barevnosti památek na poãátku 21. století

Transkript

1 K barevnosti památek na poãátku 21. století Václav GIRSA, Miloslav HANZL Obr. 1. Úchvatn pohled do kamenného mofie stfie ní krajiny bretaàského mûsta Dinan pfiesvûdãivû dokládá klíãov v znam materiální a barevné celistvosti pro zachování integrity historického milieu. S ohledem k absenci soudob ch, kontrastních intervencí v historickém prostfiedí je zároveà svûdectvím závidûníhodné úcty k zdûdûn m hodnotám. (Foto Václav Girsa, záfií 2004) Obr. 2. Malebn pohled na stfiechy starobylého portugalského mûsta Mértola. Je-li v kontextu s dan mi regionálními tradicemi uchována ãistota elementárních forem a charakteristická úspornost materiálového rejstfiíku (jedin m materiálem krytiny je zde prejz, jedin m zpûsobem úpravy povrchu omítek je pfiebílení a podobnû), zfietelnû vyvstává dûleïitost kaïdé, i té velmi subtilní souãásti ir ího souboru a jeho klíãová pozice: Detail je prostfiedkem uchování integrity celku. Detail se stává základní jednotkou estetiky celé urbanistické struktury. (Foto Václav Girsa, kvûten 1996) Obr. 3. PÛvabná partie z nitra portugalského mûsta Tavira se vzácnû, do v ech podrobností dochovan mi typick mi rysy a silnû pûsobivou atmosférou. Autentick kolorit je v znamnou souãástí národní a regionální kultury. PodmiÀuje pfiitaïlivost místa. NepodceÀujme vefiejnost, neboè ona tyto vlastnosti podvûdomû v mnoha pfiípadech velmi citlivû vnímá. (Foto Václav Girsa, kvûten 1996) Barevnost solitérní stavby, souboru domû, ir ího urbanistického celku i rozpt lené zástavby v krajinû je tím, co spoluvytváfií optick vjem na eho Ïivotního prostoru. Barevnost nás provází trvale, intenzivnû na nás pûsobí pfii kaïdém na em pohybu, atakuje nás ze v ech úhlû. ProtoÏe souhrn barev, jejich odstínû i kombinací, umocàovan ch ãi tlumen ch promûnlivostí svûteln ch podmínek, podstatnou mûrou ovlivàuje vnímání trojrozmûrného díla, a tedy více neï spoluurãuje charakter Ïivotního prostfiedí, zcela zásadnû determinuje jeho atmosféru. V razné promûny vzhledu na ich historick ch mûst i památek zaznamenané v posledních desetiletích nelze pfiehlédnout. Nekultivovaná pfiebarvenost na ich historick ch souborû je stále zmnoïována dal ími kreacemi uvnitfi historického organismu i v jeho okolí (barvou humanizovaná sídli tû, pfiebarvování fasád staré zástavby, nevkus k ãovité barevnosti nov ch obytn ch satelitû ve stylu takzvaného podnikatelského baroka, posun ke kfiiklavé barevnosti u souãasné tvorby). To v e se propojuje a umocàuje celkovou neklidnost a rozháranost na eho Ïivotního prostfiedí. Pfiiznejme si otevfienû, Ïe monumentální, celistv, optickou stabilitou charakteristick, harmonicky pûsobící obraz na ich historick ch souborû tak, jak zûstal ve znaãné mífie zachován aï do poloviny minulého století byl jiï z velké ãásti ztracen. 1 Historické prostfiedí je postupnû ochuzováno o urãující subtilní vlastnosti, bez nichï podle na eho soudu Ïádné staré dílo nemûïe existovat: vûrohodnost, dûstojnost, malebnost, monumentálnost. Postupnû zanikají dûleïité znaky harmonické celistvosti obrazu historického prostfiedí, které lze charakterizovat souhrnnû abstraktními, ale v stiïn mi pojmy: milieu historického prostfiedí ãi genius loci. 2 Ztráta tûchto atributû pfiedstavuje váïné ohroïení památek. Banálními renovacemi zkarikované památky, zbavené aureoly jedineãnosti (odli ení od bûïné stavební produkce), u vût ích souborû zbavené dûstojné vizuální koexistence, mohou jen obtíïnû probouzet pozitivní emoce, kladn vztah vefiejnosti k památkám, iniciovat ãi trvale uchovávat siln obecn zájem na ochranû historického dûdictví. Souãasná situace a znepokojení nad perspektivou dal ího v voje nutí k pfiem lení o mnoh ch aspektech daného tématu, byè se pfiíãiny tohoto stavu nacházejí do znaãné míry mimo rámec památkové péãe. Pfiesto je ale zapotfiebí kritické sebereflexe a hledání moïností nápravy nejdfiíve uvnitfi oboru. 1 Malebn obraz na ich mûst a vesnic, nezasaïen plo nou devastací a dochovan je tû do 50., nûkde aï do 70. let 20. století vãetnû charakteristické atmosféry, je uloïen v pamûti dfiíve narozen ch, na dobov ch fotografiích a star ch filmov ch zábûrech. V paletû rûznorodû om el ch, nejãastûji mûkce odstupàovan ch zemit ch odstínû, snad jako pozûstatek návykû monochromních barevností ãi úprav je tû z konce 19. století nám pfiipomíná, k jak v razn m a bohuïel negativním promûnám do lo v obrazu na ich historick ch mûst za relativnû krátké období jedné, dvou generací. Tento pohled je o to více skliãující pfii konfrontaci s pûsobivou atmosférou historick ch sídel fiady zemí západní Evropy Itálie, panûlska, Francie, Portugalska ãi Anglie udrïovan ch stále s úctou k bohatství historického stavebního fondu, vãetnû samozfiejmé (pro nás okující) péãe o zachování neopakovatelného koloritu, odpovídajícího stalet m kulturním tradicím daného regionu. 2 Na vizuální roztfií tûnosti historick ch souborû se podepsalo nejen pfiebarvování fasád, rozsah transformací památek, ale zásadnû téï rozbití tradiãnû mnohem jednolitûj ího obrazu stfie ní krajiny atakem nevhodn ch materiálû jako dûsledek znám ch problémû s dostupností kvalitní pálené krytiny v 80. letech 20. století. Ov em místo cílevûdomého smûfiování k nápravû vûcí dochází po roce 1989 kvûli velmi roz ífiené benevolenci a nekoncepãnosti pfiíslu n ch úfiadû k dal ím kodám, podporovan m náporem nepfieberného mnoïství nevhodn ch v robkû stfie ní krytiny. 216

2

3 Promûnlivost v razu na ich památek v ãase dokládají v sledky prûzkumû, stále roz ifiovaná, doplàovaná a upfiesàovaná poznání. Proces poznávání, obohacovan nov mi metodami, technick mi moïnostmi i zuïitkováním dlouholet ch zku eností se bezesporu vyvíjí ve prospûch hlub í znalosti památek. Volba barevnosti historické fasády na základû v sledkû prûzkumû je jistû z hlediska metodického nezpochybnitelná. Tato obecná klauzule v ak na první pohled nezobrazuje v echna úskalí, nebezpeãí a problémy. Neinformuje o tom, jak bude v sledek konkrétní obnovy, jaké bude mít ir í dopady úprava jednotlivé stavby, byè provedená na základû kvalitních prûzkumû a leckdy dobfie my leného zámûru. Dovolte proto poukázat na nûkteré dûleïité aspekty obnovy barevnosti památek i na nedostatky souãasné praxe. Poznatky nejsou jen souhrnnou kritickou reflexí v sledkû ãinnosti tûch druh ch. Vycházejí v mnohém pfiedev ím z vlastních zku eností, omylû i proher, nashromáïdûn ch za dlouhé období pûsobení v oboru. Velmi opomíjenou souãástí péãe o historick stavební fond je systematická ochrana tradiãní barevné celistvosti urbanistick ch struktur. Charakteristické rysy historick ch sídel spoluvytváfiel po staletí dlouhodobû zaïit a regionálními specifiky diferencovan kolorit, vznikající propojen m pûsobením znaãnû omezeného, byè v ãetn ch valérech stále obohacovaného a v ãase jemnû promûnlivého barevného rejstfiíku, vymezovaného aï do nové doby pfiedev ím v luãn m pouïíváním tradiãních stavebních postupû a odpovídajících materiálû. Jde-li nám o uchování harmonického pûsobení jakéhokoliv památkového souboru, zejména pak na ich mûst a vesnic, musíme chránit jeho typické rysy, které podmiàují uchování autentické atmosféry to znamená i jeho charakteristick kolorit. 3 Zab váme-li se barevností památek, není moïné soustfiedit pozornost pouze na urãení odstínu nátûrové hmoty pro úpravu hlavního prûãelí, coï se v praxi stává velmi ãasto. Barevn obraz spoluurãují ve keré souãásti památky, nejen pohledovû exponované fasády, ale i odvrácené stûny a títy, komíny, kamenné prvky, v zdoba, okna a dvefie, krytina, klempífiské detaily a podobnû. Navíc nezapomínejme, Ïe souãástí barevného obrazu historického stavebního fondu je i u lechtilá barevnost pfiírodních materiálû, kamene, pálené hlíny, dfieva ãi slámy. Obr. 4. tramberk (okres Nov Jiãín). Skliãující pohled do nitra mûstské památkové rezervace: Úplná fragmentarizace stfie ní krajiny, pfiebarvenost fasád, neorganické stavební úpravy historick ch domû a intervence pauperitní zástavby do bezprostfiedního okolí ãi pfiímo do nitra historické struktury. Jedná se v ak pouze o jeden z ãetn ch pfiíkladû, dokládající hloubku v eobecné pokleslosti a neblahé dûsledky Ïiveln ch transformací na ich historick ch mûst a vesnic. V návaznosti na období totality intenzivnû pokraãuje vymazávání regionálních kulturních rysû se zánikem integrity historického prostfiedí. Je tû stále nám nedochází, Ïe banalizace historick ch sídel, zbavující historické prostfiedí rysû jedineãnosti a místního koloritu, bude bezpochyby hlavním dûvodem postupné ztráty pfiitaïlivosti na- ich mûst i vesnic a oslabování turistického zájmu o nû pro nedostateãnou atraktivitu? (Foto Václav Girsa, 2003) 3 Viz pozn Lákav vzor pro vtíravou pfiebarvenost poskytují na im stavebníkûm nevkusné pfiedlohy úprav zejména ze sousedního Rakouska a Nûmecka, podporované úspû nou aktivitou ãetn ch v robcû fasádních nátûrov ch hmot, ktefií se pfiedhánûjí v inovaci nabídky v robního programu podle módních poïadavkû trhu. 5 Prakticky aï do 19. století byla zednická práce pfied pfiedáním dal ím profesím ( tukatérûm, malífiûm) zpravidla zavr ena tím, Ïe fasáda byla opatfiena scelujícím nátûrem paãoku. Praxe s aplikací vápenného líãka jako neutrálního sjednocujícího podkladu pro fi- 218

4 Problematika barevnosti památek se net ká pouze povrchu, tenké slupky naná ené vrstvy barevného nátûru a obnova barevnosti není rozhodnû nic nepodstatného, okrajového jak obãas sl cháme. DÛleÏitost tohoto tématu b vá mnohdy bagatelizována i v odborn ch kruzích s odkazem na pomyslné nezasahování do podstaty památky, údajnou reverzibilitu a moïnost korekce nevydafiené úpravy pfii dal ím opakování obnovy v blízké budoucnosti. Jsou to v ak, jak vypl vá z dlouhodobé praxe, pouze m ty. Znaãnû roz ífiené jsou laické úpravy fasád, kde urãuje barevnost historické stavby nezku- en ãi sebevûdom vlastník, ale právû tak mohou mít stejn v sledek obdobné úpravy realizované podle návrhu zcela nepouãeného projektanta nebo nekompetentního památkáfie: v bûr barev a jejich kombinací je v mnoha pfiípadech ovlivàován pouze vkusem jednotlivce, na základû subjektivního hodnocení líbivosti barev, obsaïen ch v témûfi neomezené nabídce odstínû soudob ch fasádních nátûrû. Laik ãasto poïaduje, aby se fasáda jeho domu barevností za kaïdou cenu co nejvíce odli ila od sousedních objektû, byè k tomu není jedin vûcn dûvod a poïadavek je v rozporu s nálezovou situací. Pominout tuto kategorii nemûïeme. V praxi je velmi silnû zastoupena, a to i v prostfiedí mûstsk ch památkov ch rezervací ãi v památkov ch zónách. Navíc je tento pfiístup zpravidla spojen s fiadou dal ích necitliv ch úprav a nevhodn ch zásahû do historické struktury. Dokládá pfiíli nou liberalizaci pomûrû, nedostatek fiádu vûcí, benevolenci úfiadû a je provázen obtíïností vymáhání nápravy. 4 U sloïitûj ích ãi rostl ch stavebních organismû, kde je na prûãelí zachována komplikovanûj í stratigrafie postupn ch slohov ch úprav, dochází nezfiídka k chybné interpretaci historické barevnosti jednotliv ch prezentaãních fází. DÛvodem mûïe b t torzálnost nálezû, nepfiehlednost situace, ale také nedostateãn prûzkum, pfiípadnû umocnûn nezku eností jeho zpracovatele pfii vyhodnocení nálezové situace. V praxi ãasto dochází k úpravám s nevûrohodn mi, ãasovû nesoubûïn mi kombinacemi barev (prolínání více podob do jednoho obrazu) nebo s pfiíli n m dom lením fie ení na základû analogií. K chybn m interpretacím a nevûrohodn m úpravám fasád patfií napfiíklad také ãasté pouïívání bílé barvy v pfiípadech, kdy se nejedná o doloïen originální odstín fasády, ale o pûvodní podbílení líce omítky, tedy závûreãn podklad vytvofien pfied provedením finální barevnosti. 5 Velmi roz ífien m jevem je ignorování ir ích historick ch i vizuálních souvislostí, které se podstatnû podílejí na pfiebarveném v razu historického prostfiedí. Pfii fie ení úpravy exteriéru jednotlivého domu, kter je souãástí rostlého mûstského organismu, totiï zpravidla není zohlednûn vztah fie eného objektu k sousedním budovám ãi k okolí, v nûmï je památka, a tedy i fie ená fasáda zasazena. Tak se na základû nezfiídka i velmi fundovan ch prûzkumû obnoví jedna z nejvhodnûj ích (nebo spí e vizuálnû nejatraktivnûj ích) variant star ího, doloïeného slohového barevného fie ení. Je pfiitom zcela opomíjen fakt, Ïe odkrytá a znovu obnovená barevnost na jednom domû byla ve své dobû (respektive v kaïdém slohovém období) vïdy v urãit ch nuancích sladûná s barevností okolní zástavby, coï v ak dnes není reálné (napfiíklad proto, Ïe vedlej í zástavba mezitím pro la dal ími slohov mi transformacemi a ãetn mi pfiestavbami). V jedné uliãní frontû tak vzniká ve své podstatû zcela nahodilá barevná mozaika, seskládaná v lep ím pfiípadû sice z prûzkumem ovûfien ch kombinací, ale vytrhan ch ad hoc z pfiirozené posloupnosti v voje celku. 6 Místo v minulosti vïdy barevnû mnohem spojitûj ího a harmonicky pûsobícího souboru (onen dobov kolorit) vzniká barevnû roztfií tûn, nesourod obraz, vzbuzující navíc zcela myln dojem o historickém stavu souboru staveb a poskytující obecnû velmi zavádûjící informaci o zpûsobu a mífie pouïívání barevnosti v minul ch dobách. Provedení vûrohodné obnovy je v dne ní dobû ztíïeno sloïit mi podmínkami, zejména realizaãními, a pfiíli irokou nabídkou materiálû. Ve velkém rozsahu se na památkách pouïívají nevhodné technologie a materiály nátûrov ch systémû (sloïením, barevností ãi zpûsobem aplikace). Vzorníky v robcû soudob ch nátûrov ch hmot sice obsahují nepfieberné mnoïství barev a odstupàovan ch valérû, vût inou se ale jedná o syntetické odstíny, v nuancích neodpovídající historické barevnosti. Pfiesnost reprodukce nalezeného barevného fie ení ovlivàují i dal í neopominutelné skuteãnosti: na jedné stranû stojí prûkaznost konkrétních nálezû objeveného barevného fie ení, ov em na stranû druhé (která hraje konec koncû vïdy klíãovou roli) jsou reálné moïnosti obnovy vybrané a prûzkumem ztvrzené prezentaãní podoby v podmínkách konkrétní situace. Úspû nost je vïdy limitována schopností jednotlivcû docílit pfiesné reprodukce stavu na základû zji tûn ch poznatkû. Obr. 5. Jeden z mnoha bûïn ch pfiíkladû zcela nekultivované pfiestavby historické budovy, situované v zástavbû Karlína v Praze 8. (Foto Václav Girsa, listopad 2004) Obr. 6. Hradec Králové. Ukázka necitliv ch renovaãních úprav s nevûrohodnou barevností historick ch fasád v centru mûstské památkové rezervace, velmi roz ífien ch v na ich historick ch sídlech. (Foto Václav Girsa, listopad 2004) nální pojednání fasády je zaznamenána opakovanû v archivních dokumentech a doloïena mnoïstvím prûzkumû. 6 V pfiípadû dosud neponiãen ch památek s existencí bohaté stratigrafie vrstven ch barevn ch kombinací se dochovaná ãetnost prezentaãních podob ãi jejich zlomkû stane nezfiídka podpûrn m argumentem pro v bûr naprosto libovolné varianty barevného fie- ení, respektive pro v bûr takové úpravy, která nejlépe vyhovuje vkusu stavebníka. Fasáda je pak osekána aï na zdivo, aniï by se hlavní pozornost soustfiedila na záchranu dûleïit ch dokladû v voje stavby, s obnovou poslední hodnotné celistvé historické úpravy

5 7 8 Obr. 7. âesk Krumlov, námûstí Svornosti ãp. 3. Brutální úprava soklové ãásti boãní fasády s pfiezírav m ignorováním hodnotného autentického detailu. Zábûr z nedávno dokonãené celkové pfiestavby cenného mû Èanského domu s mimofiádnû nevkusnou renovací jeho exteriéru. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 8. Probo tsk kostel Pov ení sv. KfiíÏe v Litomy li. Jeden z pfiíli ãast ch pfiíkladû velmi necitlivé obnovy exteriéru památky. Úprava dokonãená v souvislosti s celkovou transformací klá terních zahrad vykazuje celou fiadu elementárních nedostatkû (srovnání omítek a jejich tvrdé pûsobení totálním pfiebílením, chybná volba typu krytiny s nevhodn mi detaily, ochuzení o fiadu do té doby existujících historick ch prvkû, nevkusnû rustikální pojednání pûvodnû omítané ohradní zdi, módní pfiebarvení brány a podobnû). Provedení necitlivé renovace je o to víc zaráïející, Ïe se t ká velmi exponované a v znamné sakrální památky, navíc situované v prostfiedí mûstské památkové rezervace a památky zapsané v Seznamu pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO. (Foto Václav Girsa, 2002) Tím, Ïe se zpravidla nesprávnû vybírají odstíny z rejstfiíku novodob ch nátûrov ch hmot (a velmi ãasto bez vazby na nálezy na fasádû), navíc jen podle malého vzorku, vyti tûného na papífie, se znaãnû zvy uje pravdûpodobnost, Ïe se odstín úplnû nevydafií, ãi dokonce zásadnû odli í od prûzkumem objevené, pfii opravû jiï zakryté ãi zniãené originální pfiedlohy. Pfii v bûru barev, byè je k dispozici podrobn prûzkum, dochází ãasto k subjektivním korekcím ve volbû odstínû. Typické je napfiíklad korigování doloïené sytosti v bûrem pfiíli svûtl ch tónû (zaleknutí se barevnosti originální pfiedlohy), vybírání doplàkové barvy ze stejné kály odstínû (napfiíklad svûtlej í; pûvodnû bíl doplnûk k zelené je volen s nádechem zelené, k ãervené s nádechem rûïové), nereflektování zmûn barev pûsobením stáfií a podobnû. Neuspokojiv v sledek reprodukce pûvodního barevného fie ení ãasto vypl vá z podcenûní nároãnosti finální úpravy památky, ale i z nedostateãné zku enosti tûch, ktefií barvy vybírají. Práce s barvami vyïaduje znaãné znalosti, ale pfiedev ím vlohy pro barevné cítûní i praktické zku enosti. 7 Odklon od vzhledu originální pfiedlohy je nezfiídka zpûsoben nejen nesprávnou volbou odstínû, ahistorick m zpûsobem aplikace barev ãi jejich nevhodn m sloïením, ale velmi ãasto pfiedev ím absolutním pfiehlíïením podkladu, nezohlednûním v znamu a úlohy historick ch omítek, kamene a dal ích materiálû. Opomíjí se skuteãnost, Ïe vûrohodn v sledek není dán jen odstínem fasádního nátûru, jeho vlastnostmi, zpûsobem aplikace, ale také optick m spolupûsobením struktury podkladu. Povrch historick ch omítek, jak jej známe v ãetn ch variacích a pouïívan ch kombinacích (dan ch sloïením, strukturou materiálu a zpûsobem modelace hmoty pfii fiemeslném zpracování podle slohové a regionální pfiíslu nosti), je jedním z podstatn ch komponentû, urãujících v ir ích souvislostech vûrohodn v raz architektonického díla. Jinak se uplatàuje barevn nátûr na dokonale utaïeném povrchu, jinak na strukturovaném povrchu hrub ích, letmo házen ch ãi strhávan ch omítek. Pro správné vnímání barevnosti i celkov dojem jsou dûleïité i velmi subtilní a zdánlivû nepodstatné detaily, napfiíklad jemné nuance povrchové textury (míra zvlnûní líce, stopy utahování povrchu dfievem ãi Ïelezem, uplatnûní zrnitosti omítek podle sloïení materiálu a zpûsobu modelace, tahy zednické tûtky a dal í). Autentick historick materiál má vïdy nezastupitelnou hodnotu, byè by byl po- kozen ãi zachovan pouze v torzech. Proto je dûleïitá ohleduplnost k originální materii, projevená vyvinutím zodpovûdného úsilí o záchranu dochovan ch omítek. Historické omítky se v ak stále ve velkém rozsahu otloukají, velmi ãasto naprosto zbyteãnû, s nenahraditelnou ztrátou dûleïit ch informací a bez odpovídající náhrady vûrnou reprodukcí. VÏdy bychom mûli smûfiovat k provedení ohleduplné opravy se zachováním maxima dochovan ch historick ch materiálû, a to vãetnû pozûstatkû souvrství vápenn ch nátûrû. 8 PoÏadavek uplatnûní tradiãních materiálû, technologií a fiemesln ch postupû pfii o etfiení omítek (i pfii jejich doplàování) je velmi dûleïit i pro docílení kompatibility doplàkû s pûvodním stavem, která zároveà zaji Èuje soubûïnost a u lechtilost procesu stárnutí nov ch materiálû. 9 Sebelépe zvolená ba- 7 ZpÛsob v bûru odpovídajících barevn ch odstínû je pomûrnû nároãn a nelze jej podceàovat. V pfiípadû nutnosti korekce vzhledu fasády (prûãelí je pfiekryto nevhodnou novodobou úpravou) je nezbytné zpracování pfiedrestaurátorského a materiálového prûzkumu k orientaãnímu zji tûní existence star ích prezentaãních úprav a k získání dal ích dûleïit ch informací (rozsah úprav, fyzick stav) vãetnû pfiedstavy o nároãnosti úkolu a problémech, které bude nutno fie it. Podle vyhodnocení poãáteãních zji tûní by mûly b t prûzkumy následnû roz ífieny tak, aby bylo moïné zodpovûdnû stanovit pojetí opravy i zpûsob prezentace a zapracovat tyto aspekty do projektové dokumentace. DÛleÏité nejsou jen úkoly zab vající se vzhledem památky, ale pfiedev ím její ochrana. Podstatnou roli v této fázi tvofií promy lení zpûsobu záchrany maxima originálních omítek i jejich povrchû a podobnû. Pokud není moïné úplné zpfiístupnûní celé plochy fasády, mûla by b t dûleïitá závûreãná rozhodnutí ponechána aï na dobu pfied zahájením realizace, kdy se podrobnû prohlédne zpfiístupnûná plocha a potvrdí se ãi upfiesní 220

6 pfiedpokládan postup. Stavebnû restaurátorská ãinnost obsahuje mnohé specifické úkoly podle konkrétní situace konzervaci omítek a jejich fixování, záchranné restaurátorské zaji tûní zbytkû barevností ãi pozûstatkû v tvarné v zdoby, opravy omítek s doplàováním v chybûjících místech a podobnû. Jedná-li se o fie ení s pfiepisem barevnosti ãi obnovou barevn ch kombinací torzálnû dochované fáze, je nezbytné po celou dobu stavební ãinnosti peãlivû chránit urãené zbytky originální barevnosti doãasn m zakrytím, a to v oãi tûném stavu bez pfiebílení, neboè na závûr akce budou slouïit k docílení vûrohodné reprodukce barevnosti a kontrole. Pokud v sledn odstín nepfiipraví restaurátor, ãi následnû nerealizuje finální úpravu jako celek (coï by bylo samozfiejmû vïdy ideální), je moïné v jednodu ích pfiípadech postupovat následovnû: Na místû, v konfrontaci s chránûn m vzorkem originální barevnosti se vybere ze vzorníku firmy, která dodává vhodné materiály, nûkolik odstínû, které se co nejvíce blíïí originálu, nebo se pfiímo pfiipraví namícháním napfiíklad z temperov ch barev. Podle vybran ch, prozatím pouze pracovních odstínû se pak vyrobí urãité mnoïství barev pro zku- ební vzorky, doplnûné o nûkolik základních barev pro korekce podle dané situace (napfiíklad bílá, standardní okr, hnûdá a dal í). S jejich pomocí se domíchávají a upfiesàují odstíny pfiímo na fasádû s moïností neustálého porovnávání s originální pfiedlohou. DÛleÏitá je dostateãná velikost zku ebních vzorkû (2 4 m 2, pfiípadnû více), moïnost nezakrytého pohledu pro posouzení z bliï ích i dálkov ch pohledû, vhodné umístûní zku ební plochy s ohledem k svûteln m podmínkám, pfiiãemï posuzování je reálné aï po fiádném vyschnutí. DÛleÏité je také aplikovat vzorky na definitivní podklad. Pfii kombinaci více barevností je nutné vzorky nasazovat v takovém rozsahu a s takov m umístûním, aby zkou ky skuteãnû splnily svûj úãel (napfiíklad pojednat vût í ãást okenní pasparty s nasazením barvy na základní plochu do vûrohodné pozice s bezprostfiední návazností na barevnost pasparty a podobnû). Teprve po docílení odpovídajících valérû se pfiepí ou barvy na podklad, podle kterého se odstíny pfiipraví v poïadovaném mnoïství pro definitivní úpravu celé fasády. V oboru erudovan v robce tradiãních vápenn ch nátûrov ch hmot tento postup nejen vítá, ale navíc sám i iniciuje, neboè má eminentní zájem na kvalitû a vûrohodnosti v sledku. 8 Prezentace povrchu omítek se zbytky vápenn ch nátûrû nemûïe b t z hlediska památkového ani vizuálního závadou, naopak. Dokládá existenci celého prûfiezu historického souvrství a pûsobí zcela pfiirozenû v návaznosti na ãast zpûsob, jak byly i v minulosti opakovanû provádûny opravy. Pro tento pfiístup je typické právû zachování vrstevnatosti. Zpevnûn, lokálnû opraven povrch není v mnoh ch pfiípadech zapotfiebí scelovat celoplo n m pfiekryvem (napfiíklad zcela nevhodn m pfiepûnováním ãi tenkou vrstvou nové omítky), jeï nebude mít stejnû del í trvanlivost. Pfiedpokládá to ale velkou pozornost vûnovanou záchranû v ech historick ch materiálû (napfiíklad zpevàování omítek vápennou vodou, injektáï, podtmelování a jiné) a solidnímu provedení omítkov ch oprav. Rozhodnutí o tom, zdali je záchrana po kozen ch star ch omítek reálná, ãi zda je skuteãnû nutné odstranit pozûstatky star ch nátûrû kvûli ztrátû jejich soudrïnosti, nemûïe b t ponecháno na názoru zedníkû ãi tûch aktérû obnovy (projektantû, památkáfiû a dal ích), ktefií nemají dostateãné znalosti, a zejména potfiebnou praktickou zku enost. Ani celková zchátralost omítek nesmí b t dûvodem k jejich pau álnímu osekání z celé stavby aï na zdivo ãi k drastickému odrhnutí v ech star ch nátûrû. I silnû po kozené omítky lze v mnoh ch pfiípadech zachránit, a uchovat tak do budoucna jako v znamné historické doklady. Praktické zku enosti potvrzují, Ïe peãlivû opravené starobylé omítky mají ãasto mnohem vût í trvanlivost neï jejich novodobé, zejména technologicky nepatfiiãné a fiemeslnû odbyté repliky. Pfiedpokladem kvality oprav je pfiíprava omítek pfiímo na stavbû dle technologie stanovené na základû vyhodnocení v sledkû anal zy historick ch omítek, tedy bez pouïívání prûmyslovû vyrábûn ch pytlovan ch smûsí. Opravy je zapotfiebí provádût s fiemeslnou zku eností, solidnû, na provlhãen podklad, s maltou pevnû utaïenou k okrajûm dochovan ch vrstev, nikoliv s rozmazáním lemu pfies jejich povrch. Kvalita zednické práce musí b t nejen vyïadována, ale i prûbûïnû kontrolována úãinn m odborn m dohledem. Ten, kdo dává fiemeslníkûm instrukce, musí b t schopen vzít zednické náfiadí do ruky a pfiedvést po- Ïadovanou úpravu. Rukopis zpracování omítkov ch doplàkû musí korespondovat s originálem. Stabilizované zbytky vrstev vápenn ch nátûrû, byè nedochované v celé plo e prûãelí, mnohdy staãí pfied finální barevnou úpravou pouze na okrajích jemnû pfiebrousit tak, aby pfiíli ostfie nevystupovaly hrany. Pfii následné aplikaci opakovan ch vápenn ch nátûrû, nepfiíli hust ch a nepfiíli barevnû jednolit ch (v pfiíslu n ch barevn ch odstínech a odpovídající technikou) dojde k dostateãnému optickému scelení celé plochy, pfiiãemï vûrohodn vzhled zûstává zachován. Tato úprava uchovává ãitelnost originálního stavu s moïností rozli ení pûvodního a doplàovaného materiálu. Pfii celkovém vnímání zûstává pfiirozená strukturální i barevná Ïivost fasády. Postupem ãasu dochází k plo né erozi, místy se sm váním vrchních nátûrû a s obna- Ïováním star ích vrstev, vãetnû neopakovatelného efektu transparentního optického prolínání barev, které je signifikantním znakem pfiirozeného stárnutí rostl ch památek. V tom pfiedev ím spatfiujeme estetiku kouzla stárnutí. Zcela pfiirozená Ïivost solidnû provedené ohleduplné odborné opravy ãi restaurátorské obnovy fasády b vá bohuïel obãas i z vlastních fiad kritizována pro neïádoucí umûlou flekatost, a to paradoxnû místo podpory v tûch situacích, kdy se kolem nás pfiímo geometrickou fiadou mnoïí pfiípady zcela necitliv ch a památkovou podstatu zniãujících brutálních renovací. Je zfiejmé, Ïe kaïdodenní kontakt se sterilními, ahistoricky dokonale vyhlazen mi a barevnû nesprávnû vyrovnan mi fasádami stavafisky renovovan ch památek dovede dokonale otupit vnímání nejen nedostateãnû pozorn ch laick ch divákû, ale i mnoh ch odborníkû. Na tento jev pregnantnû poukázal i nedávno publikovan pfiíspûvek restaurátora Martina PAVALY: Falzum na hradãanském námûstí? (Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 3, s. 70), v obhajobû restaurování exteriéru Toskánského paláce v Praze. Obr. 9. âesk Krumlov, Ostrov ãp. 82. Velmi necitlivá úprava exteriéru pohledovû exponované památky s ahistorickou kfiiklavostí fasád. Disneyland v podhradí na pozadí vysoce autentické, monumentální hmoty zámku. (Foto Václav Girsa, 2004) 9 Také dodateãnû pekovan povrch starobylé omítky není nezbytné vïdy pfiekr vat novou vrstvou omítky. V nûkter ch pfiípadech staãí etrné dotmelení pekû. Obzvlá tû neïádoucí je úprava s celkov m pfie tukováním a uhlazením líce nepûkn m a ahistorick m pfiefilcováním, které zpravidla rozmazáním povrchu vypraskaného tuku pouze doãasnû zamaskuje odbytou fiemeslnou práci. Roz ifiující se v skyt ahistorick ch povrchov ch úprav je dán také skuteãností, Ïe se z neznalosti ãi pro pohodlnost stále více pouïívají zcela nevhodné nástroje a fiemeslné pomûcky (napfiíklad filcová a polystyrenová hladítka). Neschopnost docílení odpovídajících materiálov ch a fiemeslnû rukopisn ch parametrû pfii v robû omítek a malt vypl vá téï z faktu, Ïe pfiíprava materiálu (pfiidavaãská práce) je dnes na rozdíl od dob minul ch svûfiována tûm nejménû kvalifikovan m. Na základû empirie po generace zdokonalovaná a pfiejímaná znalost technologick ch fines pfii pfiípravû materiálu je dnes velmi ãasto suplována pfiená ením zodpovûdnosti na v robce prûmyslov ch smûsí (bezmy lenkovitû mechanická pfiíprava materiálu, v lep ím pfiípadû podle technologick ch listû ãi návodu na obalu), pfiiãemï nahodile stanoven nadmûrn podíl pfiidávaného cementu slouïí pro posílení subjektivního pocitu trvanlivosti úpravy (to, co je tvrdé, pfiece vydrïí), bez ohledu na dûsledky. Zcela nesmyslné je nastavování omítek cementem pro vnitfiní úpravy v interiérech stavby. 221

7 revnost mûïe b t z hlediska vûrohodnosti v sledného pûsobení památky eliminována, znaãnû zkreslena ãi totálnû popfiena, je-li v rozporu s originálem aplikována na povrch do latí srovnan ch, dokonale vyhlazen ch nov ch, ãi dokonce na pfiestûrkované plochy prûmyslov ch omítek. Nesmíme také zapomínat, Ïe aplikaci novodob ch nátûrov ch systémû pfiedchází zpravidla penetrování podkladu. Tyto technologie prakticky nenávratnû niãí historické omítky a souvrství star ích nátûrû. Nelze také oãekávat znaky pfiirozeného stárnutí, dochází- -li pfii postupném sm vání byè správnû zvolené barevnosti a vhodného materiálu nátûrové vrstvy k obnaïování jednolité sterilní textury edé sanaãní ãi jiné prûmyslovû vyrábûné omítky. 10 PrÛmyslové omítky navíc vïdy postrádají takzvanou kostru, kterou u historick ch omítek tvofií hrub í frakce plniva. PouÏívání sanaãních omítek, které je pro památky ve vût inû pfiípadû naprosto nevhodné, mívá tragické dûsledky. 11 Nezfiídka dochází k dal ím závaïn m chybám pfii úpravû prûãelí. Pfiipomenout lze napfiíklad dodateãné natírání ve hmotû probarvovan ch ãi u lechtil ch omítek nebo diletantské renovace sgrafitové v zdoby, kdy je namísto citlivého restaurování zvolena metoda pfietírání povrchu s vybarvováním líce u lechtilé úpravy fasádními barvami. 12 Pfii stanovení koncepce obnovy se pfiehlíïí nutnost zohlednûní v chozího stavu, stáfií a vizuální úlohy ve ker ch prvkû, které tvofií celkov obraz. âast m jevem, kter provází obnovu fasád, je nedostateãné rozmy lení a vyrovnání se s nároky na celistvou prezentaci. Opomíjí se nutnost usilovat vïdy o docílení kultivovaného vzhledu celku. V sledky souãasné praxe nezfiídka odráïejí legislativnû zakotven velmi rozporupln a setrvale nesprávn pfiístup k památkám, v nûmï je striktnû odli ována stavební podstata jako vûc ménû hodnotná (mûïe s ní zacházet libovolná stavební firma, a to i zcela nezku ená) od prvkû majících povahu umûleckého díla ãi umûleckofiemesln charakter (jejichï o etfiení vyïaduje úãast restaurátorû, tedy specifickou odbornost, stvrzenou pfiíslu n mi licencemi). Neblahé dûsledky této praxe jsou v eobecnû známé, byè nedostateãnû vefiejnû diskutované. Navíc stále chybí vyvození odpovídající úãinné nápravy. Znovu a znovu se stává, Ïe je na fasádû kvalifikovanû a nákladnû restaurována cenná v tvarná v zdoba, av ak zbylé ãásti fasády jsou renovovány bez zváïení vztahu k restaurovanému dílu a poniãeny bûïn m stavafisk m postupem. DÛleÏité je rozmy lení zpûsobu uplatnûní kamenn ch prvkû, portálû, v zdoby, truhláfisk ch v robkû v rámci syntetické prezentace památky architektonického díla. 13 Pfii úvahách o pojetí úpravy jednotlivostí by mûla b t zohlednûna potfieba celistvého, vyváïeného pûsobení objektu, vycházející z komplexního vyhodnocení v voje stavby a jejích souãástí. Obr. 10. Praha 2, rotunda sv. Longina. Detail kontaktu (konfliktu) omítan ch ploch a struktury románského fiádkového zdiva i odpudivá prezentace torza portálu, fie eného s lajdáckou nahodilostí. Dominantním, tedy hlavní pozornost upoutávajícím prvkem není vzácná architektura, ale potrhaná silueta plechovitého obalu, opticky nekorespondujícího s památkou. Tato úprava svûdãí o nejen o velmi nízké odborné úrovni aktérû, nepochopitelné je ale také její akceptování pfiíslu n mi úfiady. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 11. Praha 2, rotunda sv. Longina. Kouzlo stfiídání novosti s kouzlem stáfií? Nedávná, zcela nevhodná úprava exteriéru vzácné památky, kde je dûstojné pûsobení architektury zcela eliminováno kontrastním zv raznûním omítan ch ploch, pojednan ch bezmy lenkovitû záfiivou renovací, a jejich agresivním, nahodile fie en m orámováním na abradovaném podkladu vzácného románského zdiva. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 12. Praha 1, Malostranské námûstí, Profesní dûm. Pfiíklad typické stereotypní renovaãní úpravy, kde se vzhled omítek záfiivou renovací vrací k dobû vzniku, oproti úpravû kamenného ostûní, u kterého je naopak tvrdou patinací (zaãernûním) zdûrazàována starobylost. Na snímku je téï patrná neschopnost pfiirozeného stárnutí úpravy omítek cca deset let po provedení nátûrû. (Stékání píny po fasádû nelze povaïovat za patinu.) (Foto Václav Girsa, 2004) 222

8 10 PrÛmyslovû vyrábûné omítky se pfied rokem 1989 prakticky nevyskytovaly, a tedy pfii opravách památek nepouïívaly. Tento fenomén je spojen s novou dobou, je dûsledkem fungování trïních mechanismû s obohacením nabídky nov ch materiálû a s inovací technologií neustále se rozvíjejícího stavebnictví. Velmi negativní dûsledky neuváïené aplikace prûmyslov ch omítek v památkové péãi, provázené absencí dfiíve bûïn ch fiemesln ch návykû a zruãností, se projeví se v í hrozivostí aï po del í dobû. 11 PouÏívání sanaãních omítek, vyrábûn ch v rûzn ch modifikacích, je ve vût inû pfiípadû na památkov ch objektech nejen neúãinné, ale i zásadnû kodlivé s ohledem k vnitfiní hydrofobizaci materiálu a jeho strukturální sterilitû. Opomíjíme ãi pfiehlíïíme, Ïe aplikace sanaãních omítek v Ïádném pfiípadû nefie í problém odstranûní vzlínající vlhkosti zdiva, jak se v praxi mylnû pfiedpokládá. Sanaãní omítka pouze doãasnû maskuje vnûj í viditelné projevy zavlhnutí konstrukce (jedná se tedy o estetické hledisko), a tak jen oddaluje provedení skuteãnû úãinné ho a trvanlivûj ího fie ení. Navíc se jedná o úpravy zbyteãnû nákladné a velmi problematické pfiedev ím proto, Ïe jsou nezfiídka kvûli aplikaci sanaãních omítek zcela zbyteãnû obûtovány cenné omítky historické. Absurdní jsou takové pfiípady, kdy je sanaãními omítkami opatfien povrch celé fasády historického objektu (viz napfiíklad nedávné úpravy exteriéru zámku v Roztokách u Prahy) ãi fie- ena oprava exteriéru nebo interiéru staveb, postiïen ch masivním promáãením pfii katastrofálních záplavách. 12 Pfiímo otfiesn m zpûsobem byla v nedávné dobû, v rámci celkové necitlivé pfiestavby opravena fasáda b valého hotelu U mûsta Vídnû na Latránu v âeském Krumlovû s neuvûfiitelnû diletantskou prezentací sgrafitové v zdoby na hlavním prûãelí, kde byl rozvrh psaníãkového sgrafita s ornamentálními doplàky kompletnû vymalován svûtlou fasádní barvou. 13 Viz také Milo SOLA : Nûkolik poznámek o stavebnû historick ch prûzkumech ve vztahu k obnovû fasád, in: Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 6, s Obr. 13. Praha 1, Staré Mûsto, chrám Panny Marie SnûÏné. Provedením primitivistické úpravy se svítivou renovací omítek na jedné stranû (zdûraznûní novosti) a zpatinováním kamenn ch ãlánkû na stranû druhé (zdûraznûní starobylosti) vznikla z jedné z dominantních praïsk ch památek neakceptovatelná karikatura. Nahodil m zdûrazàováním odli n ch materiálû do lo k úplnému roztfií tûní vzhledu a k popfiení vzne ené dûstojnosti mimofiádnû v znamné památky. Touto úpravou, pokud nedojde k nápravû, je zapoãat cyklus znovu a znovu opakovan ch banálních renovací. Velmi skliãující perspektiva. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 14. Zámek Rundale (Loty sko). Detail úpravy prûãelí zámku po obnovû barevnosti. Volba bílého nátûru vychází z chybné interpretace nálezû, neboè nesprávnû hodnotí scelující nalíãení vápnem jako první prezentaãní vrstvu. Viz v sledky aktuálního restaurátorského prûzkumu, provádûného Milo em Gavendou v roce (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 15. âesk Krumlov, Radniãní ãp. 27 a 25. Pfii poslední opravû prûãelí byly v maximální mífie respektovány dochované historické omítky i charakteristické detaily, vãetnû citlivû opraven ch okenních v plní, ponechan ch v líci fasády. Typické nepravidelnosti mûkce modelované plochy prûãelí, pfiirozená Ïivost textury kombinovan ch povrchov ch úprav omítek, opraven ch odpovídajícím rukopisem, dokládají zodpovûdn pfiístup i fiemesln um. Obû fasády si i po obnovû uchovaly svébytn kolorit a pfii celkovém vnímání signalizují vûrohodnost úpravy. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 16. KfiiÏanov (okres Îìár nad Sázavou), farní kostel sv. Václava. Jeden pfiíklad z mnoha diletantsk ch renovací starobyl ch památek: nevhodná krytina, sterilita nov ch, celkovû pfiebílen ch omítek, brutální prezentace obnaïen ch kamenn ch ãlánkû, pfiipomínající spí e úpravu z chatové kolonie, obklady soklu z fiezan ch kamenn ch desek, tvrdû lemovan ch plechem, celá fiada utilitárních stavafisk ch detailû a podobnû. Kouzlo starobylosti bylo nahrazeno obrazem, kter odráïí pouze sebevûdomí, p chu nepouãen ch z docílení stabilizace a upraveného vzhledu. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 23. Pfiíklad úplného rozpadu sanaãní omítky, nevhodnû pouïité na zavlhlé zdivo soklové partie, vãetnû rozpadu zdiva po nûkolika letech od opravy. (Foto Václav Girsa, 2002) 223

9 Obr. 18, 21. Uchování stratigrafie vrstven ch nátûrû je dûleïité nejen pro zachování dûleïitého historického pramene, ale i pro moïnost vûrohodné restaurátorské obnovy v budoucnosti. (Foto archiv GIRSA AT) Obr. 19. âesk Krumlov, státní hrad a zámek. Restaurování jiïního prûãelí Horního hradu. Detail omítkové pasparty gotického okna po restaurování. Absolutní nenahraditelnost hmotné substance originálu, nenapodobitelnost jeho formálního ztvárnûní i starobylého vzhledu je snad dostateãn m dûvodem preferování ohleduplnosti a konzervaãního pfiístupu. Rysy jedineãnosti, neopakovatelné svébytnosti, byè v rûzn ch polohách a rozsahu, v ak v sobû skr vá kaïdá památka. KaÏdá památka by proto také mûla b t udrïována s nejvy í ohleduplností. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 20. Detail historické omítky s efektem transparentního prolínání postupnû sm van ch vápenn ch nátûrû je signifikantní pro neponiãené památky a dokládá u lechtil vzhled pfiirozeného procesu stárnutí. (Foto archiv GIRSA AT) Skliãující dojmy vzbuzuje napfiíklad velmi nedûstojná úprava exteriéru klá tera Porta coeli v Pfiedklá tûfií u Ti nova, zejména kostela a konventu, kde jsou v pfiíkrém rozporu s hodnotou archaické památky fasády pokryty komplexnû nevhodnou novodobou omítkou. Ta je navíc zv raznûna sterilním bíl m nátûrem, s nahodil m vztahem renovovan ch ploch ke kamennému ãlánkování (zfiejmû podle pfiedstav a vkusu zedníkû), coï vyvolává silnû nesourod dojem zejména v kontextu se znaãnû om el mi ãi torzálnû dochovan mi architektonick mi prvky. Skvûlé v sledky nedávného restaurování proslulého západního portálu (restaurátofii Jan Bradna, Zlatica Dobo ová, památková spolupráce Zdenûk Vácha) snad budou pobídkou a v znamn m podnûtem k revidování nepfiijatelného stavu dûstojnou prezentací této unikátní památky jako celku. Nezfiídka je nutné fie it problematiku slohového prolínání. Musíme posoudit dodateãné úpravy a doplàky a zváïit, co je v rozporu s hodnotou památky a co lze akceptovat jako pfiirozenou souãást v vojové posloupnosti. Je zapotfiebí vypofiádat se s rûznorod m technick m stavem (a kontrastním vzhledem) jednotliv ch prvkû, vypl vajícím z rûzného stáfií ãi odli n ch vlastností, dan ch materiálovou rozmanitostí z hlediska zapojení v celkovém obraze. Typick m produktem nezvládnutí tûchto problémû jsou pfiípady se schizofrenick mi kontrasty: na jedné stranû se napfiíklad vrací podoba ãásti fasády k dobû vzniku (renovace barevnosti omítek), na druhé stranû je plo nou patinací zv raznûno stáfií kamenn ch prvkû a v zdoby. 14 Problematické jsou úpravy fasád, obohacené analytick mi prûniky, vystavujícími bez souvislostí a v tvarného zvládnutí na odiv fragmenty odkryt ch star ích prvkû, nezfiídka pfiipomínající nalepen plakát s otrhan mi cáry okrajû. 15 Znaãnû roz ífien m ne varem a extrémem v pfiístupu je rezignace na komplexní vizuální finalizaci opravované fasády a ponechání nedokonãeného, fragmentárního díla osudu pomyslnému pûsobení povûtrnosti, které má zahladit stopy zásahu, av ak zpravidla vïdy se míjí úãinkem. Jedním ze závaïn ch nedostatkû souãasnosti je apriorní usilování o zmûnu vzhledu památky za kaïdou cenu. V praxi je bohuïel málokdy shledán stávající vzhled památky za akceptovateln a dochovaná barevnost za hodnou respektování, opravy ãi alespoà pfiesného pfiepisu. Zpravidla je automaticky usilováno o zmûnu stavu, coï je zásadní chyba zejména v tûch pfiípadech, kdy se jedná o trvanlivé, esteticky uspokojivé ãi zaïité neutrální fie ení, nebo dokonce o cennou historickou úpravu. Návyk pfiehlíïet kvality dochované podoby bohuïel v raznû postihuje i vysoce hodnotné a dnes jiï vzácné fasády, dochované s barevnou prezentací pûvodem je tû z 19. století. Návyk nerespektovat kvality dochovaného vzhledu v raznû ochuzuje a esteticky devalvuje pfiedev ím vysoce hodnotné a dosud znaãnû autentické památky (sakrální stavby, areály hradû a zámkû). 16 V tûchto pfiípadech s ohledem k rozsáhlosti obnovy probíhají práce vïdy 15 Pro objasnûní problematiky nesourodosti mûïe poslouïit celá fiada konkrétních akcí, instruktivnû napfiíklad realizace z nedávno publikované stati Petra PAVELCE: Krestaurování sgrafit na fasádû domu ãp. 36 v Prachaticích (Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 6, s. 422). Díky peãlivosti autora, kter soustfiedil fotodokumentaci postupu prací, je na snímcích starého a nového stavu prûãelí domu dobfie patrné v e. Stav památky pfied úpravou (i jeho vzhled), stav v dobû odkrytí jistû velmi hodnotné sgrafitové úpravy a s odbouráváním zdiva pfiízemí i stav po restaurování a provedení ostatních stavebních úprav. Nechceme jakkoliv zpochybàovat jistû erudovanou prûzkumnou i fundovanou restaurátorskou ãinnost Tomá e Skofiepy a Jifiího Ma ka. Jde nyní o nûco jiného. Klademe si otázku, proã nebylo kromû jistû velmi zásluïné záchrany unikátní v zdoby a kvalitního restaurátorského poãinu docíleno celistvého, vûrohodného v razu fasády jako celku? S ohledem k nedomy lené renovaãní úpravû základní plochy fasády pûsobí restaurované sgrafito, pfiedsazené na vykonzolované stûnû prvního patra, jako dodateãnû instalovan transfer. V sledn obraz zcela postrádá ono celistvé pojetí, ve kterém jsou ve keré souãásti organicky propojeny v jeden pfiesvûdãiv, dûstojn celek. Jde-li o tak komorní fasádu, kde podstata nároãnosti spoãívala v restaurování sgrafit, jistû by nebylo nepfiekonatelné s úãastí restaurátora dofie it kontextuálnû i zb vající relativnû jiï malé plochy fasády v pfiízemí i v nástavbû druhého patra. 224

10

11 Obr. 22. âesk Krumlov, Radniãní 29. Maximální zachování star- ích prezentaãních vrstev a péãe vûnovaná záchranû historick ch omítek s restaurátorskou obnovou barevnosti z konce 19. století pomáhá uchovat pfiirozen vzhled udrïované památky. Realizovaná obnova se nejvíce pfiibliïuje zpûsobu, jak m bylo o fasády star ch domû v minulosti peãováno. ProtoÏe dfiíve bûïnû zaïitá ohleduplnost a hospodárnost je dnes nûãím v jimeãn m, stejnû tak jako je dnes obtíïnû dosaïiteln rutinní fiemesln fortel zedníkû a malífiû, vyïaduje docílení podobného v sledku v souãasné dobû mimofiádnou péãi s úãastí specializovan ch fiemesln ch kapacit a restaurátorû. Podrobnûji k této akci viz Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 8. (Foto Václav Girsa, 2003) 16 Jako pamûtníci se tûïko mûïeme smífiit pfiedev ím se zniãující diletantskou renovací hradní vûïe brány zámku v Blatné. Do stejné kategorie lze zafiadit i uhlazenou renovaci Nov ch HradÛ, rekonstrukci sgrafitové v zdoby zámku v Pardubicích, exteriér zámku v Náchodû (zde navíc se stfiechami pokryt mi bonsk m indelem, krytinou zcela degradující vzhled památky), nepochopitelné zmûny 22 zaïitého obrazu hradu Bouzova, sterilní obnovu exteriéru kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradãanech, smutnû pitoreskní renovaci exteriéru vzácného kostela sv. Mikulá e v Horní Stropnici, zdánlivû ne kodné nabílení vûïe královského Kfiivoklátu, celkové zaãernûní postupnû, po etapách, a tudíï je dûleïité také respektování potfieby optické a technologické kompatibility dílãích úprav v del ím ãasovém horizontu. Nutnost korektivního fie ení barevnosti je jistû v mnoha pfiípadech na místû, zejména je-li zapotfiebí napravit zásadnû chybná novodobá fie ení, odbytou stavafiskou úpravu, fie it opravu fasády, která je esteticky ãi fyzicky znehodnocená nesprávnou technologií (napfiíklad disperzními nátûry). Rozhodnû v ak není v pofiádku, dochází-li opakovanû bûhem relativnû krátké doby let vïdy k úplné zmûnû vzhledu fasády, a to na základû prûzkumû a s posvûcením pfiíslu n ch úfiadû, pfiiãemï nezfiídka kaïdá nová úprava zbaví památku dal í ãásti originality a kaïdá nová renovace je ménû pfiijatelná z hlediska vztahu k materiální podstatû, z hlediska fiemeslného provedení, technologie, barevnosti, a tedy i v sledného dojmu. Z v e uveden ch nedostatkû, problémû a obtíïností (metodick ch, technologick ch, finanãních i ryze praktick ch) vypl vá, na jak tenkém ledû a v jak zaãarovaném kruhu se pohybujeme. Pfiiznejme si otevfienû, zdali jsme schopni shodnout se alespoà na nûkolika konkrétních pozitivních pfiípadech obnovy barevnosti a zdali je památková péãe spokojena se souãasn m stavem. Kolik oprav mûïeme v jasné shodû posvûtit a dát pfiíkladem ze v ech hodnotících hledisek? 17 Tím se dostáváme k otázkám, které jsou zejména v poslední dobû v odborn ch kruzích ãasto diskutované: zda památky renovovat a znovu a znovu obnovovat se záfiivou novostí, nebo stávající podobu zachovat, konzervovat a trvale udrïovat? Univerzální recept samozfiejmû neexistuje. V e se odvíjí od konkrétní situace a správného stanovení pojetí v návaznosti na specifika konkrétní akce. Av ak podle v sledkû a z rûzn ch hledisek mívá vïdy nejvíce slabin právû tvrdá renovace. Renovaãní úpravy fasád historick ch staveb jsou obhajovány s poukazováním na kontinuitu zpûsobu, jak m se s fasádou a její barevností nakládalo v minulosti. V ir ím kontextu je za urãitou devizu povaïováno neopakovatelné kouzlo stfiídání novosti a stárnutí. Je v ak otázkou, zda tato argumentace nemá v mnoha pfiípadech váïné slabiny. Pfiipustíme-li totiï argument poukazující na návaznost pfiirozené kontinuity opakovan ch renovací v minulosti, pfiibliïujeme se velmi blízko k názorûm nepouãené vefiejnosti ãi fiady nepfiátel zachování památek, ktefií ve snaze po sebeuplatnûní obhajují svûj necitliv pfiístup odkazem na kontinuitu opakovan ch transformací památek v pfiede l ch dobách. Víme v ak, Ïe tento pfiístup je ahistorick a v rozporu se zásadami památkové péãe pro zachování kulturního dûdictví v dochovaném stavu a neztenãené mífie. Problémem je také to, Pra né brány v Praze, bizarní úpravu títû vûïe starobylého hradu Loket, kontrastní renovaci sgrafit na torzu purkrabského paláce jinak citlivû udrïovaného hradu Toãníku, znehodnocující obnovu exteriéru proslulého chrámu Panny Marie SnûÏné v Praze ãi obdobnû pojatou úpravu chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, zcela popírající dûstojnost dominantní památky, a podobnû. Seznam necitliv ch prezentací by mohl mít mnoho stránek. 17 K nedostatkûm renovacemi obnovovan ch fasád patfií nezfiídka fiemeslná odbytost, technologická nedomy lenost, nerespektování technologick ch i klimatick ch podmínek. Není nic neobvyklého pozorovat práci na fasádách v listopadu i prosinci. Kvalita a trvanlivost tûchto úprav je v mnoh ch pfiípadech nedostateãná, coï je téï v rozporu s potfiebou úzkostlivû hospodárného vyuïívání vloïen ch finanãních prostfiedkû, kter ch se na údrïbu památek stále zoufale nedostává. Tento jev je alarmující a ãásteãnû k nûmu bohuïel pfiispívá i nepruïn systém dotací, kter v souãasné dobû je tû stále neumoïàuje operativní pfievedení nevyãerpan ch prostfiedkû alespoà o jeden rok, s moïností stihnout práce v potfiebné kvalitû v rámci dal í stavební sezóny. Je pfiitom vefiejn m tajemstvím, Ïe znaãné mnoïství památkov ch akcí je v kvalitativních parametrech poznamenáno uspûchan m dokonãováním ve zcela nevhodn ch podmínkách. Po staletí platilo pravidlo, Ïe stavební sezona zaãíná na sv. Josefa a konãí se svátkem sv. Václava. Je logické, Ïe moderní doba smûfiuje k montáïnímu zpûsobu kompletace staveb s vyvíjením takov ch technologií, které eliminují závislost stavebnictví na pfiírodních podmínkách. Nic proti tomu. Av ak v péãi o památky, které jsou existenãnû pfiímo závislé na tradiãním stavitelství, je nutno plnû ctít zákonitosti specifik tradiãní v roby, podmiàující kvalitu realizovan ch oprav. Nebo stále je tû platí heslo: Poruãíme vûtru, de ti? 226

12 23 24 Obr. 23. Klá ter Zlatá Koruna (okres âesk Krumlov), b val dûm opata. V sek restaurovaného prûãelí. Pfii restaurování byla mimofiádná péãe vûnována jak záchranû ve ker ch historick ch omítek, tak dochované stratigrafii prezentaãních podob s mnoïstvím prolínajících se pozûstatkû nároãné v tvarné v zdoby. Restaurování umoïnilo v souladu s nálezovou situací rehabilitovat dûstojn vzhled archaické památky, aniï by neuváïenû preferovalo jednu ze slohov ch úprav formou tvrdé rekonstrukce, pro jejíï vûrohodnost navíc nebylo dostatek informací. Ve spodních partiích, v místech absence povrchu omítek ãi tam, kde se jiï v zdoba nedochovala, byly zakonzervované plochy omítek ponechány v abradovaném stavu a doplàky pojednány obdobnû neutrální strukturou v návaznosti na charakter okolí. Uplatnûní plastické a barevné retu e v tûchto místech bylo regulérním prostfiedkem k podpofiení vizuální integrity celku. UmoÏÀuje soustfiedit pozornost diváka pfiedev ím na restaurovan originál a pfiitom nepopírá tajuplnou pûsobivost vzácné architektury. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 24. Klá ter Zlatá Koruna (okres âesk Krumlov), b val dûm opata. V sek nálezové situace pfied restaurováním. Detail fasády s renesanãním sgrafitem v podkladu a ãásteãnû smytou, ale stále ãitelnou úpravou barokní pfiemalby s lizénov m rozvrhem, aplikované bez nové omítkové vrstvy pfiímo na star í sgrafitovou v zdobu. (Foto Václav Girsa, 1999) Ïe vût ina renovací usiluje o revokaci star ího stavu, nebo obnovu zaruãenû pûvodní podoby, aniï by pfiitom byly reflektovány pozdûj í pfiekryvné prezentace, zejména úpravy z 19. století, ãímï je památka zbavována pfiirozené vrstevnatosti. MÛÏeme v tûchto pfiípadech zpûtn ch návratû vûbec hovofiit o kontinuitû procesu? Zapomínáme také, a to rozhodnû nelze zastírat, na postupnou, ale neodvratnou ztrátu kontinuity s rutinními, dlouhodobû zaïit mi dovednostmi tradiãní stavební v roby (materiály, technologie, fiemesla). Kvalita standardního fiemeslného v konu v dfiívûj ích dobách je se souãasn m stavem neporovnatelná, docílení fiemeslné a technologické kompatibility je velmi obtíïné, ãi v nûkter ch pfiípadech zcela nedosaïitelné. Za tûchto podmínek se renovace sv m provedením stále více vzdalují historick m pfiedlohám, ãímï jsou památky ochuzovány o svoji autenticitu a téï zbavovány hodnovûrného vzhledu. Pozitivní pûsobení novosti na tvrdû renovovan ch památkách je m tem. 18 Kouzlo pfiirozeného stárnutí je jistû cennou devizou, ale buìme opatrní, v ímejme si více toho, co se dûje kolem nás. O u lechtilém stárnutí fasád v dne ních, zcela odli n ch podmínkách nemûïe b t ani fieã. Vût- inou nic takového, zejména na necitlivû renovaãnû upraven ch fasádách, nepozorujeme. Zapomínáme na zmûny Ïivotního prostfiedí, podstatnû odli né sloïení ovzdu í i na jiné, velmi intenzivní zdroje zneãi tûní. Tento fakt je spolu s chováním bûïnû pouïívan ch soudob ch materiálû a technologií pfiíãinou novodob ch projevû degradace. 19 Na necitlivû obnovovan ch fasádách se zkrátka Ïádného pfiirozeného a kultivovaného zpatinování nedoãkáme. Na ím úkolem a smyslem památkové péãe je usilovat o zachování památek, minimálnû do nich zasahovat, minimálnû mûnit jejich podobu, pokud k tomu ov em není pádn konkrétní dûvod, o jehoï závaïnosti dojde v odborn ch kruzích k ir í shodû. Tím nejdûleïitûj ím je zajistit rozmy lenou, a pfiedev ím kvalifikovanû provedenou ohleduplnou opravu, která v maximální mífie chrání hmotnou podstatu památky, pfiiãemï stejn dûraz je nutné klást na uváïlivou, dûstojnou prezentaci. Jistû lze docílit shody v názoru, Ïe fasáda je souãástí památky, a proto by mûl b t pfiístup k fie ení opravy fasády shodn s pfiístupem k památce jako celku. 20 Nezniãená historická barevnost, jejíï v skyt se postupnû stává vzácnûj ím, má plné právo na zachování. Cílem kvalifikované péãe o exteriér památky (konzervace, restaurování, citlivá restaurátorská obnova) je nejen prodluïovat její trvanlivost, ale pokud moïno fixovat také její autentick vzhled. PfiíkladÛ úspû ného komplexního restaurování s u lechtilou prezentací exteriéru památky v mûstském prostfiedí je celá fiada, byè v celkovém mûfiítku pfiedstavují jen malé procento. Za zmínku stojí nûkteré realizované v znamné akce v historickém 18 PfiipomeÀme si zde napfiíklad v stiïná slova jednoho z uznávan ch odborníkû:...z historického hlediska v ak musíme uznat, Ïe existuje zpûsob, jak fal ovat historii, pokud jsou historické doklady takfiíkajíc zbaveny své starobylosti, to jest pokud nutíme materiál, aby znovu nabyl takové svûïesti, tak ãistého fiezu, takové nápadnosti, Ïe popírá starobylost, jímï je svûdectvím. (Cesare BRANDI: Teorie restaurování, 1953.) 19 Novû obnovené fasády vût inou nestárnou plo nû. ZÛstávají relativnû velmi dlouhou dobu nezpatinované, pfiiãemï se na minimálnû zmûnûném podkladu v kritick ch místech postupnû objevují dílãí stopy za pinûní ( mouhy, stékání z fiíms, za pinûní soklu a dal í). Ty se na relativnû stabilním podkladu projevují nejdfiíve jako neestetické závady, pozdûji jako váïnûj í technické poruchy. Dfiíve neï by mohlo dojít k pfiirozenému zpatinování celku, jak tomu bylo v minulosti, objeví se tu ãi jinde nedostatky zednické práce (puch fie, odpadávání omítky pod nátûrem v kritick ch místech) a znaãnû neupraven vzhled pak nutí k opakování celkové renovaãní obnovy (zpravidla opût v jiné barevné kombinaci, ãasto také s pouïitím zcela odli n ch materiálû), aniï by se fasáda doãkala dûstojnû zestárlého stavu. Je to zaãarovan kruh, ze kterého není v chodiska. 20 Architektonickou památku bychom mûli vnímat v plné celistvosti jako nenahraditeln historick pramen a hodnotné umûlecké dílo. O etfiení památky proto vyïaduje kvalifikovan pfiístup, podmínûn odbornou erudicí, specifick mi teoretick mi znalostmi a praktick mi zku enostmi tûch, ktefií do památky jakkoliv zasahují (tedy restaurátorû ãi úzce specializovan ch fiemeslníkû). Fasáda urãující svojí modelací a barevností hmoty celkové pûsobení architektury je tedy bezesporu jako celek hodna restaurátorského pfiístupu. O to více a naléhavûji, Ïe svojí setrvalou exponovaností determinuje nejen vûrohodnost obrazu památky samé, ale kvalitu prostfiedí v ir- ích dimenzích urbánních, jeï v znamnû dotváfií. Odborné o etfiení 227

13 Obr. 25. Hrad vihov (okres Klatovy), pohled do nádvofií vnitfiního hradu. Pfii restaurování severního prûãelí jiïního paláce (na snímku vlevo) bylo úzkostlivû dbáno o zachování optického souladu s ostatními partiemi hradu. DÛvodem nebyl pouze respekt k originální situaci, ale i striktní poïadavek na zachování pûsobivé atmosféry vzácnû autentické památky (kompatibilita restaurátorsk ch zásahû, provádûn ch postupnû v del ím ãasovém horizontu). Povinnost zachovat autentick vzhled památek je na ím závazkem vûãi dal ím generacím, neboè pfiedev ím tento obraz má schopnost nezprostfiedkovanû v nás probouzet to, co nám chybí siln emotivní vztah k hodnotám minulosti. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 26. âesk Krumlov, státní hrad a zámek. V sek restaurovaného jiïního prûãelí Horního hradu. Vysoce hodnotná a mimofiádnû autentická památka vyïadovala úzkostlivou péãi a pfiísné dodrïování stanoven ch kritérií: nemûnnost vzhledu, maximální péãe vûnovaná záchranû originálních materiálû, uplatnûní tradiãních technologií a materiálû v pfievaïující mífie, optické potlaãení doplàkû, distancování se od takov ch zásahû, které by eliminovaly stopy v voje a smûfiovaly bezdûvodnû k slohové jednotû. Není jedin rozumn dûvod, proã by tento pfiístup k opravû památky mûl b t v praxi pouze nûãím v jimeãn m. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 27. âesk Krumlov. Pohled do vnitfiního mûsta z vûïe Hrádku. Na vzácném snímku, pofiízeném v 80. letech 20. století je tû pfied plynofikací zástavby v Radniãní ulici, je kromû jiného patrné, jak intenzivní bylo v minul ch dobách zneãi tûní ovzdu í, pfiestoïe v té dobû jiï byla podstatná ãást historického centra vybavena plynov mi kotelnami. Koufi ze stovek lokálních topeni È (aï do 19. století vytápûn ch pfieváïnû dfievem), zahalující více ménû trvale mûstské prostfiedí, byl hlavním zdrojem intenzivního, rychlého a pfiedev ím plo - nû pûsobícího pfiirozeného zpatinování fasád domû. To v e ale je jiï minulost. (Foto Václav Girsa, 80. léta 20. století) 228

14 28 29 jádru Prahy z posledních desetiletí, napfiíklad obnova exteriéru Rudolfina, vizuálnû pfiíznivá restaurátorská obnova fasád Nostického a Toskánského paláce. Dále je nutné ocenit úsilí o zachování nemûnného obrazu exteriéru chrámu sv. Mikulá e na Malé Stranû (zejména zvonicové vûïe), byè je v tomto pfiípadû pfii ne zcela ideálnû navazujících postupn ch opravách obtíïné udr- Ïet technologickou a fiemeslnou kompatibilitu. Kvalitním pfiíkladem je i úprava nádvorních prûãelí domu ãp. 15 v Melantrichovû ulici v Praze. Stále u lechtil v raz zûstal zachován po obnovû prûãelí na nádvofií Horního hradu fr dlantského ãi po obnovû barevnosti z 19. století nádvorních fasád Horního hradu grab tejnského a podobnû. Je zfiejmé, Ïe v tûchto pfiípadech bude mít dal í péãe (místo opakovan ch renovací s v raznou promûnou vzhledu) opût charakter odbornû provedeného opakovaného restaurátorského zásahu. Nemûlo by b t pochyb, Ïe uchovávat autentiãnost, a tedy i autentick vzhled na ich památek je smyslem oboru. Rekonzervace ãi kvalifikovaná fiemeslná oprava pod dohledem a za spoluúãasti restaurátorû zároveà do urãité míry pfiedstavuje bariéru proti neuváïen m renovacím v budoucnu. Z aktuálních akcí stojí také za zmínku uplatnûní konzervaãního pfiístupu pfii rozsahem ojedinûlém plo ném restaurování vzácnû autentického jiïního a západního prûãelí Horního hradu ãeskokrumlovského zámku, 21 dokonãeném v roce 2004, koncepãnû navazující na star í konzervaãní opravy fasád hradu Bezdûzu, Grab tejna, Fr dlantu a dal ích. 22 Na tûchto pfiípadech je zcela evidentní, Ïe jedinou správnou cestu následné údrïby pfiedstavuje opakování promy leného odborného konzervaãního zásahu se stejn m zadáním (kontinuita rekonzervaãních zásahû). Celková obnova star í barevnosti, provázená rozsáhlej ími stavebními úpravami, je a jistû stále bude legitimní metodou v tûch pfiípadech, kdy trvanlivost originálního materiálu pfiekroãila svûj zenit a stavebnû-technick stav památky vyïaduje radikálnûj í rekonstrukãní pfiístup pro její záchranu. I v tûchto pfiípadech lze docílit uspokojiv ch v sledkû, bude-li obnovû pfiedcházet odpovídající prûzkumná ãinnost a kvalitní projektová pfiíprava zohledàující komplexní problematiku s celistvou, fiemeslnû a esteticky kvalitní realizací s pfievaïujícím uplatnûním tradiãních technologií, kde bude nasazení a vûrohodné, kultivované provedení vãetnû skloubení barevnosti docíleno spoluprací s odborn mi kapacitami zku en ch restaurátorû. Budeli v sledek splàovat poïadované odborné parametry, mûla by i v tûchto pfiípadech mít dal í péãe více ménû rekonzervaãní charakter. Mnohem vût í míry uznání by mûly dojít udrïovací opravy u esteticky a památkovû vyhovujících fasád, s uplatnûním konzervace a s retu emi v místû oprav, opût ve spolupráci s tûmi odborníky, ktefií jsou koleni pro práci s barevností, pfiiãemï v raznou pozornost si zaslouïí dochovaná prezentaãní podoba pûvodem z 19. i poãátkû 20. století. 23 Zásadnû dûleïitá je ochrana a intenzivní odborná péãe o stále se zuïující soubor dosud nezniãen ch, vysoce autentick ch památek, jimiï jsou zejména na e hrady a zámky ãi sakrální architektura, neboè jejich nezastupitelná v povûdní hodnota, umûleckohistorické i architektonické kvality vãetnû vysoké míry autenticity umocàují (s ohledem k lavinovitému roz ífiení celkov ch transformací památek, provázen ch znaãn m úbytkem hodnotového potenciálu) jejich v znam. 24 Obr. 28. Praha 1, Hradãany, Toskánsk palác. Pfiíklad restaurátorské obnovy exteriéru v znamné památky. V sek hlavního prûãelí. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 29. Praha 1, Hradãany, Toskánsk palác. Pfiíklad restaurátorské obnovy exteriéru v znamné památky. Celkov pohled. (Foto Václav Girsa, 2005) hodnotného v tvarného díla (obrazu, nástûnné malby, sochafiského díla) také nesvûfiíme libovûli diletantû. TûÏko bychom se smífiili se zniãujícím pfiemalováváním obrazû namísto jejich citlivého restaurování. Stále setrval stav s neãinn m tolerováním zasahování nezku en ch a nepouãen ch do podstaty na ich vzácn ch památek je tû neznamená, Ïe se s tímto jevem musíme bezpodmíneãnû smífiit a pfiijmout ho jako neovlivnitelnou danost. 21 O restaurování jiïního prûãelí Horního hradu, dokonãeném v sezonû 2004, se pfiipravuje k publikaci samostatná odborná informace pro ãasopis Zprávy památkové péãe. 22 Viz napfiíklad: Zprávy památkové péãe 54, 1994, ã. 4; Zprávy památkové péãe 55, 1995, ã. 8; Zprávy památkové péãe 57, 1997, ã. 4; tamtéï, ã. 9 10; Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 8, 9; Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 8; Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 3, Viz také kapitola Zásady obnovy a typy prezentace historické struktury v nedávno vydané metodické publikaci NPÚ (Václav GIRSA, Josef HOLEâEK, Pavel JERIE, Dagmar MICHOINOVÁ: Pfiedprojektová pfiíprava a projektová dokumentace v procesu péãe o stavební památky, Praha 2004) nebo Václav GIRSA, Josef HOLEâEK: Metodick materiál pro obnovu plá ÈÛ na území památkov ch rezervací a památkov ch zón, Praha

15 V souãasné situaci je velmi obtíïné docílit okamïitou nápravu stejnû tak jako získat podporu a zaujetí k irokému konsenzu, kter musí pfiekroãit hranice oboru. Je v ak zapotfiebí diskutovat o této problematice, reflektovat kvalitní pfiíklady a postupy i otevfienû kriticky hodnotit akce nevydafiené (zejména ty, které jsou naprosto zbyteãnû odbyté). Fundovaná diskuse umoïní docílit vût í míry názorové shody a zobecnûní (vãetnû zhodnocení v voje v teoretické rovinû za poslední desetiletí) pfii hledání v chodisek ze souãasné situace. PovaÏujeme proto za dûleïité závûrem formulovat k tématu nûkolik nejpodstatnûj ích zásad, které by mûly b t podle na eho soudu zahrnuty i do pfiipravovaného metodického materiálu: Velmi naléhav m úkolem je redukovat renovaãní zpûsob obnovy památek a prosazovat kategorii úzkostlivû chránící hmotnou podstatu památek a stabilizující jejich dochovan vzhled, pfiiãemï dûraz je nutno klást na celistvou a dûstojnou prezentaci architektury jako umûleckého díla. Zcela nedílnou souãástí obnovy barevnosti památek je pfiísná ochrana historick ch omítek vãetnû pozûstatkû stratigrafie dochovan ch vrstev stejnû tak jako péãe o ve keré souãásti exteriéru stavby. Je nutné projevovat vy í ohleduplnost a rozmysl pfii zmûnách stavu, zejména mnohem vût í respekt k monochromní barevnosti 19. století. Velmi aktuální je potfieba vyhodnocení zásadní nevhodnosti prûmyslov ch omítek, a zejména kodlivosti omítek sanaãních a striktní distancování památkové péãe od jejich pouïívání, pfiiãemï by se tento úkol mûl stát dûleïit m zadáním pfiedev ím pro technologickou laboratofi NPÚ. Pfii péãi o vysoce autentické památky, zejména hrady, zámky a sakrální architekturu, je dûleïité aplikovat v hradnû konzervaãní a restaurátorskou metodu. Pfii úpravách exteriérû ve ker ch památek je nezbytné klást dûraz na odbornost, spolupráci a v estrannou pfiipravenost (prûzkumy, uváïlivá koncepãní rozhodnutí, prosazování úãasti restaurátorû pfii obnovû fasád, úãast zku en ch firem, schopn ch reprodukce tradiãních v robních a fiemesln ch postupû a podobnû). Je dûleïité uplatàovat a vyïadovat osobní zodpovûdnost za v sledky realizací. 24 Viz napfiíklad Závûry a doporuãení z Odborné dílny, konané na státním hradu vihovû dne 30. kvûtna 2002, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 5, s. 146, a Prosazujeme v praxi konzervaci omítek vápennou vodou, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 7, s Autofii tímto dûkují za cenné podnûty a pfiipomínky k textu Ing. arch. Janu Bártovi, Milo i Gavendovi, Pavlu Jeriemu, Ing. Dagmar Michoinové, PhDr. Josefu tulcovi, PhDr. Vratislavu Nejedlému. ZároveÀ také dûkuji Ing. arch. Mirjam Skoumalové za poskytnutí skliãujících zábûrû aktuálních renovací památek v MPR Îatec. Text vychází z roz ífieného a upraveného pfiíspûvku, pfiedneseného V. Girsou dne 7. prosince 2004 v Národním technickém muzeu v Praze na odborné konferenci Barevnost fasád prûzkum, dokumentace a obnova, pofiádané Národním památkov m ústavem ve spolupráci s âesk m národním komitétem ICOMOS. Obr. 30, 31. Îatec (okres Louny). Pouze dvû ukázky z mnoha aktuálních pfiíkladû barevného fie ení fasád v mûstské památkové rezervaci, které dokládají nejen absolutní nerespektování zásad památkové péãe, ale i neuvûfiitelnou hloubku pokleslého vkusu suverénních vlastníkû, stejnû tak jako totální nefunkãnost a absenci soudnosti pfiíslu n ch úfiadû. (Foto Mirijam Skoumalová, 2005) Zastavení trendu nevkusné a ahistorické barevné rozháranosti obrazu na ich historick ch mûst a cílevûdomá péãe o zachování neponiãen ch hodnot s hledáním moïností nápravy je hektick m úkolem, pfiesahujícím oblast památkové péãe, na nûmï se v ak obor musí aktivnû podílet. V tomto ohledu je bezesporu velmi dûleïitá osvûta, jak uvnitfi oboru, tak smûrem k ir í vefiejnosti. Naléhavost úãinné podpory pro opûtovnou obnovu historického milieu na- ich památek je trvale vysoce aktuální, neboè kvality historického prostfiedí a jeho vypovídací schopnost byly a pfiedev ím stále jsou zbyteãnû eliminovány nedomy lenou odbornou aktivitou ãi tolik roz ífienou a setrvale se rozpínající intervencí soudobé banality a necitlivosti