Dobrovolníci: Pomoc, ale i dobrý pocit ze života

Transkript

1 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 12/2012 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Dobrovolníci: Pomoc, ale i dobrý pocit ze života strana 8 13

2 Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: vecom@vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

3 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 3 Editorial Obsah Dozráváme Jihočeský Tábor má pětatřicet tisíc obyvatel a čtyři desítky zařízení, kde dobrovolníci pomáhají dětem, osobám s postižením a seniorům. Je to hodně, nebo málo? Existuje hned dvojí odpověď. Vzhledem k tomu, že v roce 1999 se v Česku označilo za dobrovolníky, tedy ty, kteří za pomoc jiným nepožadovali odměnu, 816 tisíc osob a v roce 2007 už to bylo přes 1,2 milionu (jejich počet nadále roste), jde o nesporný posun společnosti kupředu. V porovnání s USA, kde se dobrovolnictví věnuje 27 procent lidí, a Velkou Británií, kde je to zhruba třetina dospělých, jsou ale počty domácích dobrovolníků relativně nízké. Důležité však je, že podle průzkumu agentury STEM jsou tři čtvrtiny českých dobrovolníků mladší 34 let a nejvíc, zhruba třetina, je jich z řad studentů. Nejde tedy o žádný výkřik, náhlé vzedmutí zodpovědnosti vůči potřebným, ale nadlouho (chtělo by se napsat natrvalo) nastavený trend. Je to jako se životní úrovní. Podle agentury STEM s ní bylo před osmi lety v Česku spokojeno 54 procent lidí, nyní již 58 procent. I přesto, že mezitím vzrostly ceny benzinu, potravin a energií. I tak ale Češi, Moravané a Slezané po hospodách, mezi kamarády a v zaměstnání především hudrají. Mnozí dokonce svůj protest dost problematicky vyjádřili tím, že nešli k říjnovým volbám do krajů a Senátu. A dali tak prostor těm, kteří naopak k volbám chodí disciplinovaně, ať je režim jakýkoliv. Je samozřejmě bolestivá představa, že v Česku do politiky stále ještě vstupují někteří jen proto, že v ní lze rychleji a snáze zbohatnout. Už naši předci ale přece zjistili, že sako umí nosit teprve třetí generace. Nezbývá tedy než tomu věřit a každý sám za sebe kultivovat své okolí. Důkazů, že se to vyplatí a že naše společnost i přes různé kotrmelce přece jen dozrává, je hodně. Věnujeme se jim a ne náhodou v čase předvánočním v tématu o dobrovolnictví, které je toho jasným důkazem. Jihočeský Tábor je totiž jen jedno z mnoha měst, kde mají komunitní plán sociálních služeb vymyšlený na několik let dopředu. Přeji vám inspirativní čtení a hezké svátky. Jindřich Štěpánek Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek ( jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků ( zdenek.jirku@muzes.cz), Pavel Hrabica ( pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek ( radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch ( jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová ( katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, Praha 1 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN Toto číslo vychází v prosinci Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Dobré zprávy Sexualita a vztahy lidí s postižením Galerie draka není na draka Mezinárodní den lidí s postižením Koncert proti konci světa Adventní koncerty 4 5 Anketa Využíváte ve své činnosti služeb dobrovolníků? A jaké s nimi máte zkušenosti? 6 Téma: Dobrovolníci Olga Sozanská: Nadšení není kvalifikace 8 10 Kdo nahrazuje stát v USA Nejde o žádnou náhražku 12 Moc milá Martina Móda pro vozíčkáře Manekýnka na vozíku Kalhoty s ušima Příklad pro ostatní Když okolí není lhostejné Výtvarníci konta bariéry Jaroslav Róna: Život potřebuje tajemství Nové zahraniční technologie Doktor robot Tip na výlet Kam za adventní atmosférou Poradna Nezapomeňte si vyměnit parkovací průkaz! 28 Platnost průkazů ZTP a ZTP/P nelze prodlužovat 29 AUTO-MOTO Hyundai i30 kombi: doplňky pro řidiče s handicapem Vánoční soutěž 32 Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Byl to úspěšný rok 33 SENSEN První celostátní setkání klubů 34 Vaše fotografie Hry se světlem 35 Na cestách Belgií bez bariér Křížovka Shakespearův výrok 38 Olga Sozanská: Nadšení není kvalifikace str. 8 Manekýnka na vozíku str. 14 Hyundai i30 kombi: doplňky pro řidiče s handicapem str. 30 Belgií bez bariér str. 34 Partneři redakce:

4 4 Dobré zprávy Sexualita a vztahy lidí s postižením Obecně prospěšná společnost Pohoda nabízí od 9.00 jednodenní kurz Sexualita a vztahy lidí s postižením 1. Lektorem je Petr Eisner. Osmihodinový kurz probíhá formou workshopu, který je prokládán teoretickými bloky. Počet účastníků kurzu je šest až deset (sudý počet je podmínkou). Cena kurzu činí 1250 Kč. Místem konání je Roškotova 6, Praha 4-Braník. Kurz je určen všem pracovníkům poskytujícím sociální služby dospělým nebo dospívajícím lidem s postižením. Všem pracovníkům, kteří mají svou prací a přístupem vytvářet prostor pro vyjádření a naplnění sexuality svých klientů. Pracovníkům, kteří chtějí umět své klienty bezpečně podpořit a informovat v otázkách sexuality. Od účastníků se očekává aktivita, serióznost a otevřenost. Absolventi obdrží tištěné materiály shrnující hlavní teorii kurzu. Pohoda, o. p. s., byla založena v roce 2009 občanským sdružením Pohoda, které už čtrnáct let poskytuje sociální služby lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Za tuto dobu se v organizaci podařilo nashromáždit hodně praktických zkušeností v práci, která měla a má za cíl umožnit klientům žít úplně obyčejný život. Přihlášky a více informací naleznete na Kurz poradí, jak klienty s postižením vhodně poučit o sexu. Foto: Ladislav Polnický Galerie draka není na draka Výškově členitý prostor galerie propojují nájezdy. Foto: archiv Od listopadu se může Trutnov, brána do Krkonoš, pochlubit další galerií. Vedle moderních výstavních prostor v multifunkčním centrum Uffo byla před koncem roku otevřena nová Galerie draka, která by měla být dalším kamínkem do dračí symboliky tohoto východočeského města. Drak jako hlavní symbol Trutnova je kostrou expozice, která bude průběžně doplňována např. autorskými čteními, výtvarnými dílnami, menšími výstavami, přednáškami a hudebními pořady. Ač je situována do sklepních prostor bývalé základní školy, je uzpůsobena tak, aby měli přes speciální plošinu přístup i lidé na vozíku a zájemci o umění se sníženou schopností pohybu. Vnitřní prostory mají sice nestejnou výšku jednotlivých výstavních ploch, jsou ale propojeny spojovacími bezbariérovými chodníčky. Potěšitelnou informací je, že tento společný projekt českého Trutnova a polské Lubawky, pojmenovaný Kulturní setkání na česko-polské hranici, bude díky přispění evropských fondů a spoluúčasti města pro příštích pět let přístupný zdarma. Mezinárodní den lidí s postižením Od roku 1981 určilo Valné shromáždění Organizace spojených národů 3. prosinec za Mezinárodní den lidí s postižením. Měl by přispět k plnění závazku mezinárodního společenství zvyšovat míru integrace osob s postižením prostřednictvím zrovnoprávňování jejich ekonomických a společenských příležitostí a jejich účasti na rozhodování. Dále by měl být tento den příležitostí pro vlády, organizace a veřejnost, aby se zaměřily na svobodu a potenciál lidí s handicapem. Osoby se zdravotním postižením tvoří odhadem 15 procent světové populace. Téměř Koncert proti konci světa Občanské sdružení Tap ve spolupráci se Zaostřeno, o. p. s., pořádají celostátní benefiční akci Koncert proti konci světa. Uskuteční se , tedy v předvečer údajného konce světa. Těšit se můžete na 12 kapel z celé České republiky, které paralelně vystoupí v Praze (Incheba aréna), Brně (Klub Fléda) a Ostravě (Centrum Plynojem). Z účinkujících jmenujme například skupiny Buty, Chinaski, Mňága a Žďorp nebo pořádající The Tap Tap. Přímý přenos bude k vidění v České televizi. Výtěžek koncertu se použije na technické vybavení bezbariérového vzdělávacího centra Studeo. Program a další podrobnosti najdete na internetové stránce cz/#!program. The Tap Tap chtějí pozitivní energií odvrátit konec světa. Foto: archiv o. s. Tap jedna pětina z nich se potýká s výraznými problémy. Často jsou předmětem stigmatizace a diskriminace. Nezřídka žijí na okraji společnosti, často se potýkají s chudobou a nemohou najít zaměstnání. A co víc, bývají ve velké míře vyloučeni z občanského a politického rozhodování ohledně záležitostí, které se jich bezprostředně týkají. V České republice žije se zdravotním handicapem přibližně každý desátý občan. Více informací k Mezinárodnímu dni lidí s postižením na www. osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava. php?id=541

5 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 10/ Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 10/2012 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11/ Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 10/2012 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5 Z redakční pošty Adventní koncerty I na letošní rok připravila Česká televize sérii charitativních Adventních koncertů spojených s veřejnou sbírkou. Diváci je mohli sledovat poprvé v roce Za tuto dobu sbírka pomohla 85 neziskovým organizacím a rozdělila přes 145 milionů Kč. Neodmyslitelnou součástí koncertů je i moderátorská trojice Taťána Fischerová, Marta Kubišová a Jan Kačer. O tom, které organizace budou v rámci 22. ročníku podpořeny, se rozhodlo už na jaře. Bylo doručeno přes sto žádostí a z nich byly odbornou komisí vybrány čtyři projekty se tak na ČT1 odehraje koncert pro občanské sdružení APPN z Prahy, pro občanské sdružení Hvězda ze Zlína, pro občanské sdružení Ratolest Brno a pro Sdružení Neratov. Adventní koncerty uvidí diváci již tradičně v přímém přenosu a budou moci telefonicky nebo prostřednictvím DMS finančně přispět na činnost vybraných organizací a jejich projektů. Zaslouží víc než jen blahopřát. Sociální firma Chrpa v Krnově získala jako první nezisková organizace v Moravskoslezském kraji ochrannou známku Práce postižených. Práci tam našlo 19 zaměstnanců s postižením. Kontakt: chrpa@sdk.cz, tel. č Praktické zejména pro neslyšící. Nová verze programu NEWTON Dicta - te 3 firmy Newton Technologies a Technické univerzity Liberec dokáže pomocí aplikace hlasové technologie přepsat do počítače téměř bezchybně slovní projev. Umožňuje také hlasem ovládat domácí spotřebiče. Pro jedničky na vozíku. Školní budova v Boskovicích je od 8. října vybavená výtahem. Žáci se zdravotním handicapem se dostanou do učeben bez problémů. Bude tam bezpečněji. V Jičíně mají na pěti místech zvukové majáčky pro nevidomé a slabozraké. Stejnou techniku pořídila oblastní nemocnice Jičín. Umístila jeden hlasový majáček ke vstupu do areálu nemocnice. Poznejme se navzájem. Den důstojnosti osob se zdravotním postižením je pokračování projektu Osoba se zdravotním postižením mým sousedem. Na Obchodně-podnikatelské fakultě v Karviné o něm diskutovali odborníci, studenti univerzit i děti ze základních škol. V projektu je zapojená také Slezská univerzita v Katowicích a polském Těšíně. Vážení přátelé, moc děkuji za slova Zuzany Špitálské v článku Nebojte se soudu! V životě jsem se setkala s řadou lidí po úrazu, kteří se více či méně úspěšně museli domáhat svých práv. Je dobře, když jim někdo poradí a pomůže. Všichni jsou totiž v těžké životní situaci, hledají sami sebe, a do toho všeho se mají ještě pouštět do nepříjemných soudních tahanic, které by nebyly příjemné ani normálně, natož takhle. Znám bohužel i případy, kdy dotyčný příliš váhal a otálel, takže kvůli promlčení žádnou náhradu už žádat nemohl. Osobně považuji za nehorázné, že se může promlčet nárok náhrady za trvalé následky. Ty se totiž nepromlčí nikdy, vozík těm postiženým lidem zůstane bez ohledu na zákonné lhůty. S pozdravem Kamila Stříbrná, Ostrava Vážená paní Stříbrná: I my děkujeme za vaše slova, ze kterých je cítit upřímný zájem o tuto problematiku. Věříme a doufáme, že i my přispíváme svou troškou do mlýna ke zlepšení informovanosti o právech lidí s postižením. (red) Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8 Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8 Milá redakce, tak jsem si na vašich stránkách v Poradně se zájmem přečetl o skartách a teď se bavím při sledování zpravodajství. To, co se děje na MPSV, je jen další kamínek do mozaiky obrazu naší současné společnosti. Smlouvy místo ministra podepisuje náměstek, který pak jde do vazby a čelí žalobě. Ministerstvo slibuje bance věci, které nemůže dodržet, pokud by mělo dodržet sliby dané příjemcům dávek atd. Ministr raději odstupuje, ale dostane dost času na zametání stop. Vzhledem k vaší periodicitě se můžeme v příštím čísle Můžeš dočkat ještě dalších překvapení. Raději pište o životních příbězích obyčejných lidí, ty má alespoň smysl číst. S pozdravem váš čtenář Ondřej Lukáč, Jihlava (Dopis byl redakčně upraven a krácen) Vážený pane Lukáči, jelikož jsme měsíčník, opravdu se do vydání dalšího čísla může odehrát ledacos. Situaci na MPSV vyhodnotí příslušné orgány činné v trestním řízení. Na výsledek si budeme muset všichni počkat. Výrok o zametání stop je váš názor, který jsme nechtěli cenzurovat, a ponecháme ho bez komentáře. Vyjádříme se však k výzvě, abychom psali jen o příbězích obyčejných lidí. Pokud to máme chápat jako návrh, abychom nepsali v Poradně o legislativě, tak vás asi zklameme. Většina čtenářů od nás totiž žádá právě informační servis na poli novinek v zákonech. Přestože se někomu nová nařízení nemusejí líbit, měli bychom o nich všichni vědět. A informace jsou třeba tím spíš, že předpisy se stále mění. (red) Vážená redakce, ráda bych panu Musílkovi a paní (nebo slečně) Markové položila otázku, jestli si nemyslí, že článek o bezbariérových hřbitovech už je trochu za hranicí dobrého vkusu? Myslím, že mám smysl pro humor, ale tohle se mi nelíbilo, přestože jinak váš měsíčník čtu velmi ráda. S pozdravem Marie Kolínová, Pardubice Vážená paní Kolínová, já ani paní Marková jsme se nechtěli nikoho dotknout. Pokud se tak stalo, omlouváme se. Náš text je nutno brát s notnou dávkou nadsázky a smyslem pro černý humor. Chápeme, že někdo to může vidět jinak. Ale myslím, že jsme nepřekročili hranice, které by překročeny být neměly. Nevylučuji však, že relativní milník jménem dobrý vkus jsme mohli z určitého úhlu pohledu po cestě minout. Radek Musílek Dobrý den, díky za tip, jak by měla vypadat vhodná garáž pro vozíčkáře. Zrovna se chystám stavět rodinný dům, tak se hodí každá inspirace v tomto ohledu. S pozdravem váš fanoušek na vozíku Jindřich Sýkora Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem, ordinoval bych poezii strana 18 Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8 Vážený pane Sýkoro, držíme palce, ať se dílo podaří! My i naši čtenáři si jistě rádi přečteme o výsledku, až bude dům hotov. Neváhejte se s námi podělit o své zkušenosti a nápady ze stavby bezbariérového domu. (red) Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, Praha 1.

6 6 anketa / dobré zprávy Ing. Dagmar Hrubcová Lékořice Centrum podpůrné péče Thomayerova nemocnice Praha Program Dobrovolníci v nemocnici realizujeme od září Smyslem je psychická podpora pacientů a zpříjemnění pobytu. Přibližně 80 dobrovolníků každý týden dochází za pacienty na dětská oddělení i na oddělení pro dospělé. U lůžek dlouhodobě ležících pacientů působí dobrovolník jako společník, s dětmi si dobrovolníci hrají, kreslí, čtou jim, věnují se tvořivým činnostem. Pro jednorázové akce a občasnou výpomoc registrujeme dalších 159 dobrovolníků. Díky podpoře managementu nemocnice a dobré spolupráci s personálem si program získal v nemocnici pevné místo. Je potěšující, že zájem o dobrovolnickou činnost narůstá. Mladší dobrovolníci z důvodů změn v osobním životě zůstávají kratší dobu, dobrovolníci ve středním věku či svižní důchodci jsou dobrovolnickými stálicemi. Naše zkušenosti s dobrovolníky jsou ty nejlepší. Jsme jim vděčni za to, že volný čas věnují pacientům a přinášejí na oddělení čerstvý vítr. Tomáš Krejčí Arcidiecézní charita Brno, koordinátor dobrovolníků Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem jak občanské společnosti, tak i neodmyslitelnou součástí služeb Oblastní charity Brno. Tím, že dobrovolník není vázán žádnými profesními povinnostmi a přichází do organizace zvenku, významným způsobem doplňuje péči o naše klienty. Jedním z přínosů je zpětná vazba získaná prostřednictvím rozhovorů. Dobrovolníci jsou nejčastěji studenti brněnských středních a vysokých škol. Máme i zahraniční dobrovolníky Evropské dobrovolné služby v rámci programu Evropské unie nazvaného Mládež v akci a dobrovolníky z německé organizace mírového hnutí ASF. Největší měrou se dobrovolníci podílejí na zkvalitnění volného času našich klientů, pomáhají při zajišťování charitních akcí pro veřejnost, s údržbou zahrad a domů, ve kterých poskytujeme naše služby. Jsou zásadní součástí Tříkrálové sbírky, brněnské Akce cihla a Stromu splněných přání. Využíváte ve své činnosti služeb dobrovolníků? A jaké s nimi máte zkušenosti? Petr Machálek Ratolest Brno Dobrovolnictví má v Ratolesti dlouholetou tradici. Začala vznikem organizace a pokračuje prostřednictvím dobrovolnického centra. Hlavní snahou centra je propojit zájemce o dobrovolnictví a organizace, které mají chuť zapojit dobrovolníky do své práce. Kromě vysílání dobrovolníků do jiných organizací spolupracujeme s dobrovolníky v rámci Ratolesti. Velkou roli hrají například v sociálně aktivizačním programu pro rodiny s dětmi, kdy dobrovolník je partnerem pro trávení volného času a vrstevnickým vzorem konkrétnímu dítěti. V současnosti se dobrovolníci zapojují do klubu Pavlač a podílejí se na realizaci volnočasových i jiných aktivit pro děti a mládež ze sociálně vyloučené lokality nebo pomáhají s rozjezdem fundraisingových aktivit. Pomoc dobrovolníků v Ratolesti Brno vnímáme jako velmi přínosnou jak pro klienty, tak pro pracovníky samé. Linda Sochorová SVĚTLO PRO SVĚT Light for the World, o. s. Dobrovolníky se snažíme využívat co nejvíce. Jednak nám pomáhají při různých kulturních a společenských akcích, jichž se účastníme především v letních měsících. Jedná se o letní hudební festivaly v rámci projektu Hudbou proti slepotě. Dále se snažíme o navázání dlouhodobější spolupráce, při níž využíváme jejich schopností a znalostí. Nejčastějším tématem spolupráce je především propagace naší organizace. Vesměs máme s dobrovolníky pozitivní zkušenosti, jen výjimečně se nám stalo, že jsme spolupracovali s někým, kdo měl o dobrovolnické činnosti naprosto odlišné představy. Mohu konstatovat, že mezi mladými lidmi se najde mnoho zajímavých osob motivovaných pomáhat, je na ně spolehnutí, často přicházejí se zajímavými nápady a jsme velmi rádi, že nás podle svých možností a schopností podporují. Kdyby tak jezdily na všech tratích! Vlakové jednotky FLIRT z nové řady LEO Express jsou nízkopodlažní a vybavené výsuvnými nástupními plošinami. V blízkosti vstupních dveří je pamatováno na dvě místa pro vozíky, toalety jsou bezbariérové. Sáhnout divočákovi na zoubek? Destinaci zajímavou pro nevidomé návštěvníky Šumavy chce mít Správa národního parku. Chystá areál, kde se budou moci seznámit hmatem s některými zde žijícími zvířaty. Možná tip pro příští léto. Střelecký ostrov v Praze se po dokončení revitalizace stane díky výtahu přístupný i pro návštěvníky vozíčkáře. Průvodce to má gratis taky. Vstup zdarma do městského bazénu v Plzni na Slovanech zůstává zachovaný pro imobilní a držitele průkazek ZTP/P. Asi je na ně spolehnutí Firmou roku Plzeňského kraje je v letošním roce společnost Systherm. Zaměstnává také lidi s postižením. Kontakt: info@ systherm.com. Slibují aktivizační služby. Denní stacionář v Centru služeb v Rožnově pod Radhoštěm může využívat deset seniorů nebo osob se zdravotním handicapem. Více informací na: Nabídne také poradenské služby. Senior Point pro seniory a osoby se zdravotním postižením je od 7. listopadu otevřen v třebíčské radnici. Je zamýšlen jako místo pro setkávání lidí ve věku od 55 let výše. Kraj na ně věnoval Kč. Lidem s těžkým zdravotním postižením v Pardubickém kraji bylo předáno zdarma 400 euroklíčů k eurozámkům, jimiž jsou osazeny některé veřejné toalety pro vozíčkáře. (nouz)

7 Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Předplaťte si časopis Předplatné na dva roky se slevou za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč. Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 9/2012 Plavci s handicapem zářili ve Strakonicích strana 18 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 10/2012 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11/2012 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem, ordinoval bych poezii strana 18 Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje herec, básník, dramatik a režisér, který vystavuje na 11. aukčním salonu výtvarníků Konta BARIÉRY své obrazy? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Hana Okálová z Prahy 5. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku! Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty

8 8 Téma: Dobrovolníci Olga Sozanská: Nadšení není kvalifikace Největší dobrovolnická organizace Hestia u nás pracuje už čtrnáct let. Její zkušenosti i výsledky akademických výzkumů ukazují, že se podstatně zvyšuje zájem o dobrovolnictví. Potřebují je rodiny, zdravotnická a sociální zařízení, azylové i dětské domovy, chráněná pracoviště, obce, všichni, kdo by rádi zlepšili a rozšířili péči. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Chci pomáhat. Co mám udělat? Můžete osvědčené organizaci dát peníze. Je to jednoduchý a efektivní krok. Pokud chcete pomáhat svou prací a svým časem, je to složitější. Každé občanské sdružení nebo jiná organizace, které berou svou práci vážně, si dobrovolníky pečlivě vybírají. Nebo by měly vybírat. Nedávný výzkum, který za našeho přispění dělala Univerzita Karlova, jasně ukázal, proč se o tuto aktivitu lidé hlásí. Na prvním místě je morální postoj; lidé pokládají pomoc a solidaritu za zcela přirozenou a důležitou pro svůj dobrý pocit ze života. Zde sehrává důležitou roli dosavadní výchova, atmosféra v rodině a nejbližším okolí nebo třeba náboženské přesvědčení, případně i pocit dluhu, který je třeba splatit jiným. Taková motivace je vítaná a vede k dobrým výsledkům. Velké procento tázaných také uvádí, že dobrovolnictví je pro ně možností setkat se s jinými lidmi, vyzkoušet nové věci, něco se naučit. Samozřejmě jsou i takoví, kteří si zkoušejí v dobrovolnictví řešit svůj vlastní problém, neuspokojivé vztahy, a třeba i touhu ovládat jiné, měnit jim život, doslova je řídit. Až bude dobrovolnictví rozšířenější, je možné, že podobných lidí bude přibývat. Od roku 2000 vzrostl za sedm let počet dobrovolníků o třetinu. Hestia má letitou praxi ve výběru adeptů na tuto práci. Kolik jich odmítáte proto, že jejich motivy nejsou přijatelné? Záleží pro jakou činnost. Pokud jde o vztah jeden pro jednoho jako v našem programu 5P, jsme velmi přísní. Ovšem stejně důležitá je situace u příjemců pomoci. Když chci využívat dobrovolníky, musím mít jasno, co a koho potřebuji. Senior bude těžko pomáhat vozíčkáři při cestách po městě, ale může skvěle jednou dvakrát za týden pomáhat s učením dítěti, které má potíže se školou nebo s chováním. Studentka asi bude dobrou společnicí mentálně postiženého, s obtížemi ale zvládne ošetřování téměř nehybného stokilového člověka po úrazu. Manažer nějaké firmy může nabídnout zajímavé chvíle skupině seniorů a otevřít jim okénko do světa, ale možná mu bude proti mysli doprovázet starší paní na rehabilitaci. Stovky a tisíce situací vyžadují specifická řešení. Nejhorší pak je, když příjemce nemá pro dobrovolníka přesně definovanou práci, když si ho pořídí proto, že je to v módě. Takže i žadatele dost podrobně prověřujeme a vracíme se k nim, abychom věděli, jak to funguje. Řekla jste móda. Opravdu se stává dobrovolnictví něčím in, jehož přitažlivost zase pomine? Věřím, že ne. Výzkum, o kterém jsem mluvila, prokázal, že se pomoc druhým stává docela normální a trvalou součástí života mnoha lidí u nás. Solidarita už není jen občasný příspěvek do sbírky nebo nákup hraček pro

9 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 9 dětský domov. Lidé si začínají uvědomovat, že citlivý přístup k ostatním má svou cenu i pro ně samé. Od roku 2000 vzrostl za sedm let počet dobrovolníků o třetinu. Kdybychom chtěli argumentovat dnes tolik frekventovanými národohospodářskými čísly, v roce 2007 vykázal Český statistický úřad takto odpracovaných 83 milionů hodin. A oceňme jednu hodinu jen stokorunou. Máme přes osm miliard. Dobrovolnictví a jiné podobné aktivity zkrátka nejsou přechodná móda, ale součást běžného životního stylu. Jako společnost tím dozráváme. Mimo jiné aktivity také pořádáte kurzy koordinátorů dobrovolníků a supervize. Znamená to, že vzniká nová profese? Ano, a je nezbytná. Dobrovolnictví není amatérismus. Dobře vybraní dobrovolníci a dobře připravení příjemci sice nevytvářejí nějaký konkrétní zisk, ale vytvářejí lepší atmosféru, efektivnost jednotlivých činností, a tím i lepší pověst organizace. Placený a kvalifikovaný koordinátor dobrovolníků je už nezbytností. Do této info Co je občanské sdružení Hestia Působí od roku Jeho posláním je rehabilitace, rozvoj a podpora dobrovolnictví. Stále více se mimo vlastní programy (5P, 3G a Kompas) věnuje vzdělávacím a školicím aktivitám, poskytuje metodickou pomoc zájemcům o tuto činnost. Je členem mezinárodních dobrovolnických organizací. práce nepatří lidé, kteří svou činnost berou jako okázalou oběť, a také ne ti, kteří věří jen na nadšení. To je málo. Hestia se postupně stala jakýmsi národním centrem dobrovolnictví. Máte velké kontakty v zahraničí. Jak se na nás v zemích s mnohaletou dobrovolnickou tradicí dívají? Byla jsem dlouho viceprezidentkou naší evropské organizace CEV EUROPEAN VOLUNTEER CENTER. A potvrzuji, že se postupně přibližujeme k úrovni běžné na Západě. Pomáhají i mezinárodní firmy s pobočkami u nás? Dost často ano. My jsme například nyní uzavřeli smlouvu s renomovanou mezinárodní poradenskou firmou KPMG. Její česká pobočka nám pomůže s analýzou a zlepšením řízení naší činnosti, bude hledat významného generálního partnera a uspořádá i sbírku mezi svými zaměstnanci. Pro takovou firmu je to skoro samozřejmost a my se cítíme vedle mezinárodního obra pochopitelně mnohem lépe. Jaká zahraniční zkušenost je u nás okamžitě použitelná? Mít pro jednotlivé projekty důvěryhodné tváře. To není úplná novinka, ale pozor, nejde jen o povolení tisknout si na prospekty

10 10 Téma: Dobrovolníci kdo nahrazuje Ve Spojených státech amerických má dobrovolnictví hluboké kořeny. Je tomu tak především proto, že stát zde tradičně neposkytuje servis, na který jsme zvyklí v Evropě. Bohaté zkušenosti v této oblasti získala ředitelka mezinárodní dobrovolnické iniciativy, Američanka Deborah Rogers. info Kdo je PhDr. Olga Sozanská? Ředitelka občanského sdružení Hestia. Působí v mezinárodních dobrovolnických organizacích. Vystudovaná psycholožka. Léta působila v Manželské a předmanželské poradně v Praze 2. Po válce v Bosně tam se svým manželem, výtvarníkem J. Sozanským, znovu organizovala kulturní život. Její odborné publikace představují základní prameny o této problematice v ČR. populární osobnost. Neprodáváme prací prášky. Patronkou našeho projektu 5P je moderátorka Klára Doležalová. Přihlásila se sama, a když byla na mateřské, posílala nám každý měsíc svůj mateřský příspěvek. Pak se stala tváří projektu 5P, originálního programu dobrovolnické pomoci dětem školního věku, který funguje na principu přátelství a pravidelného setkávání dospělého s dítětem z rodiny, které se z různých důvodů sociálních, ekonomických výchovných, zdravotních a dalších v životě nedaří. Už jsme takhle, dovolím si říci, zlepšili život asi 2500 dětí a Klára nám moc pomáhá. Už jste říkala, že skoro není oblast, kde by dobrovolnictví nemohlo přinést nové kvality. Jaké jsou jeho hranice? Základní omezení je jasné dobrovolnictví není levná pracovní síla. Objednat si dobrovolníky jako náhradu za profesionály nebo na práci, kterou nikdo jiný dělat nechce, je hloupost a také nejlepší cesta, aby vám co nejrychleji utekli. Text: Radek Musílek Foto: Archiv Nadnárodní společnosti obvykle přenášejí kulturu domovské centrály do dceřiných poboček. Takhle se do Česka postupně dostávají aktivity Corporate Social Responsibility (CSR) neboli firemní společenské odpovědnosti. Součástí je i podpora dobrovolnických aktivit vlastních zaměstnanců. Deborah Rogers k tomu říká: Americké společnosti prosazují dobrovolnické aktivity v postkomunistických státech mimo jiné i proto, že si uvědomují politické dopady oslabování sociálních jistot v tomto regionu. Fungují zde komunity Americká společnost má odlišné kulturní podmínky. USA stojí na prosazování individuality. První osadníci z Evropy se mohli spolehnout jen sami na sebe. Často opustili domov, protože hledali svobodu. Mnohdy šlo o pronásledované lidi, třeba pro náboženské přesvědčení. Většina občanů USA proto považuje za správné, že každý má jen to, o co se sám přičinil. Zásahy státu do života vnímají citlivěji než Evropané. Vzpomeňme diskuse o povinném zdravotním pojištění. Prezident Obama byl pro svůj návrh oponenty označen div ne za komunistu. Dovedeme si představit evropský stát s několika miliony obyvatel bez zdravotního pojištění? V USA má dobrovolnictví dlouhou historii. Nejen v politickém aktivismu, který chce něco změnit, ale i dobrovolnictví, které pomáhá přímo konkrétním lidem např. nějak znevýhodněným, vysvětluje Deborah Rogers. Domnívá se, že vlastně supluje odpovědnost vlády. Američané pomoc od státu tradičně neočekávají. Proto u nás jde dobrovolnictví napříč sociálním i věkovým spektrem, jsme na to zvyklí, dodává. Bohulibé aktivity často vycházejí od křesťanských církví nebo ze spolkového života. Dobročinné akce bývají oblíbené a podporované. Komunitní fungování společnosti má ve Spojených státech obecně hlubokou tradici. To potvrzuje i zkušenost Kateřiny Salonové, která nedávno navštívila odbornou konferenci v coloradském Denveru. Prakticky celou konferenci zajišťovali dobrovolníci. Dělali to za stravu, byt a účast na závěrečné party. V USA je běžné, že v muzeu zdarma provázejí senioři. Mají to jako koníčka. Mladí lidé tím zase získávají praxi a snadněji hledají zaměstnání. Jak hledat dobrovolníky Chcete-li najít dobrovolníky, ujasněte si kritéria výběru. Hledáte fyzickou pomoc lidem? Děláte společensko-politický aktivismus? V obojím je rozdíl a vyžaduje to různé typy dobrovolníků. Obvykle nelze očekávat, že firma uvolní zaměstnance na pořádání protestů. Podle Debory Rogers můžete jít po následujících krocích: 1. Spusťte aktivitu s danými prostředky. Bude co ukázat a další lidé se připojí. 2. Rozviňte síť. Každá osoba, která se zapojí, bude vědět až o pěti dalších, s nimiž by se dalo pokračovat. 3. Důležité je budování osobních vztahů. Studie ukázaly, že lidé jsou mnohem vstřícnější k pokračování v aktivitě, když mají mezi sebou užší vazby.

11 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11 SLOUPEK Jiřiny Šiklové stát v USA info Kdo je Deborah Rogers? Ředitelka Iniciativy pro rovnost (IfE) a přidruženou výzkumnicí v Institutu pro výzkum ve společenských vědách na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Má doktorát ze Stanfordovy univerzity. Pracovala jako učitelka, výzkumnice i politická organizátorka. Žila nejen v Severní Americe, ale také v Asii, Africe a v Evropě (včetně České republiky). Dobrovolnická iniciativa Deborah Rogers stála u zrodu dobrovolnické Iniciativy pro rovnost (IfE). Naše organizace podporuje představu, že odpovědnost za zajištění toho, aby se všem občanům dařilo dobře, má nést společnost jako celek, nikoliv pouze izolovaní jednotlivci dobrovolně ochotní pomáhat. Předně budeme poskytovat informace, které vysvětlují, že Deborah Rogers je kosmopolitní člověk, i když své americké kořeny nezapře. Jejími velkými tématy jsou sociální nerovnost a chudoba. nerovnost není nutná. Vysvětlíme životaschopnou a realistickou alternativu, v níž jsou všichni lidé schopni směřovat k větší sociální, ekonomické a politické rovnosti. Za druhé budeme pracovat na rozvoji mechanismů, především v ekonomické činnosti, které budou generovat větší výslednou rovnost výsledků mezi lidmi. Práce je přitom zaměřena především na chudé komunity. IfE chce rozvíjet spolupráci s partnerskými organizacemi po celém světě. Hledá dobrovolníky a vytváří síť kontaktů. Začali v počtu dvaceti lidí, především známých a kamarádů. Ti oslovili další. Elektronickou poštou rozesílají zprávy o svých aktivitách. Vytvářejí seznam kontaktů na organizace a nabízejí spolupráci v tématu rovnosti. V současnosti bylo kontaktováno přes 2000 organizací. Používají jen informace volně dostupné na internetu. Spektrum oslovených a zapojených skupin je přitom pestré. Patří mezi ně lidé znepokojení otázkami životního prostředí a udržitelné společnosti, hospodářskými problémy, chudobou, zadlužeností některých států, rolníci a zemědělci, družstva a další. Obecně lze říci, že zapojit se chce pět procent oslovených. Jen za peníze?! Víte ještě, co to byly brigády socialistické práce? Dobrovolné směny pro republiku? Brigády Za Prahu krásnější? To všechno byly víceméně povinné a kontrolované aktivity. Taky jsem opakovaně byla na akci Za Prahu krásnější, kdy se jakoby dobrovolně, leč povinně, uklízela ulice. Většina zúčastněných se tam flákala, nic nedělala, ale mně to již tehdy připadalo nesmyslné. Když jsem tam už došla a stejně ztrácím čas, tak přece je dobré něco zamést a uklidit. Skoro všichni se tomu smáli. Zadarmo moc bolí ruce, říkávalo se. Tím se dobrovolnictví zprofanovalo. I v tom jsme měli vzor v SSSR, kde byly také nařízeny subotniky, a na každém rohu byly plakáty se stachanovci, kteří v SSSR dobrovolně pracovali i o svátcích. Pak přišel převrat 1989 a lidé se domnívali, že správný je přesný opak toho, co se dříve dělalo. Teď už vše jen za peníze! Dělat dneska něco dobrovolně a zadarmo je přece pitomost. Proto jsem byla velice překvapena, že se už v začátcích našeho kapitalismu objevovali i lidé, kteří byli ochotni dobrovolně něco dělat, nesledovat čas na hodinkách, věnovat se o víkendech třeba i cizím dětem, zorganizovat účinnou pomoc druhým a starat se o věci, za které vůbec nic nedostanou. Jen budou mít dobré svědomí. Kupodivu se takových dobrovolníků objevilo dost a dost, a to je pro mě další zázrak, který jsem prožila. Slovo brigáda je ale dosud tabuizované, moc se nepoužívá, má totiž příliš socialisticky znějící podtext. Protože se nyní všechno převádí na peníze, tak se u nás začal používat termín nezisková činnost. A aby se tato dobrovolnická činnost odlišila od té, kterou lidé dělají třeba pro svou politickou kariéru, tak se ta slova ještě doplňují termínem nevládní. A mnohem impozantněji to zní, a zase jsme za každou cenu moderní, když to vyjádříme anglicky. Tedy nongovernmental, nonprofit organization. Zkratkou NGO, vyslov En Dží Ou! Dělám si z toho obvykle trochu legraci a dodávám, že toto dobrovolnictví není dovoz z Bruselu, ale pokračování činností, na kterých se kdysi, tedy v devatenáctém století, obnovilo a obrodilo češství a taky se politicky a hospodářsky začali profilovat obyvatelé žijící na území Čech, Moravy a Slezska a začali tvořit národ a později budovat stát. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

12 12 Téma: Dobrovolníci Nejde o žádnou náhražku Nejlepší dobrovolník je ten, který přijde a jednoduše řekne, že chce pomáhat, tvrdí koordinátorka dobrovolníků v pražské centrále Adry Alena Skutilová. Text: Pavel Hrabica Jedním dechem však dodává, že musí odmítat nabídky typu chtěla bych se starat o holčičku, nejlépe do deseti let. To je vymezení typu chci pomáhat, ale tak, jak chci já. Je totiž důležité, aby si zájemce uvědomil, že dobrovolnictvím nelze například primárně nahradit ztrátu zaměstnání. Do dobrovolnického programu nemohou být zařazeni lidé, kteří pracovat nechtějí, nebo jim jde jen o potvrzení, že něco dělali, nebo uvažují o tom, že v neziskovém sektoru práci získají, říká Alena Skutilová. Máme například dobrou zkušenost s paní, která v době, kdy o zaměstnání přišla, vyplnila čas při hledání další práce dobrovolnictvím pro Adru. Práci později sehnala, v dobrovolnictví však nadále pokračuje. Tradičně silné zázemí má Adra v Moravskoslezském kraji, a překvapivě i v Praze. Hůře se dobrovolníci shánějí v bývalých Sudetech. Došlo zde ke zpřetrhání generační vazby. info Co je ADRA Humanitární organizace ADRA je celosvětová organizace, sídlo má v USA a ve 125 zemích světa pobočky. V ČR je Adra jedna z nejstarších humanitárních organizací. Vznikla v roce V současnosti v ní mj. pomáhá kolem 1600 dobrovolníků ve zhruba 200 zařízeních (nemocnice, domovy pro seniory, dětské domovy a hospice). Má deset hlavních center a působí celkově ve 27 městech ČR. V ČR je nejznámější svou pomocí při záplavách. V zahraničí se angažuje v humanitárních záležitostech např. v regionálních válečných konfliktech či po přírodních katastrofách nebo ve vzdělávacích projektech. Moc Milá Martina Do roku 1989 byla v naší zemi nejznámější dobrovolnickou činností nepovinně-povinná Akce Z. Dnes už zadarmo pracují někteří lidé opravdu dobrovolně a rádi. Čím dál častěji je v tom podporují i jejich zaměstnavatelé, především z řad mezinárodních společností. To je i příklad Martiny Kubalíkové. Text: Radek Musílek Foto: Jan Šilboch Martina už přes rok chodí pomáhat na akce pořádané Sportovním Clubem Jedličkova ústavu Praha. Vše začalo spontánně a neplánovaně. Nejednalo se přitom o žádný rozkaz shora, ale naopak. Manželka kolegy v práci má na SC JÚ určité vazby, takže jednoho dne rozeslal po firmě , zda bychom nechtěli pomoci při jedné akci, vzpomíná Martina. Popisuje tak vlastně poměrně typický sled událostí. Ten zná toho a ten zase jiného, který potřebuje pomoc. Jeden se poptá v práci či mezi přáteli, no a někdo se najde. Osobní vazby fungují nejlépe. Ve 3M Česko se tehdy výzvy chopilo asi dvacet lidí, což při počtu přibližně stovky zaměstnanců není málo. Martina byla mezi nimi. Dobrovolníci dostali na akci den dovolené. Pro mnohé první zkušenost s takovýmto konkrétním společenským aktivismem měla pozitivní ohlas. Brzy se tedy přes oddělení lidských zdrojů podařilo prosadit interní směrnici o dobrovolnictví. Vedení firmy tomu bylo pozitivně nakloněno. První zkušenost Byla to taková hurá akce, ale některé z nás to opravdu chytlo, vzpomíná Martina, která má tatínka už sedm let po mozkové příhodě. Táta je vlastně úplně v pohodě a soběstačný. Ale zažila jsem velmi zblízka, jak může ztráta zdraví ovlivnit něčí život. Viděla jsem, jak někdo ze dne na den odejde z vysoké manažerské funkce do důchodu. Ačkoliv tohle prý nebyl její hlavní motiv k práci s postiženými sportovci, uvědomila si postupně, že po roce mezi nimi získala nad tatínkovou situací mnohem větší nadhled. V současnosti se Martina věnuje především asistování při curlingu vozíčkářů. Pamatuji si, jak pro mě bylo na prvním turnaji všechno nové. Ten sport i lidé. Byla jsem mile překvapena vstřícností samotných hráčů. Přece jen přišla velká skupina dobrovolníků, kteří neměli valné ponětí Pomáhat, nezmrznout, ještě přitom fandit a neupadnout na ledě. To všechno dobrovolnice Martina zvládá s úsměvem.

13 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 13 SLOUPEK Daniely Filipiové nejen o hře, ale ani o tom, jak se k vozíčkářům chovat a oni byli úplně pohodoví. Curlingové nadšení Podle vlastních slov se pro curling hned nadchla a mezi lidmi s postižením se jí zalíbilo. Vůbec je ale nevnímá jako někoho odlišného a rozdělování na nepostižené a postižené odmítá. Stydí se, že dřív podléhala mediálnímu obrazu o nemohoucích chudácích. Do dobrovolnictví jsem šla s nulovým očekáváním a dostala jsem strašně moc. Poznala jsem spoustu lidí, mezi nimiž je mi dobře. Troufnu si je dokonce označit za kamarády, se kterými si hezky popovídám. Už sem nechodím pomáhat, ale prostě proto, že mě to baví. Mám z toho regulérního koníčka. Dřív strávila víkend hraním golfu, teď se stala nehrajícím členem curlingového týmu. Během zápasu vozíčká- řům podává, čistí, chytá a rovná curlingové kameny. Pak si jdou všichni společně pokecat do hospody. Pro někoho nepochopitelné, ale z Martiny vyzařuje radost. Nedělám to z nějakého spasitelství. Sama z toho čerpám pozitivní energii, jíž je tu spousta. Většina lidí o tom nemá ani ponětí. A navíc jsem objevila nový sport, kterému se aktivně začínám věnovat i jako hráčka, upřímně odhaluje Martina své pohnutky. Hráči curlingu vozíčkářů však doufají, že na ně bude mít čas i nadále. Kromě curlingu se Martině zalíbila i boccia. Dokonce se připravuje ke zkoušce na rozhodčí. Předseda klubu Pavel Martínek nad tím jen nadšeně i nevěřícně kroutí hlavou. Jednou jsem ji požádal, jestli by nepomohla i při turnaji boccie. Spíš jsem se bál, aby se nenudila. Ona za mnou ale nakonec přišla s otázkou, zda by mohla být oficiální rozhodčí, protože ji to fakt chytlo! Martina má přitom tajný sen vyrazit jako rozhodčí na paralympijské hry v Riu de Janeiro Mimochodem příběh Pavla Martínka považuje Martina za velmi inspirativní. Byl vrcholovým sportovcem, ale přišel o sluch. Přesto se nevzdal a dnes učí bojovat ostatní. Určitým způsobem mi to připomnělo tátu. Takže debaty s Pavlem jsou pro mě moc přínosné. Společensky odpovědná firma Z firmy 3M Česko se Martina stala asi nejaktivnějším dobrovolníkem, nezůstala však jediná. I ostatní z původní dvacítky se stále zapojují, a dokonce přizvali i své rodiny. Jejich společnost přitom navíc začala s materiální podporou sportovců s postižením. Českou reprezentaci v curlingu vozíčkářů vyzbrojila kompletním oblečením a hráčským vybavením. Klubový vůz vyzdobila novým polepem. Není pochyb o tom, že za to vděčí nadšení konkrétních lidí. Firma 3M podporuje nejen dobrovolníky z řad svých zaměstnanců, ale i samotné sportovce s postižením. Nejde přitom o jedinou společensky odpovědnou aktivitu 3M Česka. Ve svých řadách má dva zaměstnance s postižením, podporuje projekty Česká inovace, Zdravotní klaun, Kamarádka knihovna a ve spolupráci s nadací Partnerství zvyšuje bezpečnost českých silnic. Dlouhodobě se věnuje tématu ochrany životního prostředí. Podpora vlastních zaměstnanců při práci s handicapovanými sportovci je tak jen logickým pokračováním aktivit společensky odpovědné firmy. Nemám ráda slovo pomoc, tvrdí upřímně Martina Kubalíková. Prostě se účastním a musí mě to bavit. Nemá smysl dělat dobrovolníka jen proto, že se to má. Zájem musí vycházet ze samotných lidí, nikoliv z předpisu. To by pak bylo hrozně znát a ten člověk by u toho stejně nevydržel. A já si říkám, že zkratka 3M, znamenající Minnesota Mining and Manufacturing, by v tomto případě mohla znamenat i Moc Milá Martina. Noblesse oblige Před čtrnácti dny mi přišel dopis od jedné paní. Psala v něm, že ji zaujalo moje téma potřeby cílené individuální péče o handicapované a seniory na všech úrovních. Také by ráda pomohla, samozřejmě jako dobrovolník. Jen potřebuje poradit, kde by jí bylo potřeba. Za dvanáct let, co jsem v Senátu, jsem podobný dopis nedostala. Nevím o nikom kolem sebe, kdo by se dobrovolnickou činností zabýval. Nevím, čím to je, že se u nás lidé do dobrovolnické činnosti v jakékoliv oblasti a na jakýkoliv časový rozsah příliš nehrnou Na jaře jsme byli s výborem pro zdravotnictví a sociální politiku v Izraeli. Navštívili jsme zařízení denní péče o (i velmi těžce) handicapované děti včetně výuky. Pracují tam i dobrovolníci. Navštívili jsme zdravotní záchrannou službu Magen David Adom v Tel Avivu. Pracují tam i dobrovolníci. Navštívili jsme centrálu rozsáhlé celostátní instituce Yad Sarah v Jeruzalémě, která poskytuje zdravotní a sociální služby, poradenskou činnost, půjčuje pomůcky všeho druhu, má síť denních stacionářů, pomáhá při domácí péči o seniory a jinak handicapované. Pracují tam zejména dobrovolníci. Tato instituce má po celé zemi přes sto poboček, ve kterých pracuje celkem na šest tisíc dobrovolníků. (Není bez zajímavosti, že státu ušetří výdaje okolo 320 milionů dolarů ročně.) Své know-how poskytuje zájemcům po celém světě. Dalším fenoménem, který s dobrovolnictvím úzce souvisí a s nímž se v Izraeli všude setkáte, je donátorství. Nemluvím o vzedmuté vlně solidarity po přírodní katastrofě nebo výběru peněz na speciální zdravotní péči pro konkrétního člověka. V tom jsme skvělí. Ale o jistém noblesse oblige, o uvědomění si, že ne každý je úspěšný a bohatý. Ne, rozhodně nepatřím mezi ty, kteří říkají věty typu u nás je to strašné, to se může stát jen u nás. Ale přiznejme si, že v této oblasti lidské činnosti máme co dohánět. Je to bohužel pozůstatek v deformaci našeho myšlení z dob reálného socialismu, kdy se každý staral jen sám o sebe. Ale jako nezdolný optimista věřím, že i u nás se začíná blýskat na lepší časy a dobrovolníci a donátoři kolem mě jsou. Jen jsou skromní a nemluví o tom. Autorka je senátorka.

14 14 Móda pro vozíčkáře Manekýnka na vozíku Jana Flechtnerová na sebe upozornila před několika lety tím, že se i přes svůj handicap rozhodla pro dráhu fotomodelky na vozíku. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch Jana své postižení, nemoc CMT (Charcot-Marie-Tooth), které ji postupně upoutalo nejdřív k francouzským holím a později na vozík, podědila po mamince. Přestože je její nedostatek genetického původu, nikdy ani myšlenkou mamince nevyčetla, že se i přes varování lékařů rozhodla mít dceru. Naopak obdivuji její odvahu, já takovou nemám, touhy po vlastním dítěti jsem se zřekla, říká sympatická absolventka sociální patologie a pedagogiky. Modeling jako rebelství Janino základní životní krédo je brát život z toho pozitivnějšího úhlu. Na vozík je upoutána šestým rokem, od dětství ale její houpavá a klátivá chůze naznačovala, že ji tento osud nemine. Ještě na vysoké škole, to už se pohybovala jen s francouzskými holemi, ji po debatách se spolužákem napadlo, proč neprorazit zeď zaběhlých modelkovských schémat. Holku na vozíčku byste na módní přehlídce možná někdy někde našli, ale byla to vždycky jen výjimka, součást nějaké akce pro lidi s handicapem. Řekla jsem si, proč Jedna z mnoha fotografií z Janina modelkovského období bych to nezkusila natrvalo, ne jako jednorázovou atrakci. Začala kontaktovat modelingové agentury a jedna z nich nakonec Janu mezi své modelky zařadila. Tak se ze mě stala cvičená opička před fotoaparáty, vzpomíná se smíchem. Prosadit se ve světě zdravých modelek není lehké, konkurence je veliká. Zájem je o dívky bez viditelné vady na kráse. Oslovila mě řada dívek s handicapem, že by se také rády prosadily ve světě modelingu; zrazovala jsem je. Po třech letech aktivního působení jako modelka ukončila ze zdravotních důvodů kariéru. I nadále sem tam nabídky na focení přijímá, je to přece jenom její koníček. V modelingu by měli zkusit štěstí takoví, kteří jsou se svým zdravotním handicapem plně vyrovnaní, umějí s ním žít, mají tvrdé lokty. Musí se smířit i s tím, že budou na druhé koleji, upřednostněni budou vždy zdraví. Bylo to asi jedinkrát, poprvé a naposled, kdy to Jana, jak se říká, zabalila. K ukončení kariéry manekýny přispěly dvě operace dolních končetin, které měly zafixovat kotník pro jistější krok. Nedostatečná pooperační rehabilitace a špatné léky proti bolesti způsobily, že ze sexy modelky se stala sexy boubelka, hodnotí opět se smíchem. Vadí jí, že přes snahu přivést do modelingu handicapované jako samozřejmou součást přehlídek se stala pro média jakousi senzací. Dodnes mi vadí, když vidím, jak noviny nebo televize popisují lidské příběhy, kdy se hraje na city, aby se pro jednoho jediného člověka sehnaly peníze na léčbu nebo pomůcky, a nikdo nevidí stovky dalších, kteří si dokážou prostředky sehnat i bez přispění médií. Nežít na vedlejší koleji Po modelkovské etapě si našla nový smysl svého života. Vše přehodnotila s ohledem na vozík, který se stal jejím každodenním kamarádem. U kamarádky kadeřnice si pronajala prostory a začala ženám radit, jak vnést do života, a především do vzhledu, více krásy, pestrosti, vlastní identity. Ono se to netýká jen handicapovaných, ale u nich je to zřetelnější. Hodně lidí s handicapem se totiž drží v ústraní, smiřují se se životem na vedlejší koleji, berou to, co mají, neumí zdůraznit své přednosti. Proč ale nežít pestrý život, proč na radosti života rezignovat? Jana se rozhodla, že šedé myšky, jak říká zakřiknutým či nenápadným ženám, udělá krásnými a zajímavými. Každá žena, jak říká, je krásná, ale musí to umět prodat. Začala se věnovat image poradenství. Absolvovala řadu kurzů a o znalosti z psychologie a světa modelingu se pak dělila se svými zákaznicemi. Okruh zákaznic se začal pomalu rozšiřovat, slečny a dámy si na ni předávaly dobré reference. Marketing i v supermarketu V současné době Jana působí v nových příjemných bezbariérových prostorech

15 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 15 Janu Flechtnerovou charakterizuje téměř nemizící úsměv z tváře; optimismu má na rozdávání i pro zdravé. Kalhoty s ušima Každý vozíčkář vám poví, jak problematická záležitost je pro něho nákup kalhot. Chodící část populace si vůbec neuvědomuje, že člověk s handicapem vnímá tuto část oblečení zcela jinak. na okraji Kutné Hory. Poskytuje módní poradenství, nabízí bižuterii a módní doplňky. Zákaznice mám po celé republice, což je především zásluha internetu a pravidelných nabídek, které zákaznice dostávají do svých ových schránek. Paní mi pošle fotku šatů, které si koupila, a já jí navrhnu vhodné doplňky. Když je odsouhlasí, má je za pár dní doma ve schránce nebo na poště. Kolik zákaznic má ve skupině šedých myšek? Jana Flechtnerová tvrdí, že je to tak půl na půl. Spíš k ní přímo do obchůdku chodí ty, které se snaží doladit šaty, vzhled, ženy, které mají svůj styl. Přiznává, že nové zákaznice loví i třeba při nákupech v obchodních domech, když si sama hodlá koupit něco na sebe. Je dost výřečná, nešetří úsměvem, a proto snadno navazuje kontakty. Stačí, když zahlédnu v obchodě paní, jak si něco zkouší, a není to zrovna to pravé pro její postavu. Poradím jí, čím by to mohla vylepšit, na co se má při výběru oblečení zaměřit. To je můj nejlepší marketing. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch, pavel hrabica Martina Václavíková z Tlumačova si přede dvěma lety uvědomila, že by to mohlo být řešení pro ni jako začínající podnikatelku. Odešla jako bývalá marketinková manažerka a obchodní ředitelka na volnou nohu a nechala se inspirovat sloganem jednoho z mobilních operátorů, aby prožila jeden rok života jinak. Nakonec je z toho ne rok, ale možná celý zbytek života. Nápady lovila v diskusních fórech Poslala jsem operátorovi svůj profesní profil a za nějaký čas se mi ozvala Armáda spásy, vzpomíná Martina Václavíková. Chtěli se s ní jako odbornicí poradit nad některými projekty. Jela jsem za nimi do Ostravy a najednou se přede mnou otevřel zcela jiný svět, který jsem do té doby nevnímala tak úplně intenzivně. Svět starých lidí, matek- -samoživitelek, důchodců, vozíčkářů, lidí s nejrůznějším postižením. Téma sociálního podnikání mě oslovilo. Věděla, že například v Praze jsou kavárny, kde obsluhují tělesně postižení, nevidomí a jsou schopni vytvářet zisk a živit se nebo alespoň významně přispívat na své živobytí. Na to si ale netroufala. Sedla jsem k internetu a hledala vše o handicapech, nejvíc jsem se zaměřila na vozíčkáře. Záměrně jsem šla především do diskusí k různým tématům a z nich jsem vyčetla, že kalhoty jsou pro člověka na vozíčku samostatné téma. Martina Václavíková přiznává, že do té doby potkala pár vozíčkářů ve Zlíně a jinde v MHD, v rodině a širokém příbuzenstvu nikdo s tímto handicapem není. Scházely jí tedy praktické zkušenosti, ale téma vozíčkáři a kalhoty ji postrčilo, aby se začala zabývat jejich výrobou. Dobří lidé ji podrželi Přišla jsem na to, že se u nás nevyrábějí a že by to možná mohla být ta pravá díra na trhu, kterou lze dobře zaplnit. Vydala se do Brna do Ligy vozíčkářů, kde se seznámila s Jaroslavem Náhlíkem, basketbalistou-vozíčkářem, který se stal jejím prvním modelem a testovacím uživatelem. Uvědomila jsem si v jeho případě a na jeho kamarádech z basketu, že to jsou všechno mladí lidé, kteří nechtějí jen přežívat, ale chtějí aktivně žít a taky se chtějí oblékat standardně jako jejich zdraví vrstevníci. Speciální střihy na kalhoty pro vozíčkáře Martina Václavíková nekopírovala, ale vymýšlela.

16 16 Móda pro vozíčkáře Sortiment se tlumačovská podnikatelka snaží rozšiřovat podle konkrétního ohlasu od klientů. Poutko není na kalhotách pro parádu, usnadňuje natahování kalhot, a především vydrží! Jarda mi prakticky předvedl všechny minusy kalhot, které si většina vozíčkářů pořizuje v běžné nabídce. Když přelézá vozíčkář z auta do vozíku a naopak, kalhoty mu slezou do půli zadku. Když se obléká, nemůže si k tomu stoupnout, takže si musí kalhoty různě natahovat vsedě, většinou na vozíku. Nikdo si k tomu nelehne na postel. Takže tahá za poutka na pásek a za krátký čas se poutka trhají. Jaroslav svými postřehy Martinu Václavíkovou jen utvrdil, že si zvolila správný směr. Dlouhé měsíce jí zabralo hledání někoho, kdo bude schopen kalhoty pro ni šít. Sama zvládala, když byly dcery malé, sem tam něco spíchnout a přešít pro ně, ale na samostatné šití nebo výrobu modelů si netroufala. Věděla jsem, že nebudu prodávat tisícikusové série, že se tenhle byznys bude rozjíždět pomalu. Když zaklepete na dveře továrny, že byste od nich potřeboval měsíčně desítky exemplářů, usmějí se, poděkují a konec. Ztratila jsem vyjednáváním hodně času, ale nakonec jsem objevila báječnou dílnu ve Varnsdorfu a druhou jen pár minut od nás v Hulíně. Ve Varnsdorfu mi řekli, že v tom vidí do budoucna velký potenciál a že mě i s mou malovýrobou, která pro ně není žádný velký byznys, rádi podpoří. Stejně tak paní Bednaříková z Hulína. Když zavolám, že potřebuji rychle patery kalhoty, vyhoví mi, říká majitelka Adaptie, firmy, která působí na trhu od letošního roku. Vozíčkáři se oblékají na internetu Co je tedy na kalhotách pro vozíčkáře tak jiného? Hlavně zadní část, která je prodloužená, aby i v sedu kryla záda. Kalhoty musejí mít také delší nohavice, aby se nevytahovaly nad kotníky. Vozíčkáři to řeší většinou nákupem delších kalhot, které jsou ale zase třeba větší v sedu, lezou z toho košile, prakticky každý je musí po nákupu nějak upravovat. Kvůli snadnějšímu natahování našívá na kalhoty po stranách a dozadu poutka, jak říká uši, pevně přišité, festovní, které se jen tak neutrhnou. Jedna maminka, která kalhoty pořídila pro syna, jí pak napsala, že do nich může syna pořádně natřást. Kalhoty z Tlumačova postrádají řadu pro vozíčkáře zbytečných doplňků, jako jsou zadní kapsy a cvočky, které si vozíčkáři většinou hned po nákupu odstraní. Upustila jsem i od módních děravých džínsů, protože mi vozíčkáři sami říkali, že by jim do toho lezly prsty při oblékání a brzy by kalhoty roztrhali. V úplných začátcích jí kdekdo radil, ať nakoupí v cizině pár originálů, rozpárá je a střih okopíruje. Jenže jednak to odporuje mému založení a jednak bych si neprošla důležitým procesem poznání, jak kalhoty pro vozíčkáře fungují, kde jsou slabá místa. Dnes jsem schopna debatovat o vylepšeních a detailech, o to bych přišla. Oblíbeným vylepšením, které ji napadlo, je prošití pasu gumou, kalhoty se dají jednoduše bez rozepínání natáhnout a ušetří vozíčkáři námahu i čas, přitom vypadají dobře. Kalhoty nabízí ve svém internetovém obchodě, protože jak zjistila, vozíčkáři neradi nakupují v klasických obchodech. Vadí jim množství lidí, malé kabinky, kde mají problém i zdraví lidé, natož oni. Jak jsem zjistila, oblečení si většinou pořizují přes internet. Logistika v pokoji, recepce v kuchyni A co nejvíc letí? V tomto ohledu nejsou zákazníci s handicapem odlišní od nehandicapovaných. Vítězí džíny. Kromě již zmiňovaného hledání výrobce, který by byl schopen šít nejen malé série, ale také Věděla jsem, že nebudu prodávat tisícikusové série, že se tenhle byznys bude rozjíždět pomalu. Když zaklepete na dveře továrny, že byste od nich potřeboval měsíčně desítky exemplářů, usmějí se, poděkují a konec.

17 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 17 džíny, na které jsou na rozdíl od běžných kalhot třeba speciální stroje, nitě a cvočky, bylo problémem množství materiálu. Pár desítek metrů mi nikdo za slušnou cenu neprodal. Já ale po kamionech zatím odebírat nemohu. Naštěstí jsem natrefila na pána, který se zabývá výrobou běžných džín. Společně jsme ve Španělsku koupili každý po pěti stech metrech, to už bylo za lidskou cenu, ilustruje nesnadný život malého českého podnikatele. Sociální podnikání paní Martiny se rozbíhá, jak sama říká, ztuha, ale je optimistka. Ohlasy na její kalhoty jsou pozitivní, pomalu se jí daří odhadovat, co mezi vozíčkáři letí, o co je zájem větší a o co menší. Letos v létě připravovala kolekci krátkých kalhot na další léto, chce vylepšovat společenské kalhoty, které prý patří k oblíbenému sortimentu. Uvažuje o výrobě kalhot na zimu. Rozhodně to ale nesmějí být kalhoty, které vypadají jako oteplovačky, to už mě vozíčkáři varovali. Jde jen o to, jak ale zkombinovat nejoblíbenější džínovinu, která se sráží, s nesrážlivou teplou vrstvou, popisuje plány na nejbližší měsíce. Protože se stále považuje za firmu, jak sama říká, krátce po porodu, v šestinedělí, podniká doma, v malém rodinném domku. Pokoje po dcerách, které už vyletěly z hnízda, jsou logistickým areálem, předsíň slouží jako mezisklad látek, barový pult oddělující kuchyň od vstupní haly nazývá recepcí a porady vedení se konají v jídelním koutě. Časem bych se ráda přesunula do samostatných prostor, mám už něco malého vyhlédnuté, záleží jen na tom, jak se bude zájem o kalhoty rozvíjet, tvrdí. Přiznává, že rozjezd čekala rychlejší, ale podobně se zájem o některé komodity zvyšoval také pomalu a dnes je řada druhů oblečení a textilních materiálů zcela běžná a masově užívaná. V podobný vývoj věří i Martina Václavíková. Muži jsou praktičtí, ženy vybíravější Podle zjištění se ročně na vozíku z nejrůznějších důvodů ocitne v České republice zhruba 300 lidí. Částečně následkem nemocí, ale hodně to jsou úrazy všeho druhu, i když ne vždy skončí lidé na vozíku vlastní vinou, hlavně při autohaváriích. Co se úrazů ze sportování a dalších adrenalinových aktivit týká, přibývají mladí lidé, hlavně muži. Martina Václavíková postoupila do finále soutěže začínajících podnikatelů Rozjezdy Je vidět, že ženy riskují minimálně, adrenalin je mužská výsada. To všechno jsou potenciální zákazníci, kteří zatím z valné většiny kupují to, co je určeno pro zdravou část populace. V jednom se prý ale její zákazníci od ostatní populace neliší. Především ženy, kterých je z výše uvedených důvodů mezi klienty zatím méně než mužů. Muži oceňují praktičnost, je pro ně důležité pohodlí, kalhoty jim musejí slušet, ale není to to zásadní. Ženy? Jsou vybíravější. Tady by to mohlo být o dva centimetry užší. Hm, dobré, ale není ten materiál moc tlustý? Tyhle poutka by mohla být výš, nemyslíte? komentuje s úsměvem Martina Václavíková praktické zkušenosti. Vozíčkářům nejde jen o praktičnost. Chtějí se také líbit. Na vozíku se kalhoty opotřebovávají jinak než vestoje. Vedle džín vyhledávají vozíčkáři společenskou klasiku.

18 18 Příklad pro ostatní Když okolí není lhostejné Suma, kterou získal šestiletý Adam Jíra ze severočeských Třebenic-Kololeče u Lovosic během jediného zářijového dne, činí korun. Jsou to peníze, které mu umožní nákup elektrického vozíku a bude moci příští rok na podzim nastoupit do první třídy v základní škole v Terezíně. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch Vybrali je organizátoři charitativního cyklistického závodu po Třebenicích a kolem Třebenic. Adamovi pomohou absolvovat i nákladné léčení v Lázních Klimkovice a využít speciální oblek, který slouží při léčbě následků mozkové obrny jako důsledku komplikovaného porodu před šesti lety. Oblek umožňující samostatné sezení a lázeňská kúra vyjdou na statisíce korun. Nejsou to však jediné finance, které se během několika týdnů a měsíců sešly, aby sympatickému chlapci i jeho rodičům usnadnily péči a výrazně posílily naději na zmírnění handicapu. Příští podzim by se z nich měla hradit i asistentka, která bude Adama do terezínské školy denně doprovázet a usnadní tak jeho integraci mezi zdravé spolužáky. Peníze přicházejí od sousedů Co je na tomto příběhu svým způsobem výjimečné, je fakt, že finance od samého začátku nepocházejí z žádné celostátní sbírky či celostátně prezentované aktivity. Jejich zdrojem je z valné části iniciativa Adamových spoluobčanů i z blízkého okolí. Je to zajímavý příklad regionální solidarity, kdy nejbližší okolí nezůstalo lhostejné k osudu člověka, byť pro mnohé z nich relativně neznámého, někoho, koho znají od vidění, možná z doslechu, ale často ani to ne. Vše odstartovala zmínka v regionálním Litoměřickém deníku o Adamově osudu a příběhu; jeho rodiče, Romana a Jaroslav Jírovi, se ke zveřejnění a veřejné prezentaci a prosbě o pomoc dlouho odhodlávali. Připadalo mi, že všude kolem nás je mnohem víc lidí, dětí a rodičů, kteří jsou na tom podstatně hůř, přiznává Romana Jírová, Adamova maminka. Bála se, aby veřejnost nepřijala jejich hledání prostředků a pomoci negativně. Současně ale hned dodává, že ji nesmírně překvapila reakce. Neměla jsem mnoho let čas na nějaký společenský život, většinu času trávíme s manželem a celou širokou rodinou péčí o syna. Znamená to pro ně spoustu času na léčeních, rehabilitacích, hlavně ježdění na dlouhé vzdálenosti za specialisty. Hodně lidí jsem do této doby znala jen od vidění; když se všechno dalo do pohybu, poznala jsem bez přehánění hodně těch, kteří mají opravdu srdce na dlani, říká matka malého Adámka. Z jejích úst to opravdu nezní jako fráze. Silný a obětavý vztah otce Jaroslava Jíry k synovi Adamovi byl během závodu i celého dne nepřehlédnutelný.

19 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 19 Juniorští vítězové Závodu pro Adámka. V raném věku dostali praktickou a jedinečnou možnost poznat, co je to pomoc bližnímu. info Kdo je Adam Jíra Po komplikovaném porodu v roce 2006, při kterém se přidusil, je upoután na vozík. Krvácení do centrální nervové soustavy a ischemie způsobily diagnózu spastické kvadruparézy, postižení všech čtyř končetin. Tedy nejtěžší formu dětské mozkové obrny. K tomu se navíc přidala epilepsie. O Adamovi poprvé napsal 25. června 2012 Litoměřický deník. Tím odstartovala spontánní pomoc Třebenic a jejich obyvatel. Na konto, které bylo zřízeno u Konta BARIÉRY, přispěly např. 30 tisíci korunami město Třebenice, občanské sdružení Třebenické svítání, Třebenické ženy, Český granát a akcemi a sbírkami také místní hasiči, golfový klub a další. Více než tříměsíční kampaň byla zakončena galavečerem v Muzeu Českého granátu. Romana Jírová říká, že vstřícnost a pomoc lidí v Třebenicích je podobná té, kterou poznala ve vlastní rodině a příbuzenstvu. My jsme velká rodina a v ní solidarita silně funguje. Když se nám stalo, že se Adámek při porodu přidusil, původně nám lékaři řekli, že postižení bude mnohem horší, že bude jen ležící. Byli jsme tehdy s manželem zcela na dně. Ale síla rodiny, rodičů nás obou, sestry, všichni, kteří nám pomohli zvládnout to tehdy a pomáhají dodnes, nám umožnili nepropadnout beznaději. Uvědomila jsem si, jak je rodinné pouto důležité. Přístup lidí, které do této doby ani neznala, ji ale ohromil. Často Nejmenší závodníci brali účast smrtelně vážně. Dobře však věděli, že tentokrát sportování pomůže jejich vrstevníkovi. můžete mít pocit, že si lidé kolem vás jen tzv. hrají na vlastním písečku, nezajímají se o starosti kolem sebe Ukázal se opak. Místo drobných desetitisíce Podobná slova jsme v Třebenicích během charitativního cyklistického závodu pro Adámka slyšeli z více stran. Petr Mlenský, organizátor golfových turnajů AZ&WE Golf Tour a také zakladatel Letního dětského golfového campu na Litoměřické kotlině, jako první krok udělal to, že se Adam stal čestným členem golfového klubu Maria Theresia Golf Club. I když Mlenských bydlí také v Třebenicích, o Jírových se dozvěděli až z novin, respektive Petr Mlenský uslyšel Adámkovo jméno od manželky Dany, která ho na osud chlapce upozornila. Postupně začal organizovat při turnajích sbírku na Adamův elektrický vozík i léčbu. Počítal jsem s drobnými, předpokládal jsem, že se v konečném součtu sejde pár desítek tisíc. Jen naposledy jsme za dva dny turnaje přidali na účet dalších více než dvacet tisíc korun. Petr Mlenský připomíná, stejně jako Romana Jírová, že ho solidarita lidí z Třebenic nesmírně udivila. Je mi jasné, že nic

20 20 Příklad pro ostatní z toho se nesmí přehánět. Dnes se na vás sbírky na to či ono na vás valí ze všech stran. Když za vámi jednou přijdou hasiči, abyste něco dal na Adámka, za týden cyklisté, pak golfisté, potom někdo další, tak si za chvíli možná spočítáte, že už jste dal tisícovku, a to jsou pro lidi pořád velké peníze zvláště v této době. Chce to velmi citlivý přístup. Dodává však, že zatím ani jednou nenarazil u lidí z Třebenic a okolí na nějaké negativní reakce. Pomáhají tomu, koho znají Podle mínění Petra Mlenského je pro úspěch sbírky a další trvalejší pomoci velmi užitečné, že lidé vědí, na koho a na co peníze věnují. Připouští, že ale v nedalekých Lovosicích by už zřejmě odezva tak bouřlivá a úspěšná být nemusela. To, že si v Třebenicích lidé, jak se říká, vidí téměř do talíře, je v takovém případě vlastně výhoda. Jeho paní je přesvědčena, že nejdůležitější byla neanonymita. Vytištěné letáčky jsme neházeli lidem do schránek, nelepili je po všech sloupech a nárožích. Kdo měl čas, roznesl je ve svém okolí, u každého jsme zazvonili, předali leták, všechno osobně vysvětlili. To všechno ve volném čase, často po večerech, o víkendech. Nás vybudila kamarádka Klára Pospíšilová, která pracuje v místním železářství, kde je například také kasička, kam lidé mohou na Adama přispívat, prozrazuje Ivo Černý z Middle Mountain Bike klubu, který zorganizoval výše uvedený závod na kolech. Klára mi poslala základní informace o Adámkovi, jestli bych neměl nějaký nápad. Ihned oslovil další členy klubu, za který jezdívá i Adamův otec Jaroslav. Na otázku, jestli byl problém najít lidi pro hledání cest, jak peníze získat, nějaký problém, odpovídá jasně: Ani na okamžik. Bylo to, jako když zapálíte suchý les! Klára Pospíšilová dodává, že jak závod, tak kasička v železářství je mírou pomoci lidí z Třebenic. Nemáme takové prostředky, abychom mu je dali a mohli mu koupit vozík a přispívat na další léčbu. Můžeme mu však pomoci svou prací. Velkou roli podle ní hraje skutečnost, že hodně lidí z Třebenic Adámka zná osobně nebo alespoň od vidění. Spolky nejsou jen plkání Lidé, s nimiž jsme tu zářijovou sobotu v Třebenicích hovořili, přiznali, že právě pomoc konkrétní osobě, někomu, koho znají, asi nejvíc rozhodovala o tom, jestli vhodí drobné a bankovky do kasičky, přihlásí se do cyklistického závodění, přijdou na hasičské cvičení, na sportovní den či pošlou dobrovolně zvolenou částku na účet Konta BARIÉRY. Tady se sbíhají jak přímé platby od jednotlivých dárců, tak peníze z kasiček či částky vybrané na veřejných charitativních akcích. Pro pochopení aktivity Třebenických je důležitý postřeh Aleny Vobořilové. Ona sama je členkou spolku Třebenické ženy, Adam Jíra se stal na několik měsíců doslova hvězdou Třebenic a jeho obyvatel. Projevila se neobvyklá síla regionální solidarity. Podle mínění Petra Mlenského je pro úspěch sbírky a další trvalejší pomoci velmi užitečné, že lidé vědí, na koho a na co peníze věnují. který působí už deset let. Pořádají jarmarky, cvičení pro ženy, organizují plesy, jezdí za poznáním po celé republice. Na malé dvouapůltisícové město je to aktivit ažaž. Jen Třebenické ženy mezi sebou vybraly korun, které přes Konto BARIÉRY Adámkovi poslouží. Všechny jsme buď mámy, nebo babičky, a Adámkův osud nám není lhostejný. Je nám líto, že se nepostará stát nebo pojišťovna. Určitě nás dojalo, kolik jednotlivců i spolků tady v Třebenicích se dalo dohromady, aby pomohli. Alena Vobořilová připouští, že kdyby bylo v Třebenicích po společenské a kulturní stránce mrtvo, asi by se tolik lidí do akcí kolem Adama Jíry nezapojilo. Nejen ona vidí přímou souvislost mezi aktivním vztahem občanů k městu a bohatým spolkovým životem a pozitivním přístupem k charitě ohledně Adámka. Máme připraveny další prostředky a ve sbírce stále pokračujeme, uzavírá Alena Vobořilová.