Dějiny čar a kouzel, aneb o věcech kouzelných, lidech okouzlujících a událostech, které vám učarují

Transkript

1 Dějiny čar a kouzel, aneb o věcech kouzelných, lidech okouzlujících a událostech, které vám učarují Sepsala a vydala Nyah Krápníková

2 Když čteš jiné knížky v světě, Na podzim, z jara i v létě, Štilfrida, Bruncvíka, snáře a k těm podobné fatkáře, postrp mne, čtenáři milý, a nebuď tak rozmařilý, přijmiž i toto mé psaní, nechciť v něm tvého sklamání, není-liť oněch mrštnější, ale jest užitečnější. 2

3 Obsah, aneb co všeckno se zde, čtenáři milý dozvěděti můžeš a kde to všeckno nalezneš. Kapitola první: První... 4 Druhý... 4 Třetí... 4 Čtvrtý... 4 Pátý... 4 Šestý... 5 Sedmý... 5 Osmý... 5 Kapitola druhá: Merlin,... 6 Médeida,... 8 Freya, Sibila, Nostradamus, Edward Kelley Harry Houdini, Kapitola třetí: Robert Baden Powell, Ernest Thompson Seton, Antonín Benjamín Svojsík, Svatý Jiří z Kapadokie, Pavel z Tarsu, Alžběta Durinská, František z Assisi,

4 Kapitola první: Kterak lidem oči z důlků vytáhnouti samým udivením nad kejklemi rozmanitými aneb o věcech kouzelných Na tyto stránky, čtenáři milý, zapisuj si dle své libústi všelikeré kouzelné umění, kterému se kde naučíš. Pro tvé potěšení připsáno jest několikero divů, čili poboňků, které si můžeš osvojiti. První jest o tom, kterak ze tří ruozně dlouhých špagátků stejné udělati Druhý naučí tě slánku vejpůl přestříhati a špagátek přesto vcelku zachovati Se třetím zvíš, kterak se zauzlované lano přestříhati a znovu uceliti dá Čtvrtý ukáže ti, kterak ještě lépěji lano nadvakrát přestříháš, pročež ani poté rozděleno jej neuzříš Pátý jest základním uměním karetním. Uhlídáš, kterak čtyři esa navrch štuclíků přemístiti 4

5 O šestém budeš si ještě dlouho povídat, neb minci, tobě tolik drahocenou, nechat zmizeti se naučíš Díky sedmému zvíš, kterak leituch rozcupovati a posléze opět zacelený jej nalézti Osmý a poslední div odhalí tobě tajemstvo, kterak se z poutání dostati a zase do něj se navrátiti, dle libosti tvé 5

6 Kapitola druhá: Vyprávění poslyš, čtenáři milý, o tom, jací ruozní erbovníci ušlechtilí po krajích všelijakých chodili a divy činili, aneb o lidech okouzlujících Vyprávění naše započne se v dobách pradávných, kdy ještě obyčejní mudlové v poboňky věřili a divotvůrce jejich za uctivé mívali, pokračovat bude přes doby, kdy alchymisté a šibalové ruozní poctivé řemeslo uluzovali a jeho vážnost tak snižovali a končí se v dobách nedávných, když kejklíři nové řemeslo podle pravidel starých umouv našli a hojně provozovati začali. První ctnostný divotvůrce sluje Merlin, největší čaroděj všech věků. Život jeho započal se ve století pátém po narození Krista v zemi slující Britanie. Jeho matka, ctnostná panna Dyfeda, svěřila mu tajemství, že je synem převelice mocného proroka, jenž není obyčejným smrtedlníkem. Merlin po něm podědil neobyčejný dar okouzlující činy konati a divy překvapující činiti. Jeho sláva a věhlas započal se známým stávati, když příčinu otravné události v kraji Waleském v pouhých sedmi letech stáří odhalil. Událost byla to velice podivná. Zdejší mocipán usmyslil si nedobytnou věž postaviti. Jenže ejhle! Každé kuropění na místě vysoké zdi stála jen zbořená hromada a puovodce toho žádný objeven nebyl. Všelijací hlídači usmyslili se toho zbořitele ostříhati, ale nepodařilo 6

7 se to žádnému. Až povolali Merlina, zkrze to, že měl tak velikého otce, a ten jim velikou jámu pod staveništěm vykopati poradil. Hle, na samém dně té jámy dva draci strašliví v sobě zaklesnuti byli. Tak přestrašlivě se ti dva byli, až základy vížky postavené nad nimi udržeti v stání se nemohly. Po jejich vykopání rozlétli se oba draci do širého nebe a v lítém boji pokračovali, dokud jeden druhého plně nezamordovali. Protože událost tato mnoho bázně u lidí prostých vzbudila, na její paměť stojí vladařova věž dodnes. Merlin pak byl na počest toho za učeného mudrce pokládán a až do své smrti takto nazýván. Dalším okouzlujícím činem Merlinovým byla služba udatnému králi, jež slul Artuš. Merlin Artuše k pevnému kameni dovedl, a která meč Excalibur z něj vyndati mu poradil. Protož Artuš stal se králem Waleským a mužem velmi slavným. Žena, jež se stala Merlinovi osudem, slula Vivian a jezerní pannou byla. Merlin cítil k ní lásku tak horoucí, že se uvolil vyzraditi jí všechna svá divotvorná umění. Ta šlundra a osoba nízká však jeho důvěry zneužít si usmyslila a kouzla jeho proti jemu samému použila. Merlin tak skonal pohřben zaživa v neprostupné věži, jež okolo něj ta důra postavila. Prostí lidé však do dnešních časů věřiti a doufati chtějí, že smrt Merlinova nebyla zcela dokonána a on na ostrově Avalon prodlívá a čeká až ho síly nadpozemské propustí zpět. Věz, že nejoblíbenější kratochvílí jeho hra na všeliké hudební nástroje byla. 7

8 Druhá, neméně ctnostná a divotvorná osoba je Médeida, čarodějka sobě rovné nemající. Médeida žila v předávných dobách, kdy ještě bohové v zemi zvané Řecko s lidmi obcovali a jinak se pachtovali. Byla dcerou krále kraje Kolchidského, jež slul Aiétus. Jednoho dne k břehům jejich ostrovního království připlul udatný jinoch zvoucí se Iáson se svými druhy Argonauty. Z vůle bohů se do něj Médeida bezbřeze zamilovala a jej za manžela pojmouti si usmyslila. Iáson však měl úkol sobě svěřený, a tož zlaté rouno od jejího otce sobě vyprositi a svému králi ho odevzdati. Otec Médeidy si tak převelice roucha cenil, že Iásonovi nemožný úkol zadal, jen aby jej pryč odehnal. Tu však Médeida svému milci s kouzli všelikými a divy divoucími pomohla a on splnil. Pročež otec ale, nehodlaje se rouna vzdát s ničím nesvolil, ukradli rouno oba spolem a pak do Iásonovi země utekli. Pročež při všech strastiplných návnadách, které jim cesta uchystala, Medeida vždy svými mocnými kejkly uniknouti z nich oběma umožnila. Odměna její za to byla však trpká. Iáson sice za manželku ji pojal, ale tak ukrutně pomoci toužil, že se rozhodl ji zapuditi a za dceru krále ji vyměniti. Tu Médeina láska v ohromnou nenávist se změnila a ona Iásona i své dva syny zamordovala, za což byla ze země do veliké bídy vyhnána. Věz, že aby čas svůj ukrátila a ve vyhnanství se trochu povyrazila, často hru zvanou Tangram hráti 8

9 s pocestnými chtěla. Za odměnu jim ochranná kouzla na další vandrování dávala. Médeida 9

10 Z dalekých severských krajin pochází třetí okouzlující osoba, jež sluje Freya, dcera bohů, jenž převeliké skutky dokázala. Její jméno znamená Milovaná. Kdy započal se její život, není známo, její smrt však byla velice udatná a je zaznamenána mnohými z písmáků té doby. Freya padla v boji po boku svého manžela Ódina. Pro svůj božský původ, ale neskonala zcela. Stala se strážkyní posmrtného života všech bojovníků, jenž padli v při o pannu svího srdce. Všechny tyto nešťastné milce uvádí Freya do svého království, slujícího Fólkvang a tam má za úkol je ostře stříhati. Díky divotvornému plášti, který vlastní, se může proměnit v dravého ptáka, sokola. Tento divutvorný plášť jednou půjčila Thorovi, bohu, jemuž ukradli mocné kladivo. Pomocí pláště Thor vypátral, kde kladivo vězí a že podmínkou pro jeho nevrácení je sňatek Freyi se zlodějem, Prymrem. Nápaditou lstí však Prymra přechytračili, když je napadlo Thora za nevěstu převléci a na místo Freyi jej vydávati. A tak Thor, díky Freye získal své kladivo nazpět. Věz, že od té doby její milou kratochvílí vití svatebních věnců, jako přátelský posměšek Thorovi bylo. 10

11 Ještě v dobách dávných po celá staletí žila v zemi římské osoba, jež sluje Sibila, Prorokyně, aneb věštkyně, aneb předpovídačka nad níž větší není. Vidoucí ta osoba, dcera bohů, žila v Delfách, překrásném to ostrovním městě. Věz, že všickni učení páni těch časů za ní chodili a o proroctví ji zádali. A ona vždy přesně jim předpověděla, jaký úděl musí nésti. Věz dále, čtenáři milý, že nejmilejší její věc k věštění obrazy z provázků po papíře tažených byly. Sibila 11

12 Přenes se nyní, čtenáři milý, o několik století dále, do doby renesanční, kdy žil Nostradamus, další, o kterém vyprávěno bude, alebrž prorokem hrubě uctívaným byl. Francouz tento slovutný po všelikých zemích cestoval a mnohé dobré předpovědi trousil. Protož všemi obdivován byl a ctěn. Nebylo to však jen jeho věštecké nadání, které mu slávu trvající zajistilo, avšak on se také mocně lékařstvím a dryjáčnictvím zabýval a léky na potlačení moru vyráběl. Věz, že oblíbená kratochvíle jeho byla jedinou nectností jeho, totiž že v kostky tuze rád hrával. Nostradamus 12

13 Osoba, o které se nyní bude, milý čtenáři, vyprávěti, sluje Edward Kelley a zasluhovala by políček pěkný uštědřiti, za to, jak řemeslo kouzelniké velice svou činností pohaněla. Narodil se tento filuta roku patnáctistého padesátého pátého, tedy v době zvané renesanční. Tento anglický šejdíř hrubě se ve své vlasti provinil, když falešné listiny za ověřené vydávati se odvážil. Jako trest výstražný jedno ucho odňato neřkuli odříznuto mu bylo, pročež po zbytek života čapkou ten nedostatek musil skrývati. Skrze tento hanebný čin musel z vlasti odejíti a vypravil se do království českého své štěstí zkusiti. Považ, milý čtebáři, že zde se ten hanebník za urozeného erbovníka a magistra študovaného na slovo vzatého a fundovaného vyával a všeliké lidi tak obloval, aby svého dosáhl a bohatým se stal. Nejprve přidal se k učenému a urozenému pánovi panu Johnu Dee, jež ze stejné vlasti pocházel, a na dvoře Rožmberském zdejšího vladaře dlouze obrati se pokoušel. Jeho kejkle došly až za takovou mez, že pán zdejší pan Vilém málem v mocnost opravdové a čisté magie věřiti přestal. K vladařově štěstí, se ale Dee se svým brachem nepohodl, jeho úlisnost prohlédl a jej od sebe odehnal. Podruhé zkoušel ten proradník svou fortunu nemálo opovážlivě, až na dvoře císařském. Rudolfu II. namluviti se opovážil, že stejně, jako slovutný Nikolas Flamel, obyčejný kov v ryzí zlato proměniti dokáže. Troufalost jeho však byla záslužně potrestána, když se díky uchu chybějícímu jeho pravá podstata odhalila. Edward Kelley skončil svůj život, když se pokoušel marně utécti z hradu Hněvín, kde byl ostře stříhán. Při pokusu tom zlomil si svou jedinou zdravou nohu. Nesnesl 13

14 však povědomí býti mrzákem a vypil jedu a sám se zamordoval. Věz, že nejmilejší jeho pochoutkou pečení hadi se stávali, neboť svůj svého si hledá. Edward Kelley 14

15 Po tak ohavném vyprávění záhodno jest, milý čtenáři, spravit si chuť. Proto vyhnouti se temné době a ještě temnějšímu vyprávění o honech na čarodějnice a mordování lidí ubohoučkých, zdá se věru potřebné. Je protož necháno na tvé laskavé vůli nastudovati si tuto kapitolu z jiných učených bychlí. Doporučeno tvé ještě laskavější pozornosti jest dílo převeliké Jindřicha Francka, jež nazvati ráčil Čarodějnické příběhy. Zde dozvíš se události hrozné, z knih Smolných opsané, jež by něměly v zapomenutí vejíti. Přistoupiti k dobám pro čaroděje radostnějším jest proto nyní žádoucí. Prvním tobě, milý čtenáři, představeným z těchto velikánů jest Harry Houdini, mág, který dokázal navrátit dobrou pověst čarodějnickému řemeslu. Tento obratný a zručný divotvůrce se narodil již v dobách, které možná nejeden opravdu starý kmet pamatuje z vyprávění svého děda. Narodil se v zemi zvané Maďarsko, postaru Uhry. Svůj okouzlující talent ale předvedl až v zemi americké, kde vytupovati začal, nejprve jako král vzduchu, kdy prováděti ruozné krkolomné vývrty na hrazdě se odvážil. Proslul také svým přízviskem král karet, ale nejhruběji se mu proslaviti se podařilo s přízviskem král úniku. Mezi jeho nejpřitažlivější divy patřil únik úplně odevšad. Jako první ze všech se dokázal dostati ze skličujícího obleku známého jako svěrací kazajka. Dokázal se také dostati ze všech pout a pomni, že i z nádob až po vršek naplněných vodou. 15

16 Věz, že mimo úniky a kejkle všelijaké blízkou jemu činností pobíhati pěkně zčerstva pro zdraví bylo. Harry Houdini 16

17 Považ ještě, milý čtenáři, poslední zastavení v této kapitole Na počest slovutného Merlina jest každoročně udělováno několikero vyznamenání, aneb Merlinovy řády. Řád nejvyššího stupně jest pro ty nejzběhlejší v řemesle určené. Získat jej mohou pouze po posouzení a důkladném prošetření Consortiem, aneb Čarodějnickou radou. Tato zasedá vždy v měsíci červenci v den výročí Merlinova narození. Velmistři tohoto nejvyššího stupně, poté disponují bezbřehou vážeností. Řád druhého stupně jest určen právě vyučeným tovaryšům, kteří již se odvážili vydati na kavalírskou cestu a tuto úspěšně splnili. K tomu všemu ještě veliký a divutvorný čin dokázali a mnoho radosti svým uměním nadělati byli hotovi. I tyto členy, nyní mistry, vybírá ctihodné a spravedlivé Consortium, pročež se stávají váženými. Řád obecný jest nejnižším, avšak nikterak méně důležitým stupněm. Získati jej mohou všichni učňové po úspěšném zdolání zkoušek a předvedení svých dovedností. I zde působí Consortium a jen ono může se usnášeti na jeho udělení. Po získání řádu pobírá držitel, nyní již tovaryš, úcty a obdivu. Kapitola třetí: Zprávy o skutcích, které uchovány v paměti si zasluhují býti, 17

18 o činech, které hodny napodobení se zdají býti a tradicích, které přetrvati navěky by měly, aneb o událostech, které vám učarují Pozři, milý čtenáři na osoby, jež na první vhled naprosto mudlovské zdají se býti, avšak mnoho s čaroději společného mají. Neb co se větším kouzlem než úsměv z radosti a větším divem nad pomoc a lásku bližním. První, kdo zasluhuje nesmazatelně zapamatován býti, sluje Robert Baden Powell, člověk, který to všechno začal. Tento knecht neboli voják, žil, milý čtenáři, za dob tvých prapradědů. Narodil se v kraji anglickém a študoval školy učené. Dostal se o do velkých bojů a bitev a stal se z něj knecht hrubě ostřílený. Dotáhl to tak daleko, že bylo rozhodnuto uděliti mu hodnost brigádního generála, kterou ráčil přijmouti jako vůbec nejmladší ze všech. Dalším jeho titulem ráčil jej obdařiti sám král V době lítých bojů potkal navíc spojence věrného a hrubě nečekaného, mladé jinochy. Protože byl nadmíru překvapen jejich umem a láskou k přírodě, rozhodl se jim se věnovati a je vyučovati i po skončení svého knechtování. Vypraviti se proto spolu na první campus, aneb tábor se rozhodli a zahájili tak tradici dodnes trvající. Aby se zvyky jejich bohulibými mohl kterýkoliv jiný žádostivec zabývati, sepsal knihu nad jiné vyčnývající, jež sluje Scouting for Boys. 18

19 Nemálo záslužná je i role sestry jeho, slovutné Agnes, která se podobně libě věnovala ctnostným pannám spolu s manželkou jeho Olave. Věz, že nejoblíbenějším pokrmem jim spolem bylo vejce na ohni pečené. Olave Powell 19

20 Další z velmi dlouhé řady urozených pánů jest Ernest Thompson Seton, muž, který všemu předcházel? Ještě o několik let dříve, než se narodil předchozí všem milý knecht, přišel na svět Skot, který byl k lumpárnám a skutkům podobným bláznovým, jako udělaný. Nebylo kaluže, kde by nohy smočiti nechtěl, nebylo lesa, do kterého by nechtěl zavítat. Také nebylo dne, kdy by neměl touhu něco nového z přírody se dozvěděti. Co víc, dokonce z domova utíkati se mu zachtělo, protože nebylo tam pro něj pochopení. Protože za svou životní pouť potkal mnoho podobně myslících lidí, rozhdl se sepsati pro ně všech poznatků, jenž za svůj živo nashormáždil. Tento blahý spis ráčil slouti Woodcraft, neboli Lesní moudrost a ostříhati jako oko ve své hlavě. Nejznámější dílo jeho pak sluje Dva divoši. Věz, že co jako oblíbenou kratochvíli provozovati ráčil, bylo všeliké rostlinstvo buď z hlavy vlastní, neb z herbářů učených poznávati. 20

21 Poslední, koho život ráčíte v této bychli čísti jest Antonín Benjamín Svojsík, jež rozšířil myšlenky do našich zemí. Narodil se jen o málo později, než předcházející dva erbovbníci. Již od útlého jinošství byl hrubě pohybem hbitým nadán, a proto tomuto umění začal také další jinochy vyučovati. Při své kavalírské cestě do anglické země seznámil se s myšlenkami skautování a byv jimi nadšen, rozhodl se zavésti je i v našich zemích. Sepsal pro tento bohulibý účel i knihu převzácnou nesoucí název Základy Junáctví. Kniha jest o to převzácnější, že kapitoly do ní připsati se uráčili i mnozí jiní ušlechtilí páni. Myšlenky v knize zapsané i dobrá pověst jeho rozšířily se rychle po celém kraji českém a dodnes je zastaviti nikdo nedokázal. On sám pak je uctíván a na jeho počest, startuje dodnes závod Svojsíkův. Věz, čtenáři milý, že oblíbenou jeho činností byl zpěv a dokonce i se zpěvem vystupování veřejné. 21

22 Antonín benjamín Svojsík 22

23 Než bichle tato se skončí, zbývá pověděti něco o událostech natolik učarujících a lidech přešlechetných, že mají tu čest vybráni za patrony býti. Protož, milý čtenáři, laskavě přečti o nich ještě pár řádků, neb oni zasluhují toho více, než mnozí jiní. První přešlechetný erbovník jest Svatý Jiří z Kapadokie, patron všech skautů. Římský voják, jemuž ve století čtvrtém žíti souzeno bylo, převelice udatný byl. Známým jeho činem jest přemožení draka zákeřného, jež princeznu kyrénskou usmyslil si snísti a na vodě pro město také seděti. Protož bývá právě s pobitým drakem u nohou zobrazován. Protože zalíbení v Bohu nalezl, odmítl nechati pobíti další křesťany, kteří v té době hrubě stíháni byli. Za to, a protože se vzepřel vůli císařově, popraven byl stětím. Od těch dob uctíván jest jako svatý. 23

24 Druhým jest apoštol Pavel z Tarsu, patron veškerých roverů i rangers. Autor nejméně sedmi listů z biblického Nového zákona žil již na samém počátku našeho letopočtu. Je pravým šiřitelem víry křesťanské, kteroužto rozséval po rozlehlých krajinách. Právě za své misijnictví byl zajat dva roky vězněn a poté sám císař nakázal jej popraviti. Právě pro svou hrdinnou smrt a ještě hrdinnější život, začal jako svatý uctíván býti. Nespěchej, čtenáři milý do konce bichli dočísti, raděj poslyš o krásné dívčici, kterouž jest Alžběta Durinská, toliko patronka žabiček i světlušek. Královská panna ctnostná v době středověké žila a zemřela, za krátký život svůj však mnoho dobrot napáchala. Protože celý zůstatek svůj chudým a potřebnějším rozdala, o choré se starala a mnohé divutvorné skutky vykonala, odtud hned po smrti za svatou považována začala býti. 24

25 Již dobíráš se k cíli, milý čtenáři, teď vskutku posledním šlechetným jest František z Assisi, který jest za patrona všeckněch vlčat uznáván. Chudý mnich, jež jeden z prvních řádů založil, chodil po zemi mezi živými v době středověké. Krédy jeho životními láska, chudoba a pomoc bližnímu byli. Za to, a že celý život chříhu nepodlehnouti dokázal, za svatého považován jest. Věz, milý čtenáři, že všickni šlechetníci výše zmiňovaní za nejoblíbenější činění dobrých skutků si považují. 25

26 svatý Pavel svatý Jiří svatá Alžběta svatý František 26

27 27

28 Až ke konci dobral ses, čtenáři milý, vidím, že stačili ti na to síly, nynís o více moudřejší, než sis zvykal býti, už nemusíš se bát mezi mudrce jíti, sám jednou jistě psaní podobné sobě stvoříš, a památku mou tak věru poctíš, vždyť věz, že neradno tobě na vavřínech usnouti jest, rač, vydej se na tu nejdelší z cest, protože mistrem jen ten býti může, kdo tuto destu zdolati zmůže, kdo ví, že učit se musel včera i dnes. Velké Hydčice léta páně dvoutisícího jedenáctého 28

29 29