PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra obchodního práva

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce Spotřebitelské úvěry v právní úpravě SRN Martin Stříbrný 2012

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Spotřebitelské úvěry v právní úpravě SRN zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem k sepsání této práce použil, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně, dne 31. března 2012 Martin Stříbrný

3 Na tomto místě bych rád poděkoval doc. JUDr. Josefu Kotáskovi, Ph.D. za cenné rady a odborné vedení, dále bych rád tímto poděkoval své rodině a přítelkyni Lence za podporu během celého studia.

4 OBSAH 1 ÚVOD 4 2 SMĚRNICE 2008/48/ES O SMLOUVÁCH O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU A O ZRUŠENÍ SMĚRNICE 87/102/EHS IMPLEMENTACE SMĚRNICE 2008/48/ES DO PRÁVNÍHO ŘÁDU SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO 6 3 PŘEDMĚT ÚPRAVY OSOBNÍ PŮSOBNOST PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍ SE SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU VĚŘITEL A SPOTŘEBITEL JAKO SMLUVNÍ STRANY ÚVĚROVÉ SMLOUVY ZPROSTŘEDKOVATEL VĚCNÁ PŮSOBNOST POZITIVNÍ VYMEZENÍ NEGATIVNÍ VYMEZENÍ HYPOTEČNÍ ÚVĚRY 12 4 INFORMACE A POSTUPY PŘEDCHÁZEJÍCÍ UZAVŘENÍ SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU STANDARDNÍ INFORMACE UVÁDĚNÉ V REKLAMĚ REPREZENTATIVNÍ PŘÍKLAD PŘEDSMLUVNÍ INFORMAČNÍ POVINNOST VĚŘITELE PORUŠENÍ PŘEDSMLUVNÍ INFORMAČNÍ POVINNOSTI VĚŘITELE POSOUZENÍ SCHOPNOSTI SPOTŘEBITELE SPLÁCET SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR (KREDITWÜRDIGKEIT) FORMA SMLOUVY A INFORMAČNÍ POVINNOST PŘI UZAVŘENÍ SMLOUVY FORMA SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU INFORMAČNÍ POVINNOST PŘI UZAVŘENÍ SMLOUVY NEDODRŢENÍ FORMY SMLOUVY A PORUŠENÍ INFORMAČNÍ POVINNOSTI PŘI UZAVŘENÍ SMLOUVY INFORMAČNÍ POVINNOST V PRŮBĚHU TRVÁNÍ SMLOUVY ROČNÍ PROCENTNÍ SAZBA NÁKLADŮ (EFFEKTIVER JAHRESZINS) 25 5 SMLOUVA O VÁZANÉM SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU (VERBUNDENE GESCHÄFTE) JEDNOTLIVÉ DRUHY SMLUV O VÁZANÉM SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU 29 6 ZÁNIK SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU PŘEDČASNÉ SPLACENÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU (VORZEITIGE RÜCKZAHLUNG DES VERBRAUCHERKREDITVERTRAGES) 30 1

5 6.1.1 NÁHRADA NUTNÝCH A OBJEKTIVNĚ ODŮVODNĚNÝCH NÁKLADŮ, KTERÉ VZNIKLY V SOUVISLOSTI S PŘEDČASNÝM SPLACENÍM (VORFÄLLIGKEITSENTSCHÄDIGUNG) VYLOUČENÍ NÁROKU NA ODŠKODNĚNÍ ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY, VE KTERÉ SE SJEDNÁVÁ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR (WIDERRUFSRECHT) PRÁVNÍ ÚPRAVA NEKONFORMNÍ NĚMECKÁ ÚPRAVA VZOR PRO SPRÁVNÉ POUČENÍ SPOTŘEBITELE O MOŢNOSTI ODSTOUPIT OD SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU (MUSTERWIDERRUFSINFORMATION) VYLOUČENÍ MOŢNOSTI JEDNOSTRANNÉHO PRÁVA NA ODSTOUPENÍ VÝPOVĚĎ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU OPRÁVNĚNÍ SPOTŘEBITELE VYPOVĚDĚT ÚVĚR OPRÁVNĚNÍ VĚŘITELE VYPOVĚDĚT ÚVĚR UKONČENÍ OPRÁVNĚNÍ ČERPAT SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR (LEISTUNGSVERWEIGERUNG) 43 7 MIMOSOUDNÍ ŘEŠENÍ SPORŮ V OBLASTI SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ (AUßERGERICHTLICHE STREITBEILEGUNG) 45 8 ZÁVĚR 47 9 RESUMÉ SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ 51 2

6 Seznam zkratek BGB - Bürgerliches Gesetzbuch EGBGB - Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuch KWG - Gesetz über das Kreditwesen OZ - Občanský zákoník PAngV - Preisangabenverordnung RPSN - Roční procentní sazba nákladů SchlichtVerfVO - Verordnung über die Schlichtungsstelle nach 14 des Unterlassungsklagengesetzes und ihr Verfahren UklaG - Unterlassungsklagengesetz UWG - Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb ZosÚ - Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru 3

7 1 Úvod Diplomová práce se zabývá procesem transpozice evropské směrnice 2008/48/ES o spotřebitelských úvěrech do tradičního prostředí německého občanského zákoníku (dále také Bürgerliches Gesetzbuch ). Cílem práce je objasnit a zanalyzovat jednotlivé instituty, které směrnice do právního řádu Spolkové republiky Německo přináší. Aby měla práce větší přínos i pro běţného českého čtenáře, je zaměřena i na komparaci s řešením, které zvolil český zákonodárce. Zároveň bych si na tomto místě dovolil čtenáře upozornit na skutečnost, ţe si diplomová práce nedává za cíl popsat a podrobit analýze komplexní úpravu spotřebitelských úvěrů v Německu, neboť to není limitovaným počtem stran pro diplomovou práci moţné. Mezi četné novinky, které Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS 1 přináší do právních řádů členských států Evropské unie (dále také členské státy ) patří zejména: nové vymezení věcné a osobní příslušnosti v úpravě spotřebitelských úvěrů. Nové podmínky pro zprostředkovatele, kdy má tento stejnou předsmluvní informační povinnost jako věřitel. Nový způsob informování spotřebitele o jeho právech před uzavřením, při uzavírání a za trvání úvěrové smlouvy, kdy evropský zákonodárce pro uvedené úkony vytvořil informační formuláře, které jsou pro všechny členské státy shodné. Nová pravidla platí i pro zadavatele reklamy, kdy výčet poţadovaných informací téměř znemoţňuje pouţití televizní a rozhlasové reklamy. Dále je harmonizován i výpočet ročního procentního nárůstu nákladů (dále také RPSN ), jako klíčového institutu spotřebitelského úvěru. Dále je také stanovena nová čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedené, ale i další novinky, o kterých diplomová práce pojednává, si dávají za cíl zajistit vyšší ochranu spotřebitelů jako slabší smluvní strany, a vytvořit fungující vnitřní trh. Jako cíl si pro diplomovou práci stanovuji zjistit, zda se směrnici 2008/48/ES skutečně podařilo dostatečným způsobem harmonizovat právo spotřebitelských úvěrů a na základě této harmonizace odstranit překáţky na vnitřním trhu, které vyplývaly z rozdílných vnitrostátních úprav členských států Evropské unie. Při zpracování práce jsem vyuţil kromě metod analýzy a komparace i metodu deskriptivní. 1 Pro zjednodušení budu také v dalším textu práce pouţívat také pouze pojem směrnice 4

8 2 Směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice 87/102/EHS V začátku této kapitoly alespoň stručně objasním, jaké okolnosti předcházely vzniku nynější německé úpravy spotřebitelských úvěrů. Dne 23. dubna roku 2008 byla přijata dlouho očekávaná a připravovaná Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení Směrnice Rady 87/102/EHS. Směrnice byla transponována v reţimu plné (maximální) harmonizace (Vollharmonisierung, full harmonization). Uvedená zásada znamená, ţe v oblastech harmonizovaných směrnicí se členské státy nemohou ţádným způsobem odchýlit od úpravy stanovené směrnicí. 2 Členské státy nemohou přijmout ani vnitrostátní úpravu, která by byla mírnější nebo přísnější neţ tak, jak ji stanoví příslušná směrnice. Jiţ v úvodu práce musím zmínit, ţe ne ve všech případech tento poţadavek německý normotvůrce dodrţel. U oblastí, které nespadají do působnosti směrnice, mají členské státy i nadále volnou ruku při přijímaní vnitrostátní úpravy. Předchozí směrnice 87/102/EHS byla zaloţena na principu minimální harmonizace a i s ohledem na tuto zásadu nebyla uvedená směrnice s to poskytnout vysokou úroveň ochrany spotřebitele a zajistit fungující vnitřní trh, neboť členský státům bylo umoţněno přijmout i úpravu přísnější, neţ tak, jak ji vyţadovala směrnice 87/102/EHS. Jako hlavní cíl si směrnice 2008/48/ES vytyčila zajištění vyšší integrace vnitřního trhu na straně jedné a na straně druhé poskytnutí vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Tyto cíle je moţné naplnit pouze na základě principu maximální harmonizace. 3 Neoddiskutovatelným přínosem směrnice 2008/48/ES je redukce rozdílů právních úprav spotřebitelských úvěrů členských států, oproti starší směrnici 87/102/EHS, coţ by mělo pozitivním způsobem ovlivnit i nárůst přeshraničních úvěrů. Otázkou ovšem je, zda bude pro banky a jiné poskytovatele úvěru tento nárůst zásadní, neboť důvod nízkého počtu přeshraničních úvěrů poskytnutých finančními institucemi spočívá především v přirozených trţních bariérách. Zejména se jedná o posouzení úvěrové bonity spotřebitele, pouţití více jazyků, rozdílnou právní kulturu dvou členských států a komplikace spojené s vymáháním pohledávky z jiného členského státu. 4 V tomto ohledu nová směrnice ţádné velké změny nepřinesla. Počet přeshraničních úvěrů 2 VACEK, L. Reţim maximální harmonizace a jeho důsledky při transpozici směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěr. Jurisprudence. 2010, č. 7, s DERLEDER, P. Die vollharmonisierende Europäisierung des Rechts der Zahlungsdienste und des Verbraucherkredits. Neue Juristische Wochenschrift. 2009, č. 44, s SIEMS, M. Die neue Verbraucherkreditrichtlinie und ihre Folgen. Europäische Zeitschrift für Wirtschaft. 2008, č. 15, s

9 bude dle mého názoru i nadále nízký a bohuţel se směrnici nové trhy pro věřitele otevřít nepodařilo. Bez ohledu na některé své nedostatky (viz další text) je směrnice 2008/48/ES bezpochyby velkým přínosem k harmonizaci a redukci roztříštěnosti právních řádů členských států Evropské unie v oblasti práva spotřebitelského úvěru. 2.1 Implementace směrnice 2008/48/ES do právního řádu Spolkové republiky Německo Reţim plné harmonizace umoţňuje členským státům zvolit si způsob, jakým transponují směrnici do svých právních řádů. Nabízí se v zásadě dvě různé varianty, a to začlenění směrnice do jednoho ze základních kodexů, kterými jsou občanský nebo obchodní zákoník, nebo do samostatného zákona. Německý zákonodárce zvolil formu první a začlenil směrnici 2008/48/ES do tradičního prostředí Německého občanského zákoníku [Bürgerliches Gesetzbuch, (dále jen BGB )], konkrétně do ustanovení , kapitoly 2, zvláštní předpisy pro smlouvy o spotřebitelském úvěru. Současně s BGB postihly změny související s transpozicí směrnice i prováděcí zákon k BGB [Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuch (dále také EGBGB )], 5 který obsahuje vzory informačních formulářů a především obsáhlé výčty informací (technické předpisy), které věřitel musí spotřebiteli před uzavřením, při uzavírání a v průběhu trvání smlouvy poskytnout. Věcně se tím nic nemění, BGB disponuje pouze omezeným prostorem oproti EGBG, který je stále schopen dalšího rozšiřování. S ohledem na uvedené je toto řešení logickým vyústěním dané situace. Jen pro úplnost dodávám, ţe ustanovení týkající se spotřebitelských úvěrů ve Spolkové republice Německo vstoupily v platnost ke dni 12. května 2010 a účinnosti nabyly dne 11. června Tímto se Německo stalo vůbec první členskou zemí EU, která směrnici do svého právního řádu implementovala. 6 Český zákonodárce zvolil formu odlišnou od transpozice a následkem této skutečnosti byl vznik samostatného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také ZosÚ ). Zmíněný zákon upravuje pouze některá práva a povinnosti se spotřebitelským úvěrem související. Na ostatní práva a povinnosti v zákoně neupravené, je nutné aplikovat zejména ustanovení občanského zákoníku (dále také OZ ) 7, obchodního zákoníku 8 a zákona č. 5 Zákon doprovázející BGB, obsahující zejména přechodná ustanovení. 6 ADY, J. Umsetzung der Verbraucherkreditrichtlinie in deutsches Recht und besondere verbraucherpolitische Aspekte. Johanes Ady. Zeitschrift für Wirtschafts- und Bankenrecht. 2009, roč. 63, s Především ustanovení hlavy páté o spotřebitelských smlouvách, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 6

10 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Domnívám se, ţe smlouva o spotřebitelském úvěru zřetelným způsobem demonstruje problematiku dvoukolejnosti českého soukromého práva, konkrétně se můţe jednat o problém, dle jakého právního předpisu se bude posuzovat institut promlčení. V tomto ohledu je německá úprava přehlednější, neboť právní úprava spotřebitelských úvěrů není roztříštěna do několika právních předpisů. 3 Předmět úpravy V úvodu diplomové práce povaţuji za důleţité seznámit čtenáře s okruhem právních vztahů, které BGB, potaţmo zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru reguluje. 3.1 Osobní působnost předpisů týkající se spotřebitelského úvěru Věřitel a spotřebitel jako smluvní strany úvěrové smlouvy Ustanovení BGB týkající se spotřebitelského úvěru se vztahují na spotřebitele na straně jedné a věřitele na straně druhé. Definici spotřebitele obsahuje ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice a 14 BGB: Spotřebitel je každá fyzická osoba, která při uzavírání smlouvy jedná za účelem nesouvisejícím s její živností, podnikáním nebo povoláním. 9 Osobní působnost se vedle spotřebitelů vztahuje i na okruh specifických osob, tzv. Existenzgrüder. 10 Německý zákonodárce vysvětluje v důvodové zprávě uvedené odchýlení od směrnice skutečností, ţe se ochranná ustanovení budou týkat úvěrů na niţší částky (do EUR), to jsou takové, které jsou potřebné k zaloţení jednoduché ţivnostenské činnosti. 11 I přes uvedené dle mého názoru došlo k dostatečné transpozici čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice, neboť Existenzgründer není povaţován za spotřebitele. Německý zákonodárce v tomto případě pouze rozšířil osobní působnost ustanovení o spotřebitelském úvěru o další okruh osob. Jako věřitel je ve směrnici definována osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Není tedy rozhodné, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu. Z pohledu směrnice 2008/48/ES má postavení věřitele i osoba nabízejí úvěr, i kdyţ ho nemusí ani poskytnout a je označována 8 Především obecná ustanovení o smluvních závazkových vztazích a ustanovení o smlouvě o úvěru dle 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 9 KRÜGER, W., WESTERMANN, P. Müncherner Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch, Band vydání. Mnichov : Nakladatelsatví C. H. Beck, 2012, s Jako Existenzgründer jsou označovány osoby, které zakládají podnik a stávají se tak samostatně výdělečně činnými. 11 Deutscher Bundestag Gesetzentwurf der Bundesregierung [online] [cit ]. Dostupné z:< 7

11 jako věřitel. Uvedené ustanovení je přinejmenším problematické, neboť právní teorie vymezuje věřitele jako jakoukoli osobu, které z jakéhokoli vztahu vzniká právo na plnění od dluţníka. 12 Úprava práva spotřebitelských úvěrů se vztahuje mimo jiné i na osoby podnikající bez příslušného oprávnění, tj. na neoprávněné podnikatele. 13 Na straně věřitelů budou nejčastěji vystupovat banky, poskytovatelé leasingů, spořitelní a úvěrová druţstva a obchodní společnosti oprávněné poskytovat nebo zprostředkovat spotřebitelský úvěr Zprostředkovatel Velký přínos, který směrnice 2008/48/ES do právních řádů členský států přináší, je úprava osoby zprostředkovatele. Jiţ starší směrnice 87/102/EHS v čl. 3 (regulace reklamy) okrajově upravovala práva a povinnosti zprostředkovatele, nicméně nová směrnice představuje v tomto směru velký pokrok. 14 Dle ustanovení 655a BGB je zprostředkovatel fyzická nebo právnická osoba, která za odměnu nabízí spotřebiteli moţnost uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru nebo mu pomáhá tuto smlouvu uzavřít. 15 Zprostředkovatel musí stejně jako věřitel jednat v rámci podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání, přičemţ není rozhodné, zda mu odměnu poskytne spotřebitel nebo věřitel. Ne vţdy odměna musí spočívat v peněţní platbě, moţný je i typ odměny například v předem dojednané hospodářské výhodě. 16 Zprostředkovatel je stejně jako věřitel vázán povinností, včasně před uzavřením úvěrové smlouvy v písemné formě poskytnout předsmluvní informace bez ohledu na skutečnost, zda smlouvu uzavírá jménem věřitele zprostředkovatel nebo samotný věřitel. Nová právní úprava stanovuje zprostředkovatelům povinnosti (například informační), coţ v předchozí úpravě chybělo. Tato změna je dle mého názoru krokem správným směrem. Dle ustanovení 655a BGB, respektive čl EGBGB, je zprostředkovatel úvěru povinen poskytnout následující informace: Jakou výši provize zprostředkovatel ţádá od spotřebitele za zprostředkování úvěrové smlouvy; Skutečnost, zda za zprostředkování úvěru dostane zprostředkovatel od věřitele provizi, případně její výši; 12 HULMÁK, M. Práva a povinnosti věřitele při poskytování. Jurisprudence. 2010, č. 7, s BÜLOW, P., ARTZ, M. Verbraucherkreditrecht Kommentar. 7. vyd. Mnichov : Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s HOFMANN, M. Die Reform der Verbrauchkredit-Richtlinie (87/102/EWG). 1. vydání. Berlín : Nakladatelství De Gruyter Rechtswissenschaften Verlags-GmbH, 2007, s Ust. 655a Bürgerliches Gesetzbuch. BGBl. I S. 42, S. 2909; 2003 I S WÖSTHOFF, P. Die Vebraucherkreditrichtlinie 2008/48/EG und deren Umsetzung ins deutsche Recht. 2010, 161 s. Disertační práce. Universität Wien, Právnická fakulta. Vedoucí práce Brigitta Zöchling-Jud 8

12 Rozsah svých oprávnění a informaci, zda pracuje pro více věřitelů nebo jenom pro jednoho; Údaje o jednotlivých poplatcích týkajících se zprostředkování a jejich výši, pokud jsou známy k datu uzavření smlouvy. Dále je zprostředkovatel povinen po uzavření zprostředkovatelské smlouvy předat spotřebiteli kopii nebo originál smlouvy, přičemţ zprostředkovateli vzniká právo na provizi aţ po uzavření a nabytí účinnosti smlouvy o zprostředkovatelském úvěru. 17 Kromě těchto informací je zprostředkovatel povinen uvést katalog předsmluvních informací dle 491 BGB a 5 ZosÚ stejně jako věřitel, přičemţ je uplatňována vyvratitelná domněnka, dle které splní-li zprostředkovatel předsmluvní informační povinnost, má se za to, ţe tak učinil i věřitel. Jako zprostředkovatelé úvěru často vystupují i dodavatelé nebo poskytovatelé sluţeb, kteří vykonávají činnost zprostředkovatele pouze v rámci své vedlejší činnosti. Aby nebyli tito zatěţováni povinnostmi týkající se předsmluvního informování spotřebitele, nemusí v souladu se směrnicí poskytnout výčet všech informací dle ust. 491 BGB. Nesplnění informační povinnosti ze strany zprostředkovatele, který tuto činnost vykonává jako činnost hlavní, by mělo za následek neplatnost zprostředkovatelské smlouvy dle 655b BGB. Jak jsem jiţ uvedl výše, jsem příznivcem zpřísněné právní úpravy týkající se zprostředkovatelů. Před vstupem směrnice 2008/48/ES v platnost se zprostředkovatelé obohacovali na úkor ekonomicky slabších osob například tím, ţe si vyúčtovávali neúměrně vysoké poplatky za zprostředkování a za sluţby, které neměly se zprostředkovatelskou smlouvou ţádnou souvislost. 18 I přes podstatné zlepšení úpravy zprostředkovatelů, má uvedené úprava určité nedostatky. Například je moţné, ţe provize bude obsaţena v rámci celkové sazby nákladů a spotřebitel se o výši provize buď vůbec nedozví, nebo aţ velmi komplikovaným způsobem. Jsou to právě osoby zprostředkovatelů, které velmi často zneuţívají svého postavení a jednají v rámci nekalých obchodních praktik. 19 Zavedení nového typu podnikání v kategorii vázaných ţivností poskytování nebo zprostředkování úvěru do českého a německého práva je tedy vítaným krokem k větší regulaci jednání zprostředkovatelů, a to zejména v zavedení informační povinnosti ve vztahu ke spotřebiteli. Další pozitivum, které přináší směrnice 2008/48/ES, 17 BÜCHTLING, H. Beck sches Rechtsanwalts-Handbuch. 10. přepracované vydání. München : Nakladatelství C.H. Beck, 2011, s ADY, J. Umsetzung der Verbraucherkreditrichtlinie in deutsches Recht und besondere verbraucherpolitische Aspekte. Johanes Ady. Zeitschrift für Wirtschafts- und Bankenrecht. 2009, roč. 63, s Dejte pozor na zprostředkovatele úvěru. FinExpert.cz [online]. Last modified 18 March 2012 [cit ]. Dostupné z: < 9

13 je skutečnost, ţe finanční arbitr má pravomoc rozhodovat spory mezi zprostředkovateli, čímţ dojde k urychlení a větší efektivitě řešení sporů mezi spotřebiteli a věřiteli (viz kapitola 7). 3.2 Věcná působnost Pozitivní vymezení Spotřebitelským úvěrem je příslib poskytnutí finančních prostředků podnikatelem fyzické nepodnikající osobě. Takto vymezuje spotřebitelský úvěr ustanovení 491 odst. 1 BGB. Směrnice 2008/48/ES v čl. 3 písm. c) pojímá úvěrovou smlouvu, jako takovou smlouvu, na jejímţ základě věřitel poskytuje nebo slibuje věřiteli úvěr ve formě odloţené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční sluţby. 20 Český zákonodárce spotřebitelský úvěr věcně vymezil téměř stejným způsobem jako směrnice 2008/48/ES, tj. ţe definoval věcnou působnost demonstrativním výčtem smluvních vztahů. 21 Smlouva o spotřebitelském úvěru nepředstavuje samostatný smluvní typ, jedná se spíše o kategorii, která v sobě zahrnuje více smluvních typů, a to i smlouvy inominátní. Konkrétně se bude jednat o smlouvu o půjčce a úvěru, o koupi najaté věci, ale i smlouvu kupní nebo smlouvu o dílo, pokud je sjednána odloţená platba, spotřebitelský úvěr ve formě poskytnutí kreditních karet, která umoţňuje čerpání finančních prostředků, a dále nepojmenované smlouvy, zejména smlouvy leasingové. 22 Ustanovení týkající se spotřebitelského úvěru se pouţijí pouze na finanční leasing, tj. takový leasing, kde financovaný předmět je po celou dobu majetkem financující společnosti a aţ na konci leasingu přechází do vlastnictví spotřebitele. Z věcné působnosti je tak vyňat leasing operativní. 23 Spotřebitelský úvěr je klasický obligační vztah, kdy na jedné straně stojí věřitel (podnikatel) a na straně druhé spotřebitel. Věřitel má povinnost spotřebiteli poskytnout peněţní prostředky a spotřebitel má právo tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z uvedené definice je moţné spotřebitelský úvěr vymezit následujícími znaky: Poskytnutí financování ve formě poskytnutí peněz, které mají být vráceny nebo v časovém rozloţení plateb za věc nebo sluţbu, která je poskytnuta nyní. 20 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES, ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS 21 Ust. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru 22 BÜLOW, P., ARTZ, M. Verbraucherkreditrecht Kommentar. 7. vyd. Mnichov : Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s OMLIT, S. Finanzierungsleasing unter der neuen Verbraucherkreditrichtlinie. Neue Juristische Wochenschrift. 2010, č. 37, s

14 Spotřebitel, jako fyzická osoba, která nejedná v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání Věřitel, jako osoba nabízející či poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. 24 Pouze za předpokladu, ţe jsou splněny tyto tři uvedené podmínky, je moţné hovořit o spotřebitelském úvěru Negativní vymezení Na pozitivní vymezení spotřebitelských úvěrů navazuje v čl. 2 odst. 2 negativní vymezení, tj. takové typy smluv, na které se směrnice 2008/48 ES nevztahuje, i kdyţ v některých případech splňují definiční znaky spotřebitelského úvěru. Vynětí je odůvodněno specifickým charakterem smluv dle preambule k směrnici číslo 14. Z působnosti směrnice jsou tedy vyňaty úvěrové smlouvy: a) které jsou zajištěny hypotékou nebo jiným zástavním právem, b) úvěrové smlouvy, jejichţ účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku, c) úvěrové smlouvy na celkovou výši úvěru niţší neţ 200 EUR nebo vyšší neţ EUR, d) smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy, kde není stanovena povinnost odkupu předmětu smlouvy, e) úvěrové smlouvy ve formě přečerpání, kde musí být splacen do jednoho měsíce, f) úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bez úroků a jakýchkoli jiných poplatků, g) úvěrové smlouvy, které zaměstnavatel nabízí úvěr svým zaměstnancům jako vedlejší činnost bez úroků nebo s ročním procentní sazbou nákladů niţšími, neţ jaké jsou převaţující na trhu, h) úvěrové smlouvy sjednané s obchodníkem s cennými papíry nebo bankou, jejímţ účelem je provedení operace s investičním nástrojem, přičemţ obchodník s cennými papíry nebo banka je do této operace zapojena, i) úvěrové smlouvy, které jsou výsledkem urovnání před soudem, j) úvěrové smlouvy, které se vztahují k bezplatně odloţené platbě stávajícího dluhu, k) úvěrové smlouvy, ve kterých má spotřebitel jak záruku sloţit věc do úschovy a konečně l) úvěrové smlouvy poskytované omezenému okruhu veřejnosti na základě právního předpisu pro účely obecného zájmu a za niţší úrokové sazby, neţ jaké převaţují na trhu. 25 Zatímco český zákonodárce i se všemi nedostatky převzal téměř stejné znění čl. 2 odst. 2 směrnice, aţ na výjimku, kdy fakticky spojil písm. a), b) tím, ţe v ustanovení 2 odst. 1 ZosÚ z působnosti zákona jsou vyňaty odloţené platby, půjčky, úvěry nebo jiné obdobné finanční 24 WACHTLOVÁ, L., SLANINA, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES, ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS 11

15 sluţby poskytnuté pro účely bydlení, v nichţ je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejichţ účelem je 1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti, 2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém druţstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva uţívání bytu či rodinného domu, 3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím, 4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční sluţby s účelem uvedeným v bodě 1 aţ 3, nebo 5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční sluţby. Česky zákonodárce oproti transponované směrnici tedy zúţil okruh právních vztahů, na které se měl vztahovat čl. 2 písm. a) směrnice, který bez ohledu na účel úvěru vyjímá z působnosti směrnice spotřebitelské úvěry, které jsou zajištěny zástavním právem. Český zákon vyjímá z působnosti pouze takové úvěrové smlouvy, které jsou vázány na účel bydlení, či nabytí vlastnických práv k nemovitosti a pohledávka je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti. 26 Přičemţ dle mého názoru by měl být účel úvěrové smlouvě vţdy přesně ve smlouvě vymezen. Další otázkou ovšem je to, zda český zákonodárce konformně se směrnicí 2008/48/ES transponoval ustanovení 2 písm. a). Německý zákonodárce se vydal jinou cestou a z věcné působnosti vyňal mnohem menší okruh právních vztahů. Negativní vymezení vymezuje ustanovení 491 BGB, dle kterého jsou z věcné působnosti vyňaty spotřebitelské úvěrové smlouvy: a) na celkovou výši niţší neţ 200 EUR, b) ve kterých je spotřebitel jako záruku skládá do úschovy věc a odpovědnost spotřebitele je vymezena na tuto věc a na takové smlouvy, kde pohledávka věřitele je zajištěna zástavním právem, c) ve kterých musí být úvěr splacen do jednoho měsíce a platí se pouze zanedbatelné poplatky d) uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a e) poskytované omezenému okruhu veřejnosti na základě právního předpisu pro účely obecného zájmu Hypoteční úvěry Německý zákonodárce zahrnul do věcné působnosti i takové úvěrové smlouvy, které jsou poskytnuty pro účely bydlení a zároveň jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti (účelové hypoteční úvěry). I kdyţ tato oblast práva úvěrů spotřebitelských nespadá do harmonizované oblasti směrnice, německý zákonodárce i přes specifickou povahu těchto smluvních vztahů jim poskytuje téměř stejnou ochranu, jako běţnému spotřebitelskému 26 KOTÁSEK, J. Některé novinky v úpravě spotřebitelských úvěrů. Obchodně právní revue. 2010, č. 4, s BÜLOW, P., ARTZ, M. Verbraucherkreditrecht Kommentar. 7. vyd. Mnichov : Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s

16 úvěru. Je zřejmé, ţe dochází k jistému odklonu od směrnice, která úvěry zajištěné zástavním právem ze své působnosti vylučuje, tento odklon dle mého názoru, ale poskytne vyšší úroveň ochrany spotřebitele. Závěrem povaţuji za důleţité zmínit skutečnost, ţe na hypoteční úvěry se nevztahuje ta část ustanovení upravující spotřebitelský úvěr, která se týká se výpovědního práva spotřebitele, předčasného splacení, prodlení spotřebitele a náhrady nutných a objektivně odůvodněných nákladů, které vznikly v souvislosti s předčasným splacením. 28 Důvodem tohoto vyloučení by byl vznik neúměrně vysokých transakčních nákladů, které by se negativním způsobem promítly do výše úrokové sazby. Z ustanovení o spotřebitelském úvěru jsou aplikovány především ta, která se dotýkají informační povinnosti věřitele a odstoupení od smlouvy. Především právo odstoupit od smlouvy hypoteční smlouvy ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy výrazným způsobem zvyšuje úroveň ochrany spotřebitele. Aby mohl spotřebitel od hypoteční smlouvy odstoupit, je nutné, aby finanční prostředky z hypoteční smlouvy slouţily výhradně k financování nemovitosti, která byla ve smlouvě přesně vymezena. Zjednodušeně řečeno je nutné, aby jednotlivé smlouvy tvořily tzv. obchodní celek (více kapitola 5). Dále spadají do věcné působnosti i takové spotřebitelské úvěry s celkovou částkou vyšší neţ EUR. Německý zákonodárce odůvodňuje uvedené odchýlení od směrnice tím, ţe i u takových druhů smluv, ve kterých je jedna ze smluvních stran spotřebitel a které jsou vyloučeny z věcné působnosti směrnice 2008/48/ES, je nutné spotřebiteli poskytnout stejnou ochranu jako u regulérních smluv o spotřebitelském úvěru. 29 Německá právní úprava o spotřebitelských úvěrech se dokonce vztahuje i na takové úvěrové smlouvy, jejímţ účelem je provedení operace s investičním nástrojem (zpravidla s investičním cenným papírem). Poslední bod týkající se nákupu cenných papírů se mi jeví jako více neţ sporný, protoţe na kapitálovém trhu se většinou pohybují osoby problematiky znalé a splatnost těchto úvěrů poskytovaných za účelem nákupu investičních cenných papírů je zpravidla pouze několik měsíců. Německý zákonodárce rozšířil oproti českému jak osobní, tak i věcnou působnost ustanovení o spotřebitelském úvěru. Ztotoţňuji se s názorem Spolkového sněmu, ţe úvěry zajištěné zástavním právem k nemovitosti si zaslouţí stejný rozsah ochrany jako klasické úvěry o spotřebitelském úvěru. Pořízení hypotéky je závaţným ţivotním krokem, který 28 Ust. 491 Bürgerliches Gesetzbuch. BGBl. I S. 42, S. 2909; 2003 I S Deutscher Bundestag Gesetzentwurf der Bundesregierung [online] [cit ]. s. 76. Dostupné z:< 13

17 můţe ovlivnit ţivot spotřebitelů po několik i desítek let, a proto si myslím, ţe si i hypoteční úvěr zaslouţí ochranu zákona o spotřebitelském úvěru. Po zpracování této kapitoly je zřejmé, ţe existují určité odlišnosti jak ve věcné, tak i v osobní působnosti, coţ zřejmě povede k narušení vnitřního trhu EU. Zda se tomu skutečně stane, bude nutné počkat na zprávu Komise o uplatňování směrnice 2008/48/ES v členských státech. 14

18 4 Informace a postupy předcházející uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru Poskytování předsmluvních informací lze povaţovat za jeden z centrálních aspektů evropského spotřebitelského práva. Směrnice 2008/48/ES tento aspekt plně respektuje, neboť informování spotřebitele o náleţitostech smlouvy o spotřebitelském úvěru patří k základním pilířům uvedené směrnice. Poskytování informací se odehrává v zásadě na čtyřech úrovních: na úrovni reklamy, v předsmluvním stádiu, při uzavírání úvěrové smlouvy a konečně za trvání úvěrové smlouvy. 4.1 Standardní informace uváděné v reklamě Změny, které přináší do právních řádů členských států směrnice 2008/48/ES se podstatným způsobem dotýkají úpravy reklamy na spotřebitelský úvěr (dále také reklama ). Konkrétně se jedná o rozšíření povinných údajů, které musí reklama obsahovat. Německý zákonodárce reagoval na poţadavky směrnice tím, ţe nařízení o cenových údajích [dále jen PAngV (Preisangabenverordnung)] rozšířil o 6a, 6b, které regulují reklamy na spotřebitelské úvěry. Dle dikce ustanovení 6a PangV 30 musí reklama na úvěrovou smlouvu, jeţ uvádí úrokovou sazbu nebo jiné údaje o nákladech úvěru obsahovat: výpůjční úrokovou sazbu, celkovou výši spotřebitelského úvěru a roční procentní sazbu nákladů (dále také RPSN ). Co se týká úrokové sazby, věřitel musí ještě uvést, zda se jedná o sazbu pevnou, pohyblivou nebo kombinovanou, dále musí uvést, jaké dodatečné náklady bude muset spotřebitel zaplatit při uzavření smlouvy (pojištění proti neschopnosti splácet úvěr, poplatek za vyřízení úvěru). Náklady za tyto sluţby potom musí být zahrnuty do RPSN. Dalším poţadavkem směrnice v čl. 2 odst. 2 je, aby standardní informace byly podávány jasným, zřetelným a výstiţným způsobem. Dle důvodové zprávy musí být povinné údaje v reklamě odděleny opticky, akusticky nebo jinak schopny vnímání od ostatních informací. 31 Tento problém se zejména dotýká nenápadných poznámek pod čarou, které jsou psány velmi malým aţ nečitelným písmem. 30 Shodný výčet informací obsahuje čl. 4 odst. 2 písm. a-c) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES, ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. 31 Deutscher Bundestag Gesetzentwurf der Bundesregierung [online] [cit ]. s. 43. Dostupné z:< 15

19 Německá právní úprava kromě povinných údajů (výše úroků, RPSN a celková výše úvěru) předpokládá uvedení dalších údajů pouze v případě, pokud se týkají okolností, které věřitel určil jako podmínku uzavření smlouvy. Tyto okolnosti jsou následující: doba trvání spotřebitelského úvěru, v případě úvěru ve formě odloţené platby za konkrétní zboţí nebo sluţbu cenu v hotovosti a výši případné zálohy a konečně celkovou částku splatnou spotřebitelem včetně výše splátek. 32 Zmíněná úprava je zcela konformní se směrnicí, neboť uvedení těchto informací v reklamě nechává směrnici zcela na vůli členských států. 33 Právní úprava reklamy v České a Německé spolkové republice je zásadně odlišná. Česká úprava v ustanovení 4 ZosÚ vyţaduje, aby v reklamě byly podány veškeré informace, které směrnice v čl. 4 obsahuje. Uvedené opatření se mi jeví jako velmi nešťastné, protoţe spotřebitel bude zahrnut jiţ ve stádiu nabídky velkým mnoţstvím informací pro něj různé vypovídající hodnoty. Spotřebitel musí v kaţdém případě s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy obdrţet katalog předsmluvních informací, ve kterém všechny důleţité informace budou muset být uvedeny, proto by stačilo do reklamy zahrnout pouze klíčovou informaci o RPSN, která má rozhodující vliv na to, zda spotřebitel úvěrovou smlouvu podepíše či ne. Velké mnoţství informací, se kterým se ve všech stádií uzavírání smlouvy spotřebitel setká, můţe mít takový následek, ţe spotřebitel nejdůleţitější informaci přehlédne. V neposlední řadě budou mít zákonné poţadavky za následek vznik vyšších nákladů za reklamu, která bude muset být podstatně rozsáhlejší, aby vyhověla všem zákonným poţadavkům Reprezentativní příklad Dle čl. 2. odst. 2 směrnice musí být standardní informace v reklamě uvedeny jasným, výstiţným a zřetelným způsobem prostřednictvím reprezentativního příkladu. Německý zákonodárce se neomezil pouze na doslovné převzetí znění směrnice a v ustanovení 6a odst. 3 PAngV tento neurčitý právní pojem reprezentativní přiklad více konkretizuje. Uvedené ustanovení ukládá věřitelům povinnost do názorného příkladu v reklamě uvést takovou výši 32 Čl. 4 odst. 2 písm. d-f) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES, ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS 33 DOMKE, F., SPERLICH A. Werbung für Verbraucherkredite mit Zinsangaben. Betriebsberater, 2010, č. 35, s KOTÁSEK, J. Reklama na spotřebitelské úvěry v novém zákoně o spotřebitelském úvěrech: Větší (dez)orientace spotřebitele. Jurisprudence, 2010, č. 7, s

20 RPSN, kterou spotřebitel můţe očekávat u nejméně dvou třetin smluv. 35 Německý zákonodárce z textu zákona výraz reprezentativní příklad úplně vypustil. Uvedené opatření má pro spotřebitele daleko vyšší vypovídající hodnotu, neboť můţe tento efektivněji porovnávat nabídky od více věřitelů. Výše RPSN hraje u spotřebitelských úvěrů klíčovou roli, věřitelé v minulosti této okolnosti zneuţívali tím, ţe lákali spotřebitele na velmi nízkou úrokovou sazbou sdělením typu jiţ od 8,5% p. a. 36 Vypovídající hodnotu tohoto sděleni si spotřebitelé museli posoudit sami. Ve většině případů však u spotřebitelů zavládla deziluze, neboť úrokovou sazbu nabízenou v reklamě bylo téměř nemoţné si do úvěrové smlouvy sjednat. Nejniţší moţná úroková sazba je určena na neobvykle vysokou částku úvěru a pro bonitní klienty, kteří tyto typy úvěrů stejně nevyuţívají. 37 Novou právní úpravou, kdy demonstrativní příklad musí operovat s hodnotou RPSN, kterou obsahují dvě třetiny uzavíraných smluv o spotřebitelském úvěru, by mělo být těmto praktikám zabráněno. Český zákonodárce se nenechal inspirovat řešením, který zvolil britský 38 nebo německý zákonodárce a neurčitý pojem reprezentativní příklad zavedl do českého právního řádu. Nejsem velkým příznivcem neurčitých právních pojmů v zákonech, dokonce si myslím, ţe v současnosti jiţ do nových právních předpisů nepatří. Uvedený pojem vytváří pouze prostor pro diskusi, zda je reklama skutečně dostatečně reprezentativní, zda opravdu odpovídá dané cílové skupině atd. Pro úplnost dodávám, ţe za vědomé i nevědomé porušení povinnosti uvést v odpovídající formě a rozsahu standardní informace v reklamě je ve Spolkové republice Německo dle 10 odst. 2 PAngV moţné uloţit peněţitou pokutu aţ do výše EUR Předsmluvní informační povinnost věřitele Transpozicí rozsáhlých ustanovení směrnice týkající se předsmluvních informačních povinností věřitele a zprostředkovatele přineslo do německého BGB a EGBGB celou řadu změn. Z důvodu omezeného prostoru, kterým BGB disponuje, byl obsáhlý katalog všech předsmluvních informací včleněn do čl. 247, 1-4 EGBGB. Ustanovení 491a BGB obsahuje základní informace o způsobu a formě informování. Dle výše uvedených ustanovení 35 Ust. 6a odst. 3 Preisangabeverordnung. BGBl. I S [online] [cit ]. Dostupné z:< 36 DOMKE, F. SPERLICH, A. Werbung für Verbraucherkredite mit Zinsangaben. Betriebsberater, 2010, č. 35, s KOTÁSEK, J. Reklama na spotřebitelské úvěry v novém zákoně o spotřebitelském úvěrech: Větší (dez)orientace spotřebitele. Jurisprudence, 2010, č. 7, s Consumer Credit Regulation z roku 2010 vyţaduje, aby věřitel do reklamy uvedl takovou výši RPSN, kterou očekává nejméně u 66 % uzavřených smluv. 39 Ust. 6a odst. 2 Preisangabeverordnung. BGBl. I S [online] [cit ]. Dostupné z: < 10.html> 17