BAROK POD ORLICI<ÝMI HORAMI

Transkript

1 Ioo Kořán BAROK POD ORLICI<ÝMI HORAMI Východní Čechy mají v baroku postavení zvláštní, téměř tak výlučné, jako jižní Čechy v době gotiky. Nikd'e v zemi, s výjimkou. Prahy, se neprojevuje trojí základní kontrast barokní doby - poddaných a vrchnosti, kacířství a katolictví, Čechů a Němců.- tak výrazně, jako zde. Proto také 'umění zdejšího regionu má zvláštní a v kontextu Čech zcela výjimečný charakter. Barokní umění oblasti pod Orlickými horami je pak zřejmě tou komponentou východočeského celku, jež representuje nejvýrazněji bezprostřední spojení umění se životem lidí a jejich často nepókójnýrn a bouřlivým osudem.') Sama výjimečná a zvlášfpozoruhodná ikonografie barokního umění oblasti ukazuje pěkně jednotlivé problémy doby: boj církve s heresí je zobrazen koncem 17. století na fresce zámku v Doudlebách nad Or licí") ~ boj o to důležitější, že v náboženském podvědomí venkova. dlouho přežívají pevně zafixovaná předbělohorská výtval~náschemata.ne'jlépe to vidíme na zobrazení námětu "Proměnění Páně", který až do 18. století zachovává formu, obvyklou ještě v protestantských časech: Kristus, stojící v dlouhém plášti, ukazuje své rány (obraz na hl. oltáři kostela. vlíberku nejméně z 90. let 17. stol., boční oltář v Šachově ;. pendent ioltáře Salvatora Lateránského z pražského Karlova). Proti tomu však nový náboženský sentiment podstatně mění řadu tradičních námětů v mystickém duchu: na obraze špitální kaple sv. Václava v Častolovicích z 2. pol. 17. stol. spatřuje Kristus, klečící v Getsemanské.zahradě, v otevřeném nebi vlastní ukřižování i místo po pravici BohaOtce: P. Maria na hlavním oltáři kostela v Líčněz r vykvítá z růže, kterou.drži socha sv. Anny; na obraze zámecké kaple v Žamberku z 90. let 17, stol. se jí zjevuje šestero utrpení Kristových a na obraze fary v Kostelci n. OrL z 1. pol. 18. stol. jí.ježršek přináší trnovou korunu. Týž cit pak přetváří i celé oltáře v jednolité ideové komposice: tak hlavní oltář kostela v Lukavici u Žamberka, pocházející asi z r je ilustrací slov Písma "Já jsem keř vinný a vy ratolesti jeho" - kolem 105

2 106 Detail průčeli kostela Nejsn. Trojice v Rychnově n. Kn. z r, Foto ltřl Šulc.

3 Ignác Umlau] 1846} Pohled na zámek a hrad Žampach} tužková kopie podle obrazu ze zámecké kaple, v Žampachu kotemr

4 Krista, sed.ícíhovheheské slávě na duze, tu z řezaných větvívínněho keře vyrůstají poprsí apoštolů. Hlavní oltář kostela sv. Petra a Pavla v PetrotricIch ze sklonku 30. let 18. stol. je celý proměněn v Kalvarii. Podobně oba boční oltáře kostela v Bartošovicích... P. Marie a sv. Václava - převedl v téže době výtečný řezbář do mystiékých tvarů: prvý je celý jedinou růžt, jejíž okvětní lístky tvoří obrazy Kristova života; druhý se vzepjal do podoby svatováclavské orlice, pyšně nesoucí v srdci kopii slavné gotické Václavovy vera effigies. Exklusivní světci pražského baroku se tu objevují jen vzácně (sv. Starosta na boě, oltáři zámecké kaple v Žamberku, karmelitánský světec na obraze z kostela v Solnici v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněž.) Naopak zcela nového zhodnocení a významu nabývají tradiční patroni země České - úkaz to, zejména ve zněměeněm pohraničí, nadmíru pozoruhodný. Sochy českých patronů ze čtvrtiny 18. stol. stávaly na hlavním oltáři kostela v Neratově, r ozdobily hlavní oltář chrámu v Žamberku a ještě v 70. letech 18. stol. hlavní oltář kostela v Orlickém Záhoří - řadu dalších oltářů a soch patronů na Mariánských sousoších ani nepřipomiháme. Na obrazech zámeckých kaplí v Rokytnici a v Žamberku (snad z konce 17. stol.) sek 'nim připojuje i legendární sv. Ivan; sv. Vojtěch ha obraze fary v Kostelci n. Orl. z konce 17. stol. připomíná svůj původ slavníkovskou růží; objevuje se dokonce i Arnošt z Pardubic, jemuž je přířčenasoehana hlavním oltáři kostela ve Slatině n, Zd. a jehož krásný barokní obraz nalézáme i v muzeu v Třebechovicích. Nový světec - sv. Jan Nepomucký - proti němuž si lidé v kraji vymýšlejí nejpotupnější nadávky, z nichž "mamlas" je ještě nejmírnější, získává prvou sochu v Ústí n. Orl. již r, ) a pak řadu dalších zobrazení, dlouho předcházejících jeho kanonísaci. Z nich tuším nejstarší je obraz světce S astronomickými přístroji na boč, oltáři zámecké kaple v Žamberku kolem r. 1691, socha v Kostelci n. Orl. z r. 1693, signovaná G. F. R. (Georg F. Rupotz?), v Krchlebách z r (přenesená tam z Vamberka), s ní současný obraz nad brankou hl. oltáře v Ličně a dále sochy v Dobrušce (1712), Písečné (1717) a Častolovicích (1721). Ikonograficky velmi vzácný Je obraz sv. Jana Nep. s letícím Ukřižovaným v rokytnickém kostele N. Trojice z 1. pol. 18. stol., podobně vzácná je jeho kontraposice s bl. Janem Sarkandrem (na boě. oltáři kostela ve Slatině n, Zd. z 2. pol 18. stol.), častější je oslava jeho neporušeného jazyka (na oltářích v Klášterci n. Otl. a v klášteře králickém).. Vidíme zřejmě jak v samotné barokní ikonografii se proplétá, snoubí skloubí motiv boje a zápasu, protestantství a katolictví, tradice a modernosti. V letmém chronologickém přehledu památek Podorlicka pak tytéž motivy vystoupí co možná ještě výrazněji. Už v 1. polovině. 17. století tu nechybí kavalírů, kteří se odhodlali obrátit peníze, vyrvané válce, ke spáse duší svých i svých nepokorných pod- 1()8

5 daných. Tak především z obrazu císařského plukovníka Kašpara z Grambu. pána Vamberka, Potštejna a Kostelce n. Orl. (t 1639), měl být postaven jesuitúm splendidní chrám v Kostelci n. Orl. Jesuité však zbožnou závěť chytře potáhli k vybudování svého kolejního kostela v Hradci Králové. V téže době - r staví kostel v Černíkovicích plk. Jindřich Krafft, jemuž stavbu povoluje arcibiskup Harrach příznačným výrokem: "gratulór quod míles valit aedificare Ecclesiam". Konečně potomek zakladatele hradecké jesuitské koleje, Ota z Operstorfu, zakládá r v Častolovicích špitál s kaplí sv. Václava, dílo mimořádné výtvarné úrovně,") Patrně nechybíme, jestliže při těchto stavbách, zejména v Častolovicích, budeme uvažovat o autorství pražského stavitele K. Luraga, zakladatelské.osobnosti českého barokního stavitelství, který spolu se svou uměleckou družinou pracoval od poloviny století na zámcích. v Novém Městě n. M. a v Náchodě, kde navrhoval i stavbu. kapucínského Jdáštera. S jeho jménem pravděpodobně spojíme i další stavby 2. třetiny 17. stol., kdy stavebníci nové šlechtické genera9~ teprve počínají rozvíjet starší strohý stylový základ. Mezi nimi má nepochybně čestné místo mladý Ignác Jetřich Vitanovský z Vlčkovic (* 19. VL t 10. v. 1681), pán na Kyšperce(Letohradě), který tu staví v skvělý raně barokní kostel sv. Václava, vyzdobený jedinečnými štukaturami, snad dílem G. Maderny.Tvář Vitanovského, mladíka dlouhých kaštanových vlasů, nám zachytil K. Škréta v jednom z nejkrásnějších svých portrétů, jehož o málo starší pendant nalézáme v letohradskérn muzeu:') Hradečtí jesuité si v blízkém Žampachu upravují starší tvrz pro svou letní residenci, snad opět s přispěním Luragovým, r ) Na Luragovu t~orbu v kraji navazuje a střídmě ji rozvíjí od konce 80. let 17. stol. stavitel, jehož zatím neznáme jménem a provísorně - podle stavebníka, přísně katolického grambovského dědice hr. F. K. Záruby z Hustiřan - označujeme jako Zárubovského architekta. Jeho homogenní dílo shledáváme ve Vamberce (farní kostel sv. Prokopa 1707 a hřbít, kostel sv. Barbory ), v Kostelci n. Orl. (hřbit. kostel sv. Anny se sousední centrální kaplí sv. Floriána, snad i přestavba tamního "starého zámku" po požáru r, 1668), v Borovnici (zámeček po r. 1700) a možná i v Potštejně (kostel sv. Marka 1713). V kontextu vývoje české architektury je jeho místo někde mezi P. I. Bayerem a colloredovským panským stavitelem Mik. Rossím, Téměř po celé 17. století je ve vývoji architektury kraje naprosto zřejmé napětí mezi aktivitou šlechtických objednavatelů a pasivní resistencí nižších vrstev společnosti. Projevuje se to jak povoláváním architektů z pražského centra - neboť není mistrů místních - tak i ve výzdobě staveb, již opět obstarávají po výtce umělci pražští, jejichž těžko srozumitelné mythologie a alegorie jsou ještě dnes málo přijatelné. Kde jsou k práci přibráni řemeslníci lokální, je kvalita díla velmi nízká,") 109

6 110 Neznámý Braunův žák kolem r. lí3d, socha SIJ. Pavla z hlavního oltáře kostela ve Skuhrooě n. B.

7 Ignác Rohrbacii 1738, socha sv. Pavla z hlavního oltáře kostela v Dobřanech. 1U.

8 Jde zřejmě o hlubokou krisi společenskou i uměleckou. Rostoucí aktivita lidu kraje, zřejmá stabílísace panských držav i konsolidace hmotných poměrů od sklonku 17. století se stala základem k jejímu překonání. Klíčovou posici tehdy tuším měla čtyři panství: Kolovratů na Rychnově, Colloredů na Opočně, hr. z Bubna a Litic na.žamberce a Nostic-Rhienecků v Rokytnici. Zakladatelem moci a slávy Kolovratů byl hr. František Karel Libštejnský z Kolovrat( )~ Jeho péčí byl v postaven zámek v Rychnově, v němž do r zřízena skvostná kaple, vymalovaná 16 obrazy českých a moravských milostných Madon, obklopujících kopii obrazu Sta Maria Maggiore, provedenou florentinským malířem G. Vigettim. Druhý obdobný zámek byl nepochybně týmž stavitelem postaven skoro současně v Chroustovicích. V hr. František Karel zcela obnovil kostel sv. Bartoloměje u Lipovky (dnes zaniklý),' pečoval'i o augustíniánský klášter v Dol. Ročově, o stavby na Svaté Hoře u Příbrami, o kapličky při cestě od Prahy kel St. Boleslavi atd. Z jeho podnětu pak měl být skvostně vybudován i farní kostel sv. Havla v Rychnově - pro stavbu, o níž živě jednal r s hradeckým biskupem Talemberkem, se zachovaly plány, ukazující velkolepý záměr stavebníkův,") Teprve další zkoumání snad rozřeší otázku, kdo byl architektem všech těchto staveb a jaký byl vztah hraběte 1<: stavebním podnikům biskupa Talemberka.") Nejskvělejší díla baroku pod Orlickými horami vůbec jsou spjata se jménem syna Františka Karla, s hr. NorbcrterrrLeopoldern Libštejnským z Kolovrat ( ). Ve zcela moderním duchu povolal do svých služeb snad největšího architekta našeho baroku - G. Santiniho. Zprávy o kontaktu hraběte a stavitele jsou zatím velmi sporé, nicméně dovolují aspoň několik velmi bezpečných závěrů. Určitě Santiniho práci pro hraběte Norberta Leopolda postihujeme pouze v augustiánském klášteře v Dolním Ročově u Loun, ve 14. století Kolovraty založeném. V dopisech tamního převora hraběti") se od 25. III až do 24. IX vyskytuje mnohokrát jméno Santíniho jako architekta, jenž z poručení hraběte zakládá a pak i staví věž v průčelí klášterního kostela a na hřbitově při klášteře skvostnou kapli Čtrnácti sv. Pomocníků. Bohužel obě tato díla zmizela beze stopy a nemáme ani jejich vyobrazení. Nicméně archivní doklad účasti Santiniho na kolovratských stavbách této doby je nesmírně důležitý. Nepřímo se tím totiž'potvrzují starší nedoložené hypotesy o Santinim jako autoru dostavby rychnovského zámku z L a výstavby nového průčelí rychnovského zámeckého kostela N. Trojice, které bylo nově orientováno na osu zámku a do nějž byla vestavěna drobná kaple Lorety. Průčelí bylo dokončeno 3. VIII a následujícího dne položen základní kámen pro sousední piaristickou kolej, opět nepochybně dílo Santiniho, bohužel poměrně nedávno zaniklé. Koincidence stavebníka, času i formy nás odtud vede i k bezpečnějšímu 112

9 předpokladu opodílu Santlníhona kolovratských stavbách pražských: jeho <autorství pražského kolovratského (thunovskěho) paláce, dostavěného T. 1723, se pokládá za nesporné; pravděpodobná je i jeho účast při ůpravách sousedního kajetánského kostela N..Trojice, kam. v téže době zasazena Kolovratům oratoř, spojená zděným obloukem s palácem; konečně za nejvýznamnější pokládáme možnost, určit konečně Santinihopodíl - dosud diskutovaný - na stavbě průčelí malostranského chrámu sv. 'Mi.. kuláše a zejména při budování kolovratské kaple sv. Anny (právě kolem r. 1715) v jeho jihozápadní části. Uvedené koincidence zde k Santiniho ůčastí ukazují téměř nepochybn~. Že se pak dál otvírají možnosti dalších atribucí témuž architektu - např. při trojboké kapli sv. Floriána, Václava a Leopolda, založené hr. Norbertem Leopoldem ve Slatině na lešenském panství u Brna 28. VI lze jen uvítat. Pouze letmo připomeneme další stavby hr. Norberta Leopolda. u nichž jméno architekta neznáme: postavil kostel v Uhersku, J5 nový kostel v Nekoři, asi v téže době restauroval kostel v Kunčicích; v postavil kostel v Těchoníně, obnovil zámcekou kapli v Chroustovicích, ke Zlonickému kostelu přistavěl kapli sv. Anny, jeho nákladem byly též postaveny téměř všechny hospodářské dvory na panství. U Col1oredů byl od začátku 18: století panským stavitelem Nic. Rossi, autor děkanského chrámu v Dobrušce z l a projektant kostela v Olešnici, vystavěného nepochybně podle jeho návrhu habelschwerdtským stavitelem Kasparem Klínpertem.") Po Rossim, staviteli patrně jen prostředních schopností, působil na panství i v širším okolí pravděpodobně další významný pražský architekt G. B. Allíprandí, jehož invenci připisujeme tři takřka shodné kostelní stavby s charakteristickým - jinak velmi vzácným.. konvexním průčelím, sevřeným dvěma nakoso postavenými věžemi: v Opočně (zde jen průčelí far. kostela ze zač. 20. let 18. stol.), kostel v Deštném (z ) a v Neratově (z ). Všechny tyto stavby vycházejí zřejmě z Alliprandiho návrhu piaristického kostela v Litomyšli (od r. 1719) a pod rukou místních stavitelů získávají tato díla vysoké výtvarné úrovně i lokálně příznačný ráz.") Vedle těchto architektů nejzvučnějších jmen se od druhého desítileti '18. století v kraji stále určitějiprosazujf méně známí mistři, zejména chrudimští. Jejich tvorba má pro celé východní Čechy prvých dvou třetin století základní význam a. teprve čekáme na její dokonalé zpracování. Dne 9. V byla na Opočně sepsána smlouva s chrudimským stavítelem Giorgio Quadronim na novostavbu kostela v Bystrém (za 1100 zl.), který měl nahradit sešlou svatyni na Kostelišti. Ve třetině století tu pak působí chrudimský stavitel Donát Theodor Morazzi, budující v veliký chrám sv. Václava v Žamberku, patrně i s přilehlou kostnici, o dokončující v kostel sv. Matouše v Jedlové. Morazzimu pak přípí :sujeme i poutní kapli sv. Jana Nep. nad Letohradem z , založenou ll3 rl

10 lan [ose] Procházka 1759, socha sv. Pavla z hlaonitio oltáře kostela v Unrinově p, Di 114

11 F. T. Prokop L?J 1760, socha sv. Anny z kostela v Uhřínově pod Deštnou. J15

12 na. symbolickém pětiúhelníku, dílo nevšední krásy, ovlivněné jistě vzpomtnkou na stavitelova učednická léta u Santíního.") Od poloviny 18. století určuje ráz architektury kraje dílo hradeckého baumistra Fr. Kermera ( ), žáka K. 1. Dientzenhofera. Jeho vztah k velkému mistru nejlépe ukazuje kostel v Červeném Kostelci z , který mu nově připisujeme a kostel v Českém Meziříčí z let Bezpečně i plány je doloženo Kermerovo autorství kostela ve Vet Uhřínově ( ); jeho účast předpokládáme při úpravách kostela na Homoli li Malé Lhoty (1766), určitě víme o jeho stavbách farních kostelů v Třebechovicích p. O. ( ), Kostelci n. Orl. ( ) a v Častolovicích ( ); pravděpodobný je jeho podíl na stavbě kostela v Sudslavi ( ), téměř jistý při restauraci kostela v Líčně (1777) a stavbě fary ve Vel. Uhřínově (1777). Kermer převedl Dientzenhoferovu monumentalitu do drobných forem, rozmělnil i rozměnil jeho velký odkaz do menších i měkčích tvarů, jež však nepostrádají líbeznosti a krajové příznačnosti. Ohlas Kermerovadíla shledáváme na kolovratskérn panství až hluboko ke konci století - charakteristické znaky jeho tvorby nese úprava kostela a věže v Kunčicích u Letohradu (1761) i přestavba kostela v Písečné ( ). Kostel v Lukavici u Rychnova n. Kn, z r byl ještě v této pozdní době založen na dynamickém půdoryse elipsy, spojené se dvěma menšími ovály předsíně a presbytáře. I kostely v Javornici u Rychnova ( ) a ve Zdobnici ( ), postavené zedníkem Jos, Schubertem z Černíkovic, a dokonce ještě kostel v Kačerově ( ), jsou zdobeny příznačným Kermerovským dekorem. Při celé této skupině staveb váháme, zda jejím autorem byl přímo Kermer. či neznámý kolovratský architekt, Kermerem vyučený. Jisto však je, že ještě rychnovský stavitel Josef Najman, nepochybně v Hradci Králové vyučený, dokonce až r navrhuje úpravu rychnovské radnice ve formách zcela kerrnerovských.") Ze všeho co jsme zde mohli uvést, lze bezpečně uzavřít, že kraj si v 18. století barokní sloh zcela osvojil a asimiloval podle svých potřeb. Přežíváníslohu až hluboko do začátku 19. století je právě jedním ze symptomů jeho zpřístupnění obecným potřebám i zlidovění. Rovněž barokní sochařství regionu začíná dostávat od sklonku 17. století příznačný místní charakter. V Opočně je při práci G. B. Bulla, který tu v hejprve zdobí řezbami kostel N. Trojice a r staví na náměstí Mariánský sloup. Ve druhém desítíletí 18. století jsou patrně jeho dílem sochy sv. Vincence Fer.:a Jana Nep., doplňující sloup se sochou Immaculaty před rychnovským zámkem, postavený v ) Skvělý Mariánský sloup v Letohradě údajně vytesal v neznámý litomyšlský sochař Štěpánek (?). Kdyby se podařilo tuto mimořádně významnou osobnost blíže určit, získali bychom velmi vítaný základ pro poznání 116

13 póčátkl1ďíjraunovyškoly, khid podstatiíě6vlivhila sochařství kráje od 30. let. 16. stol. ;"'J:ederi z Braunových žáků - snad Ř; Thény.; vyzdobil velkolepými' sou $ošími kapličky křížové cesty, vedoucí v KráIíkách od města k servitskéinu klášteru. Dílem jiného jsou sochy sv. Petra a Pavla na hlavním oltáři kosteta ve Skuhrově n, R, další' vyzdobil oltáře kostela sv. Havla v Rychnově (sochy zachovány v Muzeu Orlických hor v Rychnově, n. Kn.)., Nově sochy světců se v této době stávají přímým výrazem snahy vrchhosti po vykořenění kacířství v nepoddajném kraji. Od r se konají "fl'dobrušce sbírky na stavbu Mariánského sloupu (podobný sloup v Týništi n. Orl. z byl dokonce údajně pořízen z peněz kacířského emigranta) a zahájení jeho stavby r se časově téměř kryje s opočenskou poddanskou rebelii. Však také sotva hradecký sochař Ondřej Decker dokončil sochu sv. Františka Xaverského, "nějaký bezbožník urazilsoše nos kamenem, jp-hož pak na hlavu téhož světce položil. Z porouchané sochy pak Decner zhotovil sochu sv. Vavřince", dosud stojící v Pulické ui. 16 ) Obě sochy na hlavním oltáři děkanského kostela v Dobrušce pak pocházejí z téže doby a nepochybně opět od některého z učedníků Braunových. Podobně překrásná socha sv. Floriána před kostelem v Opoěně byla postavena r jako díkuvzdání za záchranu města před ohněm, "zlomyslně" založeným 1. V v kapucfnskémklášteře snad jako výraz kacířského záští po potlačené rebelii. Tvůrcem sochy je nepochybně chrudimský sochař Ignác.Rohrbach, který na panství pevněji zakotvil a zhotovil zde i skvělou řezbářskou výzdobu kostela v Dobřanech r ) Také českoskalický farář F. J. Klugar, autor 'českého Katechismu z r. 1746, obsahujícřho první tištěný popis opočenské vzpoury, dal v I svůj farní kostel ozdobit sochami jiného žáka Braunova - Severína TIschlera (Stolaře) z Moravské Třebové, zaměstnaného touž dobou i při deko" raci bran v Náchodě. "Chrudimská" orientace sochařství regionu se projevuje až hluboko za polovinu století. Po Rohrbachovi, jehož sochy náležejí k nejexpresivnějším projevům baroka v Čechách vůbec, tu pracuje patrně tzv. Mistr chrudimského Zvěstování, jemuž připisujeme dvě sochy andělů na hlavním oltáři kostela v Borohrádku z r, 1752, dokonce ještě překonávající Rohrbachův dramatismus expresí vichrné draperie a extatickým výrazem obličejů. Z další generace chrudimských mistrů pracuje Jan Josef Procházka r na hl. oltáři kostela v Uhřínově p; D. a r natabernáklu hl. oltáře kostela vpísečně, Jeho sochy dokonale ukazují proces rokokového zjemňování,a změkčování velkých forem vrcholného, baroka. Obdobnou slohovou 'polohu 'representují litomyšlští Hendrichově (sochy schodiště poutního kostela na Homoli 1767 (?), sochy před kostelem v Neratově 1776, pracované s kameníkem Fr. Hornigem z Červ. Potoka, sochy sv. Víta a Zikmunda na hl. oltáři' kostela v žamberce 1754).18) 117

14 Detail sochy sv. Tana Nepomuckého z Opočna; alegorie pomluvy. Foto Jiří Sulc;

15 Chrám sv. Barbory ve Vamberku, -' Foto Tiř'i Šulc. 119

16 .- V pozoruhodné směsici tvarů pak přežívá barokní výraz, spojený s rokokovým sentimentem, v dne moravského sochaře Ign. Tomáška z Jedlové. který, až v sochařsky vyzdobil městský kostel v Letohradě, Poslední stupeň slohového vývoje směrem ke klasicismu ve východních 'Čechách pak ukazuji plastiky F. J. Prokopa z Liberka, někdy žáka Deckerova, jehož časná dna snad shledáváme na bočním oltáři P. Marie Bolestné kostela v Nebeské Rybné z r, 1760 a v sochách sv. Jáchyma a Anny bočního oltáře kostela v Uhřínově z r, 1762; díla jeho vrcholného vídeňského údobi pak přtmo v Liberku ( ) a v kostele v Dobrém (sousoší Zvěstování proti kazatelně z r, 1780). V této chvílí - na přelomu stylů» by jistě bylo na místě vzdát zaslouženou chválu domácím mistrům kraje - především sochařům dílny Mělnických z Vamberka, javornickému Steinerovi, žambereckěrnucyríákoví a dalším. Z několika důvodů - vzhledem ke stručnosti naši stati, s ohledem na rustikálísující ráz jejich umění a konečně i na to, že svým dílem zasáhli až do třetiny 19. století - můžeme jen konstatovat, že v, této tvorbě se nejvýrazněji a nejkrásněji projevil krajový genius locí, jehož původ, vzrůst, srůst s tradicemi lidu, rozvoj a rozsah bude ještě třeba nesmírně pečlivě vysledovat a popsat. Nepochybujeme o tom, že jde o jeden z nejvděčnějších regionálních úkolů vůbec. Jako pro sochařství dílo Braunovo, tak pro malířství kraje má základnf význam tvorba Brandlova.") Teprve mezi jeho následníky jsou mistři, kteří převádějí mistrovy vise do řeči kraje. Takovým učedníkem kolem polo ',viny století je v Letohradě Ant. Regnart, který své působivé a sui generis '~'velmi krásné oltářní obrazy (v obou letohradských kostelech, v Kunčicích, 'na faře v Nekořl) "ex Exemplaribus Origina1ibus Brandlíanis desumpsít", A podobně ovlivnilo Brandlovo dílo i práci velké malířské rodiny Kapounů, usedlé v Rychnově n. Kn, a v Hradci Král. Zakladatel rodu Jeroným ( ) se připomíná v Rychnově jen jako štafír zázračné,mariánské "sochy r a malíř majestátu cechů ve Varnberce r Z jeho synů,josef Ignác ( po r. 1748) působil v Hradci Králové a okolí.cpracoval i pro Náchod a ve službách hr. Šporka v Kuksu namaloval několik portrétů, Jeho obrazy (v pražském Umělecko-průmyslovém museu a v Kuksu) ukazují, že znal Brandlovo dílo, opakoval je však tvrdě a někdy necitlivě. Tvorbu dalšího Jeronýmova syna - Ruperta Jana Kapouna ( ) se nám teprve nyní podařilo pravděpodobně určit. Předpokládáme, že namalovalr veliký cyklus Křížové cesty v Novém Bydžově; který v dalších,; letech opakoval: 1760 v Černilově (ulož. na tamní faře) a pak v Sedloňově,(obré3,zyv rychnovském Muzeu Orlických hor). Jeho ruku snad poznáme,:l Í1~ dalších replikách brandlovských oltářních obrazů 'v kraji.?;té~egeil~':- race rodu snad pocházel Tadeáš Kapoun, kolovratský dvorní malíř ve letech a z následující Tomáš, snad syn Ruprechtův, pravděpodobný,'~20 " ~

17 autor Křížové cesty z chrámu sv. Ducha v Hradci'Králové. zavěšené dnes: v tamní kapli sv. Klimenta. S rodem Kapounů byl sňatkem spřízněn i rychnovský malíř Jan Vocasek Hrošecký (17J6-57), známý dřív-pouze. Jako malíř zátiší. Náš nález jeho portrétu faráře V. Řeháka na řaře v Bartošovicích - signovaného a datovaného - a stará, nepochybně pravdivá, tradice o jeho autorství Křížové cesty v kostele sv. Havla v Rychnově (přenesené dnes do kostela v Dobrém) ukazují však přesvědčivě, že byl i výborným figuralistou. 20 ) Všechny tyto malby - především Křížové cesty, doslova přeměňují interiéry kostelů v theatra Kristova utrpení-ukazují k poslední etapě vzepěu náboženského citu v kraji. Tvrdě až' brutálně vtahují diváka do nitra scén, s. téměř vulgární bezohledností útočí drastickým natura1ismem na jeho nervy. Ukazují snad nejzazší mez exprese, k níž mohlo dojít zlí-. dovělé baroko regionu. Proti těmto místním rustikálním výtvorům jsou Křížové cesty, dodávané malíři.vídeňské'akademie při vší své dramatičnosti nejen mnohem umělečtější, ale zejména jemnější a elegantnější. To platí jak pro díla Jana Berqla (Křížové cesty v Or líóí u Letohradu a ve Dvoře Král. 1759, u kapucínů v Opočně patrně 1761, obraz Českých patronů v Borohrádku asi 1760), tak i pro malby J. F. Greippela (Křížové cesty v Klášterci n. Orl. a v Kunvaldě 1779; obraz hl. oltáře v Kunvaldě1783).21) Hluboký dojem, jenž vyvolala tato obrovská plátna, zachovaná v kraji v tak nesmírném, takřka neuvěřitelném množství, se obrazil ještě v 19. století v produkci místních' dílen (Kyšperští Umlaufové aj.). Jen zcela stručně jsme podali přehled o nových výzkumech barokního umění v Podorlic~u. Zdá se zřejmé, že v právě v této oblasti, nábožensky, národnostně i sociálně po celé 18, století výjimečně exponované, vyrostla zvláštní větev českého baroka, charakterizovaná,převedením forem velkého slohu do tvarů lidu přístupných a milých. Místní umělci podávají od poloviny 18. století často takřka bezprostředně výraz svých, citů i potřeb prostých lidových objednavatelů. Z tohoto základu vyrostlo pak koncem 18. století to specifické, umění lidových dílen, jejichž prací byl proměněn celý kraj.takřká v přírodní park, přebohatě vyzdobený plastikami. Sochy na návrší, na rozcestí, pod stromy i pod širým nebem vytvořily z Podorlicka jedinou glyptotéku, ukazující umění, schopností i kulturu života lidí zdejšího' kraje. Bude nesmírně vděčným badatelským úkolem popsat přežívání této vysoké lidové kultury v kraji od sklonku 18. století až hluboko.za polovinu století devatenáctého. Jsme přesvědčeni, že' právě při ;, zavírce stati o barokním umění kraje, se současně otvírá kapitola nová, ;'jedna z nejkrásnějších kapitol českého výtvarného umění vůbec. 121

18 122 Kostel P. Marie Bolestné na Homoli od paty schodiště. - Foto Tiří Šulc.

19 POZNÁMKY.1) Pro obě staletí baroka je PodorUcko klasickou oblast! poddanských vzpour (nově' srv. V. Matouš, Úloha města Dobrušky v selskěrn poystant roku 1628, Orlické hory a Podorlicko. 1, 1968, s. 102n.; naše práce "Opočenská rebelie" r v Acta Musei Reginaehradecensls, Se. Soc. XII. 1970, s. 93 n.; vetká připravovaná práce J. Št11y, navazující na jeho starší články). Zdejší barokní tvorbu proto vykládáme jako příkladný 'pokus uměleckého řešení životních rozporů kraje. Literaturu o baroku v Čechách shrnuje J. Neumann, Ceski barok, Praha. 1969: O. J. Blažiček, Die Barockkunst in Bl:\hmen, Prag 1968; G. H. Franz, Bauten und Baumeístae der B.arockzeit in Běhmen, Leipzig 1967; O. J. Blažíček, "šochařstvt baroku'v. Čechách, Praha 1958; J. Neumann, Mallřství XVII. stoleti v Čechách, 'Praha V dalším textu, nutně přtlíš stručném, jak bylo dáno vymezeným rozsahem stati,publlkujeme toliko podstatné nové údaje, opírajíce se o svou kandidátskou práci Umění 'a umělci baroka v Hradci Králové; jež vyjde' v Umění r. 1971; a dále o vlastní výzkum uměleckých památek kraje v býv. okresechžal'nberk a Rychnov n, Kn, MaterIály- ze soupisu "památek pro Dobrušsko a Náchodsko nám Iask, poskytly dr. J. Vacková a dr. J. Hořejší. 2) M. Lejsková-Matyášová, Barokní emblémy v zámku Doudlebech n, Orlřcí, Umění XVI. 1968, s. 59n. Podobný a stejně výjimečný pokus o zobrazení učen! církve 'li protikladu k heresím čelných kacířů ukazuji štuky zámecké kaple v Cholticích, rovněž z konce 17, stol. (V. Naňková, Drobná zjištění k českému baroknímu umění, Umění XVII, 1969, s. 613n.) ') J. Cibulka. Socha barokního světce, Od pravěku k dnešku (Pekařův sborník) II, Praha 1930, s. 127n. Přehled o kultu sv. Jana Nep. na Hradecku podává Fasc. III. 40 z Kapitulníhó archivu :.. Hradci Králové. R rozeslala totiž konsistoř po farách diecése oběžník s dotazem po stáří světcova kultu v jednotlivých místech. Výsledek dopadl pro světce nadmíru nelichotivě; v celé diecézi byl nejstaršm zpodobením světce obraz ve Smidarech z r, 1669 a ctění světce v Podorlicku nekořenilo hlouběji, než v konci 80. let 17. stol. Obrovský rozkvět kultu světcova byl dílem nťísledujlcích desítnetf,' jak o tom k r, 1715 vypovídaj1 kně,ží jednotlivých far: Čes. Skalice: v kostele tři obrazy sv. Jana Nep., soška na tabernáklu z r. 1703, tl kazatelny z r ;ve městě takřka není domu bez malovaného obrazu světcova. Ve filiálních kostelech v Třebešově je jeden starý obraz. v Boušíně dva, z toho prvý, ozdobený anděly, asi z r, 1691, druhý z r. 1703, dar jakéhosi Itala od dvora Piccolornlnlů; při sllnicú v Mikšolezech dřev. sloup z r Deštné :dva dřevěné sloupy se sochami sv. Jana Nep. z r a Dobruška: kamenná socha u mostu z r Jaroměř: v kostele oltář 1693, socha na mostě Kostelec n, Ort.: v kostele oltář, postavený hr. F. K. Zárubou z Husttřan, za městem dvě kamen. sochy, obě z r. 1693, prvá postavena týmž donátorem. Králíky: ve řarním i klášterním kostele po soše, při vstupu do města dřevěná; v Boříkovících kamenná socha z r, Kyšperk (Letohrad): kamen. socha Náchod: v kostele dřevěná socha s anděly, velký obraz světce..ad tribuna!. Poenitentíae sedentís" a druhý malý, na náměstí kamen. socha, při schodech na hrad dřevěná, v průčelt nové kaple před branou kamen.; ve Rt.yni.relIefní oltář Nebeská Rybná a Kačerov: v kostelech po obraze. Nové Město n, M.: první oltářik zřízen. asi 1668, dřev. socha před bránou asi , 1713 nahrazena kamennou. Opočno: na něrněstt dřevěná socha a při cestě ke kapuctnůrn kamenná, obě asi pf. r. 1&95, druhá benedikována asi 1703, na mostě u mlýna dřevěná asi

20 Přepychy: oltář kolem Rokytnice: v kostele obraz; fil. kaple ve Vrchní Orlici z zasvěcena Všem sv. ll,sv. Janu Nep., tam i oltář; v, Neratově obraz. Rychnov n, Kn.: na náměstt socha 1713; v kostele sv. Bartoloměje v Dubně u Lipovky oltář asi Solnice: v kostele dva starší obrazy a dvě sochy, z nichž větší nad oratoří Vamberk: u mostu kamen. socha, post: hr. Zárubou 1699, v kapli sv. Barbory obraz. Žamberk: tři sochy, z toho jedna proti hradu, obrazy časté.. ) O Grarnbově odkazu J. Mikan, J{olejnl chrám NanebevzeU Panny Marie v Hradci Kr41ové~ Ibid. 1940, s. 3n. O Černfjkov.ic"ich předevšjm P. Val. Waidner, rkp. Vestigia rotae. s. 383 (Strahovská knihovna sign. A 31215). Tento skvělý, nepřekonaný a nevyčerpaný pramen k dějin~m rodu Kolovratú nám slouží i jako základ dalšfho Iíčení. Dále fond Kolovratové Rychnov (citujeme KR) ve St. archivu v Zámrsku (SAZ), patronátní zál, kostelů, kart. 42. Tam k r o dostavbě kruchty kostela, jež byla pronajata Vlachovi,."Urban ohledal grunty, Jan Pinaopravoval oltáře.«na zámku zamezoval". Další zvýšení kostela provedeno v stavitelem na pokyn p, obrtsta, 1673 přistaven sínec Janem Šmadlou, který současně stavěl hospodu v Bizhradci a stavení v Třebotově. Věž kryl tesař Jan Hejkal. Portrét mrtvého Oty z Opersdorřu víst v častolovické kapli sv. Václava. ll) O. datováni Škrétova portrétu trval dlouho v literatuře spor, který teprve nyní můžeme řešit na základě dat, uvedených na náhrobní desce Vítanovského v letohradském kostele. resp. u Waidnera s Portrét zřejmě pochází z r Druhý Vitanovského portrét v letohradském museu nese verso nápis: "Perillustris ac Generosus Deus (omylem místo Dns - Dominus) Ignaclus Theodoricus Witanovsky etc. Aetatis suae 20. Anno 1661 (patrně omylem místo 1664) Jozef MUller 1837". Zda se, že jde o raně barokní dílo MUllerem jen přemalované, jehož kvality by ukázala teprve restaurace obrazu., Cl)O. Žampachu podrobně Liber memorabilium (parochíae) Plsečnensts I. od r, 1747 (farní Pamětní knihy, z nichž dále čerpáme běžně, citujeme LM), v níž vevázán Urbář Žampašskěho.panství kolem r Starý pohled na tvrz ukazuje obraz sv. Josefa na bočním oltáři tamní zámecké kaple, pocházející asi z I a důkladně přemalovaný Dam. Umlaufem v Tent.o pohled překreslil nejnadanější člen rodiny Umlaufú, Ignác, žák J. Mánesa, r pro tamní LM, kde je vlepen za s V této souvislostí upozorňujeme, že staré veduty měst a míst nacházíme 11a oltářnich obrazech častěji: nejstarší pohled na Žamberk z konce 17. stol. (předcházejic[ známý obraz Žamberka v tam~ím museu z.~. 1712) je zachován na. obraze Ukřižováni v bočním oltáři kostela v Kláštere! ~.OrL V kostele v Nebeské Rybné visí pod kruchtou pohled na původní kostel z r a na tamní faře obraz P. Marie Rychnovské s pohledem na Rychnov z 2. pol. 18. stol. (patrně odlika rytiny Vocáskovy). 9) Typickým dokladem krisové situace místní tvorby je řezaná Pieta od [esuítskěho fratera Kr. Reiffela z r :. jedno z mála děl tohoto údobí, jejichž autor I čas vzniku je bezpečně znám - která, přenesena ze Žampachu, zdobí dnes kostel ve Skuhrově n. B. (Shodně o tom vyprávějí LM Písečnens!s II. i Skuhrovská ll) Jde o takřka gotisujih řezbu, ukazujíhí právě jen mrtvý bod tohoto vývoje umění. Ostatně sám pražský Jan Broko! se presentuje jen pracemi velmi prostředni kvality, jak ukazují dvě sochy ze zámku v Častolovicích (V. Nejedlá, Příspěvek k dílu bratří. M. J. J. a F. M. Brokořů, Umění XVJ,1968, s ) a snad i dvě obdobné sochy ze zámku v Doudlebách nad Orlicí. ~) Plány i dopisy Talemberkovi v SAZ, KR, kart. 42..ll) Také Talemberkův nástupce na hradeckém biskupském stolci T. J, Beckerzaměstnával '-.: '(např. 'při stavbě servítského kláštera' v Králíkách' ) pražského architekta, jehož jméno dosud neznáme. Formálně nerná k uvedeným stavbám daleko Ondřej Kastellí, stavitel koste-lú' v Orlici.u Letohradu ( )' a údajně i v Jablonném,.pohřbený " Orlici r ~ ~ ~~ -'<",.,~ -...,.,., - -"'- ~ ~ , -