKÉHO POJIŠTĚNÍ 80 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ 84 POUŽITÁ LITERATURA 88 DALŠÍ ZDROJE INFORMACÍ 89 PŘÍLOHA: ZÁVĚREČNÁ TECHNICKÁ ZPRÁVA 91 4

5 ÚVOD 1. Průběh výzkumu Na základě veřejné soutěže získalo Národní centrum sociálních studií smlouvu na zpracování studie Rovnost mužů a žen v oblasti důchodového a nemocenského pojištění (projekt VaV MPSV HR 150/2006). Hlavním řešením byl pověřen JUDr. Igor Tomeš CSc, profesor Karlovy university, řešitelem byla JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D., odborná asistentka katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty UK a členka Sítě právních expertů Evropské komise pro otázky rovnosti mužů a žen. Hlavním koordinátorem byl Mgr. Jiří Král, vrchní ředitel sekce pro oblast sociálního pojištění, příjmové politiky a posudkové služby MPSV. Na počátku výzkumu byla provedena sekundární analýza dosavadních dostupných výzkumů k dané problematice. Bylo zjištěno, že v této oblasti dosud nebyla zpracována ucelená studie, odborná, především časopisecká literatura se nicméně zabývá některými dílčími otázkami rovnosti mužů a žen, především v oblasti důchodového pojištění. Dále byly sebrány údaje pro vlastní analýzy, a to jak z EU, tak z ČR. Jedná se o následující údaje: Údaje dostupné z tabulek MISSOC, které představují v současné době jedinou ucelenou a přehlednou informaci o podobě právní úpravy nemocenského a důchodového pojištění. V obou oblastech pojištění se sběr dat soustředil na podmínky vzniku nároku na dávku. V oblasti nemocenského pojištění byla sebrána data o dávkách řešících sociální událost mateřství a rodičovství jako takovou. Relevantní rozsudky Evropského soudního dvora v oblasti rovnosti mužů a žen v nemocenském a důchodovém pojištění. Platná právní úprava v ČR v oblasti nemocenského a důchodového pojištění, vč. nově přijatého zákona o nemocenském pojištění. 5

6 Zadavatel rovněž průběžně poskytoval řešitelům relevantní informace, jež měly být ve studii zohledněny. V další části výzkumu byla provedena analýza antidiskriminačních přístupů EU v oblasti sociálního zabezpečení, a to na základě dílčí studie provedené firmou Personnel-Consulting. V rámci vlastní analýzy praxe EU byla pozornost soustředěna především na judikaturu Evropského soudního dvora, ze které je možné nejen načerpat poznatky o národních právních úpravách a přístupech ke zkoumané problematice, ale také získat přehled o nejzávažnějších problémech vnitrostátních právních úprav v kompatibilitě s právními předpisy ES v oblasti rovnosti mužů a žen v nemocenském a důchodovém pojištění. V rámci analýzy materiálů EU byla rovněž provedena komparatistická analýza dostupných informací o právní úpravě rovnosti mužů a žen v oblasti důchodového a nemocenského pojištění v členských státech EU. V závěru výzkumu byla provedena analýza české platné právní úpravy nemocenského a důchodového pojištění z hlediska rovnosti mužů a žen. V rámci této analýzy byl položen rovněž důraz na srovnání české právní úpravy s požadavky práva ES, přičemž byla hledána odpověď na otázku, zda je platná česká právní úprava v této oblasti plně v souladu s relevantními směrnicemi ES. Vzhledem k tomu, že odpověď nebyla ve všech ohledech pozitivní, jsou v samém závěru studie uvedeny některé návrhy a doporučení, jež mohou přispět k naplnění rovnosti mužů a žen v celé české právní úpravě nemocenského a důchodového pojištění. 6

7 2. Teoretický úvod do problematiky vymezení některých pojmů souvisejících s rovností a diskriminací 1 Vzhledem k tomu, že se tento výzkum má věnovat rovnosti mužů a žen v nemocenském a důchodovém pojištění, jeví se vhodným v samém úvodu této studie vymezit právně teoreticky některé pojmy, jež s problematikou rovnosti mužů a žen přímo souvisejí. V následujícím textu budou postupně vymezeny pojmy rovnost, rovnoprávnost, rovné příležitosti, diskriminace a další Rovnost Princip rovnosti tak, jak je chápán dnes ( všichni lidé jsou si rovni ) se během lidské historie postupně vyvíjel především jako společenský princip, který byl teprve s nástupem moderních společenských zřízení vtělen i do právních předpisů. 2 Rovnost jako politický princip byla známá již v Řecku (isonomia). Tehdy se však vztahovala jen ke svobodným, na otroky se rovnost nevztahovala. 3 Rovnost lidí je možné do určité míry dedukovat z úvodních knih Starého zákona Bible, podle kterých Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu. Přikázání uplatňovat rovnost mezi lidmi se však vztahuje pouze na příslušníky vyvoleného národa Izraele, kteří se mají vzájemně respektovat jako bratři a nebylo přípustné, aby vůči sobě navzájem uplatňovali otroctví. 4 Princip rovnosti jako všeobecné společenské pravidlo se poprvé objevuje v Novém zákoně, jehož uplatnění prosazoval sv. Pavel ve svých výkladech křesťanského 1 Tato teoretická úvaha vychází z textu nedávno uveřejněného v publikaci Tomeš, I., Koldinská, K.: Sociální právo Evropské unie, C.H.Beck, Praha Všichni lidé se rodí volní a rovní (francouzská Deklarace práv člověka a občana, 1789) a Všichni lide jsou si rovni rodem a před zákonem (francouzská ústava z r.1793). Spolu s volností a bratrstvím se rovnost stala sloganem francouzské revoluce, která byla r.1848 zapsán do francouzské ústavy. 3 Sokrates tvrdí, že je lepší nespravedlnost strpět, než ji vykonat, protože ten, kdo nespravedlnost koná, popírá uznání druhého člověka. Srov. Botek, L.: Prameny lidských práv a jejich výkon z pohledu křesťanů, in: Hanuš, J. (edt.): Křesťanství a lidská práva, Vyšehrad, Praha 2002, str Jeremiáš 34,9: Každý ať propustí svého hebrejského otroka a každý svou hebrejskou otrokyni na svobodu, aby nikdo z Judejců neotročil svému bratru. 7

8 učení, které jsou dochovány v jeho epištolách. Zde se objevuje Pavlovo tvrzení, že jsou si všichni rovni v Kristu, bez ohledu na svůj původ či společenské postavení. 5 Rovnost lidí, tak jak ji chápeme dnes, vyplývá z přirozenoprávních koncepcí, novodobě formulovaných osvícenskými mysliteli 6. Jedním z důležitých cílů myšlení té doby bylo osvobození člověka a jeho mysli a prohlášení za dospělého právě takového autonomního člověka, který je schopen užívat svého rozumu bez vedení někoho jiného. 7 Rozum byl jedním z důležitých atributů rovnosti, jež vycházela z lidské přirozenosti. Nesporným přínosem osvícenství bylo všeobecné prohlášení postulátu lidských práv založených právě na rovnosti mezi lidmi. 8 Osvícenství znamenalo rovněž velmi závažné společenské změny vyplývající z nástupu nových idejí, které položily základ moderních demokratických států. Rovnost v osvícenském slova smyslu tedy znamená, že jedna lidská bytost si je s jinou lidskou bytostí rovna co do rozsahu a kvality svých přirozených práv. Takto pojatou rovnost je však třeba odlišovat od rovnostářství (egalitarismu). 9 Respektování rovnosti nepopírá přirozenou rozdílnost lidských individuí. Každá lidská bytost je jedinečná a neopakovatelná. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že vzhledem k tomu, že jsou si lidé rovni, jsou také stejní. Každý člověk má jinou genetickou, fyzickou i psychosociální výbavu, která tvoři jeho neopakovatelnou přirozenost. 5 Galatským 3,28: Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ; Koloským 3,11: Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. 6 J.J.Rousseau, Immanuel Kant, John Locke. 7 Srov. Franzen, H.: Malé církevní dějiny, Zvon, Praha 1995, str Virginské deklarace (1776) a deklarace francouzského národního shromáždění (1789) 9 Egalitarismus byl proti-feudální sociálně politický směr usilující o přerozdělování šlechtického majetku a agrární reformě. S egalitářskou ideologií se setkáváme v různých obdobích historického vývoje evropské civilizace: Nejstarším hlasatelem egalitarismu byl Faleás z Chalkédonu (Řecko 4 stol.př.n.l.). V moderní době egalitarismus hlásali např. Thomas Spencer Skutečná práva člověka (1775), Charles-Robert Gosselin, Úvahy občana, adresované notáblům (1787), William Godwin, Zkoumání o politické spravedlnosti (1793), J.H. Fichte, Uzavřený obchodní stát (1800) a další. Egalitarismus byl prosazován jakobíny (sansculloti) ve francouzské revoluci, Spencean Philantropists ( ) v Anglii, atd. 8

9 Lidé, kteří nejsou stejní a nemají stejné životní podmínky, jsou si přesto rovni. Tato rovnost směřuje na jejich startovací pozici. Fakt, že lidé nejsou stejní, zaručuje společenskou pestrost a ve svém důsledku i společenský pokrok. Kdyby došlo k tomu, že by se rovnost postavila na roveň rovnostářství (založeného na tom, že jsou všichni stejní), zmrazil by se zřejmě veškerý společenský vývoj a jeho dynamika. Obecnou rovnost jako právní princip lze zařadit do roviny základních přirozených lidských práv. Tato rovnost vyplývá z přirozenosti lidské bytosti, která je rovná i jiným lidem v dané společnosti, i když nejsou stejní a nemají stejné fyzické či psychické vybavení. Projevem respektování této rovnosti bude např. stejné nahlížení na děti i dospělé jako na lidské bytosti, které mají stejná práva (právo na život, právo na vlastnictví, právo na soukromí, právo na důstojnost apod.). Rovnost je tedy stav, kdy se na odlišné jedince pohlíží jako na sobě rovné bytosti vzhledem k jejich přirozeným lidským právům jako společenské bytosti. Tato rovnost pak implikuje zaručení rovných podmínek a příležitosti pro uplatnění jedinců ve všech oblastech lidské existence a činností. O tom ještě bude řeč níže Rovnoprávnost Rovnoprávnost je proces realizace rovnosti lidí ve společenském systému. Rovnoprávnost se svým smyslem a významem od rovnosti liší. Rovnoprávnost znamená nikoli pouze rovnost ve smyslu lidské přirozenosti, ale rovněž nárok na stejný soubor práv a z nich vyplývajících povinností. Lze tvrdit, že se jedná o právní specifikaci rovnosti, její konkretizaci ve stanovení práv a jejich záruk. Tato práva ale nemusí být nutně obsažena přímo v právní normě; mohou být i pouze implikována z charakteru právního řádu mohou být obsažena např. v právních zásadách, kterými se řídí každý právní spor projednávaný ve formalizovaném právním procesu 10. Z hlediska sociálních práv a sociální rovnosti se pak rovnoprávnost dává do souvislosti s určitými specifickými oblastmi, jako např. prací a sociální ochranou (rovné pracovní podmínky, rovný přístup k sociálnímu pojištění apod.). 10 Z rovnosti před zákonem se vyvozuje např. právo každé strany býti slyšena a realizovat tak svou rovnoprávnost, tedy svůj balík práv, který je stejný, jakým je nadána protistrana 9

10 2.3. Rovné příležitosti Rovnoprávnost v těchto specifických oblastech, ale i všeobecně, často implikuje nutnost vyrovnat počáteční nerovné podmínky, pramenící z toho, že lidé nejsou stejní, a to ani z hlediska svého přírodního a sociálního okolí, ve kterém žijí. Rovnost se dosahuje tím, že se kompenzují sociální důsledky přirozených rozdílů mezi lidmi. Zaručení rovných příležitostí se aktivuje zpravidla v tom případě, že je v počátku právního nebo jiného vztahu objektivně dána nerovnost mezi dvěma subjekty. Smyslem úpravy rovných příležitostí je vyrovnat handicap, kterým např. určitá skupina lidí trpí v důsledku své přirozenosti a nestejnosti s druhou skupinou, pracující i žijící v nestejných podmínkách. Zajištění skutečné rovnoprávnosti tak v některých případech může znamenat i poskytnutí i více práv jedné, znevýhodněné, skupině či kategorii jedinců. Rovnoprávnost lze vnímat jako provedení principu rovnosti prostřednictvím poskytnutí určitého souboru práv tak, aby byly vyrovnány rozdíly mezi jedinci a byly jim poskytnuty rovné příležitosti a rovné podmínky, a to někdy i zvýhodněním určité kategorie či skupiny jedinců Porušení rovnosti Porušení či narušení rovnosti je pak takové jednání či opomenutí, v jehož důsledku je rovnost mezi lidmi narušena. V některých případech může jít o nerespektování rovnosti, v případech jiných může dojít přímo k tomu, že nebudou vytvořeny podmínky pro její nastolení nebo uplatňování. Porušením rovnosti může být v některých případech i striktní a necitlivé uplatnění rovnostářství mezi jedinci, které potom vede právě k tomu, že se nevyrovnají podmínky tak, aby byla rovnost zachována a vychází se z mylného přesvědčení, že všichni mají vzhledem k tomu, že jsou stejní, rovné výchozí podmínky k prosazení a uplatnění svých práv. Tak tomu ale není. K porušení rovnosti může docházet v mnoha formách a toto porušení může mít různé právní důsledky, někdy může být i zcela bez nich, pokud nejde o právně relevantní porušení rovnosti. Porušením rovnosti je tedy takový zásah do přirozených práv člověka, jehož výsledkem je nastolení (byť dočasné) nerovnosti mezi jedinci. 10

11 2.5. Porušení rovnoprávnosti Porušením rovnoprávnosti je takové jednání nebo opomenutí, které vede k tomu, že jsou poskytnuty odlišné soubory práv sobě rovným jedincům, a přitom nejde o odlišnost jejímž účelem je vyrovnání nerovnosti (viz rovnoprávnost a rovné podmínky) Diskriminace 11 Z úvah vedených výše nyní zbývá vyvodit vymezení diskriminace jako pojmu, který se liší především od porušení rovnosti či porušení rovnoprávnosti. Na tomto místě se jeví vhodným použít analogii teorie práva a nahlédnout diskriminaci z právního hlediska. Předpokládejme, že diskriminaci je možné označit jako určitý právní vztah, zřejmě odpovědnostního charakteru. Každý právní vztah je určen svými subjekty, objektem a obsahem. Subjekty právních vztahů, jež jsme pracovně označili pojmem diskriminace jsou na jedné straně ty, které se chovají diskriminačně a na straně druhé ty, které jsou objektem takového diskriminačního chování. Subjekty jednajícími diskriminačně mohou být: právnické osoby soukromoprávní i veřejnoprávní, nejčastěji v roli zaměstnavatele 12 správní orgány orgány státní správy (včetně ústředních orgánů státní správy) i samosprávy stát v roli zákonodárce, tedy prostřednictvím parlamentu 11 Diskriminace: Podle Slovníku Cizích slov (Academia 1995): 1. rozlišování poškozující někoho, neuznávání jeho rovnosti s jinými, popírání nebo omezování práv určité kategorii obyvatelstva nebo určitým státům, mezinárodním organizacím apod. Podle Všeobecné encyklopedie Diderot (česky Praha 1999): nerovné a tím i nespravedlivé zacházení s části obyvatelstva na základě rasové, kulturní a náboženské odlišnosti, popř. odlišnosti pohlavní, apod. Spočívá v záměrném znevýhodnění vytvářením nerovných hospodářských, politických nebo právních podmínek. Provázena předsudky, zvyky, někdy ustavena zákony (norimberské zákony v Německu, 1935, apartheid v JAR). Může vést k sociální degradaci, k segregaci nebo dokonce ke genocidě. 12 V roli zaměstnavatele mohou být i fyzické osoby živnostníci apod. 11

12 Uvedené subjekty mohou diskriminovat proto, že mohou rozhodovat o právech a povinnostech fyzických osob, proti nimž je diskriminace namířena a tak činit rozdíly. Objektem právních vztahů diskriminace pak bude prostředek, kterým se diskriminace děje. Takovým prostředkem může být: právní norma jednostranný právní akt veřejnoprávní i soukromoprávní, nebo právně relevantní chování Specifickým znakem všech těchto prostředků bude aktivní rozlišení fyzických osob nebo skupin osob. Obsahem právního vztahu, který můžeme nazvat diskriminací, budou v podstatě obecné prvky obsahu odpovědnostního právního vztahu: dojde k porušení rovnosti nebo rovnoprávnosti fakticky vznikne stav nerovnosti či nerovnoprávnosti mezi porušením a faktickým vznikem nerovnosti bude příčinná souvislost (kauzální nexus) a zásadně zde bude úmysl subjektu, který tuto nerovnost způsobil Otázkou, která přitom zůstává nejasná, je zavinění a míra jeho relevance v diskriminačních vztazích. Dojde-li k diskriminačnímu jednání, např. z rasových důvodů, bude se zavinění vůbec zkoumat, nebo je při závažném porušení rovnosti irelevantní? Zde je třeba odlišit účel odpovědi na výše položenou otázku. Tážeme-li se na zavinění pro účely definice diskriminace a jejího odlišení např. od porušení rovnosti, jeví se správnou odpověď, že se jedná o úmyslné porušení rovnosti, event. rovnoprávnosti. Z toho rovněž vyplývá vyšší míra společenské nebezpečnosti, jedná-li se o diskriminaci. Tento definiční znak však vychází spíše z teoretické úvahy, kterou zde vedeme. Při praktickém uplatnění právních norem, které diskriminaci zakazují a porušení tohoto zákazu trestají, se však zpravidla stanoví objektivní odpovědnost za porušení 12

13 zákazu diskriminace a zavinění se nezkoumá, můžeme rovněž tvrdit, že se presumuje. 13 Předchozí teoretické úvahy lze doplnit některými právními definicemi různých forem diskriminace jako právní skutečnosti a rozborem těchto definic. Tak např. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 diskriminaci žen definuje jako jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě pohlaví, jehož důsledkem nebo cílem je narušit nebo zrušit uznání, požívání nebo uplatnění základních práv Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci v oblasti zaměstnání a povolání pod pojmem diskriminace v oblasti zaměstnání nebo povolání chápe jakékoli rozlišování, vylučování nebo preference na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politického přesvědčení, národnosti nebo sociálního původu, v jehož důsledku se narušuje rovnost příležitostí či zacházení v oblasti zaměstnávání. Pokud z těchto definic vyjdeme a shrneme je, můžeme z nich vyvodit některé důležité znaky diskriminace. Jedná se o: Jakékoli na konkrétní formě jednání nebo opomenutí nezáleží Činění rozdílu (rozlišování), vyloučení, omezení, nebo preference. Jejichž důsledkem, nebo cílem Dochází k narušení, zrušení uznání, požívání nebo uplatnění rovnosti, event. rovnoprávnosti Pod pojmem diskriminace lze tedy chápat poměrně širokou škálu forem aktivity či naopak pasivity od preferencí až po vyloučení. Tyto aktivity jsou vždy směřovány na lidské jedince. Jejich důsledkem nebo přímo cílem je přitom dokonce i zrušení uznání rovnosti, ale i narušení jejího uplatnění či požívání. Diskriminace tedy omezuje nikoli pouze tak, že v jejím důsledku dojde přímo k narušení rovnosti, stačí dokonce i ohrožení možnosti jejího uplatnění ze strany jedince či skupiny. 13 Např. bude-li zaměstnavatel systematicky odmítat přijmout Romy do pracovního poměru, pouze proto, že se jedná o příslušníky romského etnika, dopustí se porušení ustanovení 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění, - nahrazen zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a bude možné mu udělit podle téhož právního předpisu pokutu. Míra zavinění tohoto zaměstnavatele bude irelevantní, zákon pro něj nestanoví žádný exkulpační důvod, jedná se o objektivní odpovědnost. 13

14 Při formulaci diskriminace není možné ani opomenout skutečnost, že negativní dopad na rovnost musí být přímo cílem, nebo alespoň důsledkem uvedených forem rozlišování. To potvrzuje co bylo uvedeno již výše, že se totiž diskriminace a porušení rovnosti od sebe liší. Zatímco porušení rovnosti nemusí mít za cíl rozlišení dvou subjektů, ani v jejím důsledku k tomuto rozlišení dojít nemusí, u diskriminace se jedná o důležitou charakteristiku. Z tohoto hlediska lze rozlišovat pozitivní a negativní diskriminaci. Diskriminací pozitivní budeme chápat takové rozlišování, jehož podstatou je preference určité skupiny či subjektu na úkor jiných. Pozitivní diskriminací je v tomto smyslu i vytváření rovných příležitostí pro znevýhodněné skupiny osob, jak o nich byla řeč výše. Pozitivní diskriminací se tedy jedněm, zpravidla znevýhodněným, přidávají práva. Pozitivní diskriminace však může pochopitelně mít negativní vliv na rovnost, a to v případě, že z hlediska rovnosti je preference určitého subjektu či jejich skupin nežádoucí (např. se nejedná o znevýhodněnou skupinu a účelem pozitivní diskriminace není vyrovnat příležitosti). Negativní diskriminace bude častěji ošetřena právem, neboť bude v jejím důsledku docházet k omezování či dokonce vylučování některých subjektů či jejich skupin a takové chování bude ohrožovat či narušovat zachování rovnosti ve společnosti. Podstatou negativní diskriminace tedy bude ubírání práv určitému okruhu subjektů. Rovněž je možné rozlišovat právní a faktickou diskriminaci. Zatímco o právní diskriminaci půjde v případě, že přímo právní předpis obsahuje diskriminační ustanovení, k faktické diskriminaci může dojít např. porušením právního předpisu, který plně zachovává rovnost. Bude se jednat o diskriminaci de facto, tedy diskriminační chování, jež ve svém důsledku zakládá nerovnost nebo ohrožuje zachování rovnosti. Oběma formám diskriminace je potřeba čelit předcházet jim a jejich eventuelní naplnění sankcionovat (v případě právní diskriminace zrušením právního předpisu či diskriminačního právního ustanovení, v případě faktické diskriminace sankcí reagující na porušení povinnosti zachovat rovnost a nechovat se diskriminačně). Diskriminace, stejně jako porušení rovnosti či rovnoprávnosti, se mohou dít z různých důvodů, nejčastější je zřejmě pohlaví, ale i rasa. V mezinárodním i evropském právu 14

15 se postupně vyvinuly různé důvody, na základě kterých když dojde k rozlišování, jedná se o diskriminaci. 14 Z výše uvedeného vyplývá, že v oblasti rovnosti a rovných příležitostí je diskriminace excesem, který narušuje rovnoprávnost nebo i rovnost, v závislosti na konkrétním projevu diskriminace. Jedná se o specifický právní vztah odpovědnostního charakteru, který se zpravidla vyznačuje úmyslem porušit rovnost mezi lidmi garantovanou právem. Diskriminace má mnoho forem a její projevy lze klasifikovat z různých hledisek. Takto pojednanou diskriminací postavenou oproti zachování rovných příležitostí a rovnosti se zabývá předkládaná studie, a to především z hlediska rovnosti mužů a žen v oblasti nemocenského a důchodového pojištění Charta základních práv EU přijatá v Nice v roce 2000 uvádí zřejmě nejucelenější katalog těchto důvodů. Článek 21 zakotvuje zákaz diskriminace v tom smyslu, že každá diskriminace z jakéhokoli důvodu, např. z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jakéhokoli jiného přesvědčení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace se zakazuje. Jak je z citace patrné, je přitom výčet pouze demonstrativní. 15 Zároveň je nicméně třeba již na tomto místě poznamenat, že ne všechny nerovnosti mezi lidmi lze nazvat diskriminací. Např. činění rozdílů mezi muži a ženami v souvislosti s mateřstvím je plně v souladu se zásadou rovnosti, pokud tyto rozdíly jsou dány právě biologickým mateřstvím (např. těhotenstvím, porodem, kojením, nikoli však péčí o dítě). 15

16 I. SEKUNDÁRNÍ ANALÝZA Jako zdroje informací pro zpracování sekundární analýzy použili řešitelé informace dostupné na internetu a publikace a časopisecké články dostupné v knihovně Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. V neposlední řadě použili řešitelé materiálů Sítě právních expertů při Evropské komisi zabývající se aplikací Komunitárního práva v oblasti rovného zacházení s muži a ženami. V souladu s dohodou se zadavatelem byly řešitelům průběžně zasílány základní materiály a výstupy z konzultací z Bruselu. Získané poznatky lze rozdělit na zahraniční a domácí část této sekundární analýzy. 1. Poznatky získané ze zahraničí V ČR jsou k otázce rovnosti mužů a žen v nemocenském a důchodovém pojištění v současné době k dispozici následující prameny odborné literatury, ze kterých bylo čerpáno pro zpracování této části studie. Leitner, S.: Sex and gender discrimination within EU pension systems, Journal of European Social Policy, no. 2/2001, SAGE Publications, London Luckhaus, L., Ward, S.: Equal pension rights for men and women: a realistic perspective, Journal of European Sociíal Policy, no. 3/1997, SAGE Publications, London Stahlber, A.-Ch., A. Kruse, A. Sundén: Pension design and gender, European Journal of social security, no. 1/2005 Pieters, D. (edt.): The social security systems of the member states of the European Union, Intersentia, Oxford, 2002 Gilbert, N. (edt.) gender and social security reform: what s fair for women?, ISSA, New Jersey, 2006 Bulletin of the Commission's network of legal experts on the application of Community law on equal treatment between women and men, no. 1/2004, Directorate-General for Employment and Social Affairs Unit EMPL/G/1 16

17 1.1. Rovné postavení mužů a žen v důchodovém pojištění V zahraniční odborné literatuře se v některých pramenech setkáváme s pokusy o identifikaci příčin diskriminace na základě pohlaví. Tak např. Sigrid Leitner ve svém článku Sex and gender discrimination within EU pension systems 16 označuje jako dvě hlavní příčiny diskriminace na základě pohlaví v systémech důchodového pojištění a) tradiční dělbu práce, v jejímž rámci ženy vykonávají hůře placené práce a vzhledem k povinnostem k rodině více využívají práce na kratší pracovní úvazek, b) skutečnost, že celá struktura sociálního zabezpečení je odvozována od příjmů, což s sebou přináší znevýhodnění žen v systémech sociálního pojištění, poněvadž ženy dosahují nižších příjmů, než muži. Jako další zdroj diskriminace Leitner označuje skutečnost, že péče o rodinné příslušníky, která je stále převážně doménou žen, je považována za práci, ale za neplacenou práci. I tato skutečnost zakládá ve svém důsledku nerovnost žen a mužů v důchodovém pojištění, a to i v případě, že se péče o děti či další členy rodiny zohlední jako doba pojištění. Leitner naopak považuje za přijatelnou nerovnost nerovný důchodový věk a nerovný přístup k pozůstalostním důchodům, a to z toho důvodu, že tyto nerovnosti považuje za nerovnosti založené na odlišných biologických vlastnostech mužů a žen. V současné době se však s touto tezí v Evropské unii značně polemizuje, jak bude ještě vysvětleno. V roce 1997 navrhovala Linda Luckhaus 17 některá řešení stavu, kdy jsou systémy sociálního pojištění z výše uvedených důvodů nepříznivé pro ženy. Mezi jinými jmenovala: a) zachování různého důchodového věku, 16 Leitner, S.: Sex and gender discrimination within EU pension systems, Journal of European Social Policy, no. 2/2001, SAGE Publications, London 17 Luckhaus, L., Ward, S.: Equal pension rights for men and women: a realistic perspective, Journal of European Sociíal Policy, no. 3/1997, SAGE Publications, London 17

18 b) zachování jen vdovského důchodu, tedy absence úpravy vdoveckého důchodu, c) specifické zvýhodnění péče o dítě a jeho zohlednění zejm. v systémech důchodového pojištění a d) odstranění těsného vázání důchodových nároků na výdělečnou činnost. Jako pozitivní příklad již započatých řešení v této oblasti uvádí autorka praxi skandinávských zemí a Nizozemska, kde je nárok na základní dávku důchodového pojištění odvozován od trvalého bydliště v daném státě, nikoli na účast na pojištění na základě dosažené určité výše výdělku. Kolektiv švédských autorek srovnává jednotlivé modely systémů důchodového pojištění z hlediska jejich genderových důsledků 18. Z jejich zkoumání vyplývají vlastnosti genderově ideálního systému důchodového pojištění. Důchodový systém, který zajišťuje rovné postavení mužů a žen by měl: Být veřejný a povinný a používat tzv. unisexové úmrtnostní tabulky k výpočtu příspěvků do systému. Zaručovat garantovanou minimální dávku, která je velmi důležitá především pro ženy s nízkými příjmy během celé pracovní kariéry. Být motivační k práci, neboť silné pracovní pobídky znamenají vyšší celoživotní výdělek a tedy vyšší důchodové dávky. Nepenalizovat ženy nižšími mírami návratnosti jejich příspěvků, tedy použít schéma definovaných dávek. Nepenalizovat ekonomicky výchovu dětí, ale naopak poskytovat kompenzace rodinám s dětmi. Indexovat dávky, což je důležité pro ženy, které mají vyšší naději na dožití. Vyplácet dávky formou anuit, které zajišťují, že lidé nevyčerpají své nároky před koncem svého života, což je vzhledem k delšímu věku žen opět důležité pro ně. 18 Stahlber, A.-Ch., A. Kruse, A. Sundén: Pension design and gender, European Journal of social security, no. 1/

19 Umožnit manželům, aby se dělili o nabyté důchodové nároky, protože ženy typicky vydělávají méně než muži a mají tedy nižší dávky. Dělení důchodů může pomoci ženám vyrovnat své důchodové příjmy s muži. Zajistit, aby pozůstalostní dávky byly pojistně matematicky spravedlivé. Co se týče důchodového věku jako jednoho z důležitých faktorů rovnosti mužů a žen v důchodovém pojištění, lze konstatovat, že v současné době je ve starých členských státech většinou důchodový věk stejný, nejčastěji 65 let (Německo, Finsko, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko). V dalších zemích je sice zatím důchodový věk různý pro muže a ženy, ale bude se vyrovnávat, v Rakousku do roku 2028, v Belgii do roku 2009, ve Velké Británii v letech Tato tendence ve starých členských státech tedy nepotvrzuje představu, že zachování různého důchodového věku by mělo přispět k vyrovnání postavení mužů a žen v systémech důchodového pojištění. 19 Dosud poslední známá zahraniční studie zabývající se rovností mužů a žen v oblasti sociálního zabezpečení byla vydána v roce 2006 Mezinárodní organizací sociálního zabezpečení. V této studii je kromě jiného obsažen příspěvek Pension policy in the Europan Union: responses to the Changing Divisoin of labor in family life 20. Její autorky upozorňují na riziko diskriminačních důsledků plynoucích ze stále sílícího přechodu ze státem kontrolovaných pay-as-you-go systémů důchodového pojištění na zaměstnanecké a soukromé penzijní systémy. Toto riziko spočívá především ve skutečnosti, že většina soukromých a zaměstnaneckých systémů v současné době nezohledňuje doby neplacené péče poskytované, zpravidla ze strany žen, dětem, nebo seniorům, kteří potřebují péči. Zároveň vyzdvihují ty státy, které zavedly do svých systémů opatření příznivá pro ženy a redukovaly tedy míru závislosti výše důchodu na výši celoživotních výdělků pojištěnce. 21 Podle této studie, která se snaží zkoumat tendence v evropských zemích všeobecně, je poměrně složité najít obecná 19 Údaje převzaty ze studie Pieters, D. (edt.): The social security systems of the member states of the European Union, Intersentia, Oxford, 2002, která bude zmíněna níže. 20 Touminen, El, S. Laitinen-Kuikka: Pension Policy in the Europan Union: responses to the Changing division of labor in family life, in Gilbert, N. (edt.) gender and social security reform: what s fair for women?, ISSA, New Jersey, idem str

20 fakta, jež by platila pro všechny země. Tak např. podíl žen, které pracují na kratší úvazek se v jednotlivých zemích pohybuje od 7% v Řecku do 71% v Nizozemsku. 22 Koncepce minimálního, resp. základního důchodu naproti tomu doznala v jednotlivých modelech sociálních států určitého posunu, a to směrem ke konvergenci systémů. Zatímco v některých severských zemích došlo k redukci univerzality, v kontinentální Evropě došlo naopak k rozšíření pokrytí obyvatelstva těmito dávkami. Dochází rovněž k určité míře konvergence výše těchto důchodových dávek. Přesto však stále platí, že systémy založené na rezidenčním principu, tedy systémy severských zemí, poskytují nejvyšší míru ekonomické nezávislosti prostřednictvím důchodových dávek a tyto dávky rovněž nepředstavují žádné sociální stigma pro jejich příjemce. 23 V závěru studie autorky uvádějí, že v posledních letech došlo k větším změnám v důchodových systémech na severu Evropy, v jižní Evropě došlo k výraznější reformě pouze v Itálii, kde však byly přijaty pouze parametrické změny. Na jihu Evropy stále přetrvává situace, kdy ženy buď vůbec nepracují, nebo pokud pracují, pracují na plný úvazek, takže vazba důchodových nároků na pracovní příjem není z tohoto hlediska příliš velkým problémem. Navíc, v těchto zemích přetrvává stále model výpočtu důchodu v závislosti na výdělcích v rodině jako celku, což příjmově staví ženy na roveň, na druhou stranu to však znamená nedostatek motivace pro ženy, aby vstoupily na trh práce. Navíc se ukazuje, že nízká porodnost v těchto jižních státech je důsledkem nepříznivé sociální politiky. Z toho důvodu především Evropská komise a další instituce vyvíjejí tlak na jižní státy, aby změnily zásadním způsobem své důchodové systémy, a to především tak, aby odpovídaly požadavku zapojit ženy do pracovního procesu. Ostatní země se v poslední době snaží zavádět do důchodových systémů určitá opatření příznivá pro ženy, jako např. zohlednění doby péče především o děti, dílčení důchodů po rozvodu 24, pozůstalostní důchody a další podobná opatření. 22 idem str idem Podrobné informace jsou k dispozici ve studii Tomeš, Koldinská: Podíly nároků z důchodového zabezpečení po rozvodu manželství, zpracované pro MPSV v květnu