CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Češi za hranicemi: design kvalitativní studie mezinárodních dobrovolníků

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Češi za hranicemi: design kvalitativní studie mezinárodních dobrovolníků Vojtěch Vodseďálek Vedoucí práce: Mgr. Vladislava Závrská Olomouc, 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval/a samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne Vojtěch Vodseďálek

3 Poděkování: Na prvním místě bych rád poděkoval vedoucí práce, Mgr. Vladislavě Závrské, za její ochotu se podílet na této práci, její odborné rady a osobní přístup, který pro mě byl silnou motivací k dopsání celé práce. Dále děkuji své rodině za podporu při studiu bez ní bych nebyl schopen začít studovat ani studium dokončit. V neposlední řadě patří mé díky i CARITAS-VOŠs Olomouc. Děkuji za možnost zde absolvovat studium, které bylo obohacující nejen po odborné stránce, ale i po té duchovní. Duchovno, individuální přístup a ochota tvoří nezaměnitelnou atmosféru této školy a věřím, že si tyto hodnoty uchovám do svého budoucího pracovního i osobního života.

4 Citát: Lucius Annaeus Seneca: Alteri vivas oportet, si vis tibi vivere. Musíš žít pro jiné, chceš-li žít pro sebe.

5 Obsah Úvod Teoretické rámování dobrovolnictví Dobrovolnictví a mezinárodní dobrovolnictví Historický kontext dobrovolnictví Charakteristiky dobrovolníků a dobrovolnictví ve 21. století Typy mezinárodního dobrovolnictví Mezinárodní dobrovolnictví jako nástroj mezinárodního vzdělávání Mezinárodní dobrovolnictví jako nástroj mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci Metodologie výzkumného šetření Výzkumný přístup a cíl výzkumu Metody tvorby dat Výzkumný vzorek Reflexu vstupu do terénu Metody analýzy dat Závěr Seznam literatury Internetové zdroje Zákony Anotace Annotation... 33

6 Úvod Design empirického šetření, který právě držíte v rukou, vznikl na půdě CARITAS - Vyšší odborné školy sociální Olomouc, jako závěrečná práce oboru Sociální a humanitární práce. Cílem absolventské práce bylo navrhnout projekt empirického šetření zaměřeného na problematiku mezinárodního dobrovolnictví, blíže na jeho aktéry mezinárodní dobrovolníky. Empirické šetření je navrženo v kvalitativním paradigmatu, s cílem zkonstruovat typologii mezinárodních dobrovolníků. Tato práce sloužila jako projekt empirického šetření, které jsem uskutečnil v rámci práce bakalářské. Dobrovolnictví se v posledních dvaceti letech profiluje jako jeden z důležitých prvků sociální práce a poskytování sociálních služeb. V neziskových nestátních organizacích se dobrovolníci stávají nedílnou součástí při tvorbě občanského sektoru, který je ve společnosti situován mezi jednotlivci a státem. Mezinárodní dobrovolnictví staví na stejných základech tedy dobrovolného poskytování volného času na pomoc druhé osobě bez vidiny zisku. Jeho specifikum je prostředí, v rámci něhož se uskutečňuje, neboť se musí odehrávat vně území státu, ze kterého mezinárodní dobrovolník pochází. Stejně tak jako dobrovolnictví v České republice, i mezinárodní dobrovolnictví nabývá různých podob a v historii se proměňovalo. Proto se v rámci teoretického rámování dobrovolnictví zabývám definováním obou výše zmíněných typů dobrovolnictví, jejich historickým kontextem, stejně tak jako i různými podobami, kterých mohou nabývat. Vzhledem k záměru projektu, nechybí v této části ani obecná charakteristika dobrovolníků. Navazuje na ni druhá, metodologická část. Jelikož je tato část základem výzkumu, byla použita i v bakalářské práci, která informuje o výsledcích realizace návrhu výzkumu. Vzhledem k nízkému zájmu české akademické obce o mezinárodní dobrovolnictví je toto téma zpracováno především na základě zahraniční literatury. Jako hlavní zdroj sloužily především studie Centra sociálního rozvoje (Center for Social Development) z Washingtonské univerzity v Saint Louis, jehož představitelé se dlouhodobě zabývají fenoménem mezinárodního dobrovolnictví. Na druhou stranu nelze vynechat české ukotvení dobrovolnictví, o které se, dle mého názoru, nejlépe zasloužil Frič se svými spolupracovníky, jež v roce 2010 představili svůj výzkum Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v České republice na začátku 21. století. Také odborný časopis Sociální práce/sociálná práca, byl pramenem cenných informací - zvláště pak 6

7 jeho 4. vydání roku 2011 věnované právě dobrovolnictví. Pokud se týká informací o sociálně vědním výzkumu, vycházel jsem opět především ze zahraničních publikací (nejvýrazněji z publikací Given (ed) a Padgett 2008). 7

8 1 TEORETICKÉ RÁMOVÁNÍ DOBROVOLNICTVÍ 1.1 Dobrovolnictví a mezinárodní dobrovolnictví Dobrovolnictvím se rozumí pojem, jenž vyjadřuje svobodně zvolenou aktivitu, která je směřována druhému člověku nebo skupině osob a za kterou není očekávána finanční odměna. Takto Dekker a Halman (2003, dle Frič, Pospíšilová, Tošner, Vávra 2010: 9) definují tři základní prvky dobrovolnictví, které se objevují napříč jeho odbornými definicemi. Pro účely této studie je však potřeba termín dobrovolnictví více specifikovat, neboť výše zmíněné prvky se vyskytují i v tzv. neformálním dobrovolnictví, někdy též označované jako občanská výpomoc. Jedná se o styl dobrovolnictví, které není realizované skrze organizaci a nejčastěji se jedná o sousedskou výpomoc. 1 Studie si nebere za cíl zkoumat tuto oblast dobrovolnictví, ale bude se soustředit na formální dobrovolnictví, tak jak jej definuje Penner (dle Frič a kol. 2010: 10) jako:..dlouhodobé, plánované a svobodně zvolené (discretionary) prosociální chování 2 ve prospěch cizích druhých osob, které se odehrává v kontextu organizace. Tošner a Sozanská (2002: 36-37) tento typ dobrovolnictví nazývají veřejně prospěšné, a staví oproti němu vzájemně prospěšné dobrovolnictví, které je typické tím, že se odehrává uvnitř nějakého společenství, nicméně jeho účelem není pomoc lidem vně dané komunity, ale pouze jejím členům. 3 Formální dobrovolnictví, jak je zřejmé z jeho definice, klade také důraz na to, aby jeho výsledky nesměřovaly k blízkým známým osobám dobrovolníka. Penner (2002, dle Frič a kol. 2010: 10) se domnívá, že pokud je pomoc poskytována uvnitř rodiny, vytrácí se z ní ona dobrovolnost, neboť jsou jeho aktéři motivováni jistou povinností a je zde přítomen prvek reciprocity. Definice mezinárodního dobrovolnictví se od definice formálního dobrovolnictví příliš neliší. V odborném diskursu je definováno jakožto organizovaná část služby pro společnost realizovaná dobrovolníky, kteří pracují za hranicemi jiné země nebo zemí (Sherraden 2008: 397). V Českém prostředí se jeho vymezení zaobírá spíše specifiky dobrovolnictví pro dobrovolníka. Mezinárodní dobrovolnictví v sobě spojuje příležitost k rozvoji osobních schopností a dovedností, intenzivní interkulturní 1 Frič a Pospíšilová (2009: 1) uvádí, že v České republice se tomuto typu věnuje 38 % dobrovolníků a z nich 72 % má zkušenost právě se sousedskou výpomocí. 2 Pro-sociální chování: chování vykonané ve prospěch druhého člověka nebo skupiny osob, které nenese vidinu zisku. (Slaměník, Výrost 2008: 285) 3 Nejčastěji se jedná o farní sdružení, sportovní a zájmové kluby. 8

9 učení, možnost přímé pomoci místním komunitám při realizaci veřejně prospěšných projektů a současně posiluje osvětu o dobrovolnictví a občanské angažovanosti v české společnosti (INEX 2012: 4). 1.2 Historický kontext dobrovolnictví Prostor, v rámci něhož působí organizace 4, které dobrovolnictví zprostředkovávají, se v dějinách různě proměňoval a v České republice prošel za posledních třicet let radikálním vývojem. Jeho kořeny sahají až do konce 13. století, kdy na našem území začaly vznikat řemeslnické spolky, tzv. cechy, které zakládali lidé různých profesí, aby si v rámci nich poskytovali podporu, sdíleli finance a zkušenosti. Ty však měly později mandatorní povahu. Nicméně vedle nich vznikala dobrovolná bratrstva a družiny. Všechny tyto organizace vyplňovaly prostor mezi obyčejnými lidmi a šlechtou a panovníkem. Největší rozkvět dobrovolného spolčování znamenalo období osvícenství, kdy myšlenky obecného blaha a vzdělávání nechávají vznikat nejrůznějším mecenášským a vědeckým spolkům. (Andrle 2002: 2) To znamenalo i odklon od vzájemně prospěšného dobrovolnictví k obecně prospěšnému. Devatenácté století pak s sebou přineslo i počátky mezinárodního dobrovolnictví. Švejnoha (2006: 6) uvádí jako průkopníky mezinárodního dobrovolnictví 5 Nikolaje Ivanovič Pirogova a Florence Nightingal, kteří působili jako ošetřovatelé raněných během Krymské války v 50. letech. Nejdůležitější zlom v pomáhání za hranicemi však nastal po notoricky známé bitvě u Solferina (1859), na kterou roku 1863 navazovalo založení Mezinárodního výboru červené kříže, 6 (Švejnoha 2006: 8-9). Avšak první mezinárodní dobrovolnictví, tak jak jej známe dnes, se událo poměrně spontánně roku 1920, kdy Pierre Cérésole svolal skupinu 20 aktivistů z Evropy, aby pomáhali s rekonstrukcí zničené vesnice nedaleko francouzského 4 Jedná se o ty organizace, které vyplňují tzv. občanský sektor, tedy prostor mezi státem a jednotlivci. Jejich základními právními úpravami jsou Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod tedy právo shromažďovací, právo sdružovat se ve spolcích a společnostech, právo zakládat politické strany a hnutí, svoboda náboženství a také Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Před rokem 2014, jsme v České republice rozlišovali nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, zájmové sdružení právnických osob, církevní organizace, občanská sdružení atd. Nový občanský zákoník s sebou přinesl několik změn, například změnu názvu u obecně prospěšných organizací na ústavy a občanských sdružení na spolky, nicméně činnost neziskových organizací neohrozil. Spíše se snaží o jejich lepší legislativní ukotvení a větší transparentnost. 5 Nejedná se o explicitní pojmenování mezinárodních dobrovolníků, spíše prvních lidí, kteří se začali angažovat za hranicemi svého státu na pomoc druhým. 6 Roku 1868 byl založen Vlastenecký pomocný spolek pro království české, předchůdce Československého červeného kříže 9

10 Verdunu 7. (Policar, Hofmannová 2011; CCIVS 2011; SCI 8 ). V té samé době, během první republiky, na našem území vznikaly již velmi dobře organizované spolky a některé z nich se zachovaly až dodnes (Sokol, Mánes, Junák - Skaut). Konec druhé světové války a nástup komunismu znamenal pro dobrovolnictví a občanský sektor veliký otřes. Když se v únoru 1948 chopila komunistická strana moci, začala oblast dobrovolného sdružování přizpůsobovat svým potřebám. Především přistoupila k poměrně rychlé paralyzaci dobrovolnického aktivismu, který svojí ideovou a politickou orientací komunistické ideologii nevyhovoval, nebo jí přímo protiřečil. (Frič. a kol. 2010: 34-35). Takto vývoj pokračoval po celou dobu komunistické vlády, kdy se za dobrovolnictví považovala nucená práce v tzv. brigádách socialistické práce, jež měla pomáhat plnit pětiletky, spolky byly rušeny nebo transformovány pod Národní frontu a jejich hlavní funkcí se stalo budování socialistické společnosti. Nicméně dobrovolnické snahy udržovali i tzv. odpůrci státu, tedy disidenti a ostatní lidé pronásledovaní režimem, kteří se tajně sdružovali a snažili se o uchování demokratických ideálů. K nejznámějším organizacím patřily Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a církevní organizace. V západním bloku se mezitím rozvíjelo a organizovalo mezinárodní dobrovolnictví. Za zmínku stojí především založení Koordinačního výboru pro dobrovolnické pracovní tábory (Coordination Committee for Voluntary Workcamps) při UNESCO roku V padesátých letech pak získalo mezinárodní dobrovolnictví i podporu z řad vládních a politických orgánů, všeobecně sdíleným mottem totiž bylo sloužit a učit se (to serve and to learn) (INEX 2011: 4). I přes všechny snahy socialistických zemí odříznout Západ od Východu, organizaci Service Civil International 10 se podařilo spolupracovat na workcampech i s východním blokem např. v roce 1964 se jeden uskutečnil v Československu (Ujfaluši, Dvořáková 2010: 16-17). Roku 1970 byla založena pod Organizací Spojených Národů 11 (United Nations) platforma pro dobrovolníky (United Nations Volunteers), kteří se mohou dodnes účastnit hned několika odlišných projektů 7 Tento způsob pomoci se začal označovat jako tzv. workcamp (pracovní tábor) Později přejmenováno na Coordination Comittee for International Voluntary Effort, které působí na poli mezinárodního dobrovolnictví dodnes. 10 první mezinárodní dobrovolnická organizace její hlavní snahou bylo a stále je, bourání předsudků a propagace míru skrze organizování mezinárodních dobrovolnických projektů. 11 Přesněji pod UNDP Rozvojový program Organizace spojených národů 10

11 humanitární a mírotvorné mise, rozvojové mise atd. 12 Šanci navázat na dobrovolnické aktivity první republiky bez pokroucených ideologických názorů a možnost účastnit se mezinárodního dobrovolnictví dostali lidé na českém území až po Sametové revoluci roku I když by se dalo předpokládat, že pád komunismu přinesl rozkvět dobrovolnictví, nebylo tomu ze začátku tak. Sametová revoluce lidem přinesla osvobození od mandatorní, neautentické dobrovolnické práce. Občané využili demokratický nárok na občanský klid a s úlevou se od dobrovolnických aktivit distancovali. (Frič a kol. 2010: 47). I přes těžké začátky se dobrovolnictví a s ním i zcela nová podoba občanského sektoru začaly znovu dostávat do povědomí společnosti. Upustilo se od neorganizovaného shromažďování v rámci komunit a s nástupem neziskových organizací se začal rozvíjet tzv. manažerský model dobrovolnictví, kdy jsou dobrovolníci vedeni v rámci organizace profesionálním koordinátorem. Tento posun, jak se domnívá Frič a kol., může mít příčinu i ve změně přístupu státu k neziskovému sektoru. Tvrzení podkládá teorií od Salamon a Anheier (1998) o čtyřech neziskových režimech 13, kteří věří, že otázka, proč lidé v určitých společnostech mají větší sklon k dobrovolnictví než v ostatních, se dá zodpovědět porozuměním vztahu mezi organizacemi občanské společnosti 14 a určitými vrstvami obyvatel, kteří pak určují chod státu. (Frič a kol. 2010: 13 14) Deset let od pádu komunismu, roku 1999, vzniklo první dobrovolnické centrum HESTIA. Jeho význam je zřetelný hlavně v propagaci a modernizaci formálního dobrovolnictví, kdy díky úzkým kontaktům se zahraničními partnery, pomáhá přenášet západní know-how do našeho občanského sektoru. Legislativní ukotvení dobrovolnictví reguluje zákon o dobrovolnické službě platný od roku Zákon upravuje postavení dobrovolníka zakotvuje povinnost uzavírat smluvní vztahy, čímž poskytuje dobrovolníkovi vysokou míru ochrany, upravuje nábor, evidenci, přípravu a vykonávání 12 Více informací na: 13 Liberální model přenechává velkou část odpovědnosti v rámci sociálních služeb právě na soukromé iniciativě a dobrovolnictví. Opakem je sociálně demokratický vzorec, podle kterého se stát velmi angažuje v zajišťování sociálních potřeb. Korporativní stojí mezi výše zmíněnými modely, vyskytují se zde štědré dávky od státu a při tom zde existuje rozsáhlá platforma organizací občanského sektoru. Posledním vzorcem, tedy etatistickým se rozumí silná role státu a jeho cílený odsun třetího sektoru na okraj zájmů. (Salamon, Anheier 1996, podle Frič, Benáček, Potůček 2008: 157) 14 V této studii je používán také termín neziskové/nestátní organizace. 15 Velmi důležitým iniciačním krokem byl mezinárodní rok dobrovolnictví. Ten vznikl na žádost Japonska v OSN, které chtělo formální cestou vyjádřit díky všem dobrovolníkům, jež pomáhali právě v Japonsku po zemětřesení roku Dalším neodmyslitelnou hnací silou v procesu ustavování dobrovolnictví byl i tlak ze strany neziskových organizací. 11

12 dobrovolnické činnosti a poskytuje jistotu příjemcům dobrovolnické činnosti (Jiránek 2003: 1). Další okruhy, k nimž se zákon vyjadřuje, souvisí s mezinárodním dobrovolnictvím, kdy definuje termíny, jako jsou vysílající a přijímající organizace 16, minimální věk dobrovolníka, dále pak řeší otázku důchodového a veřejného zdravotního pojištění atd. Historický vývoj České republiky i celého světa, jakkoliv byl pro dobrovolnictví komplikovaný, dopomohl k chápání dobrovolnictví jako činnosti, která je v demokratické společnosti nezastupitelná. Dokládá to i jeho definice ve Všeobecné deklaraci o dobrovolnictví: Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva - touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny. (IAVE 2001). V této studii (která je však pouze plánem výzkumného šetření) je ústředním zájmem snaha pochopit, kdo jsou lidé, kteří mají chuť tyto aspirace naplňovat v rámci mezinárodního dobrovolnictví. 1.3 Charakteristiky dobrovolníků a dobrovolnictví ve 21. století Z výzkumů dobrovolnictví máme možnost poznat obecnou charakteristiku dobrovolníka, který se angažuje v rámci České republiky. Například Frič a Pospíšilová jej definují následovně: pracuje pravidelně a dlouhodobě až tři čtvrtiny dobrovolníků pracuje déle než dva roky pro tu samou organizaci. Je loajálním členem své organizace i proto, že zde nachází přátelské prostředí a silné emocionální vazby na jiné členy organizace. Většinou jde o menší zájmovou organizaci (klub, sdružení spolek) bez zaměstnanců s nízkou mírou profesionalizace řízení dobrovolníků Motivace dobrovolníka je volnočasová a pohodová má ze své dobrovolnické aktivity požitek, užívá si ji a baví ho to. (2009: 5). V kontextu mezinárodního dobrovolnictví rozsáhlejší charakteristika jeho aktérů chybí. Autoři z Centra pro sociální rozvoj (Center for Social Development - CSD) Sherraden, Lough a McBride, kteří se dlouhodobě se zabývají problematikou mezinárodního dobrovolnictví, obecně definují mezinárodního dobrovolníka následovně: je mladý, vzdělaný, zámožný a bílý 17 (2008: 398). Právě vzhledem k absenci alespoň podobně obecné definice mezinárodního dobrovolníka pocházejícího 16 Organizace (většinou nestátní, nezisková), která poskytuje služby v zahraničí a v níž dobrovolník působí. Organizace, přes kterou dobrovolník do zahraničí odjede, je označována jako organizace vysílající. Právní zakotvení obou organizací se nachází v Zákonu o dobrovolnické službě 198/2002 Sb. v paragrafu 4, Přeloženo autorem 12

13 z České republiky, si studie klade za cíl, mimo jiné, dozvědět se více informací o lidech, kteří participují na programech mezinárodního dobrovolnictví Další teoretické zpracování života dobrovolníků přináší z jiného úhlu pohledu Evans a Saxton. Ve své publikaci 21st Century Volunteer (2005) se soustřeďují na popis moderního dobrovolníka, který je podle nich ovlivňován vlivy moderní společnosti. Popisují tak hlavních devět trendů 18 v přístupu moderního dobrovolníka k dobrovolnictví, a vedle nich vymezují i šest nejdůležitějších vlivů 19 moderní společnosti, které určovaly jeho přerod. Transformaci stylu dobrovolnické participace si uvědomují i Hustinx s Lammertyn, kteří také vidí jeho příčinu v celospolečenských změnách ovlivněných modernizací společnosti. Teorie modernizačního procesu je podle těchto autorů zásadním prvkem přeměny vzorců dobrovolnictví, které není jednolitým a neměnným jevem, nýbrž se vyvíjí spolu se společností 20. (2003: ) Ve výzkumech se jim podařilo dokázat, že opravdu existují dva vzorce dobrovolnické participace, při čemž jeden z nich representuje starý model dobrovolníka kolektivní a oproti němu staví reflexivní model, jenž definuje moderního dobrovolníka. Největšími rozdíly mezi nimi shrnují následovně. Kolektivní dobrovolník se dlouhodobě věnuje práci v jedné organizaci a nepřemýšlí příliš o okolních možnostech zkrátka v ní působí automaticky, na druhé straně nový/reflexní dobrovolník se zabývá tím, kde je pro něj v tuto chvíli nejlepší uplatnění, kde by se mohl nejlépe rozvíjet, co by bylo pro něj samotného zajímavé atd. (Hustinx, Lammertyn 2003: 175) Podobným směrem se ubírá i Frič a kol., kdy se snaží zmapovat právě vzorce dobrovolnické participace od Hustinx s Lammertyn v České republice a porovnat jejich zastoupení s ostatními zeměmi. Činní tak kvůli zjištění, zda-li a jakým způsobem ovlivnila komunistická éra vývoj dobrovolnictví v Čechách předpokládají přitom, že 18 Trendy moderního dobrovolníka jsou mj. odklon od dobrovolnictví založeným na přebytečném čase, který je potřeba nějakým způsobem využít. V dnešní době totiž musí organizace soupeřit s nepřeberným množstvím alternativ, které ve svém volném čase může člověk provozovat. Dále například fakt, že mladí lidé chtějí být více aktivní, přinášet své nápady a zkoušet nové věci a proto vyhledávají více aktivistické organizace než ty dobrovolnické. (Evans, Saxton 2005: 44-47) 19 Mezi ně řadí například stále stárnoucí populaci nebo zvyšování dosaženého vzdělání, kdy je dokázáno, že lidé s vyšším vzděláním se více účastní dobrovolnických aktivit. Na jednu stranu se tedy organizace mohou těšit na přísun dobrovolníků, ale také musí počítat s tím, že lidé budou chtít více využívat své schopnosti a znalosti. To znamená, že jim budou muset organizace více vycházet vstříc a pečlivě jim hledat uplatnění. (Evans, Saxton 2005: 15-18) 20 Podporou této teze může být nepřímo i kniha Tekutá modernita od Baumana, která se zabývá přerodem člověka v postmoderní době. Expresivně pak například sděluje, že Postmodernita je určitou etapou vývoje individuí i společenských vztahů (Bauman 2002: 25) 13

14 větší zastoupení kolektivního vzorce bude signalizovat opožděnější reakci na změnu společenských poměrů právě vlivem komunistického režimu. Pro tyto účely přetvořili analytický rámec zkoumání dobrovolnictví, který využíval Hustinx s Lammertyn, a na jeho základě vytvořili ideální konfiguraci dimenzí kolektivního a reflexivního vzorce dobrovolnictví, které shrnují v následující tabulce. 1. Styl dobrovolnické participace 2. Motivace dobrovolníků 3. Sociální kapitál dobrovolníků 4. Organizace dobrovolnictví 5. Kulturní rámec dobrovolnictví 6. Společenská hodnota a podpora dobrovolnictví Zdroj: Frič a kol. 2010: Kolektivní vzorec Dlouhodobý, stabilní, spojený s členstvím v OOS Normativní a altruistická Převaha silných vazeb na komunitu, vysoká úroveň emocionálně podbarvených vazeb na členy organizace Domácky řízené, hierarchicky uspořádané organizace Kolektivismus Reziduální přístup kompenzační a komplementární pohled na dobrovolnictví Reflexivní vzorec Krátkodobý, nestabilní, odpojený od členství v OOS Egoistická až požitkářská Převaha slabých vazeb na komunitu, instrumentální vazby na členy organizace Vysoká míra profesionalizace dobrovolnických aktivit v organizaci Individualismus Emancipační přístup dobrovolnictví jako preferovaná hodnota Výsledky svého výzkumu pak shrnují následovně. Propojenost dimenzí struktury dobrovolnictví celkově není tak silná, jak jsme očekávali, což signalizuje, že ani případně zjištěné empirické vzorce dobrovolnictví v ČR nebudou nijak ostře vyhraněné a budou se spíše odvíjet od společného základu, který lze hledat v kolektivistické hodnotové orientaci dobrovolníků. (Frič a kol. 2010: 166) V rámci realizace návrhu studie bude zajímavé porovnávat, zda se i v rámci mezinárodního dobrovolnictví dá rozlišovat mezi kolektivním a reflexivním vzorcem. Kvůli možnosti porovnání dat a teoretickému ukotvení okruhů, jež využívali během výzkumů Frič a kol., jsou některé z nich zahrnuty do tohoto výzkumu. Jedná se o motivaci dobrovolníků, organizaci dobrovolnictví a styl dobrovolnické participace. 14

15 Sherraden a kol. (2008: 399) předpokládají, že mezinárodní dobrovolnictví 21 může ovlivňovat i struktura organizace, přes kterou dobrovolník do zahraničí vyjíždí, stejně tak jako zvolený projekt mezinárodního dobrovolnictví. Z tohoto důvodu se nyní zaměřím na typy mezinárodního dobrovolnictví, kde budou popsány alternativy, které dobrovolníci mají při výběru mezinárodním dobrovolnictví. 1.4 Typy mezinárodního dobrovolnictví Nejčastějším dělením jsou dva možné typy účasti dobrovolníků na projektech v zahraničí služby, (1.4.1.) jež se soustřeďují na rozvojovou spolupráci, či humanitární pomoc, a služby, (1.4.2.) které pomáhají budovat mezinárodní (interkulturní/mezikulturní) porozumění (vzdělání/kompetence). (Sherraden a kol. 2006: 7-8; Mezinárodní dobrovolnictví a rozvojová spolupráce 22 ) V rámci nich můžeme podle délky dobrovolnictví dělit na dlouhodé, střednědobé a krátkodobé. Nicméně v této studii budeme vycházet ze Zákona o dobrovolnické službě, který rozeznává pouze krátkodobou (do tří měsíců) a dlouhodobou dobrovolnickou službu (více jak tři měsíce). (zákon o dobrovolnické službě 2). Největší důraz přitom bude kladen na dlouhodbé mezinárodní dobrovolnictví, jelikož se studie soustředí právě na dobrovolníky, kteří vyjeli do zahraničí na delší dobu než tři měsíce Mezinárodní dobrovolnictví jako nástroj mezinárodního vzdělávání Mezinárodní vzdělávání umožňuje jedinci rozvíjet chápání a přijímání různorodosti jako pozitivního jevu a hodnotit rozdíly mezi lidmi z různých kultur jako přínosné.vede k respektování neustále rostoucí kulturní rozmanitosti a otevírá cestu různým způsobům života, myšlení a chápání světa (Buryánek 2002: 13). Takto zní definice z metodiky pro interkulturní vzdělávání na školách, neboť oblast mezinárodního/ interkulturního vzdělávání již není spojená pouze s mezinárodním dobrovolnictvím. Vzhledem k současné míře globalizace 23, mají lidé stále větší možnost setkávání se s cizími kulturami i v rámci České republiky, a právě proto se profiluje mezinárodní vzdělávání jakožto samostatný obor. Devadesát pět procent učastníků 21 Soustředí se na efektivitu mezinárodního dobrovolnictví Globalizace je souborem procesů, jež spojují země v oblastech ekonomie a technologií a v sociálních, kulturních a politických aspektech ( ) 15

16 výzkumu 24 Centra pro sociální rozvoj (CSD) prohlásilo, že díky mezinárodní zkušenosti (international experience) dokáží oceňovat jiné kultury a získali lepší pochopení pro komunitu se kterou pracovali. Dále uvádějí, že jim mezinárodní dobrovolnictví změnilo jejich předchozí představy o světě a také dopomohlo k tomu, že bývalí dobrovolníci tráví více času s jedinci jiného rasového či etnického původu. (Lough, McBride, Sherraden, 2009: 5) Z toho důvodu můžeme usuzovat, že i v mém výzkumu bude budování mezinárodního vzdělávání jednou z častých odpovědí při hodnocení přínosu dobrovolnictví. Pro záměry těchto typů projektů - tedy zvýšení povědomí o jiných kulturách, budování interkulturních kompetencí a globální vize světa atd., nejsou kladeny velké požadavky na předchozí znalosti a specializaci dobrovolníků. Sherraden a kol. uvádí, že stačí chuť pomáhat a učit se, neboť i přes důležitost samotné práce dobrovolníka, je v těchto projektech kladen největší důraz na mezinárodní zkušenost, občanskou angažovanost (civic engagement) a osobní rozvoj (2006: 7). Nejčastějšími realizátory projektů zaměřených na mezinárodní vzdělávání jsou neziskové organizace. Dobrovolníci si platí většinu výdajů sami, ale jídlo a ubytování jim může být poskytnuto zdarma jakožto kompenzace práce, kterou na projektech vykonávají (Sherraden a kol. 2006: 6). V rámci tohoto druhu mezinárodního dobrovolnictví vyjíždí dobrovolníci nejčastěji na tzv. workcampy. Jedná se o skupinové projekty, na kterých se podílejí účastníci z různých zemí světa a společně pracují na jednom nebo více úkolů. Jak jsem již zmínil dříve, tento způsob pomoci má kořeny v období po první světové válce, kdy se osvědčily jako dobrý nástroj budování mezinárodních vztahů a obnovy zničených měst a památek. Tuto podobu si zachovaly dodnes a organizace INEX-SDA, jako jedna z jejich hlavních zprostředkovatelů je definuje následovně: Workcamp je 2-3 týdenní skupinový dobrovolnický projekt. Sjede se na něm skupina lidí z různých koutů světa, kteří po celou dobu společně žijí a pracují. Účastníci tak mají jedinečnou příležitost seznámit se s rozličnými kulturami a zároveň poznat do hloubky kulturu země, kde jsou dobrovolníky. Kromě příležitosti přispět vlastní prací veřejně prospěšnému projektu jsou dobrovolnické projekty významným prostorem pro poznávání a učení se. 25. Účastníci mají možnost si vybrat z množství projektů zaměřených na oblasti, jako jsou ekologie, sociální práce, kultura a umění. 24 Mezinárodní dobrovolvníci, kteří se vrátili zpět do své země

17 Dlouhodobé projekty zaměřené na mezinárodní vzdělávání mají na rozdíl od krátkodobých spíše individuální povahu 26. Jejich kořeny lze hledat v misionářských cestách 19. Století. V rámci dlouhodobých projektu, mezinárodní dobrovolníci participují nejčastěji v komunitních službách, jako jsou například školy, domovy pro lidi se speciálními potřebami, střediska na podporu migrantů nebo environmentální organizace (Sherraden a kol. 2006: 8). Na rozdíl od workcampů jsou v dlouhodobých projektech požadovány jisté zkušenosti a znalosti dobrovolníka v oblasti, na které bude participovat v přijímací organizaci. Pokud bychom srovnávali výstupy z krátkodobých a dlouhodobých projektů, ty dlouhodobé se jeví jako čitelnější. Mají totiž větší potenciál pro rozvoj výměny vědomostí, technických znalostí a zkušeností mezi dobrovolníky a místními obyvateli. (Sherraden a kol. 2008: 404) V minulém roce (2013) skončil jeden z nejznámějších projektů mezinárodního dobrovolnictví, které mělo snahu budovat v mladých lidech mezinárodní porozumění. Jednalo se o Evropskou dobrovolnou službu (European Voluntary Service EVS) pod programem Evropské Unie - Mládež v Akci, kde měli zájemci možnost, bez velkých finančních nákladů, odjet na dva měsíce až jeden rok do jedné z evropských zemí a působit jako dobrovolník ve zvolené organizaci 27. Tento projekt se letos stal součástí programu Erasmus Mezinárodní dobrovolnictví jako nástroj mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci Roku 2010 vstoupil v České republice v platnost Zákon č. 151/2010 Sb. O zahraniční rozvojové spolupráci 28 následovně 29 : a humanitární pomoci, který je definuje zahraniční rozvojovou spoluprací je souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udržitelného rozvoje, včetně plnění rozvojových cílů tisíciletí, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích, humanitární pomocí poskytovanou do 26 Výjimkou můžou být programy organizace Canada World Youth, která pořádá skupinové dlouhodobé projekty. Více informací na: 27 Více informací na: 28 Dříve označovaná jako rozvojová pomoc, avšak současná podoba klade důraz na zúčastněné partnerství a proto název spolupráce. 29 Jedná se o oficiální rozvojovou spolupráci, kdy většina vyvinutých zemí má jasně definovanou politiku zahraniční rozvojové spolupráce, při které financuje a realizuje rozvojové projekty. Více na: Neoficiální rozvojová spolupráce se ve své podstatě liší pouze tím, že není financovaná z prostředků státního rozpočtu a zahrnuje více odvětví pomoci realizované zejména neziskovými organizacemi. 17