Re n é Pa st r ň á k. Teorie a metody sociální práce. Opava

Transkript

1 E S F p r o j e k t O P v zd ě l á v á n í p r o ko n ku r e n c e s c h o p n o s t I n o va c e a m o d e r n i za c e v ý u k y a z v y š o vá n í o d b o r nýc h ko m p e t e n c í Re n é Pa st r ň á k Teorie a metody sociální práce Opava

2 O b e c n á c h a r a k t e r i s t i k a p r á c e Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu: Oblast podpory: Datum zahájení realizace projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Datum ukončení realizace projektu: Vysokoškolské vzdělávání Název: Teorie a metody sociální práce Autor: Mgr. René Pastrňák Vydání: první, 2011 Jazyková korekce: autor studijní opory Počet stran: 81 René Pastrňák Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě

3 Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě TEORIE A METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE Distanční studijní opora René Pastrňák Opava 2011

4 Obor: Veřejná správa a regionální politika Klíčová slova: Sociální práce, sociální služby, pomoc, klient, zakázka, individuální potřeba, integrativní přístup, komunikace Anotace: Autor se snažil tento studijní text připravit současným aktuálním potřebám studentů. Popisuje vývoj oboru sociální práce, který je hraniční s poradenstvím, sociologií a psychologií. Text je především nastaven v kontextu transformace sociálních služeb, změnou filozofií a paradigmat dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Změnou metodiky sociální pomoci uživatelům, především v úkolově orientovaném přístupu, systemickém přístupu a zakázkovém modelu, individuálním plánování. Nelze opomenout standardy kvality sociálních služeb jako pravidel, která nastiňují způsob poskytování kvalitní sociální pomoci. Jako stěžejní část práce je vnímána metodika sociální práce a praktické výstupy z aplikace výše citovaného zákona. Autor se snažil studentům přiblížit metody poradenského rozhovoru, především ze systemického a integrativního pohledu. Mgr. René Pastrňák Lektoři: René Pastrňák ISBN

5 OBSAH 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Sociální služby Klasifikace sociálních služeb Legislativní rámec sociálních služeb v ČR Změna koncepce sociálních služeb přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Sociální práce Definice sociální práce Cíle sociální práce Úrovně sociální práce Pojetí sociální práce Metody sociální práce Klasifikace metod sociální práce Metody sociální práce podle hlediska přímé a nepřímé práce s klientem Dilemata sociální práce Kvalita nebo kvantita Materiální a nemateriální pomoc Pomoc nebo kontrola EXKURZ DO VÝVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V ČESKÝCH ZEMÍCH Středověk a sociální pomoc Tereziánské období a sociální pomoc Vývoj sociální služby v období první republiky Sociální služby v socialistickém zřízení Vývoj sociální pomoci po roce Transformace sociálních služeb ALTERNATIVY SOCIÁLNÍ PRÁCE Intervence v psychosociální krizi Krizová intervence Krizová intervence u domácího násilí Sociální podnikání Dobrovolnictví Historický náhled Filantropie KOMUNIKACE JAKO ZÁKLADNÍ METODA SOCIÁLNÍ POMOCI Komunikační přístupy Berneho transakční analýza Narativní přístup Komunikační strategie dle V. Satirové VYBRANÉ PŘÍSTUPY V SOCIÁLNÍ PRÁCI Teoretická východiska sociální práce Vztah sociální práce k jiným vědním disciplínám Sociologie Medicína Psychologické přístupy v sociální práci Psychoanalytické přístupy Transakční analýza

6 5.3.3 Poradenský postup v transakční analýze Psychosociální přístup Humanistické a existenciální teorie Ekosociální přístup Klient nebo uživatel Ekologický přístup Praktický příklad vedení poradenského rozhovoru Integrativní přístup Postup v integrativním poradenství

7 ÚVODEM Poslání sociální práce je pro všechny klienty stejné, není rozdíl v tom, zda jde o drogově závislého, nezaměstnaného nebo uprchlíka. Všichni chápou sociální práci jako poskytování sociálních služeb jednotlivcům, rodinám, skupinám nebo komunitám. Účelem těchto služeb je pomoci klientům vyrovnat se s různými problémy, omezit nebo odstranit je. Případně přispět ke zlepšení situace tam, kde je úprava sociálních poměrů možná. Především v rámci sociální pomoci, nikoli sociální kontroly, s touto filozofií počítala také reforma sociální politiky a aplikace sociální práce. Reforma, která obsahuje především přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vytvořila takový systém služeb, v nichž je zaručena dostupnost pro všechny osoby, které se ocitnou v nepříznivé sociální situaci s garancí kvality služeb, plnohodnotného individuálního plánování, účinné kontroly, požadavků na kompetence pracovníků pracujících v sociálních službách. Sociální pomoc musí být v souladu s principem rovných příležitostí pro každého, kdo pomoc potřebuje, ale především poptává. Zásadním principem je snaha umožnit řešení situace uživateli v jeho přirozeném prostředí a při zachování co nejvyšší míry samostatnosti v rozhodování dle jeho zájmů, potřeb a zdrojů. Sociální práce jako vědní a především aplikovaný obor zabývající se integrací znevýhodněných osob do způsobu života, který odpovídá většinovým představám (společenským normám), je obor bez přesně vymezených hranic a přesahující do oborů např. sociologie, psychologie, pedagogika. Pro autora není v současné době vůbec snadný úkol připravit publikaci zabývající se teoriemi a metodami sociální práce. Nejtěžším úskalím pro autory takovýchto publikací jsou období transformace a rychlých změn. Aby publikace nebyla neaktuální již v den jejího vydání, musel autor některá témata v práci opomenout. Především ta, která se vztahují k již zmíněné transformaci sociálních služeb a vládním legislativním změnám. V práci se autor jen okrajově zabývá legislativou, financováním, daňovými zákony atd., které jsou pro znevýhodněné osoby a organizace poskytující sociální péči a služby stěžejní. Bohužel co rok a co nová vláda, to změny. Tuto problematiku však vysokoškolská učebnice nedokáže obsáhnout. Text je primárně určen pro studenty oboru Veřejné správy a regionální politiky v rámci předmětu Teorie a metody sociální práce. Samozřejmě tento text může použít kdokoliv, kdo se zajímá o tuto problematiku a chce se s ní blíže seznámit. Studijní text je nastaven tak, aby na sebe jednotlivé kapitoly logicky navazovaly. Také jednotlivé kapitoly mohou být samostatným textem, po jehož přečtení získá čtenář základní informace z jedné oblasti oboru sociální práce. 7

8 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Publikace je rozdělena na teoretickou část a část zabývající se metodami s praktickými ukázkami přístupů využívajících se v poradenství a sociální práci. První kapitoly shrnují teoretický základ oboru. O tématech se však čtenáři dočtou i v dalších publikacích autorů, např. Matoušek, Musil, Navrátil. Kapitola 3 poukazuje na šíři oboru sociální práce z pohledu alternativních aplikací, jako je krizová intervence, kterou někteří autoři již považují za psychoterapii, sociální podnikání, které můžeme řadit i mezi ekonomické obory, a dobrovolnictví, které může fungovat jen na základě lidské solidarity a altruismu. Čtvrtá kapitola se věnuje základní metodě pomoci, a to komunikaci, včetně ukázek a některých přístupů tak, aby si i nepoučený čtenář dokázal vytvořit představu o způsobu efektivní komunikace a poradenského rozhovoru. V kapitole 5 se autor zaměřil na současné a aktuální přístupy, především systemický, integrativní, Gestalt přístup aj. Trend současné sociální pomoci i poradenství je nastaven na spojování a praktické využívání submetod jednotlivých přístupů dle potřeby uživatele služby, což se blíží holistní filozofii v pomoci. 8

9 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Cílem této kapitoly je vymezit základní pojmy sociální služby z pohledu transformace sociálních služeb a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, a sociální práce. Na sociální práci je nahlíženo z mnoha teorií, vybrané definice jsou uvedeny v následných podkapitolách a dále je obor sociální práce členěn z pohledu přímé a nepřímé práce s klientem, časového hlediska, demografického hlediska, dle statusu, koncepční činnosti, cílové skupiny atd. Dále se v kapitole autor zmiňuje o dilematech, která jsou součástí všední sociální práce. 1.1 Sociální služby Sociální práce se realizuje formou sociálních služeb. V současné době je nabídka sociálních služeb velmi široká, především ji definuje zákon o sociálních službách v 34. Seznam poskytovatelů sociálních služeb je také značně rozsáhlý díky možnosti poskytovat sociální službu jak organizacemi zřízenými obcí, městem, krajem, ministerstvem, tak neziskovými organizacemi. Poskytovatelé, kteří splní podmínky poskytování sociálních služeb (viz 78 a dále), jsou registrováni na místně příslušném krajském úřadě, registru poskytovatelů sociálních služeb, který je veřejně přístupný. A na druhé straně stojí klient se svým individuálním problémem, potřebou, zakázkou Klasifikace sociálních služeb Hledání konkrétní služby, jež by odpovídala specifickým potřebám klienta, může usnadnit tzv. klasifikace sociálních služeb. Klasifikaci lze rozdělit podle různých hledisek. Nejzákladnější dělení je dělení podle místa poskytování sociálních služeb a podle zákona č. 108/2006 Sb., které jsou pro potřeby uživatelů nejzásadnější. Podle místa poskytování Pobytové služby jsou poskytovány v zařízeních, kde klient po sjednanou dobu žije (např. domovy pro seniory, domy na půl cesty), používá se také synonymum rezidenční zařízení či totální instituce. Ambulantní služby do těchto zařízení docházejí klienti podle svých potřeb (např. denní centra, poradny, domovinky). 9

10 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Terénní služby jsou poskytovány v přirozeném prostředí, ve kterém klient žije, tj. především v domácnosti, ale také v komunitě (např. osobní asistence, pečovatelská služba, streetwork). Podle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění Služby sociální péče pomáhají klientům zajistit si fyzickou a psychickou soběstačnost, nabízejí pomoc při zvládání různých denních úkonů, jež souvisejí s péčí o vlastní osobu (např. nákup, dovážka jídla, dopomoc při pozření jídla, doprovod, pomoc při hygieně). Služby sociální prevence pomáhají klientům při zvládání a řešení jejich nepříznivé sociální situace, aby nedocházelo k jejich sociálnímu vyloučení, především formou terénní a ambulantní služby. Sociální poradenství smyslem je poskytování potřebných informací, které přispívají k řešení nepříznivé sociální situace, v níž se klient nachází (např. pomoc s vyplněním žádostí, smluv, kontrola poskytnuté služby, zastupování v rámci stížností). Toto poradenství je možno dále dělit na základní (jsou jej povinni poskytovat všichni poskytovatelé sociálních služeb) a odborné (poskytují jej specializované poradny) Legislativní rámec sociálních služeb v ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky ve spolupráci s odborníky v rámci pilotního česko-britského projektu stanovilo požadavky na kvalitu poskytování sociálních služeb, tzv. standardy kvality, jež nastiňují ve velmi obecné formě, jak má sociální služba vypadat, a tím zajišťují jakýsi minimální standard. Snahou MPSV bylo vytvořit takový soubor kritérií, s jejichž pomocí bude možno poznat, zda služby podporují integritu a zamezují závislosti uživatele. Důležitým znakem kvality sociální služby je její schopnost podporovat jednotlivé uživatele v naplňování cílů, kterých chtějí pomocí sociálních služeb dosáhnout při řešení vlastní nepříznivé sociální situace. Standardy kvality sociálních služeb byly členěny do tří částí: procedurální, personální a provozní standardy. Nyní se užívá členění jen na procedurální a personální standardy. Dlouhou dobu se nedařilo přijmout novou moderní právní úpravu sociálních služeb, jež spadají do rezortu MPSV ČR. Pracovníci sociálních služeb i klienti se museli přizpůsobovat zastaralému režimu a nevyhovujícímu systému sociální péče právně upravenému ještě před rokem K nové právní úpravě došlo teprve nedávno. V roce 2006 byl přijat zákon o sociálních službách a byl vydán ve Sbírce zákonů pod číslem 108/2006. Nová právní úprava nabyla účinnosti 1. ledna Tento zákon je jistě, přes mnohé výtky, jedna z nejdůležitějších právních norem, jež upravuje výkon sociální práce. 10

11 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Změna koncepce sociálních služeb přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Je patrná přímo z ustanovení 2 zákona o sociálních službách, které stanoví základní zásady poskytování sociálních služeb. Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Pomoc poskytnutá prostřednictvím sociálních služeb, ať už je to v neziskovém sektoru nebo veřejném, musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Tato pomoc musí vycházet z individuálních potřeb osob, musí působit aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti a co je nejdůležitější, motivovat je k takovým činnostem, které vedou k příznivému vyřešení sociální situace. Sociální služby musí být poskytovány v takové kvalitě a takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování základních lidských práv a svobod. POZNÁMKA: V sociální pomoci, která vede jedince k samostatnosti a aktivizaci, je pociťován největší problém. Současní uživatelé nejsou připraveni rozhodovat a vybírat si, je to zřejmé především v rezidenčních zařízeních pro seniory, kdy poptávka po službě převyšuje nabídku. Uživatelé mají být, jsou vděčni, také se to od nich mnohokrát očekává. Se změnou se potýkají i zaměstnanci. Třicet roků to fungovalo, na co to měnit, administrativa s individuálním plánováním nám ubírá čas na práci s uživatelem. Na poskytování sociálních služeb se podílejí 3 základní subjekty: uživatelé, poskytovatelé a zřizovatelé, v češtině pro ně neexistuje vhodný ekvivalent, ale v angličtině bývají nazýváni jako stakeholders. Uživatelé jsou jedinci, klienti, zákazníci, kteří službu užívají. Takovou službu, kterou potřebují, která uspokojí jejich potřeby a řeší jejich problémy. Záměrně uvádím na prvním místě uživatele, neboť je jejich role v procesu poskytování sociálních služeb klíčová. Poskytovatelé jsou organizační složky kraje nebo obce, příspěvkové organizace, zařízení sociální péče, nestátní poskytovatelé tj. občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní právnické osoby. Poskytovatelé jsou nejen právnické osoby, ale také fyzické. Všechny organizace poskytující sociální služby jsou nazývány agenturami. Zcela zvláštním druhem jsou nadace, ty však služby neposkytují, nýbrž je jen financují. Zřizovateli státních poskytovatelů jsou pak obce, kraje a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Základními charakteristikami nového systému sociálních služeb jsou tedy tyto znaky: Poskytnutí podstatných informací osobě, která se ocitla v nepříznivé sociální situaci tak (v jí srozumitelné podobě), aby ji, pokud je to možné, mohla vyřešit vlastními silami a až poté využila sociálních služeb (jedna z vizí transformace pobytových zařízení je snižovat počet osob, které jsou v zařízení). Sociální služby by měly být individualizované. 11

12 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Sociální služby by měly být aktivační, podporující samostatnost klientů a měly by předcházet delšímu trvání nepříznivé sociální situace. Kvalita poskytování sociálních služeb je dána přímo do souvislosti s dodržováním lidských práv a základních svobod a se zachováním důstojnosti člověka. Sociální služby se poskytují na smluvním principu o poskytování sociálních služeb se uzavírá smlouva. Klient se stává uživatelem, spotřebitelem, obchodním partnerem služby. Zákon stanovuje rovněž předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách tak, aby byla zaručena standardní kvalita poskytovaných služeb přímo ze strany kompetentních pracovníků. 1.2 Sociální práce Sociální práce jako samostatný obor je mladý a hraniční, můžeme jej sledovat teprve jedno století. Prvopočátky sociální práce jsou v organizované charitativní a nápravné činnosti dobrovolných, převážně náboženských organizací. Koncem 19. století se uplatňuje případová práce jako konkrétní systematická práce se sociálně potřebnými klienty. Sociální práce jako specifická profese s vlastní teorií a metodikou se začala formovat začátkem 20. století, kdy dochází k prvním výcvikům sociální práce. Tento obor je teoretickou i praktickou disciplínou vycházející z mnoha vědních oborů, jako jsou například psychologie, sociologie, ekonomie, právo, sociální psychologie, psychiatrie, pedagogika, lékařské vědy a jiné vědní disciplíny (Matoušek, 2001). Sociální práce vznikla z humanistických idejí a její hodnoty jsou založeny na úctě, rovnosti, hodnotách a důstojnosti všech lidí. Sociální práce nebyla dosud jednoznačně definována, avšak její úkol je jasně vymezen. Hlavním úkolem nebo lépe cílem je zjednodušeně řečeno snaha řešit problémy lidí nacházejících se v obtížných životních situacích na profesionální úrovni. Podle Navrátila je cílem sociální práce podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena (Navrátil, 2001). Dle citace Matouška jsou praktické cíle sociální práce podle americké Asociace sociálních pracovníků následující: Podpořit schopnost klienta řešit problém, adaptovat se na nároky a vyvíjet se, zprostředkovat klientovi kontakt s agenturami, které mu mohou poskytnout zdroje, služby a potřebné příležitosti, napomáhat tomu, aby systémy podpory klientů pracovaly humánně a efektivně (profesionální sociální pracovník může mít roli poskytovatele, organizátora služeb, supervizora, konzultanta a také roli obhájce klientových zájmů), rozvíjet a zlepšovat sociální politiku (Matoušek, 2003, s ) Definice sociální práce Sociální práce je pojem bohatě definovatelný z různých pohledů, ale především je to činnost zaměřená na práci s lidmi (individuální či skupinová). Sociální práce vznikla jako důsledek sociálně problematických a krizových situací se záměrem pomoci potřebným. Lze ji vymezit jako soubor činností, jejichž účelem je přímé a na člověka nebo jeho rodinu bezprostředně působící úsilí k zachování celistvosti člověka. To je úsilí o zachování jeho vztahu ke společnosti, k nejbližšímu prostředí, ke vzdělání a k práci (Řezníček, 1997). 12

13 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Sociální práce vychází z předpokladu, že člověk je sociálně a kulturně ovlivnitelný po celou dobu svého života, kdy po dosažení zletilosti je za svůj život plně zodpovědný. Jiné zdroje uvádějí tyto definice sociální práce: Sociální práce je společenskovědní disciplínou i oblastí praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (např. chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeže, nezaměstnanosti) (Matoušek, 2001, s. 10). Generální shromáždění Mezinárodní federace sociálních pracovníků v kanadském Montréalu v červnu roku 2000 přijalo tuto definici: Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha, užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Podle Vallové (2007, s. 13) je sociální práce obor, který speciálními pracovními metodami zabezpečuje sociální péči o člověka na profesionálním základě. Aplikuje vědecké poznatky v praktické činnosti. Věnuje se optimálnímu fungování sociálních institucí zaměřených na péči, zabezpečení a pomoc jednotlivcům, skupinám či komunitám. Definice americké Asociace sociálních pracovníků z roku 1973: Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám či komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl (Matoušek, 2001, s. 184). Dle Matouška jedna ze starších definic tvrdí, že sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci (Matoušek, 2001). Ať jsou definice zaměřeny na jednotlivce, skupiny, komunity, vždy z nich jasně vyplývá hlavní oblast činnosti a cíle sociální práce: řešení subjektivně pociťovaných sociálních problémů jedince či skupiny za účelem dosažení očekávaného standardu, který se odráží ve prospěch společnosti díky eliminaci negativních sociálních jevů (Hrbáčová, 2009). Sociální práce se opírá jednak o rámec společenské solidarity, jednak o ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. Orientuje se na řešení lidských problémů v kontextu daného sociálního prostředí. Jejím cílem je nejen podpora klientova sociálního fungování, ale také snaha o zlepšení sociálních podmínek a sociální spravedlnosti tím, že podněcuje změny v zákonech, politice státu i v politice mezinárodní Cíle sociální práce Někteří autoři vymezují cíl sociální práce, který se opírá o koncept sociálního fungování. Například podle Navrátila je cílem sociální práce podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociální fungování). Americká Asociace sociálních pracovníků definuje cíl sociální práce takto: Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Nizozemská Asociace sociálních pracovníků charakterizuje cíl sociální práce takto: Funkcí sociálního pracovníka je pomáhat lidem, kteří se pokouší řešit a zvládnout problémy ve fungování v interakcích se svým sociálním prostředím. Prostřednictvím své pomoci se sociální pracovník snaží zlepšit způsob, kterým lidé sociálně fungují, nebo vztahy mezi lidmi a jejich sociálním prostředím (Navrátil, 2001, s ). 13

14 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Koncepce sociálního fungování a životní situace můžeme chápat například podobně jako Matoušek a Navrátil, kteří charakterizují sociální fungování následovně: Lidé jsou v neustálé percepci a interakci s prostředím, ve kterém se nacházejí (žijí). Prostředí, v němž se člověk pohybuje, na něj klade konkrétní požadavky (prostředí definuje sociální role a formuluje očekávání) a člověk na ně musí reagovat, pokud jedinec neselhává, jsou v souladu, a nevzniká sociální problém. Mezi požadavky prostředí a člověkem je obvykle rovnováha; pokud lidé požadavky prostředí nezvládají, rovnováha je destabilizována a vzniká tak problém. Někteří lidé si sami s problémem poradí a uvedou v rovnováhu vztah svého individua k prostředí, jiní však tuto schopnost postrádají a s problémem si neví rady a obracejí se na odborníky (sociální pracovníky). Příčinou problémů nebo jejich nezvládání může být buď nedostatek klientových dovedností, nebo nepřiměřené nároky prostředí vůči němu. Předmětem intervence sociálního pracovníka je nastolit soulad mezi způsobilostí klienta zvládat to, co od něj prostředí očekává. Pracovníkovým cílem je přispívat k sociálnímu fungování klienta tím, že mu pomáhá obnovit či udržovat rovnováhu mezi tím, co klient zvládá a požadavky z vnějšího světa. Podle Musila pojem životní situace znamená výsledek interakce mezi jedincem a prostředím, ve kterém se nachází. POZNÁMKA: Více k tématu viz kapitola 5.4 Ekosociální přístup Úrovně sociální práce Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět. Kromě toho pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky. U klientů, jejichž společenské uplatnění již není možné, podporují co nejdůstojnější způsob života. Sociální pracovníci mohou působit ve 3 úrovních: Na mikroúrovni pracuje sociální pracovník formou případové studie (case management), tj. individuální sociální práce. Zaměření na případ, na jedince, je v oblasti sociální práce často uplatňovaným přístupem. Základní činností při práci s jedincem je poradenství, dále jde o koordinační a mediační činnosti (v našich podmínkách např. služby probačního úředníka). Sociální případová práce je zjednodušeně řečeno propracovaná metoda pomáhající lidem, aby si pomohli sami. Ani nejodpovědnější a nejangažovanější sociální pracovník nikdy nedělá pro klienta to, co klient může udělat sám. Případová práce má začínat tam, kde se klient právě nachází, akceptovat klienta takového, jaký je a snažit se do starých problémů vnášet nové porozumění, nabízet jiný úhel pohledu, novou perspektivu. 14

15 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Střední úroveň činností zahrnuje práci se skupinou. Zde např. patří práce se skupinou rizikové mládeže, skupinou nezaměstnaných, zdravotně postižených, rodinou (často se zde užívá rodinná terapie, vyjasnění si rodinné komunikace, vymezení role členů rodiny apod.). Může mít podobu aktivit se skupinou (např. víkendové programy v přírodním prostředí pořádané pro rizikovou městskou mládež, kurzy sociálních dovedností a rekvalifikační kurzy pro nezaměstnané mladé lidi, kurzy pro seniory v klubech důchodců, pracovní aktivity s lidmi, kteří mají vážný mentální hendikep). Cílem skupinové práce může být i specifická skupinová terapie, která má klientovi poskytnout otevřenou zpětnou vazbu o tom, jak působí na lidi, korektivní zkušenost, náhled, naději na řešení jeho těžkostí a v neposlední řadě mu může poskytnout příležitosti, aby pomohl druhým lidem. Do činností na makroúrovni se zahrnuje komunitní práce, vytváření a uskutečňování koncepcí na různých úrovních. Komunitní práce spočívá v organizaci akcí místního společenství, jejich cílem je naplnění určité místní potřeby nebo řešení místního problému. Sociální pracovník může problém analyzovat, plánovat postup, iniciovat akci, koordinovat činnost účastníků, hodnotit účinky propagované akce (Matoušek, 2001) Pojetí sociální práce Jak již bylo zmíněno, působnost sociální práce je velmi různorodá, proto každý vnímá sociální práci odlišně. Ve spojení s naplňováním cílů sociální práce má i různá pojetí. Jde jednak o sociální práci jako pomoc i jako koncepční činnost zaměřenou na změnu společenských podmínek (lobbing). Matoušek (2001) uvádí tři pojetí (paradigmata) sociální práce: Sociální práce jako terapeutická pomoc (terapeutické paradigma) Za hlavní faktor sociálního fungování je považováno duševní zdraví a pohoda člověka. Sociální práce je pak v tomto pojetí chápána jako terapeutická intervence, která si klade za cíl pomoci jednotlivcům, skupinám i komunitám zajistit psychosociální pohodu. Hlavní důraz je kladen na komunikaci a budování vztahu. Lidé mohou získat více kontroly nad vlastními pocity a způsobem života prostřednictvím komunikace. Sociální pracovník se zde opírá o své psychologické znalosti a také o terapeutický výcvik. Sociální práce jako reforma společenského prostředí (reformní paradigma) V tomto paradigmatu je představa sociálního fungování ve spojení s rovnostářskými principy. Vize společenské rovnosti v různých dimenzích společenského života (s ohledem na společenské třídy, gender, věkové skupiny atd.). Představitelé tohoto pojetí sociální práce sdílejí představu, že podporou spolupráce a solidarity v rámci určité společenské skupiny pomohou utlačeným získat vliv na vlastní životy. Prosazuje se společenská změna, na jejímž základě by bylo možné uskutečňovat osobní rozvoj. Sociálně právní pomoc sociální práce (poradenské paradigma) Zaměření na pomoc klientům prostřednictvím kvalifikovaných poradenství, poskytování informací, zpřístupňování zdrojů a mediací. Vychází vstříc individuálním potřebám klienta a současně usiluje o zlepšování systému sociálních služeb, jehož je součástí. 15

16 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE Součástí tohoto pojetí sociální práce je snaha o změnu společnosti a jejích institucí, aby lépe odpovídaly potřebám občanů. Činnost, které se sociální pracovník věnuje, je různorodá a vzájemné prolínání jednotlivých přístupů není neobvyklé, žádná z vyjmenovaných forem neexistuje v ideální čisté podobě. Může se stát, že se určitá skupina sociálních pracovníků zabývajících se stejnou cílovou skupinou sdruží a prosazuje společenské, legislativní a sociálně-politické změny za účelem efektivnější a účelnější individuální práce s klientem Metody sociální práce Metoda sociální práce je způsob postupu sociálního pracovníka, který začíná prvním setkáním s uživatelem a trvá až do skončení práce s tímto uživatelem. Charvátová (in Smutek 2006, s. 24) chápe metodu jako souhrn návodů na splnění určité úlohy, které vycházejí z metodologie příslušného vědeckého nebo aplikovaného oboru s cílem více či méně normativním způsobem zabezpečit vzájemnou porovnatelnost různých výsledků. Pokud problematiku shrneme podle Matouška, tak pod pojmem metody sociální práce rozumí většina západních autorit i našich odborníků postupy vázané: - na cílový subjekt (práce s jednotlivcem, skupinou, rodinou, komunitou atd.); - na jeho aktuální situaci (sociální znevýhodnění na začátku života, předvídatelné a nepředvídatelné sociální události; - na relevantní vztahový kontext (vrstevnická skupina, rodina, organizace); - někdy i na systémové vazby (regionální, národní či nadnárodní sociální politika). Podle Levické (2002, s. 10) dochází nakonec ve výsledku k chápání metody jako přesně vymezeného a definovaného způsobu poznávání a řešení sociálních jevů, tj.: - identifikace a definice sociálního problému, případně sociální situace, - eliminace nebo zmírňování nepříznivé situace, - vyhodnocení účinnosti sociálních opatření, - sociální výzkum a následné zevšeobecnění získaných výsledků, - tvorba a rozvoj samotných metod sociální práce. Metodu tak můžeme chápat jako cestu a techniku jako způsob, kterým tuto cestu překonáme. Techniky tak zahrnují různé druhy komunikace, včetně tělesného kontaktu, gestikulace, mimiky. Tzn. jde o instrumentální aktivity, kterými můžeme dosáhnout stanovený cíl v interakci s jinými osobami (Levická, 2002). 16

17 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 Definujte tzv. princip smart cíle. V rámci odborné praxe II a III v zařízeních poskytujících sociální služby porovnejte metodiku individuálního plánovaní s uživatelem sociální služby a nastavování osobních cílů dle výše popsané definice Klasifikace metod sociální práce Levická (2002) rozděluje klasifikaci metod sociální práce následovně: Časové hledisko (vývojové hledisko, historizující dělení) Klasické metody: - sociální práce s jednotlivcem (případová sociální práce), - sociální práce se skupinou, - sociální práce s komunitou. Moderní metody: - sociální management, - sociální projektování, - sociální plánování. POZNÁMKA: Na časové hledisko lze pohlížet z historického kontextu (jak uvádí Levická, 2002), který je nejzřejmější v sociální práci s jedincem, kdy z historického hlediska byla pomoc poskytována, ale na tohoto jedince se hledělo jako na osobu, která v rámci společnosti selhala a pomoc jí byla záměrně poskytnuta v minimálním množství, v minimálním čase a frekvenci s předpokladem, že pokud selže podruhé, nemá tato osoba nárok na další pomoc od společnosti. Současné hledisko se v rámci sociální pomoci jedinci zabývá také širším plánováním, ve kterém daný jedinec vůbec nefiguruje. Jde např. o způsob financování služby, vzdělávání, marketing atd. Vzniká však nebezpečí ztráty zájmu o uživatele tak, jak na něj poukazují poskytovatelé sociálních služeb. Na časové hledisko lze pohlížet také z pohledu frekvence poskytování sociální pomoci. A to z hlediska dlouhodobého (někdy až desítky sezení, např. poradenské směry, které vycházejí z psychoanalýzy, které jsou zaměřené na vztah poradce či sociálního pracovníka a uživatele a jejich vzájemný přenos či protipřenos poskytovaných informací), anebo na poskytování sociální práce krátkodobé, záměrně zaměřené na řešení problémů, např. systemický přístup, ve kterém jde o vyřešení problému v co nejkratší době s minimálním počtem sezení. 17

18 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE SAMOSTATNÝ ÚKOL 2 Uvažujte v rámci řešení sociálních problémů, kdy je vhodnější přístup krátkodobý, kdy dlouhodobý a jak lze změřit či vyhodnotit jejich efektivitu pomoci. Demografické hledisko Dle věku: - sociální práce s dětmi, - s mládeží, - s dospělou populací, - s občany vyššího věku. Především u klientů s vyšším a vysokým věkem je nutné se připravit na stále se narůstající počet těchto uživatelů se zvyšující se zdravotnickou efektivitou. I stát jako hlavní poskytovatel sociální služby si tento problém uvědomuje a vytváří strategie sociální pomoci osobám trpícím stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou. Dle pohlaví: - s muži, - s ženami. Je nutné mít na paměti genderové hledisko a změnu pohledu na pohlaví v současné době, kdy lze konstatovat, že mužská populace se feminizuje, jelikož ve společnosti není potřeba hrubé síly ani na uživení rodiny, či její ochranu (někteří autoři hovoří o krizi mužské identity). Lze komparovat ženskou populaci jako feminizující (maskulinizující), kdy ve společnosti zaujímají společenská místa, která byla výhradně mužskou záležitostí. Tedy i v sociální práci je nutné si uvědomovat a očekávat muže na mateřské dovolené, ženu živitelku rodiny a další změny sociálních rolí. Dle etnika: - s etnickými menšinami (typicky s Rómy). Od roku 1990 je Česká republika nejen tranzitní zemí, ale také cílovou azylovou destinací, kdy se počet imigrantů a azylantů zvýšil natolik, že se i oni stávají uživateli sociálních služeb. 18

19 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE SAMOSTATNÝ ÚKOL 3 Zamyslete se a definujte největší etnické a národnostní skupiny na území České republiky. Uvědomte si rozdílnost kulturního chování a sociálních rolí, pokuste se popsat metodiku práce např. s mužem muslimského vyznání či mladou ženou vietnamské národnosti. Dle statusu: - s nezaměstnanými, - s bezdomovci, - se společensky nepřizpůsobivými občany. Jde o tzv. sociální či společenskou stratifikaci, opět je nutné si uvědomit, kdo vytváří normu ve společnosti, co je standardní a co je již nestandardní, a to v pohledu např. bydlení, vybavení domácnosti, používání dopravy, zaměstnání, trávení volného času atd. V posledních 20 letech se např. změnil pohled na nezaměstnané. V 90. letech se na nezaměstnané velmi často pohlíželo jako na osoby, které záměrně nechtějí pracovat a parazitují na společnosti, tedy se chovají deviantně. V současnosti můžeme konstatovat, že nezaměstnanost je zcela standardní jev ve společnosti. Snad se nenajde čtenář, který by ve svém okolí neznal osobu, která by nebyla krátkodobě nezaměstnaná. Dle místa výkonu sociální práce: - terénní práce, - institucionální práce, - komunitní práce. V současné době se definují tři formy poskytování sociální služby dle místa, a to rezidenční, ambulantní a terénní. SAMOSTATNÝ ÚKOL 4 Za pomoci zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a hlavy č. I části třetí definujte, které z popsaných sociálních služeb jsou pobytové, ambulantní, terénní. Podle druhu vykonávané činnosti: - sociální poradenství, - sociální služby, - prevence, - penitenciární péče, 19

20 1 VZTAH SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PRÁCE - mediace, - dávky sociální pomoci, - krizová intervence, - streetwork. Hledisko koncepčnosti činnosti: - supervize, - výcvik, - vzdělávání, - koncepční činnost, - sociální výzkum. Transformace sociálních služeb, především zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a slaďování české sociální legislativy s legislativou Evropské unie nutí společnost i jednotlivé poskytovatele sociálních služeb k dlouhodobému plánování poskytování služby, a to především z hlediska efektivity financování, kompetencí pomáhajících pracovníků (obsahuje celoživotní vzdělávání a supervizi), marketingu a propagace poskytovatele sociálních služeb Metody sociální práce podle hlediska přímé a nepřímé práce s klientem Levická (2002) dělí metody sociální práce podle hlediska přímé a nepřímé práce s klientem takto: Metody orientované na bezprostřední přímé jednání s uživatelem (casework). V rámci transformace sociálních služeb a sociální práce je nutné mít na paměti, že součástí každé metody sociální pomoci je individuální plánování, které může obsahovat tyto faktory: 1. Objasnění podporování - objasňování, - podporování, - sebeporozumění. 2. Informování výchova - informační pomoc, - materiální pomoc, - výchovná pomoc. 3. Přesvědčování - poradenství, 20