Zpěvník La Venta 2010

Transkript

1 Zpěvník La Venta 2010

2 Obsah Bedna od whisky... 3 Bezejmenná arpe diem... 3 olorado... 4 Černobílý svět... 4 itrónky... 4 ajána... 5 ej mi víc své lásky... 5 iego... 5 ívám se dívám... 6 okud se zpívá... 7 žamore... 7 žungle... 7 Frankie louhán... 8 Hlídač kráv... 8 Hlupáku najdu tě... 8 Hrobař... 9 Jasná zpráva... 9 Je jaký je... 9 Jednou mi fotr povídá Kdo vchází do tvých snů, má lásko Kometa Kutil Lásko Malagelo Malování Mašinka Mladičká básnířka Moderní devče Na ptáky jsme krátký Nad stádem koní Neopatrný křeček Ovečka - Bláznova ukolébavka Písek Po schodoch Podvod Pohoda Pověste ho vejš Proklatej vůz První polibek signální Rosa na kolejích Růže z Texasu Severní vítr Skřítci Slavíci z Madridu Stánky Šenkýřka Trezor Tisíc mil Tři čuníci Tři kříže Už to nenapravím Valčíček Zrcadlo Zatímco se koupeš... 24

3 Bedna od whisky (Wanastowi Vjecy) 7 1. neska mi už fóry ňák nejdou přes pysky stojím s dlouhou kravatou na bedně od whisky stojím s dlouhým obojkem jak stájovej pinč tu kravatu co nisím mi navlík soudce Linč Tak kopni do tý bedny ať panstvo nečeká jsou dlouhý schodý do nebe a štreka daleká do nebeskýho báru ja sucho v krku mám tak kopni do tý bedny ať na cestu se dám 2 Mít tak všechny bedny od whisky vypitý postavil bych malej dům na louce ukrytý postavil bych malej dům a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben 3. Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl prát nemusel jsi dneska na týdle bedně stát moh jsi někde v suchu tu svojí whisky pít a nemusel jsi hochu na krku laso mít 4 ž kopneš do tý bedny jak se to děláva do krku mi zústane jen dírka mrňavá jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok má to smutnej konec a whisky ani lok Bezejmenná (Keks /Štěpán Kojan) Fmaj Jsi jen jednoduchá a voníš vesnicí Fmaj nic tě nerozhází, jsi dívka tajně snící. Jen jedny boty máš, o druhý nestojíš a ty se nebojíš, že se mi nelíbíš. Hmi 7 Víš, ty jsi z jinýho světa, víš, stačí ti jen pouhá věta, 7 víš, stačí ti místo drahejch dárků. Hmi 7 Víš, to je fakt zajímavý, víš, že tě to se mnou baví, víš, snad je to tím, že tě mám rád. My spolu chodíme a za ruce se vodíme, když nejsem střízlivej domů mi cestu ukážeš. celou vejplatu, celou projíme a pak stačí nám jen, když se spolu vyspíme. Třeba jednou přijde den, kdy se spolu rozejdem, možná nám to nějakej ideál překazí. Pak jenom vzpomínej, pak jenom vzpomínej, pak jenom vzpomínej a nikomu nepovídej arpe diem (Vlasta Redl) mi Nadešel asi poslední den, mi podívej celá planeta blázní mi a já neuroním ani slzu pro ni, jenom zamknu dům. mi Půjdu po kolejích až na konečnou, mi hle jak mám krok vojenský rázný mi a nezastavím ani na červenou, natruc předpisům. Tak tady mně máš, dnes můžeš říkat klidně co chceš. Zbylo tak málo slov, tak málo vět co nelžou. Tak už nebudeme hrát na román, šetři nikdo nás nenatáčí. Je poslední den a zbyla nám jen, miska cukroví. ť všechny hospody dnes doženou plán, ať svět z posledního pije a tančí. Já nebudu pít nechám naplno znít, ~3~

4 v hlavě všechno co mám. Žádny slib z těch co jsem ti dal, nejde vyplnit a nejde vzít zpátky. Tak ať točí se svět mladší o deset let, na desce Jethro Tull. ť platí aspoň dnes co dřív jsem jen lhal, arpe diem život je krátký. V tvých očích je klid a nemám chuť snít co by bylo dál. olorado (Kabát) 1. Táta vždycky říkal: hochu, žádný strachy, jseš kovboj v oloradu, můžeš krávy pást, já radši utratil jsem psa a všechny prachy, do srdce vropy já vodjel v klidu krást. 2. Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý tam kolem krku místní Indiáni maj, a ty, co nemakaj, tak jsou nejvíc bohatý, musím se pohnout, dokaváď tam rozdávaj. Z Billa na Nováka změním si svý jméno, a až tu malou zemi celou rozkradem, rozkradem!, mi tak se vrátím ve svý rodný olorado, o tý zlatý žíle řeknu doma všem. 3. Tam kradou všichni, co blízko vokolo bydlej, šerif se na ně jenom hezky usmívá, kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej, házej mu kosti za to, že se nedívá. 4. Místo krav tam, nelžu vám, prej pasou holky, a když jim nezaplatíš, vyrazej ti dech, ale s IQ to tam nebude tak horký, místo na koních tam jezděj v medvědech. ~4~ + a o tý zlatý žíle řeknu doma všem... Černobílý svět mi jsme loutky bez nití já i všech patnáct druhů mých bez smrti bez žití mi bloumáme tupě po polích mi B černá a bílá je mi osm kroků tam a osm sem B frontová linie mi na věky proti sobě jdem mi F stojí tu opodál B F mi náš domnělý to nepřítel i když jsem černý král nejsem svých figur velitel vždy první na tahu jsem ten kdo bitvu rozpoutá ač nemá odvahu býlí a nešťastný jsem král přestal jsem počítat kolikrát jsem padnul a zas vstal kolikrát dostal mat útočil nebo utíkal jsme jenom figury ať král či pěšák beze jména a hraní na vojáky je vaše lidská doména itrónky F F V jedné mořské úžině, ztroskotal parník na mělčině, F jen tři malé citrónky zůstaly na hladině. F Rybaroba, rybaroba, rybaroba ču-ču (3x), zůstaly na hladině. Jeden povídá: Přátelé, netvařte se tak kysele, vždyť je to přece veselé, když nám patří moře celé. bylo by to krásné, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není. Zatímco se koupeš, umýváš si záda, svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá, a až budeš stát na prahu všechny peníze dal bych za odvahu. mi 7 mi 7 + zatímco se koupeš, zatímco se koupeš SLOVNSKÁ VRZI Zatialčo sa kúpeš, umývaš si chrbát, na najväčšiu lúpež vo mne sa šporí, tak, ako sa dávaš vode, zoberiem si ta já, já zlodej. Už v tom vážno plavem, za múrom z umakartu, pijem druhú kávu a fajčiam tretiu spartu, a za veľmi tenkým múrom, počujem, ako sa mydlíš penou. Neháj vodu vodou, len nech si kl udno tečie, chápaj, že túha je túha a čas sa pomalu vlečie, cigarieta hasne, káva stydne, krv sa pení, ó ó bolo by to krásne, keby srdca bolo kľudné, ale ono nie je, jé, jé. Zatialčo sa kúpeš, umývaš si chrbát, svet sa so mnou húpa, všetko mi z rúk padá, a keď budeš stáť na prahu, všetky peniaze dal by som za odvahu. Nehaj... zatialčo sa kúpeš, zatialčo sa kúpeš. ~25~

5 F námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána, F láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd, F /H které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest. / F F Láska je jako večernice plující noční oblohou, F náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou, /H / F mrtví milovat nemohou... Zrcadlo (Petr Muk), Na svůj obraz se dívám, soudím, že ránu mám, píseň o tváři zpívám a jak se tak dívám, už se nepoznám. F Ja-a-a-a už dvanáct dní svůj obraz nevšední, ~24~ F Sledují po ránu, stojí to za, no za ránu.,,,, Tap tap Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám, chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám. a-á-ám si kafe do jedu a klapky na očí, a nohy do ledu, snad se to no, no otočí. Inzerát: Najmu muže, raději několik s vlastním krompáčem Značka: Střepy přinášejí štěstí.. Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám, chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám. Ja-á-á-á sním doma o tváři, co dívkam zazáří, a nechci zrcadlo, teď mě to po, no popadlo. Zatímco se koupeš (Jaromír Nohavica) Zatímco se koupeš, umýváš si záda, F 7 na největší loupež ve mně se střádá, Fdim tak, jako se dáváš vodě, sdim 7 vezmu si tě já, já - zloděj. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu piju druhou kávu a kouřím třetí spartu a za velmi tenkou stěnou slyším, jak se mydlíš pěnou. F Nechej vodu vodou, jen ať si klidně teče, mi F chápej, že touha je touha a čas se pomalu vleče, mi F cigareta hasne, káva stydne, krev se pění, mi F Rybaroba Tak tři citrónky pluly dál, jeden jim k tomu na kytaru hrál, tak tři citrónky dopluly až na ostrov korálový. Rybaroba Tam žila příšera ohyzná, byla to mořská babizna. Ta snědla citrónky i s kůrou, tak skončila baladu mou. Rybaroba ajána (Petr Kotvald /Stanislav Hložek /Paul nka / Zdeněk Borovec) mi 7 1. Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá, ona ale potají jediného v mysli má, na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál, krásná, bláhová ajána. 2. Ten, kdo klid jí navždy vzal, odešel si bůh ví kam, ajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných mi 7 7 krásná, bláhová ajána. mi 7 *: Srdce, které zastesklo si, s úsměvem teď žal svůj nosí, mi 7 stále čeká, čeká dál, o-o, o-o, o-o-o-o-o-o-oo-o. 3. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout, Navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid, mi 7 mi 7 krásná, bláhová ajána. ej mi víc své lásky (Olympic /Petr Janda /Pavel hrastina) mi 1. Vymyslel jsem spoustu nápadů, aů, ~5~ mi H7 co podporujou hloupou náladu, aů, mi hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu, mi H7 mi v noci chodit strašit do hradu. 2. ám si dvoje housle pod bradu, aů, v bílé plachtě chodím pozadu, aů, úplně melancholicky s citem pro věc, jako vždycky, vyrábím tu hradní záhadu. H7 Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc, mi 7 má drahá, dej mi víc své lásky, aů, H7 já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, mi H7 já chci jen pohladit tvé vlásky, aů. 3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů, mi dokonale zvednul náladu, aů, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou, s tvými vlásky, zamknu si na sedm západů. 4. = 3. + aů, aů, aů, aů. iego (Spirituál Kvintet) mi iego, don iego, F 7 krásný koně máš, mi iego, don iego, F proč máš v očích pláč. mi Za to hříbě, don iego, F 7 tady nuggety mé všechny máš, mi za to hříbě, don iego,

6 F za tu malou bílou tvář. Pohlédni do očí svému koni, až v nich uzříš ohňů zář, pak skloň hlavu do jeho hřívy a vzpomeň na tu bílou tvář. Recitativ: Tenkrát, tenkrát jsem ještě nevěděl mi stařičký don iego, co to hříbě pro Tebe znamená F Nevěděl jsem, že se přihnalo štváno žárem až ke dveřím Tvého ranče 7 s malým živým uzlíčkem u sedla. ívám se dívám (Petr Hapka /Lucie Bílá /Michal Horáček) ívám se dívám a ty spíš matně se leskne malý kříž stoupá a klesá tvoje hruď a já si říkám Bůh jen suď Bůh jen suď Zdali až jednou blýskne se a vítr liják přinese vezmeš mě k teplu pod tvůj plášť jestli to pro mě uděláš Když budu sedět nehnutě 7maj ~6~ a zase znovu zklamu tě svým dojmem, že jsem na poušti a že mě štěstí opouští (ach!) Zeptáš se kam jsi oči dal tvá šťastná hvězda svítí dál jdi za ní já tu držím stráž Tak se ptám jestli to uděláš 7 Tak se ptám jestli to uděláš Pro mě uděláš o když se těžce zadlužím i ten kříž prodáš - co já vím když mě mé masky unaví stáhneš mě k sobě do trávy, do trávy a klidně řekneš hroznou lež: na svoje léta hezkej jseš před sebou ještě všechno máš jestli to pro mě uděláš o když mě zapřou přátelé a budu s cejchem na čele podroben strašné žalobě vzkážeš mi: stojím při tobě jen při tobě (ach!)jediná vždycky budu stát i když ti celý svět dá mat věřím ti všecko - braň se, snaž Jen se ptám zda to uděláš jen se ptám jestli to uděláš pro mě uděláš Stoupá a klesá tvoje hrud tak spolehlivě jako rtut na teploměru našich dní ráno svět zuby vycení, vycení a mně se mnohé nezdaří ale tvé prsty po tváři mi zvolna přejdou každý zvlášt Vím že to pro mě uděláš já vím že to pro mě uděláš všechno uděláš 4. Třetí kříž snad vyvolá jen vztek, Fatty Rogers těm dvoum život vzal, svědomí měl, vedle nich si klek... Rec: Snad se chtěl modlit: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský, snad mi tedy Bůh odpustí... Jen tři kříže z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce, znavený, lodní deník,a v něm, co jsem psal... Už to nenapravím (Jaroslav Samson Lenk) 7 V devět hodin dvacet pět mě opustilo štěstí, mi7 ten vlak, co jsem jím měl jet, na koleji dávno nestál. 7 V devět hodin dvacet pět jako bych dostal pěstí, mi7 já za hodinu na náměstí měl jsem stát, ale v jiným městě. 7 Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká, mi že stavíš se jen na skok, že nechalas mi vrátka zadní otevřená, zadní otevřená. Já naposled té viděl když ti bylo dvacet a to si tenkrát řekla, že už se nechceš vracet, že si unavená, ze mě unavená. vap tada dap... Já čekala jsem, hlavu jako střep a zdálo se, že dlouho, snad může za to vinný skep, že člověk často sleví. Já čekala jsem, hlavu jako střep s podvědomou touhou, já čekala jsem dobu dlouhou víc než dost, kolik přesně nevím. Pak jedenáctá bila a už to bylo passé, já dřív jsem měla vědět, že vidět tě chci zase, že láska nerezaví, láska nerezaví. ~23~ Ten dopis, co jsem psala byl dozajista hloupý, byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý, už to nenapravím, už to nenapravím. vap tada dap... Valčíček (Nedvědi) Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, 7 ať ti každej den připomíná, 7 /:toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád ať ti každej den připomíná:/ 1. Kluka jako ty hledám už spoustu let, 7 takový trošku trhlý mí já, 7 dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět, i když obrovskou práci to dá. Tuhle písničku Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádnej ideál, hlavně, co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je pouto, co vede nás dál. Ref. Tuhle písničku Variace na renesanční téma (Vladimír Mišík /Václav Hrabě) F Láska je jako večernice plující noční oblohou, F zavřete dveře na petlice, zhasněte v domě všechny svíce F /H / F a opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla. F F Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána,

7 stopy déšť a vítr smyl a můj kůň i já jsme cestou znaveni. 2. Těch tisíc mil, těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, to malý bílý stavení. 3. Je tam stráň a příkrej sráz, modrá tůň a bobří hráz, táta s mámou, kteří věřej dětskejm snům. 4. Těch tisíc mil, těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, ten starej známej bílej dům. 5. V nohách mám už tisíc mil, teď mi zbejvá jen pár chvil, cestu znám, a ta se k nám dál nemění. 6.=2. 7. Kousek dál, a já to vím, uvidím už stoupat dým, šikmej štít střechy čnít k nebesům. mi 8.=4. + [: jeden cíl, ten starej známej bílej dům... :] Tři čuníci (Jaromír Nohavica) V řadě za sebou, tři čuníci jdou ťápají se v blátě cestou necestou mi 7 Kufry nemají, cestu neznají mi 7 Vyšli prostě do světa a vesele si zpívají Uiiiiii ui uiiiii, ui ui ui ui, uiiii.. Levá pravá teď, přední zadní už, tři čuníci jdou, jdou, jako jeden muž Žito chřoupají, ušima bimbají Vyšli prostě do světa a vesele si zpívají ~22~ uta jezdí tam, náklaďáky sem Tři čuníci jdou jdou rovnou za nosem Lidé zírají, důvod neznají Proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají Když se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitulí se čumák na čumák Blesky blýskají, kapky pleskají Oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají Když kopýtka pálí, když jim dojde dech sednou ku studánce na vysoký břeh o vody koukají, kopýtka máchají hvilinku si odpočinou a pak dál se vydají Za tu spoustu let co je světem svět Přešli zeměkouli třikrát tam a zpět V řade za sebou, hele támhle jdou Pojďme s nima zaspívat si jejich píseň veselou. Tři kříže (Hop Trop /Ladislav Kučera) mi 1. ávám sbohem všem břehům proklatejm, mi mi který v drápech má ďábel sám, bílou přídí šalupa My rave mi mi míří k útesům, který znám. F Jen tři kříže z bílýho kamení mi mi někdo do písku poskládal, F slzy v očích měl a v ruce, znavený, mi mi lodní deník, co sám do něj psal. 2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen, chřestot nožů, při kterým přejde smích, srdce-kámen a jméno Stan. 3. Já, Bob reen, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál, druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. okud se zpívá (Jaromír Nohavica) mi mi7 F mi mi7 1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, mi mi7 F mi mi7 včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, F svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, F F mi mi7 ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 3. o alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se: Lidi, jste tam?, a z veliké dálky do uší mi zaznělo, [: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :] žamore //: Opušťák som dostal, svojej milej poslal :// mi Čakaj mňa má milá na dvore, Pridze Ti tvoj milý žamore, Pridze Ti tvoj milý žamore, tak ho čakaj... Naj naj naj naj naj... //: žamore už prišel, svojl milú našel:// žamore už idě po dvore, nesie si malého v lavore, nesie si malého v lavore, nesie si ho Naj naj naj naj naj naj... ~7~ žamilá na něho volala Já som ti malého nedala Já som ti malého nedala, tak mi ho vrat... Naj naj naj naj naj... žungle mi ž na březích angu uvidíte záři barvy karmínů, ze shořelých chrámů uslyšíte zpěvy starejch fakýrů. ž zavoní nocí madlovníky, džungle květy záhyří, mi pak si půjdem sednou na hřebíky, jak to dělaj fakýři. Záhadná je to zem, tamtamy duní pralesem, vůně květů, džungle tajemnej řád. Tmou tygr mihne se a kde má nohy zdvihne se, nikdo nemá tygra za krkem rád. mi mi Z tisíce a jedné noci vrhá temnej stín, libaba, jeho teta a syn Muradžin, chachacha. Záhadná je to zem, tamtamy duní pralesem, vůně tropů, džungle tajemnej řád. Slonovi to dělá velkou radost, když se v lese zasnoubí, aby udělal své dámě radost, pralesem to roztroubí. Opice si najde opičáky, tygr statnou tygřici, nevím ale, co jsem hady láká, kde u najdou hadici. Záhadná je to zem Jeden mocný fakír dostal kašel, dal se pohřbít do písku, zdali se vyléčil nebo zašel neví nikdo na blízku. čkoli si velkou práci dali, hledali ho po kašli, zapomněli, kam ho zahrabali, dodneška ho nenašli. Záhadná je to zem

8 Frankie louhán (Nedvědi /len ampbell /Honza Nedvěd) F 1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou 7 F lidem nad hlavou, smutnou dálavou, F já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, 7 F za čas odletěl, každý zapomněl. 7 Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán, F po Státech toulal se jen sám, F a že byl veselej, tak každej měl ho rád. F tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál, F a každý, kdo s ním chvilku byl, F 7 ten dlouho se pak smál. 2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, a když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. 3. Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. Hlídač kráv (Jaromír Nohavica) Když jsem byl malý, i mi naši: obře se uč a jez chytrou kaši, F až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv. Takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu, já jim ale na to řekl: hci být hlídačem krav. ~8~ Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, F od rána po celý den zpívat si jen, F zpívat si: pam pam pam,... K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčetl jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy. Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. Já chci mít... nes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy. S nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. Hlupáku najdu tě F 1. Někdo má hadry na těle, někdo je nosí v hlavě F Berme ten rozdíl vesele, berme ten rozdíl hravě F Nadutec hloupost nese si důstojně jako páv F Platí to v každé profesi, švec nebo doktor práv. R. Hlupáku najdu tě, tváříš se nadutě F Když lezeš na kutě, když ráno vstáváš ť jedeš v kočáře a nebo na káře F Můj pyšný hlupáku, tebe já znám. 2. Sotva byl váš svět stvořený, sotva byl váš svět stvořen 2. Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj. 7 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky, mi tak málo je, málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. 3. U stánků na levnou krásu postávaj, a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát. Šenkýřka (Jarda Hypochondr) neska to rozjedem na plný pecky Zpívat a tancovat, prošoupem kecky Skoč na stůl Šenkýřko svlíkni se do naha ť se nám ukáže tvá kyprá postava 1. Stoupá mi to stoupá Konto na lístku puso hloupá Natoč pivo navrch pěnu Za tvý tělo zvedám cenu neska to rozjedem na plný pecky... uau auau,,,,, 2. Přiraž, tak mi přiraž Za to pivo, za ten guláš Zase dráždíš moje chutě Rozlej prcky lásko zvu tě ~21~ neska to rozjedem na plný pecky... Trezor (Karel ott) Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra, 7 7 poznám tedy bez nesnází, že tam nepochybně něco schází, ve zdi byl totiž po dědovi velký trezor ocelový. 7 Mám tedy ztrátu zdánlivě minimální. 7 Hmi Na to že náhodně v krámě vášnivé dámě padl jsem za trofej, 7 7 tvrdila pevně: přijdu tě levně, nezoufej, ó jé, jé, jé, jé. Jenže potom v naší vile chovala se zhůvěřile, 7 7 aby měla správné klima, dal jsem ji do trezoru, ať v klidu dřímá. Spánku se bráním už noc pátou, ne ale žalem nad tou ztrátou, 7 jen hynu bázní, že kasař úlovek vrátí. Na to že náhodně v krámě vášnivé dámě padl jsem za trofej, tvrdila pevně: přijdu tě levně, nezoufej, ó jé, jé, jé, jé. Jenže potom v naší vile chovala se zhůvěřile, aby měla správné klima, dal jsem ji do trezoru, ať v klidu dřímá. Spánku se bráním už noc pátou, ne ale žalem nad tou ztrátou, jen hynu bázní, že kasař úlovek vráááááátí. Tisíc mil (Waldemar Matuška /Hedy West /Ivo Fischer) mi 1. V nohách mám už tisíc mil,

9 F jsem chudý, jsem sláb a nemocen a hlava mně pálí, tam v modravé dáli F 7 se leskne a třpytí můj sen. 2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát, sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát. 7 F 7 Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím, 7 F 7 k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím. 3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, já slyším je výt blíž a blíž, už mají mou stopu, už větří, že kopu si hrob a že stloukám si kříž. 4. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář, má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek a nad hrobem polární zář. Skřítci apo II. bezf Tam kde končí louka a začíná les, bezf tam skřítků je spousta, tam mají svou ves. Všichni skotačí a nám to nestačí. Tak půjdeme dnes navštívit ves, kde skřítků je ráj, tam obr rozšlapat jejich stavení a nám to nevadí. F Obr dupe v lese, hrozný řev se nese, F Skřítkové se schovat musejí. F Tak jim děti prosím pomozte. F ~20~ Obra písní hezky přemozte. a ještě jednou celý dokola Slavíci z Madridu (Waldemar Matuška) mi mi 1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře, horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře, vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná, kdo chce, ten může jít, já si dám sklenici vína. mi Žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít, mi ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, zpívat si s nima a pít. 2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla, oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla, dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína, někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína. 3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný, mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny, zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná, kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína. Stánky (Nedvědi) 1. U stánků na levnou krásu dim postávaj a smějou se času, s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít. Pustila hloupost kořeny, pustila hloupost kořen Rodina zdravých mamlasů valí se jako proud Jde s námi z časů do časů, dá se s tím vůbec hnout. Hrobař (Premiér) 1. V mládí jsem se učil hrobařem, mi jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, kopat hroby byl můj ideál. 2. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem, s černou rakví, s bílým pomníkem, toho bych se nikdy nenadál. 3. = = Že do módy přijde kremace, černý hrobař bude bez práce, toho bych se nikdy nenadál. 6. Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad mi do tváře, marně skřípěj kola brzdící. 7. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem, bílé město zářící. 8. Sbohem, moje město, vzpomínat budu přesto, jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč. 9. Na na na... Jasná zpráva (Olympic) 1.Skončili jsme, jasná správa, F proč o tebe zakopávám dál mi F Projít bytem já abych se bál ík tobě se vidím zvenčí, připadám si starší, menší sám Kam se kouknu, kousek tebe mám ~9~ mi Pěnu s vůni jablečnou, mi vyvanulý sprej telefon, co ustřihlas mu šnůru Knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj Píše se v ní, jak se lítá vzhůru, mi lítá vzhůru, ve dvou vzhůru 2. Odešlas mi před úsvitem, mám strach projít vlastním bytem sám Kam se kouknu kousek tebe mám Skončili sme jasná správa Není komu z okna mávat víc jasná správa, rub, co nemá líc. Je jaký je (Těžkej Pokondr) F#mi F#mi 1. Je jaký je, podprsenku svou si vycpává, F#mi Bmi když má své dny dlouho vyspává, čeká až ho Valdek zavolá, Bmi Bmi srovná blůzku volán za volán, když ho potkáš bude rád. 2. Je jaký je, když ho sklátí někdy migréna, ječí víc než lodní siréna, drdol mívá velmi rozcuchán, nemá šanci žádný on Juan, když ho potkáš chce se prát. 3. Je jaký je, v ložnici jsou krajky z hedvábí, holky sem však vůbec nevábí, falešný a krutý ženy zná, někdy se v něm člověk nevyzná, když ho potkáš má tě rád. 4. Je jaký je, v bytě plném starých obrázků, čeká léta v koutě na lásku, která bude víc než veliká, předsudků se vůbec neleká, přesto je zde stále sám.

10 Jednou mi fotr povídá (Martin ejdar /Ivan Hlas, film: Šakalí léta) 7 1. Jednou mi fotr povídá 7 zůstali jsme už sami dva, 7 7 že si chce začít taky trochu žít. Nech si to projít palicí 7 a nevracej se s vopicí 7 7 snaž se mě hochu trochu pochopit. 7 7 Já šel, šel dál baby, kam mě pán bůh zval 7 7 já šel, šel dál baby a furt jen tancoval. 7 7 Na každý divný hranici, na policejní stanici, hrál jsem jenom Rock n Roll for You. 2. Přiletěl se mnou černej čáp, zobákem dělal rockin klap a nad kolíbkou lvis Presley stál. Obrovskej bourák v ulici, po boku krásnou slepici a lidi šeptaj přijel nějakej král. 3. Pořád tak nějak nemohu, chytit štěstí za nohu a nemůžu si najít klidnej kout. Blázniví ptáci začnou řvát a nový ráno šacovat a do mě vždycky pustí silnej proud. Kdo vchází do tvých snů, má lásko (Václav Neckář) apo IV ///mi/f/ mi/mi // mi Tvůj krok je lehký jako dech, F kudy jdeš, tam začíná bál, mi ~10~ šaty tvé, ty šila tvá máma, F mi mi nemáš prsten, kdo by ti jej dal, nevím sám. Tvým bytem je studentská kolej, jedna postel, gramofon, Ringo Starr se z obrázku dívá, já bych snad, co vidí jen on, viděl rád. mi Kdo vchází do tvých snů, má lásko, F když nemůžeš v noci spát, mi komu patří ty kroky, co slýcháš, F mi mi a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát. o znám, to jsou známky z tvých zkoušek, a vím, že máš ráda beat a líbí se ti Salvátor alí, jen pro lásku chtěla bys žít, milovat. Pojedeš na prázdniny k moři, až tam, kde slunce má chrám, jeho paprskům dáš svoje tělo a dál se jen věnuješ hrám milostným, a ty já znám. Když pak napadne sníh, pojedeš do hor se svou partou ze školních let, přátel máš víc, než bývá zvykem, ale žádný z nich nezná tvůj svět, netuší. Tvůj stín, to je stín něžných písní, tvá dlaň je tajemství víl, kdo slýchá tvůj hlas, ten je ztracen, ten se navždy polapil, úsměv tvůj, to je ta past. Ten pán, co prý si tě vezme, musí být multimilionář, říkáš to všem tak vážně, že ti věří, jen já stále pročítám snář a hledám v něm. Já tu čekám, až vrátíš se z toulek, ty dálky nevedou dál, ať chceš nebo nechceš, tak končí, mi Jaký si to uděláš takový to máš. mi Jaký si to uděláš takový to máš. ž se dneska večer budu tvářit zas jak Karel ott, budu zpívat vampamtydapam všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod jak jsem si to uďál tak to mám. nana... Rosa na kolejích (Wabi aněk) F6 F#6 6 Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub, F6 F#6 6 tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál, F6 6 dim přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží F6 F#6 6 podivnej pták, pták nebo mrak. F6 6 F6 Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, F6 6 F6 vzít do dlaně dálku zase jednou zkus, F6 6 F6 telegrafní dráty hrajou ti už léta F6 F#6 6 F#6 F6 to nekonečně dlouhý monotónní blues, F6 F#6 6 F6 F#6 je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj, co si radši počkaj, až se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí celej svůj dům, deku a rum. Tak... F6 F#6 6 F6 F#6 nohama stíráš rosu na kolejích... Růže z Texasu (Waldemar Matuška) ~19~ 7 Jedu Vám takhle stezkou dát koňům v řece pít H7 v tom potkám holku hezkou až jsem Vám z koně slit 7 Měla kytku žlutých květů, snad růží, co já vím H7 znám plno hezkejch ženskejch květů, ale tahle hraje prim 7 Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou H7 ěj si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou 7 ť máš koltak nízko u pásu, ať jsi třeba zloděj stád H7 tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým a že hrozně řada tanci, však právě nemá s kým tak já jsem se ji nabíd, že půjdu s ní a rád a že se dám i zabít, když si to bude přát Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl a dole teklo Rio rande a po něm měsíc plul Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát ona byla krásná, stihla, rovná, skrátka akorát Od těch dob švy stádo koní sem vodím k řece pít a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou tak v duchu pořád hladím tu tuží voňavou Severní vítr (Jaroslav Uhlíř /Zdeněk Svěrák, film: Vrchní prchni) 1. Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,

11 cíl, F a tak zpívej ó Santa rus. F Polykej whisky a zvířenej prach, 7 nesmí nás porazit strach, F až přejedem támhleten pískovej plát, 7 pak nemusíš se už rudochů bát. eorgi, už jsem celá roztřesená, zastav! Zalez zpátky do vozu, ženo, a mlč! Tři bytelný kola Tatínku, tatínku, už mám plnej nočníček! Probůh, to není nočníček, to je soudek s prachem! vě bytelný kola Synu, vždyť jedeme jak s hnojem! Jó, koho jsem si naložil, toho vezu! Už jen jediný kolo má náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch chvil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej ó Santa rus. eorgi, zastav, já se strašně bojím Indiánů! Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč! Už ani jediný kolo nemá náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch chvil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej ó Santa rus. Indiáni!!! Jsem raněnej, jsem střelenej. Já už nemám žádný kolečko, já mám o kolečko míň. První polibek (Brutus) H7 mi Když ti máma dvacku dá a můžeš přijít až v osum Neslyšíš její slova zkušený Oční stíny dlouhý řasy božskej účes dlouhý vlasy Jak jsi hrdá na svejch sedumná-áct hodíš městem je ti krásně Neznámej kluk se hned k tobě zná Není špatnej první schůzka ruku dát ~18~ H7 mi Proč tě zlákal první polibek První polibek ale ne ten máminej Na toho kluka teď už nemyslíš Teď už nemyslíš chce se ti plakat S kruhama pod očima denně usínáš Skoro denně se chytneš s mámou no a pak dostaneš Pro pár vět zboříš svět je ti nanic Jenom si myslíš že tě nemá nikdo rád Proč tě zlákal první polibek První polibek ale ne ten máminej Na toho kluka teď už nemyslíš Teď už nemyslíš chce se ti plakat Někdy si myslíš že tě nemá nikdo rád Jsi smutná a třeba pláčeš Každá dívka věří že k ní jednou přijde princ Ten by ji vzal za ruku a řekl by Lásko mám tě rád Ve skutečnosti je to ovšem jiné Žádný princ nepřijde a neřekne ta tři krásná slova Život je pro tebe jako hřbitov nebo louka bez kvítí Najednou se něco stane zahrady světa rozkvetou ty si uvědomíš Že tě má někdo konečně moc báječně rád 1.signální (hinaski) m mi ž si zejtra ráno řeknu zase jednou provždy dost mi právem se mi budeš tiše smát jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost když za všechno si můžu vlastně sám. Za spoustu dní možná za spoustu let až se mi rozední budu ti vyprávět na 1.signální jak jsem vobletěl svět jak tě to vomámí a nepustí zpět. a vítr nikdo nespoutal, ani já. Pojď jednou ke mně blíž, jedenkrát, a já ti povím, kdo vlastně jsem, vypni gramofon, nech té hry, zanech přátel, slétni z oblak na pevnou zem, tiše stůj a poslouchej. To já vcházím do tvých snů, má lásko, když nemůžeš v noci spát, a mé jsou ty kroky, co slýcháš, F jen myšlenky tvé chtěl bych znát... Kometa (Jaromír Nohavica) 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem ji zazpívat, ona mi zmizela. mi 7 Zmizela jako laň u lesa v remízku, 7 v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem. mi 7 My už tu nebudem, ach pýcho marnivá. 7 Spatřil jsem kometu, chtěl jsem ji zazpívat. mi O vodě, o trávě, o lese, 7 7 o smrti se kterou smířit nejde se, mi o lásce, o zradě, o světě 7 a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě. 2. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony. Hledal až nalezl v hvězdářských triédrech, tajemství, která teď neseme na bedrech. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje, krev našich nadějí vesmírem putuje. ~11~ Na na na Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf, zpod rukou umělce, který už nežije. Šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mě vysvlékla celého do naha. Jak socha avida z bílého mramoru, stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru. ž příště přiletí, ach pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný ji zazpívá. O vodě, o trávě, o lese, o smrti se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě. Kutil (hinaski) 1. Jsem kutil F#mi mám malou dílnu víc mě nezajímá mý hobby je moje práce F#mi šťastnej člověk každej kdo to tak má. 2. Mám ženu F#mi je mladá krásná chytrá přívětivá má jednu malinkatou chybu F#mi že si se mnou vůbec nepovídá. F#mi tak hledám holku sdílnou co by chtěla kluka s dílnou H H7 abych nebyl sám. 3.=1 Lásko (Karel Kryl) Pár zbytků pro krysy na misce od guláše,

12 mi milostný dopisy s partií mariáše, mi před cestou dálekou zpocený boty zujem a potom pod dekou sníme, když onanujem. Lásko, zavři se do pokoje, lásko, válka je holka moje, s ní se miluji, když noci si krátím, lásko, slunce máš na vějíři, lásko, dvě třešně na talíři, ty ti daruji, až jednou se vrátím. vacet let necelých, odznáček na baretu, s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu, v opasku u boku nabitou parabelu, zpíváme do kroku pár metrů od bordelu. Pár zbytků pro krysy a taška na patrony, latrína s nápisy, jež nejsou pro matróny, není čas na spaní, smrtka nám drtí palce, nežli se zchlastaní svalíme na kavalce. Levá, dva! Malagelo (Ivan Hlas) Já potkal jsem tě na ulici byla jsi jako dělo a do tmy svítilo tvoje mladý bílý čelo a pod paží sis nesla svoje oblíbený Malagelo. Mala- Mala- Malagelo Mala- Mala- Mala- Malagelo Já pozval jsem tě domů tenkrát se to ještě smělo a tam jsem zjistil, že máš hladký bílý smělý tělo ~12~ a k tomu jsme popíjeli svoje oblíbený Malagelo. Já potkal jsem tě na ulici, byla jsi zase jako dělo a do tmy svítilo tvoje mladý bílý smělý čelo a v tašce jsi si nesla svoje oblíbený Malagelo. Tak půjč mi půjč Malagelo Malování (ivokej Bill) mi Bb mi mi Bb mi Nesnaž, se znáš se, řekni mi co je jiný, Bb mi jak v kleci máš se pro nevinný Bb mi Bb noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás dvou mi Bb mi Všechno hezký za sebou mám, můžu si za to sám, Bb v hlavě hlavolam, mi Bb mi Bb jen táta a máma jsou s náma napořád s náma mi Bb To je to tvoje malování vzdušnejch zámků, mi Bb mi malování po zdech holejma rukama tě nezachrání, Bb mi Bb už máš na kahánku,nezachrání, už jsi na zádech, mi Bb je to za náma, ty čteš poslední stránku, mi Bb mi Bb za náma, na zádech, za náma, už máš nakahánku, mi Bb mi mezi náma,...mi taky došel dech... mi Bb mi mezihra: [ 3x ] mi mi Bb mi Znáš se, řekni mi co je jiný, jak v kleci máš se, Hmi Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem anebo sekerou Hmi V zimě tam dlouhý noci jsou a tuhej mráz Hmi Jak jsou naše cesty zavátý, tak vezmem vidle a nebo lopaty Hmi když něco nejde, co na tom sejde my máme čas hlapi někdy trochu prudký jsou Holky s motykama tancujou S ranní rosou táhnou do polí Nikdo se tam nikam nežene Máme traktory a ne že ne ž to spatříš, ledy povolí Hoří les a hoří rodnej dům Hoří velkostatek sousedům To je smůla, drahá podívej Hasiči to stejně přejedou Hlavně si moc dobře nevedou Schovej sirky, ať je neviděj Pověste ho vejš (Michal Tučný) Rec: Na dnešek jsem měl divnej sen: slunce pálilo a před saloonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed popraviště z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením: ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: mi 1. Pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost, mi mi pověste ho vejš, ať se houpá, že tu byl nezvanej host. ~17~ 2. Pověste ho, že byl jinej, že tu s náma dejchal stejnej vzduch, pověste ho, že byl línej a tak trochu dobrodruh. mi *: Pověste ho za l Paso, za Snídani v trávě a Lodní zvon, mi za to, že neoplýval krásou H7 mi a že měl country rád a že se uměl smát i vám. Nad hlavou jen slunce pálí, konec můj nic neoddálí, do mejch snů se dívám zdáli H7 a do uší mi stále zní tahle píseň poslední. 3.=1. 4. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad, za to, že nikdy nevydržel na jednom místě stát. 5.=1. 6. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib, že byl zarputilým optimistou, a tak dělal spoustu chyb. *: Pověste ho, že se koukal a že hodně jedl a hodně pil, že dal přednost jarním loukám, a pak se oženil a pak se usadil a žil. 7.=1. Proklatej vůz F Čtyři bytelný kola má náš proklatej vůz, F F F tak ještě pár dlouhejch chvil zbejvá dál, tam je

13 ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. Jako písek Po schodoch (Richard Miller) mi Výťah opäť nechodí tak zdolať 13 poschodí B zostáva mi znova mi po svojich Na schodoch čosi šramotí a neón kde tu nesvieti ešte že sa po tme nebojím Počuť hlasné stereo aj výstrahy pred neverou ktosi čosi vŕta v paneloch tatramatky ródeo sa mieša kde tu s operou všetko počuť cestou po schodoch Ref.: mi estou po schodoch, po schodoch mi poznávam poschodia mi poznám po schidoch, po zvukoch B mi čo sme to za ľudia Štekot smutnej kólie za premárnené prémie vyhráža sa manžel rozvodom isko tenis árie kritika televízie oddnes chodím iba po schodoch estou... Podvod (Nedvědi) mi 1. Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám, ~16~ hraju si písničky tvý, co jsem ti psal, / mi je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, H7 půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? 2. Pod polštář dopisů pár, co poslalas, dávám, píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? htěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou, mi ti říct, že už ti nezavolám, pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy H7 podved jsem všechno, o čem doma si sníš, mi mi/ mi/ mi/h mi mi/ mi/ mi/h teď je mi to líto. 3. Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát - to ne, i jednou je dost, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? Pohoda (Kabát),,,Hmi,,,Hmi,,,Hmi F#mi #mi Vezmu tě má milá rovnou k nám F#mi #mi Kolem louky, lesy, hejna vran F#mi H* Všude samá kráva, samej vůl Máme kino máme hospodu V obci všeobecnou pohodu Máme hujer, žito, chléb i sůl Bb mi Bb mi pro nevinný noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás(s)třííííí(k) Mašinka (Semtex) F R. Jede jede mašinka kouří se jí z komínka F F F F F /: jede jede do dáli veze samý vožralý. :/ 1. Neusínej nechoď spát, neusínej nechoď spát /: až do rána bílýho my budem zpívat a budem hrát :/ 2. Lásko má jsi jediná, do třinácti nevinná /: vyhrnu si rukávy praštím s tebou do trávy :/ 3. Přijde ke mně průvodčí kleštičkama zatočí lístky prosím - nemám prosím, jak to prosím - to máte tak. 4. Jel jsem jednou tramvají a pod sedačkou potají přistoupila starší dáma přisedla mi dařbujána Mladičká básnířka (Jaromír Nohavica) Hmi mi Mladičká básnířka s korálky nad kotníky, Hmi mi bouchala na dvířka paláce poetiky, mi s někým se vyspala někomu nedala láska jako hobby, mi pak o tom napsala blues na čtyři doby, mi Hmi mi hohoho hohoho ho ho ho ho ho Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty plná tragiky plná mystiky plná splínu pak jí to otiskli v jednom magazínu Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu ~13~ od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu trochu se napila trochu se opila na účet redaktora za týden nato byla hvězdou Mikrofóra Pod paží nosila rozepsané rukopisy ráno se budila vedle záchodové mísy životem potřísněná múzou políbená plná zázraků a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody ale básníci-tatíci nepomýšlej na rozvody cítila u srdce jak po ní přešla železná bota pak o tom napsala sonnet a ten byl ze života jednou v pondělí přišla do klubu na koleje a hlasem nesmělým prosila o text armoděje a jak tak psala, náhle se dala tichounce do pláče a inkoustové slzy kapaly na její mrkváče Jó mladé básnířky vy mladé básnířky ach mladé básnířky Moderní devče (Kabát) F 1. Moderní devče, když chlapce spatří F vypadá jak klaun do cirkusu patří má růžovou vestu a modrý oči na diskotéce kolem se točí. Jú ten je báječný, jistě má prachy my chceme vypadat jednou tak taky oléo, oléo Rio de Janeiro. 2 Moderní holky nosí pěkný nohy vypadaj svatě, jenže maj rohy to jsem si našel moc špatnou cestu piju a kouřím, ježiš já klesnul. htěl bych být jiný, mladý a krásný milovat děvče a být s ním šťastný oléo, oléo Leo Kangasero. Jenže já jsem denně ožralej mi denně ožralej, mám velikej

14 pupek smrdím a sem špinavej. Hodne piju, jím, ženský nebalím mi a když někdy o sobě vím - hned to oslavím. enně ožralej, denně ožralej, mám velikej pupek... Na ptáky jsme krátký (Janek Ledecký) V patnácti s prvním cigárem H Říkal jsem si aspoň trochu zestárnem Z plnejch plic pak už se mnou nebylo nic Tak jsem to zkusil s novou motorkou S Yesterday a Žlutou ponorkou Řekla dík a pak si mávla na taxík F#mi Kdekdo by chtěl lítat ke hvězdám F#mi Každej na to musí přijít sám /F# /# Jen sám, jen sám, jen sám Na ptáky jsme krátký F#mi Na ptáky jsme malý páky Je to tak to my si dáme na zobák. První metr piv k tomu velkej rum druhej den věděl celej dům o jsem pil a že jsem se s tím nemazlil Povídám půjdem do parku Na letním nebi ukážu ti Polárku Řekla dík ale snad abych ji radši svlík Kdekdo by chěl lítat ke hvězdám Každej na to musí přijít sám Jen sám, jen sám, jen sám ~14~ Na ptáky jsme krátký (2x) Kdekdo by chtěl Na ptáky jsme krátký Nad stádem koní (Buty) Nad stádem koní mi podkovy zvoní, zvoní, černý vůz vlečou mi a slzy tečou já volám Tak neplač můj kamaráde náhoda je blbec, když krade Je tuhý jak veka mi a řeka ho splaví máme ho rádi No tak co tak co tak co Vždycky si přál až bude popel i s kytarou vodou ať plavou jen žádný hotel s křížkem nad hlavou ž najdeš místo kde je ten pramen a kámen, co praská budeš mít jisto patří sem popel a každá láska No tak co tak co tak co Nad stádem koní podkovy zvoní zvoní černý vůz vlečou a slzy tečou a já šeptám Vysyp ten popel kamaráde do bílé vody vody vyhasnul kotel mi a náhoda je štěstí od podkovy Neopatrný křeček (Ivan Mládek) Železniční vlečka povalila křečka, skutálel se z náspu do polí. Zdali pak ses křečku nezranil o vlečku, zdali pak tě něco nebolí? opadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku, spravil by to náprstek nějakého moku. Na kolejích nebudu už nikdy dělat bobky, leda bych měl na zádech odrazové stopky. Železniční vlečka povalila křečka, skutálel se z náspu do polí. Zdali pak ses křečku nezranil o vlečku, zdali pak tě něco nebolí? opadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku, spravil by to náprstek nějakého moku. Na kolejích nebudu už nikdy dělat bobky, leda bych měl na zádech odrazové stopky. Ovečka - Bláznova ukolébavka (Pavel ydovič /František Řebíček) mi 1. Máš má ovečko dávno spát, už píseň ptáků končí. Kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí. Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš zas má bílej plášť a v okně je mříž. Už máš má ovečko dávno spát ~15~ 7 ty můžeš hřát, ty mě můžeš hřát. Přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát jestli ty v mých představách už mizíš. 2. Už máš má ovečko dávno spát, teď máme půlnoc temnou zítra zas budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou. Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám když Tebe mám rád, když Tebe tu mám? Už máš... Písek (Nezmaři) Jako písek přesíváš mě mezi prsty, mi stejně ti dlaně prázdný zůstanou, mi ani vodu nepřeliješ sítem, mi někdy je strašně málo chtít, mi já nejsem z těch, co po těžký ráně nevstanou mi ani vodu nepřeliješ sítem, mi někdy je strašně málo chtít, mi já nejsem z těch, co po těžký ráně nevstanou. Pevnou vůlí tak příliš neoplýváš, zdá se, že nemíníš mě vážně brát. kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, a za čím se to vlastně máme stále hnát? kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, F a za čím se to vlastně máme stále hnát? Jako kámen najednou mi v cestě stojíš, vím, že leccos těžko obchází, radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít, ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít,