CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Životní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a NNO

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Životní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a NNO Ţivotní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a NNO Kateřina Humlíčková Vedoucí práce: Mgr. Tereza Malochová Olomouc 2014

2 Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci vypracovala samostatně a pouţila jsem jen uvedené informační zdroje Datum a místo Kateřina Humlíčková

3 Poděkování Na tomto místě chci poděkovat vedoucí práce Mgr. Tereze Malochové za její cenné rady, připomínky, čas a ochotu, se kterou se mi při vzniku této práce věnovala. Děkuji také respondentce Ahmadi N., klientce organizace Caritas Athens, která byla ochotná podělit se se mnou o svůj ţivotní příběh. V neposlední řadě patří díky mé rodině a přátelům, jenţ mi byli v průběhu tvorby práce velkou oporou.

4 Obsah Úvod Vymezení pojmů Politická a ekonomická situace v Řecku Situace uprchlíků v Řecku Uprchlíci v Řecku Dublinská úmluva a její dopad na Řecko Charakteristika Dublinské úmluvy Dopad na Řecko Hlavní problémy uprchlíků v Řecku Jazyková bariéra Legalizace pobytu Nezaměstnanost Ubytování Zdravotní péče Postoj majoritní společnosti Stát a jeho péče o uprchlíky Migrační a integrační politika Řecka Práva uprchlíků deklarovaná státem Sociální zabezpečení Integrace cizinců Pomoc uprchlíkům skrze vybrané nestátní neziskové organizace Caritas Athens Refugee Program Charakteristika organizace Moţnosti pomoci uprchlíkům Praksis Charakteristika organizace Moţnosti pomoci uprchlíkům Greek Council for Refugees Charakteristika organizace Moţnosti pomoci uprchlíkům... 35

5 6 Metodologie výzkumu Kvalitativní výzkum Případová studie Výzkumný problém a výzkumná otázka Výzkumná metoda Způsob analýzy dat Objekt výzkumu a vstup do terénu Etické aspekty výzkumu Případová studie Popis ţivotní situace klientky Dětství klientky Ţivot v Pákistánu Cesta do Řecka Ţivot v Řecku Situace na jaře Problémy klientky a moţnosti pomoci skrze NNO a stát Nelegální pobyt v Řecku Zaměstnání a nedostatek financí Ubytování Jazyková bariéra Zdravotní péče Vlastní doporučení pro práci s daným případem Shrnutí případové studie Závěr Seznam zdrojů Bibliografie Ostatní zdroje Anotace Abstract Příloha... 61

6 Úvod Vlast je tam, kde je dobře. Marcus Tulius Cicero V průběhu své tříměsíční praxe v rámci studia na Caritas VOŠs Olomouc, kterou jsem měla moţnost strávit v Řecku v organizaci Caritas Athens Refugee Program, jsem se setkala s mnoha lidmi, jenţ museli z různých důvodů opustit svoji vlast. Tito lidé se dostali do cizí země zmítané ekonomickou krizí, ve které často nedochází k uspokojení jejich základních potřeb, a tak jsou odkázáni na pomoc státu a nestátních neziskových organizací. Absolventská práce s názvem Ţivotní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a nestátních neziskových organizací přinese informace o tom, jaká je současná situace migrantů, zejména uprchlíků, v zemi, která nyní prochází těţkou ekonomickou krizí, a jak jim stát a další neziskové subjekty jejich situaci ulehčují. Samozřejmě by bylo velice sloţité mapovat situaci všech migrantů, ať uţ ekonomických, pracovních aj., proto se ve své práci zaměřím zejména na skupinu uprchlíků. Práce s migranty je nedílnou součástí sociální práce. Sociální pracovník můţe být pro svého klienta uprchlíka často jediným kontaktem s novým světem, v němţ se ocitá (Matoušek, Kodymoví, Koláčková, 2005, s. 333). Toto tvrzení platí ve všech zemích, tedy i v Řecku, kde sociální pracovník zejména z neziskových organizacích zprostředkovává klientům informace i kontakt s realitou ţivota v dané zemi. Důvodů volby právě tohoto tématu je hned několik. Prvním impulsem byla moje zahraniční praxe v organizaci Caritas Athens Refugee Program, která pracuje s uprchlíky. Zde i v jiných organizacích, jenţ jsem v průběhu pobytu v Řecku navštívila, jsem měla moţnost poznat způsob práce s touto cílovou skupinou, a zároveň si vyslechnout ţivotní osudy mnohých klientů. Toto vše mě motivovalo k tomu, abych podala zprávu o uprchlících v Řecku, o tom, jaké problémy musí řešit a kdo a jak jim v tomto řešení pomáhá. Jsem si vědoma toho, ţe není v mých silách detailně popsat všechny aspekty ţivota uprchlíků v Řecku, stejně tak zcela obsáhnout veškerou pomoc, ať od státu, či neziskových organizací, která je jim nabízena. Avšak svoji prací nabídnu vhled do tamější situace, který by mohl přinést větší pochopení, a to nejen pro ty, kteří se rozhodnou tuto zemi navštívit v rámci stáţe. 5

7 Hlavním cílem absolventské práce je vytvořit materiál, který identifikuje zásadní problémy uprchlíků v Řecku, kteří jsou klienty Caritas Athens, a popíše moţnosti pomoci těmto osobám ze strany státu a vybraných neziskových organizací v Řecku, které s danou cílovou skupinou v pracují. Získané informace aplikuji na případovou studii klienta Caritas Athens. V teoretické části propojím informace z dostupných zdrojů týkající se tohoto tématu, na coţ naváţe empirická část, ve které pomocí případové studie představím ţivotní situaci konkrétního klienta Caritas Athens a aplikuji zde poznatky získané z teoretické části, vlastních zkušeností i rozhovorů získaných v průběhu zahraniční praxe. Cílem výzkumu je identifikovat problémy konkrétního klienta Caritas Athens a popsat jaké moţnosti řešení nabízí stát a vybrané nestátní neziskové organizace. Existuje mnoho pramenů týkající se uprchlíků a jejich situace v Řecku. Zejména neziskové organizace, či jiné subjekty se tímto tématem zabývají a popisují ho. Avšak jiţ méně zdrojů se zaměřuje na pomoc poskytovanou ze strany státu, či definováním konkrétních problémů uprchlíků v Řecku. Mezi základní zdroje, z nichţ budu ve své práci čerpat, patří články na internetu, materiály získané při zahraniční praxi a dokumenty vydané organizacemi jako jsou Amnesty International, či UNHCR. Většina těchto zdrojů jsou dostupné pouze v anglickém jazyce, tudíţ přímé citace z nich budou překládány mnou. Práce bude rozdělena na dvě části, teoretickou a empirickou. V teoretické části nejprve vysvětlím pojmy, které se tématu dotýkají, a představím politickou a ekonomickou situaci v Řecku. Poté se zaměřím jiţ na situaci uprchlíků v zemi, identifikuji jejich hlavní problémy a popíšu moţnosti pomoci, které nabízí stát a vybrané nestátní neziskové organizace. V empirické části pak popíši metodologii výzkumu, představím ţivotní situaci klientky a definuji její problémy, kterým musí čelit. V závěru popíši naplnění cíle práce a její přínos. Tento dokument bude doplněn přílohou, která přinese výsledky dotazníku, který byl veden od března do května 2013 v organizaci Caritas Athens Refugee Program. 6

8 1 Vymezení pojmů V první kapitole se zaměřuji na základní pojmy spojené s migrací a uprchlictvím. Charakteristika základních pojmů slouţí k lepší orientaci v terminologii spojené s migrací. Migrace, jak definuje Ministerstvo vnitra ČR, je přesun jednotlivců i skupin v prostoru 1. Dohnalová ve své publikaci Úvod do sociální práce s migranty rozděluje migraci na vnitřní a mezinárodní, které se liší v tom, zda změna pobytu byla za hranice administrativní jednotky, či za hranice státu (Dohnalová, 2012, s. 8). Dříve neţ se budu zabývat dalšími pojmy, uvádím tabulku, která přehledně zobrazuje různá politická označení migrujících, a na jejíţ základě osvětlím jednotlivé pojmy, které jsou v ní uvedeny. Tato tabulka, jejíţ autorkou je Kateřina Janků, byla uveřejněna v časopise Sociální studia katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (Janků, 2006, s. 17). Tabulka 1: Přehled politických označení migrujících Dle příručky UNHCR 2 je migrant široký termín, který zahrnuje jak osoby, které se z nejrůznějších důvodů přesunuly do jiné země na dobu určitou (většinou nejméně na rok [ ]) (UNHCR, 2009, s. 10). Vnitřní migrant je pak ta osoba, která se přesunuje v rámci státu za hranice administrativní jednotky, jak jiţ bylo uvedeno výše. 1 MVČR Terminologický slovník [on-line] 2 UNHCR The United Nations Refugee Agency (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) 7

9 Imigrant, dle Ministerstva vnitra ČR, je cizinec přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru 3. Naproti tomu stojí termín emigrant, jenţ stejný zdroj definuje jako osobu opouštějící území svého domovského státu s cílem usídlit se v zahraničí 4. Termíny imigrant bez dokladů (undocumented immigrant) a nelegální imigrant spolu těsně souvisí a v některých případech mohou znamenat totéţ. Navíc Dohnalová uvádí: termín nelegální migrant je lidsko-právními organizacemi odmítán, neboť kaţdý člověk bez ohledu na pobytový status má svá práva a taktéţ povinnosti (Dohnalová, 2012, s. 9). Proto v tomto případě definuji dané pojmy současně z hlediska toho, co je jejich důsledkem, tedy nelegální pobyt. Tímto se míní ten pobyt cizince, který je v rozporu s právními předpisy daného státu (Dohnalová, 2012, s. 9). Nelegálnost pobytu můţeme dle Čiţinského rozlišovat na ilegalitu, tedy situaci, kdy cizinec nemá právo pobývat na území státu a toto právo nemůţe nabýt (vyhoštěný cizinec, odmítnutí ţadatele o vízum, cizinec, který nemá reálnou moţnost o povolení ţádat aj.) (Čiţinský, 2005, s. 2), a neregulérnost, tedy situaci, v níţ má cizinec principiálně právo pobývat na území, ovšem nemá toto povolení vyřízeno; můţe si ovšem svůj pobyt sám legalizovat vyřízením příslušeného povolení (občan EU bez příslušného povolení, cizinec, jemuţ propadlo vízum, který si jej ovšem můţe obnovit) (Čiţinský, 2005, s. 2). Dohnalová však uvádí ještě jednu moţnost, kdy by se mohlo jednat o nelegální pobyt imigranta na území jiného státu, a to v tom případě, kdyţ se cizinci, kteří sice mají povolení k pobytu, dopustili jednání, s nímţ stát spojuje automaticky ukončení pobytu na území (nelegálnost zaměstnání, nelegální přechod hranic aj.) (Dohnalová, 2012, s. 9). Ekonomický migrant je osoba, která opustila svou zemi původu z důvodů finančních, ne kvůli pronásledování (UNHCR, 2009, s. 10). Transmigrant je takový člověk, který ţije v několika zemích současně, tedy neusazuje se pouze v jedné zemi. Další termín falešný uprchlík (bogus refugee), jenţ se pouţívá od 90.let 20.století, je označení neuznávající legitimitu ţádostí o mezinárodní ochranu lidí pocházejících z oblasti, které jsou relativně politicky stabilní a za hlavní důvody imigrace jsou povaţovány ekonomické příčiny (Dohnalová, 2012, s. 7-10). 3 MVČR Terminologický slovník [on-line] 4 MVČR Terminologický slovník [on-line] 8

10 Ţadatel o azyl je osoba, která se povaţuje za uprchlíka a zároveň podala ţádost o azyl a čeká na její potvrzení, či odmítnutí (UNHCR, 2009, s. 10). Důvody udělení azylu, tedy uznání statusu uprchlíka, jsou definovány v Úmluvě o právním postavení uprchlíků. Tato úmluva říká, ţe uprchlík je osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboţenských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéţ platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůţe vrátit (Úmluva o právním postavení uprchlíků, 1951, čl. 1). Uprchlík je tedy osoba, jíţ je na základě této úmluvy přiznán status uprchlíka, díky čemuţ získává oprávnění pobývat na daném území. Mezi další důvody přiznání statusu uprchlík patří také sloučení s rodinným příslušníkem (manţelem, nezletilým dítětem nebo v případě nezletilého dítěte s rodičem), kterému jiţ byl azyl udělen. Posledním důvodem k udělení azylu jsou takzvané humanitární důvody (Ţadatelé o mezinárodní ochranu, nedatováno [on-line]), mezi něţ patří váţné onemocnění ţadatele, jeho invalidita, psychické poruchy, nebo také tento azyl můţe být udělen z důvodu sloučení rodiny (Azyl, nedatováno, [on-line]). 9

11 2 Politická a ekonomická situace v Řecku V kapitole zabývající se situací v Řecku stručně charakterizuji politické dění a poté se zaměřím na ekonomické poměry v této zemi, neboť obě tyto skutečnosti ovlivňují ţivoty všech osob ţijících na daném území, tedy i uprchlíků. V následujícím odstavci stručně popíši politické dění v Řecku, a to od posledních voleb do parlamentu, jenţ se uskutečnily v květnu a následně i v červnu Zaměřím se zvláště na to, jaký vliv měly tyto volby na budoucí směřování politiky v této zemi. Současná struktura politických stran se postupně formovala od pádu vojenské diktatury v roce 1974 (Řecko: Vnitropolitická charakteristika, 2013, [on-line]). Mezi nejsilnější strany ještě předtím neţ zemi zasáhla ekonomická krize, patřila pravicová strana Nová Demokracie, která podporovala niţší daně, či vzájemnou integraci v rámci Evropy (New Democracy (ND), 2012, [on-line]) a levicově orientovaná strana Panhelénské socialistické hnutí (PASOK). Avšak v důsledku ekonomické krize, jenţ s sebou přinesla i nutnost úsporných opatření, tyto dvě strany ztratily na oblibě a bylo pro ně obtíţné vytvořit v parlamentu většinu (Řecko: Vnitropolitická charakteristika, 2013, [on-line]). Právě volby v roce 2012 měly rozhodnout o budoucím vývoji v zemi v oblasti řešení ekonomické krize. Na základě výsledků prvních voleb nebyla sestavena vládní koalice, tudíţ v červnu 2012 se konaly nové předčasné volby, v nichţ zvítězila právě Nová Demokracie, jenţ s radikální levicovou stranou SYRIZA a stranou PASOK vytvořila parlamentní většinu. Tyto strany se dohodly na přijmutí úsporných opatření, coţ přineslo zajištění pomoci ze strany Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Ovšem do parlamentu se na základě těchto voleb dostaly také extremistické strany, coţ vyjadřovalo názor těch voličů, jenţ nesouhlasili s úspornými opatřeními. Mezi tyto extremistické strany patří komunistická strana, či neonacistický Zlatý úsvit, jehoţ zvolení můţe být důkazem zvyšujícího odporu proti menšinám v Řecku, především proti migrantům. (Řecká radikální levice uznala poráţku. Evropa opatrně tleská, 2012, [on-line]). V současné době Řecko předsedá Radě EU, v rámci čehoţ představilo své priority, mezi něţ mimo jiné patří, jak uvedl řecký premiér Antonis Samaras, podpora růstu a zaměstnanosti, budování bankovní unie a efektivnější sdílení zátěţe v imigrační politice (Řecké předsednictví: Poslanci vyjádřili obavy ohledně ekonomické situace Řecka, 2014, [on-line]), coţ je právě pro Řecko důleţité téma. 10

12 Přestoţe hlavním úkolem zvolené vlády je řešení ekonomiky země, existují zde snahy zlepšení situace v oblasti migrace a uprchlictví, např. v říjnu minulého roku byl schválen zákon zabývající se povolením k pobytu těm imigrantům a jejich dětem, jenţ pobývají v zemi dlouhodobě (Interior Ministry turns over new Immigration Code to public deliberation, 2013, [on-line]). Ekonomická situace Řecka je v současné době stále nestabilní, tato země je jednou z těch, jenţ ekonomická krize postihla nejvíce. V roce 2009 se poprvé plně projevil dopad globální finanční krize umocněný chronickými strukturálními nedostatky národní ekonomiky, sniţující se její konkurenceschopností a prohlubující se vnější i vnitřní nerovnováhu (Řecko: Ekonomická charakteristika země, 2013, [on-line]). Mezi příčiny krize můţeme řadit nevýkonnou ekonomiku, daňové úniky, či velké výdaje státu v oblasti byrokracie (Caritas Europa, 2013, s. 16). V kaţdém případě v jejím důsledku došlo k vysokému růstu nezaměstnanosti, ke sniţování minimální mzdy, příspěvků v nezaměstnanosti, byly zavedeny přísnější pravidla pro získávání dávek, či výše různých dávek byla sníţena. Tyto opatření samozřejmě vedly k nespokojenosti obyvatel, jejichţ zlobu pocítily i menšiny, zejména imigranti: Noviny informují o několika závaţných útocích na imigranty (Caritas Europa, 2013, s. 18). Stejně tak zvyšující se podpora politické strany Zlatý úsvit svědčí o nepříliš dobrému vztahu majority k této menšině. Mezi další ohroţené skupiny ekonomickou krizí kromě imigrantů patří senioři a rodiny s dětmi. Stejně tak i nestátní neziskové organizace se musí naučit hospodařit v době ekonomické krize, neboť příspěvky od státu na jejich fungování jim jsou sniţovány, či úplně zrušeny (Caritas Europa, 2013, s. 21), coţ v důsledku pociťují zvláště klienti těchto organizací. 11

13 3 Situace uprchlíků v Řecku V této části uvedu obecné informace týkající se uprchlíků v Řecku a jejich hlavní problémy, kterým v této zemi musí čelit. 3.1 Uprchlíci v Řecku Ještě před více neţ dvaceti lety bylo Řecko zemí, odkud lidé spíše emigrovali. Avšak v průběhu několika let se situace změnila, a tento stát se stal cílovou zemí mnoha imigrantů. Na počátku 90.letech mezi hlavní země původu imigrantů patřila Albánie, Bulharsko, Rumunsko, či státy bývalého Sovětského svazu. Imigranti přicházeli do Řecka především za prací a lepším ţivotem. V současné době převaţují imigranti z Asie, zejména z Afganistanu, Pákistánu, Iráku, Iránu, ale i z Afriky Nigérie, Maroko, Somálsko aj. (Kasimis, Kassimi, 2004, [on-line]). Z celkové řecké populace 11,1 milionů tvoří imigranti k roku ,9%, tedy necelý jeden milion obyvatel, z nichţ pochází z Evropské unie a zbývajících je ze třetích zemí 5. Tito imigranti jsou často bez dokumentů, snaţí se v zemi usadit a zaţádat o mezinárodní ochranu. V Řecku je počet těchto ţádostí vysoký, zvláště v důsledku schválení Dublinské úmluvy, avšak počet těch, jimţ je mezinárodní ochrana přiznána, je stále nedostatečný. V roce 2009 bylo podáno asi ţádostí o mezinárodní ochranu, přičemţ 20 z těchto ţádostí bylo uznáno, 24 osobám byl udělen azyl z humanitárních důvodů a 61 osob získalo doplňkovou ochranu 6 (Amnesty International, 2010, s. 7). Na základě statistiky Eurostat prováděné Evropskou unii bylo v roce 2013 posuzováno celkem ţádostí o azyl, přičemţ pouze 430 ţádostí bylo rozhodnuto pozitivně. Status uprchlíka získalo 255 osob, 70 osob se stalo azylanty z humanitárních důvodů a 175 osobám byla udělena doplňková ochrana (Bitoulas, 2014, s. 12). 5 Občanem třetí země je občan státu, který není členem EU a není zároveň občanem Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska (Kdo je občan třetí země?, nedatováno, [on-line]). 6 Další forma mezinárodní ochrany udělovaná cizincům, jenţ nesplňují důvody pro udělení azylu, přičemţ existují odůvodněné obavy z nebezpečí újmy v případě jejich navrácení do země původu. Za váţnou újmu je povaţováno vykonání trestu smrti, mučení, nelidské zacházení atd. (Dohnalová, 2012, s. 7) 12

14 Podle Soudního dvora Evropské unie aţ 90% nelegálních imigrantů přichází do Evropy právě skrze řecké hranice (Greece, 2013, [on-line]). Nejčastějším způsobem, jakým se imigranti do země dostávají, je přes hranice s Tureckem přes řeku Evros. Podél řecko-turecké hranice byl v listopadu roku 2012 zbudován plot, který měl zabránit přílivu nelegálních migrantů do Evropy. Další trasa uprchlíků vede přes moře, přičemţ mnohá z těchto cest končí na řeckých ostrovech (Leros, Lesbos, Symi, Samos, či Farmakonisi). (Amnesty International, 2012, s. 3) Ti imigranti, kteří vyuţívají sluţeb pašeráků, kterým zaplatí za převedení do dané země velké mnoţství financí, se do Evropy dostávají často bez identifikačních dokumentů na lodích, coţ můţe vést k tragédii, jak dosvědčují zprávy z minulého roku o potopení těchto lodí ve Středozemním moři, na jejichţ palubě bylo velké mnoţství uprchlíků. Přechod řeckých hranic je moţný i pěšky, čehoţ vyuţívají nelegální imigranti zvláště ze zemí Bulharska, či Makedonie. Letecky se do Řecka dostávají pouze ti, jenţ vlastní pas, či si ho nějakým způsobem, a to většinou nelegálně, opatřili (Caritas Athens, 2013). Další informace o ţivotě uprchlíků, uvedu v kapitole, zabývající se jejich hlavními problémy. Ještě předtím však popíši jeden z nástrojů Evropské unie v rámci azylové politiky, a to Dublinské nařízení. 3.2 Dublinská úmluva a její dopad na Řecko Evropská unie se dlouhodobě snaţí vytvořit jednotnou politiku týkající se ţádostí a udělování azylu v členských zemích. V této oblasti nejvýrazněji zasáhla do azylové politiky zvláště v Řecku Dublinská úmluva, proto se budu tomuto nařízení v následující textu věnovat Charakteristika Dublinské úmluvy V 90.letech 20.století se v Evropské unii (EU) začala projednávat otázka příslušnosti k posouzení ţádosti o azyl, načeţ byla v roce 1997 přijata Dublinská úmluva (Dublin I), která se zabývala právě tím, který stát bude odpovědný za posouzení ţádosti. Avšak vzhledem k vývoji v Evropské unii a vývoji imigrace do členských zemí bylo třeba společnou azylovou politiku ještě více propracovat. Proto v roce 1999 v Evropské unii začaly snahy o vytvoření jednotného systému pro udělování azylu (Common European Asylum System). V roce 2005 byly přijaty první nástroje této politiky, a to Dublinské nařízení (Dublin II), Procedurální směrnice, Kvalifikační 13

15 směrnice, či Přijímací směrnice. (Amnesty International, 2010, s. 9). Směrnice o podmínkách přijímání vyjmenovává minimální podmínky pro přijímání ţadatelů o azyl včetně ubytování, vzdělání a zdravotní péče. Směrnice o azylovém řízení stanoví minimální standardy azylového řízení [ ]. Směrnice o minimálních normách zavádí jakoţto doplněk Úmluvy z roku 1951 formu doplňkové ochrany, která je přiznávána osobám, jimţ hrozí nebezpečí nebo váţná újma (Dublinské nařízení, nedatováno, [online]). Od začátku roku 2014 začalo platit nové Dublinské nařízení (tzv. Dublin III), které doplňuje předchozí úmluvy Dublin I a II, jejichţ některé části byly nejasné. Inovace těchto úmluv si klade za cíl lépe informovat ţadatele o azyl o celém procesu, dodrţovat jejich základní práva, zajistit lepší ochranu, důstojnost a celkově zlepšit proces získání azylu (The Dublin III Regulation enters into force, 2013, [on-line]). V této kapitole se však budu zabývat především Dublinským nařízením II, neboť mělo velký vliv na vývoj imigrace do Řecka a na ţadatele o azyl v této zemi. Navíc dopady či změny na situaci v Řecku způsobené novou Dublinskou úmluvou nejsou vzhledem k jejímu nepříliš dlouhému trvání v současné době ještě pozorovatelné. Dublinský systém je označením pro soubor pravidel, podle nichţ je určen jeden stát, který meritorně rozhodne o ţádosti o azyl (ţádosti o mezinárodní ochranu), tj. posoudí, zda ţadatel splňuje podmínky pro udělení azylu, resp. pro přiznání statutu uprchlíka (Dublinský systém, 2010, [on-line]). Účelem tohoto nařízení je určit ten stát, který bude příslušný rozhodnout v ţádosti o azyl, a zajistit spravedlivé posouzení v některém členském státě EU (Dublinské nařízení, nedatováno, [on-line]). Cílem Dublinského systému je zamezit tzv. asylum shopping, coţ znamená, ţe cizinci ţádají o mezinárodní ochranu ve více státech a kaţdý z nich tuto ţádost musí řešit. Systém by měl zajistit podávání této ţádosti pouze v jednom státě, jenţ v této věci rozhodne. Díky tomu se zamezí tzv. refugee in orbit, coţ znamená, ţe ţádný stát neuznává svoji příslušnost k posouzení azylu. Existuje několik kritérií, podle kterých je určen stát EU, v němţ mají povinnost dané osoby o azyl ţádat. Mezi tato kritéria patří např. rodinné vazby, vydané vízum, nebo povolení k pobytu, neoprávněný vstup a pobyt (příslušný je ten stát, jehoţ hranice ţadatel neoprávněně překročil, či neoprávněně pobýval 5 měsíců v dané zemi), bezvízový styk, či první podaná ţádost o azyl, tedy příslušnost státu se určuje dle toho, kde byla poprvé podána tato ţádosti. Ten stát, který je podle kritérií příslušný posuzovat ţádost o azyl musí ţadatele převzít, či přijmout zpět a ţádost o azyl vyřídit. (Dublinský systém, 2010, [on-line]) 14

16 Dublinské nařízení je však mnohými kritizováno, UNHCR uvádí, ţe i přes existenci směrnic a nařízení, jejíchţ cílem je harmonizace v rámci celé EU, jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání [ ] (Dublinské nařízení, nedatováno, [on-line]). Podle závěrečné zprávy Transnational Dublin Project je tento systém kritizován hlavně z těchto důvodů: rodinné, kulturní či sociální vazby při posuzování ţadatelů o azyl jsou brány pouze zřídka; existují velké rozdíly v jednotlivých azylových systémech a velké rozdíly mezi počty ţádostí o azyl v členských zemích; nejsou brány v úvahu zranitelné skupiny, jako jsou nezletilé osoby aj., stejně jako existuje riziko porušování základních práv při navrácení osob do země, ve které by měli o azyl ţádat. (Transnational Dublin Project, 2011, s. 3). Na tyto kritické body by se mělo zaměřit právě nové nařízení Dublin III Dopad na Řecko Dublinská úmluva ovlivnila situaci ţadatelů o azyl ve všech členských státech nevyjímaje Řecko. Vzhledem k tomu, ţe pro mnohé uprchlíky je Řecko zároveň první zemí vstupu do Evropské unie, jsou tyto osoby povinni podat ţádost o mezinárodní ochranu právě v tomto státě. V případě, ţe tak neučiní a přesunou se do jiné země EU, kde o azyl zaţádají, mohou být z tohoto státu navráceni zpět do Řecka. Podle zprávy Amnesty International existovalo v roce 2009 skoro 8000 ţádostí o navrácení osob z některého z členských států EU do Řecka, z nichţ bylo schváleno 2770 lidí, přičemţ v 995 osob bylo skutečně přesunuto. (Amnesty International, 2010, s. 11) Velký počet ţádostí o mezinárodní ochranu v Řecku není jediným problémem, který tento stát musí řešit. Celkový systém procesu udělení azylu v souvislosti s Dublinskou úmluvou je ovlivněn zejména omezeností lidských zdrojů, neadekvátním zacházením s ţadateli ze strany policejních orgánů, či špatné přijímací podmínky pro ty ţadatele, jenţ jsou do Řecka navráceny z jiných států EU. (National Report Greece, 2012, s ). Podle průzkumu Amnesty International Řecko ne vţdy dodrţuje závazek, který je vyţadován úmluvou, aby ţadatelé o mezinárodní ochranu měli přístup k spravedlivému procesu (Amnesty International, 2010, s. 11). Nestátní nezisková organizace, která se nejvíce snaţí v této oblasti angaţovat a pomoci tak těmto osobám je Aitima, která mimo jiné pomáhá v oblasti zajištění práv ţadatelů, sociálně je podporuje 15

17 či pomáhá s opatřením ubytování (Aitima, 2011, [on-line]). V důsledku ekonomické krize a nedostatečné azylové politice není stát schopen postarat se o všechny ţadatele tak, aby jim zajistil důstojné podmínky, coţ vede k dalším problémům, na které se zaměřím v následující podkapitole. 3.3 Hlavní problémy uprchlíků v Řecku Problémy uprchlíků v Řecku jsem identifikovala na základě mých zkušeností z praxe v Caritas Athens Refugee Program, kde jsem se s uprchlíky setkávala a měla moţnost zjistit, co jim nejvíc ztěţuje jejich ţivotní situaci Jazyková bariéra Jako první problém, se kterým se potýkají snad všichni uprchlíci při příchodu do země, je jazyková bariéra, která ovlivňuje a stěţuje další fungování jedince v nové zemi. Jazyk se můţe stát závaţnou překáţkou, nemohou-li se lidé domluvit, dochází lehce k nedorozuměním (Matoušek a kol., 2005, s. 335). Neznalost jazyka přináší problémy jak v běţném ţivotě jedince, např. při kontaktu s majoritou, tak i v komunikaci na úřadech při vyřizování ţádosti o mezinárodní ochranu, hledání zaměstnání, či ubytování, nebo i při poskytování zdravotní péče. Osoba nemluvící oficiálním jazykem v dané zemi nemůţe vyjádřit své potřeby, coţ stěţuje moţnost pomoci zlepšit její situaci. Z výzkumu o ţivotní situaci klientů Caritas Athens, který byl proveden od března do května 2013 a kterého se zúčastnilo 95 osob, mluví řecky pouze 45 dotázaných, přičemţ většina z nich uváděla, ţe umí pouze základy řečtiny (Dotazník Caritas Athens, březen květen 2013) 7 Ovšem problém v komunikaci jiným neţ mateřským jazykem nemají pouze uprchlíci, ale i na straně státních zařízení, či neziskových organizací můţe být problém s nedostatkem překladatelů (National Report Greece, 2012, s. 21). Také při vstupu do země nemají někteří uprchlíci přístup k informacím v jazyce, kterému by rozuměli, coţ vede k nemoţnosti dozvědět se více o jejich právech a povinnostech (UNHCR, 2011, s. 1-2). 7 Výsledky dotazníků jsou uvedeny v příloze. 16

18 3.3.2 Legalizace pobytu Legalizace pobytu v Řecku je pro uprchlíky mnohdy velmi sloţitý a dlouhý proces, jehoţ výsledek je nejistý. V následujícím textu popíši, jakým způsobem mohou uprchlíci svůj pobyt legalizovat a jak vypadá proces, jenţ vede k získání statusu uprchlík. Z tohoto popisu by mělo být zřejmé, s jakými problémy se uprchlíci při legalizaci svého pobytu setkávají. Odpovědnost za proces posuzování ţádosti azyl a jeho udělování má v Řecku Ministerstvo na ochranu občanů (Ministry of Citizen Protection) a Ministerstvo veřejného pořádku (Ministry of Public Order). Pod tyto ministerstva spadá řecké Policejní prezidium, do něhoţ patří oddělení pro pobyt cizinců, úřad pro azylanty (Asylum Office), jednotka zabývající se Dublinským zařízením (Dublin unit), EURODAC 8 a oddělení forenzních šetření (Divsion of Forensic Investigations). Ţádosti o azyl jsou přijímány v oddělení pro přistěhovalce Athens Aliens Division, Athens Airport Police Division, Thessaloniky Aliens Division. Ministerstvo práce má na starost podmínky přijetí ţadatelů o azyl (National Report Greece, 2012, s. 9-10). Vyřizování těchto ţádostí má v současné době na starosti azylová sluţba (Short overview of the asylum procedure, nedatováno, [on-line]). Aby ţádost o azyl byla povaţována za platnou, je nutné, aby právě Řecko bylo první zemí EU, do které ţadatel vstoupil, jak uvádí Dublinské nařízení. (National Report Greece, 2012, s ) Prvním krokem k získání mezinárodní ochrany je podání ţádosti, na základě které dostane ţadatel tzv. růţovou kartu, na níţ jsou uvedeny údaje o ţadateli, a díky které získává status ţadatele o azyl Asylum Seeker Status. Tato karta musí být kaţdých 6 měsíců obnovována v případě, ţe dosud nedošlo k rozhodnutí o přidělení azylu. Součástí podání ţádosti je i rozhovor s příslušným policistou nejčastěji za přítomnosti tlumočníka. Při rozhovoru můţe být přítomný i zástupce UNHCR, či právník. Rozhodnutí o udělení by měl ţadatel obdrţet do 6 měsíců, v případě, ţe jeho ţádost je zjevně neoprávněná, rozhodnutí by mělo být uskutečněno do 3 měsíců od podání ţádosti. V případě zamítnutí ţádosti existuje moţnost odvolat se. (National Report Greece, 2012, s ). Na tomto místě chci ještě uvést důvody přijetí a zamítnutí ţádosti o mezinárodní ochranu, coţ je pojem zastřešující jak azyl, tak i doplňkovou ochranu (Dohnalová, 8 Elektronická databáze otisků prstů ţadatelů o azyl a určitých kategorií cizinců, která je společná pro všechny členské státy (MVČR EURODAC [on-line]) 17

19 2012, s. 7). Mezinárodní ochrana v Řecku je udělena těm osobám, kteří mají opodstatněný strach z pronásledování v zemi původu z důvodu rasy, náboţenství, národnosti, politických názorů, či z příslušnosti k určité sociální skupině (National Report Greece, 2012, s. 18). Toto pronásledování znamená váţné porušování lidských práv (mučení, nelidské zacházení, diskriminaci aj.). Pokud jsou uznány výše zmíněné důvody, osoba má právo přijmout status uprchlíka. Dalším typem udělení mezinárodní ochrany je doplňková ochrana, která je udělována těm osobám, jenţ nesplňují podmínky pro uznání postavení uprchlíka, avšak hrozí jim nebezpečí váţné újmy (trest smrti, mučení, jiné ohroţení ţivota) v případě navrácení do země původu. Posledním typem je získání humanitárního azylu, který je udělen těm osobám, jenţ nesplňují podmínky pro udělení statusu uprchlíka, ani nemohou získat doplňkovou ochranu, přičemţ není moţné tyto ţadatele vrátit do jejich země původu z důvodu zdravotního stavu, porušování lidských práv v zemi původu, obléhání této země, občanským konfliktům, či v důsledku principu non-refoulement (nevydání do země, kde mu hrozí nebezpečí). (National Report Greece, 2012, s. 18). Ţádost o mezinárodní ochranu bude zamítnuta v případě, ţe ţadatel nesplní výše zmíněné podmínky, či podaná ţádost je zjevně neopodstatněná, tedy nedochází k pronásledování v zemi původu, ţadatel pochází z bezpečné země a nehrozí mu nebezpečí z pronásledování (Skordas, Sitaropoulos, 2004, s. 31). Dále je ţádost zamítnuta v případě, ţe jiţ byla podána ţádost o mezinárodní ochranu v jiné zemi Evropské unie, či za přezkoumání ţádosti je odpovědná jiná členská země (dle Dublinského nařízení). Také v případech zajištění trvalé ochrany v zemích, které nejsou členy EU, a které jsou povaţovány za bezpečné třetí země, nebo by ţadatel podal v Řecku znovu ţádost, přestoţe mu ta předchozí byla zamítnuta. (National Report Greece, 2012, s. 19). Pro mnoho ţadatelů je však problémem jiţ podat ţádost o mezinárodní ochranu, neboť je velmi náročné získat přístup k tomuto procesu. Jedním z příkladů můţe být situace v Attica Aliens Directorate (Petrou Ralli), kdy mnozí lidé čekají před tímto oddělením policie pro azylanty (Police Asylum Department) jiţ den před moţností podání ţádosti. Z těchto stovek čekajících je vybráno pouze 20 30, kteří jsou poté pozváni k ústnímu pohovoru. (UNHCR, 2012, s. 3) Amnesty International popisuje, jak lidé čekají dva a více dní před tímto úřadem, jenţ se v sobotu ráno na velmi krátkou dobu otevře a vybere jiţ zmíněných 20 osob, kteří si mohou podat ţádost o mezinárodní 18

20 ochranu. Těm, kteří nejsou vybráni a zůstávají v zemi nelegálně, hrozí riziko, ţe budou zadrţeni, či deportováni. (Amnesty International, 2012, s. 3) Druhou instancí ţádosti o azyl v Řecku jsou tzv. Odvolací výbory (Appeals Committees), které se zabývají jak odvoláními z první instance, tak i dosud nevyřízenými ţádostmi, přičemţ za posledních 12 let existuje okolo ţádostí čekajících na rozhodnutí, i přesto, ţe tento Odvolací výbor by měl rozhodnout o ţádosti do 3-4 měsíců. Výbor má 3 členy zástupce Ministra ochrany občanů, UNHCR a Výboru pro lidská práva (National Committee for Human Rights). I v tomto případě má ţadatel v případě zamítnutí ţádosti právo na odvolání. (National Report Greece, 2012, s ) Podle Ministerstva na ochranu občanů bylo v roce 2011 v první instanci schváleno pouze 2% ţádostí z celkových 8685, v druhé instanci pak bylo schváleno 15,6% ţádostí (započteny zamítnuté ţádosti z první instance i dosud nerozhodnuté z minulých let). Hlavním problémem ţadatelů o azyl je, jak jsem jiţ zmínila výše, obtíţnost přístupu k procesu podání ţádosti a nedostatek informací v této oblasti. Stejně tak téměř nulová šance schválení ţádosti v první instanci i velmi dlouhá doba vyřizování ţádostí. A tak mnozí z uprchlíků, kteří by měli právo na mezinárodní ochranu, nechtějí o ni ţádat právě v Řecku, neboť nevěří v systém azylové politiky této země. (UNHCR, 2012, s. 3-5) Nezaměstnanost Nezaměstnanost uprchlíků byla dalším problémem, s nímţ jsem se během praxe velmi intenzivně setkávala. Nemít práci pro tyto osoby, ať uţ legálně či nelegálně pobývající na území státu, znamená nedostatek financí, coţ můţe vést k problémům se zajištěním si základních potřeb, problémům s ubytováním a v neposlední řadě k narušení jejich psychické pohody. Uprchlíci, jenţ nepodali ţádost o mezinárodní ochranu, nemají nárok pracovat v zemi legálně, takţe jedinou moţností, která je však často vyuţívaná, je nechat se zaměstnat tzv. na černo, tedy nelegálně. Naopak ti, jimţ se podařilo podat ţádost o azyl a mají stálé bydliště, získávají po dobu procesu vyřizování ţádosti pracovní povolení. Avšak i přesto, ţe tyto osoby mohou být legálně zaměstnáni, jen malá část skutečně zaměstnána je, neboť v případě Řecka platí pravidlo, jenţ upřednostňuje zaměstnat v daném oboru nejprve občany Řecka a Evropské unie a aţ poté ţadatele 19