Individuální výuka eštiny jako cizího jazyka. RNDr. Marta Sližová, CSc.

Transkript

1 Individuální výuka eštiny jako cizího jazyka RNDr. Marta Sližová, CSc. Bakaláská práce 2007

2

3

4 ABSTRAKT Bakaláská práce reflektuje zkušenosti z individuálních kurz eštiny pro dosplé cizince. Teoretická ást nabízí osobní vhled do problematiky jazyka jako komunikaního systému a pehled poznatk o výuce cizích jazyk v souvislosti s uením dosplých. Pináší rovnž informace z oblasti výuky eštiny jako cizího jazyka. V praktické ásti jsou popsány psychologické a interkulturní aspekty individuální výuky cizinc, které se týkají jak bariéry eského jazyka, tak komunikaních bariér. Klíová slova: Andragogika, uení dosplých, individuální výuka, cizí jazyk, eština pro cizince, komunikace, komunikaní bariéra, interkulturní aspekty ABSTRACT This thesis reflects experiences from Czech individual courses for adult foreigners. The theoretical part offers a personal look-in to the area of language as a communication system and to teaching foreign language, especially learning adults. Actual information on activities of teaching Czech for foreigners are compiled here. In practical part, psychological and intercultural aspects of teaching adult foreigners, concerning Czech language barrier, as well as some communication barriers, are described. Keywords: Adult education, learning adults, individual teaching, foreign language, Czech for foreigners, communication, communication barrier, intercultural aspects PODKOVÁNÍ

5 Dkuji mnohokrát vedoucí bakaláské práce, Ing.Mgr. Svatav Kašpárkové, PhD., za odborné pedagogické pipomínky, za podporu a dvru v moje pracovní úsilí. Chtla bych vyslovit velké díky konzultantce Mgr. Martin Friedlové za vnovaný as, cenné rady, potebné informace a možnost náslechu pi jejím vyuování. Za konzultaci a píležitost náslechu dkuji také Mgr. Renát Veerkové. Za inspiraci musím podkovat autorm podntných publikací L.Kollmannové, J.ernému, L.Hebíkovi a M. Hrdlikovi. Dkuji s pohnutím všem bohemistm a jazykovdcm z Brna a Olomouce, a už m v dobrém odmítli nebo laskav pomohli. Ze srdce chci podkovat všem, bez nichž by práce nemohla vzniknout: odhodlaným studentm, trplivé rodin. Motto: Chtl bych vyslovit pesvdení, že kvalitní poznání je uritým druhem Boží chvály. Lidská mysl by pece mohla takto vdu pochopit. /Ludk Hebíek [6] /

6 OBSAH ÚVOD...7 I TEORETICKÁ ÁST JAZYK A E VÝZNAM EI VÝVOJ LINGVISTIKY A MYŠLENÍ O JAZYCE TEORETICKÉ ZÁKLADY POROZUMNÍ CIZÍ EI METODIKA VÝUKY CIZÍCH JAZYK HISTORICKÝ POHLED NA VÝUKOVÉ METODY PSYCHOLOGIE UENÍ DOSPLÝCH PROCES INDIVIDUÁLNÍ VÝUKY CIZÍHO JAZYKA Uební strategie individuální výuky EŠTINA JAKO CIZÍ JAZYK ESKÝ JAZYK - NÁRODNÍ A CIZÍ ASPEKTY VÝUKY EŠTINY PRO CIZINCE...38 II PRAKTICKÁ ÁST REFLEXE ZKUŠENOSTÍ Z INDIVIDUÁLNÍCH KURZ CJ VÝCHODISKA REFLEXE PROCESU VÝUKY JAZYKOVÉ PEDPOKLADY A INDIVIDUÁLNÍ CHARAKTERISTIKY STUDENT JAZYKOVÁ ÚSKALÍ VÝUKY Poslech filtrem mateského nebo druhého jazyka eština jako systém Porovnání a možnosti uebních materiál KLIMA KURZU Konflikty v procesu výuky INTERKULTURNÍ REFLEXE Z Maroka pes Francii do Nmecka Kulturní rozdíly jako koktejl názor...63 ZÁVR...68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...70 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOL A ZKRATEK...73 SEZNAM OBRÁZK...74 SEZNAM TABULEK...75 SEZNAM PÍLOH...76

7 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 7 ÚVOD Zdánliv náhodná setkání v lidském života bhu se mohou stát rozhodujícím mezníkem pro naše další smování, a stejn tak se oblasti psobení jednoho uitele mohou v prbhu asu radikáln zmnit. Tato bakaláská práce je inspirovaná ponkud neobvyklou zkušeností s výukou eského jazyka pro dosplé cizince. Reflektuje osobní zážitek: pokud odborník v polymerních vdách usiluje o komplexní pístup pi odhalování kultury mateského jazyka cizincm z odlišného kulturního prostedí, nevyhne se obecným otázkám obor jazykovdných a pocítí inspirující nadasové psobení ducha Jana Amose Komenského jak v didaktice jazyka, tak ve smyslu synkritickém - hledání analogií. Lze íci, že výuka eského jazyka pro cizince je obor interdisciplinární a mže využívat rozsáhlých teoretických poznatk ady humanitních vd: lingvistiky, andragogiky a pedagogiky, psychologie, sociologie, interkulturní psychologie, filozofické antropologie. Konkrétn v eském akademickém prostedí je ovšem eština jako cizí jazyk obor relativn mladý, intenzívn se rozvíjející. V souasné dob otevených hranic u nás stoupá poet dosplých zájemc o výukové kurzy eštiny jako cizího jazyka (CJ) také mimo vtší skupiny zahraniních student na eských vysokých školách. V rámci projekt Asociace uitel eštiny jako cizího jazyka (AUCJ) a nadace lovk v tísni jsou organizovány kurzy pro žadatele o azyl a jazykové menšiny. Zkušenosti z tchto kurz jsou již podchyceny na webových stránkách Asociace uitel eštiny jako cizího jazyka ( nebo ve sborníku, který tato asociace vydává. Upesují se postupn také požadavky kladené na lektory pedmtu eština pro cizince. Uitelství CJ jako samostatný studijní obor se ovšem zatím nestuduje. Ukazuje se, že pímá individuální výuka CJ na míru je sice hojn nabízena agenturami a pro zvýšení zamstnanosti cizinc s trvalým pobytem také v rámci rekvalifikaních program úad práce, ale odborná literatura se vnuje spíše metodám výuky eského jazyka ve skupinách. Konkrétn cizince v individuálních kurzech s podporou ÚP nejastji uí uitelé eštiny nebo cizích jazyk smluvn jaksi navíc a jejich cenné zkušenosti s vyuováním dosplých se prakticky nedostanou ani k zainteresované odborné veejnosti. Lze íci, že tento typ výuky je školou intenzívní komunikace a konfrontace rzných jazykových

8 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 8 systém a rovnž rzných kultur. Uitel/andragog pijímá žáka jako jedinenou osobnost a pomáhá mu pekonat psychické i sociální bariéry dané neznalostí eského jazyka. Dosplí cizinci, kteí zmnili bydlišt z rodinných dvod ze dne na den, se ocitají ve složité životní situaci. Radikáln se totiž mní jejich sociální postavení, pokud nezískají práci a pekážkou je práv eština. Optimistická oekávání, že se po nkolika msících pobytu nauí rychle esky a porozumí lidem na ulici, se obvykle nenaplní. Komunikaní bariéra je ovšem vtší, pokud se v jejich rodin esky nemluví. Konflikt také narstá, jestliže firmy nejsou ochotny jinak vysoce kvalifikované odborníky bez znalosti eštiny zamstnat. Zdá se, že tyto problémy mají cizinci spíše v malých mstech, kde je celkov nižší migrace a zárove omezené pracovní možnosti. Velmi negativní jsou ovšem urité administrativní a technické potíže, které musí pekonávat uitelé i jednotliví úastníci kurz. V individuálním kurzu eštiny komunikují s uitelem obvykle jeden nebo dva dosplí žácicizinci. V triád uitel ídí dynamický uební proces s okamžitou zptnou vazbou. Strukturu eského jazyka odhaluje úastníkm s ohledem na jejich individuální styl uení, vk a výchozí jazykové pedpoklady. Souasn dochází nejen k pozitivní otevené výmn zkušeností a názor, ale také k ešení konfliktních situací a nedorozumní. Tato pomyslná jazyková laborato je potom prostorem stálého hledání a zkoumání dílích didaktických postup, setkávání a stetu osobností, kde si asto uitel a žák vymují role, aby u nich mohlo dojít k pochopení a otevenému pijetí nového jazykového systému souasn s novou kulturou. Teoretická ást práce obsahuje velmi omezený výbr vdeckých poznatk, které se njakým zpsobem dotýkají oboru CJ. Tento výbr, erpající zámrn pedevším z publikací eských a slovenských odborník, vede k prohloubení implicitních znalostí uitele pro optimalizaci procesu individuální jazykové výuky v krátkém i delším asovém horizontu. Obsah zárove odráží potenciální okruhy zájmu o jazyk ze strany dosplých žák. V praktické ásti jsou diskutovány jednak vlastní zkušenosti ze dvou 100hodinových individuálních kurz, jednak reflexe náslech a konzultací s lektory Soukromé školy Mesit v Uherském Hradišti, UTB ve Zlín a FF UP v Olomouci. Cílem pedkládané bakaláské práce je

9 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 9 prohloubit implicitní znalosti uitele CJ v oblasti komunikativní a spoleenské funkce jazyka/ei z hlediska psychologie uení dosplých, individuální výuky cizího jazyka a problematiky CJ reflektovat vlastní zkušenosti z kurz CJ pro dosplé cizince

10 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 10 I. TEORETICKÁ ÁST

11 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 11 1 JAZYK A E Zázrak ei zaíná až tam, kde hlasovým projevm rozumí druzí, kde nastává skutená komunikace. / Jan Sokol [23] / 1.1 Význam ei Problematiku jazyka a ei - podivuhodného komunikaního systému, procesu a innosti lidské bytosti zkoumá nejenom jazykovda lingvistika a její speciáln zamené obory, ale také filozofická antropologie i psychologie ([3],[4], [5],[6],[7], [10], [23]). e jako lidská vlastnost lovka skuten charakterizuje a zárove vydluje z okolní živé pírody. Od zvíecích dorozumívacích zvuk se lidská e liší lenním do slov a hlásek - tzv. dvojí artikulací a pedevším pak úzkou vazbou na myšlení. Její ústední funkcí je jist komunikace s ostatními lidmi, akoliv pi ní lovk nevyužívá pouze ei, ale také prostedk neverbální komunikace, kam patí výrazy oí a tváe, gesta rukou. Jazyk ukazuje pitom souvislost s trojí úrovní gest: mimickou, analogickou a symbolickou. Tato nejvyšší úrove gesta není už pímým obrazem oznaovaného, ale má funkci znaku, odkazu a symbolu ([10], [23]). Tžišt pesného a jemného sdlování obsah ve vývoji ovšem pevzal verbální jazyk, e. Otázka po pvodu a vývoji lidské ei hranice jazykovdy pesahuje. Je skuteností, že e už od nejstarších dob provázejí pedstavy o magické moci slova a každý rituál slovo doprovází, existují hypotézy o spoleném pvodu rituálního zpvu a ei. O. Jespersen dokonce soudí, že zpv pedcházel ei a slovo se postupn oddlovalo, aby žilo vlastním životem jako vyprávní, mýtus nebo posvátný text. Gardner [5] ve svých teoriích o inteligencích ovšem uvádí, že jazyková a hudební inteligence jsou v mozku lokalizovány v jiných oblastech a dále se vyvíjely paraleln. Na samém poátku lidské existence byla pravdpodobn pouze e ústní, bezprostední, plná smyslové skutenosti (zvukové, rytmické, melodické, mimické), svázaná se situací a uritým okamžikem. Obsahy tohoto pvodního orálního jazyka mohly být penášeny pouze díky pamti poslucha dalším generacím. Proti tomu zapsaná e je už trvalá, nezávislá na mluvím a lidském rozumu. Nad zapsanou eí pak mže vzniknout gramatika, slov-

12 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 12 ník a všechno, co víme encyklopedie. Zárove se nabízí zkoumání její fascinující pravidelnosti. Gadamer [23] charakterizuje lidskou e temi podstatnými rysy: sebezapomnní: nevšímáme si jí, pokud nenarazíme na potíže v normálním fungování jazyka, soustedíme se na obsah komunikace: patí do oblasti my, není vázaná ke mn, obrací se k jiným, vytváí spoleenství a vede k dialogu, spojuje já-ty univerzálnost: mže a musí vyjádit všechno, není omezena na oblasti významu nebo souasný okamžik a prožívání V prvním, mateském jazyce se odehrává u dítte zvládnutí všech funkcí jazyka, zejména symbolické uspoádání a uchopení zkušenostního svta. Pokud se uí další jazyk, mže již tchto zkušeností využít. Podle kritérií moderní lingvistiky jsou jednotlivé pirozené jazyky dokonalé podle toho, jak splují základní funkci sdlovacího nástroje pro dané spoleenství. Zárove mžeme konstatovat, že žádný primitivní jazyk nebyl nalezen. Dokonalý je každý dodnes živý jazyk, protože reaguje na spoleenské zmny a mní se v souladu s novými požadavky. Jazyky jako jazykové kódy jsou pedmtem komunikace, stále se vyvíjejí vlivem komunikaních bariér i možností šíení a používání komunikaních prvk jazyka. Také pro vznik a zánik dialekt existují komunikaní dvody. Podle U.Eca [4] je souasná mnohojazyná Evropa ve složité situaci, kdy se ukazuje poteba jednotícího dorozumívacího jazyka souasn s potebou obrany tradic a tím i jazyk jednotlivých národ. V obou pípadech ovšem vystupuje do popedí zásada peložitelnosti sdlení z jednoho jazyka do druhého, akoliv má každý svého ducha a uritý model vyjadování. V cílovém jazyce nelze interpretovat všechny významy jazyk pedchozích, ale musí se pedpokládat pocit konvergence všech jazyk. Eco si pedstavuje Evropu jako spoleenství lidí, z nichž každý mluví svým jazykem, rozumí jazyku toho druhého, aniž by jím plynn hovoil, a pitom, by s námahou, chápe ducha i kulturní univerzum, které mluví vyjaduje, když používá jazyk svých pedk a své tradice.

13 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií Vývoj lingvistiky a myšlení o jazyce V historických dobách, zamíme-li pozornost na Evropu, se znalosti o jazycích rozvíjely v souvislosti s peklady a interpretací posvátných text, ve kterých byl jazyk ztotožován pímo s významem slov. Na rozvoj poznání jazyka mla vliv také klasická ecká filozofie a klasická logika. Ve stedovké kultue byla za dokonalý jazyk považována latina, omezen biblická hebrejština, nikdo se vážn nezabýval pirozenými vulgárními jazyky. Odraz biblických událostí jazyka od Božího daru Adamovi po zmatení v Babylonu zaznívá ve dvou smrech idealistického úsilí uenc [3], [4]: znovuobjevení pvodního spoleného dokonalého prajazyka Adamova (pravdpodobn hebrejštiny) vytvoení nového dokonalého jazyka rozumu Hlavním cílem tchto utopií bylo jednak pekonat bariéry jazykového neporozumní mezi lidmi, jednak vyjádit jednoznan univerzální i duchovní skutenosti. Mezi všemi pokusy stojí za pozornost magický systém univerzálního filozofického jazyka Ars Magna ze 13.století, který využívá matematické disciplíny kombinatoriky a je rovnž ovlivnn magickou židovskou kabalou. Jeho autor Katalánec Ramón Lull se narodil na Mallorce v míst prseíku tí kultur - islámské, židovské a kesanské. Svým kázáním a hledáním univerzálního jazyka se snažil vytvoit intelektuální a náboženský most mezi evropským Západem a Východem. Byl pesvden, že Mojžíšv zákon, Kristovo zjevení i Mohamedovo kázání mohou vést ke stejnému výsledku obrácení národ na pravou víru pomocí pravého jazyka. Univerzální jazyk ml být prostedkem poznání svta pro všechny národy i analfabety, nebo využívá písmen i obrazc. V 17.století se Lullovým univerzálním jazykem inspiroval nmecký filozof a matematik Leibniz, který byl rovnž fascinován kombinatorikou s jejími nekonenými možnostmi. Podle Leibnize lze najít analogii mezi ádem svta - pravdou a gramatickým uspoádáním symbol v ei. Chtl vytvoit seznam znak, na jejichž základ by se provedl výpoet a ten by automaticky vedl k formulaci pravdivých vt. V koneném dsledku Leibniz nevytvoil sice univerzální jazyk, ale jazyk vdecký, jazyk souasné symbolické logiky, který vypovídá o nkterých rozumových pravdách. Jeho výzkumy v binární aritmetice, pedjímající projekt poítaového jazyka, vedly k vytvoení informativních jazyk pro zazname-

14 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 14 nání a uspoádání individuálních skuteností. Na druhé stran Leibniz obdivoval jazykové bohatství pirozených jazyk a v babylonském zmatení vidl na rozdíl od jiných svých souasník pozitivní historickou událost. Cesta k vzájemnému porozumní duch podle nj nevede pes jazyk univerzální, ale práv pes jazyk vdecký jako nástroj odhalování pravdy. Myšlenkou na vytvoení jednoduchého všesvtového jazyka se zabýval ve svém díle také J. A.Komenský [4],[19], nebo v jeho dob existovaly v Evrop jazykové pekážky v mezinárodních stycích. Jediným univerzálním jazykem byla stále ješt latina. Jeho jazyk ml mít slovní zásobu, která by pímo odrážela skutenost, mla jasn definovaný význam, a každý obsah ml svj výraz. Tuto myšlenku J. A. Komenský nakonec neuskutenil. Jak píše erný, vdecká metodologie pro zkoumání jazyk se v lingvistice prosadila dsledn až v 19. století. Díky znovuobjevení sanskrtu se totiž intenzívn rozvíjí srovnávací a historická gramatika - výsledkem jejího bádání je genetická klasifikace jazyk [3]. Genetická píbuznost jazyk se uruje zkoumáním jejich morfologické a zvukové stránky, nebo ob vykazují urité zákonitosti vývoje a zárove uritou stálost. Píbuzné jazyky jazykové rodiny se dále dlí na jednotlivé vtve. Mají spolený prajazyk a nacházíme u nich hláskové shody v základním lexikálním fondu. Pro jazyky flexivního typu, jakým je práv eština nebo arabština, je typické hromadní mluvnických význam v jednom mluvnickém morfému. Naopak u jazyk aglutinaních (turetina) mluvnické morfémy s jediným významem následují za morfémem lexikálním a vytváí celé etzce. Anglitina a francouzština jako jazyky analytické až izolaní mají omezenou možnost vyjadovat mluvnické vztahy mluvnickými morfémy. Používají asto mluvnických slov (pedložek) a souasn pevný poádek slov ve vt. Nkteré podobnosti s izolaními jazyky má skupina jazyk polysyntetických (ínština). Pokud se zamíme na jazykové pedpoklady nkterých skupin cizinc u nás, nmina, francouzština i anglitina patí spolen se slovanskými jazyky do rodiny indoevropské, flexivní arabština a berberština jsou souástí tzv. afroasijské velkorodiny a patí do vtví semitských a berberských, ínština a tibetština patí do sino-thajské vtve tibeto-ínské rodiny, vietnamština do austroasijských jazyk mon-khmerské vtve. Mongolština patí do rodiny altajských jazyk [10].

15 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 15 V druhé polovin 19.století využila experimentální fonetika nových fyzikálních pístroj a metod pro studium fyzikální podstaty ei. Tato disciplína zkoumá artikulaci hlásek v mluvidlech a také jejich zvukový signál. Nkteí lingvisté pedpokládali, že se lingvistika díky fyzikálním metodám zaadí mezi pírodní vdy a stoupne její prestiž. Pestože se jejich oekávání nepotvrdilo, zstala experimentální fonetika významnou pomocnou vdeckou disciplínou lingvistiky i v souasné dob. Je jist zajímavé, že se souástí moderní fonetiky stalo schematické znázornní samohlásek v trojúhelníku, které navrhl již v 18. století Ch. F. Helwag [3], [16]. Rozmístní samohlásek v tzv. Hellwagov trojúhelníku odpovídá pohybu jazyka v ústní dutin pi artikulaci. Nkteré jazyky mají pouze 3 samohlásky i-a-u (berberština), což odpovídá principu maximálnímu kontrastu, eština má 5, nmina 15. Složitý systém samohlásek je ve francouzštin, k jejich zobrazení by bylo teba nkolika lichobžník. V první polovin 20.století vznikl v Ženev nový lingvistický smr strukturalismus a pehodnotil všechny dosavadní poznatky jazykovdy, nebo považoval jazyk jak za systém, jehož ásti nelze oddlovat od jejich funkcí, tak za spoleenský jev, který má pedevším komunikativní funkci. Zakladatel tohoto smru, švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure, je autorem významné teorie o protikladu langue/parole, v eském pekladu pibližn jazyka a ei. Langue chápe jako systém všech jazykových jednotek a pravidel, kterými se ídí mluví daného jazyka je tedy majetkem spolenosti. Proti tomu parole je individuální jev, který patí jedinci. Podle Saussura je dležité o jazyku uvažovat jak z hlediska jeho vývoje diachronní pístup, tak z hlediska souasnosti jako o aktuálním projevu v dané spolenosti a daném ase synchronní pístup. V myšlení o jazyce sehrál velkou úlohu svým funkním pístupem k jazyku na zaátku 20. století Pražský lingvistický kroužek, který rozpracoval základy fonologie. Uritou protiváhou pražské lingvistické školy se stala kodaská lingvistická škola pedevším svojí zcela novou jazykovou teorií glosematikou [3]. Autor L.Hjelmslev zdraznil, že lingvistiku by mlo zajímat to, co je za jazykem a v tomto bod by také mla pekraovat omezení svého oboru. Chtl posuzovat jazyk jako samostatný jev a jedinený celek, ve své teorii zavádí proto specifické termíny a metody. Jeho pístup se liší ode všech ostatních smr jazykovdy. Glosematika je spíše abstraktní

16 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 16 logicko-matematickou teorií, kterou lze aplikovat pi rozboru jakéhokoliv pirozeného jazyka nebo jiného sémiologického systému. Podle Hjelmsleva je abstraktní hodnota jazykových jednotek, urená jejich vzájemnými vztahy, dležitjší než fonetická nebo grafická podoba tchto jednotek. Z hlediska teorie poznání je to zcela nový pohled na jazyk, pokus o systematické porovnání struktury jazyka se strukturami všech systém (i nejazykových), které lidem slouží ke komunikaci [7]. Uritou nevýhodou je jednostranný formalismus, nebo peceuje formu na úkor obsahu a nedoceuje hodnotu vlastní jednotky. V Americe vzniká souasn s evropským strukturalismem jeho americká forma, tzv. deskriptivismus, který se výrazn opírá o antropologii a je zamen více na jazykovou formu. Tento smr vrcholí v 50. letech, kdy byl doslova vytlaen generativní a transformaní gramatikou Noama Chomského, jejíž vývoj podpoilo zavádní poíta. V lingvistice dochází ke zlomu na poátku 70.let 20.století. Komunikan-pragmatický obrat charakterizuje jazykovda jednoduše jako pechod pozornosti vdc od langue k parole. Noam Chomsky zavádí novou dichotomii kompetence/performance. Kompetenci vysvtluje jako internalizovanou znalost jazyka, performanci jako užívání jazyka neboli eovou dovednost mluvího [6]. Souasná lingvistika pedstavuje pomrn nehomogenní obor. Rozvíjejí se významné pomezní jazykovdné disciplíny, které kombinují lingvistické metody s poznatky jiných vdních obor, a to jak spoleenských, tak exaktních a pírodních. Kritické hodnocení a rozbor souasné situace lze najít nap. v publikacích J. erného [3] a L. Hebíka [7]. V oblasti zkoumání jazykových struktur má moderní lingvistika tendence postupovat od jednodušších jazykových úrovní k vyšším: od hlásky, fonému, morfému až ke slovu a vt.. V 70. letech se prosazuje textová lingvistika, která se snaží rozšíit poznání jazyka a hledá vztahy a souvislosti v jazykovém útvaru vtším než je vta, v textu pirozeného jazyka. Na rozdíl od Chomského, který text charakterizuje jako množinu izolovaných vt, textová lingvistika uvažuje jazyk/text jako vyšší strukturu, která je vtami tvoena. Nadvtné struktury jsou vázány složitými vztahy, které odrážejí dynamiku lidského myšlení. Kvantitativní lingvistika odhalila, že se text chová jako fraktálová množina [7]. Tento matematický pojem pedstavuje systém, ve kterém jsou specifickým zpsobem obsaženy (vnoeny) prvky podobné celku. Strukturu textu lze popsat matematickými zákony analogickými také pro popis nejazykových systém (v polymerní vd jsou to nap. rozvtvené

17 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 17 polymerní etzce). Zákony mají pravdpodobnostní charakter a projevují se jako tendence uvnit komplikovaného dynamického systému. Bylo zjištno, že historické texty (zaznamenané rzným jazykovým kódem) jsou konstruovány stejnými zákonitostmi jako texty soudobé. Je tedy pravdpodobné, že se v textu odráží zákonitosti, kterými operuje lidská mysl, dotýkající se biologického systému mozku. Hebíek upozoruje na dležitost textu z hlediska komunikace, kdy se stav individuálního sémantického systému mní. Podle kvantitativní lingvistiky je obraz textu výsledkem aplikace dvou funkcí: sémantické funkce - sdlení významu nesených komunikaním prostedkem (Menzerathv Altmannv zákon) komunikaní funkce - stetnutím intence produktora textu a intence jeho píjemce, které se projevuje pítomností negativní binomické distribuce nebo podobných (matematických) funkcí. Tento princip se vtlil pímo do jazykového kódu. Podle Hebíka tedy existuje dualismus dvou samostatných, ale tžko oddlitelných systém individuálních význam a jazykových kód. Struktura textu je potom vtištním, které zpsobil individuální sémantický systém v podmínkách komunikace, kdy je komunikován jazykový kód. Pro uitele jazyka je inspirující Hebíkova poznámka, která vychází z pesvdení o prvotnosti význam vi (stále se vyvíjejícímu) jazykovému kódu a vede nás ke Komenského pedstavám o univerzálním jazyce: Jak praví moudí lidé, mli bychom myslet a argumentovat významy (na základ skutenosti). [7] 1.3 Teoretické základy porozumní cizí ei Porozumní cizí ei pedstavuje složitou kognitivní strukturu, jež se vytváí u každého lovka individuáln [12]. Není vrozená, závisí také na stupni porozumní mateského jazyka a vývoji znalostního aparátu jedince, je tedy ovlivnna vkem. Pro pochopení její funkce jsou klíové poznatky psychologie a psycholingvistiky. Díve se totiž pedpokládalo, že porozumní probíhá jako proces rozleování velkých celk do menších (jednodušších), ovšem podle soudobé kognitivní psychologie spoívá proces porozumní v souvztažném propojování nových informací s informacemi zastoupenými v pamti jedince[6].

18 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 18 Fáze prbhu porozumní jazyka a ei se pokouší vysvtlit ada teoretických model, které napíklad Kollmannová dlí podle zamení [12]: a. neurofyziologické b. psychofonetické c. gramatické a sémantické Na neurofyziologické úrovni naše jazykové kompetence pímo souvisí s inností mozku. Jíž v 19. století byla objevena lokalizovaná eová centra v levé hemisfée (tzv.brocovo v elním laloku nebo Wernickovo ve spánkovém laloku) [10]. Brocovo centrum ídí pohybovou stránku ei za pomoci korové oblasti hybnosti, centrum Wernickovo se uplatuje pi vybavování a volb slov. Poškození tchto center vede typickým poruchám ei, tzv. afáziím, které podrobn zkoumá neurolingvistika. Jazyková inteligence podle Gardnera [5] je dána kvalitou spolupráce pravé a levé mozkové hemisféry a do jisté míry ovlivuje jak individuální styl uení, tak lehkost osvojení cizího jazyka (Obrázek 1) podle [10]: e analyticko-syntetická innost názorné, globální vnímání (prostorové vztahy a tvary) citová složka vjem levé ucho levá hemisféra pravá hemisféra pravé ucho pírodní zvuky a hluky izolované hlásky rytmus slova a vty slabiky melodie Obrázek 1 Funkce pravé a levé mozkové hemisféry. Základním rysem sluchového vnímání lidské ei je schopnost poznat a rozlišit jednotlivé hlásky. Výrazotvorná hláska, minimální zvuková jednotka slova, se nazývá foném [12]. Zmnou fonému dochází také ke zmn významu slova. Existuje asi 200 rzných foném, ze kterých se skládají všechny známé jazyky (eština jich má 36). Rzné jazyky mají jiná

19 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 19 pravidla pro kombinaci foném ve slovech, piemž ke správné identifikaci fonému asto staí jeden podstatný rys. (Nap. fonémy [b] a [p] jsou tém identické a liší se pouze znlostí. Lidské ucho zachytí, že se pi vyslovení [p] hlasivky zanou chvt o 20 milisekund pozdji než pi vyslovení [b]). Diferencované zpracování zvuk není vrozenou lidskou schopností, ale zaíná se rozvíjet už v prenatálním vku. Dít pravdpodobn slyší v sedmi msících od poetí. Podle Altmanna [12] vnímá pouze nízké vibrace do 1000 Hz a rozeznává pouze urité jazykové rysy intonaci, rytmus, délku zvuk, hlasitost. Novorozenec je brzy schopen rozlišit lidský hlas od jiných zvuk, hlas matky od hlasu jiné osoby i mateský jazyk od jazyka cizího (pokud nežije v bilingvním prostedí). Pokud novorozenec slyší urité výrazotvorné hlásky opakovan, neurony v uchu stimulují uritá nervová spojení ve sluchovém centru mozkové kry. Dít si tak vytváí tzv. sluchovou mapu [12] podle slyšeného jazyka, která je dokon- ena už ped prvním rokem dítte. Plasticita mozku pi tvorb nervových spojení je ovšem omezena biologicky. S vkem dít schopnosti rozlišit fonémy jiného jazyka ztrácí. Tyto poznatky mají pro uení cizího jazyka zásadní význam. V dosplosti pijímáme cizí jazyk filtrem mateského jazyka a pokud nepronikneme do jeho slovní zásoby, fonologických pravidel a gramatiky, jeví se nám jako soubor zvuk bez jakéhokoliv významu. Proto jsou pro porozumní cizí ei dležité další zvukové atributy slovní a vtný pízvuk, intonace, rychlost a tempo ei. V popedí zájm psycholog a psycholingvist je stále výzkum krátkodobé (pracovní) a dlouhodobé lidské pamti [2], [3] [12], [18]. Pam vjemová (ultrakrátkodobá) manipuluje s informacemi pi jejich vstupu do mozkových struktur a slouží k zapamatování na nkolik sekund. Pracuje nejastji se sluchovými vjemy a slovním materiálem. Podle výzkum poslechu a pozornosti je její rozsah pitom omezen na (7+/-2) slova [2], [12]. Informace z ultrakrátkodobé pamti se mohou penášet do pamti dlouhodobé opakováním, vliv na úspšnost penosu a následné vybavení slov má nap. jejich seazení do skupin nebo smysluplných frází. Dlouhodobá pam se dlí na sémantickou a epizodickou a má v podstat neomezenou kapacitu. V sémantické pamti jsou uloženy naše obecné znalosti svta a lze si ji modelov pedstavit jako sí vzájemn propojených pojm nebo jako seznam vlastností pojm (sémantických rys). Základním pracovním procesem pi vyhledávání informace v takové

20 UTB ve Zlín, Fakulta humanitních studií 20 struktue je duševní innost - aktivace. Po zaktivování pojmu se aktivace šíí na další píbuzné pojmy a význam informace se upesuje. Na rozdíl od obecné sémantické pamti je epizodická pam siln individuální a uchovává naše osobní prožívané události, píhody a situace. Pro výuku jazyk má rovnž význam proces fungování pracovní (krátkodobé) pamti, která uchovává informace delší dobu než ultrakrátkodobá pam a ídí proces ukládání do dlouhodobé pamti. Doba uchování v pracovní pamti závisí na tom, jak dlouho se eší problém spojený s danou informací. Podle F. Verstera [18] je pam také proces, který je založený na významových spojeních a asociacích. ím mén informací je v pamti, tím mén nových lze pijímat. Vnímané informace procházejí subjektivním filtrem, který funguje na pechodu mezi krátkodobou a dlouhodobou pamtí. S funkcí subjektivního filtru je teba poítat v didaktice dosplých. V dosplosti se totiž prosazuje stále více profese, nabyté zkušenosti, pedchozí vzdlání a zárove preference urité formy pijetí nových poznatk. Dosplý tedy pi uení a zámrn nebo nevdom vytsuje uritou množinu informací ze své pamti. V prbhu jazykové komunikace (mluvené a psané) dochází k výmn informací mezi mluvím a posluchaem. Mluví vyjádí své myšlenky v procesu kódování - mluvení a psaní, poslucha v procesu dekódování poslech a tení [12]. Poslech/tení a mluvení/psaní pati ke tyem základním eovým dovednostem, kterými se ídí prestižní jazykové zkoušky u nás i v zahranií. Kvantitativn lze bžné použití eových dovedností vyjádit pomrem : 8/poslech : 5/ mluvení : 4/ tení : 1/ psaní. Teorií kódování se podrobn zabýval nap. Herriot [12]. Procesy kódování probíhají na rzných úrovních. Pracovní pam dává pednost kódování pomocí fyzikálních nebo fonologických rys prvku, kdežto dlouhodobá dává pednost kódování pomocí významu. Podle složitosti operací se rozlišují povrchové a hloubkové formy kódování. Pro zpracování informací je ovšem nutná senzorická registrace[12] slovní zásoby, která pestavuje vizuální nebo auditivní zpracování fyzikálních vlastností daného slova. Vzhledem k tomu, že podle výzkum nervové innosti mozku pichází do pamti optickým kanálem 10krát více podnt než kanálem akustickým, je dležitá pi výuce jazyk vhodná forma vizualizace akustických vjem, což v didaktice jazyk prosazoval také J. A.Komenský [19].