ABSTRAKTA POSTEROVÝCH SDÌLENÍ

Transkript

1 statisticky nelišilo od pøežívání nediabetikù starších 55 let. Pacienti léèení inzulinem mìli ponìkud horší pøežívání (na hranici statistické významnosti) ve srovnání s pacienty léèenými dietou nebo PAD (p = 0,0496). Závìr: Diabetes mellitus v našem souboru zhoršoval pøežívání pacientù po TIPS. Skupina mladších nediabetikù pøežívá po TIPS déle, zatímco mladší diabetici mají zkrácenou dobu pøežití po TIPS stejnì jako starší diabetici èi starší nediabetici. Vìk lze tedy použít k predikci délky pøežití po TIPS u nediabetikù, nikoliv u diabetikù. Diabetici léèení inzulinem mají po TIPS mírnì horší prognózu nežli diabetici na dietì èi PAD. Práce byla podpoøena VZ-MZO ÚÈINKY MASTNÝCH KYSELIN ØADY N- NA SLOŽENÍ LIPOPROTEINÙ, LIPOPEROXIDACI A GLUKÓZOVOU HOMEOSTÁZU U DIABETICKÉ DYSLIPIDEMIE LÉÈENÉ KOMBINACÍ STATIN-FIBRÁT T. Vaøeka, M. Zeman, A. Žák, E. Tvrzická, B. Staòková IV. interní klinika VFN a. LF UK Praha Úvod: Ovlivnìní diabetické dyslipidemie je obtížné, zøídka se dosahuje cílových hodnot lipidù monoterapií, èasto je nutné užít kombinaèní léèbu, zejména statiny s fibráty, s ezetimibem, další možností je použití vícenesycených mastných kyselin øady n- (PUFA n-). Pøidání PUFA n- z rybích olejù ke ostatní hypolipidemické léèbì významnì zvyšuje její antitrombotické a protizánìtlivé úèinky a pøispívá k snížení kardiovaskulární morbidity i mortality. Cílem této práce bylo zjistit vliv pøidání PUFA n- ke kombinaèní hypolipidemické léèbì statin + fibrát na metabolismus lipidù, lipoproteinù i na homeostázu glukózy u diabetikù s tìžkou diabetickou dyslipidémií. Metodika: Vyšetøili jsme 4 diabetikù. typu ( mužù, žen) léèených dietou a metforminem, prùmìrného vìku 48,8 ± 8,0 let s nadváhou, BMI 9,8 ±,9 kg/m (0 hypertonikù, 8 kuøákù), s tìžkou diabetickou dyslipidemií, doposud neúspìšnì léèení kombinací simvastatin 0 mg + mikronizovaný fenofibrát 00 mg/d, kterým jsme po dobu tøí mìsícù podávali pøípravek obsahující 4g PUFA n- nebo kyseliny olejové, léèba trvala celkem 6 mìsícù. Vyšetøovali jsme koncentrace plazmatických lipidù, složení VLDL a LDL, izolovaných preparativní ultracentrifugací, parametry lipoperoxidace LDL a ukazatele endoteliální dysfunkce a zánìtu. Výsledky + závìr: Pøídavek PUFA n- v dávce 4 g/den k dosavadní léèbì statin + fibrát vedl u nemocných s tìžkou diabetickou dyslipidemií k dalšímu poklesu TG (4,9 ± 0,98 mmol/l pøed PUFA- versus,58 ± 0,67 po PUFA n-, p <0,0), a k vzestupu HDL-C (0,9 ± 0,05 vers.,07 ± 0,04, p < 0,05), pozorovali jsme rovnìž pøíznivé ovlivnìní složení lipoproteinu VLDL (významné snížení VLDL-C (,0 ± 0,67 vers. 0,66 ± 0,60, p < 0,0) i VLDL-TG (,06 ±, vers.,59 ±,7, p < 0,05), v lipoproteinu LDL došlo k významnému poklesu LDL-TG (0,95 ± 0,60 vers. 0,74 ± 0,4, p<0,05), provázenému vzestupem LDL-C (,86 ±, vers.,9 ±,6, p < 0,05), pøi hodnocení lipoperoxidace LDL metodou sledování kinetiky konjugovaných dienù (KD) jsme nezjistili zmìny lag fáze (5,79 ± 0,76 vers. 6,8 ± 4,5 min.), vyjadøující oxidabilitu LDL, došlo k mírnému vzestupu bazální absorbance (0,60 ± 0,06 vers. 0,0 ± 0,064, p < 0,05), vyjadøující hladinu KD a tedy míru oxidace LP. Kombinace statinu, fibrátu a PUFA n- je úèinnou léèbou k ovlivnìní diabetické dyslipidemie. ABSTRAKTA POSTEROVÝCH SDÌLENÍ P. SROVNÁNÍ DIETNÍCH ZVYKLOSTÍ SE ZAMÌØENÍM NA OBSAH TUKU A VLÁKNINY V DIETÌ U DIABETIKÙ. A. TYPU M. Lášticová, F. Musil, A. Šmahelová, H. Hloušková Klinika gerontologická a metabolická, Fakultní nemocnice, Univerzita Karlova, Hradec Králové Úvod: Cílem klinické studie bylo pomocí dotazníkové metody srovnat dietní zvyklosti se zamìøením na obsah tuku a vlákniny v dietì u diabetikù. a. typu dispenzarizovaných v diabetologickém centru. Metodika: Byl použit dotazník hodnotící dietní zvyklosti se zamìøením na obsah tuku a vlákniny v dietì: The Fat- and Fiber-related Diet Behavior Questionnaire (FFBQ). Dotazníkové šetøení bylo provedeno u skupiny 5 náhodnì vybraných diabetikù ( žen, mužù) dispenzarizovaných v diabetologickém centru. Bylo provedeno srovnání dietních zvyklostí u dvou skupin pacientù: u diabetikù. typu (0 pacientù) a diabetikù. typu (5 pacientù). Dotazníkové šetøení probíhalo v lednu 009. Byla použita deskriptivní statistika, t-test, Pearsonova korelace (p < 0,05). Výsledky: charakteristika skupin pacientù (prùmìr ± SD) DM (n = 0) DM (n = 5) hladina významnosti obvod pasu (cm) 85, ±,9 05,5 ± 9, < 0,00 BMI 5,8 ±,4,7 ± 6,4 0,00 vìk (roky) 7,4 ±, 6,4 ± 9, < 0,00 HbAC (%) 6, ±,5 6,65 ±,8 NS trvání DM (roky) 7,9 ± 7,9 4,5 ±, NS Medián celkového skóre dotazníku FFBQ se u obou sledovaných skupin pacientù statisticky významnì nelišil (,0 u DM. typu vs.,06 u DM. typu). Nebyly zjištìny významné korelace mezi výše uvedenými charakteristikami skupin pacientù a celkovým skóre FFBQ. Závìr: Dotazníkovým srovnáním dietních zvyklostí se zamìøením na obsah tuku a vlákniny v dietì jsme u diabetikù. a. typu dispenzarizovaných v diabetologickém centru nezjistili významný rozdíl v dietních zvyklostech. Rovnìž nebyla zjištìna souvislost mezi BMI a obvodem pasu a sledovanými dietními zvyklostmi. 6 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

2 P. SLEDOVÁNÍ JÍDELNÍHO CHOVÁNÍ A MÍRY DEPRESE U PACIENTÙ S DM. TYPU PØED A PO INTERVENCI ZAMÌ- ØENÉ NA REDUKCI HMOTNOSTI T. Hrachovinová,, P. Hackerová, H. Kahleová Katedra psychologie FF UK, Praha Centrum diabetologie IKEM, Praha Cíl: Zjišśovali jsme míru depresivity, jídelní chování a kvalitu života u nemocných DM. typu, kteøí se zúèastnili týdenního rekondièního pobytu a následného ambulantního intervenèního programu zamìøeného na zmìny jídelního chování a pohybových návykù. Metodika: 70 nemocných s diabetem. typu léèených perorálními antidiabetiky bylo náhodnì rozdìleno do dvou skupin v rámci otevøené paralelní, randomizované studie. Experimentální skupina (ES) konzumovala nízkotuènou vegetariánskou stravu, kontrolní skupina (KS) jedla bìžnì doporuèovanou diabetickou stravu. U obou skupin byla stejná kalorická restrikce (-500 kcal/den). Soubor v koneèné podobì je tvoøen 66 pacienty, kteøí byli pøed zahájením mìsíèní dietní intervence a po ní vyšetøeni Sebeposuzující škálou depresivity (Beck, BDI) a dotazníkem The Three-Factor Eating Questionnaire (Stunkard a Messick), zahrnující škály: restrikce vìdomá kontrola nad jídlem se zámìrem ovlivnit tìlesnou hmotnost a postavu; disinhibice mìøí tendenci ztrácet kontrolu nad jídelním chováním a nekontrolovaný pøíjem potravy a hlad mìøí subjektivnì pociśovaný hlad. Dále dotazníkem kvality života (OWLQOL) a dotazníkem pøíznakù zpùsobených nadváhou (WRSM). Výsledky: I když v poèáteèní hmotnosti se skupiny nelišily (ES:04,9 ± 7,4; KS: 97,7 ± 7,07 kg, p = 0,), prùmìrný hmotnostní úbytek byl vyšší v ES než v KS (6,4 ± 4, vs.,47 ± 4,07 kg, p < 0,0). V dotazníku BDI se skupiny nelišily v prùmìrném skóru (8, ± 5,5 vs. 8,6 ± 8), který nedosahoval pásma depresivních symptomù. Pøesto prùmìrný skór se po intervenci v celém souboru signifikantnì snížil (nižší u 44 nemocných, jen u 9 byl vyšší): p < 0,05. Nalezené interindividuální odchylky jsou v obou skupinách znaèné. Ve škále restrikce se skupiny na poèátku neodlišovaly (8,7 ±,8 vs. 8,4 ± 4,8), po intervenci se signifikantnì zvýšila vìdomá kontrola nad jídlem u kontrolní skupiny (0,8 vs.,8, p < 0,0). Ve škálách disinhibice a hlad se rovnìž skupiny signifikantnì nelišily, naznaèený je trend poèáteèní vyšší disinhibice (6, vs. 5,4) v jídle a vìtšího hladu (4,9 vs.,4) u ES. Po intervenci došlo k signifikantnì nižšímu subjektivnì vnímanému hladu v celém souboru (p < 0,0). Po intervenci došlo také ke zlepšení kvality života (p < 0,0: pokles ve WRSM skór o 9, vs.,8 bez statisticky významného rozdílu mezi skupinami) a k poklesu skóru v OWLQoL (p < 0,05). Závìr: Výsledky ukazují na výrazný vliv intervenèního programu i na psychologické promìnné, na míru depresivity a kvalitu života. Statisticky významnì se v kontrolní skupinì zvýšila vìdomá kontrola nad jídlem se zámìrem ovlivnit tìlesnou hmotnost a postavu a v celém souboru došlo k signifikantnímu snížení subjektivnì vnímanému hladu. Práce vznikla za podpory VZ: MSM a MZO P. PSYCHOLOGICKÉ UKAZATELE PØI TESTOVÁNÍ POTRAVIN PRO REDUKÈNÍ DIETU M. Matoulek, Š. Svaèina, K. Kýhos, Š. Slabá, L. Ondráèková, J. Housová, S.Vavreinová. interní klinika. LF UK a VFN, Praha Výzkumný ústav potravináøský, Praha Úvod: Ve spolupráci s výzkumným ústavem potravináøským jsou pøipravovány nové potraviny pro redukèní dietu. V loòském roce jsme testovali biologicky nové redukèní pomazánky (ovlivnìní glykemie, lipidù a inzulinemie). V tomto roce jsme na novì pøipravených nízkoenergetických tìstovinách sledovali nejprve psychologické ukazatele. Metodika: žen s prùmìrným vìkem 4, ±, let a BMI 7, ±,6 kg/m absolvovalo test, kdy bìhem 5 minut snìdli 00 g vaøených novì vyvinutých nízkokalorických tìstovin pro redukèní dietu. Po týdnu, tedy ve stejný všední den, jim byly podány bìžné tìstoviny. Pøed jídlem a po jídle byly odebrány vzorky žilní krve. Po jídle byly zváženy zbytky. Pacienti vyplòovali kvantitativní dotazník týkající se chuti a vzhledu tìstovin a zároveò skóre sytosti a hladu pøed testem a po testu v 60. a 0. minutì. Výsledky: U obou potravin mìly pacientky nesignifikantní rozdíly v pocitu hladu pøed testem. Celkový vzhled tìstovin pøi podávání byl hodnocen pøibližnì stejnì. Mírnì lépe byly hodnoceny tìstoviny výzkumné (výsledek je nesignifikantní). Byl zjištìn zøejmý, signifikantní rozdíl v chuti, což je pochopitelné, protože bìžné vajeèné tìstoviny obsahují více tuku. K pocitu nasycení staèilo 0 g z nabídnutých 00 g nízkoenergetických testovaných tìstovin. Bìžných tìstovin staèilo signifikantnì více (p < 0,0) prùmìrnì 65 g. Minimální byl rozdíl v pocitu hladu po 60 minutách. Nesignifikantnì menší pocit hladu byl zaznamenán po u nízkoenergetických tìstovin po 0 minutách (p > 0,05). Pøi celkovém hodnocení byly signifikantnì lépe hodnoceny klasické vajeèné tìstoviny (p < 0,05). Závìr: O klinickém efektu nízkoenergetických výrobkù rozhodují pøedevším chuśové vlastnosti a navození pocitu sytosti. Pøestože celkovì jsou nízkoenergetické tìstoviny hodnoceny hùøe, je jejich užití s ohledem na kalorickou hodnotu výhodné. Jestliže kalorická hodnota testovaných tìstovin je pøibližnì polovièní oproti klasickým, staèí pouze cca 65 % bìžné porce k nasycení, což znamená pøibližnì jen % energie. Testované nízkoenergetické tìstoviny jsou výhodné ve vyvolání èasného pocitu nasycení pøi nízkém obsahu energie. Je však tøeba vylepšovat dále chuś nízkoenergetických testovaných tìstovin. Podpoøeno projektem MŠMTB 067. P4. POSOUZENÍ MODERÁTORÙ ZDRAVÍ U PACIENTÙ S DIA- BETEM S. Pelcák, A. Voseèková, A. Šmahelová Univerzita Hradec Králové Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové Diabetologické centrum Fakultní nemocnice, Hradec Králové Úvod: Øada klinických studií poukazuje na vzájemné souvislosti mezi klinickým stavem a psychosociálními faktory. Dùležitou roli sehrává osobnost jedince, jeho vrozené dispozice, zkušenost a dovednosti, které získal v prùbìhu zvládání stresových situací (coping resources). V této souvislosti v kontextu komplexní léèby vzrùstá úloha salutoprotektivních faktorù zdraví, které mohou ovlivòovat proces adaptace na nemoc, compliance a subjektivní kvalitu života pacienta. Cílem pøedkládané práce bylo posouzení moderátorù zdraví u pacientù s diabetem. Metodika: Screeningové šetøení bylo realizováno ve spolupráci s Diabetologickým centrem Fakultní nemocnice v Hradci Králové ( ). Soubor tvoøilo 5 pacientù (47 mužù, 78 žen, vìkový prùmìr 59,7 ±,4 let), prùmìrná hmotnost 8,6 ± 9,4 kg, prùmìrná délka léèby diabetu 0,4 ± 5,9 let. Pro posouzení individuálních zdrojù zvládání byly použity tyto metody: Dotazník nezdolnosti typu SOC 9 (Antonovsky, 987), Subjektivní posuzovací škála SUPOS 7 (Mikšík, 985), Sebeposuzovací stupnice deprese SDS (Zung, 974, 99), Dotazník percipované sociální opory PSSS (Blumenthal, 985). 8 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

3 Výsledky: V porovnání se zdravou (nediabetickou) populací (n = 7) prùmìrné hodnoty smyslu pro soudržnost (SOC 9) vypovídají o zvýšené vulnerabilitì diabetikù. Nižší celková prùmìrná hodnota smyslu pro soudržnost u diabetikù (8, ±,6) koresponduje také s nižšími prùmìrnými hodnotami dimenzí srozumitelnost, zvládnutelnost a radost ze smysluplnosti. Nižší hodnoty smyslu pro soudržnost se u souboru diabetikù promítají v subjektivní kvalitì prožívání (SUPOS 7) vyjádøené procentuálním zastoupením komponent obvyklého psychického stavu za kalendáøní rok. Záporná polarita obvyklého psychického stavu je kromì bìžných situaèních vlivù také odrazem chronicity onemocnìní, které negativnì ovlivòuje subjektivnì prožívanou kvalitu života pacientù. Polarita obvyklého psychického stavu zároveò ovlivòuje subjektivní prožívání v závislosti na aktuální metabolické situaci diabetika. S pøevažujícím procentuálním zastoupením komponent astenických psychických stavù korespondují také hodnoty deprese (prùmìrná hodnota CGI u souboru = 66,4 ± 5,76). Hodnoty smyslu pro soudržnost SOC a jeho dimenzí signifikantnì kladnì korelují s hodnotami percipované sociální opory mìøené metodou PSSS. Nízké hodnoty subjektivnì vnímané sociální opory u nìkterých pacientù souvisejí s nižší oporou uvnitø rodinného systému, na pracovišti, pøípadnì od jiných významných osob. Vzhledem k prùmìrnému vìku souboru pacientù s DM (58 ± 4) se potvrzuje tzv. konvojový efekt sociální opory. Závìr: Nezdolnost typu SOC pøedstavuje bipolárnì koncipovanou osobnostní charakteristiku. Pacienti s vysokou úrovní nezdolnosti se liší v kognitivním zpracování stresu, v hodnocení svých možností vyrovnat se s požadavky, které na nì klade aktuální stav a prùbìh chronického onemocnìní. Úroveò nezdolnosti ovlivòuje volbu strategií zvládání, dlouhodobou aktuální kvalitu subjektivního prožívání, vèetnì vegetativní a endokrinní odpovìdi organizmu. Zvýšená vulnerabilita pacienta pravdìpodobnì sehrává významnou roli již v etiopatogenezi, obdobnì v prùbìhu chronického onemocnìní a mùže zvyšovat pravdìpodobnost zdravotních komplikací, které pøímo nesouvisejí s primární diagnózou. P5. INTERVENÈNÍ SKUPINOVÝ PROGRAM PRO DIABETIKY A ZMÌNA SUBJEKTIVNÍHO PROŽÍVÁNÍ A. Voseèková, S. Pelcák, A. Šmahelová Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové Univerzita Hradec Králové Diabetologické centrum Fakultní nemocnice, Hradec Králové Úvod: Schopnost zvládání stresových situací je v primárním vztahu k subjektivní pohodì jednotlivce. Edukaèní programy pro diabetiky, tradiènì založené na pøedávání informací, ovlivòují kognitivní složku postoje diabetika k nemoci. Intervenèní skupinový program Život s diabetem rozšiøuje uvedený pøístup o psychologickou rovinu s dùrazem na faktory, které mají vztah k procesùm zvládání nemoci (pøijetí nemoci, její subjektivní zpracování, poznání a posílení vlastních zdrojù zvládání apod.). Pøi jeho realizaci autoøi vycházeli z transteoretického modelu procesu zmìny a základních postulátù PCA (Person Centered Approach). Metodika: Intervenèní program byl realizován formou skupinové psychoterapie u pacientù s DM II v prùbìhu 8 mìsícù (duben-listopad 006). Skupinu S tvoøili úèastníci intervenèního programu (N = 8 pacientù, prùmìrný vìk 49 ± 4 let, 5 mužù a žen, doba trvání nemoci ± 6 let). Pro interpretaci výsledkù byla použita data pacientù, kteøí absolvovali minimálnì 6 skupinových setkání a zúèastnili se kontrolního DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM vyšetøení po mìsících od ukonèení programu. Pacienti kontrolní skupiny S absolvovali somatické a psychologické vyšetøení na zaèátku a na konci studie a mìsíce po ukonèení studie (N = pacientù, prùmìrný vìk 54 ± let, 7 mužù a 5 žen, doba trvání nemoci 0 ± 7 let). pacient byl vyøazen pro neúèast na psychologickém vyšetøení po mìsících. Pro objektivizaci kvalitativních zmìn prožívání v prùbìhu intervence byla použita Škála subjektivních pocitù a stavù SUPOS 7. Pro posouzení nezdolnosti (vulnerability) pacienta byla použit test nezdolnosti typu SOC 9 (Sense of Coherence). Výsledky: Zmìny subjektivního prožívání pacientù bìhem studie a po mìsících ukonèení intervence (SUPOS 7) potvrzují efekt skupinové psychoterapie. Došlo ke zvýšení hodnot aktivaèního bloku (subškály PE a A). Vyšší vulnerabilita u diabetikù mùže specifickým zpùsobem modifikovat autoplastický obraz nemoci, zvládání stresu, pøijetí nemoci apod. Rozdílné dispozice k subjektivnímu zpracování zmìn se potvrdily v prùbìhu celé intervence. K nárùstu hodnot kladných psychických stavù pøi souèasném poklesu nervozity, úzkosti a depresivního ladìní došlo statisticky významnì u skupiny vulnerabilních pacientù (p < 0,05). Kompenzace diabetu, hodnocená pomocí glykemie a HbAC, ukazuje postupné snižování a stabilizaci hodnot bìhem i po ukonèení skupinové psychoterapie, naznaèuje souvislost se zmìnami subjektivního prožívání. Závìr: Cílem komplexní léèby chronického onemocnìní je umožnit pacientovi pokraèovat v nezávislém životì a zachovat nebo zvyšovat subjektivní osobní pohodu (well-being). Intervenèní skupinový program Život s diabetem potvrdil možnosti zlepšení subjektivního prožívání nemoci a její pøijetí pomocí psychologických prostøedkù. P6. TESTOVÁNÍ EFEKTU TRIHYDROXYCHALKONU V PREKLI- NICKÉM EXPERIMENTU PILOTNÍ STUDIE L. Bartošíková, J. Neèas, T. Bartošík, M. Pavlík, P. Fráòa Ústav fyziologie, Lékaøská fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc Anesteziologicko-resuscitaèní klinika, FN u Sv. Anny, Brno II. interní klinika, FN u Sv. Anny, Brno Úvod:,, 4 - trihydroxychalkon je syntetická látka, která byla zatím ojedinìle použita pro preklinické experimenty. Výsledky testování in vitro prokázaly její antioxidaèní aktivitu ve srovnání s butylhydroxytoluenem. Proto byla látka následnì testována v rámci in vivo experimentù, a to za umìle navozených podmínek oxidativního stresu. Cílem této pilotní studie bylo sledovat potenciální antioxidaèní a antidiabetický efekt,, 4 - trihydroxychalkonu u alloxanového diabetu v experimentu. Metodika: Zvíøata byla metodou náhodného výbìru rozdìlena do skupin (n = 0). Skupinì léèené byl podáván chalkon v dávce 0 mg/kg v 0,5 % roztoku Avicelu perorálnì dennì, skupinì placebo byl podáván pouze roztok Avicelu. Intaktní skupina byla bez zákroku a bez medikace. Byly stanoveny vybrané laboratorní parametry hladina glukózy na zaèátku a konci experimentu, urea a cholesterol v séru, ztráty glukózy a bílkovin moèí, diuréza, antioxidaèní enzymy (superoxiddismutáza, glutathionperoxidáza), celková antioxidaèní kapacita a hladina malondialdehydu, a to na konci experimentu. Byly odebrány vzorky ledvinné tkánì a pankreatu pro histopatologické vyšetøení. Získané hodnoty sledovaných laboratorních parametrù byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru Microsoft Excel a statisticky vyhodnoceny za pomoci programu UNISTAT, testu ANOVA a Studentova T-testu, hodnota p 0,05 9

4 Tabulka k P6: Hodnoty sledovaných biochemických ukazatelù Glukóza v séru (mmol/l) SOD (U/ml) GSHPx (µkat/l) AOC (mmol/l) MDA (mmol/l) Diuréza (ml/den) Glykosurie (mmol/l) Ztráty bílkovin moèí (g(l) Léèená skupina 9,6 ± 0,9 ** 8, ± 8,47,0 ± 95,50 **,49 ± 0,**,9 ± 0,89 **,60 ± 0,5 **,7 ± 0,5 ** 0,9 ± 0,6 ** Placebo skupina 0,5 ± 0,45,64 ± 8,47 079, ± 79,9 0,77 ± 0,08 5,7 ± 0,64 8,45 ±,5,55 ± 0,5,56 ± 0,5 Intaktní skupina 4,9 ± 0,7 58,8 ±,76 8,60 ± 55,07,0 ± 0,06,0 ± 0,05,45 ± 0,45, ± 0,54 0,4 ± 0,6 byla považována za signifikantní. Výsledky viz tabulka: Byl zjištìn statisticky významný pokles hladiny glukózy v séru (p 0,0), statisticky významný vzestup katalytické aktivity glutathionperoxidázy a celkové antioxidaèní kapacity (p 0,0) u skupiny léèené ve srovnání s placebem. Dále byl zjištìn statisticky významný pokles hladiny malondialdehydu (p 0,0), statisticky vysoce významný pokles diurézy (p 0,0), glykosurie (p 0,0) a ztrát bílkovin moèí (p 0,0) u léèené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Hodnoty superoxiddismutázy, cholesterolu a urey vykázaly nesignifikantní zmìny. Závìr: Výsledky biochemického vyšetøení ukazují na antioxidaèní a antidiabetický (?) efekt testované látky. Histopatologické nálezy s tìmito výsledky korelují pouze èásteènì. P7. TESTOVÁNÍ EFEKTU TRIHYDROXYDIHYDROCHALKONU V PREKLINICKÉM EXPERIMENTU PILOTNÍ STUDIE J. Neèas, L. Bartošíková, T. Bartošík, M. Pavlík, P. Fráòa Ústav fyziologie, Lékaøská fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc Anesteziologicko-resuscitaèní klinika, FN u Sv. Anny, Brno II. interní klinika, FN u Sv. Anny, Brno Úvod:,, 4 - trihydroxydihydrochalkon je novì syntetizovaná látka, která vznikla rozpuštìním,, 4 - trihydroxychalkonu v octanu ethylnatém a za katalýzy Pd/C byla hydrogenována 60 minut za atmosférického tlaku a laboratorní teploty. Vzniklý produkt byl pøeèištìn pomocí sloupcové chromatografie na silikagelu. Výsledky testování in vitro ukázaly na srovnatelnou antioxidaèní aktivitu s,, 4 - trihydroxychalkonem. Proto byla látka následnì testována v rámci in vivo experimentù, a to za umìle navozených podmínek oxidativního stresu. Cílem této pilotní studie bylo sledovat potenciální antioxidaèní a antidiabetický efekt u alloxanového diabetu v experimentu. Metodika: Zvíøata byla metodou náhodného výbìru rozdìle- na do skupin (n = 0). Skupinì léèené byl podáván chalkon v dávce 0 mg/kg v 0,5% roztoku Avicelu perorálnì dennì, skupinì placebo byl podáván pouze roztok Avicelu. Intaktní skupina byla bez zákroku a bez medikace. Byly stanoveny vybrané laboratorní parametry hladina glukózy na zaèátku a konci experimentu, urea a cholesterol v séru, ztráty glukózy a bílkovin moèí, diuréza, antioxidaèní enzymy (superoxiddismutáza, glutathionperoxidáza), celková antioxidaèní kapacita a hladina malondialdehydu, a to na konci experimentu. Byly odebrány vzorky ledvinné tkánì a pankreatu pro histopatologické vyšetøení. Získané hodnoty sledovaných laboratorních parametrù byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru Microsoft Excel a statisticky vyhodnoceny za pomoci programu UNISTAT, testu ANOVA a Studentova T-testu, hodnota p 0,05 byla považována za signifikantní. Výsledky viz tabulka: Byl zjištìn statisticky významný pokles hladiny glukózy v séru (p 0,0), signifikantní vzestup katalytické aktivity glutathionperoxidázy a celkové antioxidaèní kapacity (p 0,05) u skupiny léèené ve srovnání s placebem. Dále byl zjištìn statisticky významný pokles hladiny malondialdehydu (p 0,0), statisticky vysoce významný pokles diurézy (p 0,0), glykosurie (p 0,0) a ztrát bílkovin moèí (p 0,0) u léèené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Hodnoty superoxiddismutázy, cholesterolu a urey vykázaly nesignifikantní zmìny. Závìr: Výsledky biochemického vyšetøení ukazují na antioxidaèní a antidiabetický (?) efekt testované látky. Histopatologické nálezy neukázaly signifikantní zmìny. P8. VLIV SULFONYLUREY NA PERIFERNÍ INZULINOVOU SENZITIVITU A METABOLIZMUS TRIACYLGLYCEROLÙ V JÁTRECH U INZULINOVÉ REZISTENCE NAVOZENÉ DIE- TOU S VYSOKÝM OBSAHEM NASYCENÝCH TUKÙ M. Cahová, H. Daòková, L. Kazdová IKEM, Praha Deriváty sulfonylurey pøedstavují významnou skupinu léèiv používaných v léèbì diabetu. typu. Primární místo pùsobení Tabulka k P7: Hodnoty sledovaných biochemických ukazatelù Glukóza v séru (mmol/l) SOD (U/ml) GSHPx (µkat/l) AOC (mmol/l) MDA (mmol/l) Diuréza (ml/den) Glykosurie (mmol/l) Ztráty bílkovin moèí (g(l) Léèená skupina 0,5 ±,05 ** 7,9 ±,47 88,0 ± 9,4 * 0,8 ± 0,05 *,84 ± 0,6 ** 5,40 ± 0,5 **,9 ± 0, ** 0,94 ± 0,7 ** Placebo skupina 0,5 ± 0,45,64 ± 8,47 079, ± 79,9 0,77 ± 0,08 5,7 ± 0,64 8,45 ±,5,55 ± 0,5,56 ± 0,5 Intaktní skupina 4,9 ± 0,7 58,8 ±,76 8,60 ± 55,07,0 ± 0,06,0 ± 0,05,45 ± 0,45, ± 0,54 0,4 ± 0,6 40 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

5 Tabulka k P8 SD VTD VTD + 0,05% ChP laèná inzulinemie (pmol/l) 8 ± 0 5 ± 48 0 ± 6, sytá triglyceridemie (mmol/l), ± 0,,8 ± 0,,76 ± 0,4 OGTT (mmol/80 min) 68 ± 7*,& 05 ± 9*,x 465 ± 5 &,x oxidace MK v játrech laèné (nmol/g) 40,6 ±,8*,& 64,6 ± 4* 60, ±, & Inkubace in vitro oxidace MK v játrech syté (nmol/g),6 ± 8,4*,& 57,7 ± 4,5* 54,7 ±, & inzulinem stimulovaná glykogeneze ve svalu (µmol/g) 4 ± 0,5&,6 ± 0,09, ± 0, & inzulinem stimulovaná lipogeneze v tukové tkáni (µmol/g), ± 0,0*,& ± 0,*, ± 0,0 & LAL v játrech štìpení endogenních TG (nmol MK/mg) laèné 5, ±,6*,& 9,6 ± * 8, ± 4 & štìpení endogenních TG (nmol MK/mg) syté 4 ± 5,8*,&, ± 8,*,5 ± 0 & štìpení H-trioleinu (nmol MK/mg) laèné 40,6 ±,7 & 45,5 ±, x 0 ± 0,9 &,x štìpení H-trioleinu (nmol MK/mg) syté 4, ±,6 & 46, ±,6 x 6,4 ± 0,5 &,x tìchto látek je pankreas, kde stimulují sekreci inzulinu, kromì toho však byla popsána i øada extra-pankreatických úèinkù. U HHTg potkanù (modelu geneticky podmínìného metabolického syndromu) krmených vysokotukovou dietou jsme sledovali vliv derivátu sulfonylurey. generace chlorpropamidu (ChP) na inzulinovou senzitivitu periferních tkání a na metabolizmus triacylglycerolù (Tg) v játrech. Materiál a metody: HHTg potkani (00 ± 0 g) byli po dobu 4 dní krmeni standardní dietou, vysokotukovou dietou (VTD; 60 kal % v podobì sádla) nebo VTD doplnìnou o 0,05% ChP. Tato dávka pøi prùmìrném pøíjmu 0 g potravy za den odpovídá 0 mg ChP/den/potkan a je srovnatelná s terapeutickými dávkami v humánní medicínì. Výsledky: 4denní podávání ChP v potravì vedlo k prohloubení glukózové intolerance navozené VTD (OGTT) a významnému poklesu laèné inzulinemie, a to i ve srovnání s kontrolami krmenými standardní dietou. V pokusech in vitro jsme prokázali zhoršení inzulinové senzitivity svalu. Experimentální práce popisují možný negativní vliv ChP na metabolismus tukù v játrech, zejména inhibièní vliv na aktivitu kyselé jaterní lipázy (LAL) a oxidaci MK v játrech. V našem experimentálním uspoøádání ChP podávaný v potravì do metabolizmu Tg v játrech nezasahoval neovlivnil ektopickou akumulaci Tg a nesnížil ani štìpení endogenních Tg lysozomální lipázou ani oxidaci MK. Inhibièní vliv ChP na LAL se projevil pouze za in vitro podmínek, kdy byl enzym uvolnìn z lysozomù pomocí detergentu a jeho aktivity mìøeny v homogenátu. Tento rozpor vysvìtlujeme tak, že za fyziologických podmínek je ChP v játrech zpracováván prostøednictvím jiných metabolických drah a nedostává se do styku s lysozomy, které jsou rozhodující v odbourávání Tg zásob. Studie byla podpoøena z grantu MZ ÈR NR-987 a NS P9. EFEKT TITRACE DÁVKY ROSIGLITAZONU NA KONTROLU GLYKEMIE U PACIENTÙ S DIABETEM. TYPU T. Edelsberger Diabetologická ambulance, Krnov Úvod: Je charakteristickým rysem evropských lékaøù, že na rozdíl od amerických kolegù nevyužívají v takové míøe maximální doporuèené dávky lékù, což je pravdìpodobnì historicky podmínìným a zakoøenìným povahovým rysem, který sice na jedné stranì vede k nižšímu výskytu nežádoucích úèinkù lékù, na druhé stranì však obèas i k menší úspìšnosti léèby samotné. Diabetes je progresivní onemocnìní provázené DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM poklesem funkce beta bunìk, který vyžaduje u øady pacientù v prùbìhu jejich života léèbu inzulinem. Doba, bìhem které lze pacienta pøed inzulinem uchránit pomocí režimových opatøení a perorální léèby, se u jednotlivých pacientù znaènì liší a závisí na øadì faktorù. Jedním z dùležitých momentù je i volba perorálního antidiabetika a dávka, v jaké je lék podáván. Vycházejíc ze studie ADOPT a dalších studií, bylo prostøednictvím denní dávky 8 mg rosiglitazonu ve srovnání se 4 mg dosaženo významnì lepšího efektu nejen na kontrolu glykemie, ale i na funkci beta-buòky, hladinu volných mastných kyselin a další parametry. Cíl: Prozkoumat úèinnost, bezpeènost a snášenlivost rosiglitazonu (RSG) v dávce 8 mg dennì v monoterapii èi v kombinaèní léèbì u pacientù s diabetem. typu nedostateènì kompenzovaným 4 mg RSG v kombinaci s dalšími perorálními antidiabetiky. Design: Retrospektivní studie hodnotící data pacientù léèených rosiglitazonem v diabetologické ambulanci Krnov. Metodika: Bìhem roku 008 byla z dùvodu neuspokojivé kompenzace zvýšena dávka RSG z 4 na 8 mg dennì celkem u 47 pacientù. Po vyøazení 7 pacientù ( pro noncompliance, 4 z dùvodu zmìny doprovodné antidiabetické léèby) bylo do studie zahrnuto 40 pacientù. Sledovanými parametry byla zmìna hmotnosti, glykemie nalaèno (FPG) a glykovaného hemoglobinu (HbAc) pøi první kontrole po zvýšení dávky RSG (v rozmezí 6 mìsícù). Výsledky: Byl zaznamenán signifikantní efekt 8 mg vs. 4 mg RSG dennì na snížení glykemie nalaèno: vstupní FPG (9,5 mmol/l; SD,; 95% interval spolehlivosti 8,9 až 0,) ve srovnání s FPG po 6 mìsících (8, mmol/l; SD,6; p < 0,000; 95% interval spolehlivosti 7,6 až 8,6). Podobnì došlo k signifikantnímu poklesu vstupního HbAc (7,0 %; SD 0,9; 95% interval spolehlivosti 6,7 až 7,) ve srovnání s HbAc po 6 mìsících (6,%; SD,0; p < 0,000; 95% interval spolehlivosti 5,9 až 6,5). Rosiglitazon nemìl statisticky významný úèinek na hmotnost pacientù. Prùmìrná hmotnost pacientù pøed nasazením rosiglitazonu byla 94,4 kg (SD 4,8), po 6 mìsících 95,5 kg (SD 5,46; p = 0,6). Rosiglitazon v dávce 8 mg/den byl dobøe tolerován, bìhem sledovaného období nebylo u žádného z pacientù nutné léèbu pøerušit. Závìr: Rosiglitazon v dávce 8 mg/den je v monoterapii i kombinaèní léèbì s dalšími antidiabetiky úèinným, bezpeèným a dobøe tolerovaným lékem u pacientù s nedostateènì kontrolovaným diabetem. typu. 4

6 P0. VLIV PODÁVÁNÍ INHIBITORU DDP-4 SITAGLIPTINU NA KOMPENZACI DIABETU A VYBRANÉ METABOLICKÉ A ANTROPOMETRICKÉ PARAMETRY U NEUSPOKOJIVÌ KOMPENZOVANÝCH DIABETIKÙ. TYPU M. Mráz, H. Hrmová, T. Roubíèek, M. Bártlová, P. Kaválková, D. Haluzíková,, J. Housová, J. Jahodová, R. Pavlovièová, P. Trachta, M. Matoulek, Š. Svaèina, M. Haluzík. interní klinika Ústav tìlovýchovného lékaøství. LF UK a VFN, Praha Diabetologická ambulance, Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, Benešov Úvod: Sitagliptin je nové antidiabetikum založené na potenciaci inkretinového efektu inhibicí degradace inkretinu GLP- enzymem dipeptydilpeptidázou 4. V naší studii jsme sledovali vliv podávání sitagliptinu o prùmìrném trvání 4,8 mìsícù na parametry glykemické kompenzace, tìlesnou hmotnost a další metabolické a biochemické ukazatele u pacientù s diabetem mellitem. typu neuspokojivì kompenzovaných na stávající medikaci perorálními antidiabetiky. Metodika: Do studie provádìné ve centrech (. interní klinika. LF UK a VFN, Praha a Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov), bylo zaøazeno 6 pacientù s neuspokojivì kompenzovaným DM. typu (HbAC 7,4 ± 0,8 %) léèených dosud perorálními antidiabetiky (metformin, deriváty sulfonylurei). Sitagliptin byl podáván jednou dennì v dávce 00 mg. Prùmìrná doba sledování ve studii byla 4,8 mìsícù. Sledovány byly parametry kompenzace diabetu mellitu, antropometrické ukazatele a další vybrané biochemické a metabolické markery. Výsledky: Podávání sitagliptinu vedlo k signifikantnímu zlepšení kompenzace diabetu (HbAC pøed vs. po léèbì: 7,4 ± 0,8 vs. 6,0 ± 0,8 %, p < 0,00), k poklesu bazální glykemie (9,6 ± 0,44 vs. 8,9 ± 0,57 mmol/l, p < 0,05;) ke snížení tìlesné hmotnosti (99,0 ±,60 vs. 97, ±,67 kg, p < 0,0) a BMI (4,6 ±,0 vs.,9 ±,7 kg/m, p = 0,0). Sitagliptin rovnìž statisticky významnì snížil celkový cholesterol (5,0 ± 0,4 vs. 4,7 ± 0,4 mmol/l, p < 0,05) a triglyceridy (,4 ± 0,4 vs., ± 0,9, p < 0,05). Tendenci k poklesu vykazoval jak LDL (,8 ± 0,4 vs.,6 ± 0, mmol/l, n.s.), tak HDL cholesterol (,6 ± 0,0 vs., ± 0,0 mmol/l, n.s.). Podávání sitagliptinu bylo doprovázeno relativnì malým poètem nežádoucích úèinkù (nejèastìji nespavost, cefalea, otoky dolních konèetin, nauzea a nechutenství), pøièemž žádný pacient nebyl nucen kvùli nežádoucím úèinkùm pøerušit léèbu. V prùbìhu studie nebyla zaznamenána ani jedna hypoglykemie související s užíváním sitagliptinu. Závìr: Podávání sitagliptinu nedostateènì kompenzovaným diabetikùm. typu léèeným perorálními antidiabetiky vedlo v naší studii k významnému zlepšení kompenzace diabetu, k mírnému poklesu tìlesné hmotnosti, celkového cholesterolu a triglyceridù bez èetnìjšího výskytu nežádoucích úèinkù. Podìkování: Podporováno MSM a MZO- VFN005. P. VLIV 6MÌSÍÈNÍHO PODÁVÁNÍ EXENATIDU NA KOMPEN- ZACI DIABET MELLITU. TYPU, ANTROPOMETRICKÉ A BIOCHEMICKÉ PARAMETRY U OBÉZNÍCH DIABETIKÙ. TYPU: PILOTNÍ STUDIE T. Roubíèek, M. Mráz, M. Bártlová, P. Kaválková, D. Haluzíková,, J. Housová, J. Jahodová, R. Pavlovièová, M. Matoulek, Š. Svaèina a M. Haluzík. interní klinika Ústav tìlovýchovného lékaøství. LF UK a VFN v Praze Úvod: Exenatid, syntetický analog GLP-, je nové antidiabetikum ze skupiny inkretinových mimetik, které je postupnì zavádìno do klinické praxe. V naší studii jsme sledovali vliv 6mìsíèního podávání exenatidu na kompenzaci diabetu, antropometrické a biochemické ukazatele u neuspokojivì kompenzovaných pacientù s diabetem mellitem. typu. Metodika: Do studie bylo zaøazeno pacientù s neuspokojivou kompenzací DM. typu (prùmìrný HbAc 8,6 ±,7 %) dosud léèených pøevážnì dietou a perorálními antidiabetiky ( z pacientù byli v minulosti léèeni i inzulinem). Exenatid byl podáván v subkutánní injekci dvakrát dennì po dobu 6mìsícù. Kontroly byly provedeny po mìsíci, kdy byla zvýšena dávka z 5 mg dvakrát dennì na 0 mg dvakrát dennì, po a 6mìsících. Byla sledována kompenzace diabetes mellitus, biochemické ukazatele a vliv na tìlesnou hmotnost a další antropometrické parametry a nežádoucí úèinky léèby. Výsledky: Podávání exenatidu po dobu 6 mìsícù vedlo k signifikantnímu poklesu tìlesné hmotnosti (zaèátek studie vs. 6mìsíèní podávání 07 ± 5 kg vs. 0 ± 5 kg, p = 0,0), BMI (6,5 ±,6 kg/m vs. 4,7 ±,7 kg/m, p = 0,0) a HbAc (8,6 ±,7 % vs. 6,9 ±,9 %, p = 0,0) a vzestupu HDL cholesterolu (0,89 ± 0,4 mmol/l vs. 0,96 ± 0,4 mmol/l, p=0,0). Bazální glykémie vykazovaly na konci studie trend k nižším hodnotám, který nedosáhl statistické významnosti (n=,,4 v.s. 0,8 mmol/l, NS). Plocha pod køivkou glykemie pøi podání standardizované snídanì køivkou byla po 6týdenním podávání exenatidu nižší ve srovnání s bazálními hodnotami (78,0 ± 8,5 vs. 608,6 ± 55,8). Hodnoty celkového a LDL cholesterolu a triglyceridù se signifikantnì nezmìnily. Mezi hlavni nežádoucí úèinky pøi podávání exenatidu patøilo pøechodné nechutenství a nauzea (8,5 %), dyspepsie a funkèní gastrointestinální potíže (8,5 %) a rùzné neuropsychické pøíznaky (nervozita, nespavost 0,8 %). Vìtšina tìchto nežádoucích úèinkù se zmírnila a/nebo pominula pøi delším podávání exenatidu, žádný z nich nevedl k pøerušení podávání exenatidu. Epizody hypoglykemie se vyskytly u pacientù, tìžká hypoglykemie se v prùbìhu studie nevyskytla. Závìr: Podávání exenatidu obézním neuspokojivì kompenzovaných pacientùm s diabetem mellitem. typu vedlo k významnému poklesu tìlesné hmotnosti, zlepšení kompenzace diabetu a vzestupu HDL cholesterolu. Tolerance léèby byla v naší studii celkovì uspokojivá. Podìkování: Podporováno MZOVFN005 a MSM P. VLIV SITAGLIPTINU NA KOMPENZACI DIABETU MELLITU KLINICKÉ ZKUŠENOSTI Z NAŠEHO PRACOVIŠTÌ V. Zamrazil ml., E. Žákovièová Diabetologické centrum, Interní klinika FN v Motole, Praha Úvod: Sitagliptin patøí mezi zástupce nové skupiny perorálních antidiabetik-inhibitory dipeptyl peptidázy 4 (DPP- 4). Patøí mezi léky využívající inkretinový princip a je urèen k léèbì diabetu mellitu. typu. Snižuje glykemii, zvyšuje glukózo-dependentní sekreci inzulinu, zvyšuje odpovìï, expresi, diferenciaci beta-bunìk. Úèinkuje na A i B-buòky, neovlivòuje hmotnost a nepochybnou výhodou je i jeho perorální podání jednou dennì. Metodika: Retrospektivní analýza pacientù s diabetem mellitem. typu s dlouhodobì neuspokojivou metabolickou kompenzací, kterým byl dle SPC sitagliptin pøidán do kombinaèní terapie s jedním nebo více PAD. Celkovì jsme zaøadili 0 pacientù, z toho 8 mužù (prùmìrný vìk 60,9) a žen (prùmìrný vìk 5,6). Prùmìrná délka trvání DM 7,8 let. Výsledky: Pacienti zaøazení do naší analýzy mìli prùmìrný vstupní HbAC 7 % dle IFC, po léèbì s prùmìrným trváním 4,4 mìsícù došlo k poklesu o % (6 %). U 7 nemocných došlo k poklesu HBAC, u k mírnému vzestupu. Prùmìrný vstupní 4 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

7 HbAC pøed nasazením sitagliptinu k monoterapii PAD byl 6,7 %, pøi kontrolním vyšetøení došlo k poklesu na 5,6 %. Po pøidání sitagliptinu do kombinaèní terapie ke dvìma preparátùm z rùzných skupin PAD dochází k poklesu HbAC ze vstupní hodnoty 7, % na 6,5 %. Prùmìrná hmotnost pøed zahájením léèby sitagliptinem byla 9, kg (prùmìrná hmotnost mužù 07,5 kg, žen 8,8 kg). Pøi kontrolním vyšetøení poklesla hmotnost v prùmìru na 9,4 kg (prùmìrná hmotnost mužù 06 kg, žen 8,7 kg). Pouze u dvou nemocných došlo k vzestupu hmotnosti. Prùmìrná glykemie nalaèno pøed zahájením léèby sitagliptinem byla 9,4 mmol/l, pøi kontrolním vyšetøení poklesla na 7, mmol/l. Pouze u jednoho nemocného se objevily nežádoucí úèinky (GIT), které nebyly dùvodem k pøerušení léèby. Závìr: Klinická úèinnost sitagliptinu byla hodnocena v nìkolika klinických studiích, kde byl podáván buï v monoterapii nebo v kombinaci s dalšími PAD. Dle dostupných výsledkù dochází v monoterapii sitagliptinem k poklesu o 0,8 %, významnìjší pokles byl zaznamenán v kombinaèní terapii s metforminem, kdy po 4týdenním podávání dochází k redukci HbAC o %. Naše zkušenost potvrzuje literární údaje, prùmìrný pokles byl %, tìlesná hmotnost se nezvyšovala, tolerance léèby byla velmi dobrá. P. FATÁLNÍ LAKTÁTOVÁ ACIDÓZA VZNIKLÁ PO DENNÍ LÉÈBÌ METFORMINEM K. Halèiaková, L. Sobotková, J. Charvát Interní klinika. LF a FN v Motole, Praha Laktátová acidóza je vzácná, ale závažná metabolická komplikace (incidence 0,0/000 pacientù/rok, letalita až 50 %), vyskytuje se výhradnì pøi nedodržení kontraindikací metforminu. Kazuistika: Anamnestická data neúplná vzhledem k tìžkému stavu pacienta pøi pøijetí. 70letý pacient-diabetik. typu, nìkolik let léèen dietou, bez specifických orgánových komplikací. Dále chronická obstrukèní choroba bronchopulmonální, další sledované choroby neznámé. Chronická medikace 400 mg teofylinu. V rámci prevence týdny pøed pøijetím jako vedlejší nález zjištìna chronická renální insuficience neznámé etiologie, hodnota kreatininu 98 umol/l. Pro špatnou kompenzaci diabetu zahájena terapie metforminem v iniciální dávce 400 mg/4 hodin. Postupnì nauzea, zvracení, neklid, progredující porucha vìdomí, pøijat na jednotku intenzivní metabolické péèe. Klinicky hypotenze (70/40), tìžká dehydratace, somnolentní, neklidný, tachypnoický. Laboratornì projevy tìžkého metabolického rozvratu urea,5 mmol/l, kreatinin 900 umol/l, egfr 0,08 ml/s, laktát,95 mmol/l, ph 6,8. Nutnost pøevedení na umìlou plicní ventilaci, volumexpanze, katecholaminová podpora, opakovanì hemodialýza, vysoké dávky bikarbonátu intravenóznì (8,4% NaHCO, celkem 000 ml za hodin). I pøes zlepšení parametrù vnitøního prostøedí nemocný hod. po pøijetí do nemocnice a 4. den po zahájení terapie metforminem umírá pod obrazem nezvládnutelného kardiorespiraèního selhání. Závìr: Na našem pracovišti hospitalizujeme asi pacienty s laktátovou acidózou vzniklou v souvislosti s terapií metforminem roènì. Opìt potvrzujeme vznik pøi nerespektování kontraindikací a doporuèeného dávkování, nedostateènou edukaci pacienta (pokraèování v léèbì pøi zhoršujícím se stavu). Zatím jsme se nesetkali s úmrtím pacienta do 4 dnù od zahájení léèby. P4. ZÁVAŽNÉ HYPOGLYKEMIE PØI LÉÈBÌ PAD, 4. ROK SLE- DOVÁNÍ E. Hollay, J. Perušièová Diabetologické centrum interní kliniky FN v Motole a UK. LF, Praha Úvod: Cílem práce je analýza pøíèin hospitalizace nemocných diabetikù. typu pro závažnou hypoglykemii pøi léèbì perorálními antidiabetiky. Metodika: Pøi zpracovávání dat jsme vycházeli z propouštìcích zpráv z hospitalizace na interní klinice FN v Motole (n = 48), interním oddìlení nemocnice v Èeských Budìjovicích (n = 48), interní klinice a neurologické klinice FN v Brnì (n = ) a interním oddìlení nemocnice Vítkovice (n = ). Výsledky: Data o hospitalizacích pro závažnou hypoglykemii shromažïujeme od bøezna 005 po dobu 45 mìsícù. V lednu 009 evidujeme 9 pacientù (59 žen a 4 mužù) hospitalizovaných pro závažnou hypoglykemii pøi léèbì perorálními antidiabetiky (PAD). Všichni pacienti byli starší 49 let, nejstarší nemocný byl léèen PAD ve vìku 94 let (medián 74 let). V pøedhospitalizaèní dokumentaci bylo u 46 pacientù potvrzeno zdravotníkem nebo rodinou bezvìdomí. Medián dokumentované vstupní glykemie je,9 mmol/l (rozmezí 0,9,7 mmol/l). Všichni nemocní užívali sulfonylureová antidiabetika (SU), 9 nemocných SU v monoterapii, 5 nemocných kombinaci SU s metforminem a nemocní kombinaci SU s rosiglitazonem. Ze SU PAD užívaných nemocnými dominoval glimepirid (n = 7), dále glibenklamid (n = 4), gliklazid (n = 9), glipizid (n = 8), gliquidon (n = ), ve tøech pøípadech nemocní užívali kombinaci dvou SU preparátù glimepiridu a glibenklamidu, glibenklamidu a gliklazidu nebo glimepiridu a gliklazidu. Nejèastìjší pøíèinou hypoglykemie vyplývající z propouštìcí zprávy z hospitalizace nemocného bylo nezvládnutí úpravy medikace pøi sníženém p. o. pøíjmu pøi infektu, dyspeptickém syndromu nebo déletrvajícím nechutenství (n = 7). Druhou nejèastìjší pøíèinou byla nespolupráce nemocného nedodržování režimových opatøení (n = 6). Ve stejném poètu pøípadù (n = 6) došlo s velkou pravdìpodobností ke kumulaci léèiva v organizmu v dùsledku snížené funkce ledvin pøi rozvoji chronické renální insuficience nebo pøi akutním renálním selhání. Ve pøípadech nebyli pacienti dostateènì edukováni po novì nasazené léèbì PAD a v pøípadì šlo o hypoglykemii u pacienta s náhle vysazenou chronickou kortikoterapií. Medián hodnot HbAc 4,5 % (rozmezí,0 8,7 %) svìdèí pro dlouhodobì spíše nižší prùmìrné glykemie u vìtšiny pacientù. Závìr: Ve srovnání s minulými roky, kdy dominoval glibenklamid, se v roce 008 do popøedí dostaly hypoglykemie pøi léèbì glimepiridem. Pøedpokládáme, že to souvisí s postupným pøevádìním diabetikù na léèbu modernìjšími PAD. Vyšší vìkový prùmìr nemocných v našem souboru potvrzuje rizikovost podávání sulfonylureových PAD u starších pacientù, u kterých lze pøedpokládat zhoršenou spolupráci a další pøidružená onemocnìní, která významnì zvyšují riziko závažné hypoglykemie. Vzhledem k nízkým hladinám HbAc u vìtšiny nemocných v tomto datovém souboru lze pøedpokládat opakovanì nízkou hladinu glykemie u vìtšiny pacientù v dobì pøed hospitalizací. P5, SCREENING A HODNOCENÍ TERAPIE DIABETU MELLITU. TYPU V OBLASTI KATHMANDU, NEPÁL J. Brož,, I. Shrestha, S. Adhikari, K. Tandukar, G. Dahal, P. Adhikari, M. Ladýø, R. Maïar, Diabetologické centrum FNKV a. LF UK, Praha IHD clinic Kathmandu, Nepal Fakulta zdravotnických studií, Ostravská Univerzita, Ostrava 44 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

8 Úvod: Zmìny životního stylu v rozvojových zemích vedou k nárùstu obezity a diabetu mellitu. typu. Ve spojení s nedostateèností èi dokonce absencí zdravotnické sítì v tìchto zemích má tato situace závažné zdravotní i socioekonomické dopady. Mìstské oblasti Nepálu patøí stran prevalence diabetu mellitu. typu mezi nejvíce postižené oblasti svìta. Prevalence diabetu mellitu. typu v dospìlé populaci ( 94 let) Kathmandu v roce 007 èinila 9,5 %, prevalence porušené glukózové tolerance v této oblasti dosáhla 9, %. Cílem studie byl screening diabetu mellitu v populaci nad 40 let vìku a zhodnocení informovanosti o nemoci a nastavení a dodržování terapie u již známých diabetikù. typu. Metody: Studie byla provádìna v rámci pøedem ohlášených screeningových dní v rùzných oblastech Kathmandu. Na tyto dny byly veøejnými vyhláškami zváni obyvatelé nad 40 let vìku. Sledovány byly laèná glykemie, základní tìlesné parametry, krevní tlak. U již známých diabetikù byly hodnoceny stupeò edukace, dodržování nasazené terapie a pravidelnost vyšetøování specifických komplikací diabetu. Výsledky: Ve studii bylo dosud hodnoceno 76 pacientù (59 žen a 7 mužù), prùmìrný vìk 56, ± 9, roku. Z této skupiny bylo 45 pacientù (6 žen a 9 mužù) s již známým diabetem mellitem, u nichž bylo prokázáno: pøíjem potravy a množství sacharidù kontroluje 5 pacientù ( ženy a muži), metforminem bylo léèeno pacientù z toho v dostateèné dávce pacient, tradièní ajurvédskou terapii užívá 8 pacientù, retinopatie byla v posledních letech vyšetøena u pacientù, renální funkce u 7 pacientù a odpad bílkoviny u pacienta), prùmìrná frekvence návštìv lékaøe peèujícího o diabetes èiní,/rok. Ve zbylé skupinì ( pacientù, žen a 98 mužù) splòovalo kritéria laèné glykemie pro diabetes mellitus 5,7 % pacientù (0 mužù a žen). Prevalence hypertenze byla vyšší ve skupinì pacientù s laènou glykemií > 7 mmol/l oproti pacientùm s normálními hodnotami (0, % vs. 4,8 %, p < 0,05), BMI bylo vyšší u osob s laènou glykemií > 7 mmol/l oproti ostatním (5,9 ±, vs.,5 ±,7, p < 0,05). Závìr: V Nepálu tradièní metoda kampù (veøejnì ohlašované dny lékaøských prohlídek s konkrétním cílem) pøedstavuje kvalitní možnost jak pro screening diabetu, tak i pro reedukaci a kontrolu terapie u pacientù s již známým diabetem mellitem. typu, souèasnì je pøi tìchto prohlídkách zachycena i zaléèena celá øada dalších onemocnìní. Prokázané výsledky potvrzují nejenom vysokou prevalenci onemocnìní v populaci, ale stran rozsahu i kvality nedostateènost nepálské zdravotnické sítì. DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM P6. NÁKLADOVÁ EFEKTIVITA TERAPIE INZULINEM DETEMIR U DIABETIKÙ. TYPU ŠPATNÌ KOMPENZOVANÝCH PØI LÉÈBÌ PERORÁLNÍMI ANTIDIABETIKY NEBO PØI TERAPII NPH NA PODKLADÌ CORE DIABETES MODELU V RÁMCI ÈESKÉ REPUBLIKY DATA ZE STUDIE PREDICTIVE T. Doležal, Z. Písaøíková, K. Rychna, M. Honka, D. Bartášková 4. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Ústav farmakologie, Praha Novo Nordisk s. r. o, Praha Fakultní nemocnice, Diabetologické centrum, Ostrava 4 Fakultní nemocnice Motol, Interní klinika, Praha Úvod: PREDICTIVE byla rozsáhlá mezinárodní multicentrická observaèní studie sledující bezpeènost a úèinnost inzulinu detemir (IDet). Cílem farmakoekonomické analýzy bylo sledovat nákladovou efektivitu IDet v kombinaci s perorálními antidiabetiky (PAD) oproti PAD samotným nebo v kombinaci s humánním bazálním inzulinem (NPH) u diabetikù. typu na podkladì sub-kohorty pacientù ve studii PREDICTIVE v rámci Èeské republiky. Metodika: CORE diabetes model pøedstavuje validovaný poèítaèový model používaný pro simulaci a projekci dlouhodobých klinických výsledkù a nákladové efektivity. Modelování probíhalo ve srovnání léèby diabetikù. typu IDet + PAD oproti PAD nebo NPH + OAD. Pravdìpodobnost komplikací, náklady na léèbu komplikací a vlastní léèbu diabetu byly získány z aktuálních národních dat a cen platných v roce 008. Budoucí náklady a klinická úèinnost byla diskontovaná,5 % roènì. Výsledky: Léèba IDet + PAD oproti PAD vykázala zlepšení prognózy oèekávané délky života (LE) o pøibližnì 0,5 (9, vs. 8,80) roku a oproti NPH + PAD pøibližnì 0,6 (9,7 vs. 9,0) roku, QALE (quality-adjusted life expectancy) o 0,9 respektive 0,68 QALYs (quality-adjusted life years). Celkové náklady pro zbytek života spojené s léèbou IDet byly oproti OAD vyšší o Kè (Kè/QALY 60 68) a nižší oproti NPH + OAD o Kè (Kè/QALY dominant). Závìr: CORE diabetes simulace terapie diabetikù. typu na podkladì studie PREDICTIVE v perspektivì 5 let prokázala pøijatelnou nákladovou efektivitu léèby kombinace OAD + IDet. Léèba byla spojena s delší oèekávanou délkou života, QALYs a pøijatelnými náklady nebo úsporou nákladù ve srovnání s PAD nebo NPH+PAD. Analýza senzitivity nákladové efektivity prokázala dostateènou robustnost výsledkù. P7. NOVÉ MUTACE ZODPOVÌDNÉ ZA VZNIK MODY A MODY POSTER Z. Bazalová, B. Rypáèková, M. Andìl. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy a II. interní klinika Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Úvod: Správná diagnóza MODY (Maturity Onset Diabetes of the Young) a stanovení jeho podskupiny genetickým testem je prvním krokem ke zvolení adekvátní terapie. Nález dalších mutací v zodpovìdných genech rozšiøuje seznam již popsaných genetických variant. V naší práci popisujeme dosud neznámé mutace zodpovìdné za vznik MODY a MODY. Metodika: Ve spolupráci s ošetøujícími diabetology jsme zaèali testovat soubor 64 diabetikù s klinickými charakteristikami MODY. K testování genù HNF4A, HNFA a GCK jsme použili metodu pøímého sekvenování na sekvenátoru ABI PRISM 0, výsledky jsme vyhodnotili v programu SeqScape. Klinická data pacientù jsme získali prostøednictvím jednotných dotazníkù. Testování probìhlo s informovaným souhlasem vyšetøovaných a souhlasem etické komise. LF UK. Výsledky: ) gen HNF4A (hepatocyte nuclear factor-4alpha) MODY: U dvou pøíbuzných jsme potvrdili døíve nalezenou mutaci R4W. ) gen HNFA (hepatocyte nuclear factor-alpha) MODY: U otce a syna s klinickými projevy MODY jsme nalezli dosud nepopsanou mutaci F68L. U dvou bratrù jiné rodiny, též s klinickým obrazem MODY, jsme také nalezli dosud nepopsanou mutaci P9S. Dále jsme u jedné pacientky nalezli mutaci T60M, u jedné pacientky mutaci R59Q a u dvou pøíbuzných. stupnì mutaci P79fsdelCT. U dvou pøíbuzných jsme potvrdili døíve nalezenou mutaci R00G. ) gen GCK (glucokinase) MODY: U tøí pøíbuzných. stupnì s klinickým obrazem MODY jsme nalezli dosud nepopsanou mutaci V44fsdelCT, další dva pøíbuzní bez diabetu zmínìnou mutaci nenesli. Na základì genetického vyšetøení jsme u pacienta s mutací P9S a pacientky s mutací R59Q úspìšnì zmìnili inzulinoterapii za perorální léèbu. U nemocné s mutací P79fsdelCT a tìžkou vegetativní neuropatií jsme pro gastrointestinální obtíže perorální léèbu po týdnu ukonèili a vrátili se zpìt k inzulinu. U mladého pacienta s primozáchytem diabetu byla krátce po manifestaci potvrzena mutace V44fsdeCT, místo inzulinoterapie jsme zvolili léèbu dietní s dobrou klinickou odezvou. 45

9 Závìr: V souboru 64 diabetikù klasifikovaných dosud jako diabetici. a. typu jsme zatím metodou pøímého sekvenování odhalili pacientù s MODY. Nalezli jsme dvì rùzné dosud nepopsané mutace zodpovìdné za vznik MODY a jednu dosud nepopsanou mutaci vedoucí k MODY. Na základì výsledku genetického testu jsme pøistoupili k úpravì terapie. Dìkujeme za spolupráci testovaným pacientùm a ambulantním diabetologùm. P8. NOVÁ MUTACE V INZULINOVÉM GENU U ÈESKÉ MODYX RODINY B. Obermannová, Š. Prùhová,, O. Cinek, T. Spousta, V. Janštová 4, T. Hansen 5, J. Lebl Pediatrická klinika UK. LF a FNM, Praha Klinika dìtí a dorostu UK. LF a FNKV, Praha Diabetologická ordinace, Ostrava Mariánské Hory 4 Klinika dìtského lékaøství, FN Ostrava, Ostrava Poruba 5 Steno Diabetes Center, Gentofte, Dánsko Úvod: MODY (Maturity Onset Diabetes of the Young) je dìdièná forma diabetu mellitu projevující se v mladém vìku. Nejèastìji se setkáváme s rodinami, jejichž diabetes je zpùsoben mutací v genu pro glukokinázu (MODY), hepatocytární nukleární faktor-alfa (MODY) nebo hepatocytární nukleární faktor-4alfa (MODY). V pøípadì, že rodina splòuje klinická kritéria MODY, ale nebyla nalezena mutace ve známých MODY genech, je taková rodina oznaèena za MODYX. Inzulinový gen je známý kandidátní gen pro diabetes. Zmìny charakteru VNTR promotorového úseku genu jsou dávány do souvislosti s TDM i TDM. V roce 007 byly poprvé nalezeny mutace v kódující oblasti u pacientù s novorozeneckým diabetem. Výskyt rodiny s fenotypem pøipomínajícím MODY a mutací v inzulinovém genu je však velkou vzácností. Metodika: Cílem studie bylo vyšetøit inzulinový gen u 0 rodin klasifikovaných jako MODYX, u kterých byly vylouèeny mutace v nejèastìjších MODY genech. Molekulárnì genetické vyšetøení jsme provedli pøímým sekvenováním kodující oblasti genu pro inzulin na kapilárním sekvenátoru AB Hitachi 0xl Genetic Analyzer. Výsledky: Ve skupinì rodin s MODYX jsme zachytili èeskou rodinu, jejíž èlenové s diabetem nesou mutaci Arg46Gln v genu pro inzulin, zatímco všichni zdraví èlenové rodiny nalezenou mutaci nemají. Diabetes se v této rodinì prezentuje ve tøech generacích: 8letá pacientka, u které byla zachycena glykosurie ve letech pøi preventivní prohlídce. Diabetes mellitus mìl zpoèátku lehký probìh, s pozitivním C-peptidem a negativními autoprotilátkami. Byla léèena malou dávkou inzulinu. V posledních letech se objevuje výrazná noncompliance s léèbou vedoucí až ke HbA c 4,7 %. I pøes špatnou kompenzaci nikdy neprodìlala diabetickou ketoacidózu. Nyní po 5 letech od manifestace diabetu je stále C-peptid pozitivní (99,8 pmol/l), avšak glukagonový stimulaèní test neprokázal dostateènou spontánní sekreèní kapacitu beta bunìk. Souèasné podání Gliclasidu nepøineslo zlepšení prùbìhu testu (maximální vzestup hladiny C-peptidu 754,5 pmol/l), proto byla ponechána výluèná terapie inzulinem a dívka byla znovu edukována v léèbì diabetu s cílem zlepšit její dlouhodobou kompenzaci. 8letá matka pacientky se léèí inzulinem od svých 4 let, kdy došlo k manifestaci diabetu s polyurií a polydipsií. Je výbornì kompenzována (HbA c 4, %) na malých dávkách inzulinu, nemá tè. žádné chronické komplikace diabetu a je hraniènì C-peptid pozitivní (66 pmol/l). 57letá matèina matka se léèí inzulinem od 5 let, v souèasné dobì je léèena kombinací inzulinu a metforminu, její stimulovaná hladina C-peptidu je 775 pmol/l, nestimulovaná 87 pmol/l. Nemá chronické komplikace diabetu, ale ve 47 letech prodìlala CMP s pravostrannou hemiparézou. Závìr: Genetické vyšetøení pøináší pacientùm a jejich lékaøùm dùležitou informaci o etiologii a patogenezi diabetu. Zvláštì v rodinách, kde se dìdí diabetes po nìkolik generací, je vhodné na možnost dìdièného diabetu (MODY) myslet a indikovat genetické vyšetøení. Genetické vyšetøení monogenních forem diabetu je dostupné v Laboratoøi molekulární genetiky Pediatrické kliniky FNM ( Podpoøeno grantem z Norska prostøednictvím finanèního mechanizmu (CZ 000), výzkumným zámìrem MŠMT ÈR (6084) a grantem GAUK 7544/007. P9. ZAVEDENIE DHPLC AKO METÓDY NA SKRÍNING MODY PACIENTOV NA SLOVENSKU L. Valentínová, M. Huèková, M. Rabajdová, J. Staník,, I. Klimeš, D. Gašperíková Ústav experimentálnej endokrinológie SAV, Bratislava, Slovensko DCC SR pri I. detskej klinike LF UK a DFNsP, Bratislava, Slovensko Úvod: Cukrovka typu MODY (Maturity Onset Diabetes of the Young) je najèastejšou formou monogénového diabetu, avšak klinické podozrenie na toto ochorenie je nutné potvrdiś DNA analýzou. Ako skríningová metóda sa najèastejšie používa dhplc, ktorá umožòuje rýchlu a efektívnu DNA diagnostiku u pacientov s podozrením na MODY. Cie¾om práce bolo:. zaviesś skríning génov zodpovedných za MODY, MODY a MODY technikou dhplc,. analyzovaś pacientov s klinickým podozrením na cukrovku typu MODY,. porovnaś finanèné náklady DNA analýzy technikou dhplc a priameho sekvenovania. Metóda: DHPLC (denaturaèná vysokotlaková kvapalinová chromatografia) je založená na princípe rôznej rýchlosti vyplavovania molekúl DNA z kolóny v závislosti od rozdielnej teploty topenia. Touto metódou jednoducho a rýchlo zistíme zmenu v DNA porovnaním s referenènou sekvenciou, avšak nezistíme na akom mieste sa táto zmena nachádza. Preto je nutné pozitívne vzorky z dhplc ïalej charakterizovaś priamym sekvenovaním. Výsledky: Súbor pacientov s podozrením na diabetes typu MODY sme analyzovali metódou dhplc. Gén pre MODY sme vyšetrili u 98 pacientov, gén pre MODY u 06 pacientov a gén pre MODY u pacientov. Zistili sme celkovo 97 pozitívnych vzoriek, ktoré sme overili priamym sekvenovaním s nasledovným nálezom mutácií: v géne pre HNFA (MODY diabetes) sa u 6 pacientov identifikovali 4 rôzne mutácie (substitúcia c.9t<c, delécia c.855delg, inzercia c insC, delécia c.6-7delct) a v géne pre glukokinázu (MODY diabetes) sa u 44 pacientov identifikovalo 5 mutácií (substitúcia v promótorovej oblasti c.-7g>c, substitúcia c.9t>a, delécia c.45-45deltcc, substitúcia c.60a>g a substitúcia c.75t>g). Porovnanie cien analýz dhplc a sekvenovania (pomocou ABI PRISM 0) nám jasne poukázalo na finanèný benefit dhplc. Pri analýze samostatného pacienta na gén vychádza skríning dhplc 70 EUR, prièom pri zvyšujúcom sa poète analyzovaných pacientov cena na jedného pacienta klesá (5 pacientov gén 6 EUR, 0 pacientov gén 0 EUR). Cena za analýzu jedného génu u jedného pacienta metódou priameho sekvenovania je 4 EUR, prièom nezáleží od poètu pacientov, ktorí sa analyzujú. Záver: Zaviedli sme techniku dhplc na DNA analýzu génov zodpovedných za vznik cukrovky typu MODY, MODY a MODY, prièom sme zistili 50 pozitívnych jedincov v sledovanom súbore. DHPLC je jednoduchá a rýchla metóda vhodná na skríning mutácií. Táto technika je výrazne lacnejšia 46 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

10 a èasovo efektívnejšia v porovnaní s priamym obojsmerným sekvenovaním. Podporené: APVV , MZ.005/5-NEDU-0, CENDO, BITCET. P0. DIABETES. TYPU A LADA VÝSKYT HLA DRB*0 A DRB*04 ALEL U DVOU VÌKOVÌ ODLIŠNÝCH SKUPIN DIABETIKÙ P. Weber, M. Èerna, H. Meluzínová, H. Kubešová, J. Nevrlá, V. Polcarová, P. Èejková Klinika interní, geriatrie a praktického lékaøství, FN a LF MU, Brno Ústav bunìèné a molekulární biologie, Tøetí lékaøská fakulta Karlovy univerzity, Praha Úvod: Diabetes mellitus typ (DM) se vznikem v dospìlosti a latentní autoimunitní diabetes dospìlých (LADA) jsou oba spjaty s autoimunitní inzulitidou a specifickým vysoce rizikovým genotypem HLA II. tøídy. Cílem studie byla analýza èasových a klinických charakteristik se vznikem DM po 5. roce vìku. Zejména stanovit úlohu možné role vyššího vìku pøi vzniku tohoto typu DM a porovnat tyto charakteristiky s diabetiky s dobou vzniku ve støedním vìku (vèetnì analýzy HLA-DRB genotypu). Pacienti a metodika: Do studie jsme zahrnuli 0 diabetikù se vznikem diabetu ve více než 5 letech, kteøí byli hospitalizováni a poté dlouhodobì dispenzarizováni v naší diabetologické ambulanci. Jednalo se o 46 mužù a 57 žen prùmìrného vìku 65,7 ±,8 r. (5 9 r.). O DM šlo 4krát a o LADA u 6 diabetikù. Výsledky: U podskupiny s DM vznikl diabetes ve vìku 50,8 ± 5, r. a u podskupiny LADA ve vìku 5,6 ±,8 r. Jeho trvání v dobì této studie bylo u DM 0,7 ±,6 r.; pøípadnì u druhé podskupiny 5, ± 7, r. Hladiny C-peptidu nalaèno i po stimulaci byly statisticky vyšší (p < 0,0) u podskupiny LADA vs. DM. Obezita. a. stupnì byla celkem pøítomna jen u,6 %. BMI nebyl statisticky významnì rozdílný mezi obìma podskupinami. U našich diabetikù jsme nalezli predispozièní alely HLA DRB*0, HLA DRB*04 a zejména jejich kombinace (u DM,7 %; 9 %; 7 % a u LADA: 4 %; %; 6,5 %). Výskyt alely HLA-DRB* je významnì vyšší u DM a LADA pacientù ve srovnání s 99 zdravými kontrolami. Závìr: V našem souboru byla prevalence k diabetu náchylných alel HLA DRB*0 a HLA DRB*04 u DM a LADA podobná. Pøítomnost tìchto alel identifikuje pacienty s vysokým rizikem a potøebou inzulinoterapie. Vzhledem k tomu, že rizikové alely jsou zastoupeny podobnì ve støedním i vyšším vìku, environmentální faktory pravdìpodobnì sehrávají podobnou roli v obou vìkovì odlišných skupinách pøi vzniku autoimunního diabetu. P. EXPRESE STRESOVÉHO HORMONU PROLAKTIN A RECEPTORÙ TLR A TLR4 V MONOCYTECH PACIENTÙ S AUTOIMUNITNÍM DIABETEM P. Èejková,, M. Fojtíková, J. Brož 4, L. Trešlová 4, M. Èerná, Odd. obecné biologie a genetiky,. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova, Praha Odd. bunìèné a molekulární biologie,. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova, Praha Revmatologický ústav, Praha 4 Diabetologické centrum,. lékaøská fakulta a FNKV, Univerzita Karlova, Praha DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM Úvod: Autoimunitní diabetes mellitus (TD) vzniká následkem disbalance mechanizmù pøirozené a adaptivní imunity, která konèí destrukcí β bunìk pankreatu. Toll-like receptory (TLR) jsou receptory hrající klíèovou úlohu v nespecifické imunitì a obranì proti patogenùm, jsou hojnì exprimovány na povrchu monocytù. Jejich upregulace je asociována s nìkterými systémovými autoimunitními chorobami (SLE). Hormon prolaktin (PRL) je produkován nejen adenohypofýzou, ale také bezpoètem mimohypofyzárních buòek vèetnì imunitních. PRL se úèastní mnoha imunitních procesù a pravdìpodobnì se podílí na patogenezi nìkterých systémových autoimunitních onemocnìní (SLE, RA, PsA). Studie se zabývá úlohou PRL, TLR a TLR4 ve vývoji TD. Metodika: Exprese mrna PRL, TLR a TLR4 genù v monocytech TD pacientù (N = 0) a kontrolní skupiny (N = ) byla mìøena pomocí RT-QPCR (ABI 7000 SDS). Jako endogenní kontrola sloužil gen pro phosphoglycerát kinázu- (PGK). Genotypizace PRL -49 G/T SNP byla provedena pomocí PCR-RFLP s originálními primery a XapI restrikèní endonukleázou; typizace se zúèastnilo 64 TD pacientù a 6 zdravých jedincù jako kontrol. Výsledky: V monocytech pacientù s TD jsme detekovali,7krát vyšší expresi mrna PRL genu než u zdravých kontrol (P < 0,05). Exprese TLR mrna byla,krát vyšší než v bìžné populaci, nicménì tento rozdíl nebyl statisticky významný (P = 0,07). Hladina TLR4 mrna v monocytech TD pacientù se nelišila od kontrolního souboru. Frekvence genotypù a alel -49 G/T polymorfizmu PRL genu se nelišily mezi sledovaným a kontrolním souborem. Závìr: Exprese PRL mrna je slabì zvýšena v monocytech pacientù s TD ve srovnání se zdravými kontrolami, nicménì tento rozdíl pravdìpodobnì není zpùsoben alelami -49 G/T SNP PRL genu. Dále, exprese TLR a TLR4 mrna v monocytech diabetických pacientù se neliší od exprese u kontrolního souboru. Zdá se tak, že tyto receptory se nepodílejí na patogenezi TD. Práce byla podpoøena grantem Výzkumným zámìrem: MSM P. VYŠETØENÍ GENOVÉ EXPRESE A JEJÍ POTENCIÁL V PRE- DIKCI A PREVENCI DIABETU. TYPU K. Štechová, M. Hubáèková, Z. Halbhuber, S. Koloušková, Z. Šumník, V. Šśavíková, M. Krivjanská Pediatrická klinika UK. LF a FN Motol, Praha Central European Biosystems s.r.o., Praha Úvod: V pøedkládané práci jsme analyzovali reaktivitu periferních krevních mononukleárních bunìk na specifickou diabetogenní stimulaci pomocí posouzení zmìny genové exprese po této stimulaci. Zmìna na úrovni genù pøedchází zmìnám na úrovni syntézy bílkovin a posouzení zmìny genové exprese mùže být tedy výhodné zejména pro pøesnou charakterizaci fáze prediabetu. Metodika: Z periferní krve jsme izolovali mononukleární buòky, jejichž polovinu jsme ponechali v kultivaèním médiu pro posouzení bazální exprese a druhou polovinu jsme stimulovali smìsí diabetogenních peptidù (sekvence GAD65, IA a proinzulinu). Po uplynutí 7 hodin jsme z bunìk z obou skupin izolovali mrna. Následovala reverzní transkripce za vzniku cdna a finálnì hybridizace na tzv. genový èip umožòující analyzovat expresi 000 genù (genová array typ Phalanx). Zároveò jsme pro 0 parametrù (jednalo se o cytokiny ze skupiny Th: IFN-gamma a IL-, ze skupiny Th: IL-4 a IL-, ze skupiny regulaèních Th cytokinù: IL-0 a TGF-beta a o další cytokiny: IL-6,-7,-7 a IP-0) provedli paralelnì vyšetøení zmìny genové exprese i stanovení zmìny produkce na úrovni pøímo výsledného proteinu, a to pomocí kvantitativní proteino- 47

11 vé microarray (Quantibody array). Dosud bylo takto vyšetøeno dìtských pacientù s diabetem. typu (vìkové rozmezí 5 let, prùmìr let, 5 chlapcù, 6 dìvèat), 0 jejich prvostupòových pøíbuzných, z toho 6 pøíbuzných mìlo významnì pozitivní alespoò autoprotilátku a zdravých kontrol vybraných tak, aby byly porovnatelné se skupinou pacientù z hlediska vìku a zastoupení pohlaví. Výsledky byly zpracovány za využití Gene- Spring softwaru a statistického softwaru SPSS v. 6. Výsledky: Pøi srovnání jednotlivých skupin jsme identifikovali celkem 90 genù, kde se skupiny lišily svojí genovou expresí po specifické diabetogenní stimulaci, a to na hladinì významnosti minimálnì p = 0,0. V pøípadì genù pro cytokiny jsme toto pozorování potvrdili rovnìž na úrovni detekce výsledného proteinového produktu. Nejzajímavìjší výsledky jsme obdrželi pøi srovnání skupiny pøíbuzných s negativními autoprotilátkami (DRL bez AB) se skupinou pøíbuzných s pozitivními protilátkami (DRL s AB). Zde jsme identifikovali významné rozdíly v expresi 4 genù majících vztah k imunitnímu systému, kde se jednalo napøíklad o geny pro CCR (snížení exprese u DRL s AB), FoxP (ve smyslu snížení exprese u DRL s AB), IFN-gamma (zvýšení exprese u DRL s AB), NEUROD (snížení exprese u DRL s AB). Závìr: Výsledky ukazují, že technika genové expresní microarray pøedstavuje velmi citlivou metodu vhodnou pro sledování jemných zmìn imunitních mechanizmù, které pøedcházejí klinické manifestaci diabetu. typu a které rozhodují, zda se inzulitida stane destruktivní èi nikoliv. Z tohoto hlediska se domníváme, že tato metoda má velký potenciál pro budoucnost predikce i prevence diabetu. typu. Nicménì samozøejmì bude nutné tyto slibné výsledky dále analyzovat a rozšiøovat soubor vyšetøených osob. Práce byla podpoøena projektem NPVII B0609 MŠMT. P. KONVERZE KORTIZONU NA KORTIZOL U AUTOIMUNITNÍ- HO DIABETU MELLITU TYPU K. Šimùnková, L. Køíž, M. Hill, J. Vrbíková, H. Kvasnièková, R. Hampl, V. Zamrazil, D. Janíèková-Ždárská, K. Vondra Endokrinologický ústav, Praha Interní klinika UK.LF a FN Motol, Praha Úvod: Cílem studie bylo získat data o periferním metabolismu kortizolu u diabetikù typu (DM). Zjišśovali jsme konverzi kortizonu (E) na kortizol (F) u diabetikù s normální a se sníženou funkcí nadledvin. Metodika: Vyšetøili jsme nemocných s DM, z toho bylo 6 nemocných se sníženou funkcí nadledvin podle nízkodávkového ACTH testu (LR) a 6 nemocných s normální funkcí (NR). Diabetici byli náhodnì vybráni z pacientù vyšetøovaných v Endokrinologickém ústavu s podezøením na adrenální nedostateènost. Vìk nemocných s DM v dobì studie byl mezi 0 4 roky, vìk diagnózy DM 5 ± roky (prùmìr ± SD), délka trvání DM ± 5 let, BMI 4 ±,8 kg / m, HbAC 7, ±, %. Kontrolní skupinu (C) tvoøili zdraví probandi ve vìku od let, BMI ±, kg/m. Nikdo ze skupiny diabetikù ani kontrol nemìl klinické známky adrenální insuficience ani pozitivní protilátky proti nadledvinám. U všech vyšetøovaných DM a C byl proveden test s podáním 5 mg kortizon acetátu per os po supresi endogenní produkce kortizolu pomocí mg dexametazonu a sledována byla zmìna v koncentraci E, F a pomìr E/F. Odbìry na stanovení sérového kortizolu a kortizonu a glukózy byly provádìny v intervalech po 0 a 60 minutách do 40. minuty po podání kortizon acetátu. Studie byla schválena etickou komisí Endokrinologického ústavu a pacienti podepsali informovaný souhlas. Výsledky: Po podání kortizon acetátu jsme v celé skupinì diabetikù v porovnání s C zjistili opoždìní maximálního vzestupu koncentrace F. Maximum koncentrace F bylo v 90. a 0. minutì testu oproti C, kde bylo v 60. minutì. Následný pokles v koncentraci F byl u DM pomalejší a koncentrace F byly od 90. minuty významnì zvýšeny (p < 0,05). U LR byl vzestup F také zpomalen do 0. minuty v porovnání s NR, kde byl zachycen ve 50. minutì. Koncentrace F byla významnì vyšší u NR (p < 0,05). Závìr: Nalezli jsme rozdíly v konverzi kortizonu na kortizol mezi diabetiky typu a kontrolami. Tyto zmìny mohou pøispìt k lepšímu porozumìní tkáòového metabolismu glukokortikoidù u diabetikù typu. Zmìna konverze na kortizol mezi LR a NR by mohla být kompenzaèním mechanizmem pøi snížené funkci nadledvin v subklinické fázi. Studie byla podpoøena grantem IGA MZÈR NR/954-. P4. PÙLROÈNÍ SLEDOVÁNÍ TERAPIE INZULINEM GLULISIN V KOMBINACI S INZULINEM GLARGIN U PACIENTÙ S DM. TYPU D. Janíèková Žïárská, M. Kvapil Diabetologické centrum Fakultní nemocnice v Motole, Praha Úvod: Inzulin glulisin rozšíøil paletu výbìru krátkodobého inzulinové analoga na našem trhu. Cílem práce bylo zhodnotit pùlroèní terapii inzulinem glulisin u nemocných s DM. typu, kteøí byli doposud léèeni analogovou kombinací glargin + aspart èi lispro. Metodika: Do studie vstoupilo 7 nemocných (7 žen, 0 mužù) s DM. typu, trvání DM 6,7 ± 9,6 let, vìk 4,8 ± 9,6 let, léèeni inzulinem lispro èi aspart + glargin. Pacienti byli sledování po dobu 9 mìsícù ve mìsíèních intervalech (-., 0.,. 6. mìsíc). V 0. mìsíci byli pøevedeni z inzulinu lispro èi aspart na inzulin glulisin, inzulin glargin byl ponechán po celou dobu sledování. Kritériem pro zmìnu byl glykovaný hemoglobin > 5, % (IFCC). Statistické hodnocení bylo provedeno t-testem. Výsledky: Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce. Bìhem pùlroèní léèby došlo k poklesu HbAc o 0,97 %. Zaznamenali jsme pokles denní dávky krátkodobého analoga, nárùst denní dávky inzulinu glargin, celková denní dávka inzulinu nebyla zmìnìna. Titrace dávkování vedla ke koneèné zmìnì pomìru R:N (krátkodobý: dlouhodobý inzulinový analog) ve prospìch inzulinu glargin. Subjektivnì hodnotili pacienti zmìnu pøevážnì pozitivnì. Závìr: Naše zkušenost s inzulinem glulisin potvrzuje jeho rychlé pùsobení, které lépe umožòuje titraci analog k fyziologickému pomìru bazál: bolus, kde bazální sekrece tvoøí až 60 % celkové denní dávky. P5. PARAMETRY GLYKEMICKÉ VARIABILITY A JEJICH VZTAH KE KOMPENZACI DIABETU A LÉÈBÌ INZULINEM U PACIEN- TÙ S DM. TYPU LÉÈENÝCH INZULINOVOU PUMPOU E. Horová, M. Prázný. interní klinika. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Cílem práce bylo porovnat parametry glykemické variability s kompenzací DM a léèbou inzulinem u pacientù s DM. typu, kteøí jsou léèeni inzulinovou pumpou. Metody: Od 8 diabetikù. typu (prùmìrný vìk 9 ± 0 let, glykovaný hemoglobin AC 6,9 ±,4 % dle IFCC), kteøí byli léèeni inzulinovou pumpou, byly získány výsledky selfmonitoringu za posledních 6 týdnù pomocí pøístroje AccuChek SmartPix (Roche). Jako parametry variability glykemie byly použity hodnoty prùmìrné glykemie, smìrodatná odchylka (SD), indexu hyperglykemie (high blood glucose index HBGI) a index hypoglykemie (loow blood glucose index LBGI). 48 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

12 Tabulka k P4. -.mìsíc 0. mìsíc (glulisin) HbAc (%) 7,57 ±,8 7,69 ±, 7,5 ±,6 6,7 ±,07 Celková dávka inzulínu/den 5,95 ± 5,6 5,7 ± 6,68 5,84 ± 7,05 5, ± 5,98 Dávka krátkodobého analoga/den 8,7 ± 9,0 8,0 ± 0,78,70 ± 7,8 4,46 ± 7,5. mìsíc 6. mìsíc Statistická významnost (p) - 0 ns 0 < 0,0 6 < 0,0 0 6 < 0,00-0 ns 0 ns 6 ns 0 6 ns - 0 ns 0 0,0 6 ns 0 6 0,04 Dávka glarginu/den 4,95 ± 8,7 5,4 ± 9,8 8,68 ± 9,99 8,65 ± 0,07-0 0,4 0 0,08 6 0, ,08 Pomìr krátkodobého: dlouhodobého inzulinu (%) 54,4 : 45,6 5,7 : 47, 45,7 : 54, 46, : 5,9 Z parametrù inzulinové léèby byla použita celková denní dávka inzulinu, bazální a bolusová dávka, poèet krokù bazální dávky, prùmìrný poèet bolusù na den. Glykovaný hemoglobin HbAC byl stanoven v odstupu maximálnì týdne od dne stažení dat glykemie a dále byla vypoèítána prùmìrná hodnota HbAC ze tøí posledních mìøení. Jako ukazatel cévního poškození byla stanovena mikroalbuminurie korigovaná podle kreatitinu v moèi ze sbìru za 4 hodin. Ke statistickému zhodnocení byla použita Pearsonova korelace. Výsledky: Prùbìrná frekvence selfmonitoringu byla, ±, mìøení/den a prùmìrný poèet stažených mìøení 6 týdnù 4 ± 69. Celková denní dávka inzulinu èinila 4, ± 8,6 IU/den, z toho,4 ± 4,5 IU/den v bazálu a 9,8 ± 6,8 IU/den v bolusech. Prùmìrnì bylo aplikováno 4,7 ±,6 bolusových dávek za den. Hodnota mikroalbuminurie korigovaná podle kreatininu v moèi byla 0,87 ± 0,8 g/mol. Byla zjištìna statisticky významná pozitivní korelace mezi prùmìrnou glykemií a hodnotou posledního HbAC (r = 0,56, p = 0,5) i prùmìrného HbAC z posledních tøí mìøení (r = 0,6, p = 0,006) a podobnì i mezi indexem HBGI a obou hodnot HbAC (r = 0,48, p = 0,044 a r = 0,57, p = 0,04). Nebyl zjištìn žádný vztah mezi ostatními parametry variability (SD, LBGI) a parametry léèby inzulinem. Nebyl také nalezen žádný vztah mezi parametry glykemické variability a mikroalbuminurií. Závìr: U pacientù s DM. typu jsme v této pilotní studii zjistili statisticky významný vztah mezi prùmìrnou glykemií a indexem hyperglykemie (HBGI) jako parametry glykemické variability a HbAC. Nebyl nalezen žádný vztah mezi parametry variability a parametry léèby inzulinem pomocí inzulinové pumpy ani mikroalbuminurií. Domníváme se na základì získaných výsledkù, že je nutno hledat ještì další parametry nebo specifické okolnosti ve stažených datech ze selfmonitoringu glykemie a z inzulinové pumpy, které by lépe souvisely s kompenzací diabetu a s vaskulárním poškozením. Podpoøeno výzkumným zámìrem MSM MŠMT ÈR DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM P6. TRANSPLANTACE PANKREATICKÝCH OSTRÙVKÙ DO POLYPROPYLENOVÉ KOMÙRKY VROSTLÉ DO VELKÉHO OMENTA J. Køíž,, G. Vilk, D. M. Siroen, D. J. White,, F. Saudek Robarts Research Institute, University of Western Ontario, London, Ontario, Canada Departments of Surgery and Pathology, University of Western Ontario, London, Ontario, Canada Centrum diabetologie, IKEM, Praha Úvod: V klinické praxi se Langerhansovy ostrùvky (LO) transplantují do portální žíly pøíjemce. Kvùli aktivaci koagulace a nespecifického zánìtu (IBMIR instant blood mediated inflammatory reaction) bývá velká èást (60 70 %) tkánì znièena záhy po kontaktu s krví. LO byly experimentálnì transplantovány do mnoha alternativních míst, ale ani jedno z nich není optimální z hlediska zásobení kyslíkem a živinami, žilní drenáže a prùmìrné teploty. Velké omentum poskytuje pøirozenou drenáž do jater, má bohatou vaskularizaci a teplotu tìlesného jádra. V naší laboratoøi jsme vyvinuli techniku pøípravy vhodného lože pro transplantaci LO s využitím velkého omenta. V tomto sdìlení prezentujeme první výsledky ze základního testování proveditelnosti této techniky. Metody: Polypropylenová komùrka (4 6 mm) s vloženým stentem byla obalena velkým omentem potkanù kmene Lewis (samice, 80 0 g, n = 0). Malá èást komùrky spoleènì s uzávìrem byla prostrèena otvorem v šikmém bøišním svalu do podkoží a fixována v místì ètyømi stehy (7 0 Vicryl). Diabetes byl vyvolán intraperitoneální injekcí streptozotocinu (60 mg/kg) o tøi týdny pozdìji. Po potvrzení diabetu ( glykemie > 0 mmol/l) byl vyjmut stent a transplantovány syngenní ostrùvky (0 000 IEQ/kg množství odpovídá klinické praxi). Jako kontroly byli použiti pøíjemci s implantovanými komùrkami bez transplantace ostrùvkù (n = 5). U pøíjemcù, kterým se normalizovala glykemie, byl proveden zátìžový test (IVGTT, 0,5 g/kg) 40 a 80 dní po transplantaci. Sto dní po transplantaci byly u tìchto zvíøat komùrky vyjmuty a morfologicky vyšetøeny (HE, trichrom, imunofluorescence s protilátkami proti inzulinu a von-willebrandovu faktoru). 49

13 Výsledky: Implantace komùrek probìhla bez komplikací kromì malé akumulace tekutiny (< ml) v podkoží u zvíøat, která se bìhem týdne vstøebala. Transplantace LO sama o sobì nezpùsobila jakékoli komplikace. Glykemie se normalizovaly u 7 zvíøat bìhem týdnù po transplantaci a zùstaly v normì až do excize ostrùvkù 00 dní po Tx. Morfologická analýza potvrdila masívní vaskularizaci, formování kolagenu a zachovalou morfologii ostrùvkù uvnitø komùrek úspìšnì transplantovaných pøíjemcù. Ani u jednoho z kontrolních zvíøat nedošlo k normalizaci glykemií. IVGTT potvrdily dobrou funkci transplantovaných ostrùvkù u 7 normoglykemických zvíøat (KG <, %/min). Závìry: Komùrka použitá naším zpùsobem slouží jako skelet pro rùst vazivové tkánì a cév, pøièemž umožòuje minimálnì invazivní transplantaci izolovaných LO do pøedem pøipraveného prostoru ve velkém omentu, ale neposkytuje jim žádnou imunologickou ochranu. Procento pøíjemcù (70 %) s normalizovanou glykemií není dostateènì uspokojivé, ale možnosti lokální aplikace rùstových faktorù, rùzných typù podpùrných bunìk a modifikace vnitøního povrchu slibují výrazné zlepšení. V dalším období plánujeme otestovat podpùrný a ochranný efekt kotransplantace LO a mezenchymálních kmenových bunìk, Sertoliho bunìk, bunìk kostní døenì, kmenových bunìk pupeèníkové krve a rùstových faktorù pro podporu vaskularizace. Podpoøeno granty: 0/09/P00 - Grantová agentura ÈR, 5796 The Canadian Institutes of Health Research. P7. VZTAH MEZI HLADINAMI METHYLOVANÝCH ARGININÙ (ADMA A SDMA), GENETICKOU VARIABILITOU V RENIN ANGIOTENZINOVÉM SYSTÉMU A POSTIŽENÍM LEDVIN U DIABETU MELLITU. TYPU V. Tanhäuserová, J. Tomandl, S. Štìpánková, J. Svojanovský 4, D. Krusová 4, J. Olšovský 4, J. Bìlobrádková, L. Pácal, K. Kaòková Ústav patologické fyziologie Biochemický ústav, LF MU, Brno Interní gastroenterologická klinika, FNB a LF MU, Brno 4 II. Interní klinika, FNUSA a LF MU, Brno Úvod: Vazodilatátor oxid dusnatý (NO) hraje fyziologicky dùležitou roli v regulaci renální hemodynamiky a jeho deficit v dùsledku diabetem navozené endotelové dysfunkce rovnìž v patogenezi diabetické nefropatie. NO je tvoøen z L-argininu úèinkem NO syntetázy (NOS), jejíž aktivita je blokována asymetrickým dimethylargininem (ADMA), endogenním inhibitorem NOS a analogem L-argininu. Plazmatické hladiny ADMA jsou výsledkem jeho tvorby (ADMA je syntetizován bìhem metylace argininu proteinù úèinkem protein arginin methyltransferázy (PRMT) a uvolòován pøi proteolýze do cirkulace), jeho vyluèování ledvinami a degradace enzymem dimethylarginin dimethylaminohydrolázou (DDAH). Další endogenní methylargininy tvoøené úèinkem PRMT - N-monomethyl-L-arginin (L-NMMA) a symetrický dimethylarginin (SDMA) jsou v plazmì pøítomny buï ve velmi nízkých koncentracích (L-NMMA), nebo neinhibují NOS (SDMA). Recentní experimentální poznatky nicménì ukazují, že dlouhodobý efekt ADMA in vivo není zprostøedkován ani tak inhibicí endoteliální produkce NO, jako spíše patologickou aktivací renin-angiotensinového systému a následným oxidaèním stresem (up-regulace dráhy ACE - AT() receptor - NAD(P)H oxidáza). Cílem studie bylo: i) zjistit/potvrdit, zda existuje vztah mezi renálním postižením u diabetikù a hladinami L-argininu, ADMA a SDMA v naší populaci a ii) najít interakèní pøípadný vztah mezi hladinami methylovaných argininù s genetickou variabilitou v renin-angiotenzinovém systému a stupnìm postižení ledvin DN u diabetikù. typu. Metodika: Do studie bylo zaøazeno celkem 88 osob s TDM s variabilním postižením ledvin. Stadia diabetické nefropatie (DN) byla definována podle míry exkrece proteinu do moèi a GFR: normoalbuminurie (n = 5), perzistentní mikroalbuminurie (n = ), proteinurie (n = 9) a ESRD (n = 9). Hladiny L-argininu, ADMA a SDMA (v µm/l) byly stanoveny pomocí HPLC. Genotypizace variant I/D ACE, AGT M5T (rs699) a ATR A66C (rs586) byla provedena pomocí polymerázové øetìzové reakce. Výsledky: Stadium postižení ledvin DN statisticky významnì negativnì korelovalo s hladinami L-argininu, pozitivnì s hladinami ADMA i SDMA, všechna P < 0,05 (Spearman). Statisticky velmi významná byla korelace ADMA a SDMA s obìma hlavními komponentami DN proteinurií (< 0,0) a GFR (P < 0,0). Mnohonásobná regrese, kde byly jako prediktory stadia DN zahrnuty následující promìnné: ADMA, SDMA, genotypy ACE, AGT a ATR (P = 0,00), identifikovala statisticky významný nezávislý efekt u ADMA a SDMA, avšak žádný ze studovaných genotypù. Závìr: Prokázali jsme vztah hladin methylovaných argininù k míøe postižení ledvin DN u diabetikù. typu, a to pravdìpodobnì jako dominantní dùsledek poklesu jejich exkrece. Genetická variabilita v genech, které kódují proximální komponenty renin-angiotensinového systému, se neuplatòují jako nezávislé predátory DN. Pøípadná role genetické variability v PRMT a DDAH lokusech je tè. pøedmìtem studia. Podìkování: Práce byla podpoøena grantem IGA MZ ÈR NR944. P8. KOARKTACE AORTY JAKO PØÍÈINA BOLESTÍ DOLNÍCH KONÈETIN KAZUISTIKA D. Bartášková, P. Piśhová Diabetologické centrum FN Motol, Praha Úvod: Mikrovaskulární komplikace typu diabetické neuropatie jsou nejèastìjší pøíèinou bolestí dolních konèetin u mladého diabetika. typu. V rámci diferenciální diagnostiky nutno pomýšlet na ischemické postižení cév dolních konèetin, systémové onemocnìní pojiva, èi na možnost zúžení hrudní èi bøišní aorty. Cíl: Kazuistika pøináší pøíklad pozdní diagnostiky abdominální koarktace aorty u 5leté pacientky, která má od dìtství bolesti dolních konèetin pøi zvýšené námaze. Výsledky: pacientka narozená 97, DM. typu od 98, diabetická nonproliferativní retinopatie, autoimunitní thyreoiditis, opakované iridocyklitidy. Kompenzace diabetu dlouhodobì velmi dobrá, HbAc 4,5 5,5 % (IFCC), léèba inzulinem Novorapid inzulinovou pumpou Paradigm 5. Operace: ovariální cysty, porod SC 00 Anamnéza: Od dìtství bolesti dolních konèetin pøi námaze, opakovanì vyšetøena neurologem, revmatologem s negativním výsledkem, vylouèena pojivová èi zánìtlivá onemocnìní. Cévní vyšetøení poprvé provedeno až v roce 004 s nálezem nízkoodporového toku v periferních cévách, pomýšleno na systémové onemocnìní pojiva, které neprokázáno, revmatologické vyšetøení pomýšlí na degenerativní zúžení cévní stìny autoimunitním procesem pøi diabetu. Pacientka bez progresí obtíží, další rutinní vyšetøené cév provádìno v roce 008, kdy opìt nález snížených tlakù na obou dolních konèetinách, proto indikováno angioct bøišní aorty s nálezem rozsáhlé 0cm koarktace bøišní aorty pod odstupy renálních tepen. Diskuze: Koarktace aorty je vrozené zúžení hrudní aorty, které je nejèastìji lokalizováno za odstupem levé podklíèkové tepny, ménì èasto pak na aortálním oblouku, distálním úseku hrudní aorty èi v abdominální oblasti. Abdominální koarktace se podílí pouhými % na všech koarktacích, které èiní asi 9 % 50 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

14 ze všech vrozených vad srdce a velkých cév. Koarktace aorty mùže být vrozená èi získaná. Získané se vyskytují nejèastìji ve støedním úseku aorty, zahrnují vìtšinou i odstupy ledvinných cév. Pøíèinou mùže být zánìtlivé onemocnìní, tbc, m. Recklinghausen, nespecifická arteritis. Èasto až peroperaèní nález a histologické vyšetøení tkánì vede ke stanovení definitivní diagnostiky. Nemocní udávají jen mírný až støední stupeò klaudikací, který se mùže manifestovat kdykoliv mezi. a 6. dekádou vìku. Vèas indikovaná operace zabrání vzniku dilatace aorty nad stenózou. Závìr: diabetu. typu bývá èasto pøisuzována øada rùzných zdravotních problémù pacientù. Bez ohledu na pøítomnost diabetu by mìla být provedena kompletní diferenciální diagnostika obtíží pacienta. P9. ZMÌNY ELEKTRICKÉHO POLE SRDEÈNÍHO U PACIENTÙ DIABETIKÙ (TYP ) PO PØEVEDENÍ Z INZULINU NA PAD E. Medová, O. Kittnar, M. Mlèek, J. Slavíèek, J. Charvát, M. Szabo, M. Kvapil Fyziologický ústav. LF UK, Praha Interní klinika Diabetologické centrum FN Motol, Praha Úvod: Diabetes mellitus je významným rizikovým faktorem vzniku kardiovaskulárních onemocnìní, která jsou nejèastìjší pøíèinou úmrtí u diabetikù a snižují délku jejich pøežití. V našem projektu Dia život jsme se pokusili prokázat pøíznivý vliv zmìny medikace a životního stylu u pacientù, s cílem kompenzace diabetu a tím snížení kardiovaskulárního rizika. Metodika: Soubor pacientù tvoøilo 5 osob s DM. typu ve vìku od 8 do 70 let a s BMI > 0. Všichni byli léèeni inzulinem. Pøed zaøazením do studie jim byla vyšetøena hladina C-peptidu s minimální hranicí 500 nmol/l nalaèno a zvýšení jeho hladiny,5 za 60 minut po jídle. Pacienti splòující vstupní kritéria byli pøevedeni na PAD a edukováni ke zmìnì životního stylu, což zahrnovalo úpravu jídelníèku a pravidelné cvièení. Zároveò u nich bylo provedena laboratorní vyšetøení (biochemie, HbAc, inzulinemie, procento funkèních betabunìk, IR, IS), zjištìní antropometrických indexù (BMI, obvod pasu, SAD) a kardiologické vyšetøení zahrnující mìøení na vícesvodovém EKG umožòujícím mapování elektrické srdeèní aktivity. Výsledky: Stejná vyšetøení jsme opakovali po mìsících od zaèátku programu. Podle výsledkù došlo k významnému zlepšení laboratorních i antropometrických parametrù (poklesu váhy, zmenšení obvodu pasu), ukazujících zlepšení kompenzace diabetu. O nìco ménì pøesvìdèivé byly výstupy kardiologických vyšetøení. Jako ryze pozitivní lze hodnotit snížení tepové frekvence (. vyšetøení 8,6 ± 4,9 SD vs.. vyšetøení 75,8 ±,9 SD, p = 0,007), stejnì jako zmenšení prostorového úhlu (54,6 ± 0, vs.,7 ± 40,7, p = 0,06) a zvýšením amplitudy kmitu R v levém prekordiu (DIIM max 676, ± 94,9 vs. 908,64 ± 000,67, p = 0,040). Jako negativní bylo pak hodnoceno prodloužení intervalu QT a disperze QT intervalu (QT max 454,6 ± 5,8 vs. 457,0 ± 5,, p = 0,00, QT min 9,6 ± 8,4 vs. 06, ± 7,4, p = 0,00), jako nespecifických ukazatelù zvýšeného KV rizika. Závìr: Zmìna terapie (snížení anabolického úèinku inzulinu a nepøíznivé pùsobení jeho nárazovì vysokých hladin na organizmus) a životního stylu vedla ke zlepšení všech sledovaných laboratorních i antropometrických parametrù a pøispìla ke snížení možnosti vzniku komplikací DM vèetnì KV rizika a zlepšení celkového stavu pacientù. Z hlediska hypotézy snížení KV rizika nejsou elektrokardiografické výsledky jednoznaèné, jednou z pøíèin mùže být relativnì krátká doba od terapeutických zmìn, kdy se jejich pøíznivý vliv ještì nestaèil naplno projevit. K potvrzení èi vyvrácení této hypotézy bude sloužit mìøení provádìné po roce trvání zmìn. Projekt byl podpoøen z grantù: IGA MZ NR/8975-, ET0057. P0. VLIV TERAPIE KMENOVÝMI BUÒKAMI NA HOJENÍ SYN- DROMU DIABETICKÉ NOHY A POSOUZENÍ VEDLEJŠÍCH ÚÈINKÙ M. Dubský, A. Jirkovská, R. Bém, V. Fejfarová, L. Pagáèová, Š. Langkramer, M. Varga, E. Syková Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Ústav experimentální medicíny Akademie vìd ÈR, Praha Úvod: Revaskularizace pomocí autologních kmenových bunìk je novou léèebnou metodou ischemické choroby dolních konèetin (ICHDK) indikována zejména u pacientù, u kterých je revaskularizace standardními metodami nedostateènì úèinná. Cílem práce bylo v pilotní studii zhodnotit efekt kmenových bunìk na hojení ulcerací a bolestivost a posoudit vedlejší úèinky léèby. Metody: V pilotní studii bylo léèeno 7 pacientù se syndromem diabetické nohy (6 mužù, žena, prùmìrný vìk 64,4 ± 7,4 let, diabetes. typu /7,. typu 5/7; prùmìrné trvání diabetu 6 ±,5 roku, prùmìrný glykovaný hemoglobin 5,6 ± 0,9 %, pacient byl po kombinované transplantaci ledviny a pankreatu). Indikací byly klinické známky ICHDK u pacientù se syndromem diabetické nohy, u nichž nebyla indikována revaskularizace perkutánní transluminální angioplastikou (PTA) nebo cévním by-passem, hrozící vyšší amputace nebo defekt nehojící se po nízké amputaci dolní konèetiny. 5 pacientù bylo s defektem dle Wagnerovy klasifikace, dle klasifikace Texas IIC-IID, pacienti byli bez defektu, ale s pøetrvávající tìžkou ischemií po PTA nebo by-passu. 4 pacienti mìli klidové bolesti. Kontraindikacemi k zaøazení do studie byla hluboká žilní trombóza, neoplastický proces, tìžká neléèená diabetická retinopatie a otok konèetiny znemožòující aplikaci. Suspenze kmenových bunìk získaná z kostní døenì nebo z periferní krve po stimulaci G-CSF (Neupogenem) byla aplikována do svalù postižené dolní konèetiny a do okrajù defektu. S odstupem a mìsícù byl hodnocen lokální nález na konèetinì, bolest dle Visual Analog Scale (VAS) hodnotící subjektivní vnímání intenzity bolesti škálou 0, spotøeba analgetik a pøípadné nežádoucí úèinky. Lokální nález na konèetinì byl hodnocen podle vzhledu ulcerace jako stacionární, zlepšen nebo zhoršen bylo hodnoceno množství granulací, velikost defektù, ústup infekce. Výsledky: Po mìsících od aplikace kmenových bunìk byl zhojen /7 pacientù, lokální nález byl zlepšen u 5/7 pacientù, u /7 byl stacionární. Dále došlo k redukci plochy defektu o 8,9 (0; 00) %, ke zmírnìní bolesti hodnocené VAS z 5 ±,8 na,5 ±, (NS) a ke snížení spotøeby analgetik. Po mìsících od aplikace byl nález na konèetinì zlepšen u 7/7 pacientù, redukce plochy defektu byla 95,8 (; 00) % (NS) a došlo k dalšímu poklesu VAS na,5 ±,8 (NS). Došlo k výrazné redukci spotøeby analgetik, 4/4 pacientù vyžadovali analgetika pøed aplikací ( nesteroidní antiflogistika [NSA], opiáty), po mìsících /4 pacientù (nevyžadoval opiáty, pouze NSA). Závažné nežádoucí úèinky nebyly pozorovány. Závìr: Naše výsledky svìdèí pro to, že léèba syndromu diabetické nohy pomocí kmenových bunìk mùže být u pacientù s tìžkou ischemií úèinnou metodou bez závažných nežádoucích úèinkù, která zlepšuje hojení defektù a vede ke zmírnìní klidových bolestí a snížení spotøeby analgetik. Optimální zpùsob klinické aplikace této metody i objektivní hodnocení úèinku vyžaduje delší sledovaní u vìtšího poètu pacientù. DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM 5

15 P. PACIENTI S DIABETICKOU NOHOU ÈTYØI ROKY PO TRANSPLANTACI KMENOVÝCH BUNÌK I. Hofírek, Z. Koøístek, M. Navrátil, J. Koneèná, O. Sochor, J. Rotnágl, J. Olšovský, S. Šárník, B. Vojtíšek 4 I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny, Brno Interní hematoonkologická klinika FN Brno-Bohunice II. interní klinika FN u sv. Anny, Brno 4 Klinika zobrazovacích metod FN u sv. Anny, Brno Cíl práce: Ètyøleté sledování osudu prvních pacientù po transplantaci kmenových bunìk v terapii chronické kritické ischemie dolních konèetin pøi diabetické periferní angiopatii. Metodika: U 5 pacientù s diabetickou periferní angiopatií a defekty na nohou indikovaných jen ke konzervativnímu postupu vèetnì amputace v bérci byla v terapii v roce 004 použita transplantace kmenových bunìk do dolních konèetin. Výkon byl proveden u žen ( diabetes mel. II. typu /pøípady A, B/, DM I. typu/c/) a mužù (DM II. typu/d, E/) s prùmìrnou délkou trvání diabetu let. Pacienti byli po 48 mìsícù angiologicky (klinika, angiografie, duplexní sonografie, laser doppler fluxmetrie) a podologicky sledováni. Výsledky: Výkony spojené s transplantací kmenových bunìk snášeli pacienti dobøe. a 8 4 mìsícù po transplantaci nebyly nalezeny rozdíly v angiografických nálezech. U osob pøetrvávalo zlepšení cévní reaktivity 48 mìsícù. Klinicky zlepšený stav pøetrvával cca 4 mìsícù. Vìtší amputace (noha, bérec) musela být provedena jen ve pøípadech. Snížily se poèty návštìv pacientù v angiologické a podologické ambulanci. Tabulka ukazuje pøehled událostí a výsledkù nìkterých vyšetøení u sledovaných pacientù. Závìr: V daných pøípadech transplantace kmenových bunìk stabilizovala stav konèetin nejménì na mìsícù, oproti pøedpokladùm musely být provedeny jen amputace ( v noze a v bérci). Obecnì byl stav léèených dolních konèetin po 4 mìsících lepší, než èinily odborné pøedpoklady, ve pøípadech dokonce až 48 mìsícù. Práce diskutuje možnosti, omezení a ovlivòující faktory užití transplantace kmenových bunìk v terapii diabetické nohy. P. NAÈASOVÁNÍ INTERVENCE NA KONÈETINÌ S DIABETIC- KOU PERIFERNÍ ANGIOPATIÍ I. Hofírek, J. Koneèná, B. Vojtíšek, R. Staffa 4, J. Olšovský, S. Šárník, O. Sochor, J. Rotnágl I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny, Brno II. interní klinika FN u sv. Anny, Brno Klinika zobrazovacích metod FN u sv. Anny, Brno 4 II. chirurgická klinika FN u sv. Anny, Brno Cíl práce: Retrospektivní vyhodnocení pacientù s diabetickou periferní angiopatií v podologické péèi dle naèasování intervenèního výkonu. Metodika: 6 pacientù s diabetem II. typu s postižením bércového øeèištì s defekty na prstech nohou a bez významných (> 60 %) zmìn na ilických, stehenních a podkolenních tepnách. Pacienti v podologické péèi byli rozdìleni na skupinu A, 5 pacientù s defektem na prstech a trváním 4 mìsíce, a skupinu B, pacientù s defektem na prstech a trváním mìsíce. U pacientù byla provedena endovaskulární intervence na bércových tepnách. Prùmìrnì se provedlo, ±, dilatací na bércové tepnì, která byla vyhodnocena jako nejdùležitìjší. Pacienti byli pravidelnì angiologicky vyšetøováni (klinický obraz, duplexní sonografie, fotopletysmografie, laser doppler fluxmetrie a èást pilotnì kapilaroskopicky). Pacienti dostávali po výkonech mìsíce duální antiagregaèní terapii. Výsledky: mìsícù po výkonu byly zhojené konèetiny u 6 pacientù (54 %) skupiny B a u pacientù ( %) skupiny A (p < 0,05). Virtuální prùtok v distálních èástech tibiálních arteriích po endovaskulárních výkonech byl po výkonech v obou skupinách zlepšen podobnì, zvýšen o cca 8,9 ± 7,6 ml/min. Hodnoty glykovaného hemoglobinu v dobì rozhodnutí o výkonu se ve skupinách nelišily a èinily 8, ±, %. Po 5 mìsících byly hodnoty ve skupinì A 8,0 ±,9 % a ve skupinì B 7,8 ±,5 % (n.s.). Periferní cévní reaktivita jevila trend ke zlepšení u pacientù se zhojenými defekty a ve skupinì B, jinak se skupiny nelišily. Skupina A v. skupina B 8, ± 7,6 v. 46,9 ±,6 PU (p < 0,06) U pacientù skupiny A byl ve mìsících po endovaskulární intervenci pro zhoršení stavu a rozvoji dalších defektù na noze proveden pedální bypass a následnì u nich došlo ke zhojení defektù a k amputaci jen jednotlivých prstù. Závìr: V daném souboru byla pravdìpodobnost zhojení konèetiny vyšší ve skupinì s èasnìjším provedení endovaskulárního výkonu, vlivy chování periferní cévní reaktivity a hodnot glykovaného hemoglobinu nebyly zaznamenány. Tabulka k P. Celk. 48 mìs./v období mìs. pø. A pø. B pø. C pø. D pø. E zlepšení angiograf. obrazu cévní reaktivita +/ - +/48 +/ (+)/ endovaskul. intervence - +/8 - +/4 - zhoršení klin. stavu +/48 +/8 - +/7 +4 amputace prstu +/ amputace v noze /4 amputace nohy amputace v bérci /7 - amputace ve stehnì úmrtí - +/ /6 pøíèina - term. BP - - IM vìk DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

16 P. MAJÍ MULTIREZISTENTNÍ β-laktamáza A POZITIVNÍ PATOGENY STEJNÝ VLIV NA HOJENÍ DIABETICKÝCH ULCERACÍ JAKO REZISTENTNÍ STAFYLOKOKY? V. Fejfarová, A. Jirkovská, R. Bém, M. Dubský, V. Petrov, J. Skibová Centrum diabetologie, IKEM, Praha Oddìlení klinické mikrobiologie, IKEM, Praha Vliv Methycilin rezistentního S. Aureua (MRSA) na poruchu hojení syndromu diabetické nohy (SDN) byl již prokázán. Doposud ale neexistují data o možné asociaci ESBL pozitivních (se širokospektrou β-laktamázou) a ostatních multirezistentních (ESBLMD) patogenù s prognózou hojení SDN. Cílem naší studie bylo zjistit vliv potenciálních rizikových faktorù, zejména ESBLMD a MRSA patogenù, na prognózu hojení SDN. Metody: Do retrospektivní studie bylo konsekutivnì zaøazeno 7 pacientù (prùmìrný vìk 6,5 ±,4 roku, prùmìrné trvání diabetu 8,8 ± let a prùmìrný HbAc 6,5 ±,6 % dle IFCC), kteøí byli léèeni pro infikované diabetické ulcerace v podiatrické ambulanci IKEM od /005 do 6/005 a mìli alespoò jeden pozitivní stìr z ulcerace. Následnì byly u pacientù v prùbìhu roku sledovány klinicky dùležité endpointy SDN (zhojení, porucha hojení ulcerací, progrese lokálního nálezu, amputace dolních konèetin a úmrtí) a byly statisticky zhodnoceny asociace možných rizikových faktorù s jejich výskytem. Zhojení bylo definováno jako úplná epitelizace defektu, porucha hojení byla urèena minimálními zmìnami ulcerace bìhem sledovaného období, progrese lokálního nálezu byla definována zhoršením ulcerace (jejím zvìtšením èi prohloubením) a/nebo objevením se jiných závažnìjších známek zánìtu. Nízké amputace byly definovány jako amputace dolních konèetin pod úrovní Chopartova kloubu, vysoké amputace jako amputace nad jeho úrovní. Statistické zhodnocení amputací se týkalo všech typù amputací (jejich celkový poèet byl bìhem sledovaného období 7,5 %). Výsledky: Ze 7 nemocných byly ESBLMD patogeny nalezeny u 9 % (6/7) a MRSA bakterie u 8 % pacientù (/7). Progrese lokálního nálezu byla podle postupné regresní analýzy signifikantnì spojena s infekcí MRSA (OR 8,8 (CI, 7,)), zatímco s ESBLMD patogeny nebyla (OR,4 (CI 0,5 ); poèet amputací dolních konèetin byl na rozdíl od ESBLMD (OR,49 (CI 0,6 9,9)) statisticky významnì ovlivnìn pøítomností MRSA (OR 7,8 (CI,-6,8)). Úmrtí pacientù se SDN bylo bìhem sledovaného období statisticky významnì spojeno s MRSA (OR 4 (CI,8 70,4)), s ESBLMD patogeny nikoli (OR,6 (CI 0, 7,6)). Spolu s infekcí zpùsobenou MRSA mìly i další faktory signifikantní vliv na prognózu hojení SDN na progresi lokálního nálezu mìly vliv porucha renálních funkcí (p < 0,05), pøedchozí amputace (p < 0,05) a delší trvání defektu (p < 0,00); na amputace dolních konèetin hlubší ulcerace (W; p < 0,0), ICHDK (p < 0,05), OM (p < 0,0), hospitalizace (p < 0,00) a delší trvání defektu (p < 0,00) a na úmrtí komorbidity pacientù (p < 0,05). Závìr: Infekce zpùsobená MRSA signifikantnì ovlivòovala progresi lokálního nálezu, výskyt amputací dolních konèetin i úmrtí pacientù se SDN. Podle naší studie nebyla pøítomnost ESBLMD mikroorganizmù rizikovým faktorem pro prognózu hojení SDN. Práce byla podporována VZ MZO DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM P4. AUTOLOGNÍ TRANSPLANTACE KOŽNÍCH ŠTÌPÙ A HYA- LURONÁT-JODID KOMPLEX V LÉÈBÌ CHRONICKÝCH RAN U DIABETIKÙ J. Horáèková, F. Hošek, P. Horyna, R. Èáp, A. Šmahelová, V. Adámková, L. Sobotka Klinika gerontologická a metabolická, Fakultní nemocnice Hradec Králové a Lékaøská Fakulta Univerzity Karlovy, Hradec Králové Chirurgická klinika, Oddìlení plastické chirurgie, Fakultní nemocnice, Hradec Králové Úvod: Autologní transplantace kožních štìpù je jednou z metod léèby nehojících se chronických ran. Nepostradatelnou souèástí této léèby je dùkladná pøíprava spodiny rány pøed transplantací. Cílem naší observaèní studie bylo ovìøit efekt hyaluronát-jodid komplexu (HI komplexu) pøed transplantací na pøihojení štìpu. Metodika: V letech bylo na naší klinice pøipravováno k transplantaci 9 chronických nehojících se defektù dolních konèetin (trvání 8 44 mìsícù) u 9 hospitalizovaných pacientù. Z toho bylo 4 defektù u diabetikù. Etiologie defektù byla žilní insuficience nebo smíšená žilní a ischemická složka. Ve všech pøípadech byla spodina rány pøipravena debridementem (vèetnì chirurgické nekrektomie) a lokální léèbou HI komplexem. U indikovaných pacientù byla provedena angioplastika. Plocha spodiny ran byla až 750 cm. Po pøípravné fázi následoval pøenos meshovaných dermoepidermálních kožních štìpù bìhem krátké operace. Výsledky: Úplné zhojení defektu v celé skupinì pacientù bylo zjevné v 5,7 % (5 defektù). V dalších 7,9 % ( pøípadù) jsme dosáhli redukce plochy defektu o více než 90 %. U podskupiny diabetikù byly výsledky ještì pøíznivìjší úplné pøihojení štìpu bylo pozorováno v 64,% (9 defektù), u zbývajících 5 defektù byla plocha zmenšena o více než 90 %. Tìchto výsledkù bylo dosaženo do mìsícù od transplantace. Závìr: Použití autologní transplantace kožních štìpù po pøípravì HI komplexem se jeví jako slibná metoda léèby chronických nehojících se kožních ran. Naše výsledky poukazují na kompletní zhojení ve více než polovinì pøípadù a významnou redukci ranné plochy u absolutní vìtšiny pacientù, u diabetikù i nediabetikù. HI komplex pøináší dobré výsledky i v dohojení reziduálních kožních lézí po transplantaci. Pracujeme na dalším výzkumu v této oblasti. Práce byla podpoøena výzkumným grantem MSM P5. TERAPIE SYNDROMU DIABETICKÉ NOHY V PRAXI KAZUISTIKA P. Kudlová, L. Kalinová, S. Holá, R. Kaòa 4, R. Chlup 5 Ústav ošetøovatelství Fakulty zdravotnických vìd Univerzity Palackého, Olomouc II. chirurgická klinika Fakultní nemocnice, Olomouc Klinika pracovního lékaøství Fakultní nemocnice, Olomouc 4 Okresní léèebný ústav neurologicko-geriatrický, Moravský Beroun 5 Ústav fyziologie Lékaøské fakulty Univerzity Palackého, Olomouc Úvod: Cílem práce je na kazuistice popsat a analyzovat prùbìh terapie syndromu diabetické nohy (SDN) v rámci multidisciplinární péèe. Metodika: kvalitativní výzkum metoda: kazuistika (výzkum na vzorku jedné osoby pøípadu). Pro kazuistiku byla poøizována fotodokumentace vývoje defektu, vedeny rozhovory s pacientkou, její rodinou a zdravotnickým personálem, vyplnìny testy a škály schválené Etickou komisí FN Olomouc a LF UP v Olomouci a provedena analýza zdravotnické dokumentace pacientky. Zamìøení výzkumu: Typ a trvání diabetu; Komorbidity; BMI; Souèasná terapie diabetu a komorbidit; Defekt jeho popis, komplikace, lokální ošetøení, angiografický a neurologický nález, zpùsob odlehèení, kontroly, chirurgická a radiologická 5

17 intervence, spolupráce pacienta a rodiny, dosavadní výsledek terapie SDN, prognóza defektu, návaznost péèe. Pøípad bylo možno dosledovat i retrospektivnì. Výsledky: Je prezentována kazuistika 68leté pacientky s mnohoèetnými orgánovými komplikacemi a SDN (nekrosis pedis I. sin.), sledovaným na cévní chirurgické ambulanci, dalších zdravotnických pracovištích a v domácí péèi od do vè. fotodokumentace. Byla diagnostikována stenóza AFS, difúzní postižení bércového øeèištì, provedena PTA, ordinována antiagregace, vasodilatancia, provedeny opakovanì lokálnì incize a nekrektomie, pøevazy moderními materiály pro vlhké hojení ran, pøesto byly postupnì amputovány všechny prsty LDK. Následovaly další rozsáhlé incize v okolí k uvolnìní opakované hnisavé sekrece. Defekt byl intenzivnì lokálnì ošetøován moderními materiály, pak i klasicky persteril, Betadine obložky a znovu moderními materiály. Lokální a radiologický nález zhodnocen jako dále intervenènì neøešitelný, doporuèena amputace LDK ve stehnì. Pacientka byla na žádost rodiny dlouhodobì hospitalizována v OLÚ v Moravském Berounì, kde pro známky osteomyelitidy byla nasazena dlouhodobá antibiotická terapie (ATB), dodržován klidový režim, defekt lokálnì ošetøován zpoèátku klasicky a poté moderními materiály, vedena nutrièní podpora a poté následovala rehabilitace. Dne propuštìna domù již bez známek osteomyelitidy, ATB ex, rána vyèištìna, vygranulována, od okrajù epitelizovala. V domácím léèení ke dni defekt zhojen. Závìr: Hojení defektu trvalo patnáct mìsícù. Intenzivní multidisciplinární péèe odvrátila doporuèenou amputaci ve stehnì. P6. MORTALITA DIALYZOVANÝCH V ZÁVISLOSTI NA TYPU PREDIALYZAÈNÍ LÉÈBY A PØÍTOMNOSTI DIABETU J. Smržová, T. Urbánek Dialyzaèní a nefrologické oddìlení, Interní hepato-gastroenterologická klinika, FN Brno Psychologický ústav, Filozofická fakulta, Masarykova Univerzita, Brno Úvod: Posouzení vlivu predialyzaèní péèe a pøítomnosti diabetu na dlouhodobou mortalitu nemocných. Metodika: Prospektivní studie pracující s kohortou nemocných, kteøí zahájili chronickou dialýzu ve FN Brno v období od I/0-VI/04, mortalita sledována do VII/07 ( 5,5 roku). Srovnávána byla skupina nemocných léèených nefrologem alespoò mìsíce pøed zahájením dialýzy (A) se skupinou pacientù s kratší predialyzaèní péèí (B) a podskupina diabetikù a nediabetikù. Statistické zpracování softwarem SPSS 5.0 (užité metody: life tables, Kaplan-Meierova analýza, T-test), jako signif. uvažováno p = 0,05. Výsledky: Do studie vstoupilo 95 pacientù (4 % diabetikù, 48 % mužù, vìk 64,8 ±,8 let), skupinu A tvoøilo 49 pacientù, z toho 55 % diabetikù, skupinu B 46 pacientù, % diabetikù. Pacienti skupiny A mìli mírnìjší anemii (Hb 00,7 vs. 86,7 g/l, p = 0,0000) a vyšší hladinu albuminu (7, vs.,6 g/l, p = 0,00). Nebyl rozdíl ve vìku, parametrech metabolismu železa, fosfatemii a hladinì ipth. Rozdíl v poètu diabetikù byl signifikantní. V celém souboru bylo zaznamenáno 54 exitù (po 7 z obou skupin), pacientù pokraèovalo v dialýze, 6 bylo transplantováno. Z analýzy pøežití byli vylouèeni 4 pacienti ze skupiny A a 5 pacientù ze skupiny B pøedaných do jiného HDS a nemocní ze skupiny B s reparací ledvinných funkcí. Doba pøežití ve sk. A byla,7 ±,9 m. (medián 8,) vs. 5,7 ±,5 m. (medián 6,7) ve sk. B, rozdíl nebyl signif. Oproti tomu byl rozdíl v mortalitì nemocných 8 mìsícù od zahájení dialýzy ve sk. A zemøelo 6 pacientù (5,6 %), ve sk. B 9 (48,7 %). Medián pøežití diabetikù byl 9,6 m. vs. 7, m. u nediabetikù. V celém souboru pøežívalo 0 % diabetikù oproti 5,7% nediabetikù, nicménì vliv diabetu na dlouhodobou mortalitu nebyl shledán signifikantní. Toto mùže být dáno i relativnì malou velikostí souboru. Pøíèinou úmrtí byly KV pøíhody v 46, % (5,6 % u diabetikù, 8,5 % u nediabetikù), infekce v 7 %, tumor ve % a jiné pøíèiny v,7 %, bez signif. rozdílu mezi sk. A a B a mezi diabetiky a nediabetiky. Ve skupinì A bylo transplantováno 4,5 % nemocných, ve skupinì B 8,7 %. Transplantováno bylo 7,5 % diabetikù oproti,6 % nediabetikù. Závìr: Pacienti s nefrologickou predialyzaèní péèí mìli pøi zahájení dialýzy vyšší hodnoty Hb a s-alb a byli èastìji transplantováni. Predialyzaèní léèba snížila mortalitu v hodnocení po 8 mìsících, ale nikoliv po a více letech dialýzy. Diabetici byli èastìji nefrologicky predialyzaènì sledováni než nediabetici, avšak i tak / pacientù bez predialyzaèní nefrologické péèe tvoøili diabetici. Diabetici byli ménì èasto transplantováni než nediabetici. Medián doby pøežití u nediabetikù byl témìø o polovinu delší než u diabetikù, rozdíl však nebyl statisticky signifikantní. V obou skupinách byly nejèastìjší pøíèinou úmrtí kardiovaskulární nemoci. Na tento pilotní projekt nyní navazuje studie mapující predialyzaèní péèi v celé ÈR, podpoøená grantem Èeské nefrologické spoleènosti. P7. OVÌØENÍ VÝSLEDKU PRO HOMA-IR Z VAZEBNÉ ANALÝZY PROVEDENÉ NA FRANCOUZSKO-KANADSKÝCH RODI- NÁCH NA ÈESKÉ POPULACI J. Vèelák, M. Vaòková, P. Lukášová, H. Kvasnièková, J. Vrbíková, B. Bendlová Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Cílem práce bylo ovìøit výsledek z pracovištì prof. Pavla Hameta (Montreal, Kanada), o kterém jsme informovali v rámci 4. Diabetologických dnù v pøíspìvku Celogenomová analýza kvantitativních znakù ve vztahu k DM. typu u francouzsko-kanadských rodin s hypertenzí autorù J. Vèelák, O. Šeda, E. Merlo, PL. Brunelle, A. Gurau, D. Gaudet, F. Gossard, G. Antoniol, J. Tremblay, P. Hamet, na èeské populaci. V tomto pøíspìvku byla na francouzsko-kanadských rodinách zjištìna silná vazba lokusu na chromozomu (87cM) s inzulinovou rezistencí charakterizovanou indexem HOMA-IR (LOD =,97). Protože byl tento výsledek popsán na populaci z oblasti Saguenay-Lac-St-Jean (SLSJ) v kanadském Quebeku, která je relativním geografickým a genetickým izolátem, je nutné ovìøit jej na obecné populaci. Èeská populace je k tomuto úèelu vhodná zejména pro srovnatelný výskyt obezity. Metodika: Vybraný polymorfismus v oblasti. chromozomu (87cM) byl genotypován celkem u 46 osob: 74 zdravých kontrol (5 žen vìk 9,9 ± 0,78 let; BMI,6 ± 4,8 kg/m; mužù vìk 9, ± 7,48 let; BMI 4,07 ±,00 kg/m), 49 zdravých potomkù diabetikù (0 žen vìk 7, ±,9 let; BMI 5,09 ± 4,4 kg/m ; 48 mužù vìk 9,7 ± 0, let; BMI 6,7 ± 4,5 kg/m ), 48 diabetikù. typu ( žen vìk 58,04 ± 9,80 let; BMI,80 ± 5,68 kg/m ; 5 mužù vìk 6,7 ± 7,46 let; BMI 9,64 ± 4,64 kg/m ), 6 gestaèních diabetièek (vìk,84 ± 4,9 let; BMI,85 ± 4,9 kg/m ), 0 žen se syndromem polycystických ovarií (vìk 7,59 ± 6,9 let; BMI 6,98 ± 6,6 kg/m ). Genotypizace byla provedena pomocí ABI TaqMan Assay na pøístroji Real- Time LC480, ROCHE. Statistické zhodnocení biochemických a antropometrických parametrù programem NCSS DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

18 (Mann Whitneyùv test) jsme provedli u souborù zdravých osob, které absolvovaly tøíhodinový ogtt test. Všechny hodnoty jsou uvádìny jako prùmìry ± SD. Výsledky: Správnost genotypizace byla ovìøena na souboru zdravých kontrol testem Hardy-Weinbergovy rovnováhy (χ = 0,9, n.s.). Distribuce alel se v souborech nelišila (hodnoceno χ -testem). V jednotlivých souborech se homozygoti pro rizikovou a nerizikovou alelu daného polymorfizmu nelišili v prùmìrných hodnotách vìku a tìlesné výšky. Nositelé tìchto alel u kontrol a zdravých potomkù nevykazují rozdíly v hodnotách laèné glykemie ani bìhem ogtt. Ale to jen díky znaènì zvýšené produkci inzulinu. Nalezli jsme statisticky signifikantní zvýšení sekrece ve všech èasech ogtt nezávisle na pohlaví. Uvádíme pouze souhrnné hodnoty ploch pod køivkou: AUC ogtt 0-80min. IRI Kontroly: 5096 ± 95 vs. 69 [miu/l*80 min.] ± 674, p = 0,004 Zdraví potomci diabetikù: 549 ± 6 vs ± 4, p= 0,007 AUC ogtt 0-80min. C-peptid Kontroly: 54 ± vs. 84 ± [nmol/l*80min.] 0, p = 0,0 Zdraví potomci diabetikù: 70±9 vs. 97±, p = 0,08 Stejnì jako u kanadské populace jsme nalezli u tìchto skupin rozdílné hodnoty celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu: Celkový cholesterol Kontroly: 4,7 ± 0,78 vs. 4,59 ± [mmol/l] 0,90, p = 0,0006 Zdraví potomci diabetikù: 4,4 ± 0,87vs.4,6 ± 0,9, p = 0,08 LDL-cholesterol Kontroly:,0 ± 0,7 vs.,58 ± [mmol/l] 0,8, p = 0,00 Zdraví potomci diabetikù:,46 ± 0,80 vs.,6 ± 0,86, p = 0,0 Závìr: Tato práce naznaèila, že výsledek získaný na francouzsko-kanadské populaci má obecnìjší platnost. Na chromozomu se nachází dosud nepopsaný kandidátní gen, který významnì ovlivòuje kompenzatorní sekreci beta bunìk a lipidové spektrum. Práce na èeské populaci byla podpoøena grantem IGA MZÈR NR/ a NS/ P8. VNTR POLYMORFIZMUS INZULINOVÉHO GENU V PATO- GENEZI DIABETU. TYPU A SYNDROMU POLYCYSTIC- KÝCH OVARIÍ M. Vaòková, J. Vèelák, P. Lukášová, O. Bradnová, S. Pražáková, K. Vondra, J. Vrbíková, B. Bendlová Endokrinologický ústav, Praha Abnormality v inzulinové sekreci nebo v úèinku inzulinu jsou základem patogeneze diabetu. typu (DM). Délková variabilita daná opakováním tandemových repetic (VNTR) v promotoru inzulinového genu (INS) ovlivòuje jeho expresi a je asociována s øadou onemocnìní vèetnì diabetu nebo syndromu polycystických ovarií (PCOS). Krátké alely zvyšují riziko diabetu. typu, zatímco dlouhé alely jsou rizikovým faktorem pro diabetes. typu. INS VNTR je témìø v kompletní vazebné nerovnováze se sousedním polymorfizmem -HphI A/T (rs689). Cílem práce bylo zjistit vliv INS VNTR polymorfizmu (prostøednictvím rs689) na parametry zvyšující riziko DM a PCOS. Metoda: 404 diabetikù. typu, 9 pacientek s PCOS a 50 jedincù bez DM, ale s rùznou rodinnou zátìží DM a glukózovou tolerancí, bylo podrobnì charakterizováno antropometrickým a biochemickým vyšetøením, vèetnì h DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM OGTT u nediabetických jedincù. Genotypizace INS VNTR byla provedena nepøímo pomocí -Hph I A/T (krátká alela INS VNTR odpovídá alele A -Hph I A/T, dlouhá alela alele T). Stastistická analýza (Chi-square test, Fisher exact test, Mann Whitney test, ANCOVA) byla provedena pomocí programu NCSS 004. Výsledky: Distribuce genotypù polymorfizmu -Hph I A/T odpovídala Hardy-Weinbergovì rovnováze, frekvence genotypù ani alel se mezi soubory nelišily a jsou podobné jiným evropským populacím. V nediabetické populaci mají homozygoti TT oproti homozygotùm AA nižší inzulinovou senzitivitu (Matsuda index, p = 0,04) a vyšší inzulinovou rezistenci (HOMAR, p = 0,0), která je kompenzována vyšší sekrecí C-peptidu (AUC C- peptid, p = 0,0). Podobný, ale nesignifikantní trend byl u žen s PCOS. U diabetikù léèených inzulinem byl zjištìn signifikantnì èastìjší genotyp AA oproti diabetikùm léèeným dietou nebo PAD (65 % vs. 44 %, p = 0,04). Diabetici léèení inzulínem mìli signifikantnì nižší vìk diagnózy diabetu než diabetici léèení dietou a PAD (medián 4 vs. 5 let; p = 0,00) a v dobì vyšetøení nemìli pozitivní protilátky antigad a IA. Závìr: V nediabetické populaci jsme potvrdili vliv alely T polymorfizmu -Hph I A/T na inzulinovou senzitivitu a sekreci beta bunìk. Toto zjištìní odpovídá již døíve popisované asociaci alely T s vyšším rizikem DM. Nicménì vyšší èetnost genotypu AA, který jsme nalezli u diabetikù léèených inzulinem, odpovídá spíše frekvencím u diabetikù. typu nebo LADA. Je možné, že skupina diabetikù. typu obsahuje i nìkteré pacienty s typem LADA, který nebyl v dobì diagnózy diabetu rozpoznán. Podporováno granty IGA MZ ÈR NR/ a NS/ P9. ASOCIACE POLYMORFIZMU GLY48SER V GENU PGC- S INZULINOVOU REZISTENCÍ O. Bradnová, M. Vaòková, P. Lukášová, J. Vèelák, H. Kvasnièková, K. Vondra, J. Vrbíková, B. Bendlová Endokrinologický ústav, Praha PGC-α (peroxisome proliferator-activated receptor gamma, coactivator alpha) je transkripèní koaktivátor, který prostøednictvím PPAR interaguje s celou øadou transktipèních faktorù. Podílí se na regulaci energetického metabolismu, termogenezi, jaterní glukoneogenezi, vstøebávání glukózy ve svalu aj. Minoritní alela polymorfizmus Gly48Ser (rs89678) je popisována s vyšším rizikem diabetu. typu (DM) a inzulinovou rezistencí. Cílem práce bylo stanovit frekvenci genotypù polymorfizmu Gly48Ser v genu pro PGC-α u diabetikù. typu, u 48 žen se syndromem polycystických ovarií (PCOS) a u 450 nediabetických jedincù s rùznou rodinnou zátìží DM. Zjistit pøípadnou asociaci polymorfizmu s inzulinovou senzitivitou a glukózovou tolerancí. Metody: Polymorfizmus Gly48Ser byl detekován pomocí PCR-RFLP. Byly sledovány parametry glukózového a lipidového metabolizmu, vèetnì OGTT a ivit u nediabetikù. Statistická analýza (Chí-kvadrát test, Mann-Whitney test, ANCOVA po adjustaci na vìk a BMI) byla provedena programem NCSS 004. Výsledky: Genotypové a alelické frekvence polymorfizmu Gly48Ser se mezi soubory statisticky významnì nelišily a odpovídaly Hardy-Weinbergovì rovnováze. U nediabetikù jsme zjistili vyšší sekreci beta bunìk u homozygotù SerSer (SerSer vs. GlySer: AUC C-peptid, p = 0,04; SerSer vs. GlySer: HOMAF, p = 0,0). Tato asociace byla silnìjší pøedevším u nediabetických žen (SerSer vs. GlySer: AUC C-peptid, p = 0,006; SerSer vs. GlySer: HOMAF, p = 0,0). Podobný, ale nesignifikantní trend jsme zaznamenali u žen s PCOS. U nediabetikù bez rodinné zátìže DM jsme zjistili zhoršenou 55

19 periferní inzulinovou senzitivitu u homozygotù SerSer oproti ostatním (vyšší AUC glykemie pøi ivit, p = 0,0). Závìr: Zjistili jsme vliv minoritní alely na zhoršení periferní inzulinové senzitivity, která je doprovázená zvýšenou sekrecí beta bunìk. Tento metabolický efekt bude jistì modulován variabilitou PPAR a jejich ligandy mastnými kyselinami. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NS/ P40. VLIV POLYMORFIZMU S99F V GENU PRO NEUROGENIN NA INZULINOVOU SEKRECI P. Lukášová, J. Vèelák, M. Vaòková, K. Andìlová, H. Kvasnièková, J. Vrbíková, B. Bendlová Endokrinologický ústav, Praha Ústav péèe o matku a dítì, Praha Úvod: Neurogenin (Ngn) patøí do rodiny bhlh transkripèních faktorù, je exprimován v embryonálním vývoji. Ovlivòuje determinaci bunìk neuroektodermu a je klíèovým transkripèním faktorem v organogenezi pankreatu. Ve zralém pankreatu je exprese Ngn témìø nedetekovatelná, pøesto byly popsány polymorfizmy asociované s diabetickým fenotypem. Nicménì publikované výsledky asociaèních studií polymorfizmù Ngn vzhledem k inzulinové sekreci jsou protichùdné. Cíl: Stanovit frekvenèní zastoupení jednotlivých genotypù u pacientek s gestaèním diabetem (G), pacientek se syndromem polycystických ovarií (PCOS) a u kontrolní skupiny zdravých žen (K) a zjistit pøípadnou asociaci s biochemickými parametry souvisejícími s inzulinovou senzitivitou a funkcí β-bunìk. Soubor a metody: Soubor pacientek s gestaèním diabetem (n = 78; vìk,4 ± 4,7; BMI 4, ± 4, kg/m ), pacientek s PCOS (n = 9; vìk 7, ± 6,65; BMI 6,9 ± 6,56 kg/m ) a kontrolní soubor zdravých žen (n = 95; vìk, ±,8; BMI,6 ± 4,5 kg/m ). U všech žen byl proveden h OGTT a antropometrické vyšetøení a byly vypoèítány charakteristiky inzulinové sekrece, senzitivity a funkce β-bunìk. Polymorfizmus S99F (Ser99Phe; rs4560) byl stanoven metodou SSCP, která byla potvrzena metodou PCR-RFLP. Statistické metody: Chí-kvadrát test, Mann-Whitneyùv test (NCSS004). Výsledky: Zastoupení genotypù (SS/SF/FF) v souborech G, PCOS a K odpovídá Hardy-Weinbergovì rovnováze a mezi soubory se statisticky signifikantnì neliší (p = 0,7); G 48,/44,9/6,8; PCOS 4,/45,/,6; K 45,4/4,4/, [%]. V souboru kontrol jsme u nositelek alely F v homozygotním i heterozygotním stavu namìøili nižší hladiny laèného C-peptidu (p = 0,0). Asociace alely F s nižší hladinou laèného inzulinu nedosáhla statistické významnosti (NS; p = 0,07). V èasné fázi stimulace pøi OGTT byl patrný pokles sekrece C-peptidu (NS; p = 0,07) a inzulinu (p = 0,04) u minoritních homozygotek FF oproti ženám s genotypy SS a SF. Nositelky rizikové alely F mìly také signifikantnì nižší index inzulinové rezistence HOMAR (p = 0,04) a vyšší index inzulinové senzitivity Matsuda (NS; p = 0,06) na hranici statistické významnosti. U souborù G a PCOS nebylo dosaženo statistické signifikance u žádného ze sledovaných parametrù. Závìr: U zdravých osob jsme zjistili asociaci minoritní alely F s poklesem bazální sekrece C-peptidu a zároveò s nižší inzulinovou rezistencí resp. lepší senzitivitou tkání k inzulinu. Vliv alely F na pokles hladin C-peptidu a inzulinu bìhem èasné stimulace vykazoval efekt dávky. Neprokázali jsme statisticky významný rozdíl ve frekvenèním zastoupení polymorfizmu S99F v genu pro Ngn u pacientek s gestaèním diabetem a PCOS oproti zdravým ženám. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NS/ P4. MERANIE RESPIRAÈNEJ KAPACITY MITOCHONDRIÍ V PERMEABILIZOVANÝCH SVALOVÝCH VLÁKNACH MYŠÍ ADAPTOVANÝCH NA CHLAD T. Kurdiová, D. Gašperíková, I. Klimeš, R. Kvetòanský, J. Ukropec Laboratórium diabetu, Ústav experimentálnej endokrinológie, Slovenská akadémia vied, Bratislava, Slovensko Úvod: Mitochondriálna respirácia je základným znakom urèujúcim metabolický charakter tkaniva. Napriek tomu, že adaptácia na chlad je u myší v prvom rade spojená s termogenézou v hnedom tukovom tkanive, spája sa tiež so zvýšenou expresiou UCP v mitochondriách kostrového svalu. Adaptaèné zmeny, ktoré sa uskutoèòujú v mitochondriách, by mohli ovplyvniś energetickú rovnováhu organizmu a zasiahnuś tak do patogenézy diabetu. Metódy: Cie¾om práce bolo zaviesś metódu merania respiraènej kapacity mitochondrií v permeabilizovaných vláknach kostrového svalu a porovnaś mitochondriálnu respiráciu vo svale (m. soleus) myší (C57/BL6J) adaptovaných na chlad (0 dní, 4 C, n = 4) a myší rovnakého veku chovaných pri teplote 5 C (n = 4). Meranie spotreby kyslíka sa uskutoènilo v saponínom (50 µl/ml, 5 min, 4 C) permeabilizovaných svalových vláknach (hmotnosś 6,09 ± 0, mg) v respiraènom roztoku MIR05 (Oroboros, AT) pri 7 C pomocou kyslíkovej elektródy (Oxytherm, Hansatech, UK) s nasledovným protokolom: G N (5 mm) + D (5 mm) + SD (5 mm) + Omy ( µg/ml) + c (9 µm) + Mal ( mm) + KCN (0 mm). Pridanie cytochrómu C, ktoré nezvyšovalo rýchlosś respirácie, nám slúžilo ako kontrola membránovej integrity. Výsledky: Adaptácia na chlad nie je spojená so zmenou respiraènej kapacity bez prítomnosti ADP ( LEAK respiration G N ). Avšak po pridaní ADP (G D /G N ) sa rýchlosś respirácie s glutamátom zvýšila 5,8krát u zvierat adaptovaných na chlad a 8,8krát u kontrolných myší. Maximálna respiraèná kapacita bola dosiahnutá kombináciou glutamátu a sukcinátu za prítomnosti ADP (GSD). Respirácia s glutamátom (komplex I substrát, G D ) predstavovala 77,9 % maximálnej respiraènej rýchlosti u chladovo adpatovaných a 7,77 % u kontrolných zvierat, kým sa sukcinát na celkovej respiraènej kapacite podie¾al,09 % a 8, % u chladovo adaptovaných a kontrolných myší. Inhibícia oligomycínom znížila respiráciu len o 8 % (chladovo aklimatizované) a % (kontroly), kým pridanie malonátu inhibovalo úèinok sukcinátu a viedlo k 8,05 % (chladovo adaptované myši) a 76,69 % (kontrolné myši) zníženiu z maximálnej respiraènej rýchlosti. Záver: Zaviedli sme metódu merania respiraènej kapacity mitochondrií v permeabilizovaných vláknach kostrového svalu. Naše výsledky tiež naznaèujú trend k zníženej respiraènej kapacite mitochondrií v oxidatívnom svale myší adaptovaných na dlhodobý chlad. Mitochondriálna respirácia vo svale sa teda, u zdravých myší využívajúcich UCP-termogenézou, nemusí významne podie¾aś na chladom vyvolanej termogenéze. Skratky: G N - glutamát bez ADP, D pridanie ADP, SD sukcinát v prítomnosti ADP, Omy oligomycín, c cytochróm C, Mal malonát; Grantová podpora: VEGA /7/7, APVV 0-06, APVV , COST-FA060. P4. AKUTNÍ BLOKÁDA AT- RECEPTORU INDUKUJE ZVÝŠENÍ ADIPONECTINU U ZDRAVÝCH OSOB E. Krušinová, P. Wohl, S. Kratochvílová, J. Kopecký jr., P. Mlejnek, M. Pravenec, L. Kazdová, T. Pelikánová Centrum diabetologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Fyziologický ústav, Akademie vìd Èeské republiky, Praha 56 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM

20 Úvod: Snížené koncentrace adiponectinu pøi metabolickém syndromu a diabetu jsou dobøe dokumentovány. U blokátorù AT- receptoru se pøedpokládají inzulin-senzitizující úèinky, jejichž mechanizmy, napø. vliv na hladiny adiponectinu, nejsou u èlovìka spolehlivì objasnìny. Cílem naší studie bylo a) zhodnotit plazmatické hladiny celkového a vysokomolekulárního (HMW) adiponectinu a jeho exprese v podkožní tukové tkáni a b) testovat jejich odpovìï na akutnì navozenou hyperinzulinemii a blokádu AT- receptoru u zdravých osob. Metodika: U zdravých mužù byl proveden: ) hyperinzulinový ( mu.kg -.min - ) euglykemický (5 mmol.l - ) clamp (HEC); ) HEC po podání 00 mg losartanu (AT-HEC) a ) infuzi NaCl 0,9 % jako volumovou kontrolu (FR). Bazálnì (0 min) a na konci jednotlivých vyšetøení (40 min) byly provedeny krevní odbìry ke stanovení celkového a HMW adiponectinu v plazmì (HEC/AT-HEC/FR) a jehlová biopsie podkožního tuku na bøiše (AT/AT-HEC). Vzorky tukové tkánì byly zpracovány pro realtime PCR ke stanovení exprese adiponectinu. Výsledky: Inzulinová senzitivita, vyjádøená jako metabolická clearence glukózy (MCR), nebyla ovlivnìna AT- blokádou (HEC vs. AT-HEC: 0,8 ± 0,77 vs.,46 ±,6 ml/kg/min; ns). Pro HMW adiponectin v plazmì zaznamenán pokles bìhem HEC i FR (p < 0,05; ANOVA), zmìny celkového adiponectinu v plazmì bìhem HEC i FR nebyly signifikantní. V prùbìhu AT-HEC byl ve srovnání s ostatními intervencemi zjištìn signifikantní vzestup celkového i HMW adiponectinu (p < 0,05; resp. p < 0,0; ANOVA). Relativní exprese adiponectinu v podkožní tukové tkáni na bøiše nebyla zmìnìna bìhem HEC, zatímco pøi AT-HEC se exprese signifikantnì zvýšila (p < 0,05; ANOVA). Závìr: Vzestup celkového i HMW adiponectinu v plazmì i jeho zvýšená exprese po akutním podání losartanu mohou být jedním z mechanizmù, kterými sartany ovlivòují inzulinovou rezistenci. Akutní hyperinzulinemie neovlivnila významnì adiponectin v plazmì ani jeho expresi. Pokles HMW adiponectinu v plazmì bìhem hyperinzulinemie lze vysvìtlit hemodilucí bìhem clampu. Podpoøeno grantem MZ ÈR è. NR 959-/007. P4. VLIV VÌKU A ZVÝŠENÉ EXPRESE C-REAKTIVNÍHO PRO- TEINU NA SÉROVÉ KONCENTRACE ADIPOCYTOKINÙ U EXPERIMENTÁLNÍCH MODELÙ METABOLICKÉHO SYNDROMU O. Oliyarnyk, M. Hubová, H. Seidlová, J. Urbanová, L. Kazdová, V. Zídek, M. Pravenec Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Fyziologický ústav AV ÈR, Praha Úvod: V posledních letech pøibývají dùkazy o klíèové úloze proteinù sekretovaných tukovou tkání, adipocytokinù, v patogenezi poruch provázejících metabolický syndrom a diabetes. typu. V popøedí zajmu je adiponektin a recentnì identifikovaný visfatin, který má inzulinu podobné vlastnosti, ale také pùsobí jako enzym katalyzující syntézu NAD + z nikotinamidu a reguluje prozánìtlivé a imunomodulaèní procesy. Cílem naší studie bylo zjistit souvislost mezi parametry inzulinové rezistence: hladinou triacylglycerolù (TAG), neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK), hyperinzulinemií, váhou epididymálního tukového tìlesa a produkcí adiponektinu a visfatinu u modelù metabolického syndromu a transgenních potkanù s exprimovaným CRP. Metodika: Pokusy byly provedeny na potkaních samcích neobézního kmene hereditárních hypertriglyceridemických potkanù (HHTg) ve stáøí a 8 mìsícù, krmených po dobu 4 dní vysokosacharózovou dietou (70 kal% sacharózy). Další skupinu tvoøili SHR potkani s exprimovaným CRP pod univerzálním promotorem APOE. SHR potkani byli krmeni po dobu týdnù dietou obsahující 60 % fruktózy. Kontrolní skupiny tvoøili potkani odpovídajícího vìku a kmene s absencí hypertriglyceridemie nebo transgenu. Sérové koncentrace TAG, glukózy a NEMK byly stanoveny komerènì dostupnými soupravami (Pliva Lachema, ÈR; Roche Diagnostic, NSR). Koncentrace inzulinu v séru byly mìøeny kitem Rat Insulin ELISA (Mercodia, Swedsko). Adiponektin a visfatin byly stanoveny pomocí EIA kitù (B-Bridge Inc, USA) a Phoenix Pharmaceuticals, USA, Výsledky: V porovnání s normotriglyceridemickými kontrolami byly koncentrace sérových TAG, NEMK a inzulinu zvýšeny u HHTg potkanù ve stáøí i 8 mìsícù, zatímco hladiny adiponektinu ani visfatinu nebyly mezi HHTg potkany a kontrolami rozdílné. V prùbìhu stárnutí došlo u obou skupin k výraznému poklesu koncentrace adiponektinu v séru. Naproti tomu hladiny visfatinu nebyly pøibývajícím vìkem ovlivnìny. Potkani s exprimovaným lidským CRP vykazovali významnì snížené hladiny adiponektinu v séru. Závìr: Výsledky ukazují, že u neobézního modelu metabolického syndromu nebyly poruchy glukózová intolerance, hypertriglyceridemie, hyperinzulinemi a snížená senzitivita tukové a svalové tkánì asociovány s nižšími sérovými hladinami adiponektinu nebo visfatinu v séru. Naproti tomu u kontrolních, hypertriglyceridemických i SHR potkanù byla s pøibývajícím vìkem sekrece adiponektinu výraznì snížena. Nižší hladiny adiponektinu u transgenních potkanù s exprimovaným CRP naznaèují vztah produkce adiponektinu k zánìtlivým procesùm, které mají podle souèasné hypotézy úlohu v metabolických poruchách asociovaných s metabolickým syndromem Studie byla podporována grantem IGA MZ ÈR NR 987- a GA AV ÈR IAA P44. FATTY ACID BINDING PROTEIN (A-FABP) U NEMOCNÝCH S DIABETEM MELLITEM, PORUŠENOU GLUKÓZOVOU HOMEOSTÁZOU A ZDRAVÝCH JEDINCÙ V PRÙBÌHU HYPERINZULINOVÉHO EUGLYKEMICKÉHO CLAMPU P. Wohl, E. Krušinová, K. Zídková, L. Kazdová, P. Mlejnek, M. Pravenec, T. Pelikánová Centrum diabetologie IKEM, Praha Fyziologický ústav AVÈR, Praha Tabulka k P4: Plazmatické koncentrace celkového a HMW adiponectinu (µg/ml) a jeho relativní exprese (adiponectin mrna/cyclophilin mrna). Data vyjádøena jako prùmìr ± SEM. Signifikace v textu. p-adiponectin HEC AT-HEC FR [µg/ml] 0 min. 40 min. 0 min. 40 min. 0 min. 40 min Celkový 4,87 ± 0,46 5,5 ± 0,47 5,5 ± 0,47 6,5 ± 0,5 5,70 ± 0,49 5,9 ± 0,6 HMW 4,05 ± 0,4,8 ± 0,4 4,44 ± 0,9 4,76 ± 0,50 4,4 ± 0,60 4,08 ± 0,5 Adiponectin relat. exprese HEC AT-HEC 0 min. 40 min. 0 min. 40 min. 8,98 ±, 9,6 ±,44,68 ±,56 0,50 ±,9 DMEV ROČNÍK 009 SUPPLEMENTUM 57