Lieselotte Düngel-Gillesová KNUD RASMUSSEN. Výpravy za Eskymáky ALBATROS PRAHA

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Lieselotte Düngel-Gillesová KNUD RASMUSSEN. Výpravy za Eskymáky ALBATROS PRAHA"

Transkript

1 1

2 2

3 Lieselotte Düngel-Gillesová KNUD RASMUSSEN Výpravy za Eskymáky ALBATROS PRAHA 3

4 by Altberliner Verlag Lucie Groszer, Berlin Translation Zuzana Tausingerová, 1974 Illustrations Josef Žemlička, 1974 Printed in the German Democratic Republic 4

5 Mezi eskymáckými dětmi Knude! doléhalo zvenčí, přes zamrzlá okenní skla, volání chlapeckého hlasu. A ještě jednou: Knude! Knud Rasmussen seděl na svém obvyklém místě u stolu uprostřed pokoje a právě opisoval při světle petrolejky šest vět z Gramatiky eskymáčtiny, kterou vydal jeho otec. Teď vyskočil a běžel k oknu. Dole před domem stál Utuaq, jeho stejně starý kamarád, syn Inarukův a vnuk Inorajuka. S dlaněmi mušlovitě stočenými se užuž chystal volat potřetí, když uviděl přítelovu postavu u okna. Zamával tedy zuřivě rukama na znamení, aby šel Knud rychle ven. Knud přikývl, vrátil se ke stolu, zavřel sešit a knihu, sfoukl lampu a opustil pokoj. V předsíni vklouzl do kamiků a navlékl si svůj anorak z tuleních kožešin. Tiše se přiblížil ke kuchyňským dveřím. Tam uvnitř se nic nehnulo. Otec odjel na návštěvu ke svým eskymáckým farníkům do sousední osady, matka byla ve vesnici u nemocného. Opatrně pootevřel dveře a přeplížil se ke skříni se zásobami. Vybral z ní kus černého chleba a vsunul ho hluboko do pravé kapsy svého anoraku. Do levé odsypal hrst černých kávových zrnek. Pak se postavil na špičky, sáhl do cukřenky a ke kávovým zrnkům putovala ještě hromádka kandysového cukru. Matka by se určitě nezlobila, kdyby ji poprosil o několik maličkostí pro své přátele, ale i v Grónsku dvojnásob těší dávat dárky získané tajně a s jistým rizikem. Tiše zas přivřel kuchyňské dveře, seběhl ze schodů a vyšel z domu. Utuaq se zeširoka uculoval na přicházejícího přítele. Neseš něco pro Inorajuka? ptal se ho eskymácky. Inorajuk byl jeho dědeček, proslulý jako nejlepší vypravěč pohádek z celé vesnice. Jo, ale moc toho není, odpověděl Knud stejnou řečí. 5

6 To nevadí. Ten vypravuje i bez dárků. Ale když něco přineseš, mluví napínavěji. Nezdá se ti taky? Ani ne, já neviděl žádný rozdíl, mně se to líbí vždycky. S těmito slovy si Knud pevněji přitáhl kapuci přes uši. Foukal ledový vítr. Vzpomněl si na pověst o novorozeněti Narsuku, které se cestou do nebe proměnilo v bouři, aby se mohlo lidem mstít za to, že mu zabili otce i matku. Jak často o něm Inorajuk vyprávěl! Před nevysokou chýší z kamene se hoši zastavili. Utuaq se první protáhl nízkým vchodem. Ač tukové lampy nešířily příliš pronikavé světlo, přece oslepené přimhouřili oči. Teprve postupně si mžouravě zvykali na jasnější osvětlení. Starý Inorajuk seděl na lavici po levé straně místnosti, vzpřímený, s obnaženou horní polovinou těla, zřejmě hosty čekal. Obličej se mu blýskal jako naleštěné jablíčko. To dělal rybí tuk, jímž si čistil a mazal tváře. Vybízejícím pohybem pozval kluky, aby usedli na lavici naproti. Než se Knud usadil, vyprázdnil ještě rychle před starým obsah kapes svého anoraku, kousek černého chleba a směs kávových zrnek s kandysovým cukrem. O! vykřikl Inorajuk tak nadšeně, jako by mu někdo položil k nohám velikého narvala, to už je dávno, co jsem naposledy jedl takový krásný kus chleba! Rozplyne se mi na jazyku jako sníh v červnovém sluníčku! S těmito slovy převracel krajíc v rukou a prohlížel si jej s výrazem největší rozkoše. A ke všemu káva! Myslím, že tak nádhernou jsem za celých sedmašedesát let svého života ještě nepil! A hned začal třídit kávová zrnka od kousků kandysu. Malý sladký kousek si bez meškání dal do úst a začal ho rozkousávat. Mhm, zamlaskal znalecky, tento cukr pochází určitě z poslední zásilky z Dánska. Je to nejsladší cukr, jaký jsem kdy okusil! Udělals mi velikou radost svými vybranými dárky, děkuji ti. Patřilo k dobrému tónu vyjadřovat radost z dárků takovými květnatými slovy. 6

7 To nic není, odbýval jeho chvalozpěv Knud, zřejmě v rozpacích, jak se to nakonec od dárce čekalo, lituji, že jsem nemohl přinést něco lepšího. Ale chlapče! Starý rozhořčeně odmítal jeho slova jako zlomyslnou pomluvu a napřáhl k němu ruce. Říkám ti, že jsem v životě neviděl nic lepšího. Mockrát ti děkuji. Tím se ceremoniál vyčerpal a Knud si sedl. V zadním výklenku chýše se Inorajukova žena zabývala krájením tuku na kousky, aby bylo čím naplnit lampy. Kterou pohádku mám vypravovat? ptal se starý, ale hned pokračoval, aniž vyčkal odpovědi: Vždyť víte, že jsem jenom špatný vypravěč, a teď následovaly další formule, jež si vyžadovala slušnost a dobrý tón, a sice co nejvíce snižovat vlastní schopnosti a vyjmenovávat jména jiných mužů a žen, jejichž umění je mnohem a mnohem nedostižnější. 7

8 Teď však byla podle pravidel zdvořilosti, ale i podle pravdy, řada na chlapcích ujišťovat Inorajuka, že je nejlepším vypravěčem z celé vesnice, a nejen to, i z celého okresu. Vypravuj pověst o nových lidech! poprosil Knud. Starý se zasmál a pleskl rukama o stehna: Zdá se, že je to tvoje zamilovaná. Ale i já ji obzvlášť rád vyprávím; touhu po dobrodružstvích a lidech z dalekých krajů máme zkrátka už v krvi všichni. Tak poslouchejte: Na konci světa, daleko na severu, žijí noví lidé. Jsou to lidé divocí, jedí syrové maso a odívají se medvědími kůžemi. Jejich země je v zimě v létě pokryta ledem a věncem jejich skal nepronikne nikdy zář dne. Kdo se k nim chce dostat, musí se držet jižního větru a s jižním větrem putovat až k pánu severáků. Slova pověsti doznívala. Hoši ji znali téměř zpaměti: patřilo totiž k tradici Eskymáků předávat pověsti, pohádky a vyprávění ve všech vsích od generace ke generaci stejnými slovy. Přesto bylo vypravěčské umění Inorajukovo nedostižné. Tón jeho vyprávění byl tajemný jako šumění potůčku v osamělé rokli. Pravidelné bublání, rachot a dunění, něžný šplíchot, to všechno v něm bylo. Inorajuku, zeptal se Knud, je tam taky moře jako u nás? A taky takové pobřeží, kde začíná moře? To je docela možné, odpověděl Inorajuk, teď zas poučně jako profesor. Ale tam nikdo nevidí, kde končí moře a začíná pevnina. Bydlí tam lidi taky v kamenných chýších jako my? chtěl teď vědět Utuaq. Jeho zajímala spíše konkrétní stránka života. Nevím, řekl Inorajuk, nejspíš ano. Mluví ti lidé jako my? ptal se Knud. To taky nevím. Z našeho kmene s nimi ještě nikdo nemluvil. 8

9 Neznáš o nich ještě nějaký příběh? Knud se nepokojně vrtěl na své lavici. Inorajuk, který znal sto, a možná dvě stě příběhů, přece musel ještě něco vědět! Ano, jednou někdo o nich přinesl zprávu. Kdo? Možná to byl můj praděd, možná jeho dědeček. On je viděl? Ne, nikdy se s nimi osobně nesetkal. Našel jenom jejich příbytky. Povídej! nařídil Knud. Vyskočil z lavice a teď stál s červenými tvářemi a blýskajícíma očima před Inorajukem. Ten pohlédl do napjatého chlapcova obličeje a pohodlněji se usadil. Nemohlo být na světě nic skvostnějšího a příjemnějšího než nedočkaví posluchači. Chvilku se s potěšením pásl na chlapcově netrpělivosti a pak začal: Byl jednou jeden muž, ten bydlel ve vsi daleko na severu. Každoročně na jaře vytáhl se svým psím spřežením na lov. Jednou zahlédl stopy saní, které pocházely od cizinců. Rozhodl se vypátrat, co to je za lidi, a příštího jara se vypravil na lov medvědů dříve než obyčejně. Třetího dne narazil na domy, které vypadaly jinak než ty, na něž byl zvyklý. Lidi sice nepotkal žádné, čerstvé stopy však nasvědčovaly, že usedlost opustili teprve nedávno. Když se tedy tento člověk vypravil v příštím roce opět sem, vzal s sebou cizincům jako dar dřevo; jejich střechy totiž podpíraly rohy narvalů, a tak usoudil, že mají nedostatek dřeva. Ale ani při své druhé návštěvě se mu nepoštěstilo potkat cizince. Zase zmizeli, i když jejich stopy byly teď čerstvější než posledně neodvážil se však sledovat je a vzdálit se tak ještě víc od vlastní osady. Spokojil se tedy tím, že uložil dřevo do sněhu vedle chýší, a pak se vrátil domů. V třetím roce vypravil nejlepší psí spřežení, jaké měl, a mnohem dříve, než bývalo jeho zvykem, vyrazil na sever k 9

10 oněm cizím lidem. Když konečně dojel k jejich příbytkům, nevedlo se mu o nic lépe než v uplynulém roce: obyvatelstvo už odtáhlo. Ve sněhu však, na místě, kde posledně zanechal dřevo, bylo zastrkáno množství mrožích klů a v chodbě vedoucí do domu ležela pěkná fena s mláďaty. To byly dárky cizinců pro něj jako dík za jeho pozornost. Naložil tedy všechno na své sáně a odjel zpět domů; ony lidi však, sídlící o tolik severněji než všichni ostatní, neuviděl nikdy. Inorajuk zmlkl. Knud, který se během vyprávění opět posadil, se narovnal jako svíce. Až budu velký, odjedu na sever a nevrátím se dřív, pokud je nenajdu! Zaznělo to jako slavnostní přísaha. Pojedu s tebou! zvolal Utuaq rozčileně, jako by měli vyrazit ihned. Dobře, souhlasil Knud a podal mu podle bělošského mravu ruku, pojedeš se mnou! Na cestu potřebuješ dobré psí spřežení a šaty z nejlepších kožešin. A když najdeš ode dneška hezký kousek dřeva, odlož ho; protože i my jim přineseme dřevo. Starý naslouchal a usmíval se. Ach tihle kluci, pomyslel si, je to pořád totéž! Když jim vyprávím pohádku o matce mořských zvířat, chtějí bezpodmínečně na dno mořské. A přece tu bylo ještě něco, co mu našeptávalo: Kdož ví, možná je jejich vůle dost pevná, a dokážou něco tak obrovského. Bylo to v poledne příštího dne, když se Knud zastavil pro svého přítele v jejich chýši. Chci si vyzkoušet svůj nový samostříl. Pojď se mnou ke fjordu, budeme střílet racky. Utuaq přikývl: Počkej chvilku! Musím si jenom vzít něco na sebe. S těmito slovy zmizel v domě. Za několik okamžiků se opět vynořil v podobě tlustého uzlíku kožešin. I on měl teď přes ramena přehozený samostříl. Slyšíš, jak křičí rackové? zašeptal Knud. 10

11 Ano, zdá se, že je jich ve fjordu mnoho. Jsou však plaší a chytří. Když nebudeme dost opatrní, všichni nám uletí, ještě než budeme mít nejmenší možnost vystřelit. Musíme se úplně tiše připlížit, to je všechno. Krajina zde byla nepřehledná. Skály a sněhové návěje zakrývaly výhled k pobřeží, kde ledové kry z moře, pokryté měkkou sněhovou pokrývkou, narážely na skalnatý břeh. Půjdeme každý zvlášť, abychom se ke kořisti líp dostali, rozhodl Knud. Ty jdi tam přes tu velikou skálu ke kopci. Já zůstanu tady mezi závějemi. Přítel přikývl a začal šplhat výš. Co Knud rozhodl, bylo vždy správné a rozumné, dalo se to provést bez dlouhého přemýšlení. Knud zůstal stát za závějí a pozoroval racky, poskakující v hřejivých paprscích zimního slunce, které putovalo hluboko dole po obzoru. Tamhle seděl velký silný racek! Peří se mu lesklo matně jako samet. Hlavu držel nakloněnou na stranu, jako by naslouchal šplouchání tučných ryb pod ledovým příkrovem. Knud napjal samostříl a založil šíp. Srdce mu silně bušilo. Jen ten mohl být dobrým lovcem, kdo uměl ulovit všechny druhy zvířat, kdo se statečně bil s ledním medvědem, kdo lstivě vyslídil tuleně nebo šikovně sestřelil racka či sněhuli. Co zas bylo tohle? Knudovi poklesla ruka s napjatým samostřílem. Jak zvláštní zvuky se to nesou z ledu! Teď to rozeznával jasněji: zuřivý štěkot, přerušovaný vytím a kňučením. Byli někde nablízku lovci? Ale tak přece nekňučí pes na lovu! Knud obešel závěj, prošlapával si cestu vysokým sněhem a zahleděl se směrem, odkud zněl štěkot. Racek polekaně vzlétl. Led teď ležel u pobřeží líně, sem tam bylo vidět dýchací otvory, které si provrtávali tuleni a u nichž v tuto roční dobu na ně číhali lovci. Knud rozeznal zprvu nejasně několik tmavých skvrn na bělosti zledovatělého moře. Jeho bystré oči však brzy poznaly, 11

12 že se tam muselo přihodit něco zlého. Ve velké kaluži krve ležel nějaký muž. Kolem něho hlouček psů, kňučících, vyjících. Knud se rozběhl co nejrychleji svahem dolů. Sníh pod ním jako by sklouzával. Utuaqu! zakřičel v běhu na přítele, aby také přišel na pomoc. Ale Utuaq neodpovídal. Kde jen vězel? Nemohl však na něho čekat, musel teď dolů, na pomoc neznámému. Už cítil pod nohama led. Samostříl pořád držel pevně v ruce. Teď poznal Cézara, vůdčího psa z Inoqova spřežení. Seděl vedle svého zraněného pána a vyl s hlavou svisle zakloněnou k nebi. Co se to stalo Inoqovi, tomu silnému, nejlepšímu lovci ze vsi? Knud běžel, co mu síly stačily. Inoqu! Knude, Knude, tos ty? zasténal muž. Co se ti stalo? Ach, už vidím! Knud se polekaně podíval na mrtvého ledního medvěda, kterého psi rvali na kusy. Tos ale měl z pekla štěstí! Cézar mi zachránil život, pokusil se Inoq o úsměv. Běž do vsi a přiveď pomoc, nemůžu se hnout. Ne, to nepůjde, Inoqu. Je to příliš daleko. Než dojdu do vsi, zmrzneš, nebo tě zabije jiný lední medvěd. Pátravě se rozhlédl. Kdyby tak přišel Utuaq! Vedle psů stály sáně. Uložím tě na sáně a odvezu domů. Ty? Inoq se usmál, vzápětí se mu však obličej stáhl bolestí. Myslíš to dobře, ale nestačíš na to. Jsem pro tebe moc těžký, a kromě toho neumíš ještě zacházet se psy. Musíme to zkusit, Inoqu, nic jiného nám nezbývá. Přece tě tady nemůžu nechat ležet. Knud to řekl tak, jako by to byla nejsamozřejmější věc na světě. Šikovně se pustil do díla. Přitáhl si sáně těsně ke zraněnému. A povedlo se! Dobře promyšlenými pohyby dostal postupně těžkého muže na sáně. Vedle loveckých potřeb ležela šňůra z harpuny. Přivázal jí Inoqa na sáně. 12

13 Teď ještě psi! Smečka divokých, zuřivých zvířat! Dlouhým bičem je odehnal od mrtvého medvěda. Poddajně se nechali zapřáhnout. Nejspíš cítili, že jejich pán je stále ještě v nebezpečí života. Inoq se už nehýbal. Usnul, zemdlený ztrátou krve? Nebo upadl bolestí do bezvědomí? Knud se usadil vedle něho na sáně, v rukou opratě. Signály znal. Pomalu se zvířata dala do pohybu, neustále zrychlovala tempo, a teď už si to hnali směrem k vesnici. Inoq byl zachráněn! Ve vsi to vzbudilo mnoho podivu i obdivu. O něco později se vrátil i Utuaq. Postřelil racka a vzdálil se při jeho pronásledování, takže neuslyšel přítelovo volání. Tu se z chýše vybelhal Inorajuk, vypravěč pohádek a otec zraněného. Knude, synu můj, slyším, žes mi přivezl mého syna! Ano, přisvědčil Knud, ale z ledního medvěda tam psi toho mnoho nenechali. Nevyplatí se jet pro to. Knud sám by byl teď nejradši co nejrychleji utíkal domů, aby o dobrodružství mohl vyprávět otci i matce. Ne proto, že 13

14 by tak dychtil dostat pochvalu, ale věděl, že udělal něco, z čeho budou mít rodiče radost. Z tebe jednou bude dobrý lovec, pronesl Inorajuk pomalu, jako by nad něčím přemýšlel. Zdálo se, že chce ještě něco říct, a proto se Knud u něho zastavil. Dobrý lovec potřebuje spolehlivé psy, pokračoval Inorajuk, je načase, abys dostal vlastní spřežení. Já? Inorajuku, teď žertuješ! Ne, vůbec nežertuji. Kolik je ti? Je mi sedm. Tak dobrá, dám ti tedy tři psy, řekněme Kaifáše, Jakuba a Rebeku. Ale, Inorajuku, to jsou přece tvoji nejlepší psi! Knudovi úplně došla řeč. To opravdu nemohl být než žert! Dokázal jsi přece, že s nimi umíš zacházet. Proč bych ti je nedaroval? Přijď zítra ke mně, mám pro tebe i sáně. Knud se nehýbal z místa. Je majitelem psího spřežení v něco takového se neodvážil doufat ani ve svých nejsmělejších snech! nebo je chceš mít už dnes? slyšel Inorajuka. A tu Knud přikývl. Když mi je chceš opravdu dát tak tedy nejraději hned, dnes! Teď se Inorajuk smál, až se mu vrásky na tvářích stahovaly do hlubokých rýh. Belhavě zamířil k dřevěné kůlně. Knud vykročil za ním. Nansenova expedice Bylo to o dva roky později. Už jste to slyšeli? S těmito slovy vběhl Knudův otec do obývacího pokoje, kde seděla matka s dětmi kolem velikého stolu. Otci se leskly oči, tváře mu hořely. Musela to být náramná novina, kterou jim chtěl sdělit! 14

15 Co je, co je? vyptávali se zvědavě hoši. Doma mluvili s rodiči dánsky. Všichni vyčkávavě hleděli na otce. Tak rozčileného ho ještě neviděli. Ulovil snad Hennig Brönlund velrybu? Nebo přišli do osady pohanští Eskymáci, aby se nechali pokřtít? Je to neuvěřitelné! Otec se opřel o opěradlo židle, byl úplně bez dechu. Fridtjof Nansen už jste někdy slyšeli to jméno? Ne, tati, nikdy! řekl rychle Knud. Jen hořel, aby se všechno co nejrychleji dověděl. Co je s ním? Projel napříč Grónskem! Konečně to bylo venku, ona senzace, která brala dech všem obyvatelům Grónska, Eskymákům stejně jako dánským osídlencům. A co našel uvnitř pevniny? Žijí tam taky lidé? Knud vyskočil, klekl si na židli, opřel lokty o stůl a co nejvíce se naklonil k otci. Ne, lidi tam nejsou, to teď Nansen dokázal. Vnitřek Grónska je jediná obrovská ledová plocha, jediný mohutný ledovec. Ani zvířata tam nemohou žít. Matka odložila ruční práci. Udělalo to na ni nemenší dojem než na manžela a děti. Tady v polárním kraji žily ženy nejen svým domácím povinnostem, ale zúčastnily se i veškerého dění, společně s domorodými lovci prožívaly vrtkavé štěstí na lovu, bok po boku s eskymáckými ženami rozechvěle čekávaly na šťastný návrat mužů při vánicích či nebezpečných oblevách. Pomáhaly rozšiřovat obzor a znalosti Eskymáků a doufaly, že nové poznatky budou lidem v Arktidě k užitku. Jak mnozí se o to už pokoušeli, řekla a její pohled přitom zabloudil k oknu, jako by v dálce viděla siluety oněch mnoha vyčerpaných mužů, vracejících se domů po těžkých strádáních znechuceně a bez odvahy. Dokonce i Peary, který se ničeho nebojí, žádného nebezpečí, i ten se musel vrátit, a nikdy jsem nevěřila, že se to člověku někdy podaří. 15

16 Vysvětlím vám, proč se to povedlo právě Nansenovi, a proč ostatní před ním na tom ztroskotali. Otec se usadil na židli a vybral z Knudových domácích sešitů volný, prázdný list. Několika tahy na něm načrtl obrysy Grónska. Podívejte se, řekl, Peary vyjel odtud, z našeho západního pobřeží. I kdyby se mu bylo povedlo projet Grónskem napříč, byl by musel při návratu překonat celou cestu ještě jednou, vždyť východní břeh je naprosto neobydlený. Bez možnosti odpočinku mezi lidmi, bez ochotných lovců, kteří by mu obstarali pro zpáteční cestu maso, by byl zcela jistě zahynul. Nansen si to všechno velmi dobře uvědomil. Tak jak to tedy udělal? zeptal se Knud netrpělivě. Nechal se lodí vysadit na východním břehu a odtud zahájil svůj pochod směrem na západ. Musel tedy tuto cestu překonat jenom jednou. Rozhodující při jeho výpravě byl geniální plán. Knud to hned pochopil. Otec ho naučil, jak mnoho může člověk dosáhnout pomocí rozumu. Krátce nato vstoupil do místnosti sám Nansen. Otec ho spolu se společníky pozval, aby si na faře odpočinuli z útrap expedice. Pro Knuda teď začaly nejvzrušenější dny jeho života. Směl být u toho, když Nansen vyprávěl, mohl vedle něho sedět, směl se vyptávat, kolik jen chtěl Ve vsi však vzbudily největší zájem lyže, na nichž Nansen projel vnitrozemským ledem: Eskymáci je totiž doposud vůbec neznali. Kluci z vesnice si obstarali dužiny ze sudu a s větší či menší šikovností se teď pokoušeli na nich jezdit po sněhu. Někteří se skutáleli dolů po svahu a ostatní se nad tím div nepotrhali smíchy. I Knud zkusil několik kroků, ale okamžitě seděl ve sněhu. Nebyl však natolik nešikovný, jak se zpočátku zdálo. Netrvalo dlouho a už klouzal, aniž upadl, po malém svahu a široce 16

17 rozkročený se šplhal zpět nahoru. Kopec se mu v duchu změnil v nebezpečný ledovec a vesnická ulice, to zas byl led grónského vnitrozemí. Ostatní kluci, Utuaq a jeho bratři, se pak stali jeho udatnými druhy při výpravě. Expedice k novým lidem Bylo to v březnu roku Z Upernaviku, nejsevernější osady západního Grónska, vyjely šesterý saně směrem na sever. Neúprosná polární zima jako by stavěla hráz z ledu a sněhu jakémukoli postupu vpřed. Bouře šlehala těla mužů, tvořících expedici, a téměř nepřekonatelné tyčily se před nimi gigantické ledové kry Melvillova zálivu. Jedním z členů expedice byl Knud Rasmussen. Stále mu ještě zněla v uších slova starého Inorajuka: kdo se k nim chce dostat, musí vyjet podle jižního větru. S jižním větrem pak až k vládci severáků Od dob, kdy jako chlapec slyšel pověst o nových lidech, nedopřála mu už klidu. Když mu bylo sedmnáct, přestěhovali se jeho rodiče do Dánska. Tam se ho však brzy zmocnil stesk po krajině jeho dětství, kde chodíval s eskymáckými dětmi na lov medvědů, kde jako oni líčil na tuleně a lovil a kde po večerech společně naslouchali v nízkých chýších eskymáckým pověstem a pohádkám. Umínil si, že po ukončení národopisných studií v Kodani se později navrátí do Grónska, aby tam studoval eskymáckou kulturu. Teď mu bylo dvaadvacet, právě skončil studia. A tu se mu naskytla příležitost zúčastnit se výpravy pod vedením Mylia Erichsena, jehož cílem bylo vyhledat polární Eskymáky nové lidi Inorajukovy pověsti a studovat jejich jazyk a kulturu. Nebudou sice první, byli mezi nimi už anglický mořeplavec John Ross a jiné expedice, i Američan Peary se při 17

18 svých pokusech dosáhnout severního pólu častokrát mezi nimi zastavil, přímo k těmto lidem se však žádný běloch ještě nevypravil, zájem všech předcházejících výprav platil jedině zeměpisnému výzkumu. A polární Eskymáci nepěstovali už dlouho žádný styk ani s příbuznými kmeny v západním Grónsku. Z dětských druhů to byl jedině Jorgen Brönlund, který zůstal věrný jeho mladistvým plánům a doprovázel ho na cestě k severu. Utuaq se zúčastnit nemohl; musel se jako mladý otec starat o maso a šatstvo pro svou rodinu. Expedice s sebou vezla jen málo proviantu. Potravu lidem a psům měl poskytnout lov. Úlovek však byl zatím nepatrný. Ani oběma eskymáckým průvodcům, kteří byli doma proslulí jako zkušení lovci tuleňů, zatím příliš nepřálo lovecké štěstí a výpady na moře nebo do hor na pobřeží by příliš vyčerpaly jejich síly. Knud Rasmussen však nepociťoval hlad. Byl tak šťastný, že je zas v Grónsku, byl tak plný očekávání, že si nepřipouštěl tělesné útrapy. Ale stejnou měrou, jak v něm narůstala radost a vzrušení, stupňovala se i starost o život kamaráda Haralda Moltkeho, který už několik dní ležel úplně vysílený na svých sáních. Nebyl vůbec schopný pohybu. A nikdo neznal příčinu tohoto hrozivého stavu. Nebylo přitom ani pomyšlení na návrat, který by nemocného zachránil; vždyť vzdálenost od dánské kolonie byla teď větší než cesta k obydlím polárních Eskymáků. Nej větší potíž však byla v tom, že expedice neznala přesnou polohu sídlišť, ke kterým měli namířeno. Žili polární Eskymáci na březích Melvillova zálivu, nebo někde na blízkých ostrovech? Konečně dorazila skupina na mys York, západní výběžek Grónska, který uzavírá Melvillův záliv na severu. První zpozoroval zasněžené kamenné chýše Knud Rasmussen. Tam byli lidé! 18

19 A tam byla také pomoc pro přítele! Popohnal psy. Podivně tiše ležela usedlost uprostřed záplav sněhu. Nebylo vidět jedinou lidskou bytost. Rasmussen se zastavil před jedním z vchodů do domu. Spěšně vklouzl dovnitř. Do nosu ho udeřil pronikavě ostrý pach masa a liščích kožešin. Otvorem na konci dlouhé chodby se protáhl dovnitř domu. Byl prázdný. Osada byla opuštěna! Vzpomněl si na slova starého Inorajuka: ony lidi však, kteří sídlí severněji než všichni ostatní, nikdy neuviděl Ne, jemu se tohle nesmělo stát! Musel najít nové lidi! V jednom koutě chýše ležel nestažený a nevyvrhnutý tuleň. Rasmussen zas vyšel ven k ostatním. Jorgen Brönlund mezitím objevil čerstvé stopy saní vedoucí na sever. Nemohlo být tedy daleko k novým obydlím lidí, kteří ještě před několika dny sídlili zde. Vyhledali si nová loviště? Odjeli na návštěvu k jiným kmenům? Všechno v této osadě se mužům zdálo cizokrajné; stavba nízkých kamenných chýší, neobvykle dlouhé vchody do domů, vnitřek chýší se zbytky starých tukových lamp, mastnotou se lesknoucí kameny na podlaze, krvavé skvrny svědčící o hodování; nic z toho nepřipomínalo kulturu západního Grónska, nic nenaznačovalo spojení, které ještě před sto lety existovalo mezi jednotlivými kmeny. Jejich nedočkavost uvidět konečně ony neznámé a pověstmi opředené lidi se stupňovala k nesnesitelnosti. Expedice se musela teď rozdělit do dvou skupin. Mylius Erichsen zůstane s nemocným a s oběma lovci tuleňů v osadě, Knud Rasmussen a Jorgen Brönlund se měli pokusit dosáhnout ostrova Agpat, kde, jak se domnívali, určitě naleznou eskymácká sídliště. Psi byli tak unaveni a vysíleni z přestálých útrap a nedostatečné potravy, že se sotva dařilo pohánět je dál kupředu. Ani stopy po lovné zvěři, která by přece jen obnovila jejich síly, ani nejmenší závan pachu čerstvého masa, jenž by 19

20 polechtal jejich nozdry a tak běželi dál jen neochotně a bez chuti. Od rozloučení s Myliem Erichsenem uplynulo patnáct hodin, když přátelé spatřili v dálce černý bod. A tento bod se zvětšoval! A přibližoval se! Byly to cizí sáně! Rasmussen dal psům znamení, že mají přidat. Zvířata udiveně nastražila uši. Zachytila cizí zvuky. Ještě jedno pobízející zvoláni a už se pod jejich nohama rozprašoval sníh v jasných vírech. Oboje sáně si letí vstříc z jedné strany široké a Krátké sáně západního Grónska a naproti dlouhé, úzké vozidlo polárních Eskymáků. Na nich stojí pomenší mužík, oblečený v zářivě bílých kalhotách z medvědí kožešiny, a švihá dlouhým bičem. Za ním sedí postava v zářivém kožichu z modré lišky, na hlavě velikou, špičatou kapuci. Muž seskakuje ze saní a pobízí psy k ještě rychlejšímu běhu. Za radostného vytí zvířat se oboje sáně setkávají. Muži si běží vstříc, zastavují se, prohlížejí si jeden druhého. Vzrušení je na několik okamžiků zbavilo řeči. Bílí muži! volá mužík, máme návštěvu bílých mužů! Přicházíme od vašeho bratrského kmene z jihu, říká Rasmussen, máme mezi sebou nemocného. Porozuměli si bez velkých potíží. Muž se jmenoval Maisanguark, což v překladu znamená Kůže malého bílého mrože. Postava v lesklých kožešinách z modré lišky s velikou špičatou kapuci byla jeho žena. Jmenovala se Mekro, Pírko. Bydlíme v Igfigssorku, řekl muž a ukázal směrem na jih. Ve snaze co nejrychleji dosáhnout ostrova Agpat, objeli tedy Rasmussen s Bronlundem osadu Igfigssork. Pro vás i pro nemocného však bude lepší, když budete pokračovat v cestě na Agpat, řekl Maisanguark, tam mají masa dost a dost a žije tam mnoho lidí. Hbitě naskočil na Rasmussenovy sáně a chopil se opratí. 20

21 Doprovodíme vás, abyste nezabloudili. Byla to pro ně samozřejmost dovést hosty bezpečně k cíli. Žena zatím řídila vlastní sáně. Vyznala se dobře v řízení psího spřežení, to bylo zřejmé na první pohled, a také uměla zacházet s dlouhým bičem jako muž. Rasmussen ani Brönlund ještě nikdy neviděli ženu řídit spřežení; v západním Grónsku to nebylo zvykem. Tvoje žena dobře řídí. U kmenů na jihu to tak neumějí, podotkl Knud Rasmussen. Maisanguark se pyšně usmál a zakřičel na ženu: Jen do toho práskni! Bílým mužům se to líbí! Tugto! Tugto! poháněla žena psy, a už se zvířata hnala v divoké jízdě ledem. Teď se Rasmussen dozvěděl, že ono množství lidí v Agpatu tvoří obyvatelé tří kamenných chýší a pěti sněhových. Maisanguark byl stále ještě jako u vytržení. Bílí mužové! Bílí mužové! křičel a radostně si při tom mnul ruce. Nejspíš to byl nejsilnější zážitek jeho života, že potkal cizince jako první z osady. Ještě jeho děti i vnukové o tom budou moci vyprávět! Pojednou zmlkl, naslouchal, vyskočil a ohlédl se. Blížily se další sáně z jeho kmene. Aulavte! Aulavte! volal Maisanguark. Byl to signál k zastavení. Ale Rasmussenovi psi tomu nerozuměli; musel si vypomoci pískáním. Sáně se zastavily. Maisanguark seskočil, plácal se do boků a poskakoval jako míč. Tváře mu rozčilením hořely jako plamen. Cizí sáně už byly blízko. Seskočili dva mládenci a běželi vedle nich. Maisanguark se choval jako pominutý. Vyrážel ohlušující řev a tak prudce se zmítal, že se jeho pohyby daly sotva sledovat. Bílí mužové! Bílí mužové! volal bez dechu, přicházejí z jihu, chtějí nás navštívit! I mladíci vykřikli radostí, naskočili zpět na sáně a o závod s Maisanguarkem se hnali k ostrovu. 21

22 Přijeli až ke břehu, aniž by je zpozoroval jediný z obyvatel. Osadníci pobíhali neúnavně mezi chýšemi sem a tam, několik jich stahovalo velkého tuleně, děti si hlučně hrály u ledových ker. Vysoká sněhová zeď chránila vesnici jako val. Maisanguark to už se svou novinkou nemohl vydržet. Bílí muži! Bílí muži! volal na lidi na ostrově. Všichni dospělí ztichli, děti si přestaly hrát. Pak se ustrnutí uvolnilo. S ohlušující vřavou se lidé vyřítili k pobřeží, starci, děti, mladí muži, ženy, všichni oblečeni v kožešinách z lišek a medvědů. Vypadali jako lidé kamenné doby. Někteří dokonce měli nože mezi zuby a jiní zas vyšli vítat hosty s krvavýma rukama. Jedí syrové maso a oblékají se do medvědích kůží, uslyšel Rasmussen v duchu opět vyprávění starého Inorajuka. A teď už to nebyla pověst, byla to skutečnost! Maisanguark podal krátce zprávu o cestě a příhodách bílých mužů. Uši drásající, rozpustilá radost se utišila, místo ní zavládlo čilé hemžení: začali vypřahovat psy a krmit je 22

23 čerstvým masem, Rasmussena a Bronlunda odváděli nahoru k chýším. Nějaký mladý muž přitáhl syrová zmrzlá tulení játra. Stařešina kmene Sagdlork je pozval k slavnostní hostině. Položil maso před cizince na zem a podal jim nože, aby si ukrojili. Od něho se dověděli, že už vyjely sáně, aby přivezly ostatní účastníky výpravy. Trpně se tedy odevzdali do péče Eskymáků. Po jídle se pustili do stavby sněhové chýše. Už za půl hodiny se v ní mohly zapálit tukové lampy a prostřít kožešiny ke spaní. Krátce nato přibyly i sáně s Haraldem Moltkem, Myliusem Erichsenem a s oběma Eskymáky ze západního Grónska. Nemocného hned nakrmili čerstvými syrovými játry. A muži expedice jaksi zapomněli, že vlastně hledali a našli národ zcela cizí. Pociťovali jen teplo a bezpečí, jako by byli po dlouhém bloudění přišli konečně ke svým rodným. Teď pro ně nastávala doba překvapení a podivování. Setkání s podivuhodnými obyvateli polárních krajů, neustále nové dojmy a téměř neuvěřitelné události to současně bralo dech i fascinovalo. Knud Rasmussen stejně jako Eskymáci ze západního Grónska si brzy zvykli na život lovců, na požívání syrového a zmrzlého masa, na pobyt v sněhových obydlích a nízkých kamenných chýších. Ani dorozumívání jim nedělalo potíže; nicméně svět představ polárního Eskymáka o věcech neviditelných, o přírodních silách a dobrých i špatných nadpřirozených bytostech ve vodě i ve vzduchu, to už byla oblast studia, na niž se odvážili zaútočit až po mnoha týdnech, a ještě s nejkrajnější zdrženlivostí. Zatím ovšem poskytovalo pozorování a zapisování skutečných životních podmínek mladým, činorodým a energií překypujícím mužům práce dost. Rasmussen si nechal vysvětlit způsob stavby kamenných domků. Dvě vrstvy velkých plochých kamenů se spolu s mezivrstvou z hlíny a trávy dovedně zformovaly do 23

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/03 Zima Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová slova: Zima,

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Kázání Prázdné a plné sítě Neděle 13.2.2011. Lk 5

Kázání Prázdné a plné sítě Neděle 13.2.2011. Lk 5 Kázání Prázdné a plné sítě Neděle 13.2.2011 Lk 5 1Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad KOTĚ V DŽUNGLI Zorí přišla na svět v daleké Indii. Teď si možná představujete krásnou indickou princeznu v hedvábném sárí a stříbrných opánkách, s třpytivou čelenkou v tmavých vlasech, rudým drahokamem

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Autorem materiálu je Bc. Kristian Ostřížek, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Bc. Kristian Ostřížek, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. IV, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Křesťanské svátky Legenda o svatém Martinovi Ročník 3. Anotace Očekávaný výstup a klíčové

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

Existuje jen hrstka lidí, jejichž jména nám zůstanou do paměti nesmazatelně vryta po celý náš život. Nikdy

Existuje jen hrstka lidí, jejichž jména nám zůstanou do paměti nesmazatelně vryta po celý náš život. Nikdy Milí čtenáři, studenti, pedagogové, absolventi, dostává se vám do rukou vydání, které se od těch dosavadních liší. Poprvé můžeme jako celá redakce svorně tvrdit, že jsme jej dávali dohromady neradi. Časopis

Více

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Ropucha Page 1/5 Studna byla hluboká, proto musilo být také lano na vytahování vody hodně dlouhé. Když přehazovali okov s vodou přes roubení studny, hřídel se těžce otáčela. Slunce se

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ.

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

VĚNOVÁNO TĚM, KTEŘÍ KRÁČELI PŘED NÁMI

VĚNOVÁNO TĚM, KTEŘÍ KRÁČELI PŘED NÁMI VĚNOVÁNO TĚM, KTEŘÍ KRÁČELI PŘED NÁMI O příbytcích starých Slovanů Slované osídlili vlídné, úrodné oblasti kolem řek, jež byly nezbytným zdrojem vody, ale také potravy. K postavení svých obydlí si vybírali

Více

Když Tróju sežehly plameny, vyplul od trojských břehů se svými dvanácti loďmi Odysseus, Ithacký král. Cestou domů musel překonat mnoho překážek.

Když Tróju sežehly plameny, vyplul od trojských břehů se svými dvanácti loďmi Odysseus, Ithacký král. Cestou domů musel překonat mnoho překážek. Sportovní 300, 789 63 Ruda nad Moravou Zařazení materiálu: Metodický list Šablona: Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti (I/2) Sada: 1 Číslo: EU-OPVK-ČIG-2ST-02

Více

Ostrov Entry DETEKTIVKA ROKU 2014 PODLE FESTIVALU BLOODY SCOTLAND HOST

Ostrov Entry DETEKTIVKA ROKU 2014 PODLE FESTIVALU BLOODY SCOTLAND HOST Ostrov Entry DETEKTIVKA ROKU 2014 PODLE FESTIVALU BLOODY SCOTLAND HOST Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz PETER MAY Ostrov Entry U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k

Více

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Více