Studijní texty k předmětu KSVL1 Vybrané kapitoly ke světové literatuře
|
|
- Antonie Vítková
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Studijní texty k předmětu KSVL1 Vybrané kapitoly ke světové literatuře Výběrový seminář ke světové literatuře je věnován nejvýraznějším osobnostem evropské a americké poezie od poloviny 19. století. Jeho cílem je nabídnout studentům základní vhled do básnické tvorby významných autorů, představitelů světové literatury. Studentům jsou zadána témata seminárních prací, zpracují medailony jednotlivých básnických osobností podle pokynů vyučujících. Předložené texty jsou určeny k společné interpretaci v jednotlivých seminářích. J. W. GOETHE KRÁL DUCHŮ Kdo to tak pozdě ujíždí tmou? To otec s dítětem před sebou, v náručí synka zahřívá, tak jedou vichrem, jedou ti dva. Co schováváš oči, nač by ses bál? Ty nevidíš, tatínku, že je tam král? Král duchů s korunou vlečka až sem Jen mlha, děcko, leží pod lesem. Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tě k nám, budem se dobře mít, všecko ti dám, mám kvítí všech barev v svém království a plášť mé matky se zlatem jen skví. Tatínku, tatínku, neslyšíš nic? Král duchů mě volá čím dál tím víc! Klid, dítě, seď klidně a neměj strach, to šustí jen listí v křoviskách. Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš? Mé dcerky tě chtějí za bratra též. Mé dcerky protančí celičkou noc, uspí tě v písničkách na dobrou noc. Tam, táto, tam do tmy se podívej! Král duchů a princezny kolem něj!
2 Už hledím, hledím, děcko do mlhy: to jsou přec vrby, ty šedé mátohy! Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád pojď po dobrém, sic budeš litovat! Tatínku, táto, už na mě sáhl král! Co mi Král duchů, co mi udělal! Tu zděsí se otec, pustí se v cval, s chroptícím děckem domů se hnal. Do dvorce dojel z posledních sil, děcko však z mrtvých už nevzkřísil. Přeložil Otokar Fischer
3 G. A. Bürger Lenora Těžký sen zjitří jitřní klid Lenoře znenadání: Viléme, smrt či nový cit tvé cestě domů brání? On s pluky pruských polních sil u Prahy v patálii byl. Teď nemá ani řádky, zda se jí vrací zpátky. Král s císařovnou měli dost hrůz válečného víru, a pokrotivše svoji zlost, zas dali přednost míru. Už duní kotle, zvučí zpěv a vojsku v lesku trub i dřev, s věnci a haluzemi blíží se k rodné zemi. A kdokoli je v okolí, při cestě, v městě, v kraji, staří i mladí hlaholí a vstříc jim pospíchají. Vítá choť chotě, otce syn, zas rozkvétá smích milenčin, jen Lenořin smích vadne. Ach, uvítání žádné! A marně ptá se u všech čet po jméně, po příjmení, nic nemůže se dozvědět, nic o něm známo není. Když se i jízda přehnala, tu dívka, k smrti zoufalá, s rozpuštěnými copy vrhla se v jejich stopy. Matka k ní rychle přispěchá: Ach, co tě, dítě, mučí? Jen v Bohu buď tvá útěcha! bere ji do náručí. Matko, mé štěstí je to tam! Pryč, světe, pryč, jsi samý klam! Smím v milost Pána Boha věřit já, přeubohá? Smiluj se, Pane laskavý, kterýž jsi dobro naše! Dceruško, Bůh tě uzdraví! Pros řečí Otčenáše! Maminko, to je jenom blud! Pomoh mi Pán Bůh doposud? Plané jsou prosby k němu! Ach, už je konec všemu! Pomoz nám, Pane! Jen ty víš, čím léčit dceru svoji! Svátost a Kristův svatý kříž tvé strasti, dítě, zhojí! Maminko, nezhojí již mé strasti žádný svatý kříž! Ach, svátost ani svatí život mu nenavrátí! Což, dceruško, když necita našel si v Uhřích lásku, zděděnou víru odmítá a žije v hříšném svazku? Proč naříkat, že je ten tam? Vždyť klame jenom sebe sám! Blesk spálí srdce hadí, které svou duši zradí! Matko, můj milý je ten tam! Jistě je po něm veta! Chci smrt, vše ostatní je klam! Nač je mi krása světa? Ach, zhasni, svíce života, ať pohltí mne temnota! Smím v milost Pána Boha věřit já, přeubohá? Pomoz nám, Pane, přísný soud nechystej ubožátku! Odpusť jí, odpusť, je to bloud, uchraň ji hříšných zmatků! Dcero, už marných slz je dost, měj v mysli věčnou blaženost. Hleď, Hospodin ti chystá jiného chotě, Krista!
4 Maminko, co je blaženost a co je zatracení? S Vilémem žít je blaženost, bez něho zatracení! Ach, zhasni, svíce života, ať pohltí mne temnota! Svět i ráj bez Viléma už pro mne krásy nemá! A pokaždé když zasténá, krev zaplaví jí skráně; tak spílá, smyslů zbavena, prozřetelnosti Páně, rukama lomí v bezmoci a hruď si rve až do noci, kdy hvězdy v zlatém třpytu zahoří na blankytu. Tu najednou, slyš! klap, klap, klap, klape tep kopyt koně. Přeskočí jezdec schod a žlab, a ostruhami zvoně, slyš! ke klepadlu pospíchá, tam ztenka ťuká do ticha a pevnou uzávěrou se jasná slova derou: Hej hola! Zdvihni petlici! Spíš? Nespíš, moje milá? V líci máš smích či tesknici? Na mne jsi pomyslila? Ty, Viléme! Teď v noci jdeš? Ach, vzhůru jsem a pláči též! Těch slz! Kdo spočítá je? Z kterého táhneš kraje? Vždy v půlnoci se hneme vpřed, táhnem až z české země. Dneska jsem o pár chvilek zpět, přisedni rychle ke mně! Viléme, vejdi do dveří, vítr se honí po keři, má náruč, znejmilejší, tě teplem ukonejší! Nech keř i vítr, dítě, nech, nech, ať si vítr hvízdá! Zvuk ostruh zní, kůň samý spěch, zde neskončí má jízda! Shrň sukni, k cestě zchystej se, oba nás vraník odnese sto mil až do daleka. Svatební lůžko čeká! Na cestu dalekou sto mil teď v noci vydáme se? Už jedenáct zvon odzvonil, dosud se srdce třese! Nu, což, nám luna posvítí! Mrtví a my jsme střelhbití! Na lože manželovo dnes ulehneš! Mé slovo! A pověz, máme-li kde spát? Kam bychom spolu jeli? V dálce mám lože, klid a chlad, šest prken s dvěma čely! Stačí nám? Oba unese! Jen za mne skoč a zchystej se! Již scházejí se hosti před naší domácností! Tu milá sukni podkásne, na koně vyšplhá se, své bílé paže překrásné ovine jezdci v pase a vzhůru! vzhůru! hopsasa! už muž i oř se natřásá; kůň křeše supě tryskem kopyty jiskry s pískem. Jak míhá se v tom přísvitu před zraky vpravo, vlevo pás polí, luk a pažitů! Jak duní mostní dřevo! Máš strach? Nám luna posvítí! Hoj, mrtví, ti jsou střelhbití! Strach z mrtvých trápí pannu? Ne, nech mrtvé v Pánu!
5 Vtom slyš! Lká zpěv a zvučí kov či krkavčí roj vzlyká? To zpěv a zvon zní nad krchov: Jdem pohřbít nebožtíka! Již blíž a blíž se zvedá prach; je vidět rakev na marách. Zní písně jako skřeky žab v tůních temné řeky. Do rána je čas na výkrop, rakev a chladnou hlínu! Žením se, bando, teď se vzchop a vzhůru na hostinu! Sem, kostelníče, se sborem, pobav mou choť svým krákorem! Dej, kněže, svátost boží, než ulehneme v loži! Zvon a zpěv dozní v zástupu i máry zmizí mžikem. Průvod se už už v kalupu nakupí za vraníkem a vzhůru! vzhůru! hopsasa! už muž i oř se natřásá, kůň křeše supě tryskem kopyty jiskry s pískem. Jak z obou stran se míhají houštiny, háje, hory a vpravo, vlevo po kraji dědiny, domy, dvory! Máš strach? Nám luna posvítí! Hoj, mrtví, ti jsou střelhbití! Strach z mrtvých trápí pannu? Ne, nech však mrtvé v Pánu! Tu pohleď! Luna zablyští a kolem kola v tanci kroutí se na popravišti slota a otrhanci. Hejsahej, za mnou, trhani! Sem, sloto, máš mé pozvání! Zatancuj pro ženušku, než ulehneme v lůžku! A otrhanci, dup dup dup, dupou, až křoví chřestí, jak skáčou do spadaných kup lískových ratolestí. A vzhůru! vzhůru! hopsasa! už muž i oř se natřásá, kůň křeše supě tryskem kopyty jikry s pískem. Jak pod měsíční záplavou vše mizí v jednom letu! Jak míhají se nad hlavou světélka hvězdných světů! Máš strach? Nám luna posvítí! Hoj, mrtví, ti jsou střelhbití! Strach z mrtvých trápí pannu? Ne! Nech však mrtvé v Pánu! Vpřed, oři! Kohout kokrhá! Vpřed, oři! Ať jsme v cíli, než slunce mlhy roztrhá! Vpřed, oři! Naber síly! Už končí noční hon a cval! Milé jsem lůžko uchystal! Mrtví jsou hbití páni! Je konec putování! Kůň s volnou uzdou před vrata přilétne jako štvaný, hned padne, bičem přeťata, závora hlavní brány, skřípne mříž a už letí dál od hrobu k hrobu, jeden cval; měsíční bledý plamen lemuje každý kámen. Tu hle, hle! Jaká strašná věc! Hrůza! V tom okamžení, nit co nit, jezdcův kabátec v práchnivinu se změní a z hlavy zmizí v jeden ráz vlas po vlasu i oblouk řas. Najednou před ní chřestí kostlivec s kosou v pěsti.
6 Kůň divoce se vypíná, z nozder mu srší síra. Huí! tu náhle hlubina pod ním se otevírá. Hroby jsou plné jekotu, řev tříští mračnou temnotu, Lenoře srdce bije: už v boji se smrtí je. V sinalém světle měsíce tancuje divá kola skučící strašná směsice a takto kolem volá: Svou strast nes, mysli ubohá, vždy bez reptání na Boha! Duši, jež z mrtvých vstane, rač pokoj přát, ó Pane.
7 E. A. POE ZVONY Slyš hru zvonků: saně, zvon stříbro, zvon! Rolničky se třpytí v sněhu, jede, jede postilión. Jak to cinká, cinká, cinká cestou, na niž padá sníh. Koník podkovami břinká v dálce telegrafní linka slyš hru zvonků na saních! Bije půlnoc: bim, bam, bim, hodiny se druží v rým, padajíce do cinkotu zvonků, jichž je milión, jako zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, cinkajíce, jasně zníce jako zvon. Slyš, jak zvoní k svatbě zvon, zlatý zvon! Jeho harmonický chorál jako varhanový tón po celou noc slavně hrál nad portálem katedrál a teď zbarven do zlata letí vstříc a rozhazuje poupata hrdličce, jež chytá je a dojata hledí na měsíc! Jaký zurčivý to shon tryská v zpěvu z čistých hrdel ptáčat, jichž je milión! Ševel, ston, šustot, shon, když nám prorokuje zvon budoucnost, již zná jen on, v jasném znění, vyzvánění, jen on, on, on, zlatý zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon. hlaholící, jasně znící, zlatý zvon. Slyš ryk na poplach, toť zvon slitý zvon! Jakou hrůzou plní náhle jeho strašidelný tón tichou, dřímající noc, do níž volá o pomoc v příliš hrozném zděšení, jež je k nevyjádření mimo řev! Křikem prosí strašný oheň za slitování, oheň s plameny, jež srší z dýmu v praskání a tak zoufale, jen slyš!
8 Chtěl by vzlétnout výš, výš, výš, opustit zvonici, letět po bok měsíci utišiti boží hněv. Ó ten strašný zvon, zvon, zvon! Jaký strašidelný tón dráždí sluch Duní, řinčí, umdlévá, jakou hrůzu rozlévá, hle, jak tetelí se vzduch! Ucho málem poznává v ostrém znění vyzvánění, jak roste a ustává nebezpečí, ryk a shon, když ten zvon, z utišení v rozbouření mění tón strašný zvon, strašný zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon skřípající, ostře znící, strašný zvon. Slyš zvuk hran, to hřímá zvon prasklý zvon! Jakým hrozným rachotem nás straší jeho chmurný tón, hartusící do noci, že se třesem v bezmoci při mementu jeho ran, neboť každý úder hran rodí zrezivělý chřtán v skřípění. Lidé, lidé, bezbožníci, kteří máte ve zvonici bydlení, jásáte, když hrany, hrany v jednotvárném krákorání jako mramorové skály shora na srdce se valí. Zda jste muži, ženy, můry nejste zvířata, jste stvůry, ďábel sám a váš vládce, král a pán zvoní píseň hran, hran, hran, ze všech stran jeho ironický tón padá na válečný shon odměřuje čas, čas, čas, trhá prudce za provaz jeho ochraptělý hlas
9 zní jak zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon, zvon v smutném štkání, v naříkání jako zvon. E. A. POE HAVRAN Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání na dvéře a pak už ne. Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné jednou jen a pak už ne. Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu, každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne. Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení ulehčení od hoře nad Lenorou již poslušné světice zvou Lenora nad jménem dívky nadvzdušné, jež byla mou a teď už ne. Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je s hrůzou již jsem do té doby neznal ani přibližně; abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání: Je to host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně pozdní host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně jednou jen a pak již ne. Tu má duše vzmužila se; řek jsem bez rozpaků v hlase: Prosím, pane, nebo paní, odpusťte mi velmožně; avšak, byl jsem v polospaní, když jste přišel znenadání, přeslechl jsem zaklepání je to skoro nemožné, že jste klepal vy a poté otevřel jsem úslužně venku tma a víc už ne. Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a v strachu, dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne; ale ticho bez rušení, ani slůvka na znamení, jenom plaché oslovení Lenoro! zní zimničně, to já šeptám Lenoro! a ozvěna dí zimničně jenom to a víc už ne. Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje,
10 když jsem zaslech trochu silněj nový šramot poblíž mne. Jistě cos za chumelice padlo mi na okenice; podívám se ze světnice, co jsi zač, kdo budíš mne ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne; vítr a nic jiného už ne. Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné; bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní usadil se znenadání v póze velmi výhružné na poprsí Pallady a v póze velmi výhružné si sedl jen a víc už ne. Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané Ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy, jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane! Havran děl: Už víckrát ne. Žas jsem nad nevzhledem ptáka, jenž tak bez okolků kráká bezobsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné; velmi dobře vím, že není skoro ani k uvěření pták či zvíře, jež si lení v póze velmi záhadné na poprsí nade dveřmi v póze velmi záhadné a říká si: Už víckrát ne. Potom, sedě na mramoru, ustal havran v rozhovoru jako duše v jedno slovo samotářsky zabrané až jsem si řek v duchu, takže nedošlo mu to až k sluchu: Věřím pevně na předtuchu, osud často okrad mne jak mé naděje, i on se k ránu odtud vykradne. Však havran dí: Už víckrát ne. Zaražen, an na mne hledí s přiléhavou odpovědí, říkám si: Toť bezpochyby pochyt velmi obratně od pána, jejž osud vedl neštěstím a navždy svedl, takže nic už nedovedl zpívat než ty bezradné pohřební a smutné písně, refrény, tak bezradné, jako je: Už víckrát ne! Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání, přistrčil jsem křeslo mysle, že mne něco napadne, když se vhroužím do sametu ve vzpomínkách na tu větu, přemýšleje, co as je tu, nad čím řek své bezradné, nad čím příšerný ten pták zde říká svoje bezradné už víckrát ne. Tak jsem seděl nad dohady, mlčky, marně, bez nálady pod ptákem, jenž v hloubi prsou nepřestával bodat mne,
11 kles jsem s zamyšlenou tváří do podušky na polštáři, na niž padá lampa, v záři matné, mdlé a malátné, ale do níž nevboří své ruce, mdlé a malátné, ona víckrát, víckrát ne. Zdálo se, že u stínidla houstne světlo od kadidla, že se bezpochyby anděl v zvoncích z nebe propadne. Chudáku, tvůj Bůh ti v zpěvu posílá sem pro úlevu balzám na tvou starou něhu, po němž navždy vychladne, po němž láska k Lenoře v tvé mysli navždy zapadne však havran děl: Už víckrát ne. Proroku, dím, mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, synu podsvětí, a přece proroku, pojď hádat mně statečně, byť opuštěný žiji zaklet v této zemi, dům mám hrůzou obklíčený, zda tvá věštba uhádne, zdali najdu balzám v smrti, zdá tvá věštba uhádne havran dí: Už víckrát ne. Proroku, dím, mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine havran dí: Už víckrát ne. Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení, táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři, neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane! Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane! Havran dí: Už víckrát ne. Pak se klidně ulebedí, stále sedí, stále sedí jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Ahténé; oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny, lampa vrhá beze změny jeho stín, jímž uhrane a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane, nevzchopí se - víckrát ne. (Přeložil Vítězslav Nezval)
12 CH. BAUDELAIRE DVĚ HODNÉ SESTŘIČKY Jsou Zhýralost a Smrt dvě milé krasavice, jež hýří pocely a kypí plny sil a jejichž čistý klín pod cáry trpí sice, než přes vši námahu nic nikdy nezplodil. Kletému básníku, jenž nedbá o dědice, ďáblovu miláčku, jenž k stáru chud tu zbyl, nejeví lupanár a hrob v svém loubí více než kout, jenž výčitkou vždy opomíjen byl. Rakev a alkovna, bohaté rouhavostí, jak hodné sestřičky, jež něžně hýčkají, nám strašné rozkoše a slasti skýtají. Kdy mě již zahrabeš, zloruká Zhýralosti? Kdy, Smrti, přijdeš ty, sokyně jejích vnad, na ztuchlou myrtu jí svůj cypřiš vroubovat? (Překlad Svatopluk Kadlec)
13 A. RIMBAUD - OPILÝ KORÁB Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí, tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům: křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi a nahé přibili je k pestrým kolíkům. Pak nestaral jsem se už vůbec o posádku, jež vezla obilí, sklad bavlny a chmel. Když mužstvo skončilo svou pranici a hádku, tu Řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěl. Přes mocné přílivy a mořské vlnobití jsem spěchal, zaslepen jak dítě v peřině, jak Poloostrovy, jež zběsile se řítí, když odpoutaly se a bloudí v bařině. Hrom s bleskem házely mně svoje smolné věnce. Pět nocí tančil jsem jak zátka na míse na slaných hladinách, jež vězní utopence, nedbaje majáků, jež hloupě šklebí se. Zelený příval vod, sladší než hořké trnky, skrz naskrz prosákl můj pochroumaný vrak a rozbil kormidlo a smýval ze mne skvrnky po mořské nemoci, jež zkalila mi zrak. A od té chvíle jsem se koupal v širém moři, jež bylo plné hvězd, a bez cíle jsem plul, hltaje blankyty, do nichž se občas noří zasněný umrlec, jenž právě utonul, potřísniv hanebně ty bledé modré víry
14 a rytmus světelných a třpytících se krás, prudší než alkohol, širší než naše lýry vypučí milostný a hnisající kvas. Znám nebe, třpytící se pod průtrží mračen, znám kouzlo večerů a velkých povodní, znám jitra nadšená jak hejna vodních kačen a časem viděl jsem to, o čem lidé sní. Znám slunce, mystické jak rudá maska herce, když vrhá sraženou a fialovou zář na vlny, valící se jako přes koberce, znám slunce, příšerné jak maskovaná tvář. Snil jsem o zelené a zasněžené noci, o žhavých polibcích, jež víří v prostoru, o koloběhu míz, jež mají vesmír v moci, o modrém procitnutí zpěvných fosforů. Po celé měsíce jsem slýchal vlnobití, jak kravín šílenství a epilepsie, aniž jsem pomyslil, chtěje jej utišiti na hada zkroceného patou Marie. Víte, že narazil jsem jednou na Floridy, kde květy mísí se s očima panterů, kde duha, napjatá pod horizontem z křídy, ukrývá stáda lvic před zraky škunerů. Viděl jsem prohlubně a močály, jež kvasí, propast, kde v sítinách spí celý Leviatan, bezvětří s vichřicí a celé zeměpásy, svržené do jícnů jak do pekelných bran!
15 Ledovce, perleť vln a hnědou barvu zemí, uvázlé koráby v hnijících zátokách, kde velcí hroznýši, sžíraní štěnicemi, padají se stromů a šíří černý pach. A byl bych ukázal rád dětem v modrém proutí ty malé rybičky, ty zlaté kapříky. Korály žehnaly mé dlouhé bludné pouti a občas vanuly mně vlídné větříky. A moře, mučedník zlých oblastí a pásem, mně někdy vrhalo v tvář květy vodních pěn a kolébalo mne svým vzlykajícím hlasem tak, že jsem poklekal s dojatým srdcem žen, jsa poloostrovem, jenž houpá na svých březích trus ptáků, křičících, když mají v noci hlad, a utopenci, jež jsem vlekl na řetězích, sraženi vlnami ztráceli shnilý šat. Mne, zabloudilou loď, vrženou za vichřice do vzduchu bez ptactva za gigantický plot, mne nezachrání už záchranná plachetnice, můj trup je opilý přívaly slaných vod, já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře, já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď, kde roste převzácná pochoutka pro malíře sluneční lišejník, zašlý jak stará měď, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, rejnoky, kostrami mořských koníků, já plul jsem za nocí v červenci při měsíci pod ultramarínem šílených lodníků,
16 já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, jež rozléhaly se na sto mil do dálky, já náhle zatoužil jsem podívat se na domů na starou Evropu a lesní rusalky. Viděl jsem opilá a hvězdná souostroví s nebem, jež třpytí se jak velký paví chvost, zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy ohniví letouni, jimž patří budoucnost? Co jsem se naplakal za srdcervoucích jiter, nic neobešlo se teď pro mne bez hoře. Jsem láskou rozladěn jak struny starých citer. Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře! A toužím po stružce, kde za nizoučkým houštím se šťastně prohání pár dětských košilek, jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi, pouštím lodičku z papíru, křehkou jak motýlek. A zalit tříští vln a jejich pyšných krajek už nechci závodit s kupčíky z Bostonu, už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek a plavat před strašným pohledem pontonů!
17 A. RIMBAUD HLEDAČKY VŠÍ Když čelo dítěte při dlouhém usínání se krčí bázlivě před snem jak před mukou, tu k jeho loži se dvě velké sestry sklání s nehtíky ze stříbra, jež svítí na rukou. A posadí si je u otevřených oken, kde koupá modrý vzduch svou květinovou směs, a vjedou prstíky do jeho těžkých loken, jež kropí drobný déšť, když zachvěje se bez. A dítě poslouchá zpěv bázlivého dechu, z nějž voní rostlinný a zlatožlutý med a který přeruší vždy při kratinkém vzdechu hvízdnutí drobných slin anebo polibek. Slyší, jak skládají lem černobrvých víček ve vonných mlčeních při častém mrkání, když vraždí malou veš pod nehty královniček s netečnou rozkoší a bez slitování. Tu víno Lenosti v něm propuká a vzpění, vzlyk lkavých harmonik, jež třeští po hráči: dítě cítí, jak při každém pohlazení prýští a umírá v něm touha po pláči. Spáč v úvalu Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka, vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár, kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká, toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár. Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí spí s ústy dokořán v modravé řeřiše pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí až na zem do trávy, kde leží na břiše. Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce. Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok! S nehybným chmýřím spí za rosy, která studí, spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi a dvěma ranami má prostřelený bok.
18 S. MALLARMÉ FAUNOVO ODPOLEDNE Ekloga Faun Chci, aby trvaly ty nymfy. Ať se chví zářivý inkarnát dál lehce v povětří, třímaném dřímotou. Sen měl mou lásku v moci? Pochybnost, rašící z masívu staré noci, se větví do snítek, a narůst v pravý les, byl by to důkaz, žel, moje kořist dnes, ten růží poklesek, byla jen pomyslná. Zvažujeme možná že ženských těl dvojí vlna je smysly stkaná báj, tvé touhy odlika! Z očí modrých jak pláč pramene uniká, ó Faune, iluze; ty patří oné cudné. Ta druhá, říkáš, je jak rouno, které rudne pod dechem sciroka? Měls ta dvě zjevení? Ach ne, v tom nehnutém a tupém zemdlení, jež jitřní svěžesti už horkem hrdlo stiská, zurčí jen pramínek, jenž z mojí flétny tryská, a rosí blízký háj; a vítr jediný, toť ten, jenž vyráží trubicí ze třtiny, hotov v žár vyvanout, ještě než zazní tónem, toť v nebi bez vrásy, čirém a bezúhonném patrný, jasný dech, který, jsa výtvorem božského nadšení, stoupá výš obzorem. Ó břehy sicilské, bažiny, jejichž tlení se slunci o závod má marná pýcha plení, němé pod jiskřením, kvetoucím kol a kol, teď VYPRAVUJTE, jak jsem řezal dutý stvol, krotil jej důvtipem; tu v siném zlatu svůdné zeleně, stínící révovím temné studně, se zvlní úběl těl, jež zmohla únava; při tichém ladění, z nějž šalmaj povstává, to hejno labutí, ne! najád se hned noří do vln V té ryšavé hodině, kdy vše hoří, hlouček se rozprchl, vše strnulo jak dřív před tím, kdo přespříliš byl zásnub žádostiv: k prvotní vroucnosti má duše znovu vzlétla, i stojím samoten v proudech dávného světla,
19 lilie! jeden z vás pro svoji bláhovost. Co je mi polibek, proradnic levný skvost, ta něžná nicůtka tak vyhlášené chuti, na hrudi panické já skrývám zahryznutí, jímž šlechetnější zub pod kůži proniká; leč dost! to tajemství má za důvěrníka jen rákos zdvojený, jenž pod blankytem pěje, v svém sólu pomýšlí na krásu, bavenou, kam tóny dolehnou, šalebnou záměnou mezi jí samotnou a důvěřivou písní; jenž míří do výše, kde obrys lásky zpřísní, aby dal vytrysknout ze snů o křivce zad, již okem zavřeným dál toužím sledovat, zvučné a zbytečné linii monotónní. Nástroji úniků, z nějž vábný tón se roní, zkus tedy u jezer, kde čekáš, vykvést zas! Ke slávě bohyní chci rozeznít tvůj hlas, a modlář svéhlavý, jenž neuznává vinu, chci znovu rozvázat pás jejich sličných stínů: když z hroznů všechen jas jsem vysál s chtivostí, tu pocit lítosti já zažehnávám lstí, pozvedám se smíchem do nebe prázdný hrozen, ty slupky nadouvám, a k opilosti zrozen, tou tkání zářivou hledím vstříc večeru. Ó nymfy, vydujme vzpomínek nádheru: Můj pohled z rákosí popálil božské šíje, úběl však vzápětí svou ránu do vln skryje a k nebi platanů urážka burácí; koupající se vlas se náhle vytrácí v čeření, v záblescích, v jasu, ó drahokamy! v běhu zřím u nohou dvě nymfy (které mámí rozkoš, jež o trýzni dvojice poučí), malátné v jediném troufalém náručí; aniž je rozplétám, nesu je k tomu keři, jejž lehkovážnější stín si nelaskavě měří, pod růže, jejichž dech se sluncem zápolí, k hrám palčivým jak den, jenž právě vrcholí. Ó hněve panen, jak tě zbožňuji, ó dravá rozkoši břemene, které se vysmekává, nahé, žhavému rtu, jenž, lstivý nepřítel, chce bleskem vypít děs, ukrytý v noci těl: od pat té nadlidské k srdci té, jež se zdráhá, zatímco nevinnost se loučí, dosud vlahá bláhovým proudem slz i rosou šťastnější. Má lichá veselost, pyšná, že konejší ten věrolomný strach, už tím se provinila, že bohy chráněný něžný trs rozdělila: vždyť sotvaže jsem skryl svůj rozjařený smích
20 do tolik žádoucích záhybů jedné z nich (svým prstem pečuje, aby se zabarvila sestřiným vzrušením i druhá, sněhobílá, neznalá ruměnce, ten malý sladký bloud), tu z paží zchromených, z těch uvolněných pout, ta kořist nevděčná uniká, bez lítosti k vzlyku mé nedávné, tak letmé, opilosti. Co na tom! s jinými zas štěstí napospas; jiné mi do růžků zapletou plavý vlas: má vášni, dobře víš, že zralý, znachovělý plod granátovníku puká a vábí včely; a tvá krev, svedená tím, kdo ji uchvátí, za věčným rojem tuh proudí a prchá ti. V čase, kdy ve zlato a v popel háj se halí, v pohaslém listoví nám slavnost uchystali: Etno, to Venuše vstupuje na tvůj svah, bezelstným chodidlem víří tvůj žhavý prach, když hřímá dřímota a plamen zvolna zmírá. Mám královnu! Ó trest Ne, jen má duše čirá, v níž slova umlkla, a tělo nevzhledné podlehly pyšnému mlčení poledne. Nyní je třeba spát a více nerouhat se, spočinout na písku a vyzvědět, jak sladce chutná, když na ústa nám stéká hvězda vín! Sbohem, má dvojice; teď uvidím tvůj stín. Výběr textů: Ivana Gejgušová Grafické zpracování: Hana Vítková
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
VíceJindřiška Šindlerová Projdi se mnou
Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška
VíceEdgar Allan Poe, Havran (1809 Boston 1849 Baltimore)
Edgar Allan Poe, Havran (1809 Boston 1849 Baltimore) Edgar Allan Poe byl americký spisovatel (básník i prozaik), literární teoretik a esejista. Vytvořil jedny z prvních detektivních povídek a hororů. Významná
Vícenoční motýl prosím tě otevři
když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když
Více11. LITERÁRNÍ MODERNA. A)Moderní světová literatura
11. LITERÁRNÍ MODERNA A)Moderní světová literatura Události ve světě: konec 19.století zastihl Evropu ve znamení proměn zrychluje se tempo života v hospodářství se zostřuje konkurenční boj sílí dělnické
VíceAlison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.
Více2. Čisté víno (Sem tam)
1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný
VíceNOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí
NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na
VíceOSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009
OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)
Více3. Kousky veršů (Poupata)
1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.
VíceBílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)
kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,
VíceFotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.
Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,
VíceJ.Seifert Druh materiálu Pracovní list Anotace. Práce s básní, porozumění a interpretace básní J.Seiferta.
Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218CZ. Šablona I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské gramotnosti Označení materiálu VY_12_INOVACE_Pap19
VíceMetodický list. Mgr. Darja Dvořáková. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky využíváním ICT
Metodický list Název materiálu Autor Klíčová slova Šablona Líčení Mgr. Líčení, personifikace, epiteton, přirovnání, metafora III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky využíváním ICT Datum vytvoření 11. října
VíceHeiden: Obsidian. Heiden: Obsidian. Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety.
Heiden: Obsidian Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety stránka 1 z 9 Nostalgia echo (Dante Alighieri, Božská komedie, překlad Vladimír Mikeš)
VíceSlavnost Ježíše Krista Krále. Cyklus B Mt 25,31-46
Slavnost Ježíše Krista Krále Cyklus B Mt 25,31-46 Má sílo Má sílo, k Tobě vzhlížím, má sílo Tobě zpívám, neboť ty Bože jsi útočiště mé. Pane můj, lásko má, Ty Bože jsi útočiště mé. Pane smiluj se Čtení
VíceJaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984
Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Město v slzách (1921) - představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí - proletářská poezie Děti
VíceUpířice hupá nad hřbitovem, Rakve ssaje, sedíc nad rovem, Vlíká rubáše, dobývá lupy: "Hadry, kosti dejte, trupy!" Tu hlava se z hrobu vyvalí, K ženě
J.J.Kalina Hadrnice "Hadry prodejte, staré sklo, Kuchařičky, kosti, kosti! Mějte, lidičky, lítosti, Máteli jaké kosti!" Takto od božího rána volá Žena a s nůší na zádech, V ochlostěné sukni podkasaná,
VíceOldřich Mikulášek Agogh
Vyšehrad Oldřich Mikulášek Agogh [VERŠE Z LET 1969 1971] Oldřich Mikulášek Agogh VYŠEHRAD Illustrations Johana Hrabíková Vojnárová, 2012 Copyright Oldřich Mikulášek, 1980 ISBN 978-80-7429-163-0 Motto:
VícePodpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi
Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.
VíceBLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou.
BLÁZN kapo 2 FOOL HRT MMORY Blake Mevis/ H. Raclavský intro: maj am 1. V listí a sám maj nad hlavou mám hvězdy a plno dětských snů mraky dál jdou maj kreslí tu svou dalekou cestu k obzorům. am Po bílých
VíceProsím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)
Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků
VíceCD IPD PRAHA IPD Kouzelná duha. Kouzelná duho, záři nade mnou, svými barvami, mě ochraňuj.
IP PRAHA 2017 01. IP Větrný mlýn V ručičkách svou lásku probudím, aby roztočila větrný mlýn, od něj vítr fouká do výšin, kde sluníčko svítí. 02. IP Motýlku, vyleť výš Motýlku, motýlku, vyleť výš, vyleť
VíceChristian Morgenstern Měsíční tvary (překlad Josef Hiršal)
/motto/ Christian Morgenstern Měsíční tvary (překlad Josef Hiršal) Tvary plynou po luně, luna z nich div nestůně. Luneva a Lunadam vyjí vkleče bůhvíkam. Při tom vytí zuby svítí na hyenu v sirném kvítí.
VíceOSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007
OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Neznámá V mé době Pohled na nebe Na farmě své V přírodě živé V mé době farmářské Hvězdy na obloze nebeské V horách zářivé V přírodě hravé V mé době
VíceRudolf Medek: ZBOROV
Rudolf Medek: ZBOROV Vìnováno památce bojovníkù a muèedníkù, kteøí v této válce položili svùj život za svobodu èeskoslovenského národa. I. Èeské i slovenské dìti, synové národa, omlazeného hrdinskou krví,
VíceOSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007
OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007 1. Polibek na skle (od Severka) 2. Vosková (od moonell) 3. Zahazujem (od prostějanek) 4. Brána (od otazník) 5. Šerosvit... (od Ayla) 6. I don't
VíceJaroslav Vrchlický (1853 1912)
Jaroslav Vrchlický (1853 1912) vl. jm. Emil Frída nar. v Lounech stud. G, filosofie, historie, románských jazyků vychovatel v severní Itálii sňatek s Ludmilou Podlipskou profesor literatury na Karlově
VíceTušivá rozpomnění. Jezerní básníci. Přeložil Václav Renč. Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran
Tušivá rozpomnění Jezerní básníci Přeložil Václav Renč Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. Translation Václav
VíceKarel Hynek Mácha Večer na Bezdězu
Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu Znění tohoto textu vychází z díla Romány a povídky tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Laichter v roce 1906 (MÁCHA, Karel Hynek. Romány a povídky. K vydání upravil
VíceS e t k á n í š e s t é B o u ř e
S e t k á n í š e s t é B o u ř e Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží
VíceLiterární moderna - autoři
Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Literární
VíceF R A N C E P R E Š E R E N V O L N É S R D C E. C a r m i l a
V O L N É S R D C E F R A N C E P R E Š E R E N V O L N É S R D C E 2 0 0 6 C a r m i l a Jsem dlouho snil a bál se, bál, sbohem jsem snům a strachu dal; srdce je prázdné, šťastné ne a zpátky strach a
VíceFoliáš z Fornostu. Toulky
Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý
VíceBodláky ve vlasech. Emi Ami D
Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.
VíceII. WOHLAU. Vedle mne na kavalci / 65 Pochod / 69 Tanec / 70 Obrázek ženy / 72 Byl konec války první den / 75 III. NÁVRAT
Obsah I. TEREZÍN Sedala sama za zavřenými dveřmi a psala / 9 Spolužačce / 10 Nemocné zvíře / 11 Znění / 14 Ošetřovatelka / 15 Na dvoře stojí lidé jeden za druhým / 16 Ráno / 17 Žena / 19 J. - Dnes e všemu
VíceLITERATURA NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ ROZBOR BÁSNÍ
LITERATURA NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ ROZBOR BÁSNÍ AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ Listopad 2013 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT OBOR KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 3. ročník Český jazyk
VíceLITANIE JEŽÍŠ LIDSTVU 1
Z poselství Ježíše ze dne 19. srpna 2012 v 10:56. LITANIE JEŽÍŠ LIDSTVU 1 ZA OCHRANU PŘED FALEŠNÝM PROROKEM Nejdražší Ježíši, zachraň nás před klamem falešného proroka. Ježíši, smiluj se nad námi. Ježíši,
VíceKamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,
Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v
VíceHorký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího
S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly
VíceJan Křtitel. 1. Izrael
Jan Křtitel 1. Izrael 2. Šema Izrael Lk 1, 5-8 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před
VíceŽába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09
Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí
VíceCesta ke hvězdám Oldřiška Zíková
Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný
VíceIgor Fjodorovič Stravinskij/ Игорь Фёдорович Стравинский. Petruška/ Петрушка. Alexandr Benois/ Александр Николаевич Бенуа
Petruška/ Петрушка Alexandr Benois/ Александр Николаевич Бенуа Faunovo pozdní odpoledne/ Послеполуденный отдых фавна Claude Debussy/ Клод Дебюсси Leon Bakst/ Леон Николаевич Бакст Claude Debussy/ Stéphane
VíceZdeněk Svěrák. Jaroslav Uhlíř
Zdeněk Svěrák Jaroslav Uhlíř Barbora píše z tábora 2 Maminko, tatínku posílám vám vzpomínku z letního tábora Jistě víte, že vám píše vaše dcera Barbora Strava se nedá jíst dneska byl jen zelný list polívka
Více30. neděle v mezidobí. Cyklus B Mk 10,46-52
30. neděle v mezidobí Cyklus B Mk 10,46-52 Má sílo Má sílo, k Tobě vzhlížím, má sílo Tobě zpívám, neboť ty Bože jsi útočiště mé. Pane můj, lásko má, Ty Bože jsi útočiště mé. Pane smiluj se Čtení z listu
Vícepřipadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně
Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne
VíceKarel Hynek Mácha Mnich. (Zlomky z romantické básně.)
Karel Hynek Mácha Mnich (Zlomky z romantické básně.) Znění tohoto textu vychází z díla Básně. Máj. Zlomky. Dopisy. Deník tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Laichter v roce 1907 (MÁCHA, Karel Hynek.
VíceTEXTY VOJTĚCH MALACH 2003
TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD
VíceKAREL HYNEK MÁCHA BÁSNĚ PŘÍLEŽITOSTNÉ 1
KAREL HYNEK MÁCHA BÁSNĚ PŘÍLEŽITOSTNÉ 1 Na příchod krále Slunce zapadlo u věčnosti moře; Na jeho mohylách ţertvy se pálí V růţovém ohni od hory ku hoře. Hluboká noc se za sluncem přivalí, Hlubší neţ hrob
VíceKaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí
1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a
VíceScénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.
Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba
VíceSlavnost Nejsvětější Trojice. Cyklus B Mt 28,16-20
Slavnost Nejsvětější Trojice Cyklus B Mt 28,16-20 Čistá jak studánka R: Čistá, čistá, čistá jak studánka duše co setřásla hřích. Čistá, čistá, čistá jak studánka, jasná jak napadlý sníh. Čistá jak studánka
VíceÍsak Harðarson. Stokkseyri. Dvě meze příboje. Schodiště. Duch moře
Ísak Harðarson Stokkseyri Dvě meze příboje Ve svitu zlatém V ranním rozednění On sem přišel Aby žití dal vznik Paprsek jde v hloub A klidem klidu Dá láskou lásku By světlem se stal Ve svitu zlatém Než
VíceLadislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5
Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 Eva Míková Ivana Hurtová Marie Bartošová 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 Zdeněk Huspek Miroslav Lorenc
VíceMalý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap
JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se
VíceOSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz DUBEN 2009
OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz DUBEN 2009 1. Po sklence (od milancholik) 2. Jak se dýchá ticho (od Lizzzie) 3. Noční víla (od nevěrná) 4. Po hádce (od ivkaja) 5. Vstoupil jsi (od Verena) 6.
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz R O S A Italský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI 10096 Leumann (Torino) České vydání: Translation
VíceKlement Gottwald básně. Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958)
Klement Gottwald básně Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958) Vydal se mladý hoch do světa s pilkou a hoblíkem v ruce, Čech, Moravan a proletář. a pěšák revoluce. Prve než začal se slovy, rozmlouval
VíceRadomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2
VíceMumie, růže * * * Nikdy mi nebylo veselo. A i když jsem se smál, má duše se spíš podobala grimase barokní sochy.
Mumie, růže 1973 Nikdy mi nebylo veselo. A i když jsem se smál, má duše se spíš podobala grimase barokní sochy. V bolesti dorostl jsem v muže. A poprvé teprv, poprvé jsem viděl, jak příroda v blaženém
VíceJedna z těch žen přistoupila k Ježíšovi. Vojáci ji nechtěli pustit, ale ona se jich nebála. Vytáhla bílý šátek a utřela Ježíšův obličej. Ježíš byl cel
NA KALVÁRII Ježíš umřel za nás za všechny. Jak nás svým životem učil, že máme být dobří, tak nás svou smrti osvobodil od hříchů. Ježíš nám svým utrpením ukazuje, že nemáme mít strach z bolesti. Bolest
Více28. neděle v mezidobí. Cyklus B Mk 10,17-30
28. neděle v mezidobí Cyklus B Mk 10,17-30 Hosana 1. /:Hosana, hosana, hosana Bohu na nebi!:/ Jméno slavíme Tvé (hosana aleluja), chválí Tě srdce mé (hosana aleluja), vyvýšen buď, ó Bože náš, hosana Bohu
VíceONDŘEJ HLOŽEK otluky
ONDŘEJ HLOŽEK otluky ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ ISBN: 978-80-87843-01-7 1 Ondřej Hložek (*1986, Opava) Autor poezie, pořadatel literárních akcí a animátor v kulturním dění. V roce 2011 vydalo nakladatelství Dalibora
VíceVĚČNÝ OUTSIDER Pavel Kopáček
VĚČNÝ OUTSIDER Pavel Kopáček 1 Vydavatel: Jan Šuba-Makniha.cz rok vydání: 2015 Jan Šuba-Makniha.cz Všechna práva vyhrazena! ISBN 978-80-88080-48-0 (pdf) ISBN 978-80-88080-49-7 (epub) ISBN 978-80-88080-50-3
Více1. NEDĚLE PO SV. TROJICI
1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho
VíceKarel Hynek Mácha. Život a dílo
Karel Hynek Mácha Život a dílo Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) jeden z největších českých básníků, ve své době nepochopen představitel romantismu a zakladatel
VícePastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv
Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:
VíceMateriál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu Písničkáři 1. Anotace. Mgr. Pavel Šupka
Anotace Autor Jazyk Očekávaný výstup Materiál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu Písničkáři 1 Mgr. Pavel Šupka Čeština 26 41-M/01 Elektrotechnika 78-42-M/01 Technické lyceum 23-41-M/01 Strojírenství
VíceJak vzniká zrcadlení. Dota Slunská (Hana Voláková)
Jak vzniká zrcadlení Kdo by si pomyslel, že při pohledu do zrcadla uvidí jinou než svoji tvář. A přece. Podobně jako se říká o očích, že v cizích člověk mnohdy spatří ty své, mohou i básníci zrcadlit své
VíceVypracoval(a), Mgr.Petr Papica,7.9. 2012. Ověřeno (datum) 8.10.2012
Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218CZ. Šablona I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské gramotnosti Označení VY_12_INOVACE_Pap2 materiálu
VíceNeznámá. V mé době Pohled na nebe Na farmě své V přírodě živé. V mé době farmářské Hvězdy na obloze nebeské V horách zářivé V přírodě hravé
Neznámá V mé době Pohled na nebe Na farmě své V přírodě živé V mé době farmářské Hvězdy na obloze nebeské V horách zářivé V přírodě hravé V mé době Pohled na nebe Širá louka a pastvina osvětlená Postavou
VíceFialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila
VícePetr Hugo Šlik. Zpěvníček (1998-2010)
Petr Hugo Šlik Zpěvníček (1998-2010) Na našem sídlišti (s mírným vykradením P. Fialy) Na našem sídlišti žijeme spolu jezdíme výtahem nahoru dolů jezdíme výtahem v noci i přes den chtěl bych víc životů
VíceMrs. Poe. Lyn n Cullenová. Mrs. POE
1 Lyn n Cullenová Mrs. POE 3 Lyn n Cullenová Mrs. POE Přeložil Zdík Dušek 4 Lyn Cullenová Tato kniha je fikce. Veškeré postavy, lokality a děje vylíčené v tomto románu jsou upraveny podle autorčiny fantazie.
VíceLiterární moderna - úvod
Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Literární
VíceProměna listopad 1932
Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Proměna listopad 1932 V pozadí hrad Křivoklát. Tytéž osoby jako v předchozím obraze, sedící na lavičce v rozhovoru. Já: Bylo pro mne
Více3. neděle adventní. Cyklus C Lk 3,10-18
3. neděle adventní Cyklus C Lk 3,10-18 Čtyři svíce adventní 2. Už zasvitla zase v tmách všedních dní zář druhé svíce adventní. Jít za lidmi s láskou to je náš cíl. Kéž by nás Bůh v tom posilnil. R: Křesťané,
VíceItalský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI Leumann (Torino)
l;color:grey;font-family:verdana,geneva,kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align: R O S A = = < p s t y l e = " p a d d i n g : 0 ; b o r d e r : 0 ; t e x t - i n d e n t : 0 ; l i n e - h
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_131 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:
VíceZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_132 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:
VíceBOŽENA NĚMCOVÁ Čtyry doby (konec roku 1855)
BOŽENA NĚMCOVÁ Čtyry doby (konec roku 1855) I. Skrze gotická, malovaná okna zámecké kaple svítí měsíc. Zážehy různobarevného světla kladou se na mozaikovou podlahu, polívají krásný list vysokých fíkusů,
VíceToman a lesní panna. František Ladislav Čelakovský
Toman a lesní panna František Ladislav Čelakovský Znění tohoto textu vychází z díla Toman a lesní panna tak, jak bylo vydáno v Praze Českou grafickou Unií v roce 1924. Pro potřeby vydání Městské knihovny
VíceNázev projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498
Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka
VíceČtenářský deník. Jaroslav Hradil, III.B
Čtenářský deník Jaroslav Hradil, III. Kytice utor: Karel Jaromír Erben byl český historik, právník, spisovatel, básník, překladatel, sběratel lidových písní a pohádek a představitel romantismu. Narodil
Více(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto
!" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@
VíceJIŘÍ ORTEN JEREMIÁŠŮV PLÁČ 1. Otovi. Poněvadž ty se vztekáš. proti mně, a tvé zapouzení. přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou.
JIŘÍ ORTEN JEREMIÁŠŮV PLÁČ 1 Otovi Poněvadž ty se vztekáš proti mně, a tvé zapouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá v ústa tvá, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_111 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Tomáš Vaculík
VíceLidová slovesnost. Ročník 8.
ČESKÝ JAZYK Lidová slovesnost Ročník 8. květen 2013 Autor: Mgr. Vladimíra Barboříková Zpracováno v rámci projektu Krok za krokem na ZŠ Želatovská ve 21. století registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3443
VíceCopak je to vázaného?
Copak je to vázaného? Petr Motýl POHOUPEJ divoké husy led na jezerech sobi putující krajinou rozumu krvavé slunce zapadá za betonové vilky na konci vsi přelétavá křídla tmavá louka jabka malované talíře
VíceSlavnost Zjevení Páně. Cyklus C Mt 2,1-12
Slavnost Zjevení Páně Cyklus C Mt 2,1-12 Kam to lidi pospícháte 1. S: Kam to lidi pospícháte? - V: Tam do Betléma. S: Co to lidi, co zpíváte? - V: Glóri, glória. R.: Zdrávas Maria, Pán je se všema, K jeho
VícePŘÍLOHA. IV. Statistické údaje církevních a občanských svateb na Žďársku v letech I. Seznam svateb z terénního výzkumu.
PŘÍLOHA I. Seznam svateb z terénního výzkumu. II. Seznam svatebních informátorů. III. Ukázka 5 lidových písní zpívaných o svatbě ve Žďárském okrese: pevný řád, co se při jaké příležitosti zpívá, není dán.
VícePL Karel Jaromír Erben: Kytice
PL Karel Jaromír Erben: Kytice Poklad I Na pahorku mezi buky kostelíček s věží nízkou; z věže pak slyšeti zvuky hájem a sousední vískou. Není zvuk to zvonka jemný, tratící se v blízké stráně: dřevatě to
VíceJe takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.
JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,
VíceMgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky
Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)
Vícejednou to skončí V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád
V š i c h n i S v a t í V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád Ledy slábnou, voda stoupá sirény zpívají noci slané, když zvedá žár Jednou to skončí a z nás čáry
VíceByla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.
Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem
VíceZávidím svému hrobu protože on se dočká naplnění
Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,
Více