Společenská záležitost. Stephanie James

Transkript

1 Společenská záležitost Stephanie James Kalinda Bradyová je úspěšnou ředitelkou obchodní společnosti. Bývalý snoubenec, který ji zrádně opustil, nyní hrozí, že její společnost zničí. Zachrání ji záhadný a přitažlivý muž, kterého Kalinda potká? Název originálu: Corporate Affair První vydání: Silhouette Books, 1982

2 Přeložila: Jitka Lukešová 1982 by Jayne Ann Krentz Harlequin Publishers Czechoslovakia, s.r.o., Praha 1992 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána po dohodě s Harlequin Enterprises, B.V. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je zcela náhodná. Znak firmy Harlequin i znaky všech edičních řad jsou chráněny ochrannou známkou. Sazba: Sdružení MAC, Praha Vytiskl: Elsnerdruck, SRN ISBN

3 PRVNÍ KAPITOLA Kalinda Bradyová váhavě prošla malým, prázdným obchůdkem a zběžně přejela šedýma očima sbírku nepříliš původních akvarelů s místními scenériemi Colorado Rockies, nějaké dřevořezby a pár tapisérií na zdi. Krámek se nazýval Horská galerie a Kalinda se k němu už třikrát vypravila, než jej našla otevřený. Bylo téměř poledne. Protože neměla příliš na vybranou, co dělat v tomhle malém letovisku v koloradských horách, podnikla další výpravu do uličky s venkovskými butiky a uměleckými předměty. Tentokrát majitel konečně uznal za vhodné otevřít případným zákazníkům. Přestože dokořán otevřené dveře lákaly ke vstupu, uvnitř nikdo nebyl. Nějaký hlas však na ni zavolal, když rozhoupala zvonek do krámku. Jsem vzadu! Zavolejte, kdybyste něco chtěla! Hluboký, temně zabarvený hlas ji upoutal a zasáhl kdesi v podvědomí. Vzbuzoval zvláštní touhu jít za ním a objevit muže, kterému patřil. Ozval se za dveřmi na druhé straně malé místnosti. Kalinda k nim přešla, protože v ní zvítězila zvědavost. Kráčela přes sluncem zalitou podlahu lehkým, sebejistým krokem, který do značné míry vypovídal o její osobnosti. Ve svých devětadvaceti letech a po nedávném úspěchu, kdy převzala vedení otcovy firmy v Denveru, nepostrádala sebedůvěru. Jinak si člověk nemůže získat a udržet vedoucí postavení ve velkém byznysu. Přesto ji vrozená poctivost nutila, aby si přiznala, že samotná představa, co má zažít o víkendu v tomto malebném městečku na břehu jezera, podkopává i její zdravou dávku sebejistoty. Navenek se však kontrolovala. Její chování bylo chladné a klidné. Módní, nedbale elegantní bavlněnou košili měla u krku rozepnutou, takže odhalovala tenký zlatý řetízek na krku. Košile tvořila s khaki kalhotami komplet, na kterém byla znát ruka šikovného návrháře. Rafinovaný střih prozrazoval štíhlé a pružné tělo. Poprsí bylo malé, ale pevné a něžně zaoblené. Boky se rozšiřovaly do ženské plnosti. Kalinda si vždy přála mít je o něco menší, volné kalhoty však jen zdůrazňovaly její ženskost. Malé dřevěné sandály na hezky tvarovaných nohou pocházely z Itálie. Jak šla, sluneční světlo pronikající stromy za oknem tančilo v bohatých, světle hnědých vlasech stočených do uzlu k jedné straně. Strohý styl účesu odhaloval výrazný, vyrovnaný obličej. Jeho rysy nebyly dokonale krásné, ale inteligentní šedé oči, rovný pyšný nos a jemná křivka úst vytvářely půvabnou, přitažlivou tvář upoutávající pozornost vnímavějších lidí. Kalinda nosila drahé šaty s přirozeností, která přináší úspěch. Sama musela tvrdě pracovat a vadilo jí, když jiní nepracovali tak tvrdě jako ona. Jako tenhle obchodník, který ani nedokázal dodržet otevírací dobu. V očích měla mírný nesouhlas, když došla na práh zadních dveří a vyhlédla ven. Za minutu jsem u vás. Líbí se vám něco? Muž, kterému patřil temně laděný hlas, zvedl oči od těla duhového pstruha ležícího na dřevěné lavici. Na druhém konci lavice stálo vědro plné nešťastných ryb. Z hadice pomalu vytékala voda na stříbřitá těla, čekající až přijdou na řadu pod nožem. Kalindě se bezděčně zkřivily rty odporem. Jistě mi chcete gratulovat k pěknému úlovku, řekl zdvořile majitel obchodu a oříškově hnědé oči se smály jejímu výrazu. Nekoukejte na mne jako na vraždícího maniaka! Kalinda se proti své vůli zasmála. Tak tihle chudáci jsou důvodem, proč jste otevřel obchod o tři hodiny později? Kdybych věděl, že na mne čeká tak nedočkavý zákazník, pospíšil bych si, řekl muž pomalu a začal zručně kuchat dalšího pstruha. Kalinda odvrátila oči. Její zvědavý pohled utkvěl na mužově skloněné hlavě. Povšimla si hustých, temně zářivých kaštanových vlasů, na její vkus trochu příliš dlouhých a nedbale učesaných. Muž

4 seděl do půl těla nahý v jasném slunečním světle, takže viděla jeho hladké a štíhlé, pěkně opálené svalnaté tělo. Sklouzla očima k rudo-hnědým kadeřavým chloupkům na jeho hrudníku, jejichž porost mizel pod vybledlými, těsně přiléhajícími džínami, a pak se pohledem vrátila k jeho profilu. Uvědomila si, že si jej prohlíží se stejnou zvědavostí, která ji přiměla jít za zvukem jeho hlasu. Měl hranatou, ostře řezanou tvář, opálenou stejně jako tělo. V hnědých, hluboce posazených očích se zablesklo pochopení, když zvedl pohled a přistihl ji, jak ho pozoruje. Pod hustým obočím se v koutcích sbíhaly drobné čárky. Pyšný nos dokonale doplňoval vystouplé lícní kosti a ústa, která v klidu vypadala přísně. Ale jak si všimla, ta ústa se snadno rozesmála a hluboké rýhy kolem nich svědčily o značné zkušenosti. Přistihla se při myšlence, že by moc ráda věděla, o jakou zkušenost vlastně jde. V tom muži nebylo nic uhlazeného. V žádném případě nebyl typem, o němž by předpokládala, že bude provozovat uměleckou galerii, i když šlo jen o galerii pro turisty v zapadlém horském městečku. Její zvědavost rostla. Bude mu tak třicet sedm, třicet osm, napadlo ji mimoděk. Cítila v něm skrytou mužnou sílu a nechápala, jak může být spokojen s tím, že marní čas vedením galerie, kterou otevírá jen občas, a chytáním ryb. Instinktivně cítila, že v jejím světě by takový člověk dokázal vybudovat celé impérium. Jenže proč bych ho měla právě já soudit, řekla si odhodlaně, i když věděla, že to tak jako tak už dělá. Asi byl pozůstatkem z doby před několika lety, která protestovala proti společnosti a pohrdala majetkem, a postrádal chuť soupeřit, vést druhé a něčeho dosáhnout. Chtěla jsem se zeptat na ten akvarel s jezerem, který máte ve výloze, pronesla zdvořile. Vám se líbí? zeptal se se zájmem. Přestal čistit rybu a změřil si ji pohledem. Znám někoho, komu se to líbit bude, odpověděla vyhýbavě. Ale vám se nelíbí, prohlásil a pustil se znovu do ryby. Nekupuji ho pro sebe. A co je zač, ten přítel? Ten, kterému to kupujete? Záleží na tom? zeptala se suše. Máte strach, aby se ten obrázek dostal do slušných rukou? Já ne, ale Mary Bethová, vysvětloval trpělivě. To je autorka? zeptala se Kalinda. Ano. Velice jí záleží na tom, kdo si koupí její díla. To vidím. Ale podle mě si umělci takový luxus nemohou dovolit. Vyřiďte Mary Bethové, že ho kupuji pro jeden milý a distinguovaný postarší pár, který vyrůstal v Coloradu a dokáže takovou krajinku ocenit. Myslím, že to zní docela věrohodně. Tak fajn, máte ho mít. Ani nevíte, jak mě dojalo, že jste ochoten se s tím obrázkem rozloučit, řekla pichlavě a napadlo ji, že kdyby se ještě někdy náhodou v městečku zastavila, nešla by už nikdy třikrát do téhle galerie, aby si něco koupila. Rozesmál se nahlas a dvůr, kde seděl, zaplnil jeho hluboký, plnokrevný smích. Dopřejte mi, abych smyl s rukou usvědčující důkaz, a já půjdu dovnitř a vezmu si od vás peníze. Jinak, já jsem Rand Alastair. A vy? Kalinda jen překvapeně zamžikala nad otevřenou otázkou cizího muže, se kterým se nemínila ještě někdy setkat. Kalinda. Kalinda Bradyová. Kývl hlavou. Na dovolené? Obrátil se k ní zády, aby si umyl ruce pod hadicí, a lehkost, s jakou se pohyboval, zapůsobila na Kalindu nečekaně přitažlivě. Ne tak docela, odpověděla bezmyšlenkovitě a hned si přála, aby raději mlčela. Svěřovat se někomu s důvody, proč je tady, bylo to poslední, co si přála! Za obchodem? pokračoval neodbytně Rand. To je moje osobní věc, odpověděla a hlasem dala najevo svou nelibost.

5 Nezdálo se, že by ho to vyvedlo z míry. Ovšem. Jste tu sama? To se vás snad netýká, pronesla nevlídně a věděla, že kdyby některý z jejích zaměstnanců zaslechl tenhle tón, okamžitě by vycouval. K jejímu překvapení dokázal Rand rychle zareagovat a přejít na jiné téma. Pardon, hned to udělám. A co? zarazila se Kalinda. Odvedl ji zpátky do galerie. Dáte si chlazené pivo? Zdá se, že dnes odpoledne bude horko. Chystala se odmítnout, ale Rand už otevřel malou chladničku u zadní stěny a zašátral vevnitř. Narovnal se s dvěma orosenými plechovkami v ruce a dříve, než se Kalinda zmohla na zdvořilé odmítnutí, odtrhl u obou z nich uzávěr. Vezměte si! Podívala se skepticky na plechovku, kterou jí vrazil do ruky, a pak si na zkoušku lokla. Nebylo to suché chlazené Chenin Blanc, ale v horkém odpoledni v horách to zase nebylo tak špatné. Usrkla znovu, a když zvedla oči, přistihla svého hostitele, jak se směje. Berte to jako návrat ke kořenům, zamumlal a zhluboka se napil. Tak se na to podíváme, někde bych tu měl mít ceník S pivem v ruce začal prohrabávat zásuvky pod pultem, až nakonec vítězně vytáhl cár papíru. Já věděl, že to tu bude! Blahopřeji, neodpustila si trochu kousavě Kalinda. Takhle vést obchod! Jakýkoli obchod! Přešel její poznámku bez povšimnutí, jako by něčemu takovému byl od zákazníků zvyklý, a podal jí účet za obrázek. Kalinda se bezděčně rozhlédla kolem, aby se ještě jednou podívala na akvarelové krajinky. Při tom ji nečekaně upoutala nádherná keramická mísa. Tohle se mi líbí! vykřikla s nadšením, prošla místností a zvedla krásně tvarovanou mísu. V jejích rukou vypadala opravdu pěkně. Temně hnědá barva se bude dokonale hodit do její jídelny. Už ji vidím, plnou dobrého kari s rýží anebo čerstvého hlávkového salátu. Zvedla hlavu a spatřila, že ji Rand pátravě pozoruje. Tohle si vezmu taky, řekla nenuceně a nesla mísu k pultu. Nemusíte o ni mít strach. Přijde do slušné domácnosti. Do vaší? zasmál se. Ano, do mé, přikývla a vytáhla šekovou knížku. Potlačila lehkou nelibost, když Rand klidně přijal její šek a vůbec se neobtěžoval ověřováním totožnosti, ale pak si řekla, že je to jeho věc. Když je ochoten vzít na sebe riziko, proč by mu to zrovna ona měla vymlouvat? Zabalím vám to, až půjdete, oznámil jí přátelsky a obešel pult. Vlastně už jsem byla na odchodu, řekla Kalinda překvapeně. Snad byste mi to mohl zabalit hned? Nejdřív si dopijte to pivo. Nebo snad na vás někdo čeká? Jistě že ne, ale příliš pozdě si uvědomila, že mu právě odpověděla na otázku, kterou jí položil dříve, otázku, jestli je anebo není ve městě sama. Napůl dopálena, napůl pobavena tou malou léčkou pohlédla do jeho rozesmátých očí. Věřte mi, utěšoval ji, jestli jste už v tomhle městě prošla obchody, nic víc se tu dělat nedá. Jedině snad, kdybyste si chtěla trochu zarybařit To ani ne povzdechla si. Taky si myslím. Pojďte ven a sedněte si do chládku, než dočistím ty ryby. Můžete si tu klidně chvilku pohovět, než dopijete pivo Pane Alastaire, spustila Kalinda pevně a zatím nebyla rozhodnuta, zda se má smát, nebo přejít na výhružnější tón. Ale jeho neomalená vytrvalost jí připadala docela zábavná. A nebesa věděla, že potřebuje trochu zábavy, aby se odpoutala od přemýšlení o svých vlastních plánech.

6 Buďte tak hodná! poprosil ji s neodolatelným úsměvem, pod kterým jihla. Člověk se rád pochlubí svým úlovkem. A když se tak na vás dívám, řekl bych, že jste otrávená a nervózní. Je to tak znát? povzdechla si a vydala se za ním na dvůr. Dokonce bych řekl, že nejste zrovna ve své kůži, pronesl mírně a nabídl jí místo v křesle ze sekvojového dřeva stojícím pod stromem. Nemusíte se bát, jsem relativně neškodný. Mohu vám předložit tolik doporučení, kolik si jen budete přát. Zvedl rybu a škodolibě na ženu pohlédl. Kalinda se dlouze napila piva a přestala vraštit obočí. Nezdálo se, že by si toho Rand všiml. Naopak, mile povídal a nožem obratně zpracovával další rybu. Později musela Kalinda připustit, že neví, jak k tomu došlo, ale nakonec seděla s plechovkou piva pod stromem téměř do jedné hodiny odpoledne a pozorovala muže kuchajícího ryby. Nikdo z těch, kdo ji znali v Denveru, by tomu nevěřil. A nikdo také později v Denveru nemohl vědět, jak zoufale se v sobě pokouší zabít vzpomínku na zbytek onoho dne i to, co následovalo. Lehký, nenucený rozhovor pozvedl Kalindě náladu. Odvedl ji od myšlenek, které se jí honily hlavou a dal jí na chvíli zapomenout na celý ten případ, který jí šel na nervy a do něhož měla být zatažena. Co děláte v Denveru? zeptal se jen tak mimochodem Rand chvíli poté, co jí s humorem popsal život člověka, který má galerii v turistickém městečku. Řídím jednu společnost, Brady Data Processing, přiznala se klidně, s chladnou jistotou v hlase. Koneckonců to byla věc, kterou uměla dělat opravdu velice dobře. Slyšel jsem o ní, překvapil ji. Vy to vedete? V rychlém pohledu, který na ni vrhl, se přemýšlivě zablesklo. Byla jsem zvolena výkonnou ředitelkou pár let po tom, co můj otec zahynul při leteckém neštěstí. Správní rada si zvykla mít u kormidla někoho z Bradyových, a tak jsem zdědila vedení, pokrčila rameny. Překvapuje mě, že jste o společnosti slyšel. Nejsme tady tak úplně odříznuti od světa, poučil ji suše. Děláte ze mne hlupáka? zasmála se Kalinda. Otočil se. Vás něco trápí, viďte? Co děláte tady v té naší díře, Kalindo Bradyová? Na to jste se mě myslím už ptal, odsekla. Měla pocit, jako by ji tou otázkou téměř zaskočil. A vy jste mi neodpověděla. Víte, že začínám být zvědavý? Aspoň to vnese trochu vzrušení do vašeho poklidného života. Zasmál se a bylo zřejmé, že se mu líbí tenhle den i ona. I Kalinda si připadala, jako by se uvolnila a odložila své problémy stranou. Uplynul nějaký čas, než se konečně a nerada zvedla, i když věděla, že oběd už zmeškala, a odhodila plechovku do kontejneru opodál. Děkuji za pivo, Rande. Myslím, že už jsem dávno měla jít. Kdybyste mi zabalil ten obrázek a mísu, já Připravím to na večer, protáhl líně, když skončil s další rybou. Na dnešní večer? Až mi pomůžete sníst důkaz mého vražedného řádění. Rande, myslím, že Čerstvý pstruh! Pečená kukuřice! Jak byste mohla odolat? A už jste se přiznala, že se tu nudíte, přemlouval ji s neodbytným pohledem v hnědých očích. Probrala v duchu všechny důvody, proč s ním nemůže povečeřet a zjistila, že ten seznam je příliš krátký. Proč by nemohla pozvání přijmout? Pokud odmítne, čeká ji dlouhý večer, který stráví sama. Ta představa ji příliš nelákala. Být sama se svými plány a starostmi Zachytil její pohled a usmál se. Kalinda se zhluboka nadechla a věděla, že si všiml jejího váhání. Znovu ji napadlo, že tenhle muž by mohl být velkou postavou ve světě obchodu,

7 pokud by si zvolil takovou životní dráhu. Věděl, jak manipulovat s lidmi. Anebo to bylo spíš tak, že ona dnes odpoledne chtěla, aby s ní někdo manipuloval? Tak dobře, přikývla zdvořile. Děkuji vám. Zastavím se pro vás v šest hodin. Můj dům je dole u jezera, řekl. Teprve když Kalinda opustila obchod a vracela se do svého motelu, napadlo ji, že by chtěla vědět, kdo z nich dvou chtěl vlastně uniknout nudnému večeru. Že by Rand Alastair byl také poněkud nespokojený? Ale to nedávalo žádný smysl. Zřejmě se rozhodl žít v tomhle zapadlém městečku dobrovolně. A určitě ho bavilo chytat ryby. Prosím, ale to není její problém. Ona má svůj vlastní! Oblékla si rozevláté letní šaty z pestrého hedvábného krepdešínu, které odhalovaly její opálená ramena a v kombinaci s malými řemínkovými sandály působily rafinovaně koketním dojmem. Vlasy ponechala stočené v uzlu k jedné straně. Kvůli Randovi Alastairovi nebude měnit svůj styl oblékání. Když chvíli před šestou otevřela Randovi dveře, čekala, že ho uvidí v čistých džínách a košili, ale jemná košile s úzkým proužkem a tmavé kalhoty vypadaly draze a šil je dobrý krejčí. Husté kaštanové vlasy měl sčesány dozadu a kolem se dráždivě vznášela čistá, mužná vůně vody po holení. Kalindě však vzal dech až bílý lotus na parkovišti. To je vaše? zamumlala zbytečně, když ji k němu dovedl s rukou nedbale majetnicky položenou na jejím lokti. Měl jsem na vybranou buď tohle anebo motorku, usmál se neodolatelně, ale cosi mi říkalo, že byste proti dvěma kolům mohla mít námitky. Očima pochvalně přejel její šaty. Ačkoli by to mohlo být docela zajímavé Takhle je to lepší, pronesla suše a vklouzla na sedadlo nízkého vozu. Nepatrně zúžila oči a sledovala, jak obchází kapotu. Ta galerie musí vynášet víc, než se zdá, rozhodla se nakonec. Ale nedává to žádný smysl Stíněné patio bylo umístěno tak, aby dokonale vyniklo jezero vroubené stromy, a Kalinda si v skrytu duše přiznala, že dům s prosklenými stěnami a prostými, elegantními liniemi pro ni znamenal další překvapení. Ale šlo to dohromady s lotusem. Stavba v kombinaci dřeva se sklem byla projektována přímo pro pozemek, na kterém stála. Cesta přes obývací pokoj do patia odhalila huňatý krémový koberec, nízký elegantní nábytek v kombinaci hnědé a karamelové a překrásnou keramiku v přírodních odstínech, umístěnou v pokoji. Rand se jen usmíval, když o ní mluvila. Proč mám pořád pocit, že jsem vám pro zábavu? zeptal se Rand o něco později, když pekl čerstvé pstruhy na pánvi na roštu nad otevřeným ohněm. Kukuřice, kterou griloval zvlášť, už lákavě voněla. Snad nechcete, abych se s vámi nudila? odsekla, natáhla se na lehátko a zkřížila štíhlé kotníky. Nemějte mi to za zlé, odpověděl Rand na její uštěpačnou otázku. Budu jen rád, když se se mnou budete bavit. Tak to mám rád, zábava má být společným zážitkem. Kalinda upila z příjemně natrpklé směsi meruňkovice, citrónu a pomerančové šťávy, kterou namíchal, a pomalu, koketně se na něj usmála. Vy umělci jste pokaždé tak senzitivní? A vy, lidé z velkého obchodního světa na dovolené jste pokaždé tak blahosklonní k místním venkovanům? V temně zabarveném hlase zazněla břitkost, která přiměla Kalindu uvažovat o tom, zda by snad její nový známý neocenil, kdyby se dozvěděl, že je pro ni jen prostředkem, jak překonat nelehký večer. Zdá se, že na venkovana jíte dost dobře, zamumlala a pohlédla na pečeného pstruha. Žijete z podstaty, jak se zdá.

8 Po tváři mu přelétl takřka nepostřehnutelný dravčí výraz, který ji zastudil. Kalinda úmyslně zahnala nepříjemný pocit, protože cítila, že Rand Alastair pro ni neznamená žádnou hrozbu. Pstruh se dá chytit, ale jak víte, že jsem neutratil poslední cent za víno v zoufalé snaze, abych na vás zapůsobil? A utratil? Ne tak docela, připustil a vrhl kajícný pohled na chladící se láhev Chardonnay. Zdá se, že vaše galerie ve městě vynáší dost na to, abyste neumřel hlady, poznamenala. To zní, jako byste nechápala, jak je to možné, odpověděl stejným tónem. Kritickým zrakem prohlédl pstruha a jemně zatřásl pánví. Víte, vaše otevírací doba opravdu působí trochu výstředně. A i kdybyste měl otevřeno pořád, nezdá se, že by tam nahoru přišlo tolik případných zákazníků. V zimě jsou tu zástupy prachatých lyžařů. Rozumím. Je to sezónní obchod. Ta galerie? Tak trochu. Ale zase ne tolik, abych kvůli němu porušoval své výstřední obchodní praktiky. Svou dávku lyžování si vyberu vždycky! Kalinda zavrtěla hlavou. Každý podle svého. Zdá se, že vedete bezstarostný život. Přesně tak. To jste měla v úmyslu taky, když jste sem přijela. Ale vy jste se od svých starostí neodpoutala, viďte? Neodpoutala? Zrovna teď je mi moc příjemně, zaprotestovala. Znovu se napila ledového nápoje a chystala se odrazit jeho pátravé otázky. Ale ano, napohled vypadáte bezvadně. Klidná, elegantní, nenucená. Ale máte v sobě něco, proč nevěřím, že jste se doopravdy uvolnila. Nejste ze mne ani trochu nervózní? zeptal se se zájmem. To opravdu ne! Její jasný smích zněl opravdově. Nemusela byste to tak zdůrazňovat, řekl trochu kysele. Pardon, posmívala se kajícně. Zapomněla jsem na mužskou ješitnost. Vrhl na ni rychlý, ale pozorný pohled a vzal do ruky mlýnek na pepř. Přiznejte se, postěžoval si komicky. Že vy jste přijala mé pozvání na večeři jen proto, že vybočuji z rytmu vaší obvyklé sorty ctitelů? A co jiného byste čekal od dovolené, než vybočení z rytmu? zavtipkovala si a tiše vychutnávala, jak si ho dobírá. Já to věděl, povzdechl si tragicky. Prostě je mi souzeno být pro vás jen prázdninovým povyražením. Nesmíte si to tak brát, zasmála se Kalinda. To, že jste mě pozval na večeři, vás ještě nezařazuje do kategorie pánů pro zábavu! To je dobře, řekl spokojeně. My umělci totiž raději uvažujeme o pěkném vztahu, než o tom, že jsme někomu pro zábavu! Kalindiny šedé oči trochu zchladly. Je mi líto, ale večeře ještě neznamená předehru k nějakému vztahu, upozornila ho zcela rozhodně. Na chvíli se na ni zvědavě podíval a zvedl k ústům svůj zlatý nápoj. Vám by se nelíbila myšlenka být zbožňovanou paní a milenkou umělce rybáře? Nijak zvlášť ne! řekla povzneseně. Znělo to chladně a definitivně. Ale každý umělec má milenku. V tom je součást jejich kouzla, vysvětlil ochotně a otočil se zpět k pstruhovi. Dala mu hlasem najevo rostoucí nelibost. Potom byste snad mohl náš vztah pokládat za změnu v rytmu pro vás samotného, navrhla.

9 Samozřejmě, madam, souhlasil pokorně. Kalinda znovu na chvíli pocítila neklid. Než potkala Randa Alastaira, věděla vždy přesně, jak jednat. Ale teď ji neustále překvapovaly různé maličkosti. A to ji znepokojovalo. Představte si, že jsme jako dvě lodi, které se v noci míjejí, poradila mu šetrně. Škoda. Popustil jsem uzdu umělecké fantazii, když jsem zvedl oči a spatřil vás, jak se na mne mračíte ve dveřích obchodu, ušklíbl se a sáhl po talířích. Rozhodla se stočit rozhovor jinam. Vy jste umělec? otázala se pochybovačně. Anebo jen vedete galerii? Trochu do toho dělám, připustil a položil jídlo na stůl ze sekvojového dřeva. Pak otevřel vychlazené víno. A co? zvedla se z lehátka a zamířila za ním ke stolu. Kombinace křehkého salátu, čerstvého pstruha a grilované kukuřice probudila její chuť jako žádné jídlo v restauraci. Keramiku, odpověděl úsečně, když si sedal. Tu mísu, kterou jste si dnes odpoledne koupila, jsem dělal já. Vy? A proč jste to neřekl? Je nádherná! Miluju umění, které k něčemu slouží, přiznala se. Vím, že to není ten správný přístup, ale prostě jsem se už narodila s tímhle skličujícím smyslem pro praktičnost. Mám ráda věci, které jsou funkční i krásné. Chci tu mísu používat co nejvíc. Fajn, řekl mile. Já to cítím úplně stejně. Že bych měl spíš povahu řemeslníka než umělce? Takové dělení nemá žádný význam, prohlásila Kalinda a začala opatrně vykosťovat rybu. Proč by mělo být užité umění pokládáno jenom za řemeslo? Souhlasím s vámi, usmál se a zdálo se, že je sám se sebou docela spokojen. Ukážu vám pár dalších věcí, které jsem dělal odpoledne. Tedy, pokud je chcete vidět. Setkala se s jeho tázavým pohledem a vřele se usmála. Samozřejmě, že chci. Když se na sebe dívali, zavládlo mezi nimi na chvíli krátké, výmluvné mlčení. Kalinda si uvědomila, že v ní opět narůstá pocit nejistoty. Co s ním nebylo v pořádku? Ten muž ji nezajímal jinak než náhodná známost s pozváním na večeři. To, co cítila, nemělo nic společného s jejími plány na nadcházející víkend. Čekalo ji setkání s Davidem Huttonem. Na to by teď měla myslet především. A zatím v ní pomalu převládá úplně jiné rozpoložení. V duchu popuzeně pokrčila rameny a pokusila se zabránit kouzlu, kterým se ji Rand pokoušel očarovat. Jsou přesně tím, co popsala před několika minutami. Dva cizinci, kteří se nakrátko setkali, ale nic je k sobě nepoutá. Náhodné setkání při večeři. Vsadím se, že si právě říkáte, že nejsem váš typ, řekl klidně a vzal si kus kukuřice. Proč ne? odsekla rozmarně. Pokud jste poctivý sám k sobě, mohl byste si říkat totéž. My dva jsme přece strašně rozdílní lidé, Rande, pokusila se ho přimět, aby uznal tak základní skutečnost. Kdo to může tvrdit? Sotva jsme začali jeden druhého poznávat. Ale i kdyby to tak bylo, záleží na tom? Samozřejmě, přikývla. To znamená, že jste až příliš praktická na to, abyste riskovala, že se zapletete s mužem, který přesně neodpovídá vašemu životnímu stylu? Kalinda se rozhodla, že je na čase, aby převzala situaci do svých rukou. Často řešila problémy instinktivně a uměla to. Jak dlouho se zabýváte keramikou, Rande? Zaváhal, jako by se rozhodoval, zda ji má nechat změnit téma nebo ne. A pak pokrčil svalnatými rameny, jako by to koneckonců nebylo tak důležité. Skoro dva roky. Mám svou pec, tamhle v dílně. Ukázal k nízkému stavení za domem. Víte jistě, že byste raději nemluvila o nás dvou? Víc než jistě, usmála se klidně. Co jiného může hostitel udělat, než vyhovět přání krásné ženy? řekl galantně.

10 Děkuji, odsekla s klidem člověka, kterému ostatní obvykle splní jeho přání. Ten pstruh je vynikající. Zůstali venku, dokud pobledlé slunce nezapadlo za hory a jezero i jeho okolí nezahalily stíny. Vysoká borovice a jedle, pod nimiž seděli, lehce šuměly v slabém vánku a láhev Chardonnay se pomalu vyprazdňovala. Stává se z toho opravdu příjemný večer, pomyslela si Kalinda a divila se, jak je to vůbec možné, když se jí v hlavě honí tolik myšlenek. Ale Rand Alastair dnes večer udělal vše pro to, aby na chvíli odhodila pochybnosti a starosti nad tím, co ji čeká o víkendu. Byla mu za to vděčná. Když pomohla sklidit se stolu a odnést nádobí do moderní, dokonale zařízené kuchyně, ukázal jí s neskrývaným potěšením svou keramiku. Přecházela od jednoho kousku k druhému a upřímně obdivovala teplé barvy, bohatou glazuru i originální tvary. Máte ohromný talent, poznamenala a opatrně postavila nízký hrnek, který držela v ruce. V duchu se divila, jak si může vydělat na živobytí keramikou a galerií. Věděla toho dost o obchodu, i když o zvláštnostech obchodu s užitým uměním a řemeslnými výrobky trochu méně. Je to hobby, zabručel, když se k němu otočila. Stál těsně vedle ní, mnohem blíž, než si uvědomovala. Měkce narazila na jeho hruď. Randovy ruce ji objaly, než stačila pootevřít ústa k omluvě. Její šedé oči se rozšířily. Je mi líto, ovládla se a nečekaně silně si uvědomila blízkost jeho pevného, hubeného těla. Nevěděla jsem, že stojíte za mnou To je všechno moje chyba, ujistil ji. Jeho ruce ji pevně sevřely a přitahovaly blíž s prudkostí, o níž by dříve řekla, že neodpovídá jeho charakteru. Celý večer jsem hledal záminku, jak vás políbit Kalinda zahlédla jiskřivé světélko, které se rozhořívalo v jeho hnědých očích, a podivila se své vlastní reakci. Je to zvědavost, rozhodla se. Stejná zvědavost, která ji přiměla jít za zvukem jeho hlasu dnes ráno. V tom muži bylo cosi zvláštního. Dříve než dokázala posoudit co, Randova ústa se přitiskla na její. Když Kalinda cítila sílu rukou, které ji svíraly, uvědomila si, že by teď stála v jeho objetí a čekala na polibek, i kdyby nebyla zvědavá. Pochopila, že se z Randova objetí prostě nedokáže vytrhnout.

11 DRUHÁ KAPITOLA Kalinda nevěděla s určitostí, co očekává, ale rozhodně to nebyl jemný, vemlouvavý útok, který přišel. Nejasně si pomyslela, že v jeho polibku je jakýsi rozpor. Ale bylo to tak? Může být muž jemný i útočný zároveň? Vzrušené laskání se stupňovalo, zaplavovalo její smysly, přestože se pokusila znovu získat kontrolu nad sebou i nad ním. Bylo to, jako by vkročila do jezera, jen aby objevila stříbřitý, tekoucí písek pod nohama. Na povrchu je chladné hedvábí, zašeptal k jejím ústům. Ale já toužím poznat, co je pod ním Rande, prosím, já Kalindina snaha zastavit něžný útok selhala, když rozevřel jazykem její rty. Její ústa ochotně podlehla vášnivé výzvě. Rand zkoumal jazykem jejich sladké nitro jako divoká kočka prohledávající lesní doupě. Jeho rty se k ní tiskly vlhkým elektrizujícím tlakem, který znemožňoval každý pokus o ústup. Pak ucítila jeho ruce, klouzající pod výstřih hedvábných šatů dolů k pasu a nedokázala potlačit vzrušení, které jí projelo. Kalindu šokovala její vlastní reakce. To přece nebyla ona, jak mohl dosvědčit kdokoli z mužů, kteří se v poslední době pohybovali kolem ní. Dokonce ani s Davidem to nebylo tak náhlé, tak ohromující Randovy prsty pozvolna sledovaly křivku jejího těla a pak se naléhavě přitiskly k místu, kde se její boky začaly rozšiřovat. Svíral ji stále těsněji, až zasténala překvapením, ve kterém zaznělo zděšení. Neboj se, zašeptal chlácholivě, nechci ti ublížit. Jeho ruce dál přejížděly po Kalindině těle, klouzaly po tenkém hedvábí a zanechávaly stopy vzrušení na bocích, stehnech i v kříži. Pocítil, jak se chvěje, a vzdychl rozkoší. Od chvíle, kdy jsme se setkali, k tomu všechno směřovalo, zašeptal. Vyhledal rty koutek jejích úst a přejel jí po tváři až k přivřeným očím. Celé odpoledne jsem přemýšlel o tom, jak tě obejmu. Já doufám, že jste kvůli mně nezavřel galerii! vypravila ze sebe trochu roztřeseně. Nebyla překvapena tím, že ji hned od začátku chtěl políbit. Byla dost stará na to, aby věděla, že muži často zareagují rychle na ženu, která probudí jejich fantazii. Ale vylekala ji její vlastní reakce. Ve chvíli, kdy cítila, jak ji jeho paže objímají, uvědomila si podivnou touhu. To u ní rozhodně nebylo normální! Musel jsem, pronesl s chraptivým smíchem. Jak bych mohl pracovat, když jsem musel přemýšlet o tom, jak vás budu krmit a napájet alkoholem? Ale Rande, to je směšné! Není, řekl zastřeně a špičkou jazyka zlehka přejel její víčka, to je touha. Říkal jsem vám, že potřebuji ženu. V tom případě byste se měl snad poptat u turistek, které se tu nudí, popíchla ho trochu jedovatě. Ten pstruh byl vynikající, ale pouze za cenu polibku na dobrou noc, ne za noc strávenou v posteli! Ovšem, zamumlal přemýšlivě. Budu se muset spokojit s tím, co dostanu. Zvedl ruku a stáhl malou zlatou náušnici z jejího levého ucha. Schoval ji do kapsy a jeho zuby dráždivě stiskly místo, kde byl dříve šperk. Bylo to zdánlivě bezvýznamné gesto, ale když totéž zopakoval i s jejím druhým uchem, začala mít Kalinda pocit, jako by ji svlékal donaha. Zkusila se zbavit pokušení, které stále narůstalo. Otočila hlavu, aby se vymanila z jeho dosahu a odtáhla se od něj, ale on toho jen využil a přitiskl rty k jejímu hrdlu. Další zamrazení už Kalindu vyděsilo svou intenzitou.

12 Jeho ruce ji pomalými, mazlivými pohyby hladily od pasu vzhůru až se zastavily pod tíhou jejích prsů. Když se opatrně zavrtěla, aby zabránila důvěrnému dotyku, o němž věděla, že přijde vzápětí, zjistila, že Rand hladí dlaněmi její bradavky. Kalindino tělo v hedvábné podprsence zdobené krajkou proti její vůli zareagovalo. Přes odhodlání zabránit, aby objetí zašlo dál, Kalinda křečovitě zaťala nehty do látky jemně proužkované košile, aby nahmatala jeho svalnaté tělo. Plamen a hedvábí, zašeptal a hlas mu potemněl, když ucítil její reakci. Kdepak ses ukrývala, miláčku? Myslím na všechny noci, které jsme promeškali! Stejně jako promeškáme i tu dnešní! odsekla trochu hrozivě, protože cítila v jeho slovech léčku. Já s vámi, Rande, nejdu do postele. Řekni mi to znovu za pár minut, poradil jí a dříve, než si mohla uvědomit, co má v úmyslu, zvedl ji. Instinktivním gestem ho objala kolem krku, aby neupadla, i když ji držel naprosto bezpečně. Já se nechci dát odnést do postele, Rande, vykřikla vztekle, protože nebyla zvyklá, aby večeře, na kterou se dala pozvat, probíhala v rozporu s jejím přáním. Ještě nevěřila, že by se dostala do obtíží, ale nemohla pochybovat o nebezpečí, že se jí věci vymknou z rukou. A co na gauč? navrhl slibně a smějící se záblesk v jeho očích spíš potvrdil než zmírnil touhu, kterou v nich spatřila. Nesl ji dlouhými kroky přes krémový koberec k velké pohovce karamelové barvy a jemně ji tam uložil. Když Kalinda po chvíli závratě otevřela oči, uvědomila si, že se k ní tiskne celým tělem. Rozhodný protest se jí zarazil v hrdle, když na ni Rand dolehl celou tíhou. Já vám nedovolím, abyste zašeptala bez dechu. Dovolte mi jen, abych vás políbil, žadonil chraplavě a lehkými dotyky svých rtů něžně laskal její tváře, víčka i Uši. Když se vrátil zpět k jejím rtům, sklouzl zároveň rukou k malému ňadru. Dvojí útok rozechvěl Kalindiny smysly a způsobil, že se zazmítala ve vášnivé křeči. Přitiskl se k ní ještě neodbytněji a tlačil ji do měkkých polštářů, dokud nevykřikla stupňovanou vášní. Hořte pro mne, má hedvábná paní, zašeptal naléhavě. Zuby stiskl její obnažené rameno a pak jemně konejšil svým jazykem voňavé místečko. Chci vás dnes v noci vidět, jak jste pro mne vzplála! Jemná látka šatů začala klouzat s jejího těla a Kalinda si nejasně uvědomila, že vypátral nenápadné zapínání. Věděla, že by ho měla zarazit, ale zdálo se, že ze sebe nedokáže vypravit slovo. Ovládla ji vášnivá zvědavost, a když ucítila, jak rozepnul vpředu sponu malé podprsenky, s neslyšným zaúpěním zabořila prsty hluboko do kaštanových vlasů. Ó prosím! Prosím Já chci, prosil ochraptěle. Chci! Sklonil hlavu a s neodbytnou samčí potřebou hledal hroty jejích ňader. Jazykem objížděl napjaté bradavky a jeho ruce jí putovaly neodbytně po celém těle. Pod jejich náporem sklouzávaly hedvábné šaty stále dolů, až ucítila dotek Randových prstů pod okrajem svých krajkových kalhotek. Divoce vyjekla a zajela mu rukama pod košili. Při jejím dotyku se prohnul jako kočka. O chvíli později byli oba do pasu nazí. Kadeřavé houští kaštanových chloupků na Randově hrudi přímo živočišně vzbuzovalo Kalindinu touhu. Její dech se zrychlil a rozumově vnímala nepohodlnost své pozice. Vzepjala se pod ním, ale využil svou sílu k tomu, aby ji potrápil. Přitiskl se na ni tak, že se nemohla pohnout. Jeho sevření ji ještě více vzrušilo a Kalindiným tělem projela nutkavá touha. Ve chvíli, kdy jí nohou rozevřel stehna a ona i přes látku kalhot ucítila jeho pohlaví, vrátilo se jí alespoň zdání rozumného uvažování. Rande Rande, prosím. Už dost! Nikdy jsem neměla v úmyslu

13 Všechno je v pořádku, konejšil ji a svíral pevně dál, takže se pod ním začala zmítat. Nech, ať se to stane. Bude to tak hezké, lásko. Já tě dnes večer strašlivě chci. Kalinda neklidně pohnula hlavou na polštáři. Vlasy se jí rozpustily a zavlály kolem ní. Slyšela slova, která musela přijít, slyšela Randovo: chci tě! a to ještě více znásobilo její úsilí, aby znovu získala kontrolu nad sebou i nad situací. Je mi to líto, zašeptala, protože si uvědomovala svůj podíl na celé věci. Neměla jsem v úmyslu nechat věci dojít takhle daleko! Opatrně se opřela o jeho nahá ramena a nehty se zaryla do opálené kůže. Kalindo! Jeho touhou prosycený hlas se trochu zlomil, když zvedl hlavu, aby se na ni podíval. Co se stalo? Přestaň se bránit, drahá. Chceš to stejně silně, jako já! Zavrtěla nesouhlasně hlavou. Dovolila mu, aby se tolik vzrušil, a přitom ho tak málo znala! Co od něho může očekávat, až konečně pochopí, že nehodlá zajít dál? Při všem, co věděla, se mohl změnit v násilníka. Pane Bože! Jak jen mohla připustit, aby se dostala do takovéhle situace? Musela to nějak obezřetně vyřešit. Rande, prosím, žadonila jemně a snažila se vymanit zpod jeho těla. Chci to skončit. Nikdy jsem nechtěla, aby věci došly tak daleko. Nech mě odejít, prosím V oříškově hnědých očích se zeleně zablesklo. Pocítila na okamžik strach. Pak zklamaná, pocuchaná samčí pýcha zmizela a místo ní se objevila chladná, mužná zdrženlivost. I ta hned zase zmizela a Kalinda smutně pochopila, že si může vydechnout. Vy to myslíte vážně, viďte? zamumlal suše Rand. Ano, já nikdy jsem nechtěla to, co se dnes večer stalo. Věřte mi! Já vám věřím! Ale říkám vám, že já jsem opravdu stál o to, co se stalo! Rande, to je pitomost, vynadala mu vzpurně, vědoma si své nahoty i tíhy jeho těla. Vždyť mě sotva znáte! Toužil jsem po vás od chvíle, kdy jsem vás spatřil, řekl tiše a dlaněmi něžně objal její tvář. Jsem šťastný, že pro vás mohu být prázdninovým povyražením, Kalindo Bradyová, zašeptal vemlouvavě. Děkuju pěkně. To je od vás velkorysé. Ale nemám zájem o podobný vztah. A co ten obchod, o kterém jsme jednali před chvílí? zašeptal svůdně a krouživým pohybem prstů zkoumavě objel koutky jejích úst. To nepřichází v úvahu! odsekla ostře a začala se zlobit. Pusťte mne, Rande, je na čase, abych se vrátila do motelu. Uklidněte se. Odvezu vás zpátky, pokud si to opravdu přejete Přeju! S jednou podmínkou, ustoupil Rand. Zabodla se do něho pohledem. S jakou podmínkou? Že vás uvidím zítra. Kalinda zhluboka vydechla. Já nevím, proč byste měl něco takového chtít. Mohu vám zaručit, že se zítra nebudu cítit jinak, než dnes! Jak si tím můžete být tak jistá? Budu mít celý den na to, abych vás přesvědčil, připomněl jí a v ústech mu zaškubalo pobaveným příslibem. Kdo ví, jak se budete cítit zítra večer v tuto dobu? Protože vím, co chci, a vím, co nechci. Zaváhal a pak řekl nečekaně chladně: Ano, to jsem si domyslel. A to nás přivádí k zajímavému bodu. O čem to mluvíte? Vypadáte jako žena, která jedná podle svého a dělá to, co si nejvíc přeje. Kalinda se na něho pátravě podívala a přemýšlela, kam směřuje. Já taková i jsem. Tak co tady potom děláte? odsekl hbitě.

14 Tady? Už jsem vám to říkala. Neměla jsem dnes večer co dělat a pozvání na pstruha znělo lákavě Tak jsem to nemyslel a vy to víte. Jsem zvědavý, co vlastně děláte v té naší horské díře. Je vidět, že se tu otravujete a že nejste ten typ ženy, která se s radostí vydá na venkov. A taky máte pocit, že byste od všeho nejraději utekla. Jak to můžete vědět? odsekla zneklidněně. Už jsem vás upozornila, že mě sotva znáte! Náhodou se docela slušně vyznám v lidech, protáhl klidně. A vůbec, miláčku, při tom všem, jak rozkošně vám to teď sluší, musím říci, že jste tu dnes vypadala poněkud nepatřičně v té stodolarové košili a kalhotách z módního salónu! Kalinda cítila, jak pod jeho posměšným pohledem rudne, a zkusila si uvolnit ruce, aby zakryla své obnažené poprsí. Ale on její snahu nevzal na vědomí a čekal na odpověď. Důvody, proč jsem tady, jsou čistě mé osobní, pronesla s veškerou arogancí, jaké byla za těchto okolností schopna. Nebezpečně se usmál. To už jsem pochopil. Jak osobní? Nemám v úmyslu se o tom s vámi bavit. Vy jste opravdu zvyklá dávat příkazy, viďte? poznamenal užasle. Jsem, ale jak se zdá, vy je neumíte přijímat, odsekla jedovatě. Byl byste tak laskav a nechal mne už jít? Pokud splníte mou podmínku, přikývl konečně. Povzdechla si. Poobědvám s vámi zítra, když jste si tak jistý, že mne chcete znovu vidět. Alespoň změnil téma, řekla si ulehčeně. Téměř zároveň se posadil a Kalinda si náhle uvědomila, že mu naletěla. Sedla si a sledovala Randův ostrý profil, když si zapínal košili. Pak s pocitem znechucení nad sebou samou ironicky potřásla hlavou. Vy jste to udělal schválně, viďte? řekla a v jejím hlase byl patrný nechtěný obdiv. Byla natolik obchodnice, aby rozpoznala vrozenou schopnost manipulovat s lidmi, když se s ní setkala. Tenhle člověk opravdu marní tady v té divočině život zbytečně! A co? zeptal se nevinně a vrhl po ní tázavý pohled, zatímco si uhlazoval límeček košile. Zatřepala rukou. Však víte. Nejdřív nadhodíte svůj skutečný cíl. A tím je, abychom se zítra setkali. Když vám na to neskočím, přejdete na téma, o kterém víte, že je pro mne velice citlivé. Ten malý problém, proč jste se octla zrovna tady u nás v horách, že? vysvětlil ochotně. Přikývla. A pak, když mne v téhle věci dokonale vyvedete z míry, vrátíte se znovu k hlavnímu problému. Potom už je snadnější, abych souhlasila jen proto, abyste mne nechal na pokoji v té druhé věci. Máte postřeh, usmál se neodolatelně. A vy se vyznáte v tom, jak manipulovat s lidmi, pronesla suše. Teď je ale zase řada na mně, abych se vás zeptala na pár věcí. Tak spusťte, vyzval ji vesele. Usadil se v rohu karamelové pohovky a vyzývavě ji pozoroval. Proč jste tolik trval na tom, že mne zítra chcete vidět? Zítra večer se mnou v posteli nebudete, za to vám ručím! Opravdu? Rozhodně! Nemám žádný zájem na tom, abych si tu užívala s vámi nebo s někým jiným, Rande, odsekla rozhodně. Chápu, udivil ji tím, jak laskavě to řekl. Tak proč? Já se prostě s vámi chci setkat, Kalindo. Přitahujete mne. Od chvíle, kdy jsem vás spatřil. Někdy se to stává. Mužům ano.

15 Neřekl nic, nepopřel to malé obvinění. Chvíli bylo vyčkávavé ticho a pak Kalinda opatrně pokračovala. Není to třeba tak, že vy sám jste trochu nespokojený? Přimhouřil oči a po ostrých rysech jeho tváře přejel na okamžik stín. Pak na ni pronikavě pohlédl. A proč bych se měl nudit? Mám svou galerii, keramiku, mám své rybaření a žiji v srdci Bohem vyvolené země. A taky je tu pár žen, dodal klidně. Myslím, kromě vás! Zrudla a uhnula pohledem. O tom nepochybuji! Tak co vás vede k tomu, abyste si myslela, že vás pronásleduju z čiré nudy? Zapomeňte na to! Vstala. To byla jen taková poznámka. Vy jste zřejmě spokojený se svým útočištěm, jinak byste tu nebyl, nebo ano? Ne. Přinutila se k úsměvu. Takže jsem vás odhadla špatně, stejně jako vy mne, když jste si myslel, že mě přemluvíte k nějaké avantýře. A teď už je na čase, abyste mě odvezl zpátky do motelu. Ta večeře byla vynikající. Lehce vyskočil a ani na chvíli nespustil oči z Kalindiných dosud zrudlých tváří. Pokud jde o vaše osobní důvody, proč jste v mých horách Zářivě se na něho usmála. Jsem přichystaná k odchodu, Rande. Posměšně se uklonil. Jak paní poroučí. Lotus čeká. Měla jsem vědět, že se Rand jen tak nevzdá, říkala si Kalinda druhý den, když seděla vedla něho na dece rozložené na břehu jezera. Rand Alastair nepatřil k mužům, kteří kapitulují snadno a rychle. Tohle o něm věděla, i když ji dosud v mnoha věcech mátl. Připravil vynikající svačinu. Ale neklid, který pociťovala, vzrostl, když se začal nenápadně vyptávat, a zdálo se, že by jeho otázky mohly překročit meze únosnosti. Proto se při svých odpovědích rozhodla pro střední cestu. Jak dlouho tady zůstanete, Kalindo? S chutí se zakousla do sendviče se sýrem, který držela v ruce. Ještě pár dní, řekla opatrně. Ležel pohodlně vedle ní, už zase v džínách a ve sportovní, u krku rozhalené košili. Vítr od jezera lehce cuchal jeho kaštanové vlasy a oči měl napůl přivřené před mihotavým slunečním světlem. Kalinda si musela přiznat, že ji velice přitahuje. Upřela pozornost k protějšímu břehu a cítila, jak ji Rand zpod napůl přivřených víček pozoruje. Vyhrnula si rukávy tuniky se stojacím, u krku zapnutým límečkem, kterou měla spolu s bílými kalhotami na sobě, a odkopla sandály. Na jedné straně se cítila uvolněně, na druhé byla ve střehu. Svačina byla příjemná, ale to jí nebránilo, aby si neuvědomovala, že Rand hodlá jít po stopě, kterou ucítil včera večer. Předpokládala, že jeho zvědavost vzrostla. Stejně jako její, pokud šlo o něho. Vy ještě přesně nevíte, jak dlouho tu budete? Předpokládám, že pozítří odjedu. Proč tak brzy? dotíral. Musím vést podnik, už si nevzpomínáte? Copak šéf nemá právo na dovolenou? usmál se. Samozřejmě. Ale v tom to není. Něco už zřejmě uhodl. Tvrdit, že je tu jen na dovolené, nemělo smysl. Zatracený chlap, s tou svou neodbytností! Ale je to jen a jen její vina, přiznala si neradostně. Chtěla se s ním dnes znovu setkat, i když věděla, co může očekávat. Ovšem. Osobní záležitost, která vás přivedla k nám, do lůna hor. A to skončí už za pár dní? Ano. A teď, když dovolíte, bych mluvila raději o něčem jiném. O rybaření? Zasmála se. To sotva. O našich plánech na zítřejší večer? navrhl slibně.

16 Její úsměv ztuhl. Je mi líto, Rande, ale o tom se nebudeme bavit. Zítra večer se s vámi nesejdu. Přisedl si blíž a Kalinda rozzlobeně stiskla rty. Ale byla to pravda a nemělo žádný smysl, aby si dál myslel, že bude zítra večer volná. Je to dnes náš poslední společný večer? zeptal se klidně. Ano. Ale vy budete tady ve městě i zítra večer? Neřekla nic. Proč mu dovolila, aby ji takhle tlačil ke zdi? Není to snad tím, že mu podvědomě chtěla říci pravdu? Že si potřebovala s někým promluvit? Vždy byla tak duchapřítomná, tak sebejistá. Ale teď měla pochybnosti o tom, co se má stát zítra večer, až se setká s Davidem. Stále o všem pochybovala. A to jí ani trochu nebylo podobné. Takhle je to tedy, zašeptal měkce. Co? otočila hlavu. V jeho očích spatřila chladný záblesk a přála si, aby nikdy neodvrátila pohled od jezera. Cítila, že je nečekaně chycena do pasti silou, která v něm je. Vy jste tady proto, abyste se tu setkala s nějakým mužem. Ta slova dopadala na jezero jako kameny. Kalinda seděla bez hnutí. Je to obchod, řekla nakonec upjatě a snažila se zpřetrhat pouta, kterými ji k sobě vázal. Osobní, soukromý obchod. Vy jste si nechtěla se mnou užít, protože jste tady kvůli nějaké pletce s jiným mužem. Přestaňte, Rande! Nic o tom nevíte! Panebože, co se to s ní děje, že ho nechala tak přesně uhodnout, oč jde? Musela se zbláznit! Anebo byla v skrytu duše tak zoufalá, že si o tom musela s někým promluvit, uvědomila si neradostně. Nemyslíte si, že je to nebezpečné bavit se tu se mnou, než přijede ten váš pan Zázrak? Co když dorazí do města dřív a najde vás, jak trávíte čas flirtováním s nějakým místním majitelem obchodu? Nic směšnějšího jste nemohl říct! Já s vámi neflirtuju! Já bych to flirtováním nazval, kdybych přijel na schůzku a zjistil, že má žena, zatímco na mne čekala, strávila dva večery s jiným mužem, řekl rozhořčeně. A to, co se stalo včera v noci u mne na gauči, se rozhodně nedá zařadit do škatulky náhodných známých. Uvědomila si, že je taky rozzlobený a má vztek. To je ta jediná škatulka, která připadá v úvahu, dopálila se. Všechno mezi námi je náhodná známost! Jestli takhle zacházíte s každým, koho náhodou poznáte, rád bych věděl, co se děje, když znáte nějakého muže pár týdnů! Zrudla a odvrátila oči od pohledu, kterým ji odsuzoval. Zatím ležel pohodlně na boku opřen o loket. Přesto měla podivný pocit, že má sto chutí s ní pořádně zatřást. A mohla se mu divit? Nejsem tady proto, abych si s kýmkoli cokoli začínala, zaprotestovala a odložila zbytek obloženého chleba, protože ji přešla chuť. Už se mu vůbec nedokázala podívat do očí. Ale zítra večer se sejdete s nějakým mužem? rýpnul si bez váhání. Kalinda neřekla nic, její mlčení však bylo dostatečně výmluvné. Nechcete mi o tom povědět? Otočila hlavu a překvapeně na něho pohlédla. Zcela nový tón v jeho hlase ji dokonale zaskočil. Byla připravena na válečný stav, snad čekala typicky mužský vztek za to, že se k němu chová tak lhostejně. Ale zcela jistě by se nenadála tak nečekané, konejšivé a uklidňující nabídky! Kde byl ten hněv, se kterým ji držel v šachu? Opravdu mi to můžete povědět, pokračoval a usmál se na ni. Můžete mi povědět celý ten příběh. Jak víte, že je tady nějaký příběh k vyprávění? zaprotestovala nesměle, znejistělá svou slábnoucí reakcí.

17 Instinktem. Já vím, že to zní směšně, ale mám opravdu celkem zdravý instinkt na lidi a na to, co je pohání. Já vím, zašeptala. A taky toho umíte dobře využít, abyste dostal lidi tam, kde je chcete mít! Koutky jeho úst ztvrdly. Nezdá se, že vy sama byste pro tyhle věci neměla cit! Naučila jsem se rozpoznávat pár věcí, pousmála se. Jenže já mám k tomu školení v obchodním světě. U vás je to něco instinktivního, přesně, jak říkáte. Vy jste se s tím prostě už narodil! Povíte mi o tom zítra večer? Nejsem si tím jista. Už to, že jsem připustila, abyste mne dotlačil k tomuhle závěru, mě nutí k zamyšlení, řekla zcela upřímně. Jenže když to udělám, zničím si podle všeho dnes večer šanci na dalšího pstruha k večeři! Poslední slova pronesla s téměř smutnou ironií. Dnes večer je na programu biftek, ne pstruh, odsekl. A slibuju vám, že svou nabídku nezruším. I když připustím, že jsem tady proto, abych se setkala s nějakým mužem? podotkla jemně. To přece už dávno vím. Chvíli počkala a pak řekla velice chladně. Vy mi to přece nebudete rozmlouvat. Zašla už jsem tak daleko, že musím celou věc dotáhnout až do konce. To se teprve uvidí. Kalinda, s rukama opřenýma o pokrčená kolena, potřásla rozhodně hlavou. Teď už mi to nikdo nerozmluví. Takovou příležitost dostane žena málokdy. Byla bych blázen, kdybych to vzdala. O jaké příležitosti vlastně mluvíte, Kalindo? zeptal se hlubokým hlasem, který neprozrazoval nic z toho, co cítil. O pomstě, řekla. O pomstě?! Posadil se, vzal ji za bradu a donutil, aby se mu podívala do tváře. Panebože! Vy to myslíte vážně?! vydechl, když spatřil její napjatý, odhodlaný výraz. Kdo je ten muž, kterému se chcete pomstít, Kalindo Bradyová? Můj bývalý snoubenec. Znělo to tvrdě i jejím vlastním uším. Vykašlal se na mne před dvěma lety, když můj otec zahynul a zjistilo se, že firma je na tom špatně. David Hutton, změnila řeč, se chtěl se mnou oženit, aby dostal otcovu společnost. A teď vás chce zase nazpátek? Kalinda se chladně usmála. Naznačila jsem, že bych o to měla zájem. Souhlasila jsem, že se tu sejdeme kvůli tomu, co mezi námi, jak se říká, kdysi bylo. Ale proč jste se s ním dohodla, že se sejdete právě tady? Proč ne v Denveru? To přece nejde, vysvětlila kousavě. David je nyní ženatý, víte? Vy blázínku, vydechl. Vy malá, bláznivá ženská, co vlastně chcete udělat zítra večer, až přijde a bude čekat, že se mu sama vrhnete do náruče? Hodím mu jeho nabídku zpátky do tváře! Chci, aby mě prosil, abych mu ještě jednou dala příležitost, chci si ho poslechnout, jak mi nabízí, že se rozvede, a pak se mu vysměju a řeknu všechno, co si o něm myslím!

18 TŘETÍ KAPITOLA Rand na ni dlouho upřeně hleděl. Výraz jeho tváře byl strohý a nerozluštitelný. Nemůžete v tom pokračovat, řekl nakonec bezvýrazně. Je to příliš nebezpečné. Nebezpečné! zasmála se Kalinda. David není násilnický typ. Nemohl by vás znásilnit? Nebuďte blázen! Každý muž se může stát nebezpečným v situaci, jakou jste si naplánovala. A vy už jste se jednou zmýlila v jeho odhadu, viďte? Při té poznámce, přesně odpovídající tomu, co se stalo, sebou škubla. To bylo před dvěma lety. Od té doby jsem se něčemu naučila. Vím, co je zač. Potřásl hlavou. Proč si to myslíte? Zjistila jsem si všechno, co jsem potřebovala vědět, o muži, který za mnou po otcově pohřbu přišel a řekl, že ruší všechny závazky! Zjistila jste si jen to, že se s vámi chtěl oženit, aby získal kontrolu nad společností, o které předpokládal, že je úspěšná. Když vyšla najevo její finanční situace, zjistila jste, že ztratil zájem o vás i o společnost. Ale vůbec nevíte, co je schopný udělat v takové konfliktní situaci, jakou jste si naplánovala! Z jeho hlasu šel chlad. Uvědomte si, že se může zachovat jako ničema. A to není jediné riziko, které podstupujete! Zamračila se. Na jednu stranu si přála, aby mu nikdy neodhalila skutečné důvody, proč je tady ve městě, ale věděla také, že si v duchu přála promluvit o svém riskantním plánu s jinou lidskou bytostí. Jenže proč to musel být zrovna tenhle chlap neznající soucitu? Jaká další rizika by tu mohla být? odsekla popuzeně. Jste si jista, že pravým důvodem vašeho plánu je pomsta? řekl zamyšleně. Před dvěma lety jste toho muže milovala. Třeba jste tady opravdu jen proto, abyste se podívala, jestli se nedají poslepovat střepy Ne! Ta představa byla směšná! Po tom všem, co mi udělal? Zranil vás. Lidé vždy zraňují druhé lidi, ale ne vždy to zabíjí lásku, kterou k sobě cítí. Ujišťuji vás, že zdravý smysl pro realitu ve mně zabil všechny city, které jsem snad před dvěma lety k Davidu Huttonovi chovala, prohlásila. Ale máte k němu dost silný vztah na to, abyste se chtěla pomstít, připomněl jí neomaleně. Říká se, že nenávist bývá sestrou lásky. To je absurdní a vy to víte, vysmála se mu sebejistě. Ať už Kalinda cítila k Davidovi Huttonovi po dvou letech cokoli, věděla, že láska nemá s jejími city nic společného. Co se vlastně stalo před dvěma lety, potom co David zrušil zasnoubení? Zadíval se na ni zkoumavě a zdálo se, jako by zkoušel najít klíč k nějakému důležitému tajemství. Kalinda pokrčila rameny. Měla jsem plné ruce práce s tím, abych zachránila obchod. Neměla jsem čas truchlit nad nešťastnou láskou, máte-li na mysli tohle. Ale s Brady Data Processing, pokud vím, už to nejde s kopce, řekl suše. Ne, naopak. Mimovolně se jí na rtech objevil hrdý a spokojený úsměv. Jdeme zase nahoru. Za poslední tři čtvrtletí jsme vykazovali zisky. S výrazem uznání zvedl obočí. Musela jste ty dva roky tvrdě pracovat. Ano, připustila prostě. A byla to pravda. Doslova se zahrabala do práce. A teď konečně se jí to začalo vracet. Mohla si dovolit vydechnout a užívat zaslouženého úspěchu. Proč? zeptal se rovnou. Zaváhala. Musela jsem. Abyste zapomněla na Huttona? zeptal se a zdálo se, že ho taková možnost popuzuje. Potřásla hlavou. S Davidem to nemá nic společného. Musela jsem se pokusit zachránit společnost. Závisela na mně spousta lidí. Nedovedete si představit, co to bylo. Stará zavedená rodinná firma se zaměstnanci a členy správní rady, kteří začínali spolu s vaším otcem ještě zamlada? řekl suše. Lidé, kteří pracovali u firmy celý život? Překvapeně na něho pohlédla. Jak to víte?

19 Už jsem vám říkal, že tady nejsme tak úplně odříznutí od světa, odsekl. Slyšel jsem o takových společnostech. Jsou natolik svázané tradicemi, že jdou pomalu pod vodu ve vlnách pokroku. Nedošlo k něčemu takovému v době, kdy zemřel váš otec? Bohužel ano. Když jsem dokončila vysokou školu, obor řízení obchodu, začala jsem pracovat pro jinou společnost. Věděla jsem, že nechci místo ve firmě svého otce. Ale on se pak zabil a správní rada mne požádala, jestli bych ze dne na den nepřevzala vedení. Zdědila jsem ji i se všemi dlouholetými zaměstnanci. Bylo to něco téměř feudálního! A vy jste neměla to srdce firmu zlikvidovat nebo dát do prodeje? Copak jsem to mohla těm lidem udělat? A po několika měsících jsem si uvědomila, že je tu cosi víc než smysl pro odpovědnost Bylo to něco jako výzva, zabručel. Už jsem vám řekla, že máte opravdu postřeh, usmála se. Takže teď po dvou letech jste postavila společnost na nohy a David Hutton se znovu pokouší proniknout do vašeho života. Připadá vám to jako pouhá shoda okolností? Kalinda na něho upřela pohled, šokovaná takovou úvahou, a pak rozhodně potřásla hlavou. David je až po krk ve své vlastní firmě. Výrobní podnik, ve kterém byl viceprezidentem v době, kdy můj otec zahynul, ho doporučil na prezidenta. Proč by měl mít dneska zájem na Brady Data Processing? Na Randově straně deky zavládlo dlouhé mlčení. Co takhle obyčejná chamtivost? navrhl uštěpačně. Napadlo ji to a zatrpkle připustila, že Davidův nový zájem o ni pramenil zase jen z Brady Data Processing, která by mohla posílit jeho sebevědomí. Oženil se dobře. Velice dobře. A řídí úspěšný podnik. A proto je možná ještě chamtivější. Kdepak jste získal všechny ty znalosti o motivaci jiných lidí? řekla. Musel jste tady opravdu poznat nejrůznější turisty! To ano. To, co jste právě řekl, mě ještě více přesvědčilo, abych uskutečnila svůj plán. Pokud mám pravdu já, budu mít uspokojení z toho, že jsem mu odepřela sebe. Máte-li pravdu vy, budu mít uspokojení z toho, že jsem mu odepřela firmu! Nic z toho není dostačující důvod k tomu, abyste riskovala, že se s ním sejdete! Zranit ho můžete mnoha jinými způsoby! Nemohla byste si to nechat projít hlavou? O co vlastně jde? Za ty poslední dva roky se neobjevil žádný muž, který by od něho odvedl vaše myšlenky? Kalinda na něho upřela poplašený pohled, který mluvil sám za sebe, a s neradostným uspokojením přikývla. Takhle je to tedy! Byl to poslední muž, o kterého jste doopravdy stála. Celé dva roky jste obětovala všechnu svou energii firmě a neměla jste čas na žádný románek, který by vymazal vzpomínky na vašeho bývalého snoubence! Tohle je bláznivá logika! A já myslela, bůhvíjaký nemáte postřeh! usykla dopáleně. Vy prostě potřebujete někoho, kdo by nahradil vzpomínky mnohem zajímavější skutečností. Naklonil se k ní, ale Kalinda zahlédla úmysl, který mu zableskl v očích, a stáhla se. Nebyla však dost rychlá. Rande, ne Dejte mi jednu noc, Kalindo, drtil slova mezi zuby. Jenom jednu noc Proč, vy sobecký blázne? Proč si myslíte, že by jedna noc s náhodným prázdninovým známým mohla vymazat vzpomínky na jiného muže? Jak se vůbec opovažujete navrhovat Nestačila dopovědět, protože ji povalil na deku. Jednal rychle, nohou znehybnil její zmítající se tělo a drsnou, mozolnatou rukou sevřel její zápěstí. Při tom pevném dotyku jí tělem projely vzpomínky, ale byly to vzpomínky ze včerejšího večera, ne z doby před dvěma lety.

20 Včera večer jste na Huttona nemyslela, viďte? zaútočil a svíral ji stále pod sebou. V oříškově hnědých očích probleskoval záměr a rostoucí touha. A měl jsem tak trochu pocit, že právě teď jste si na jeho polibky nevzpomněla! Rande, poslouchejte mě! hájila se Kalinda a věděla, že není zrovna v takové pozici, aby ho mohla dál popichovat. Musela použít rozum a pravdu, pokud ho chtěla uklidnit. Žádnou nešťastnou láskou k Davidu Huttonovi se netrápím. Mám na něho vztek za to, co mi provedl před dvěma lety, ale už ho nemiluju! Věřte mi to! Chci mít možnost zaplatit mu za to, jak ničemně se ke mně zachoval. Poeticky se tomu říká spravedlnost! Říká se tomu být pitomá! odsekl. Opíral se o její hruď a jemně drtil její ňadra pod tenkou látkou tuniky. Volnou rukou jí lehce přejel po linii krku. Kalinda ucítila, jak její tělo odpovědělo lehkým zachvěním a věděla, že to vycítil i on. Mohu vás ujistit, že to není ta nejlepší metoda, jak mě svést, když mi budete říkat, že jsem pitomá! Sklouzl prsty k rozepnutému límečku tuniky a zlomyslně se usmál. Kdo ví? Na dámy ve vedoucím postavení třeba platí méně obvyklé metody! Pusťte mne, Rande! přikázala energicky a přimhouřila oči, když na něho pohlédla ze své bezbranné pozice. Výraz Randovy tváře změkl a Kalinda zaslechla v jeho hlase nový, laskavý tón. Miláčku, copak nevidíte, že moc nechybí a uděláte obrovskou chybu? Řekla jste mi, že mám postřeh. Proč nedáte na můj instinkt? Bez ohledu na to, jaké máte důvody, je vaše riziko příliš velké. A kromě toho, že mám postřeh, jsem taky muž. Uvěříte mi, že dokážu uhodnout, jak může zareagovat muž za situace, kterou chcete navodit? Jak byste zareagoval vy? zašeptala a při té otázce se jí rozšířily oči. Sama nevěděla, co ji přimělo, aby se zeptala. Nad nimi se pohupovaly borovice a lomený proud slunečního světla kreslil po jejich tělech stíny. Kalinda intenzívně vnímala Randovu horkou sílu a zdálo se jí, že jeho mužnost je součástí okolní divočiny. Vůně jeho těla jí dráždivě pronikala k smyslům a vyvolávala odezvu v celém těle. Na to se nedá tak snadno odpovědět, připustil trochu brutálně. Já si totiž především nedovedu představit, že bych vás opustil. Ale ovšem že dovedete, řekla posměšně a s trochou trpkosti. Vsadím se, že jste starý praktik, pokud jde o krátkodobé známosti! Kdybych byl z jakéhokoli důvodu v Huttonově kůži, pokračoval s rozmyslem, jako by neslyšel její provokaci, pochybuji, že bych čekal s rukama v klíně na vaši pomstu. Kdybych jel do zapadlého letoviska v horách a čekal,že se obnoví starý románek, ujistil bych se důkladně o tom, jestli opravdu něco vzplanulo. Skončila byste v mé posteli, Kalindo, bez ohledu na to, co jste zamýšlela. Ale vy nejste David! odvětila obezřetně. Ne, já nejsem Hutton, souhlasil ochotně, sklonil hlavu a přitiskl se vášnivě k jejím rtům. Kalinda si musela přiznat, že právě tohle chtěla znovu okusit. Hned od chvíle, kdy ji tak poprvé políbil včera v noci. Tiskl se k jejím ústům s rostoucí touhou, zatímco rukou sklouzl ke knoflíkům tuniky a jeden po druhém je rozepínal. Když nahmatal ničím nezakryté poprsí, Kalinda zalapala po dechu. Její slabé, přerývavé zasténání zdusil Randův jazyk, který ji vnikl do úst. Objala ho rukama, takřka něžně přejela ostrými nehty po krku dolů až pod límeček a znovu pocítila rozkoš z toho, jak se jeho tělo vzepjalo. Kalindo, Kalindo, zasténal a vklouzl nohou mezi její stehna. Dejte mi jednu noc. Jednu jedinou noc. Přísahám vám, že do rána zapomenete na všechno, co bylo s ním! Zatajila dech, když jí pomalu přejížděl rukou vzhůru po vnitřní straně stehen. Ústy začal zkoumat linii jejího krku a pomalu, nevyhnutelně směřoval k tuhnoucímu hrotu jejího prsu.