Jásající davy. Strhávání znaku pražského Magistrátu.

Transkript

1 1 OUVERTURA PROJEKCE KOMENTÁŘ (Záběry na severní stranu činžovních domů nad bývalou severozápadní drahou. Křižovatka U Bulhara. (Dnes a dříve.) Panorama Žižkova bez televizního vysílače. Rekonstruovaná podoba Sochy žižkovské svobody. Židovský hřbitov v Mahlerových sadech. Televizní vysílač. Panorama Žižkova s vysílačem.) (ZVUK: v podkresu zní zlověstně husitský chorál hraný na harmoniku, který postupně přejde v radostný motiv Tydlidáta se promění v plíživý motiv Cvočkáře Dandy.) Od nepaměti ční mohutné činžovní hradby Žižkova jako upomínka na tuto pravlast svobody a demokracie. Dávno tomu, co se nad křižovatkou U Bulhara vypínala Socha svobody, třímající pochodeň pokroku navzdory prohnilé evropské civilisaci. Odsunutá Magistrátem po znovupohlcení Žižkova Prahou až do Mahlerových sadů, kde se krčila u zdi starého židovského hřbitova, byla i tam trnem v oku velkopražským šovinistům a všem nepřátelům svobody. Nicméně, teprve komunistický režim vymazal tuto památku z tváře Žižkova tím, že ji brutálně přestavěl na televizní vysílač. Avšak i tak ční jako zdvižený prst, připomínající slavné dny Spojených států žižkovských.

2 2 PROJEKCE KOMENTÁŘ Jásající davy. Strhávání znaku pražského Magistrátu. Vyhlášení svobody tehdy provázel jásot Žižkovanů, strhávání znaků nenáviděného pražského Magistrátu. Ve všeobecné euforii přišel s byl radostně přijat i Zákon o prohibici. A tu přišel vrchní viktoriánský fanda pan Nebužel s ohromujícím návrhem. (Ke zdi jako na tribunu vystoupí pan Nebužel.) NEBUŽEL HLASY ZA ZDÍ Občané a mylordi, když už máme tu sochu Svobody, je nutné, abychom také zavedli prohibici. Na tekutý chléb nám nešahejte! Dolů s tím abstinentem! To ste Žižkovák, to ste, bohužel, pěknej Nebužel! A ť žije svoboda a pivo! NEBUŽEL Občané, jsem Žižkovák, a kdo je víc? S amozřejmě jsem nemínil zákaz piva a kontušovky, alébrž zákaz nápojů škodlivých a nehodných občana dbalého své cti a mužnosti, jako sodovek, limonád, citronád, grenadin, oranžád a podobných svinstev a zhoubných narkotik! (Za zdí jásot.) KOMENTÁŘ Do rána byl Žižkov poset střepy Zátkových lahví a obrovské bystřiny sodovky a limonád

3 3 valily se, šumíce a bublajíce, v pestrobarevných proudech k u Praze. Ale i tento obraz šťastné mladé republiky, vyzbrojené tak výborným zákonem, měl své ale. Mnozí domorodci, kteří na limonádu hleděli dosud jen s opovržením, pocítili náhlou touhu svlažit svá vyprahlá hrdla alespoň několika doušky zakázaného nápoje. Někteří konali nákladné výpravy za hranice Žižkova a hověli své abstinentské vášni u kiosků na Václavském náměstí. Ne dosti na tom. Pašování limonád a sodovek stalo se výnosným byznysem, z něhož zejména tyl gang všeho schopných desperádů pod velením arciknížete zla, bandity tisíce tváří, Al Kapouna. 1. NA ŽIŽKOVĚ ZAMLŽENO ZVUK: chmurná hudba (Vchází šéfinspektor Bublanina, z pytlíku zobe burské oříšky, hvízdá si technicky dokonale árii z Valkýry. S ním MUC Vacoun. Z mlhy se ozve.) MUC VACOUN Jeronýmova, Kostničák, Štítného STRÁŽNÍK ANDĚLÍČEK Kdo tam? NADSTR. TLAČBABA Stůj a řekni heslo. BUBLANINA Přátelé Žižkova...

4 4 MUC VACOUN TLAČBABA MUC VACOUN ANDĚLÍČEK TLAČBABA MUC VACOUN BUBLANINA ANDĚLÍČEK BUBLANINA ANDĚLÍČEK TLAČBABA MUC VACOUN ANDĚLÍČEK...a Franty Bidla. Odkudpak si to štrádujeme, co? Z píva... Nějak zpříma, pánové......heslo a dýchnout. (přiopile.) Přátelé Spojených států žižkovských......a Franty Bidla. (Začne zpívat Já jsem malá racajdička... nebo něco jiného.) Pan policejní rada Bublanina? Přesně tak, constable. Ráčej prominout. (Zahlásí se.) Strážník Andělíček. Kdo je to s vámi? MUC Vacoun? Přítel slavného zvěda? Spíš to, co z něho v téhle mlze zbylo. Nezloběj se, ale to víte, je to teď samý napětí a samá nejistota. Dřívejc člověk věděl na beton: hledá se lupič ten a ten, drobný postavy, má vodchlíplý uši a šlinc nad pravým okem a našinec si byl jistej, na čem je. Ale dneska? Ví někdo, jak vypadá Lojza Kápo? Ví někdo, kdo to vůbec je? Potkáš babku s ředkvičkama nebo čtyři děvčátka s kytičkama, ale není vyloučený, že je to třeba přestrojenej Kápo. Myslíš, že vidíš stín, kerej vrhá žižkovský

5 5 podsvětí na náš veřejnej život, a von je to zatím stín vod kandelábru. Jeden se bojí druhýho, poněvadž neví, esli je to von nebo někdo jinej za něho převlečenej, nebo jestli von sám není von, ale gangster za něho přestrojenej, a vůbec mi to připadá, jako že Žižkov není Žižkov, ale zakuklený jiný město, a lidi jsou všichni přestrojený za jiný lidi nebo jsou to přízraky, přestrojený za vopravdovský lidi. MUC VACOUN BUBLANINA Je něco shnilého ve Státě Žižkovském. Tak, blbouni, víme? Oči na šťopkách, děti. Odchod. (Strážníci zasalutují a odejdou.) BUBLANINA MUC VACOUN BUBLANINA (Nabízí buráky z pytlíku.) Vemou si burák, noc je chladná. Ne, děkuji, pane prefekte. Moje úcta, MUC Vacoun, a pozdravujou našeho žižkovského Sherlocka. (Odejdou každý jiným směrem.) (Jedna z kanálových mříží s e nadzdvihne a v kalném svitu pouliční lampy se s e zjeví hlava zločineckých rysů, s cigaretou přilepenou na spodním rtu, vyhlížejíc opatrně ze zejícího otvoru. O vteřinu později šlehne krátký blesk z druhého kanálu na opačné straně ulice, zarachotí výstřel a cigareta odlétne od úzkých rtů tajemného individua.) Mi-KOTA Proklatě.

6 6 (Bleskurychle střelí po jiné, neméně zavilé hlavě, jež vyhlížela z protějšího kanálu. Kule shodila prvnímu střelci klobouk.) (Ozve se táhlý hvizd píšťalky. Obě hlavy rychle zmizí a mříže zapadnou. Tma. Dusot služebních bot ztichlou ulicí a pískání doprovází STÍNOHRA běžících bobyů.)

7 7 2. NĚKDO TO RÁD VOSTRÝ Holírna mistra Mimry. PROJEKCE Nápis HOLIČ A FRISEUR, Mr. MIMRA (V holírně sedí pan Dařbože, obsluhován Mr. Mimrou, dále paní Tykačová alias Madame de Thebes pod kadeřnickou helmou, zabraná do četby okultního časopisu Telepat, a Libuška Klimáčková v natáčkách, čtoucí Kinorevue.) VELKOUZENÁŘ DAŘBOŽE(namydlený.) Slyšeli jste? MISTR MIMRA LIBUŠKA TYKAČOVÁ DAŘBOŽE To bude zas ňáká přestřelka těch kankstérů, pane Dařbože. (v natáčkách.) Bože! (v natáčkách.) Já to du vobčíhnout. Nechoděj tam, paní Tykačová, co když je to... (Všichni vyjeveně pohlížejí na kliku u dveří, jež se neslyšně pohnula. Dveře se zlehka pootevřou a do holírny se vbelhá vetchý staropensista, pan oficiál Tylínek, opíraje se o hůlku. Všichni si oddechnou ulehčením. Jen Libuška, v krajních rozpacích, rychle hodí přes natáčky ručník.) MIMRA TYLÍNEK Moje poklona, pane vrchní tajemníku. Neviděli nic? Nějaký střílení jsem slyšel. Doví, co se to zas bude dít.

8 8 DAŘBOŽE TYKAČOVÁ MIMRA D A Ř B O Ž E LIBUŠKA TYLÍNEK LIBUŠKA TYLÍNEK Sou to teď poměry. Todle je teda ta vytoužená a krvavě vybojovaná žižkovská svoboda! Poctívej živnostník, když chce dnes existovat, musí kromě daní platit horentní sumy gangsterům, aby mu neroztřískali krám. Zpropadená prohibice, to nám páni zákonodárci nadrobili pěknou věc. K vůli tomudle jsme krváceli v bitvě u Vackova/Chmelnice za neodvislost? Kvůli tomu jsme kladli svý životy na oltář vlasti při dobývání Židovských Pecí? (zpod osušky zaštká.) Libuško, dítě, vy zde? (Odhalí vzlykající Libušku.) (v slzách.) Ach, pane tajemníku, já se stydím. Chtěla jsem, abyste mě zítra ve vašem bureau viděl upravenu, ale takto... Nadto... (Rozpláče se.) Pane velkouzenáři, prosím jich, mají ohledy na city tohoto dítka. Vězte, že zde přítomná slečna Libuška Klimánková jest po přeslici pranetí samotného vojevody Rojši. (Všeobecné pohnutí mezi přítomnými.) DAŘBOŽE Toho domorodýho lumpa?

9 9 MIMRA TYKAČOVÁ DAŘBOŽE TYLÍNEK LIBUŠKA TYLÍNEK MIMRA Jakže, náčelníka hrdých horských kmenů a posledních obránců samostatnosti Židovských pecí? Jejichž hrdinný odpor v památné bitvě u Vackova nezlomila ani stonásobná přesila žižkovských legií, pane Dařbože, ale až nesnesitelná žízeň, když v nedaleké Sieglově restauraci došlo pivo. Podívaj, paní Tykačová, vlastně pardón, Madame de Thébes, radši se držejí svého mandlu a výkladu z karet, z ruky a snůch a nepouštěj se na tenkej led historickejch špekulací. Vážení, velice vás prosím, zanechte těch rozepří. Náš národ žižkovský muší bejt jednosvornej a vůbec... Achich, achich, moje slaboučké nervy všechno tohle střílení a hádání a vůbec tenhle veřejnej politickej život tak těžce snášejí. Já tak ještě posedět na lavičce v parku a krmit ptáčky zpěváčky. (Zvedne se a odchází.) Nechcete, pane tajemníku, abych... (Začne si sundávat natáčky.) (mezi dveřmi.) I nechte na hlavě, Libuško, nechte na hlavě, však se záhy uhlídáme. (Odejde.) (holí Dařbožeho.) Tahleta anekce Židovskejch Pecí, to byl vlastně historickej

10 10 omyl. Těch pár naftovejch pramenů, co se tam eventuálně najdou, nevyváží ani zdaleka oběti, jež nás stálo dobytí této hornaté země nad malešickými pláněmi. Ale přijít tak na to, kde je zakopaný bájný poklad horalů... Nevíte náhodou kde je, slečno Libuško? (Libuška vztáhne ruce před sebe věští ) DAŘBOŽE LIBUŠKA Libuško, co zříte? V ruksaku jej z obležení vynesl proradný komoří mého prastrýce. Po překročení hranic Spojených států žižkovských, v místě známém pod jménem Václavské náměstí, opustil svého pána Rojšu a pod záminkou hledání nocležny Alcron, zmizel s ním navždy v labyrintu pasáže Lucerna, zanechav vojvodu, přestrojeného za chudého pastevce, svému osudu. V naší rodině se traduje... (Zvenčí se ozve teskný ženský zpěv.) Bože, co to... TYKAČOVÁ (tísnivě.) To rozervanej duch Žižkovský Lilie lká z útrob Žižka Perku nad zhrzenou láskou a baží po pomstě. Říká se, že až bude na Žižkově nejhůř, Žižkovská hora se v plamenech otevře a ona vyjde soudit živý a mrtvý. (Dveře se rozrazí. Mimra se vyděsí a řízne Dařbožeho, ten zařve. Dámy následně

11 11 vyjeknou. Libuška se opět zakryje osuškou. Vchází vrchní komisař Bublanina v jedné ruce prostřelenou buřinku, browning v druhé.) DAŘBOŽE BUBLANINA MIMRA BUBLANINA Fuj, Mr. Bublanino, teda, pane policejní šéf, to jste nás vyděsil. Už jsme mysleli, že jde sám... (sardonicky.) Arcikníže zločinu, Veliký Al... či jak jinak ho ještě lidová fantazie nazývá? Nerad jsem vás zklamal, chci se zeptat, nevešel tudy nikdo... bez buřinky? (Ukáže buřinku.) Nikoliv, totiž naopak, odešel pan oficiál Tylínek, komisaři. (ironicky se zasměje.) Sypat ptáčkům jarabáčkům? (Přejde k Libušce skryté pod plachtou.) Kdopak se to tu skrývá? Pod plachetkou hnáty křivé? (Odkryje Libušku.) (V tu chvíli se za dveřmi ozve ryk harmoniky a rány do bubnu. Všichni sebou trhnou.) BUBLANINA DAŘBOŽE MIMRA Nebojte, slečno, ku pomoci vám již přichází Armáda spásy. Spas se kdo můžeš. zamiky, zamiky, pojďte rychle, utečeme zadem, už to nestihnem.

12 12 MARKÉTA ODÓLOVÁ (rázně vejde za zpěvu Již svatí jdou, za ní harmonikář a bubeník. Chrastí do taktu kasičkou. Zastaví se a pozdraví pozdravem Armády spásy, tj. zdvihne pravou ruku vzhůru s ukazováčkem směřujícím k nebi.) Alelujá! Poslední dnové se blíží, čiňte pokání, zachraňte své duše a přispějte na polévku a šat pro nuzné a potřebné. (Pohlédne Bublaninovi zpříma do očí. Nastaví mu kasičku.) Zanechte hříchu a prohlédněte jako já, následujte mne, dokud je čas. BUBLANINA (spustí osušku zpět na hlavu Libušky. Zastrčí zbraň, z kapsy vyjme minci a vhodí do kasičky. Odchází.) Tu máte, od daňových poplatníků. Odpusťte, slečno Markéto Odólová, povinnost volá, jsme na stopě zlosyna. (Odchází.) MARKÉTA ODÓLOVÁ Alelujá! Zlo je blíž, než myslíte, komisaři, neboť se ukrývá uvnitř každé duše. (Vybírá od zbylých, místo poděkování vyřkne Alelujá.) (Do dveří strčí hlavu kolportér.) KOLPORTÉR Zvláštní vydání Žižkovského Heraldu! Sensační zprávy! Lojza Kápo opět při práci! Byt náčelníka policie vyloupen!

13 13 DAŘBOŽE BUBLANINA (kupuje si noviny.) Jakže, váš byt, Mr. Bublanina? To jste pěkně namydlený. (Zlomyslně se směje.) Kletě, vylákal mne až na sám východní cíp Států, do Žerotínovy, aby mohl... (Kvapně odchází s novinami.) MARKÉTA ODÓLOVÁ Bazilišek o mnoha hlavách začasté zapomíná, že z jednoho těla pochází, praví Kniha napomínání, proto chraňte se mnohosti v duši i tělu svém a odvrzte, co sešlo na zcestí jako shnilý oud. Aleluja! (Zpívá.) TYLÍNEK (vchází.) Odpusťte zapomětlivému starci, achich ouvej, nechal jsem si tu hůlčičku. MARKÉTA ODÓLOVÁ (nastaví Tylínkovi kasičku.) Proto se pokejte a truste dobro. TYLÍNEK Jejda, peněz u sebe nemám, ale třeba přijde vhod trocha semence... (Sype do kasičky zrní.) MARKÉTA ODÓLOVÁ Aleluja! Vězte, kdo své sémě seje ve zlém, sklízí toliko koukol. Aleluja! (Pozdraví pozdravem AS a za zpěvu, doprovázeném hudbou, odchází.) (Za dveřmi je opět slyšet dusot služebních bot.) STÍNOHRA ukazuje oddíl bobyů, běžící tentokrát opačným směrem.)

14 14 TYKAČOVÁ TYLÍNEK MIMRA DAŘBOŽE TYLÍNEK LIBUŠKA TYLÍNEK DAŘBOŽE TYKAČOVÁ MIMRA Kdepak, toho nechytěj, na toho jsou kraťasové. Al Kápo je všude a nikde. Možná, že je teď zrovna mezi náma, že jo pane Tylínek. Možná, že je to tuhle Mr. Mimra. Vašnosta ráčí šprýmovat. Inu, nedivil bych se, před chvílí jste mě málem podřízl. I propána, vždyť já musím ještě na Volšana krmit sýkorky. Jen aby se vám nic nepřihodilo, buďte na sebe opatrný, pane tajemníku. (pohladí Libušku po tváři.) To snad né, co by si vzali gangstéři na ubohým staropensistovi... (Odchází.) já už abych taky šel, mají přivést telecí Já taky musím jít. A zase nezaplatili. 3. LOUPEŽ NA HUSOVÁ SQUARE (Franta Bidlo, král žižkovských detektivů, odloživ noviny, sedí a pokuřuje z lulky, zatímco mu MUC Vacoun vyměňuje mokrý hadr na hlavě.) MUC VACOUN Mistr myslí.

15 15 FRANTA BIDLO Loupež na Husová Square je pozoruhodná tím, že se z bytu prefektova nic neztratilo, ačkoli skříně i pokladny byly vypáčeny. Toť neklamným důkazem, že L o j z a K á p o hledá věc nesmírné ceny a důležitosti. Po jaké kořisti Veliký Lojza pase? Jest to, drahý Vacoune, případ hodný mé pověsti a čekám toliko na oficiální pozvání naší slavné policie. (Zazvoní telefon) Vím, oč jde, sire, a hned jsem u vás. (Vyjme lupu, sveze se po zábradlí a rázem se octne v bytě Bublaninově. Náčelník a asi pár strážníků pozorují Bidla při pátrání. Bublanina zobe buráky.) BUBLANINA FRANTA BIDLO PROJEKCE FRANTA BIDLO Pane Bidlo? Jste tam? Né, že bychom vaši pomoc potřebovali Podle tvaru papilárních rýh a jejich počtu zde pracovala kompletní Kapounova banda: Ferda Padavka, Eman Sardel, Láda Gorilka, Zbodnutý Čuně, Venca Černý a další známé firmy. (Výklad může být doplněn PROJEKCÍ daktyloskopických otisků a jim příslušejících tváří zloduchů.) Zdá se, že věnovali zvláštní pozornost knihovně. Nevím dosud, co tam hledali, ale je velmi pravděnepodobno, že by lupiči náleželi mezi vášnivé bibliofily. Dále jsem nalezl tuto závažnou stopu. Leželo to pod pohovkou, kam

16 16 se snad žádný z vašich pánů detektivů nemohl pro otylost dostat. (Slavný stopař vyňal z kapsy útržek papíru, popsaný nějakými výpočty, na jehož okraji byla veliká rudá skvrna.) BUBLANINA BIDLO BUBLANINA BIDLO BUBLANINA BIDLO BUBLANINA (s nádechem ironie.) Skvrna od krve! Gratuluji, Mistře! Toť vskutku důležitá stopa. (Směje se.) Důležitější, než si můžete představit. Je to stopa k novému a daleko ohavnějšímu zločinu, než je ten, kterým se právě zabýváme. Budu potřebovat pomoc. (Vytrhne ze zápisníku čtvrtku papíru, načrtne na ni několik slov a s výmluvným pohledem ji odevzdá náčelníkovi.) (Roztřeseně.) Vy povoláváte na pomoc Cliftona? Zajisté, neboť to není skvrna od krve... Spravedlivé nebe! Nýbrž od malinové limonády. Nééé. (Chvíle zděšení mezi policisty.) (Tma.) PROJEKCE >>mrs. bessie puskvorcova - vsetaty - stop - potrebuji cliftona stop - prijdu mu naproti I0.45 stop frank stop<<

17 17 4. ŠPATNÉ ZPRÁVY PRO ŽLUTOU BESTII (Podezřelý muž prochází křivolakými přístavními uličkami, přehoupnuv se přes nízkou, oprýskanou zeď, nadzdvihne víko kanálu a zmizí v podzemí. Scéna se změní v přístavní krčmu s několika zchátralými individui, zabranými v karty a známou zločineckou hru, zvanou maso. Zpustlíci upřeli na příchozího tázavé zraky.) HARMMONIKÁŘ Co děláš, vždyť vyhráváš! VENCA JEDNOOČKO Haló, Ferenc, co je s Cliftonem? (Hrubý smích ostatních.) FERENC (ledově) Clifton přijel v jedenáct deset š a n g h á j s k ý m e x p r e s e m živ a zdráv na Severní nádraží. VENCA JEDNOOČKO Mluv vodorovně, Ferenc! Zfoukli jsme to all right poblíž Bajkalského jezera mezi Alibabou a Podbabou. Čistá a nehlučná práce. Teďko měla bejt z orientálního expresu melasa. FERENC PROJEKCE Pusťte si zprávy, saláti. (Muž v želuniformě vlakvedoucího hovoří na kameru.) VLAKVEDOUCÍ (nahrávka) Asi půl míle za Bajkalem počal na sebe hlučně upozorňovat, a když mu nebyla věnována pozornost, pověsil se na

18 18 záchrannou brzdu, a tak zastavil expres. Shledalo se pak, že přes koleje leží kladina zdéli asi 16 železničních loktů, postačitelná k vyšinutí rychlíku. Šlo o zločinný útok. FERENC Kdo to oznámí šéfovi? VENCA JEDNOOČKO Ó, né! Žaludská píďa de k šéfovi. (Jsou rozdány karty. Aniž řekl slovo odmluvy, z v e d l se vylosovaný Šišoun. Jednoočko mu beze slova stiskl ruku. Zajde do dveří.) PROJEKCE (Otvírají se dveře s nápisem: HARRY MI-KOTA, ŽLUTÁ BESTIE Vstup jen ve věcech úředních) (Po chvíli ticha ozve se fistulové ječení žlutého skřeta. Zbylí ničemové tiše povstanou a smeknou.) MI-KOTA VENCA PROJEKCE KOMENTÁŘ Banzai! Zpropadený pes! (Různé psí skeče a ráce.) Vskutku, Clifton b y l psem hodným svého velitele. Pocházel ze starobylého rodu žižkovských teriérů. Jeho rodiče se vyznamenali za Veliké revoluce, vnikajíce do nejodlehlejších žižkovských uliček s košíkem plným kyselých okurek a slanečků na krku a jimi křísili k životu ležící tu úplně zmožené bojovníky. Začal tím, že hlídal policistům na strážnici svačinu detektivů, dosáhl vrcholu

19 19 svých tužeb a stal se tělesným psem Franty Bidla, žižkovského Holmese. Vystupovali v nesčetných mistrných převlecích, od sulcovitého pinče v náručí nevrlé dámy až po bezdomoveckou dvojici chodící žebrotou. Nejraději však pracovali oba samostatně, hrajíce si při tom báječně do ruky. Tak dovedl Clifton podle potřeby poplašit koně, vylekat starou dámu, rozbrečet dítě v kočárku nebo vyvolat řádnou psí rvačku, aby jeho pán v nastalém zmatku a shonu mohl konat své detektivní pozorování. 5. ŽIŽKOVSKÝ SHERLOCK HOLMES U Franty Bidla (Franta Bidlo, sedí, začten do Nerudovy básně Ve lví stopě) FRANTA BIDLO Vždyť i v ta šerá vlků našich hejna se zabořila plachá bázeň stejná, ač věčný hlad je rve a krvežízeň mučí, ke skále tlačí se a jenom psovsky skučí. (Ozve se zakňučení a posléze zaštěkání. Franta vstane a nepřestávaje přednášet, jde otevřít.) Jak na poušti, kde lev si lehl polem, po širých Čechách teskno dýše kolem. Jen jednou krajem tím šel národ lev, jen jednou, před dávnem hřměl jeho řev...

20 20 Cliftone! Good morning! (Do náruče mu skočí Clifton, který v hubě svírá jakýsi papír.) Nu, starý brachu, jakou kořist přinášíš? (Začte se do papíru.) Pozoruhodné! FRANTA BIDLO MUC VACOUN FRANTA BIDLO MUC VACOUN FRANTA BIDLO Holá, Vacoune, nevíte snad, jaké množství semence zkonsumuje normální opeřenec za den? Podle současného stavu vědy postačí úplně 42 gramů k výživě velmi náročného vrabce, eventuálně dvou plnotučných sýkorek. Very well! Kolik exemplářů vámi uvedeného ptactva obývá náš stát? Poslední statistika uvádí na deset tisíc drobných obyvatel z říše ptačí včetně kanárků a malých druhů papoušků. Znamenitě! Zkuste mi vypočítat, kolik ptáčků zpěváčků by nasytilo toto množství semence. (Vacoun začne počítat trojčlenky.) 6. AL KAPOUN, KRÁL ŽIŽKOVSKÉHO PODSVĚTÍ V sodovkovém doupěti Al Kapounově (Mdlé, opiové ticho. Za pultem tluče surově špačky maličký, potměšilý krčmář, v jehož úskočných prasečích očkách dřímají netušené možnosti zla. Zamazaný povaleč v rozbitém

21 21 svetru přejde klátivou chůzí nálevnu, cosi pošeptá krčmářovi a zmizí v podzemí. ) PROJEKCE: Al Kapoun vstupuje do dveří, na nichž, když se za ním zavřou, je transparent I. MEZI NÁRODNÍ Sodovkové doupě Dítkám a detektivům vstup zapovězen. Členové a jimi uvedení hosté odložtež své převleky v šatně. Šéf: Chef: Chief: Chiefo: Al. Kapoun (Vzápětí se objeví na scéně dokonale oblečen jako gentleman. V místnosti, v níž se ocitl, sedí skupina policejními obušky ošlehaných banditů. Povstanou, Al Kapoun si vsadí monokl a posadí se.) EMAN SARDEL KÁPO ZBODNUTÝ ČUNĚ KÁPO ČUNĚ KÁPO (pozdraví obřadně) Tě noha, Lojzo! Tak co je? Přijel Clifton. Bidlo na něj čekal na Severním nádraží a pak se smrskli jako průvan. To je dojemný, co dál? Dál nic. Nařídil jsem, abyste vysmejčili bejvák vrchního lapiducha a přinesli Štorchův snář z roku Ptám se, kde ten snář je? Já ten snář tady nevidím.

22 22 FERDA PADAVKA EMAN SARDEL KÁPO LÁDA GORILKA KÁPO EMAN SARDEL KÁPO Von tam nebyl. Hele, Lojzo, vono je to už blbý. Vo pořádnej melouch našinec nezavadí a jen se furt hrabem v těch bibliotékách. A dyž už se s tím máme svinit, proč lezem zrovna k policejnímu veleknězovi a štvem na sebe všecky čadily a chlupatý? To bys nám měl laskavě vobjasnit, mě by to moc bavilo. Von má Ferda pravdu, měl bys, Lojzo, vyplivnout, vo co vlastně de. Krom tý sodovky se kšefty nehejbaj. Dyk nejsme žádný máci nebo kořeni, ale řádně vorganizovaný gangsteři. Tak tě ménem tlupy žádám, abys hodil do placu ňáký to vobjasnění. Tak teda, de vo to nalízt klíč k týhle záhadě. (Z azbestových podvlékaček vyjme list papíru v průhledných deskách.) Co je to, prosím, za sajrajt? To je lejstro. Jaký lejstro? Popsaný. (Vydechne.) Popsaný takovejma všelijakejma zdánlivejma nesmyslama a záhadama. Ale ten, kdo ty popleteniny rozluští, ten se bude hrabat ve zlatě, v kupách drahejch kamenů a tlustejch svazcích bankocetlí. My všichni budeme moct nechat naší špinavý lupičský dřiny a odstěhovat se na Riviéru do Senohrab, k vedení zahálčivýho života.

23 23 ZBODNUTÝ ČUNĚ KÁPO MI-KOTA A kde ten šperhák máme hledat? Ve Štorchově snáři z roku Ten snář se vyskytuje ve dvou exemplářích. Jeden maj' v žižkovský universitní knihovně. Vypůjčil jsem si ho, ale pak jsem shledal, že nejni úplnej. Tocevi, že scházel právě ten list, na kerým nám záleží, stránka 66. Zbejvá nám tedy ten druhej exemplář a já po něm pasu už několik měsíců. Stopa vedla k vrchnímu bachaři; a poněvadž tam už zas nejni, jsme v loji a bude se pátrat dál. Najít ho musíme za každou cenu. Ale to eště není všecko. Chybí druhá půlka lejstra, já vím, kdo ji má, ale to je ostatně vedlejší. Tu šilhavou vopici, která u sebe chová druhou půlku lejstra, dostanu, kdy se mi zachce." (Promluvil úlisným sopránkem neviditelný muž.) Tuto námahu vám mohu ušetřit, blahorodí. (V rukou banditů se rázem zaleskly pistole, nože a zabijáky.) Zarmucujete mne, velectění gentlemanové, žádám vás zdvořile, abyste položili ručičky dolů, nahoru! Jinak, k mému velikému hoři, zahovoří můj revolver pohřební píseň této vážené společnosti.

24 24 (Skřípajíce zuby, uposlechli bandité výzvy neviditelného nepřítele.) MI-KOTA Ručky račte laskavě zvednout. KÁPO Mi-Kota! l. MI-KOTA Šilhavá opice se klaní mocnému králi podzemí. (Ruka Lojzova se pohnula a hadovitým pohybem se sunula k náčrtku, leč v tu chvíli se dvojsečná malajská dýka zabodla do papíru, kmitajíc a vydávajíc komorní "á", aniž při tom žlutokožec vyndal ruce z kapes.) KÁPO MI-KOTA Je nám příjemno, Master, zříti ve svém středu vaši milou, žloutkovou tvář. Přál jste si snad něco? Oh, maličkost, kousíček papíru, dovolíte-li. (Japončík se sehnul s rychlostí houbaře spatřivšího hříbek, a uchopiv listinu, odskočil jako ocelové pero po hlavě do stoky; téměř současně se vymrštil Lojza ze židle a běží za ním. Ferda hodí do kanálu odjištěný granát, který vybuchne a následně vyletí z kanálu kus oblečení MI-KOTY.) KÁPO MI-KOTA Co čumíte, za ním! (Z hloubi stoky.) Díky, mešůrs, za slavnostní rozloučení. KÁPO a GANKSTÉŘI 1, 2, 3 (nahrávka výbuchu granátu)

25 25 (Lupiči se rozkaceně vrhnou na jeho kabát. Vypadne pár papírů, Lojza jeden zdvihne, zachechtá se pekelnicky.) KÁPO (Řve do otvoru za Japončíkem.) Pán si tu ráčil zapomenout kabátek, pán si ho může vyzvednout v šatně. Pán tu má různý cenný papíry. (Ozve se vzdálené, vzteklé kvičení žlutokožcovo, podobné hlasu zabíjeného prasátka.) KÁPO MI-KOTA O jednu půlku lejstra jsme sice přišli, gentlemani, zato nám byla promptně dodána Kung-fu expresem ta druhá. Do hajzlu. 8. ANAMNÉZA ŽIŽKOVSKÉHO ZLOČINU Policejní brífink (Objeví se Bublanina před projekčním plátnem.) BIDLO PROJEKCE BIDLO Pánové, předmětem dnešního briefingu jsou profily dvou arcilotrů zdejšího podsvětí. Jejich dopadení jest prioritou bezpečnostních zájmů Spojených států žižkovských. (Tvář Mi-Kotova v několika provedeních.) (vysouvá MI-KOTU z kanálu) Prvním je Harry Mi-Kota, populární Žlutá bestie. Na dráhu zločinu vstoupil co malý, ale zralý hošík

26 26 v doupatech ve Frisku, New Yorku a konečně v Chicagu, dokud nepřišla éra Čermákova a on musel prchat před tvrdou českou pěstí. (Potlesk. Eventuálně výkřiky Hip-hip, Čermák! ) (komentuje Vacounovi a přitom se převléká za ženu.) Prchaje Tichým oceánem z dosahu americké policie, padl do rukou čínských pirátů, kteří jej dovlekli před svého velitele. Byla to Li-Li- Ping-Pong, královna čínských pirátů. Žena, jež ovládala Žluté moře silou své vůle, půvabem svých očí a krutostí své povahy! Lili pohlédla na malého Japa a zkušeným zrakem přečetla v jeho očích vyznání lásky. Tak začala jejich láska. (Mezitím je vyprávěné předváděno na jevišti.) LI-LI MI-KOTA LI-LI Vezmeme roha, můj milý Miki. Dostala jsem zprávy, že chicagští fízlové jsou ti v patách. A kam si to pohasíme, Li-li? Do Spojených států žižkovských, můj drahý. Je to země, kde jsem prožila dobu dětských her a malin nezralých a kde jsou pochováni moji předkové. Každej jednou zatouží po svý domovině a já ráda zaměním žluté vody Jangc'-tiangu za zelenofialové vody Botiče. A pro tebe je Žižkov zemí zaslíbenou. Slyšel jsi zajisté o muži, zvaném Lojza Kápo, o králi žižkovských gangsterů?

27 27 MI-KOTA LILI FRANTA BIDLO Kdo by neslyšel o Velikém Kapounovi! Babi, sorry. Tak se také stalo. Zatímco Li-li, známá ve své původní vlasti pod jménem "Žižkovská Lilie", rozptylovala se ruinováním žižkovských šlechticů... (pokračuje v presentaci.)...mi-kota, poté, co se záhadně objevil na Žižkově, byl, coby kvalifikovaný odborník s americkou praxí, přijat do bandy Lojzy Kápa jako přednosta sodovkového oddělení s pevným platem pod pensí. FRANTA BIDLO (komentuje z publika Vacounovi.) (Mi-Kota s Lili sedí za zídkou a milostně se škádlí v zahradní restauraci. Před zídkou Lojza Kápo s Emanem Sardelí a Zbodnutým Čunětem popíjejí pivo. Kápo louská buráky. Lili vylije na hlavu Mi- Kotovu pivo. Oba se smějí.) KÁPO EMAN KÁPO Originál vejtržnice, de fajn k tělu. Byla by to bezvadná pani šéfová. Si myslím, ale toho žlutýho záprtka musím dát do placu, aby se mi stále nepletl pod nohy. Povídám, Emane, až se pojede vocaď, vemete si ho ty a tady Zbodnutý Čuně do parády, ale žádnej zbytečnej randál. (Lojza odejde, setmí se, oba zločinci se nakloní za zídku, kde je vidět Japův klímající zátylek.)

28 28 EMAN ZBODNUTÝ ČUNĚ Je sežranej jak dobytek. (Dvě kudly se zablesknou v rukou gangsterů, a vzápětí padají přes zídku dvě věci žlutá hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.) Je úplně tuhej. (Jinde vystoupí Kápo, Eman mu gestem naznačí, že věc je vyřízena.) KÁPO MI-KOTA Byl to dobrej kluk. Tady máte šek na sto cejnů, a teď chci mít pokoj. (Vytáhne z kapsy lejstro a studuje je. Vtom výkřik a Eman Sardel padá v mdlobách k zemi. Vchází Mi-Kota.) To koukáš, pacholku, jaké překvápko pro pana šéfa uchystal v úctě oddaný Mi-Kota. (Lojza ustupuje za stůl, ale v tu chvíli si uvědomí, že cenný papyrus zůstal na stole, chňapne po něm, ale Mi-Kota též. Krátká tahanice - a papír je na dvě poloviny, ovšem každá v rukách toho druhého. Mi-Kota prchá.) Banzai! FRANTA BIDLO (Vstává z místa v publiku, společně s Vacounem.) Tak došlo k rozdělení plánku. Den po hromadném nedělním výletě gangsterských korporací byla poblíž výletní restaurace na Vackově nalezena vosková figurína, s velmi surově oddělenou hlavou. Tuto záhadu se policejním orgánům pochopitelně nepodařilo dodnes objasnit.

29 29 Podivné však je, že od té chvíle kdosi řádil po Žižkově, přepadával banky a směnárny, pletl se do Kápových podniků, přepadával jeho sodovkové transporty, přebíral mu zákazníky. (Ferda Padavka vynoří se z kanálu a podává bednu s limonádami Lojzovi.) FERDA PADAVKA KÁPO FERDA KÁPO VACOUN BIDLO Tady je těch deset beden malinovky, šéfe. Ale nějak se mi nezdaj. (otevře zkušeným pohybem láhev a lokne si. Vzápětí vyprskne obsah úst na Ferdu. Ten setře dlaní s tváře limču a čichne k ní.) Malinovka denaturovaná slivkami ze smíchovského pivovaru! Kdo to mohl bejt? Tohle si vodneseš, ty Žlutá bestie! (k Bidlovi) Jak tohle všechno víte, Franku? Cherchez la femme, milý Vacoune. Zničehožnic vypukla vojna mezi gangstery, boj mezi dvěma konkurenčními bandami. Přestřelky, přepadávání, dokonce vzájemné nadávání a podobné hrůzy byly teď na Žižkově na denním pořádku. VACOUN FRANT A BIDLO Ale proč? To vše pro vnady jediné ženy, Žižkovské Lilie, milý Vacoune. Tuto ďábelskou krásku životem vedla láska, vzkvétající dvěma květy, dvěma bandity, dvěma králi Podsvětí, dvěma strašlivými kohouty na příšerném smetišti.

30 30 VACOUN Aha, geniální. (Ze skříně vyjde druhou stranou Žižkovská Lilie.) 7. KOULE MI-KOTY (Mi-Kota vpadne tajným vchodem do komnaty zařízené v japonském stylu. Japonská hudba.) MI-KOTA ČÍNSKÝ SLUHA MI-KOTA Toho bohdá nebude, aby japonský samuraj z boje utíkal před prašivým bělochem, odvěkým katanem všeho Mongolstva! Ó budha, ó budha. Li-bo-čaj? (Obléká ho do kimona.) Dej-mipo-koj! (Sluha odhopká. Mi-Kota sáhne po křišťálové kouli. Přetře ji, zamumlá japonské zaříkávání.) Čury-mury-fuk. Kdejemůj-arci-sok... (Koule mu vypadne z ruky.) (Z mlžného oparu se vynoří oficiál Tylínek, an sype ptáčkům.) PROJEKCE TYLÍNEK LIBUŠKA Sekretariát spolku SYPEJTE PTÁČKŮM Milodary račtež odevzdati v kanceláři v prvém poschodí Oh, vy švitorky, vy moji malí poustevníčkové, ťuť, ťuť! (vchází do dveří s nápisem.) Dobré jitro, pane tajemníku, přeji.

31 31 TYLÍNEK LIBUŠKA TYLÍNEK MI-KOTA TYLÍNEK MI-KOTA Dobrý den, až na věky, dobrý den, Libuško. Již do bureau? Ano, musím napsat tu novou objednávku na semenec. Vy jste tak pilná. (Libuška zajde.) Vypadni, dědku vilná, plesnivá! Tebe nechci! (Tře kouli.) Čury-mury-fuk. Kde-jemůj-sok... Clifton? (Zjeví se opět Tylínek, začnou se kolem něj lísat pejskové, nejvehementněji Clifton.) Jen strpení, hafínkové, strýček vám přinesl kostičky, papejte, pejsánkové. (Zatímco Tylínek rozdává kostičky, Clifton proklouzne do spolkových dveří, vzápětí se vynoří s nám již známým papírem a běží pryč.) Ho-ho. Čokl-ne-nažraná. Spo-kojíse-i mastným pa-pí-rem. (Tře kouli.) Čury-mury-fuk. Kde-jemůj-sok... Bidló? Vypadni, Bidló. (Objeví se Bidlo s Vacounem pokračování scény 6.) FRANTA BIDLO MUC VACOUN Už to máte, milý Vacoune? Ještě chvilku. (Clifton cosi vyčůrává na zeď.)