Je sice pravda, že se nacházel v zapadlém koutku země, ale hostinský

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Je sice pravda, že se nacházel v zapadlém koutku země, ale hostinský"

Transkript

1 Válka žen Alexandre Dumas Nanon de Lartigues i. Nedaleko veselého města Libournu, které se zhlíží ve vodách Dordogny, mezi Fronsacem a Saint Michel la Rivieře, se kdysi rozkládala pěkná vesnice s bílými zdmi a červenými střechami, napůl ukrytá mezi morušemi, lípami a buky. Středem pravidelně seřazených domů vedla silnice do SaintAndré de Cubzac. Zajednou z těchto dvou řad domů se vinula řeka, jejíž šířka a mohutnost proudu naznačovaly blízkost moře. Ale prošla tudy občanská válka. Vyvrátila nejprve stromy a pak vylidnila domy, které byly vystaveny jejímu rozmarnému běsnění. Protože nemohly prchnout jako obyvatelé, většinou se sesuly do trávy a země, jež se zdála stvořena k tomu, aby všemu sloužila za hrob, znenáhla přikryla i tyto zbytky jindy tak veselých domů. Na nové půdě vyrostla tráva a pocestný, jenž dnes kráčí po tiché silnici, při pohledu na pasoucí se stáda netuší, že pastýř i ovce šlapou po hřbitově, kde odpočívá vesnice. V době, o níž však mluvíme konec května roku 1650 se tato vesnice rozvíjela po obou stranách silnice, jež ji živila jako veliká céva napájela ji bujností vegetace i ruchem života. Cizinci by se jistě líbili venkované vypřahající koně z pluhů, rybáři vytahující na břeh sítě, kde sebou házely bílé a narůžovělé ryby, i kováři bušící na kovadliny, zpod jejichž kladiv sršely snopy jisker, které při každém úderu kladiva osvětlovaly kovárnu. Co by ho však nejvíce okouzlilo, zejména kdyby dostal onu příslovečnou chuť k jídlu lidí vykonávajících dlouhé cesty, byl jednopatrový, dlouhý dům, vzdálený asi pět set kroků od vesnice. Jeho komín vypouštěl jistý kouř a jeho okna jisté vůně, které pocestnému hlásaly lépe než zlaté tele namalované na červené plechové tabuli, že konečně došel k jednomu z těch hostinných domů, jehož obyvatelé si vzali za úkol obnovovat vyčerpané síly cestujících. Zřejmě se ptáte, proč byl hostinec "U zlatého telete" pět set kroků od vesnice, místo aby se družil k přívětivým domům seskupeným po obou stranách silnice. Je sice pravda, že se nacházel v zapadlém koutku země, ale hostinský byl jako kuchař umělcem prvního řádu. Kdyby se usadil někde na okraji, uprostřed, nebo na konci vesnice, vydal by se v nebezpečí, že bude považován za jednoho z těch ubohých břídilů, které musel považovat za své kolegy, ale které nemohl pokládat za sobě rovné. Tím, že se usadil na odlehlejším místě, k sobě obracel pozornost labužníků. Jakmile ochutnali jeho kuchyni, říkali svým známým: "Až půjdete z Libournu do SaintAndré de Cubzac nebo ze SaintAndré de Cubzac do Libournu, nezapomeňte se zastavit v hostinci "U zlatého telete", pět set kroků od vesničky Matifou."

2 A labužníci se zastavovali, odcházeli spokojení a posílali sem nové labužníky, takže si dovedný hostinský nahospodařil pěkné jmění, které mu však nebránilo což byl vzácný případ aby svoji živnost udržoval na stejné výši dokonalosti. To dokazuje, jak jsme už řekli, že byl mistr Biscarros pravým umělcem. Jednoho z těch krásných, májových večerů, kdy se příroda probuzená na jihu začíná probouzet i na severu, vystupoval z komína i oken hostince "U zlatého telete" ještě hustší kouř a líbeznější vůně než obyčejně. Mistr Biscarros, celý v bílém jako kněz, škubal na prahu hospody svýma vznešenýma rukama koroptve a křepelky, patrně určené k nějaké znamenité hostině, které doved! tak výborně připravovat a při nichž z lásky ke svému umění pečlivě dbal i o sebemenší detaily. Schylovalo se k večeru. Vody Dordogny, jež se vzdalovala jedním ze svých křivých záhybů, na jaké je její tok bohatý, k malé tvrzi Vayres, se začaly bělat pod temným listovím. Nad krajinou se s večerním vánkem snášelo cosi klidného a melancholického. Vesnice se pomalu tišila, a když dozněl poslední úder kladiva, zakončující tento pilný den, ozval se v blízkém houští slavík. Při prvních tónech, které vytryskly z hrdélka opeřeného pěvce, se dal mistr Biscarros do zpěvu, aby ho doprovázel. Výsledkem uměleckého snažení a pozornosti, jakou hospodský věnoval své práci, bylo, že si nevšiml malé tlupy šesti jezdců, jež se objevila na konci vesnice Matifou a směřovala k jeho krčmě. Lehký výkřik v okně prvního patra a prudký pohyb a hluk, s jakým se zavřelo, však hostinského přimělo, aby zvedl nos od své práce. Spatřil, jak muž jedoucí v čele skupiny zamířil přímo k němu. "Přímo" není to správné slovo a musím je ihned opravit, neboť jezdec se každých dvacet kroků zastavoval, pátravě se rozhlížel na všechny strany a pohledem pronikal stromy i křoví. Na kolenou držel mušketu, aby byl připraven k útoku i obraně, a chvílemi dával svým druhům znamení, aby pokračovali v cestě. Biscarros sledoval očima jezdce, jehož křivolaký postup ho tak velmi zaujal, že zapomněl vyškubnout z těla ptáka špetku peří, kterou držel mezi palcem a ukazováčkem. "To je pán, který hledá můj dům," řekl si. "Ten ctihodný šlechtic je patrně krátkozraký vždyť je moje,zlaté tele' nově natřené a štít dost nápadný. Postavme se tedy do popředí!" Mistr Biscarros se šel tedy postavit doprostřed silnice, kde pokračoval ve škubání zvěře vážnými, majestátními gesty. Očekávaný výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Sotva ho jezdec uviděl, pustil se rovnou k němu, zdvořile pozdravil a zeptal se: "Promiňte, mistře Biscarre, ale neviděl jste náhodou tlupu vojáků? Jsou to moji přátelé a hledají mě. Vojáci nebo lépe řečeno ozbrojenci ano, to je správné a přiléhavé slovo. Viděl jste snad tedy tlupu ozbrojenců?"

3 Biscarros, jemuž lichotilo, že ho jezdec oslovil jménem, opětoval pozdrav. Nevšiml si, že si neznámý přečetl jediným pohledem jeho jméno na štítě krčmy právě tak, jako podle jeho vzezření uhodl majitelovu totožnost. "Ozbrojence, pane?" odpověděl po chvilce přemýšlení. "Viděl jsem pouze jednoho šlechtice se štolbou, kteří se u mě zastavili asi před hodinou." "Ach!" zvolal neznámý a hladil si téměř bezvousou, ale mužnou tvář. "Ve vašem hostinci se tedy zdržuje šlechtic se štolbou a oba jsou ozbrojeni, jak říkáte?" "Můj Bože, ano, pane! Mám snad tomu šlechtici vyřídit, že si s ním přejete mluvit?" "Je však slušné, vyrušovat neznámého, zejména pokud to je vznešená osobnost? Ne, ne, mistře Biscarre, pouze mi ho popište nebo mi ho raději ukažte, aniž by mě však viděl." "Ukázat vám ho půjde těžko, pane, protože vypadá, jako by se sám skrýval. Zavřel totiž rychle okno, když jste se objevili na silnici. Popsat hoje snadnější: je to malý mladý muž, jemný a světlovlasý, že by mu člověk nehádal víc než sedmnáct let, jinoch, jenž vypadá, že má právě tolik síly, aby unesl malý kord zavěšený na opasku." Čelo neznámého se svraštilo. "Dobrá," řekl, "vím, co tím chcete říct: mladý, zženštilý panáček na rousnatém koni, provázený starým, prkenným štolbou. To není ten, koho hledám." "Ach, to není on?" tázal se mistr Biscarros. "Ne." "Nuže, mohl byste tedy vejít i se svými druhy do mého hostince, občerstvit se a čekat tam na toho, koho hledáte. Musí jet tudy, protože zde jiná silnice není." "Ne. Nezbývá mi, než vám poděkovat a zeptat se, kolik je hodin." "Právě bije na vesnických hodinách šestá, pane. Neslyšíte jejich silný zvuk?" "Dobrá... A teďještě poslední službu, pane Biscarre." "S radostí!" "Povězte mi, prosím, kde bych si mohl opatřit loď a veslaře." ' "Abyste se přeplavil přes řeku?" "Ne, pouze abych se projel." "Není nic snadnějšího rybář, jenž mi dodává ryby... Jíte rád ryby, pane?" zeptal se krčmář jakoby mimochodem, protože chtěl neznámého přimět, aby u něho povečeřel. "Příliš ne," odpověděl neznámý. "Pokud jsou však dobře upraveny, nepohrdám jimi."

4 "Mám vždy výborné ryby, pane." "Blahopřeji vám k nim, mistře, ale vraťme se k tomu, kdo vám je dodává." "Máte pravdu, pane. Nuže, v tuto hodinu skončil svou práci a teď asi obědvá. Můžete vidět jeho bárku uvázanou k vrbám nedaleko toho jilmu. Jeho chatrč je skryta ve vrbinách. Jistě ho naleznete za stolem." "Děkuji, mistře Biscarre." Pokynul svým druhům, aby ho následovali, a rychle zamířil k vrbinám. Zaklepal na dveře označené chatrče. Otevřela mu rybářova žena. Jak mistr Biscarros předpokládal, rybář seděl za stolem. "Vezmi svá vesla a následuj mě!" řekl jezdec. "Můžeš si vydělat tolar." Rybář chvatně povstal. "Chcete se přeplavit do Vayres?" tázal se. "Zavezeš mě pouze doprostřed řeky a chvilku tam se mnou zůstaneš." Rybář vyvalil nad podivným rozmarem oči. Jelikož se však dal vydělat tolar a za jezdcem viděl siluety jeho druhů, neváhal. Pomyslel si, že nedostatek jeho dobré vůle by měl vzápětí násilné zakročení a navíc by ještě přišel o slíbenou odměnu. Rychle tedy neznámého ujistil, že mu je k službám on, jeho bárka i vesla. Poté se vydala malá tlupa neprodleně k řece, a zatímco sjel neznámý až na břeh, zastavila se nahoře na svahu tak, aby viděla na všechny strany. Z místa, kde stála, mohla přehlédnout celou rovinu. Neznámý vysoký, světlovlasý mladý muž, bledý, ale při své hubenosti svalnatý, s inteligentní tváří, přestože jeho modré oči vroubily temné kruhy a kolem úst mu pohrával výraz sprostého cynismu pečlivě prohlédl své pistole, zavěsil si mušketu na řemen, vyzkoušel, jdeli kord dobře z pochvy, a upřel svůj zrak na protější břeh. Nacházela se tam rozsáhlá louka přeťatá stezkou, vedoucí od břehu řeky přímou čarou k isonskému hradu, z něhož bylo vidět skrze zlatou večerní páru zčernalou zvonici a bílý kouř. Na druhé straně vpravo se zvedala malá tvrz Vayres. "Nu," obrátil se neznámý, jenž se stával netrpělivým, ke svým druhůmstojícím na stráži, "přijde, nebo ne? Vidíte snad, že by se někde vynořoval?" "Zdá se mi," odpověděl jeden z mužů,, jako by se na cestě od Isonu pohybovala temná tlupa jezdců. Nejsem si však jistý, protože mě oslepuje slunce... Počkejte! Ano, jsou to oni jeden, dva, tři, čtyři, pět mužů v čele klobouk s perem a modrý plášť. Je to posel, na kterého čekáme a jenž se dal kvůli větší bezpečnosti doprovázet."

5 "Má na to právo," odpověděl neznámý lhostejně. "Ujměte se mého koně, Ferguzone!" Ferguzon spěchal uposlechnout rozkaz a sjel ze svahu. Neznámý zatím seskočil z koně, a když k němu muž dojel, hodil mu uzdu a chystal se vstoupit na loď. "Poslouchejte," řekl Ferguzon a položil mu ruku na rameno, "jen žádné zbytečné bravury, Cauvignacu! Při sebemenším podezřelém pohybu ze strany vašeho muže mu prožeňte hlavu kulí. Vidíte přece, že s sebou ten lstivý darebák přivádí celou tlupu." "Ano, ale slabší, než je naše. Převyšujeme je tedy nejen odvahou, ale i počtem. Není se čeho obávat... Ach, už se začínají vynořovat jejich hlavy!" "Jak to však zařídit?" zeptal se Ferguzon. "Nebudou si moct opatřit loď... A přece tam se jedna objevila jako zázrakem." "Patří mému bratranci, převozníkovi z Isonu," vysvětloval rybář. Zdálo se, že ho tyto přípravy nesmírně zajímají. Chvěl se strachem, aby nebyl na obou lodích sveden boj. "Výborně! Modrý plášť už vstupuje do loďky," řekl Ferguzon. "A sám na mou věru, přesně podle úmluvy." "Nenechávejme ho čekat," dodal neznámý, skočil do loďky a pokynul rybáři, aby zaujal své místo. "Dejte pozor, Rolande!" napomínal ho opatrný Ferguzon. "Řeka je široká. A nepřibližujte se příliš k druhému břehu, aby na vás nevypálili salvu z mušket, kterou bychom nemohli vrátit!" Roland Cauvignac přikývl. "Neboj se, právě jsem na to také myslel. Dopouštět se neopatrností si mohou dovolit jen ti, kdo nemají co ztratit, ale naše záležitost nám má vynést příliš mnoho, než abych se hloupě vydal do nebezpečí. Dopustíli se někdo při této příležitosti pošetilosti, jistě to nebudu já... Odraz, veslaři!" Rybář odvázal svou loď, pohroužil dlouhou tyč do pobřežních travin a bárka se začala vzdalovat od břehu. Současně odjížděla od protějšího břehu šalupa isonského převozníka. Uprostřed řeky bylo zákolí skládající se ze tří dřev, na němž vlál bílý praporec, který dával lodím plujícím po Dordogně výstrahu, že se pod vodou nalézá skalní útes. V době, kdy bylo hodně vody, označoval nebezpečné místo pouze praporec a slabé vření vody. Oba veslaři nejspíš pochopili, že se tu má konat dostaveníčko, a nařídili tam své lodky. Isonský převozník dorazil na místo první a na rozkaz svého pasažéra připoutal lodku k jednomu z kruhů na kůlech. V té chvíli se rybář, jenž sem plul od protějšího břehu, obrátil ke svému cestujícímu, aby se ho zeptal na rozkazy, a byl nemálo překvapen, když ve své bárce spatřil maskovaného muže, zahaleného širokým pláštěm. Strach, jehož se dosud nezbavil, se zdvojnásobil, takže ze sebe stěží vykoktal otázku, jaké je přání této podivné osobnosti. "Uvaž lodici k tomu dřevu!" odpověděl Cauvignac a rukou ukazoval najeden z kůlů. "Co nejblíž k člunu toho pána," označil šlechtice, jehož přivezl isonský převozník.

6 Veslař uposlechl a obě bárky přihnané k sobě proudem dovolovaly oběma zplnomocněncům zahájit následující rozmluvu. druhý "Cože? Vy jste maskován, pane?" zvolal nově příchozí hlasem, v němž se mísilo překvapení s nevolí. Byl to tlustý muž mezi padesáti pěti až padesáti osmi lety, přísného, pronikavého pohledu, s prošedivělým knírem a bradou. Cauvignac měl vlasy i tvář skryté pod širokým, prýmky zdobeným kloboukem a tělo i oděv pod modrým pláštěm s volnými záhyby. Když pozoroval zblízka osobu, která k němu promluvila, neubránil se bezděčnému pohybu překvapení. "Co je vám, pane?" zeptal se ho šlechtic. "Nic, pane. Málem jsem ztratil rovnováhu. Vidím však, že mi prokazujete čest, když se mnou hovoříte. Co jste mi, prosím, řekl?" "Tázal jsem se vás, pročjste maskován?" "Položil jste mi přímou otázku," řekl mladý muž, "a zodpovím ji se stejnou přímostí. Maskoval jsem se proto, abych před vámi skryl svůj obličej." "Takže ho znám?" "Nemyslím, ale kdybyste ho jednou spatřil, mohl byste ho později poznat, což je podle mého mínění zcela zbytečné." "Zdá se, že jste přinejmenším tak upřímný jako já." "Ano, pokud mi moje přímost neškodí." "A tato přímost jde tak daleko, že odhaluje tajemství jiných?" "Proč ne, když mi může to odhalení něco vynést?" "Zabýváte se podivnými věcmi." "Hrome, člověk dělá, co může, pane! Byl jsem postupně advokátem, lékařem, vojákem i straníkem. Vidíte, že jsem neměl o zaměstnání nouzi." "A čím jste nyní?" ;;;, :.. ;.;"Vaším pokorným sluhou," odpověděl mladý muž á se strojenous Ucti vostí se uklonil..'.' " ; "Mátedopis?" :, ; ; > :.', :..; "Máte blanket?" ;.'

7 "Zdeje.",.,.:.' ; : "Vyměníme šije?" "Okamžik, pane," řekl neznámý v modrém plášti, "rozhovor s vámi se mi líbí a nerad bych tak brzy přišel o takové potěšení." "Jsem vám k službám, pane," odpověděl Cauvignac. "Hovořme tedy, jeli vám to příjemné." "Přejete si, abych přešel do vašeho člunu, nebo raději vstoupíte do mého, abychom nechali veslaře v prázdném člunu a mohli hovořit beze svědků?" "Zbytečné, pane. Zajisté mluvíte některou cizí řečí." "Mluvím španělsky." "Já také. Mluvme tedy španělsky, vyhovujeli vám tento jazyk." "Dokonale! Jaký máte důvod," řekl šlechtic domluvenou řečí, "abyste vévodovi ďépernon odhalil nevěru zmíněné dámy?" "Chtěl jsem tomu úctyhodnému šlechtici prokázat službu a získat si jeho přízeň." "Chováte snad ke slečně de Lartigues nepřátelství?" "Já? Právě naopak. Jsem jí dokonce přiznávám se čímsi povinován a velice by mě mrzelo, kdyby ji potkalo neštěstí." "Nenávidíte snad pana barona de Canolles?" "Nikdy jsem ho neviděl. Znám hojen podle jména a musím říct, žerná pověst dvorného kavalíra a statečného šlechtice." "Nejednáte tedy ze záště?" ;, "Fí! Kdybych měl něco proti baronu de Canolles, poprosil bych;ho, aby si se mnou prostřelil lebku nebo si podřezal hrdlo, a on je příliš dvorný, než aby podobnou zábavu odmítl." "Mohu se tedy spolehnout na to, co říkáte?" "Myslím, zeje to to nejlepší, co můžete udělat." "Dobrá. Máte dopis, který dokazuje nevěru slečny de Lartigues?" "Zde je... Promiňte, ale ukazuji vám ho už po druhé." Starý šlechtic smutně pohlédl na jemný papír, skrze který bylo vidět písmo. Mladý muž pomalu rozevřel dopis, r

8 "Poznáváte písmo, mám pravdu?" "Ano." ''' : " "Dejte mi tedy blanket a obdržíte psaní." "Hned... Dovolíte mi však otázku?", "Ptejte se, prosím." ',;.',' Mladý muž složil opět papír a zastrčil ho do kapsy.,"jak jste si opatřil ten list?" "Zajisté vám je známo, že mu vláda vévody ďépernon i když velmi málo marnotratná způsobila v Guyenně veliké nesnáze." "Dobrá, pokračujte!" "Jistě vám je rovněž známo, že mu vláda strašlivě lakomého kardinála Mazarina způsobila ještě větší nesnáze v hlavním městě." "Ale co s tím má společného kardinál Mazarin a pan ďépernon?" "Počkejte, prosím! Tyto dvě protivné vlády přivodily stav věcí, který se velmi podobá všeobecné válce, jíž se všichni zúčastní. Pan Mazarin právě vede válku pro královnu. Vévoda ďépernon vede válku pro krále. Pan koadjutor) vede válku pro pana de Beaufort. Pan de Beaufort vede válku pro paní de Montbazon. Pan de Rochefoucauld vede válku pro paní de Longueville. Pan vévoda z Orleansu vede válku pro slečnu Soyonovou. Parlament vede válku pro lid. A pan de Condé, jehož uvěznili, vede válku pro Francii. Když jsem si pomyslel, že bych nezískal mnoho, kdybych vedl válku pro královnu, pro krále, pro pana koadjutora, pana de Beaufort, paní de Montbazon, slečnu Soyonovou, pro lid nebo pro Francii, dospěl jsem k názoru, zeje nejlepší nepřistupovat k žádné straně, ale pracovat ve prospěch té, ke které se cítím okamžitě přitahován. Vše je u mě věcí náhody. Co říkáte této myšlence?" "Je geniální." "Proto jsem sebral vojsko. Vidíte, je seřazené na břehu Dordogny." "Pět mužů? Hrome!" "O jednoho víc, než jich máte vy. Udělal byste chybu, kdybyste jimi opovrhoval." "Velice špatně odění," pokračoval starý šlechtic, jenž byl ve špatné náladě, a proto nakloněn k zlehčování. "Je pravda, že se poněkud podobají Falstaffovým druhům," odpověděl mladý muž. "Ale toho si nevšímejte Falstaff byl můj známý anglický šlechtic. Dnes večer budou mít nové šaty, a potkáteli je zítra, uvidíte, že to jsou opravdu hezcí hoši." "Vraťme se k vám, vaši lidé mě nezajímají."

9 "Nuže, vedli jsme tedy válku na vlastní vrub a potkali jsme výběrčího daní, jenž chodil od vesnice k vesnici a zaokrouhloval měšec Jeho Veličenstva. Dokud nevybral všechny dávky, věrně jsme ho provázeli, a přiznávám, že když jsem viděl jeho tloustnoucí brašnu, dostal jsem chuť přidat se ke králově straně. Ale různé, po čertech zamotané události, náhlý špatný rozmar pana Mazarina, stesky, které jsme slyšeli na všech stranách, na vévodu ďépernon, nás přiměly, abychom svého úmyslu zanechali. ) koadjutor = biskup, který pomáhá arcibiskupovi nebo biskupovi řídícímu příliš velkou diecézi, někdy už předem ustanovený jako jeho nástupcepomysleli jsme si, že věc princů má do sebe mnoho dobrého, a s nadšením jsme se k ní přidali. Výběrčí zakončil svoji obchůzku tím osamělým domkem, který vidíte ztrácet se tam mezi lípami a morušemi." "Nanonin dům," zabručel šlechtic pro sebe, "ano, vidím ho." "Počíhali jsme si na něho u východu, sledovali ho, jak jsme to dělali plných pět dní, a přeplavili se zároveň s ním přes Dordognu, o kus níže pod Saint Michelem, a když jsme se ocitli uprostřed proudu, informoval jsem ho o změně svého politického smýšlení a se vší zdvořilostí, jaké jsme schopni, ho vyzval, aby nám odevzdal peníze, které nese. Představte si, pane, on odmítl! Moji druhové ho tedy prohledali, a protože křičel tak, že by způsobil skandál, napadlo mého poručíka duchapřítomného hocha, jehož vidíte tam v červeném plášti, s kloboukem v ruce že voda tlumí zvuk. Byl to fyzický zákon, jemuž jsem jako lékař porozuměl a schválil ho. Ten, jenž připadl na tuto myšlenku, sehnul hlavu vzpouzejícího se k hladině a podržel mu ji pod vodou. Nic víc. Skutečně, výběrčí už nekřičel či lépe řečeno, neslyšeli jsme ho křičet. Mohli jsme tedy jménem princů zabavit všechny peníze, které nesl, i korespondenci, jíž byl pověřen. Rozdal jsem peníze svým vojákům, kteří nutně potřebovali novou výstroj, jak jste správně poznamenal, a ponechal si papíry, mezi nimiž byl i tento. Bylo vidět, že ten dobrý muž sloužil slečně de Lartigues jako poslíček lásky." "Ve skutečnosti byl," zašeptal starý šlechtic, "nemýlímli se, Nanoninou stvůrou. Co se stalo s tím bídníkem?" "Uvidíte, jestli jsme toho bídníkajakho nazýváte, dobře namočili. Nebýt tohoto opatření, pobouřil by celý kraj. Představte si, když jsme ho vytáhli z vody, ačkoli tam zůstal jen malou čtvrthodinku, už se zalkl zlostí." "Tak jste ho tam nepochybně ponořili znovu." "Jak říkáte." "Pokud však byl posel utopen?"... "Neřekl jsem, že byl utopen." "Nehřejme si se slovy. Jeli posel mrtvý..." "O, co se toho týče, je mrtvý." "Pan de Canolles tedy nebyl uvědomen, z čehož vyplývá, že nepřijde na dostaveníčko."

10 "O, mějte okamžik strpení! Vedu válku s mocnostmi, ale ne s jednotlivci. Pan de Canolles dostal opis listu, který ho zve k dostaveníčku. Jelikož jsem usoudil, že by mohl mít originál nějakou cenu, ponechal jsem si ho." "Co si pomyslí, když nepozná rukopis?" "Že osoba zvoucí ho na schůzku použila kvůli větší bezpečnosti cizí ruku." Šlechtic pohlédl na Cauvignaca s jistým obdivem nad takovou směsí nestoudnosti a duchapřítomnosti.chtěl se přesvědčit, zda se dá ten dobrodruh něčím zastrašit. "A co vláda a vyšetřování, na to jste nepomyslel?" "Vyšetřování?" zasmál se mladý muž. "Pan ďépernon má na starosti jiné věci než vyšetřování. Řekl jsem vám přece, že jsem to udělal jen proto, abych si získal jeho přízeň. Ukázal by se nevděčný, kdyby mi ji nevěnoval." "Nijak nechápu," řekl starý šlechtic ironicky, Jak to, že vy, jenž se hlásíte k straně princů, jste chtěl prokázat službu panu ďépernon.",to je zcela prosté. Prohlídka papírů, které měl výběrčí u sebe, mě poučila o ryzosti králových záměrů. Jeho Veličenstvo je v mých očích úplně ospravedlněno a vévoda ďépernon má tisíc příčin proti svým poddaným. Jeho věc je dobrá ajá se naklonil na jeho stranu." "Je to padouch, kterého dám pověsit, dostaneli se mi kdy do rukou!" zabručel starý šlechtic a škubal si ježatý knír. "Říkal jste něco?" tázal se Cauvignac. "Nic... Ještě otázku: jak naložíte s podepsaným, ale nevyplněným blanketem?" "Ať mě vezme ďas, jestli jsem se už rozhodl! Žádal jsem nevyplněnou listinu, protože je to nejpohodlnější, nejpřenosnější a nejelastičtější věc. Možná, zeji uschovám pro krajní příležitost, možná, zeji promrhám při prvním rozmaru, který mě napadne. Snad vám ji sám předložím koncem tohoto týdne, snad se k vám vrátí po třech či čtyřech měsících jako obchodní směnka, opatřená tuctem podpisů. Buďte si však jistý, zeji nezneužiji k věcem, za které bychom se museli oba stydět. Jsem přece šlechtic." "Vy jste šlechtic?" "Ano, pane, a to jeden z nejlepších." "Dám ho lámat kolem!" zabručel neznámý. "Kdo ví, k čemu má podpis sloužit?" "Jste rozhodnut dát mi ten blanket?" naléhal Cauvignac. "Jsem nucen," odpověděl starý šlechtic. "Nenutím vás jen vám nabízím výměnu. Nechtě si tedy svůj papír ajá si nechám svůj."

11 "Dejte mi dopis!" "Dejte mi blanket!" Mladý muž natáhl ruku, zatímco druhou uchopil pistoli. '"" '' "Nechtě svoji pistoli na pokoji!" řekl šlechtic a odhalil plášť. "Mám ji také a dobře nabitou. Hrajme otevřeně. Zde máte blanket." Vyměnili si papíry a obě strany mlčky a pozorně zkoumaly, co získaly. "Kterou cestu zvolíte, pane?" zeptal se Cauvignac. "Dám se převézt na pravý břeh řeky." ; "A já na levý," řekl Cauvignac. ''''"' "Jak to uděláme? Moji lidé jsou na straně, kam se ubíráte vy, vaši na straně, kam jdu já." "Není nic snazšího: pošlete mi zpátky moje muže ve své loďce ajá vám pošlu vaše ve své." "Máte bystrého, vynalézavého ducha." "Narodil jsem se, abych se stal generálem." "Jstejím." ;...., >.. "Ach, opravdu," prohodil mladý muž, "zapomněljsem nato." Starý šlechtic pokynul převozníkovi, aby odvázal bárku a zavezl ho k protějšímu břehu. Mladý muž, jenž se patrně obával zrady, se napůl nadzvedl, by mohl očima sledovat šlechtice. Ruku měl stále na spoušti pistole, připraven při jeho sebemenším podezřelém pohybu vystřelit. Ten si však Cauvignacovy nedůvěry vůbec nevšímal. Otočil se k němu zády a s opravdovou, nebo strojenou bezstarostností začal číst dopis. "Připomeňte si dobu," řekl Cauvignac,, je to dnes večer v osm hodin." Starý šlechtic neodpověděl a zdálo se, že ho ani neslyšel. "Ach," hovořil sám k sobě Cauvignac a hladil hlaveň pistole, "představímli si, že bych mohl uvolnit místo následníkovi guyenneského guvernéra a zastavit občanskou válku... Ale kdyby byl vévoda ďépernon mrtvý, co bych si počal s jeho blanketem? A z čeho bych žil, kdyby občanská válka skončila? Mám opravdu chvíle, kdy myslím, že se zblázním. Ať žije vévoda ďépernon a občanská válka...! Kupředu, rybáři, chop se svých vesel a rychle k druhému břehu! Nesmíme nechat toho ctihodného pána dlouho čekat na jeho průvod." Po chvilce Cauvignac vyskočil na levý břeh Dordogny, právě v okamžiku, kdy mu starý šlechtic posílal Ferguzona a jeho pět lupičů v lodici isonského převozníka. Co do přesnosti

12 nechtěl zůstat pozadu a rozkázal veslaři, aby přeplavil na pravý břeh jeho čtyři muže. Uprostřed řeky se loďky setkaly a zdvořile pozdravily. Pak každá přistála tam, kde byla očekávána. Starý šlechtic zmizel se svým průvodem za kravinami táhnoucími se podél řeky až k silnici a Cauvignac jel v čele svého vojska po stezce vedoucí k Isonu. třetí O půl hodiny později se v hostinci mistra Biscarra pomalu otevřelo totéž okno, které se tak prudce přirazilo, a objevil se v něm asi osmnáctiletý, černě oděný mladík, který se nejdříve opatrně rozhlédl. Jeho elegantní ruka pravá ruka aristokrata netrpělivě mačkala rukavice z daňci kůže, zdobené vyšíváním. Perlově šedý plstěný klobouk, ohýbají čí se na jedné straně pod obloukem nádherného, modrého péra, zastiňoval vlasy přecházející do zlata, jež vroubily podlouhlý obličej s mléčně bílou pletí, rudými rty a černým obočím. Je však nutné říci, že tento půvabný celek, který by z něho činil nejroztomilejšího kavalíra, jakého bylo možné kdy vidět, byl v této chvíli zachmuřený. Špatnou náladu zračící se na jeho obličeji nepochybně přivodilo nějaké marné čekání, neboť mladý muž pohlížel na silnici, která se ztrácela ve večerní mlze. Ve své netrpělivosti klepal rukavicemi do levé ruky. Při tomto zvuku zvedl hostinský, který právě doškubal své koroptve, hlavu a smekl čapku. "V kolik hodin budete večeřet, pane šlechtici?" zeptal se. "Čekám jen na váš rozkaz, abych vás obsloužil." "Víte dobře, že nevečeřím sám a že očekávám společníka," odpověděl mladík. "Až ho uvidíte přicházet, můžete nosit na stůl." "Ach, pane," odpověděl mistr Biscarros, "nechci posuzovat vašeho přítele, může přijít, nebo ne, aleje to ošklivý zvyk, nechat na sebe čekat.", "Není to jeho zvykem a divím se, že nepřijíždí." "Mě to neuvádí v údiv, ale hluboce se rmoutím," řekl mistr Biscarros žalostně. "Pečené se připálí." "Tak ji sundejte z rožně." : : "Vystydne.".,.,,, "Dejte péct jinou." "Nebude upečena včas." "Pak si dělejte, příteli, co chcete," řekl mladý muž, jenž se nemohl přes svoji špatnou náladu zdržet úsměvu nad zoufalstvím hostinského. "Ponechávám tu věc vaší nejvyšší moudrosti."

13 "Ani Šalamounova moudrost neudělá ohřívaný oběd chutný." Po této zásadě, kterou měl o dvacet let později Boileau zbásnit, se mistr Biscarros vrátil do své kuchyně a smutně potřásal hlavou. Mladý muž odstoupil od okna, jako by chtěl oklamat svoji netrpělivost, a začal prudce přecházet po pokoji. Najednou se mu zdálo, že slyší vzdálený koňský dusot. Rychle přiskočil k oknu. "Konečně je tady!" zvolal. "Díkybohu!" A skutečně. Nad křovinou, kde zpíval slavík, jehož melodických tónů si mladý muž ani nevšiml, viděl vynořovat se hlavu jezdce, ale ke svému velikému údivu marně čekal, až jezdec vyjede na silnici. Místo toho zahnul vpravo a vjel mezi křoviny, v nichž brzy zmizel i jeho plstěný širák, což byl důkaz, že seskočil z koně. Po chvilce pozorovatel uviděl rozhrnutými větvemi šedou kazajku a záblesk posledních paprsků zapadajícího slunce na hlavni muškety. Mladík stál zamyšleně u okna. Bylo zřejmé, že jezdec ukrytý v křoví není společníkem, jehož očekával, a výraz netrpělivosti na jeho obličeji ustoupil výrazu zvědavosti. ;..,...., vu.i.,,,.<,.,... Brzy se v zatáčce silnice objevil druhý klobouk. Mladý muž ustoupil do pozadí, aby ho nebylo vidět. Stejná šedá kazajka, stejný manévr s koněm, stejně lesknoucí se hlaveň muškety. Druhý jezdec pronesl k prvnímu několik slov, které nemohl náš pozorovatel pro velkou vzdálenost slyšet. Pod dojmem zprávy zajel jezdec o několik kroků dále, kde se přikrčil za skalisko a čekal. Ze svého okna mladík dobře viděl jeho plstěný klobouk a vedle klobouku lesklý bod hlaveň muškety. Šlechtice, jenž přihlížel této scéně, se zmocnil pocit neurčitého strachu. "Čekají snad na mě a na těch tisíc louisdorů, které s sebou povezu?" tázal se v duchu sám sebe. "Ale ne. Přijedeli Richon a já se budu moci vydat na cestu, dám se k Libournu a ne k Saint André de Cubzac, takže nepojedu kolem místa, kde ti darebáci čekají. Kdyby tu byl aspoň můj starý Pompejus, poradil by mi. Nemýlím se... ano, opravdu... přijíždějí další dva muži. Ó, to je past!" Mladý muž o krok ustoupil. Vtom se na nejvyšším bodě cesty objevili dva jiní jezdci, ale tentokrát byl pouze jeden z nich oděn do šedé kazajky. Druhý, jedoucí na statném vraníkovi, byl zahalen širokým pláštěm a na hlavě měl klobouk s bílým pérem, zdobený prýmky. Pod pláštěm, který mu chvilkami odhrnoval večerní vánek, bylo vidět bohatě vyšívaný rudý kabátec.

14 Zdálo se, jako by se den prodlužoval proto, aby osvítil tuto scénu, neboť poslední sluneční paprsky, které se prodraly černou hradbou mraků, zahrály tisíci rubíny v okenních tabulkách pěkného domku, stojícího asi sto kroků od řeky, jehož by si jinak mladý muž ani nevšiml, tak byl skryt hustými větvemi stromů. Tato světelná posila umožnila, že bylo vidět hlavy zákeřníků, obracející se střídavě k vjezdu do vesnice a k domku s ozářenými okny; že šedé kazajky měly nepochybně velikou úctu před bílým pérem, s nímž nemluvily jinak než se smeknutým kloboukem; a konečně i to, že se jedno z rudě ozářených oken otevřelo, že se z něho vychýlila žena, jako by i ona někoho očekávala, a rychle ustoupila zpátky, jako by se obávala, že bude spatřena. Jakmile se schovala, i slunce zapadalo za horu a tou měrou, jak klesalo, se přízemí domku halilo do stínu a sluneční světlo prchalo z oken a vystupovalo na břidlicovou střechu, až konečně zmizelo, když ještě na okamžik ozářilo svazek zlatých šípů tvořících větrnou korouhvičku. Bystrému duchu poskytla náhoda dost známek, aby podle nich mohl usuzovat neli jistotu, tedy aspoň pravděpodobnost. Bylo pravděpodobné, že ti ozbrojení muži hlídají osamělý domek, v jehož okně se na okamžik ukázala žena. Bylo pravděpodobné i to, že žena a muži čekali na tutéž osobu, ale s různými úmysly. Bylo rovněž pravděpodobné, že očekávaná osoba měla přijet od vesnice, takže musela jet kolem hostince stojícího v polovině cesty mezi vesnicí a hustým křovím, o němž jsme se už zmínili. A konečně bylo pravděpodobné, že jezdec s bílým pérem na klobouku byl vůdcem jezdců v šedých kazajkách, a podle horlivosti, jakou dával najevo, se dalo předpokládat, že ten vůdce byl žárlivý a číhal v záloze na svůj vlastní vrub. Ve chvíli, kdy mladý muž probral celou sérii dohadů, které ze sebe vyplývaly, vstoupil do jeho pokoje mistr Biscarros. "Pojďte sem, drahý mistře!" vybídl ho šlechtic, aniž by mu dopřál čas zdůvodnit příčinu své návštěvy, kterou ostatně uhodl. "Pojďte sem a povězte mi neníli moje otázka nediskrétní komu patří ten domek, který se jeví jako bílá skvrna mezi lípami a morušemi?" Hostinský sledoval očima směr jeho ukazováčku a poškrábal se na čele. "Jednou tomu, podruhé onomu, na mou věru," odvětil s úsměvem, jemuž se snažil dodat zchytralost. "Třeba vám, máteli důvod vyhledávat samotu, buď abyste se skryl, nebo abyste tam ukryl někoho jiného." Mladý mužsezarděl. "Ale kdo ten dům obývá dnes?"

15 "Mladá dáma, která se vydává za vdovu a kterou občas přichází navštěvovat duch prvního a možná i duch druhého manžela. Musím však podotknout, že se tito duchové patrně mezi sebou dorozumívají a nikdy nepřicházejí ve stejnou dobu." "Jak dlouho už obývá krásná vdova tento dům, tak příhodný strašidlům?" tázal se s úsměvem mladý šlechtic. "Skoro dva měsíce. Žije však v ústraní a myslím, že se nikdo nemůže pochlubit, že by ji viděl, protože vychází jen zřídka, a když už vyjde, má vždy tvář zahalenou závojem. Každé ráno ke mně přichází hezká komorná objednávat jídlo na celý den. Dodám je tam, ona přijme mísy v chodbě, dobře zaplatí a rychle zavře kuchtíkovi dveře před nosem. Dnes večer se tam koná hostina, proto připravuji křepelky a koroptve, které jste mě viděl škubat." "A pro koho pořádá hostinu?" "Nepochybně pro jednoho z těch dvou duchů, o nichž jsem vám vypravoval." "Viděl jste je někdy?" "Ano, ale ne zblízka. Jezdí večer po západu slunce, nebo ráno před svítáním kolem mého hostince." "Jsem si jistý, že jste si jich dobře všiml, drahý mistře Biscarre, protože jsem hned podle vašich prvních slov poznal, že jste výborný pozorovatel. Co jste tedy uviděl zvláštního na zevnějšku těch duchů?" "Jeden z nich je duchem asi šedesátiletého muže ten se mi zdá být prvním manželem, protože přichází jako duch vědomý si svých práv. Druhý je duchem mladého, asi šestadvacetiletého muže, ale musím říct,zeje mnohem nesmělejší, jako by to byla duše z očistce. Chtěl bych přísahat, zeje to duch druhého manžela." "A na kterou hodinu je objednána večeře?" "Na osmou." "Je půl osmé," řekl mladý muž, když z kapsičky u kalhot vytáhl skvostné hodinky, na které se toho večera tolikrát díval, "nemáte tedy času nazbyt." "Ó, večeře bude hotova včas, o tom nepochybujte. Přicházím však, abych s vámi promluvil o vaší večeři a sdělil vám, že jsem musel začít s přípravou nové. Jelikož se už váš společník tak opozdil, hleďte nyní, aby nepřišel dříve než za hodinu." "Poslyšte, drahý mistře," řekl mladý kavalír s výrazem člověka, jenž nepřikládá otázce přesně podávané večeře velkou důležitost, "netrapte se kvůli naší večeři. I kdyby osoba, kterou očekávám, přijela dříve, máme si co povídat. Nebudeli večeře hotová, budeme hovořit před ní, budeii připravena, pohovoříme si později." "Jste skutečně velice povolný šlechtic, pane," řekl hostinský. "Spoléháte se na mě ajá vás ujišťuji, že budete spokojen."

16 Mistr Biscarros se hluboce uklonil a mladý muž mu poděkoval lehkým pokynem hlavy. "Nyní všechno chápu," řekl mladý šlechtic po mistrově odchodu, když zaujal znovu místo u okna. "Dáma očekává někoho, jenž má přijet od Libournu, a muži čekající v křoví zamýšlejí napadnout návštěvníka dříve, než bude mít čas zaklepat na její dveře." Jako by chtěl potvrdit předpoklad našeho bystrého pozorovatele, ozval se z levé strany dusot koně. Oko mladého muže se snažilo bleskurychle proniknout houštinou, aby vyslídilo chování lidí, kteří se tam ukrývali. Ačkoli už noc začínala halit krajinu tmou, přece se mu zdálo, že někteří z nich rozhrnuli větve a jiní vyhlíželi za skaliskem, připraveni k výpadu. Zároveň k jeho sluchu dolehl ve třech intervalech jďoucích po sobě suchý zvuk, jako když se nabíjí mušketa a zachvěl jeho srdcem. Rychle otočil hlavu směrem k Libournu, aby spatřil toho, koho ohrožoval tento suchý zvuk, a zahlédl na silnici mladého, krásného jezdce na bujném koni. Hlavu nesl vítězně vzhůru a levou rukou se podpíral v bok. Krátký bílý plášť, podšitý hedvábím, měl půvabně přehozený přes jedno rameno. Z dálky se jeho postava jevila elegantní a hrdá, zblízka bylo vidět jemné tahy jeho obličeje, krásnou pleť, ohnivé oči i ústa pootevřená k úsměvu, nad nimiž se černal malý knírek. Veselé točení bičíkem a slabé pohvizdování, jaké měli ve zvyku šviháci té doby a které uvedl do módy Gaston Orleánský, z něho činily podle zákonů slušného chování, zavedených na francouzském dvoře, který už tehdy začínal udávat tón ostatním evropským dvorům, dokonalého kavalíra. Asi padesát kroků za ním jel domýšlivý, nadutý lokaj, jenž patrně zaujímal mezi služebnictvem neméně význačné postavení než jeho pán mezi šlechtici. Krásný jinoch v okně hostince, nepochybně příliš mladý, aby mohl klidně přihlížet podobné scéně, jež se zde připravovala, se chvěl při pomyšlení, že oba nic netušící krasavci mají být pravděpodobně uvítáni střelbou z mušket. V jeho nitru se odehrával prudký boj mezi nesmělostí jeho věku a láskou k bližnímu. Zvítězila láska k bližnímu, a když jezdec míjel dveře krčmy, aniž na ně pohlédl, mladý muž podlehl neodolatelnému duševnímu hnutí, naklonil se z okna a zavolal: "Holá, pane, zastavte! Musím vám říct něco důležitého." Při zvuku tohoto hlasu jezdec pohlédl vzhůru. Uviděl v okně mladého šlechtice. Zastavil koně jediným trhnutím uzdy, které by dělalo čest i nejlepšímu štolbovi. "Nezastavujte, pane!" upozorňoval mladý muž. "Jen pojeďte nenucené ke mně, jako byste mě znal už dávno." Jezdec okamžik váhal. Když však viděl, že má co do činění se šlechticem jemných způsobů a krásného obličeje, smekl klobouk a s úsměvem se přiblížil k oknu. "Jsem vám k službám, pane." "Popojeďte ještě blíže, pane!" volal neznámý z okna. "To, co vám chci sdělit, nelze říct nahlas. Dejte klobouk na hlavu, protože se musíme chovat, jako bychom se znali a vy jste mě přijel navštívit do této krčmy."

17 "Já však nechápu, pane...". "Hned pochopíte. Dejte klobouk na hlavu... Dobrá, přibližte se ještě více... ještě. Podejte mi ruku... Tak! Velice mě těší, že vás vidím. A teď neodjíždějte z této krčmy, jinak jste ztracen." 'v' ; "Co se děje? Skutečně mě lekáte," řekl s úsměvem jezdec. "Ubíráte se do toho domku, kde svítí světlo, že ano?" ; Jezdec sebou trhl. "Ale na cestě k tomu domu číhají v záhybu silnice v hustém křoví čtyři ozbrojení muži." "Ach!" zvolal jezdec a upřel oči na bledého jinocha. "Opravdu? Jste si tím jistý?" "Viděl jsem je postupně přijíždět, seskakovat z koní a ukrývat se jedny do křovin, druhé za skalisko. Když jste vyjel z vesnice, slyšel jsem, jak nabíjejí muškety." "Dobrá," řekl jezdec a zvážněl. "Ano, pane, je to tak, jak jsem vám řekl," pokračoval mladý muž. "Kdyby bylo jasněji, viděl byste je odtud a možná i poznal." "Ó, nepotřebuji je vidět," řekl jezdec, "vím dobře, kdo jsou ti muži. Ale kdo vám pověděl, pane, žejdu do toho domu a že číhají na mě?" "Uhodl jsem to.",. A"Jste roztomilým Oedipem, děkuji vám! Chtějí mě tedy zastřelit? A kolik jich je na tu pěknou operaci?" "Čtyři, z nichž jeden se zdá být vůdcem." "Ten vůdce je o mnoho starší než ostatní, že ano?"? f "Pokud jsem to mohl odtud rozeznat, ano." ;c "Kulatých ramen?" "Kulatých ramen, s bílým pérem na klobouku a modrým pláštěm. Jeho gesta jsou vážná, pánovitá." "Ano, to je vévoda ďépernon." "Vévoda ďépernon?" vykřikl mladý šlechtic. "Vypravuji vám zde svoje záležitosti," smál se jezdec. "Nemám to ve zvyku, ale prokázal jste mi tak velkou službu, že u vás dělám výjimku. A jak byli oděni ti, kteří ho provázeli?" "Do šedých kazajek."

18 "Ano, to je jeho tělesná stráž." ;!:..' ;.. :.'', "Dnes se z ní stali biřici." "Jsem vám nesmírně zavázaný. A víte, co byste měl nyní udělat?" "Ne, ale povězte m i to a já vám to předem slibuji." v "Jste ozbrojen?" < "Ale... Ano! Mám svůj kord." "Máte lokaje?" "Samozřejmě. Ale poslal jsem ho naproti k někomu, koho očekávám." "Nuže, měl byste mi pomoct." "V čem?" "Abychom dali těm darebákům na pamětnou a donutili je i s jejich vůdcem prosit o milost." "Zbláznil jste se, pane?" zvolal mladý muž s přízvukem, který dokazoval, že nemá na podobnou výpravu nejmenší chuť. "Prosím vás o odpuštění," omlouval se jezdec. "Zapomněl jsem, že se vás ta věc netýká." Potom se obrátil ke svému lokaji, jenž zarazil koně v předepsané vzdálenosti, když viděl, že se jeho pán zastavil. "Castorine, pojď sem!" volal. Současně sáhl na pouzdra u sedla, aby se přesvědčil, že tam jsou pistole. "Ach, pane," zvolal mladý šlechtic a vztáhl ruku, jako by ho chtěl zadržet, "proboha, nevydávejte se do nebezpečí! Vejděte raději do krčmy, abyste tomu, jenž na vás čeká, nedal příčinu k podezření. Nezapomeňte, že jde o čest ženy." "Máte pravdu," odpověděl jezdec, "ačkoli v této záležitosti nejde o čest, ale o blahobyt. Příteli Castorine," obrátil se k sluhovi, jenž se na jeho rozkaz přiblížil, "zatím nepojedeme dále." "Cože?" zvolal lokaj neméně zklamaný než jeho pán. "Co to říkáte?" "Říkám, že slečna Francinetta nebude mít dnes večer to potěšení vidětvás, protože zůstaneme na noc v hostinci,u zlatého telete'. Vejděte dovnitř, objednejte večeři a dejte přichystat lůžka." A jelikož jezdec nepochybně pozoroval, že se Castorine chystá něco namítat, provázal svá poslední slova pohybem hlavy, který nepřipouštěl další námitky. Castorine tedy zmizel za dubovými dveřmi, aniž se odvážil pronést jediné slovo.

19 Jezdec ho sledoval očima a pak se jakoby náhle rozhodl. Seskočil z koně, vešel za lokajem a dvěma skoky se ocitl v prvním patře. Jakmile ho viděl šlechtic vcházet do dveří, překvapením a úzkostí sebou trhl, ale příchozí si toho pro tmu nevšiml. "Zachránil jste mi život," řekl jezdec, vesele přistoupil k mladíkovi a srdečně mu stiskl ruku, jež mu nebyla podána. "Ach, pane, vy přeháníte službu, kterou jsem vám prokázal," odpověděl mladý muž a o krok ustoupil. "To je přílišná skromnost. Je to tak, jak jsem řekl. Znám vévodu, je po čertech brutální. Vy jste však vtělený bystrozrak, jste fénix křesťanské lásky. Povězte mi, prosím, když už jste tak roztomilý a soucitný: šel jste ve své úslužnosti tak daleko, že jste snad poslal do toho domu výstrahu?" "Do kterého domu?" "Pardieu, do domu, kam jsem se ubíral a kde jsem očekáván." "Ne," odpověděl mladík, "přiznávám se, že jsem nato ani nepomyslel, a ostatně, i kdybych si na to vzpomněl, neměl jsem k tomu prostředek. Přijel jsem před dvěma hodinami a nikoho tu neznám." "Ach, k čertu!" zvolal jezdec znepokojeně. "Ubohá Nanon! Jen aby se jí nic nestalo." "Nanon? Nanon de Lartigues?" zvolal mladý muž v úžasu. "Vy jste čaroděj!" řekl jezdec. "Vidíte číhat v záloze ozbrojené muže a uhodnete, co chtějí. Vyslovím před vámi křestní jméno a vy uhodnete příjmení. Bud mi to ihned vysvětlíte, nebo vás udám a parlament v Bordeaux vás odsoudí k smrti upálením." "Připustíte, že to v tomto případě není velké umění. Mluvil jste o vévodovi ďépernon jako o svém sokovi, a tak je zřejmé, že když vyslovíte jméno,nanon', musí to být Nanon de Lartigues, ta krásná, bohatá a duchaplná žena. Říká se, že vévodu očarovala a vládne místo něho, proto je v celé Guyenne stejně nenáviděna jako on... A vy jste šel k té ženě?" zeptal se s výčitkou v hlase. "Přiznávám se, že ano. Pokud jsem ji už jmenoval, neodvolám to. Nanon je ostatně neuznávána a pomlouvána. Je to rozkošná žena, věrná svým slibům, pokud ji to těší, a zcela oddaná tomu, koho miluje, pokud ho miluje. Měl jsem s ní dnes večeřet, ale vévoda nám to překazil. Chce té, abych jí vás zítra představil? Vévoda se přece musí, u všech ďasů, vrátit do Agenu!" "Děkuji," odpověděl suše mladý šlechtic. "Znám slečnu de Lartigues jen podle jména a nepřej i si ji poznat jinak." "Nejednáte správně, morbleu! Nanon je děvče, které je dobře znát ze všech stran."

20 Mladý šlechtic svraštil čelo. "Ach, pardon," omlouval se udivený jezdec. "Myslel jsem si však, že ve vašem věku..." "Zajisté, v mém věku se obyčejně takové návrhy přijímají s radostí," pospíšil si mladík napravit špatný účinek své přísnosti. "Přijal bych jej s povděkem, kdybych se zde mohl zdržet a nemusel ještě této noci odjet." "Přísahám, že vás odtud nepustím, dokud se nedozvím, kdo je ten roztomilý kavalír, jenž mi tak šlechetně zachránil život." Šlechtic okamžik váhal a pak řekl: "Jsem vikomt de Cambes." "Ach!" zvolal jezdec. "Slyšel jsem o rozkošné vikomtese de Cambes, které patří velké statky v okolí Bordeaux a jež je princezninou přítelkyní." "To je moje příbuzná," dodal rychle mladík. "Blahopřeji vám k ní, vikomte, protože se říká, že sejí žádná nevyrovná. Doufám, že nás seznámíte, až se k tomu naskytne příležitost. Jsem baron de Canolles, kapitán navailleského pluku, jemuž vévoda ďépernon udělil na přímluvu slečny de Lartigues dovolenou." "Baron de Canolles?" zvolal vikomt a pohlížel na šlechtice s nemalou zvědavostí, kterou v něm probudilo to jméno, v té době pověstné milost nými dobrodružstvími.,.,.,,, "Vy mě znáte?" tázal se baron. ',>..' ;?> ; ".Pouze podle pověsti.", "Podle špatné pověsti, že? Co chcete? Všichni se řídíme svou povahou a já miluji bouřlivý život." "Můžete si žít, jak se vám líbí," odpověděl vikomt. "Dovolte mi však poznámku." "Jakou?" "Tam je kvůli vám strašlivě kompromitována žena a vévoda sejí možná za svoje dnešní zklamání pomstí." "Hrome! Myslíte?" "Zajisté. Třebaže je slečna de Lartigues... lehká žena, přece jen je to žena. Vy jste ji kompromitoval, je tedy na vás, abyste se postaral o její bezpečnost."

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Viktor Dyk Krysař Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dyk, Viktor Krysař / Viktor Dyk ; [ilustrovala Nela Vadlejchová]. -- V Tribunu EU vyd.

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 7 3 4 0 2 Alfred de Musset Gamiani

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Ve webovém prohlížeči by měla být načtení nějaká neutrální stránka, například Google. Dobrý den. Jmenuji se a budu

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. August Manz

Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. August Manz Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených August Manz Špatný zvyk lidí, zkřivit a strhávat dolů všechny pojmy z vysokého a duchovního do všedních hlubin své pozemské všednosti učinil i toto slovo Ježíše

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

Jak si splníš Nováčkovskou zkoušku? Já a skauting

Jak si splníš Nováčkovskou zkoušku? Já a skauting Nováčkovská zkouška Jak si splníš Nováčkovskou zkoušku? Nováčkovská zkouška, po jejímž složení budeš právoplatně patřit do naší velké skautské rodiny, má čtyři části. V každé narazíš na body a úkoly, v

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

během pobytu tady? myslím, světu.

během pobytu tady? myslím, světu. Když dáte během pobytu tady? Proto se musím někdy do televize nové video svět ho předtím ještě nikdy neviděl a oni se na něho dívají já pak ztratím 10 milionů bodů za minutu, zatímco lidé, diváci, ať jsou

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

4. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O LIBUŠI

4. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O LIBUŠI 4. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O LIBUŠI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Už víme, že naši předkové mívali často různé různice, to znamená rozepře, hádky, spory, vády a rozmíšky. Panovník je musel

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz O CESTOVNÍ KANCELÁŘI Znal jsem jednoho postaršího psího krále. Měl jediného syna Rafovana a ten se pořád neměl k ženění. Takhle zjara už to otce naštvalo a povídá: Jak tak na tebe koukám, mládenče, žádná

Více

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Více

Kapitola první: Neobvyklý případ

Kapitola první: Neobvyklý případ Kapitola první: Neobvyklý případ Jmenuji se Adrian Les a už více než 12 let jsem soukromý detektiv. Za tu dobu jsem se stal dosti uznávaným a nouzi o práci jsem opravdu neměl. Ve spolupráci s policií jsem

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Vysoká pec ve vašem nitru

Vysoká pec ve vašem nitru Obsah Předmluva... 7 Úvod... 10 Chcete-li objevit své pravé Já, já musí zemřít... 19 Vysoká pec ve vašem nitru... 49 Jak nechávat vše plynout a pozorovat... 80 Jak kráčet beze stop... 95 Mysl: velká pokladnice

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Lord Rolf Bunberley, zpustlý syn hradního pána, měl neproniknutelnou tvář a pověst hazardního hráče a třetím mužem byl takřka inventář hradu,

Lord Rolf Bunberley, zpustlý syn hradního pána, měl neproniknutelnou tvář a pověst hazardního hráče a třetím mužem byl takřka inventář hradu, Úterý, 12.září Cestu, která vedla z Bethu do Crom ho by Tcheye, jsme museli ujít pěšky. Původně jsme trasu chtěli urazit drožkou, ale kočí se po Holmesem nabídnutém spropitném urazil a odjel. Cestu, dlouhou

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

Ahoj deti, Uvidíme, jak ti to půjde. A tak jsem tady.

Ahoj deti, Uvidíme, jak ti to půjde. A tak jsem tady. POSÁZAVSKÉ KUKÁTKO ANEB JAK SE STAVEL HRAD Ahoj deti, rád bych se vám všem představil. Jsem malý skřítek, šibal všech šibalů a věčný neposeda. Protože jsem se narodil v lese ze ztraceného kukaččího vajíčka,

Více

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy:

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy: POMÓC, OBLUDA!!! Úvod: Toto dobrodružství je určeno pro začínající hráče mezi 1-2 úrovni. Text psaný takto: je určen jen pro PJ. Text psaný takto: je určen pro hráče. Příchod do vesniničky Cilkular: Družina

Více

Tajemství ukryté v pohledech - 12. část (fotografie z Boleradic)

Tajemství ukryté v pohledech - 12. část (fotografie z Boleradic) Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/tajemstvi-ukryte-v-pohledech-12-cast-fotografie-zboleradic) Tajemství ukryté v pohledech - 12. část (fotografie z Boleradic) 1. 11. 2008 Marta Dnešní příspěvek

Více

JDE O TO, JAK SE DÍVÁTE; NE O TO, CO VIDÍTE.

JDE O TO, JAK SE DÍVÁTE; NE O TO, CO VIDÍTE. 3. kapitola JDE O TO, JAK SE DÍVÁTE; NE O TO, CO VIDÍTE. První zákon kritického zaměření pozornosti: Naše nejnovější zážitky ovlivňují to, na co zaměřujeme svou pozornost, ať se nám to líbí nebo ne. 35

Více