ŘEMESLO Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST HLAVNÍ TÉMA

Transkript

1 Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST Č ÍSLO 5 ROČ NÍK 7 Ř ÍJEN 2009 HLAVNÍ TÉMA ŘEMESLO NEMÁTE-LI CO DĚLAT, POSTAVTE SI MILÍŘ VÍCEÚČELOVÉ KOZY TRADIČNÍ ŘEMESLA V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ SUŠÁRNY OVOCE TOŠ TAK PROČ MAJÍ ŠPERKY STÁLE VÝZNAM? HISTORIE VŠEDNÍHO DNE JABLEČNÉ SLAVNOSTI STROMOLEZCI NABÍZEJÍ GRANTY NA OŠETŘENÍ STROMŮ EVROPSKÁ KONFERENCE O ŘEMESLECH VALAŠSKÁ WORK-ŠOPA... PŘÍLOHA: ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ

2 JAK JSME STAVĚLI CHLEBOVOU PEC Chlebovou pícku na Lipce, pracovišti Lipová v Brně, jsme stavěli od června až října Tehdejší 4. waldorfská třída se pustila nadšeně do společné stavby společně s rodiči, kroužkem Tlapky a pracovníky Lipky. Z dětí se staly stavaři, zemědělci, mlatci, pekaři a tak se dokázaly dostat od obilného semínka až ke chlebu. Na začátku jsme smíchali kousky slámy s nakopanou jílovitou hlínou, pískem a vodou a vytvořili podkladovou izolační vrstvu Na izolační vrstvu jsme vystavěli hromádku z písku, kterou bylo třeba pevně udusat. Na kopeček z písku (formu) patří noviny a už můžeme hňácat akumulační vrstvu Je třeba ji řádně zpevnit Znovu smícháme slámu s jílem Smíchanou hmotou vytvoříme další vrstvu, aby teplo z pece neutíkalo Pec jsme nechali vysychat dva měsíce. Potom bylo třeba vybrat písek, odstranit noviny a vytvořit poslední hliněnou vrstvu Poslední vrstvu jsme se snažili modelovat do tvaru ulity První zatopení v peci Chystání těsta na chlebánky Tvoření chlebánků Pečení v rozžhavené peci Kontrola, abychom chlebánky nepřipálili Už je upečeno. Mňam, mňam... Alena Uhříčková, Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Lipová, Brno, Foto autorka

3 EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, ŘEMESLO PROŠLO BĚHEM POSLEDNÍCH DESETILETÍ DOKONALOU PROMĚNOU. V bohatých zemích se ruční výroba ze základny živobytí stává uspokojením pro duši. V lidském světě, který se dnes do značné míry odhmotňuje, elektronizuje, virtualizuje, řemeslo plní roli pojítka se Zemí. Vždyť kdo z nás zažil na vlastní kůži, jak se peče chleba, neřku-li jak se připravuje půda a seje obilí? Jak málo lidí dnes každodenně vnímá skryté rašení na polích, zažívá radost z vymetání a zlátnutí obilí, strach z bouřky, která může pomlátit klasy, těší se na slavnost zdárné sklizně?nebo dokonce: kdo z nás vlastníma rukama někdy proměňoval hlínu v chlebovou pec a se zatajeným dechem v ní zapaloval první oheň?! Náš všední den čím dál víc naplňují svítící monitory, za nimiž se skrývá aspoň to tak člověku připadá už téměř všechno, včetně mezilidských vztahů, nejkrásnějších písní, včetně peněz, které už se taky z mincí změnily jenom na symbolické cifry na obrazovce. Akorát, že na chleba na monitoru si prostě nesáhnete. Tím důležitější se stává, aby děti, pro které už je virtuální ovládání čehokoli intuitivní samozřejmostí, měly možnost kontaktu se Zemí, poznaly na vlastní kůži, jak se seje, jak se staví pec, jak se hněte těsto, jak chutnají vlastnoručně upečené housky. Mnohde si to ale děti mohou vyzkoušet a zapamatovat na celý život. Učitelé si s tím nemusejí dělat starost, stačí využít nabídky ekocenter a dalších vzdělávacích institucí, které kulturu celostnosti pěstují, vybavují se systematicky pro to, aby děti měly možnost osahat, očichat, pozorovat, trpělivě čekat, až se přirozené procesy dokončí, ochutnat, užít si hmatatelných krás světa a porozumět, jak dlouhá je to cesta, než vznikne to, co nikdo nezvirtualizuje bochník, do kterého se dá kousnout. Určitě si, prosím, přečtěte, co všechno na straně 11 říká zkušená lektorka Marie Moravcová: Mámeli hovořit o řemeslech, budeme hovořit o přírodě, o lidech a věcech, o tvořivé práci, která prolínala celým životem člověka. Řemeslná výroba byla spjatá s jeho obživou, ale znamenala ještě i víc. Práce byla pro něho něčím, do čeho vkládal tvůrčí schopnosti a cit... Hana Kulichová zase upozorňuje, že se starými řemesly se v poslední době přímo roztrhl pytel a že je přitom dobré mít vždy na paměti, aby tyto rukodělné práce nebyly samoúčelné, ale naopak zasazené do širších souvislostí. A co s tím má společného milíř, k jehož stavbě článek nabádá? Přečtete si na str. 4 dostanete i dobré tipy, jak ve škole na průřezová témata. Připravovat Bedrník s tématem řemeslo byla zkrátka radost. Nezištně se na něm podílela řada autorů, jejichž jména si přečtete pod články, z dalších ráda děkuji za pomoc s přípravou Blance Touškové ze SSEV Pavučina, Haně Machů z Centra Veronica Hostětín, Jiřímu Burešovi z Ekocentra Paleta Pradubice, Martinu Křížovi ze střediska Chaloupky a dalším. Maličko jsme si tedy zafilozofovali nad zemitým tématem řemesel a příště se budeme FILOZOFII věnovat naplno jako hlavnímu tématu čísla. Ale nebojte, nebudeme odtažití mimo jiné už máme připravené konkrétní návody na předvánoční aktivity s dětmi a také vám v Bedrníku přijdou Tatranky přečtete si, co se v nich všechno skrývá. Mnoho oduševnělé radosti z rukodělných činností přeje Hana Kolářová Setí obilí způsobem po staletí osvědčeným a neměnným mohou zažít děti v rámci programů ekocentra Kosenka ve Valašských Kloboukách. Foto archív ZO ČSOP Kosenka OBSAH JAK JSME STAVĚLI CHLEBOVOU PEC...2 INSPIRACE UHLÍŘI aneb NEMÁTE-LI CO DĚLAT, POSTAVTE SI MILÍŘ...4 NÁZORNOST, PROŽITEK A PRAKTICKÁ ZKUŠENOST...5 VALAŠSKÝ JARMEK I DNY VŠEDNÍ...6 ZAPOMENUTÁ ŘEMESLA V KLÍNECH...9 VÍCEÚČELOVÉ KOZY...10 PROMĚNY TRADIČNÍ ŘEMESLA V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ...11 SUŠÁRNY OVOCE: TRADIČNÍ KONZERVOVÁNÍ POTRAVIN A SOUČASNOST...15 NÁZORY TOŠ TAK...17 PROČ MAJÍ ŠPERKY STÁLE VÝZNAM...18 DIDAKTIKA ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ...19 OŠATKY SLAMĚNKY...25 PLASTIKA Z RECYKLOVANÝCH PAPÍROVÝCH VLÁKEN...26 ŘEMESLO A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL...26 NABÍDKA...28 VALAŠSKÁ WORK-ŠOPA...31 PŘÍLOHA ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ Na titulní straně foto z pletení košíků z archívu brněnské Lipky, digitálně upravil Petr Kutáček. Foto na zadní straně obálky Jitka a Miroslav Dvorští 3

4 INSPIRACE JAK NA PRŮŘEZOVÁ TÉMATA UHLÍŘI aneb NEMÁTE-LI CO DĚLAT, POSTAVTE SI MILÍŘ Nezdá se vám, že se v poslední době roztrhl pytel se starými řemesly a experimenty se starými technologiemi? A to nejen ve skanzenech, muzeích, ale i v činnosti středisek ekologické výchovy. Myslím, že je přitom dobré mít vždy na paměti, aby tyto rukodělné práce nebyly samoúčelné, ale naopak zasazené do širších souvislostí a využité k objasnění některých témat, kterými se ekologická výchova zaobírá, ať už jde například o zacházení našich předků s obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji, o recyklaci materiálů, trvale udržitelný (či naopak neudržitelný) způsob hospodaření, změny v krajině způsobené činností člověka. Co s tím vším má společného zrovna milíř? Nejprve dovolte trochu historických souvislostí. Mezi nejčastější programy v rámci pobytového týdne ve středisku SEVER v Horním Maršově patří terénní výukový program Co si pamatuje krajina, zaměřený na poznávání změn místní krajiny souvisejících s lidskou činností. Procházíme při něm okruh, kde si na jednotlivých stanovištích ukazujeme proměny krajiny v různých časových obdobích. K nejzajímavějším obdobím patří u nás ve východních Krkonoších 16. století, kdy nastaly změny, které se natrvalo zapsaly do tváře zdejší krajiny. Díky vzrůstající poptávce po dřevu došlo totiž k výraznému odlesnění, zmizely téměř všechny původní pralesy, tvořené z velké části bučinami. Když pak o nějakých 300 let později lidé objevili, že svým vlastním přičiněním mohou dřevo jako zdroj obnovovat, začali vysazovat les sázeli však smrky a změnili tak podstatně druhovou skladbu lesa, vznikly smrkové monokultury... A tak bychom mohli pokračovat dál. Ale zpátky k zastávce v 16. století. Byla to i doba rozmáhajícího se průmyslu, dá-li se to tak nazvat. V Krkonoších se na mnoha místech těžila železná ruda (též u nás v Horním Maršově) a ve Vrchlabí tehdy vznikly největší železárny ve střední Evropě. No a tam, kde se taví ruda, je zapotřebí dřevěné uhlí. Je totiž mnohem výhřevnější než samotné dřevo. Zcela logicky ruku v ruce s těžbou a zpracováním rud bylo potřeba zajistit výrobu dřevěného uhlí. Nejkvalitnější bylo z bukového dřeva, které je navíc těžké a špatně plave, takže se nedalo plavit na větší vzdálenosti jako dřevo smrkové. A tak bučiny v okolí Horního Maršova vzaly za své v uhlířských milířích. Od konce 18. století se pak stále víc používalo v hutích uhlí kamenné, a tak poslední milíře, krmené už hlavně smrkovým dřevem z lesních kalamit, dohořely v Krkonoších někdy na přelomu 19. a 20. století. Největší rozmach ale zažilo uhlířské řemeslo právě ve století šestnáctém, proto jsme na zastávce, věnované tomuto rušnému století, postavili letos v létě opravdické milíře. Nenacházejí se však na lesní mýtině, tam bychom asi moc pálit nemohli, ale na louce za bývalou farou (ve vlastnictví SEVE- Ru) kousek od starého renesančního kostela též z 16. století. Jeden milíř tu zůstal na ukázku a druhý jsme vypálili a vyrobili dřevěné uhlí. K čemu je takový milíř dobrý? Naše milíře dobře poslouží k objasnění, proč a jak došlo v našem regionu ke změ- 4

5 INSPIRACE ně druhové skladby lesa a jsou příkladem zacházení s obnovitelným zdrojem energie. Jeho stavění zase můžete využít v rámci pracovních činností či tělesné výchovy. Většina rukodělných činností nabízených v rámci ekologických výukových programů zaujme feministky prominou spíše ženské pohlaví (tkaní, předení, práce s vlnou atd.). Zato při stavbě milíře zaujmete i muže, ať už jde o kopání hlíny při vytváření placu nebo řezání, nošení a skládání dřeva (i když v našem případě to zvládly i ženy). Konec konců, na přípravě milířů pracovaly celé uhlířské rodiny najdete tu část prací pro silné chlapy, ale i pro šikovné dětské ruce při ucpávání milíře drny a hlínou. A někdo to celé musí řídit zkrátka ideální týmová aktivita, nic nestmelí partu tak, jako společná dřina. Navíc se protáhnete na čerstvém vzduchu (ovšem jen do chvíle, než milíř začne hořet, pak silně smrdí po dehtu). Menší milíř o průměru základny cca 3 m postaví asi 10 lidí za necelý den a spotřebujete na něj asi 5 m 3 dřeva. Po zapálení hoří milíř asi 7 až 10 dní a musí se hlídat. Hlína, kterou je ucpán, totiž sesychá, drolí se a milíř puká. Kdyby se v něm udělala příliš velká díra, mohl by chytit luft a dřevo by shořelo jako v normálních kamnech a z uhlí by nebylo nic. Proto se musí škvíry zalepovat průběžně hlínou. Noční nonstop hlídání milíře může mít své kouzlo my jsme se spokojili s obhlídkou kolem půlnoci a v ranních hodinách a pak v různých intervalech přes den. Pokud byste chtěli milíř zařadit do programu tábora, postavte ho první den a v dalších dnech můžete hlídat a hlídat. Pro zpestření se můžete vydat do terénu a pátrat po místě, kde se v minulosti nacházel Spiegel neboli zrcadlo. Tedy místo, kde stávaly milíře. To bylo uměle srovnáno do roviny a když na něm začnete kopat, narazíte brzy na vrstvy dehtu, uhlíků apod. Jen ve východních Krkonoších jsou takových míst v lesích desítky. Pokud jde o hašení a rozhrabání horkého milíře, je to činnost poměrně náročná stačí na něj asi 4 dobře sehraní a zdatní jedinci, musí být opatrní, vytrvalí a odolní proti vedru. Ze 100 kg dřeva dostanete asi 20 kg dřevěného uhlí. Co se v milíři při vzniku dřevěného uhlí děje? To je námět do hodin chemie. Milíř je hromada narovnaného dřeva utěsněná hlínou a drny. Uvnitř díky nedostatku vzduchu probíhá pomalé hoření dřeva tzv. suchá destilace při teplotách od 350 C výše. Jako vedlejší produkt vytéká z milíře dehet. Dřevěné uhlí se také přidávalo do omítek, kde plnilo dvě funkce. Ve spodní tmavé vrstvě sgrafitové omítky zajišťovalo probarvení. V ostatních vápenných omítkách sloužilo společně s nedokonale vypálenou a rozdrcenou hlínou z milíře jako příměs zajišťující zvýšení pevnosti a zlepšení odolnosti proti působení vody, což vede k delší životnosti omítky. Proto kousky dřevěného uhlí najdeme i v omítce již zmíněného zdejšího kostela. Restaurátoři, kteří zde v Maršově momentálně pracují, nám říkali, že k tomu je potřeba uhlí vyrobené pomalu v klasickém milíři. Současné grilovací uhlí, které koupíte skoro u každé benzinky, prý takové vlastnosti nemá. Vida, vida. Uhlí vyrobené v milíři je na rozdíl od současného grilovacího také krásně černé a lesklé. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti a postřehy ze stavby a pálení milíře, rádi poskytneme, i když přesné popisy, návody a doporučení vám jistě dá řada jiných uhlířů, kteří jsou mnohem zkušenější než my. Dílo se nám podařilo díky pomoci skupiny nadšenců a odbornému vedení našeho přítele PhDr. Bohumíra Dragouna ze Střediska experimentální archeologie Villa Nova Uhřínov, který osobně řídil stavění milířů. Ale se zapálením, vypálením a uhašením jsme se z větší části poprali sami, i když nám zpočátku hodně pomohl PhDr. Radim Urbánek z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Milíře se také staly součástí projektu Cesta dřeva podpořeného Nadací VIA z fondu T-Mobile, jehož prostřednictvím chceme upozornit na tradiční řemesla v regionu. Kromě milířů jsme pořídili informační tabule o uhlířském řemesle a o těžbě a plavení dřeva a pod čtyřsetletou lípou u fary jsme obnovili lavičku, aby si tu člověk mohl v klidu číst, kochat se výhledem a přemítat o tom, k čemu všemu lze takový milíř využít. Přijeďte se podívat! Hana Kulichová, SEVER Foto Radka Urbánková ZŠ PRAKTICKÁ KRÁLÍKY NÁZORNOST, PROŽITEK A PRAKTICKÁ ZKUŠENOST Z ákladní škola praktická Králíky vzdělává děti s lehkým mentálním postižením, integruje žáky s těžším mentálním postižením. Ekologickou výchovou se aktivně zabývá od roku Za svou činnost v oblasti EVVO jí byl v roce 2006 a 2008 udělen titul Ekologická škola Pardubického kraje 1. stupně, v červnu 2009 získala mezinárodní titul Ekoškola. Důležitost rukodělných činností Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta žáků probíhá v naší škole podle Dlouhodobého plánu EVVO, ročních realizačních plánů EVVO a plánu Ekoškoly. Vzhledem k postižení žáků se zaměřujeme zvláště na názornost, prožitek, praktickou zkušenost. S tím souvisí rukodělné činnosti, v nichž využíváme práci s přírodními materiály, seznamujeme děti s řemesly, čímž je připravujeme na jejich budoucí uplatnění na středním odborném či odborném učilišti. Mezi každoroční rukodělné akce školy patří podzimní, vánoční, velikonoční výstava pro veřejnost, keramické dílny pro rodiče a klub maminek, Den řemesel v rámci Ekologického týdne, keramický kroužek pro naše žáky i žáky ze základní školy. Radost z práce, radost z výrobků Výstavám žákovských prací vždy předchází pracovní den, na nějž jsou zváni 5

6 INSPIRACE rodiče žáků. Naše již tradiční výstavy mají mezi králickými obyvateli velký ohlas. Při zhotovování výrobků využíváme přírodních materiálů keramickou hlínu, seno, slámu, dřevo, přírodniny, netradiční materiály. Práce s keramickou hlínou je pro naše žáky obzvláště přínosná procvičují si jemnou motoriku ruky, rozvíjejí manuální zručnost, učí se estetickému vnímání, zapojují fantazii, radují se z finálního výrobku. Zájem o tuto činnost je velký, proto mnoho žáků školy navštěvuje keramický kroužek v době mimo vyučování. Jarní ekologický týden Od roku 2002 patří mezi pravidelné akce školy Ekologický týden, který probíhá vždy na přelomu dubna a května. Má jasně danou strukturu, která se každoročně opakuje, mění se pouze obsahová náplň jednotlivých dní (Hledání pokladu skřítka Ekolíka, Jarní stezka Ferdy mravence, výukové programy zajišťované SEV, ekovýlet a Den řemesel). Na Den řemesel jsou pravidelně zváni rodiče žáků. Žáci se týden předem zapíší do dvou dílen, které v tom dni absolvují. Dílny jsou zajišťovány vyučujícími, zveme rovněž naše bývalé kolegy důchodce. Nabídku dílen každoročně obnovujeme (některé však jsou pro velký zájem ze strany žáků nabízeny pravidelně). V rámci Dne řemesel realizujeme činnosti, jako je staročeská kuchyně (chléb, placky, koláče), keramická dílna, pletení z pedigového proutí, tkaní rákosových rohoží, přírodní batika, obrázky z přírodních materiálů a kůže, šperky z přírodních materiálů, drhání, smaltování, drátování, odlévání cínových vojáčků, práce se dřevem vyřezávání, vrbové píšťalky, paspartování obrázků, vazba knih, ubrousková technika, výroba svíček ze včelího vosku a bylinkových mýdel, tkaní náramků, výroba ručního papíru. Zhotovené výrobky si děti odnášejí domů. V letošním školním roce jsme Den řemesel obohatili ekovýletem do Muzea řemesel v Letohradě. Na akci Ekologický týden zpracováváme grantovou žádost ve spolupráci se Sdružením ZO ČSOP Ústí nad Orlicí. Bývá pravidelně podpořena Pardubickým krajem v rámci grantového řízení Programu pro vzdělávání, výchovu a osvětu v oblasti životního prostředí. Mgr. Iva Nesvadbová, koordinátorka EVVO, ZŠ praktická Králíky, Foto archív ZŠP Králíky VALAŠSKÝ JARMEK I DNY VŠEDNÍ Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka vznikla v roce 1974 a mezi její hlavní činnosti patří záchrana a obnova květnatých luk Bílých Karpat, ochrana přírody a krajiny obnovenou pastvou ovcí, záchrana a využití krajových odrůd ovoce Bílých Karpat, ekologicko-výchovné poradenství, regionální rozvoj a spolupráce nevládních organizací, vzdělávací a výchovné programy pro školy, výchovná zařízení a zájmové skupiny, terénní exkurze, besedy, přednášky a obnova a záchrana kulturního dědictví. Obnově a záchraně lidových řemesel, tradic a obyčejů se Kosenka samostatně věnuje od roku Záchrana a obnova řemesel a tradic vstřícných a přátelských vztahů v občanských komunitách. Lektoři, kteří vyučují, jsou nejen staří místní rodáci, kteří řemesla ovládají a věnují se jim od dětství, ale také mladí lidé, kteří vztah k těmto řemeslům zdědili po svých předcích nebo které řemeslo nadchlo natolik, že se mu naučili sami. Mezi naše hlavní kurzy řemesel pro Hlavní myšlenkou našeho projektu bylo oživit a zachovat stará lidová řemesla a tradice, které neodmyslitelně patří k valašskému kraji. Kulturní dědictví tvoří společenský ráz a součást všedního života lidí žijících na venkově i v menších městech. Kurzy starých lidových řemesel přispívají veřejnost patří tkaní hadrových koberců nejen k jejich zachování a udržení. Také ale 6 díky svému charakteru i k vytváření na tkalcovském stavu, tkaní ručního plát- jde o vzájemné setkávání a osobní radost- na, pletení slaměných ošatek, paličkování, pletení košíků z vrbového proutí, malování velikonočních vajíček a kurzy dřevovýroby. Naše organizace v průběhu roku ve své činnosti nezapomíná na staré lidové zvyky a tradice, kterými je náš valašský kraj proslulý a velmi bohatý. Děti i dospělí tyto akce velmi rádi navštěvují a přispívají

7 INSPIRACE né obohacení všech zúčastněných, což se v dnešní hektické době často opomíjí. Například jde o vynášení Morany, pečení chleba, Velikonoční odpoledne, fašanky, mikulášskou obchůzku. Děti v dřevěnici Lidová řemesla, tradice a zvyky by se neměly týkat pouze starších generací, ale měly by být blízké i dětem a mládeži. Naše programy Život na Valašsku, Velikonoce na Valašsku a Vánoce na Valašsku mají dětem přiblížit a naučit je některá lidová řemesla, zvyky a obyčeje, které patří k pokornému životu i v místech, kde žijí. K příjemné atmosféře přispívá i celkové prostředí valašské dřevěnice, ve které se s dětmi v průběhu roku setkáváme v době školního vyučování i v jejich volném čase. Valašský jarmek Mezi naše nejvýznamnější akce patří Valašský mikulášský jarmek, kde se Kosenka řadí mezi pořádající členy občanského sdružení Valašský Jarmek. ZO ČSOP Kosenka již řadu let oživovala mikulášskou tradici a Valašské sdružení Dúbrava chtělo vzkřísit tradiční předvánoční trhy ve Valašských Kloboukách. Valašský mikulášský jarmek vznikl spojením těchto dvou aktivit jeho první ročník se uskutečnil v roce Od toho roku dýchá vždy počátkem adventu celé město Valašské Klobouky i široké okolí novodobou tradicí, která coby účastník ankety O nejvýznamnější počin roku 2002 získala od České národopisné společnosti 7

8 INSPIRACE MISTŘI LIDOVÉHO ŘEMESLA FRANTIŠEK TROCHTA Valašské Klobouky Tkalcovství patří mezi původní a tradiční řemeslo, které se na Valašskoklobucku zachovalo do dnešní doby. Tkané koberce ze starých nepotřebných látek a plátno ze lnu se vyrábí na speciálně upravených tkalcovských stavech. Pan František Trochta se tkaní věnuje od svého dětství. V současné době tká koberce v dílně na Kosence, která pravidelně pořádá i kurzy tkaní. JOSEF ZICHA Drnovice Slaměné ošatky se používaly dříve hlavně při pečení chleba. Dnes slouží v našich domovech často jako dekorační předměty nebo se používají k uložení pečiva či ovoce. I slaměnky pana Josefa Zichy zdobí mnohé stoly v chalupách nejen na Valašsku. On sám své řemeslo, které se naučil od svého dědečka, předává s láskou a radostí dalším generacím v rámci rukodělných kurzů a jarmeků ve Zlínském kraji. nejvyšší ocenění v kategorii Společenské a kulturní akce. Jarmek dává všem návštěvníkům na počátku prosince možnost zhlédnout ukázky tradičních i uměleckých řemesel, výstavu krajových odrůd ovoce, výstavy prací místních výtvarníků. Zúčastnit se můžete také doprovodných kulturních programů: Z veselú na jarmek, Čertovský rej, koncerty v kostele. Nedílnou součástí jarmeku je i hudba, tanec, typické valašské občerstvení a samozřejmě Mikuláš, anděl a čerti. Tradičně jsou návštěvníci zapojeni na jarmeku do řady soutěží: O najlepší kysané zelé, O najpěknějšího pána či paní z kynutého těsta, O najpěknější jablúčko tradičních sort ovoca Bílých Karpat, O najlepší starostovskú slivovicu, Sútěž pro valašskú řeč, O najpěknější mikulášský perník. Sdružení Valašský jarmek zapojuje do přípravy a vlastní akce téměř 300 dobrovolníků, členů občanských sdružení a jejich příznivců. Dědictví lidové kultury Mezi mladší následovníky a naše dobrovolníky patří: ALEŠ VESELÝ Brumov-Bylnice Košíkářství se v poslední době dostává do popředí zájmu všech, kteří se chtějí ve svém volném čase věnovat nějaké rukodělné činnosti. Ačkoliv se jedná o jedno z nejstarších řemesel vůbec, má i dnes lidem stále co říct. Košíkářské výrobky se používají téměř v každé domácnosti v podobě dekoračních i funkčních předmětů. Proutěný košík nám připomíná harmonii, kterou v sobě příroda uchovává. I to je jedním z důvodů, proč začal plést košíky Aleš Veselý. Svými výrobky zásobuje široké okolí v našem kraji. JANA KORGOVÁ Valašské Klobouky Malování vajíček a jejich svěcení má kořeny ve staré lidské představě o vejci jako symbolu života a růstu. Za nejrozšířenější a motivově nejbohatší techniku zdobení vajec je považována malba voskem. Tak jako naše babičky a tetičky usedá ke stojánku Jana Korgová, aby jako ony dál nesla radost lidem, kteří mají rádi tuto tradici. Této technice zdobení velikonočních vajíček se naučila sama a stále se v ní zdokonaluje. V době velikonoc na různých kulturních akcích své umění předvádí a vyučuje. IVANA ŽIDKOVÁ Francova Lhota Paličkování je řemeslo, které má i v našem kraji dlouhodobou tradici. Z Valašska pochází specifický typ bílé krajky nazývané zákrutová, které se věnuje i Ivana Židková. Z krajky stočené do různých motivů vyrábí především drobné nebo větší ozdoby. Vede kurzy paličkování pro děti i dospělé. Během roku se účastní různých folklorních akcí a lidových jarmeků, kde paličkování Mezi další zajímavé realizované projekty patří Zachraňme dědictví našich strýčků a tetiček, dědečků a babiček, Já su malý řemeslníček, Záchrana starých lidových řemesel. Byly podpořeny Ministerstvem kultury ČR a v rámci společného projektu Zelená pro Zlínský kraj environmentální vzdělávání jako cesta k udržitelnému rozvoji koordinovala Kosenka jeho samostatný modul Zelená řemesla. Projekt byl financován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a Krajským úřadem Zlínského kraje. Pokud mluvíme o tradiční lidové kultuře, měla by být, podle mého názoru, dodržena její čistota. Je velmi důležité spolupracovat a komunikovat se starými řemeslníky, kteří svoje řemeslo poctivě dělali nebo ještě dělají. Pokud chceme zachovávat a předávat lidová řemesla dalším generacím, musíme dodržet detailně všechny postupy a technologie, které k danému řemeslu patří. A stejně by to mělo být i se zachováním a předáváním lidových zvyků a obyčejů. Pokud je nám dána možnost zachovávat a udržovat lidovou kulturu, která skýtá tolik krásného, tak s úctou nejen k ní, ale také k lidem, kteří nám své dědictví odkázali. Neměli bychom ji měnit, přetvářet, musíme se snažit ji zachovat, tak jak nám byla či je předávána. Pavlína Kolínková, nejen prezentuje, ale prodává i své výrobky. Foto archív ZO ČSOP Kosenka 8

9 INSPIRACE ZAPOMENUTÁ ŘEMESLA V KLÍNECH Jaká spojitost je mezi původními obyvateli Ameriky a zpracováním ovčí vlny v Krušných horách? Vysvětlíme. Využít, co příroda nabízí Při studiu života původních obyvatel Ameriky jsme užasli nad jejich šetrností a snahou o využití všeho, co jim okolní příroda nabídla. Co se dalo, to snědli. Co se nedalo sníst, do toho se oblékli nebo se tím ozdobili. A tak to bylo i s námi a ovčí vlnou v Centru pro ekologickou výchovu Klíny na Litvínovsku. Z našich osmi oveček po prvním stříhání zůstala hromada vlny, kterou nikdo nechtěl ani zadarmo. Tak ve smyslu popsaných indiánských zvyků jsme začali hledat, co s ní. Na aukci beranů v roce 2008 v Sebuzíně to přišlo. Seděla tam paní s kolovrátkem a předla. Nebyla skoupá na slovo, a tak jsme získali základní kontakty a informace. A pak už to jen jelo. Ovčí vlna je základní materiál, který nás v našem prostoru obklopuje po tisíciletí. Jsme na něj tradičně zvyklí, oblékáme se do kůží a výrobků z vlny od dob kupce Sáma. Když pominu zpracování kůží, ostříhanou vlnu lze zpracovávat několika způsoby: spřádání na kolovratu, tkaní, mokré filcování pomocí mýdla a vody a suché filcování za pomoci speciální jehly. Všem těmto metodám předchází úprava střiže, a to mechanické zbavení hrubých nečistot, praní, sušení, rozčesání a v případě zájmu i barvení. Popsat tyto úpravy by bylo na samostatnou kapitolu. Pták, motýl, drak či mrak v ovčí vlně skrytý Zaměříme se raději na využití programu na zpracování vlny pro různé věkové skupiny. Nejmenší děti a žáci mateřských škol se u nás seznámí s chovem oveček a jejich hospodářským využitím. Děti si mohou sáhnout a čichnout k surové střiži. Následně jim vysvětlujeme princip mokrého filcování. Samy si vyrobí kuličku s překvapením. V praxi to znamená, že dostanou kousek nebarvené vlny, do jehož středu je vloženo několik vláken obarvené vlny. Pomocí mýdla a vody se hmota napění a každé dítě se snaží v dlaních mačkáním vyrobit kuličku. Z vlny tímto vzniká filc. Při filcování se poslouchá příběh o životě oveček s člověkem. Na konci lektor kuličku nastřihne do dvou třetin. V každé kuličce vznikne jiný obrazec. Pak je potřeba v dětech povzbudit fantazii, aby řekly, co jim obrazec připomíná. V mnoha případech jim trochu pomůžeme a navrhneme, co by to mohlo být (pták, motýl, drak či mrak). Zelené kuře i pouzdro na mobil pro náctileté Žáci základních a středních škol si mohou vyzkoušet metodu suchého filcování. Pomocí filcovací jehly a molitanové podložky vyrábí prostorové tvary. V oblibě jsou jednoduchá zvířátka kuře, beruška, želva... Představivosti se neklade žádný limit. Je zajímavé sledovat, jaké barvy účastníci používají pod vlivem animovaných seriálů. Zelené kuře není opravdu pro ně problém. Pro udržení zájmu náctiletých s nimi vyrábíme pouzdra na mobilní telefony. Je to pro ně lákadlem a udrží v této činnosti dobrou pozornost. Od maminek na mateřské po vděčné seniory Další skupinou našich návštěvníků jsou maminky na mateřské dovolené, které mají v oblibě mokré filcování na formy z linolea. Při něm se překládáním rouna a následným namydlením dají vyrobit praktické a užitečné předměty, například čepice, klobouky, rukavice, bačkory a tašky. Velmi oblíbená je dále metoda předení na kolovrátku. Každou maminku velmi potěší, že si od nás odnáší vlastnoručně vyrobené přadénko. Neopominutelnou skupinou jsou také senioři. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jsou schopni vyrábět metodou suchého filcování. I když je ruce dobře neposlouchají, je představivost a vůle jedinců uchvacující. Vyrábějí figurky, kterým dávají jména a rádi jimi obdarovávají své příbuzné. Takto probíhající seminář připomíná dávné doby, kdy se v chalupách dralo peří. Dědečkové a babičky vzpomínají na staré dobré časy a na místa, kde je prožili. Každá skupina si může v programu Zapomenutých řemesel najít něco, co jí baví. Trh s ovčí vlnou se vlivem dotovaných dovozů zhroutil a ovečky Merino, které mají skvělou vlnu, za chvíli potkáme nejspíš pouze v zoo... Semináře oživující stará řemesla, které pořádáme, nám umožnily setkání s mnoha zajímavými lidmi a jejich osudy. Petr Klouček, Centrum pro ekologickou výchovu Klíny, o. s., Foto Cevyk Shora dolů: Kurz předení na kolovrátku v létě Osecká pouť s ukázkami z programu Zapomenutých řemesel. Filcování se studenty ze SŠ Chomutov. Rozbíhá se další oblast programu Oživení starých řemesel tkaní na tkalcovském stavu. První tkaní. 9

10 INSPIRACE VÍCEÚČELOVÉ KOZY Středisko ekologické výchovy a etiky Sever ve svém areálu bývalé fary v Horním Maršově chová zhruba dvacetičlenné kozí stádo. Kozy jako živá atrakce obohacují vzdělávací programy o citový rozměr školáci mají možnost nejen krotká zvířata sledovat zblízka v jejich přirozeném prostředí, ale také se s pomazlit s kůzlaty. Zdravé kozí mléko je součástí místní kuchyně. Kozy také spásají horskou louku, což přispívá k záchově krkonošské biodiverzity. A středisko Sever se začalo dělit o své cenné zkušenosti pořádá kurzy zpracování mléka. Kurz domácího zpracování kozího mléka, který se konal letos v květnu v areálu ekocentra Dotek a v budově bývalé fary v Horním Maršově, byl určen především pro drobné domácí chovatele ovcí a koz či pro ty, kteří by s chovem a zpracováním mléka pro vlastní potřebu chtěli začít. Přijelo na něj více než dvacet účastníků nejen z Královéhradeckého kraje, ale dokonce až z Moravy, z Boskovic. Nejmladšímu účastníku bylo třináct let, nejstaršímu sedmdesát čtyři. Program byl především praktický. Po přivítání a seznámení se současným a budoucím využitím staré fary a činností střediska Sever si účastníci vyzkoušeli ruční dojení stáda dvanácti koz, které na faře celoročně chováme. Asi 10 až 20 litrů takto získaného mléka jsme pak zpracovali na sýr. Součástí kurzu byla prezentace firmy Ketris, která dodává pomůcky pro domácí minifaremní zpracování mléka. V akci tak bylo možno spatřit minipasterizér, odstředivku a máselnici. V té jsme však zpracovávali smetanu dodanou z rodinné farmy Mejsnarových u Kunčic nad Labem. Každý z účastníků na závěr obdržel publikaci Domácí zpracování mléka vydanou společností Rosa z Českých Budějovic. Na kurzu účastníci ocenili především možnost výměny zkušeností a praktických poznatků, které se nedají vyčíst v žádné příručce. Další kurz domácího zpracování mléka se bude v Horním Maršově konat 16. května Více informací a přihlášky můžete zasílat na adresu: sever-dotek@ ekologickavychova.cz nebo na mobil Jan Franta, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory SEVER, bývalá fara, projekt DOTEK, Horní Maršov Foto Pavel Křivka 10

11 CO JSOU A KDE SE VZALA TRADIČNÍ ŘEMESLA V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ ŘEMESLA NAŠICH PŘEDKŮ A LIDÉ 21. STOLETÍ PROMĚNY Máme-li hovořit o řemeslech, budeme hovořit o přírodě, o lidech a věcech, o tvořivé práci, která prolínala celým životem člověka. Řemeslná výroba byla spjatá s jeho obživou, ale znamenala ještě i víc. Práce byla pro něho něčím, do čeho vkládal tvůrčí schopnosti a cit. Musel objevit použitelnost různých materiálů pro výrobu praktických i ozdobných předmětů od kůže přes hlínu, dřevo, kovy, rostliny A naučit se ovládat zdroje energie lidské, zvířecí a přírodních sil větru, vody a tepla. Věděl, jaký materiál vybírat a jak vyrábět. Pod jeho rukama vznikaly dokonalé funkční výrobky, které byly výtvarně hodnotné a smysluplné. V průběhu věků se stále zdokonalovaly. Každý řemeslník měl bohaté výrobní zkušenosti, radost z dokonalého technického zvládnutí záměru a uspokojení z práce. Um kontra komerčně motivované plýtvání Dokonalost výrobků předurčovala současně i jejich dlouhodobé používání, což znamenalo úsporu materiálu, energie a lidské práce. Výrobky se kupovaly na dlouhou dobu, ne-li na celý život. Tato skutečnost je zcela v rozporu s dnešní dobou komerčně motivovaného plýtvání. Postupy práce po staletí ověřené, vymakané a zkušenosti se přenášely z generace na generaci. Um se nedá popsat. Um se musí naučit. Jinak řemesla zanikají. Tak to fungovalo po staletí. Za posledních šedesát let se práce většiny lidí změnila více než za pět století, která tomuto období předcházela. Ještě začátkem minulého století jste ve městě i na vesnici potkali ševce, kováře, řezníka, krejčího, holiče, bednáře, koláře, truhláře, pekaře, mlynáře, samozřejmě rolníky, zahradníky, sadaře, tkalce, cihláře, formany a mnohá další užitečná řemesla. Výsledné produkty těchto řemeslníků si ještě umíme představit. Vyskytovala se však ještě mnohá řemesla, u kterých si již výsledný produkt leckdy představit ani neumíme. Řada řemesel a technik domácí výroby totiž upadla v zapomnění. Mezi ně patří třeba flusař, kolomazník, bradýř, skalník, hlinák nebo sanytrník Bylo mnoho různých oborů lidské práce, které činily městečka i vesnice zcela soběstačnými. Pokolení našich předků vytvořila svou prací prostředí, v němž žijeme. Dodnes se právem pyšníme starobylými stavebními památkami a jinými řemeslnými a technickými předměty, které vídáme v galeriích, muzeích či které zdobí naše byty. Pokud se rozhlédneme dnes kolem sebe v dnešním světě technické kultury vidíme, že vznikají výrobky cíleně nedokonalé, aby brzy zestárly, ztratily funkčnost a byla nutnost nového nákupu. Uvědomíme-li si tento trend ve světovém měřítku, jde o odčerpávání často neobnovitelných zdrojů ve zdrcujícím měřítku. Využití zdrojů beze zbytku Výchozí materiály bývaly řemeslníky zpravidla zpracovány beze zbytku (např. využití chovných zvířat maso, kůže, štětiny, tuk, rohovina nebo při zpracování přadných rostlin se využilo i pazdeří), tudíž nevznikal žádný odpad. Na těchto principech byly založeny i některé naše programy pro veřejnost i ekologické vzdělávací programy to proto, aby smutný osud nenávratného zmizení nepotkal v současné době další řemesla. Ještě nedávno každá hospodyňka uplatnila v domácnosti mnoho řemesel. Počínaje pečením chleba, výrobou másla, tvarohu přes praní prádla, pěstování zeleniny a ovoce a jejich bezezbytkové zpracování Také hospodář se uměl ke kdejaké práci postavit. Proto vznikl nápad připravit pro děti a širokou veřejnost programy, které by je s řemesly prakticky seznámily. Připravena byla právě ta řemesla, bez kterých se člověk neobejde. Návštěvníci se při práci mnoho naučí získají informace o řemesle, seznámí se s vlastnostmi materiálu, práci vyzkouší a pochopí, kolik úsilí musel člověk vynaložit, než se mohl najíst, obléci, obout Třeba si i uvědomí hodnotu výrobku a práce vůbec a budou si jí více vážit. Cena lidské práce Dovolte, abych se ve stručnosti zmínila o třech z mnoha nabízených programů pro žáky základních škol. Cesta za chlebem je program, ve kterém si děti uvědomí, kolik práce je třeba, než se do takového chleba mohou zakousnout příprava pole k zasetí, setí, růst, zrání, žně Poznatky vědomostní střídá práce, protože je čeká vymlátit cepem obilí, zrní semlít na mouku, z té zadělat chlebové těsto a upéci dalamánky. Pracují s velikým nadšením. Na výrobek se děti těší a jsou na něj hrdé. Netají překvapení nad tím, kolik práce je čekalo. U programu Krteček a kalhotky pracují se lnem. Rostliny lámou na trdlici, vochlují vlákna zbavují pazdeří a na vřetánku spřádají v niť. Ve druhé části programu si na rámečku utkají kousek tkaniny, který si odnesou domů. I zde pochopily, že na výrobu látky jedné košile je třeba spousty času a leckdy se přiznávají, že by raději chodily nahé. Při práci s vrbovým proutím žáci (ale i dospělí) pochopili, proč dříve košíkářské řemeslo vykonávali muži. Bez chlapské síly se proutky špatně utahují a košík nedrží tvar. I dnešní děti rády pracují rukama, jen nemají, díky všem technickým vymoženostem, tu možnost. Ztrácejí zručnost a dovednost. Řemesla jsou moc důležitá. Nedovolme jejich zánik. Nápad se ujal a programy tohoto typu máme dodnes. Začínali jsme výrobu mýdla, praním prádla na valše v neckách, konzervováním podzimní úrody Mnohá řemesla jsou v nabídce stálicemi. Patří k nim výroba sýra, výroba chleba a zvykoslovného pečiva spojená s jejich pečením, zpracování lnu, barvení látky přírodními barvivy, pletení košíků z vrbového proutí, ošatek ze šustí či lýka, výroba bylinkových mastí, práce s orobincem, drátování. A mnohé další najdete v naší bohaté nabídce. Nabídku řemeslných a dalších programů Střediska ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr najdete na Na závěr bych vás, čtenáře, chtěla vyzvat: Nechme lidi 21. století nahlížet do světa řemesel našich předků, dejme jim možnost tvořivé práce Vždyť přece řemeslo nemá jen zlaté dno, ale má i tradici a perspektivu. Marie Moravcová, SEV Toulcův dvůr v Praze 10 11

12 PROMĚNY OSMNÁCT LET S ŘEMESLY, DĚTMI I DOSPĚLÝMI Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání se snaží svou činností přispívat k osvojování ohleduplnějších, méně konzumních a odpovědnějších postojů lidí k přírodě a inspirovat je k trvalému zájmu o aktivní péči o životní prostředí. Toto poslání naplňujeme různými způsoby. Práce s přírodními materiály v rámci kurzů, výukových programů nebo kroužků je jedním z nich. Svůj košík bych neprodal ani za nic Již od roku 1991 se pomalu začal rozvíjet náš zájem o stará řemesla a přírodní materiály. Nejprve to byla práce s hrnčířskou hlínou a kopacím kruhem, při kterém místo elektrické energie využíváme energii svoji. S hlínou pracovali děti i dospělí, kteří se po večerech na Lipce scházeli a tvořili. Ještě dnes někteří z nich rádi vzpomínají na tvorbu tehdy experimentální milířové pece na zahradě, ve které jsme vypalovali naše keramické nádoby. Další naší velkou radostí byl starý tkalcovský stav, který se nám podařilo zrekonstruovat a uvést do provozu. První koberečky hadráky vytvořily závěsy v tehdy ještě nedokončeném interiéru některých kluboven. A když jsem se na keramickém kurzu v Koněšíně setkala s panem Šabatou, zatoužila jsem umět plést košíky z vrbového proutí, tak jako to uměl on. Nebyl profesionální košíkář, ale byl to člověk, který pracoval s vrbou s láskou a úctou. Sám se to v mládí naučil a nyní pletl košíky pro celou vesnici. Byl velmi pečlivý a ani svým žákům neodpustil chyby, které jsme v pletení dělali. Pan Šabata byl člověk, kterého jsme velmi rádi zvali na Lipku, aby předával své řemeslo dalším lidem. Často při odchodu z dvou- denního kurzu účastníci říkali, že svůj košík by neprodali ani za nic, že dal příliš mnoho práce. Občas se i rozpoutala diskuse o tom, jak je možné, že se proutěné zboží prodává tak lacino. Odkud se vozí? Kdo na něm pracoval? Dostal spravedlivě zaplaceno? Nenechat řemesla zaniknout O tom, že ruční výroba z přírodních materiálů stojí často velké úsilí a trpělivost se přesvědčovali a stále přesvědčují i další účastníci našich řemeslných kurzů. Jejich pohled na ruční výrobky jiných lidí se pak mění, více si předmětů váží a dokáží je ocenit. Toto však není jediný důvod, proč se řemeslům věnujeme. Dalším důvodem, je i snaha nenechat některá řemesla zaniknout a ukázat, že český člověk má v sobě velký potenciál, spoustu věcí dokáže vlastníma rukama a není třeba vždy mířit do supermarketu. Záplava výrobků vnucovaná vtíravou reklamou v nás podporuje pohodlnost, ale často stačí jen se rozhlédnout kolem sebe, najít si vhodný materiál a vytvořit třeba ošatku na chleba ze slámy, košík na trnky z proutí, míček dětem z ovčího rouna nebo hudební nástroj ze dřeva. Všechny tyto materiály jsou u nás zatím dostupné a hlavně jsou obnovitelné. Jejich využíváním a spotřebou po sobě zanecháváme mnohem menší ekologickou stopu, než když budeme kupovat misky, koše, míče z plastu nebo jiných nepřírodních materiálů. Osmnáct řemeslných let Za dobu osmnácti let se u nás na Lipce vystřídalo již nespočet lidí, kteří přišli s touhou vyzkoušet si něco nového, dotýkat se něčeho příjemného, naučit se něco, co mohou předat dál. To něco se mění podle zájmu účastníků, ale pořád zůstáváme u přírodních materiálů. Prací se dřevem, vlnou, hlínou, slámou, orobincem se opět přibližujeme k přírodě, od níž se současný konzumní svět tolik oddaluje. Vytváříme věci, které jsou i v dnešní době využitelné v každodenním životě, které jsou praktické, ale i hezké, příjemné na dotek. Často k nám zavítají učitelé, kteří se naučí s materiálem pracovat a potom předávají své zkušenosti dětem ve školách i kroužcích. Maminky na mateřské dovolené si chodí vyrábět příjemné hračky z vlny nebo hudební nástroje pro své děti. Lidé z různých pracovních oborů, kterým chybí manuální práce, přijdou na Lipku relaxovat, odpočinout si, dokázat si, že ruce nemají jen k ťukání na klávesnici počítače. 12

13 PROMĚNY V našich kurzech nejde o rekvalifikace, ale o porozumění přírodnímu materiálu, hledání vztahu k němu, o trochu pokory k moudrosti předků, o nabídku radosti z objevování dříve netušených souvislostí. ŘEMESLNÉ KURZY NA LIPCE Mistři z posledních Některé kurzy lektorují přímo naši pracovníci, ale na některé si zveme odborníky na slovo vzaté. Patří mezi ně i paní Iveta Dandová z Mnichova Hradiště, která získala ocenění Nositel tradice lidových řemesel díky práci s orobincem. Výroba předmětů z orobince patřila dříve v našich zemích k velmi rozvinutým řemeslům. Vyráběly se z něho ošatky, misky, kabely, klobouky i schránky. Dnes ale orobinec upadl v zapomnění a paní Dandová je v současné době jednou z několika posledních výrobců. Ráda předává své řemeslo dál, lektoruje a předvádí pletení z orobince na různých akcích. Na Lipce ji vždy rádi uvítáme a kdo si již orobinec vyzkoušel, jistě mi dá za pravdu, že je to velmi příjemný materiál a výsledek stojí za to. Oválné i hranaté ošatky pletené na formě vydrží spoustu let a to i při využívání na pracovišti, jako je Lipka. Na každém kurzu se od paní Dandové dozvíme také více o rostlině orobinec, o jeho sklizni i zpracování. Dalším vynikajícim lektorem je také pan Karel Hanzík, který nás trpělivě vede k výrobě strunného hudebního nástroje ze dřeva kantely. Pan Hanzík se léta věnuje práci se dřevem a hlavně výrobě historických strunných hudebních nástrojů, jako jsou harfy, kantely, cytery, lyry, žaltáře. Při jeho kurzech to na Lipce vždy krásně voní dřevem, rozléhají se údery dlát a ke konci je slyšet i ladění strun a první nesmělé písničky hrané na kantelu. Řemeslné léto na Rychtě V letních měsících se scházíme se zájemci na pracovišti Lipky Rychta v Krásensku. Letos tak proběhl již desátý ročník Řemeslného léta. Řemeslné léto je týdenní akce pro dospělé zájemce, kde se naučí mnoho nových řemeslných technik. Letos byl hlavním tématem klobouk. Během týdne se snažíme aplikovat šetrné využívání obnovitelných zdrojů, desatero domácí ekologie, hledat širší environmentální souvislosti. Nabízíme účastníkům přednášky a besedy, poznávání přírodního okolí, třídíme odpad, vaříme z některých biopotravin, nabízíme seznámení s produkty fair trade... Běžela ovečka... Práci s přírodními materiály zařazujeme také do našich ekologických výukových programů. Například v programu Běžela ovečka si děti po seznámení s významem ovcí pro krajinu vyzkouší vyčesávat vlnu, příst na vřetánku i kolovrátku a nakonec si ufilcují vlněnou kuličku, kterou si odnesou domů. V programu Půda není nuda si na závěr vymodelují půdní živočichy z hrnčířské hlíny a mohou si vyzkoušet kopací hrnčířský kruh. KERAMICKÉ DEKORATIVNÍ NÁDOBY sobota V rámci jednodenního kurzu si vyrobíte dvě keramické nádoby. Větší je vhodná k osázení sukulenty, menší nádoba vám poslouží jako miska na řezané květiny zapíchané do florexu. Lektorka: Jarmila Siničáková Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč SKŘÍTEK Z OVČÍHO ROUNA A ŠITÍ ZVÍŘÁTKA sobota Nový jednodenní kurz, na kterém si vytvoříte skřítka z barevného ovčího rouna technikou stáčení a filcovací jehlou. Další technikou bude šití zvířátek z filcu. Ušijete si např. slona, žirafu, koníka... Lektorka a garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 550 Kč ADVENTNÍ VĚNCE PRACOVIŠTĚ JEZÍRKO čtvrtek V ceně kurzu je chvojí, zapůjčené nářadí a pomůcky k práci. Účastníci si přinesou čtyři svíčky, pevný základ věnce a přezůvky. Kurz proběhne na pracovišti Lipky Jezírko. Lektorka a garantka: Pavlína Horká Doba trvání: od do hodin Cena: 200 Kč ADVENTNÍ VĚNCE PRACOVIŠTĚ ROZMARÝNEK středa V ceně kurzu je chvojí, zapůjčené nářadí a pomůcky k práci. Účastníci si přinesou čtyři svíčky, pevný základ věnce a přezůvky. Kurz proběhne na pracovišti Lipky Rozmarýnek. Lektorka a garantka: Veronika Chlubná Doba trvání: od 16:00 do hodin Cena: 160 Kč OPLÉTÁNÍ DEMIŽÓNŮ A LAHVÍ PRACOVIŠTĚ KAMENNÁ sobota Jednodenní kurz určený pokročilým košíkářům, pro které bude opletení třílitrového demižonu nebo velké láhve od okurek tzv. americkou technikou snadnou záležitostí. Lektorka a garantka: Dana Křivánková Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč HLÍNA A LINORYT sobota V rámci jednodenního kurzu si připravíme linoryt, který nám poslouží pro tisk do hlíny, ze které vyrobíme krásné hrnečky pro denní použití. Vhodné i pro začátečníky. Lektorka: Jarmila Siničáková Garantka: Renata Czelisová Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 350 Kč TKANÍ NEJEN KLOBOUKŮ sobota neděle Tkát budeme různé typy klobouků, pokrývek hlavy (například baret či klasický klobouk) a jiných oděvních, bytových doplňků. Při tkaní budeme používat všechny možné tkalcovské vazby včetně indiánských nebo zapiastek. Tak si přijdou na své i ti z vás, pro které je tkaní hračka, ale i ti, kteří s tkaním teprve začínají. Lektorka: Zuzana Arsenjevová Garantka: Renata Czelisová Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 680 Kč OŠATKY Z OROBINCE sobota Oblíbený jednodenní kurz pro začátečníky. Budeme vyplétat jednoduché ošatky z orobince. K práci využijeme dřevěné formy, které přiveze lektorka. Lektorka: Iveta Dandová Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč OŠATKY Z OROBINCE neděle Jednodenní kurz pro začátečníky i pokročilé. Začátečníci budou vyplétat jednoduché ošatky z orobince na dřevěné formě. Pokročilí se mohou pustit do vzorování ošatek na formě. Lektorka: Iveta Dandová Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč INDIÁNSKÁ MOLA A JINÉ APLIKACE sobota neděle Molas je obrácená aplikace, při níž se nepřišívají jednotlivé barvy zvlášť, ale nejprve se na sebe položí několik vrstev jednobarevných látek a těmi se prostřihává do určitého vzoru. Je to technika, na kterou není třeba šicí stroj a určitě ji zvládne i úplně začínající švadlenka. Kromě mola si vyzkoušíme i různé druhy klasické aplikace. Těmito technikami si můžeme ozdobit oblečení, polštářek, tašku a různé doplňky do šatníku či do bytu. Lektorka: Zuzana Arsenjevová Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 680 Kč 13

14 PROMĚNY Kutílci Na schůzkách pravidelných přírodovědných kroužků se také často využívá hlína, ovčí vlna i dřevo. Kroužek Kutílci vyrobil pro zahradní hmyz zajímavé hliněné domečky. Některé byly naplněné slámou, na některých byla osázená zelená střecha. Na pravidelných schůzkách tvoří i dospělí, kteří pletou košíky nebo modelují hliněná krmítka, která osází rostlinami. Ve spolupráci s jednou třídou waldorfské školy v Brně se nám podařilo v roce 2004 na zahradě Lipky postavit malou chlebovou pícku z hlíny, písku a slámy. Dodnes v ní pečeme nejen chlebánky, ale i u dětí oblíbenou pizzu. Když tatínci sedají ke kolovrátku Pro zájemce z řad veřejnosti připravujeme každoročně několik nedělních odpolední, která jsou vždy tematicky zaměřená. Rostlinným vláknům a jejich zpracování byla věnovaná neděle s názvem Jak krtek ke kalhotkám přišel. Děti i jejich rodiče si zkoušeli lámat, vyčesávat i spřádat len. Dokonce i někteří tatínci zasedli za kolovrátek a pokoušeli se o spředení lněné niti. Na akci Ovčí vlna stokrát jiná se na kolovrátku i vřetáncích vystřídal len za ovčí rouno. Rouno jsme nejen spřádali a tkali s ním, ale také filcovali technikou za mokra i za sucha. Rádi zkoušíme nové staré techniky Nejen řemeslné techniky, ale také běžné činnosti našich předků, které už jsme mnohdy pozapomněli, rádi na Lipce zkoušíme. Děti tak zjistí, kde se berou potraviny, které vidí pouze v obchodech. Uvědomí si souvislosti, o kterých mnohdy neměly ani tušení. Loni na podzim jsme například vařili na zahradě povidla z trnek, pekli bramborové placky na ohni, krouhali a nakládali zelí. To vše v neděli s názvem Urodilo-li se, či neurodilo-li se? Letos se už těšíme, jak budeme mlátit obilí, mlít zrní, připravovat těsto a péct chlebánky v naší zahradní chlebové pícce. Pokud také nosíte v srdci touhu oživovat kouzla zapomenutého, přidejte se k nám. Mgr. Alena Uhříčková, Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20 Foto archív Lipky KANTELY pátek sobota Kantela je strunný hudební nástroj, který si pod vedením zkušeného lektora vyrobíte dlabáním z javorového dřeva. Kantelu můžete mít sedmi, devíti, deseti nebo dvanáctistrunnou. V ceně je materiál (částečně opracované dřevo, ladicí kolíčky, struny), nářadí, lektorné i lehké občerstvení. Lektor: Karel Hanzík Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: pá od 17 do 20 hodin, so od 9 do 20 hodin Cena: bude upřesněna IRSKÁ KRAJKA sobota neděle Irská krajka je krajka háčkovaná. Budeme háčkovat jednotlivé motivy (kytičky, lístečky apod.) a ty pak budeme spojovat. Lze tak vytvořit celý výrobek nebo lze háčkované motivy použít jako aplikaci na oblečení či bytový nebo oděvní doplněk. Nejde vůbec o složité a nudné háčkování, stačí umět uháčkovat řetízek a základní sloupky. Vhodné i pro absolutní začátečnice stačí mít jen chuť a sloupky se za víkend krásně naučíte. Lektorka: Zuzana Arsenjevová Garantka: Alena Uhříčková Rozsah: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč BYLINKÁRNA sobota Praktický kurz o využitích léčivých a aromatických rostlin spíše netradičním způsobem. Bylinky můžete nejen poznávat, ale i vysazovat, zpracovávat a ochutnávat. Tentokrát se zaměříme na grilovací a nakládací směsi. Lektorka a garantka: Dana Křivánková Doba trvání: od 10 do 15 hodin Cena: 400 Kč VOSKOVÁ BATIKA sobota neděle Pro všechny, kterým učarovala vosková batika. Vosk budeme nanášet pomocí štětců a tjantingů. Batikovat se budou prostírky, tašky a obrázky barvami za studena. Lektorka: Zuzana Arsenjevová Garantka: Lenka Appelová Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 750 Kč ŘEMESLNÉ LÉTO NA RYCHTĚ 1 pondělí sobota Zveme vás na týdenní kurz tvoření na Rychtě, v jehož průběhu se budeme věnovat textilním technikám (např. tkaní, drhání, vyšívání) a pracovat s přírodními materiály. Přijeďte si odpočinout do krásného prostředí Drahanské vrchoviny. Bydlet budeme ve starodávné budově Rychty, která nás pohostí výtečnou kuchyní. Při své tvorbě se budeme protentokrát inspirovat bylinami. Lektorky: Zuzana Arsenjevová, Renata Czelisová, Alena Uhříčková Cena: bude upřesněna na ŘEMESLNÉ LÉTO NA RYCHTĚ 2 pondělí sobota Zveme vás na týdenní kurz tvoření na Rychtě, v jehož průběhu se budeme věnovat textilním technikám (např. tkaní, drhání, vyšívání) a pracovat s přírodními materiály. Přijeďte si odpočinout do krásného prostředí Drahanské vrchoviny. Bydlet budeme ve starodávné budově Rychty, která nás pohostí výtečnou kuchyní. Při své tvorbě se budeme protentokrát inspirovat bylinami. Lektorky: Zuzana Arsenjevová, Renata Czelisová, Alena Uhříčková Cena: bude upřesněna na AKCE PRO VEŘEJNOST OD SEMÍNKA K CHLEBU neděle Nedělní odpoledne pro všechny malé i velké zájemce, kteří si chtějí vyzkoušet mlácení obilí cepem, mletí zrní na mouku, přípravu chlebového těsto a pečení chlebánků v naší zahradní chlebové peci. Doba trvání: od 14 do 18 hodin Cena: 90 Kč NESPOLÉHEJTE NA JEŽÍŠKA pátek Nejhezčí dárek pro blízké je ten, který vyrobíte sami. Během jednoho odpoledne na Lipce můžete vyrobit např. hedvábnou kravatu pro tatínka, šperk pro maminku nebo mýdlo pro babičku. Určeno pro zájemce od 10 do 18 let. Na tuto akci je třeba se přihlásit na tel Doba trvání: od 14 do 19 hodin Cena: Kč (dle vybraných dárků) Kontakty: Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Lipová, Lipová 20, Brno Podrobné informace o řemeslných kurzech dostanou přihlášení zájemci em nebo běžnou poštou. VÁNOČNÍ LIPKA pondělí středa Podmínky účasti naleznete na Tradiční předvánoční akce pro děti i rodiče. Po tři odpoledne vám nabízíme řadu dílni- ček, ze kterých si odnesete vlastnoručně vytvořené drobné ozdoby, dárečky i vánoční Další pracoviště Lipky, kde se konají akce pro veřejnost: dekorace. Připomeneme si také vánoční zvyklosti, budeme číst pohádky, zpívat koledy. Lipka školské zařízení pro environmentální Doba trvání: vždy od 15 do 18 hodin Cena: 90 Kč vzdělávání, pracoviště Rozmarýnek, Rozmarýnová 6, Brno-Jundrov, ZELENÝ ČTVRTEK čtvrtek Lipka školské zařízení pro environmentální Přijďte s námi vynést Zimu a připravit se na Velikonoce. Budeme plést pomlázky, zdobit vzdělávání, pracoviště Jezírko, č. p. 97, kraslice a tvořit jarní dekorace. Zvány jsou děti i se svými rodiči. Bílovice nad Svitavou, Lipka školské zařízení pro environmentální Doba trvání: od 9.30 do hodin Cena: 90 Kč 14 vzdělávání, pracoviště Kamenná, Kamenná 20, Brno, Přihlášky na řemeslné kurzy: Alena@lipka.cz, tel

15 PROMĚNY SUŠÁRNY OVOCE: TRADIČNÍ KONZERVOVÁNÍ POTRAVIN A SOUČASNOST Neoddělitelnou součástí kultury každé etnické skupiny je i úroveň technologií. Za pozoruhodný můžeme označit stav a úroveň technologií a jejich praktické využití venkovskými vrstvami v minulosti. Některé technologie se dokonce od jistého období týkaly téměř výhradně jich, a naopak vrstvy měšťanské a šlechtické je dále nerozvíjely, a posléze nakonec opouštěly. Využívaly totiž produkty právě od venkovských vrstev byť právě ony se obecně nepovažují za nositele vývoje technologií. K takovým jevům patří i sušení ovoce a objekty sušáren ovoce. Lidové stavitelství Lidové stavitelství je dodnes nedoceněno. K nejvíce opomíjeným patří především hospodářské a drobné technické stavby: stodoly, kolny, dřevníky, včelíny, prasečí a kozí chlívky, seníky, samostatné sklepy nebo různé druhy sušáren. Například sušárny ovoce jsou přitom důležitým zdrojem informací, pomocí nichž si utváříme obraz o životě našich předků. V současnosti velmi rychle zanikají a většina dosud existujících je ve špatném stavu. Na území okresu Ústí nad Orlicí, kde autor tohoto článku prováděl výzkum sušáren ovoce, se jich dochovalo čtrnáct. Sušárny ovoce neopominutelně patří ke konzervování potravin. Zároveň se významně uplatnily i ve změnách podoby vesnického prostředí. Stavěly se především na místech dostatečně vzdálených od vlastních domů a usedlostí, aby nezpůsobily požár. Tyto drobné stavby vytvářely třeba i řady ovšem s velkými rozestupy v zahradách. Zároveň se zpravidla jednalo o jediné stavby, které v zahradách stávaly. Jak se ovoce sušilo Předpokládá se, že nejprve lidé využívali teplého kouře v dýmných jizbách, který stoupal vzhůru. V nich se pod stropem na tzv. polenice pokládaly lísy s ovocem k sušení. K sušení ovoce se využívaly také chlebové pece ve chvíli, kdy po pečení vychládaly. Jiným způsobem, dosud užívaným neboť jej přejalo mnoho chalupářů je sušení v troubě sporáků nebo nad nimi. Asi největší význam při sušení ovoce ale sehrály sušárny ovoce, drobné stavby umožňující sušit větší množství ovoce v relativně krátkém časovém období a vcelku bez mimořádné námahy. Podle způsobu vytápění rozlišujeme sušárny ovoce na dýmné, polodýmné a bezdýmné. V dýmné sušárně sušil ovoce přímo dým. U druhého typu se část dýmu odváděla mimo sušící prostor a část dýmu procházela otvory v peci do sušící komory. Ovoce zde tedy sušily společně ohřátý vzduch a kouř. U třetího typu se veškerý kouř odváděl mimo sušící prostor a ovoce sušil pouze vzduch ohřívaný pecí a topným kanálkem. Uvedené pořadí zároveň odpovídá jejich vývojovému řazení. Způsob manipulace s lísami (tj. dřevěnými rošty, na které se klade sušené ovoce) je druhým důležitým hlediskem pro rozlišení sušáren ovoce. Nejstarší typ sušáren byl opatřen pevnou lísou. Rozeznáváme ještě další dva způsoby: obsluha vnáší kratší lísy s ovocem dovnitř sušící komory, tedy vstupuje do ní s lísami tento typ bývá nazýván také vynášečka. U dalšího typu dlouhé lísy s ovocem do sušící komory obsluha zasouvá, ale do vyhřátého prostoru nevstupuje. Nově ožila sušárna ovoce v Oucmanicích. Ekocentrum PALETA Pardubice zrekonstruovalo sušárnu na svém oucmanickém statku. Na snímcích je vidět stav před rekonstrukcí a po ní, dále pohledy do sušárny. Nákres na další straně ukazuje, jak sušárna funguje. 15

16 PROMĚNY Technologická vyspělost sušáren ovoce Technologicky nejvyspělejší sušárny ovoce se na českém území nacházejí v oblasti významné ovocnářské komory, v Českém středohoří. Nejvyšší vývojový stupeň zde sušárny reprezentují jak díky způsobu vytápění (bezdýmné), tak způsobu manipulace s lísami (zasouvacími), přehlédnout však nelze zejména jejich prostorové uspořádání a doplnění sušárny o další vyspělá zařízení. Tyto sušárny z oblasti Českého středohoří poslední a nejvyšší generace mají pozoruhodné a zároveň logické prostorové uspořádání. Topeniště je umístěno v suterénu nebo alespoň částečně zapuštěno. V prvním nadzemním podlaží se nachází sušící komora s tahy pro zasouvání lís. Nejvyššího vývojového stupně dosáhlo také zařízení na odvod odpařené vody. Jestliže na většině českého území se jedná o otvory umístěné v horní části stěn nebo přímo ve stropě, pak se v oblasti Českého středohoří setkáváme se zařízením, které je obdobou úzkého tahového komína. Toto zařízení je buď osazeno nad sušící komorou samostatně a využívá pouze tahu vznikajícího stoupáním teplého vlhkého vzduchu vzhůru, anebo je jeho funkčnost (tj. větší tah) zlepšena ohříváním od komína sloužícího k odvodu horkého kouře od vyhřívací pece, k němuž je přizděno. Ovšem nejlepšího odvodu odpařené vody se dosahovalo přímým napojením tohoto zařízení do komína využívá jeho tah. Proč sušení zaniklo? Zlatý věk sušení ovoce na českém území spadá do první poloviny 19. století. Pozdější postupný zánik sušení ovoce v českých zemích má souvislosti, které jsou zajímavým příkladem kulturní difuze. Do sušení ovoce na českém území zasáhla skutečnost zdánlivě nesouvisející. Od roku 1878 Rakousko okupovalo (a o 30 let později anektovalo) Bosnu, čímž jejím obyvatelům umožnilo dovážet své produkty do ostatních částí monarchie i za její hranice. Tato událost přinesla českým sušičům ovoce vážnou konkurenci v podobě tzv. bosenské švestky, která byla jednak větší než české švestky, ale zejména se její sušení provádělo bezdýmným způsobem, takže nepáchla kouřem. Hospodyně samozřejmě raději kupovaly švestky bez kouřového pachu, což začalo nutit české sušiče upravovat vyhřívací pece v sušárnách ovoce zazděním malých otvorů zvaných lišky a měnit tak vytápění z polodýmného na bezdýmné. Export a import tzv. bosenské švestky díky její kvalitě postupně vytlačil ostatní sušené švestky na trzích různých míst v Evropě, kam se dostávala v průběhu 80. let 19. století. A tak již o pouhé čtyři desítky let později zcela zaniká vývoz českých sušených švestek na těchto trzích ovoce nebylo sušené pouze pro vlastní potřebu sušičů a jejich blízkých příbuzných, ale také na prodej nejen v místě zpravidla nejbližšího trhu, ale i vojenských pevností, vzdálenějších měst či na vývoz do zahraničí čímž skončila dosti dlouhá éra sušení ovoce, jejíž počátky sahají nejméně do období ranného novověku. PhDr. Radim Urbánek: Opomíjené drobné stavby výzkum sušáren ovoce v okr. Ústí nad Orlicí (2004), zkráceno a upraveno redakcí Bedrníku Foto Ing. Jiří Bureš, Mgr. Miroslav Míkovec, kresba Ing. Ondřej Zeman (všichni Ekocentrum PALETA) 16

17 TOŠ TAK NÁZORY Valašsko býval chudý kraj, konec chleba, začátek kamení, říkávalo se, a proto se tady dařilo řemeslu a daří se mu dodnes. Je potěšitelné, že nositelů lidových tradic přibývá a svou špetkou přispíváme i my. Snažíme se umožnit dětem dotknout se řemesla, prožít staré hry, zvyky a tradice, a tím u nich vypěstovat vztah a pocítit sounáležitost s krajem, kde žijí s Valašskem. A také, že Hra na veselou skromnost z Karpatských her Míly Nevrlého není jen líbivá povídka, ale způsob života, který člověka obohatí. Kupodivu se to daří. Hry na počítači umí hrát každý, ale kdo umí příst na kolovratu, uplést košík, vyrobit si papuče a rukavice starodávnou valašskou technikou, přežít jen s málem na staré dřevěnici bez elektriky? A to je to, co začíná děti lákat. Javorníček, Zelená školička a Domeček ČSOP Javorníček Valašské Meziříčí tvoří rodina Dvorských, zeť, odrostlí členové oddílu Falco, kteří pomáhají jako vedoucí oddílu nebo přírodovědci a další kamarádi, celkem 14 dospělých a oddíl Falco. Zelená školička je středisko ekologické výchovy při Českém svazu ochránců přírody Javorníček ve Valašském Meziříčí. Velmi úzce spolupracujeme s dalšími organizacemi ČSOP, Muzeem regionu Valašsko, Valašským muzeem v přírodě v Rožnově, se Správou CHKO Beskydy. Naším partnerem je Středisko volného času Domeček, kde pracuji. Činnost Javorníčku zahrnuje: praktickou ochranu přírody, ekologickou výchovu (výukové programy pro školy, exkurze do chráněných území, přírodovědné expedice, přednášky, soutěže), řemesla. A od roku 1990 tu pracuje oddíl mladých ochránců přírody Falco, který v současné době má asi 60 dětí ve věku 6 až 20 let. Zapojujeme je do veškeré činnosti, ať už do mezinárodních ekologických projektů, praktické ochrany přírody nebo řemeslných akcí, kde se řemesla nejen naučí, ale také předvádějí na veřejnosti. Zpočátku jsme zkoušeli něco vyrábět na táborech, děti to bavilo. Nakonec se to vyvinulo tak, že jedna schůzka v měsíci je vyráběcí Kutírna. Vyřezávací virus První řemeslo, které mě oslovilo, bylo řezbářství. Začalo to nenápadně, na vandru ve Slovenském rudohoří, když byly děti ještě malé. Mami, vyřež mi panenku. A mně medvěda Nedopadlo to nejhůř ještě nedávno jsem figurky viděla u dospělých dětí na poličce v pokojíku. Za několik let jsme jeli už s oddílem Falco na třítýdenní puťák na kolech na Šumavu. Jen tak, u ohně, jsem vyřezala z borové kůry psa. Vyřež nám taky! Ne, ne, ukážu vám, jak na to a vy si to uděláte sami. Děcka byla nadšená a do konce tábora bylo o zábavu postaráno. Tady vznikl pojem napadl nás vyřezávací virus. A napadá nás na táborech každoročně. Nejsilnější byl na povodňovém táboře v roce 1998, to už jsme si troufali i na misky a lžičky. Člověk by řekl, že na přírodovědné expedici po finských národních parcích virus nemá šanci. Stačilo, abych vytáhla sadu dlátek a i nejzarytější přírodovědec něco vyřezával. Jsem ráda, že jsem tolik lidí nakazila, obzvlášť když vidím ty nádherné výrobky, které vznikají jsou mnohem hezčí než moje. Většina řemeslníků svou dovednost předvede, ale nenaučí. Z jejich pohledu je to pochopitelné, vychovali by si konkurenta. Je dobře, že lidé oživují stará řemesla svých předků a že je tato dovednost dokáže uživit. Lidem se výrobky líbí, je to totiž ta nitka, která nás spojuje s našimi předky. Když člověk uvidí třeba slaměnou ošatku, vzpomene si, že babička měla přesně takovou na vajíčka. Neváhá, koupí. Je to ta nitka, která ho spojuje s dětstvím. Udělá radost sobě i řemeslníkovi. Kutírna O řemesla zájem je. Možná proto, že kurzy a dílny pro děti a dospělé jsou dotované z projektů. I když oddíl Falco je zaměřený přírodovědně, jednu schůzku v měsíci kutíme učíme se stará řemesla. Děti to baví o to víc, že se svými dovednostmi mohou pochlubit na veřejnosti. Jsme zváni na jarmarky a řemeslné akce, spolupracujeme s Valašským muzeem v přírodě, kde se děti stávají lektory a učí řemesla své vrstevníky nebo předvádí návštěvníkům řemesla ve starých chalupách na různých akcích. Také jsem koketovala s drátováním, naučila se základní techniky, děti jsem dokázala základy naučit sama, pro dospělé jsem zvala i odborníky. Vzpomínám si na jednu paní, která brala Kutírnu jako vyplnění volného času v době, kdy byla nezaměstnaná. Po nějaké době jsem ji začala potkávat na jarmarcích. Tak krásná a jemná drátenická práce se jen tak nevidí. Díky projektům jsem mohla nejen na kurzy jezdit, ale uspořádat řadu dílen a kurzů pro děti i dospělé pod vedením odborníků: proutěné košíky, misky z orobince, tkaní na stavu apod. Ze všeho nejvíc mě uchvátila ovčí vlna. Valašsko a ovečka k sobě nerozlučně patří, díky ovečkám vznikla naše krásná valašská krajina plná orchidejových luk a jalovcových pasínků. Také mě zaujalo, že po celém světě se dodnes zpracovává ovčí rouno stejnými technikami, které se vyvinuly nezávisle na sobě. Díky projektu ČSOP nazvanému Valašské centrum pro udržitelný rozvoj, který byl podpořen Evropským fondem sociálních potřeb, se mohla rozjet tříletá šňůra výukových programů pro školy a školky, kurzů, seminářů a dílen pro děti i dospělé. Smrdí, nebo voní? Děti jsou úžasné. Přijde třída na program, v koutě stojí koš s ovčím rounem nevypraným. Fůůj, to smrdí...! A sedají co nejdál od koše. Závěr je vždycky stejný: na konci programu slušně vychované dítě se přijde zeptat, jestli si kousek té voňavé vlny může vzít domů, ostatní ji tajně nacpou do kapsičky, aby ji mohly doma ukázat. Jak takový program probíhá? Důležitý je dostatek pomůcek a materiálu, aby se nikdo nenudil. Klubovna je zařízena jako stará valašská jizba, v koších rouno ostříhané ovečky, ale také vlna vypraná, barevná, 8 kolovratů, 25 vřetánek, kramplovací stolice, krample, česačky, plstící jehly, apod., prostě všechno potřebné. V průběhu programu se děti dozví, co se musí udělat s ovčím rounem od ostříhání až po finální výrobek. A nejen dozví, také si to všichni vyzkouší vyprat, nabarvit, upříst šňůrku, uplstit balonek či obal na mobil, peněženku, utkat tašku na stavu. Děti se vlny neustále dotýkají, pracují s ní, ještě se mi nestalo, že by se někdo nezapojil. Domů si odnášejí vlněné výrobky a touhu přijít znovu. Program je uzpůsoben pro mateřské a základní školy. Jezdí k nám školy nejen z blízkého okolí, ale také z Opavy, Hranic či z Vysočiny. Z Poličky přijely děti ze speciální školy, moc se jim akce líbila a ke konci se jeden deváťák zamyslel a říká to by se mi líbilo jako práce, je na to nějaká škola? A to jsou právě ty okamžiky, které člověka podrží, když ubývá sil a ptá se sám sebe, jestli to má ještě smysl. Ano, má. Aby stráně nepřišly o bílé kožíšky Překvapil mě obrovský zájem o kurzy zpracování ovčí vlny třídenní kurz byl naplněn během dvou dnů. Sešli se tam lidé z celé republiky. Všichni měli doma ovečky a měli opravdový zájem se vlnu naučit zpracovávat jak prát, barvit, česat, plstit, spřádat. A hlavně, kde sehnat pomůcky. Vlna se totiž v dnešní době téměř nevykupuje, a pokud ano, tak za směšný peníz, že se to ani nevyplatí. A proto slovenské horské hřebeny zarůstají náletem a neuslyšíte cinkání zvonců a neuvidíte bílé kožíšky rozeseté po stráních. Ovečky se nevyplatí. Naštěstí u nás, na Valašsku, je situace trochu jiná a oveček nepatrně přibývá. Chovají se především jako živá sekačka trávy a na maso, ale pořád lepší než nic. Valašská krajina je vděčná i za tento přístup. Dílny probíhaly většinou ve Středisku volného času Domeček ve Valašském Meziříčí, kde máme ideální zázemí, ale také na terénní základně ochránců přírody na Bystřičce za pěkných dní se dalo pracovat i před chalupou a kolemjdoucí se neváhali přijít podívat a řemeslo si vyzkoušet. Dílny a kurzy jsem také jezdila dělat do malých vesnic, odkud se maminky s dětmi těžko někam dostávají. Řada kurzů proběhla např. v Senince, kde se sešly maminky s dětmi, hlídací a tvořící tatínci, ale také důchod- 17

18 NÁZORY ci. V Prlově každoročně probíhá Ovčácký den a zájem o řemesla týkající se zpracování ovčí vlny je převeliký. Také tam předvádíme zpracování ovčí vlny, ale s tím rozdílem, že je nás hodně, každý předvádí jednu činnost celý den. Letos jsme akci obohatili o soutěž v předení, která se těšila velkému zájmu. Přihlásily se tetičky, které to uměly, i mladé cérky, které se to u nás dopoledne naučily. Jak se dříve... Koncem září probíhá každoročně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově týdenní akce pro školy nazvaná: Jak se dříve V loňském roce byla zaměřená na zpracování vlny a lnu, což byla naše specializace. Cérky i ogaři v krojích, zalezlí ve valašských chalupách, předváděli řemeslo svým vrstevníkům a běžným návštěvníkům skanzenu. Neskutečně je to baví, jsou hrdí na kroj a nebylo jim zatěžko každý den vstávat v 5 hodin, abychom byli včas na místě. Opravdu jim to slušelo, byli středem obdivu. Právem. Kdo dnes umí příst na kolovrátku?! Fakt je, že děti jsou rády středem pozornosti, tady se jim jí dostává požehnaně, takže nemusí vymýšlet klukoviny, aby se zviditelnily. A naopak svým příkladem lákají k této činnosti další, takže nás přibývá. A navíc, tady mají šanci nejen děti chytré, ale i ty problémové. Jak dostat MP3 do batohu Tento rok školy při putování po valašské dědině provázelo dřevo ve všech podobách. Akci navštívilo téměř 900 dětí, a protože jsem pracovala jako hospodyně v jedné chalupě, která měla za úkol děti uvést do problematiky, ukázat práci se starými dřevařskými pomůckami a plést košíky z proutí, měla jsem možnost setkat se se skupinami dětí na začátku a na konci trasy. Děti z mateřských školek a z 1. stupně se zajímají o všechno. Horší to bylo s dětmi od 6. třídy výše, nemluvě o středoškolácích v uších sluchátka, znuděný výraz. Ale program byl postaven prakticky, všechno si mohli vyzkoušet ( jen je k tomu dostat!!) vystrouhat šindel, uplést kus košíku, pracovat na šlapacím soustruhu i těm středoškolákům zářily oči, když se jim podařil rozdělat oheň křesadlem, přijít na to, co je to rejsek a jak se s ním pracovalo, složit rozpadlé vědro rychleji než předešlé skupině a když jim zbyl čas, vraceli se zahrát si špačka. MP3 zmizely hluboko v útrobách batohů. Návrat do starých dob se všem líbil. Všichni si odnášeli s sebou nejen pocit pěkně stráveného dne, ale také krásné řemeslné výrobky vlastnoručně vyrobené nebo koupené. Ale stačilo by málo, aby je znuděný výraz provázel celou cestu stačilo by, aby některá pracovnice pouze povídala, nic do ruky nepůjčila, od sbírkových předmětů odháněla Rukavičky Jela jsem rychlíkem z Prahy, cestu si krátím tkaním rukavic. Je noc, v kupé sedím sama. Najednou jsem si všimla, že mě pozoruje starší chlap. Divné pocity se rozplynuly, hned jak si ke mně přisedl a měkkou slovenštinou říká: To není možné, tohle řemeslo ještě nezmizelo! To jsem dělával přes zimu jako malý, dvanáctiletý chalan. Bylo mu kolem 80 let a pocházel z Kysuc. Bohužel, řemeslo málem zmizelo. Naštěstí se našlo pár nadšenců, kteří pátrali v muzeích a literatuře, aby tkaní rukavic na formě zapiastkovou technikou probudili. Naučila jsem se techniku na kurzu na Kosénce ve Valašských Klobúkách, nechala vyrobit formy a během tří let se technika rozletěla do celé republiky. Valašská workšopa, Valašské vlnění a další akce oslovily několik desítek lidí, kteří si dnes vyrábí rukavice a papuče na vlastních formách. Nedávno jsme předváděli na Vsetínském zámku práci s vlnou, mimo jiné také zmíněné rukavice. K desetileté Barči se přitočila osmdesátiletá stařenka: Ukaž cérko, jak to děláš? Dobrá práca, enem toto děláš blbě, dá to moc práce. A ukázala nám další drobnost, kterou z knížek nikdo nevyčte. V současné době naše Kutírny navštěvuje pravidelně přes 100 účastníků na dvou malotřídkách, v Podlesí a v Jarcové, kde se schází maminky, děti a babičky, a v Domečku ve Valašském Meziříčí. Jedno odpoledne je vyhrazeno pro výtvarnou družinu ze ZŠ Vyhlídka chodí třicet nadšených sedmi- PROČ MAJÍ ŠPERKY STÁLE VÝZNAM? až osmiletých dětí, další je otevřeno pro veřejnost a starší děti. Schází se postupně celé odpoledne a do večera si každý odnáší hotový výrobek. Cena řemesla a hrdost Co je cílem? Zachovávat, obnovovat a rozšiřovat zájem veřejnosti o tradiční a ruční řemesla jako nedílnou součást naší kultury a historie. Popularizovat a obnovovat ruční a lidová řemesla. Nabídnout zájemcům z řad dětí i dospělých možnost vlastní tvořivé práce, využití volného času, poznat krásu řemesla a možnost uplatnit své zájmy v budoucím životě. Podpořit pracovní aktivitu a zájem o samostatnou práci, konkrétně tradičních lidových řemesel a tím sekundárně přispět k řešení nezaměstnanosti. Největší význam vidím nejen ve vhodně vyplněném volném čase, ale hlavně v tom, že takto účastníci poznají hodnotu liské práce. Zcela viditelně se to projevilo při návštěvách jarmarků. Každoročně jezdíme na Mikulášský jarmek do Valašských Klobúk. Při první návštěvě děti i rodiče obhlíželi řemeslné výrobky. Líbily se jim, ale zdály se jim drahé. Po roce, kdy si řemesla měli možnost vyzkoušet, jsme navštívili jarmek opět. Děti opět prohlízely stánky s výrobky. Tentokrát se jim vše zdálo levné za takovou cenu bych to nedělal, ozývaly se hlasy dětí. V neposlední řadě děti jsou velmi hrdé na to, co umí, a rády se předvedou před ostatními lidmi. Děti to baví o to víc, že se svými dovednostmi mohou pochlubit na veřejnosti. Toš tak. Hlava už nemyslí, září bylo hektické. Týden dopoledne ve skanzenu, odpoledne do práce, tři dny Svatováclavského volna s oddílem Falco putování po Beskydech s plnou polní a mapování studánek, návštěva z Holandska na Domečku, kde jsem jediná, která dokáže komunikovat anglicky... Mgr. Jitka Dvorská za všechny řemeslné nadšence a ČSOP Javorníček, SEV Zelená školička a SVČ Domeček Valašské Meziříčí Snímky řemesel ze SVČ Domeček na Valašsku najdete na str. 31. Kontakt: ČSOP Javorníček, Podlesí 32, Valašské Meziříčí, Co člověk na Zemi poprvé stanul, svá dodnes. Tyto síly se nezměnily, pouze my jsme začínají toužit po spojení s přírodou a o znovunalezení krásná těla zdobil. Eva zářivým zrakem rozhlédla jaksi pro samou práci zapomněli. ztracených znalostí. Ožívá zájem se po okolí a spatřila nádheru vonných V loveckých kulturách se jako ozdoby o drahé kameny a jejich působení na lidské květů a uvinula si z něj věnec na hlavu a na šíji používaly trofeje skolených zvířat. Rozhodně tělo a mysl. Lidé se rádi zdobí šperky z kamenů a běžela se zhlédnout v očích Adamových. to není kruté, neboť pravěcí lovci žili v harmonii i mušlí a leckdo z nás si v kapse nosí toho své- Naše tělo je jemný dokonalý nástroj a naši s přírodou a rozuměli jejímu jazyku. ho miláčka. Všimla jsem si, že i spousta dětí dávní předkové znali jeho tajemství. Věděli, Samozřejmě před lovem musel být učiněn má velmi rádo kameny. Není divu, tolik barev, jak sebe šperky nejenom okrášlit, ale i poopravit rituál a musela se požádat Duše lovených krásy a taky trocha pohádky a tajemství to slabá místa, či dodat sílu jejich nositeli. zvířat. Či lovec sám se postavil velkému divo- nejlepší pro dětskou duši. Úcta k Zemi byla obrovská, protože ta pro ně kému vlkovi a po skolení nosil jeho zuby na Není lhostejno, co na sebe pověsíme byla Matka, Živitelka a vše z ní byly posvátné krku. Krásná sexy ozdoba? Ne. Nositel věřil, (i vánoční stromeček pečlivě nazdobíme), dary. Každá bylina byla léčivá a každý kámen že Síla jeho protivníka přechází na něj. Tak je protože vždy tam někde v podvědomí se rozechvějí měl svou moc. to i s určitými symboly a tvary. Nositel věří, že strunky, které potom ovlivňují celé naše Šperky se zpočátku zhotovovaly nejenom mu přinesou štěstí, ochranu... Ve starověku já. jako doplněk a ozdoba, ale i za konkrétním bylo takových symbolů nespočet. Dnes nejznámější Znáte to: motýl mávne křídly, a kdesi za účelem pro nositele, jak ženu, tak i muže. je křesťanský křížek. Vrací se keltské horami spadne lavina... Zlato ztělesňovalo Slunce a mužský princip a pohanské symboly, uzly života, naše kultura 18 a stříbro Měsíc a ženský princip a tak je tomu objevuje buddhistické symboly... Lidé opět Blanka Kučná, zlínská šperkařka

19 ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ DIDAKTIKA Metodický blok Řemesla a jejich nositelé, který vám Bedrník nabízí, pochází z výukového koše KTERAK ČLOVĚK S KRAJINOU ZACHÁZÍ?, jehož autory jsou Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat, Bára Duží, Lenka Ulipová a Eliška Janíková. Tento výukový koš využívá ve svých programech například Centrum Veronica Hostětín v Bílých Karpatech. Výukový koš Kterak člověk s krajinou zachází? přispívá k: a) Hlubšímu pochopení souvislostí mezi hospodařením a působením člověka na krajinu a přírodu v oblasti Beskyd a Bílých Karpat, zamyšlení se nad hodnotou krajiny. b) Představení typických i méně známých řemesel a řemeslných výrobků, zamýšlení se nad jejich postavením a životaschopností v současnosti. c) Seznámení s tradičními řemeslnými výrobky a jejich užitím, praktickému vyzkoušení některých tradičních zpracovatelských a řemeslných postupů. d) Představení příkladů tradiční lidové architektury a seznámení s materiály, které jsou na jejich stavbu využity a vyzkoušení si stavby některých staveb v malém. Hlavní cíle: a) Účastníci dokáží odvodit souvislosti mezi hospodařením člověka v krajině a řemesly jaké přírodní materiály a suroviny pro svou práci řemeslníci využívají. b) Účastníci jsou seznámeni s typickými i méně známými druhy řemesel a chápou jejich význam a postavení i v současnosti. c) Účastníci dovedou popsat postupy výroby vybraných řemeslných výstupů a umí zhodnotit cenu lidské práce, včetně umu, trpělivosti a dalších potřebných dovedností, které jsou k řemeslné práci třeba. d) Účastníci poznají několik typů roubených staveb jako příkladů tradiční lidové architektury, dokáží určit materiály, z nichž jsou postaveny. Cílové skupiny: Zprostředkovatelem programu jsou střediska ekologické výchovy, která si z pestré nabídky aktivit mohou vybrat a sestavit program ušitý na míru jejich vlastním cílům a potřebám konkrétní cílové skupiny, na kterou se obrací. Do obsahu výukového koše může nahlédnout každý jednotlivě nebo ve skupinkách přímo a vytáhnout si, co ho zaujme a cokoli si vyzkoušet. Kromě níže uvedených cílových skupin je možno vybrat po uvážení některé aktivity také pro žáky 1. stupně ZŠ. Hlavními cílovými skupinami jsou: a) žáci 2. stupně ZŠ b) studenti SŠ c) děti a mládež (mimo školu) d) dospělí (zájmová veřejnost) Koš obsahuje tyto aktivity: a) aktivity rozvíjející kritické myšlení (diskuse, obhajoba a zdůvodňování postojů) b) znalostní, vědomostní aktivity (hledání a spojování souvislostí, příčin a následků, doplňování) c) zábavné a odpočinkové aktivity (hry, prezentace) d) prožitkové a výtvarné aktivity Stručný návod k použití metodiky: Metodika je rozdělena do několika hlavních bloků, které jsou dále děleny na další aktivity. Bloky tvoří poměrně samostatné celky, kromě bloku Drobné aktivity obsahujícího aktivity, které je možno provozovat víceméně bez koordinátora, případně vložit do ostatních bloků jako doplňkovou aktivitu. Doporučujeme v případech, kdy se některé aktivity zdají být příliš diskusního charakteru a účastníci potřebují rozptýlit. Struktura textu je rozdělena na úvodní stručné představení aktivit a jejich cílů, následně podrobnější popis jednotlivých aktivit. Celým textem vás nenápadně provází průvodce, který doporučuje, jakým způsobem je možno program vést. Veškerý obsah koše a jeho aktivity si však můžete přizpůsobit svým potřebám, zkušenostem a prostředí. Na konci některých bloků jsou vloženy podklady, které slouží pro hlubší doplnění informací o tématu, kterým se blok zabývá. V závěru metodiky je uveden seznam použitých a zároveň doporučených pramenů. Protože téma lidových řemesel je velmi obsáhlé, autorky upozorňují uživatele metodiky na to, že si nekladly cíle zahrnout vyčerpávajícím způsobem všechna lidová řemesla, pouze vybraly několik zajímavých oblastí a ty nakously. Obsah metodiky: Blok I: Úvod Krajina na dlani, krajina v srdci Blok II: Řemesla a jejich nositelé Blok III: Drobné aktivity Blok IV: Pojďte si něco postavit! Blok V: Pastevectví ovcí Blok VI: Audiovizuální složka Použité a doporučené prameny METODIKA BLOKU ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ 5/2008 Stručně o bloku: představení řemeslných a zpracovatelských postupů na venkově diskuse nad postavením tradičních řemesel v současnosti představení regionálních značek Tradice Bílých Karpat (TBK), Vyrobeno v Beskydech a jejich smyslu řešení postupu zpracování příkladů několika výrobků, přiblížení toho, kolik práce a umu je k něčemu takovému třeba za pomoci jednoduchých nástrojů Cíl: účastníci si uvědomují hodnotu rukodělné práce a znají důvody, proč má i vyšší cenu účastníci dokáží odlišit postavení řemesel v minulosti a dnes účastníci znají postup výroby vybraných řemeslných předmětů a dokáží odvodit vztah mezi přírodním materiálem, výrobou a konečným výrobkem účastníci umí zdůvodnit, proč je třeba řemesla udržovat a podporovat Délka programu: 90 minut (při výběru všech aktivit, záleží na okolnostech) Prostředí, počet: spíše do místnosti, max. 30 Vhodné pro: II. stupeň ZŠ, SŠ + koordinátor/ka Pomůcky: mapa Beskyd a Bílých Karpat, ukázky řemeslných a zpracovatelských výrobků Tradice Bílých Karpat a Vyrobeno v Beskydech, fotografie znázorňující řemeslnou práci, seriály a popis výroby hřebíku, slaměné ošatky, košile, šindele (obrázkový seriál otiskujeme jako přílohu tohoto Bedrníku, obrázky lze okopírovat, rozstříhat a použít podle návodu v metodice). Názvy aktivit: 1) Úvod co je to řemeslo a kdo je to řemeslník/řemeslnice (cca 15 minut) 2) Cesta od zdroje k výrobku (cca 30 minut) 3) Interaktivní výstavka Tradice Bílých Karpat a Vyrobeno v Beskydech (cca 15 minut) 4) Tvorba reklamní akce na vybraný výrobek (cca 30 minut) 19

20 DIDAKTIKA ad 1 Úvod co je to řemeslo a kdo je to řemeslník/řemeslnice Úkoly Diskuse nad vymezením řemesel. Úvodem může vést koordinátor ve skupině diskusi nad řemesly pomocí textu, případně otázek: Lze řemesla vymezit třeba jako rukodělnou výrobu využívající víceméně přírodní materiály? Pro potřeby tohoto programu je toto označení snad dostačující. Každý si asi dovede představit rozdíl mezi výrobkem, který si člověk vyrobí sám vlastníma rukama s pomocí jednoduchých nástrojů a nářadí, každý výrobek je svým způsobem jedinečný. Na druhé straně továrny, kde anonymní stroje chrlí sériové výrobky a člověk zde jen víceméně dohlíží na výrobní proces, právě řemeslnou práci postupně vytlačily na okraj. Avšak i ten, kdo stojí za pásem, je svým způsobem řemeslník ovládá své řemeslo. A co teprve dnešní řemeslníci, kteří pracují s moderními nástroji truhláři s elektrickými hoblíky a soustruhy, zedníci s kangy, dřevorubci s motorovou pilou. Diskuse nad podobami lidového řemesla. Koordinátor pokračuje v představování řemesla. Lidové řemeslo má několik podob, které vedle sebe existují dodnes: domácí práce pro vlastní potřebu výroba základních potřeb pro život rodiny a provoz hospodářství domácká výroba na odbyt pravidelná nebo příležitostná (kromě výroby pro vlastní potřebu umožňovala například rolníkovi nebo domkařovi část výrobků prodávat a tak si přivydělávat k základnímu živobytí, například pastýři v zimním období vyráběli dřevěné nářadí) řemeslná výroba rukodělná výroba předmětů pro široký okruh spotřebitelů (řemeslník musel mít odbornou přípravu a být zařazen zpravidla do cechu. Jeho práce pro něj byla většinou hlavním zdrojem obživy) lidová umělecká výroba a umělecké řemeslo za hlavní kritérium výrobku je považována umělecká stránka výrobku ( je to především novodobá záležitost, v minulosti šlo více o soulad užitné a umělecké hodnoty). Diskuse nad nástroji a nářadím řemeslníků Jaké nástroje a nářadí pomáhají řemeslníkům? V lidské historii je několik zlomů, které člověka výrazně posunuly díky tomu, že vynalezl nějaký nástroj nebo způsob, kterým mohl přeměňovat suroviny a materiál kolem sebe můžeme jmenovat například: dovednost udržování ohně, pazourek, výroba loveckého a rybářského náčiní (oštěp, kopí), přechod k zemědělství (rádlo, pluh) a usedlejšímu způsobu života a s tím spojenému stavitelství, ochočení (domestikace) zvířat, tavení kovových rud, vynález tkalcovského stavu, sekera, pila... Doplňující otázka: Vzpomenete si ještě na další zlomy ve vývoji lidské civilizace, které člověku usnadnily život a pomohly více ovlivňovat prostředí? Můžete pokračovat do současnosti. ad 2 Cesta od zdroje k výrobku (Poznámka redakce: K této části vám poslouží jako pomůcka obrázky otištěné v příloze tohoto čísla Bedrníku.) Diskuse nad hodnotou řemeslné práce a důvody, proč je cena jejích výrobků vyšší Jedná se o dokonalý rukodělný projev, kde je v souladu užitná hodnota výrobku s uměleckou stránkou (často se jedná o výrobky, které jsou třeba převážně ke každodennímu životu na hospodářství nebo pro sváteční příležitosti, ale způsob jejich zpracování má nezanedbatelnou uměleckou stránku jsou zdobeny, vyřezávány, vymalovány...). Výrobek v sobě nese otisk autorského díla, případně regionu. Řemeslník nese za výrobek osobní zodpovědnost. Řemeslník ví o svém výrobku doslova vše. Má své výrobní postupy a vychytávky (materiál, nářadí, metody, postup...). Často je řemeslník zároveň umělcem, pokud si výrobek sám navrhuje nebo jeho podobu může ovlivňovat. Doplňující otázky: Znáte nějaké řemeslníky, řemeslnice v okolí bydliště? Jaká řemesla provozují? Máte doma nějaký řemeslný výrobek? Jaké řemeslo jste ve škole, doma nebo v nějakém zájmovém kroužku už zkoušeli? Konají se ve vaší obci nebo okolí jarmarky/trhy, kde se prezentují řemesla a prodávají řemeslné výrobky? Myslíte si, že řemesla patří už jen do skanzenu, muzea, nebo jsou stále živá? Znáte nějaký skanzen, muzeum řemesel? Úkoly: za úkol vysvětlit jeden obrázek) seznámit Postup zhotovení hřebíku: ostatní se svým řemeslem představit ostatním Představení průběhu tvorby určitého svůj výrobek a jeho výrobní postup. 1. Důležitým nástrojem kovárny je kovad- řemeslného výrobku ve skupinách. lina, která je zaklíněná do velkého dřevěného 1. HŘEBÍK špalku. Je vyrobena z oceli a její horní Účastníci se rozdělí do 4 skupin. Každá plocha je velmi tvrdá a má otvory, do nichž skupinka si vylosuje seriál postup výroby Zhotovení hřebíku patří do pracovní se vkládaly další kovářské pomůcky. Srdcem jednoho předmětu tradičním rukodělným náplně kovářů a jejich tovaryšů (učedníků). kovárny je výheň s ohništěm a dmy- postupem, který je uložen v obálce. Obrázky Svou práci prováděl kovář v kovárchadlem. U výhně ještě stává nádrž s vodou jsou však zpřeházeny a úkolem pro skupinu ně, která byla často umístěna u cesty na a zásobník na dřevěné uhlí. Mezi kovářské je seřazení obrázků, znázorňujících návsi. Vesnický kovář zhotovoval mnoho nástroje patří například kovářské kladivo, jednotlivé kroky, do správného pořadí. Jedná předmětů, které byly pro život na vesnici kovářské kleště, pilníky a pro výrobu hřebí- se o výrobu hřebíku, šindele, slaměné nezbytné, například drobné zemědělské ku hřebovka. Základním materiálem kováře ošatky, lněné košile. (Náročnější varianta i řemeslné nářadí a nástroje dláta, pořízy, je železo a ocel ve formě prutů. spočívá v tom, že se promíchají všechny sekery, kosy, cepy, dále kování na vozy, 2. Kovář nejprve provádí přípravné práce seriály dohromady). kola, pluhy, brány, kování beden, kutí koní, rozkování prutu tím, že jej nejprve nahřívá V první fázi má skupinka za úkol zkusit stavební kování hřebíky, nýty, kliky, zámky. ve výhni a pak na kovadlině poklepává společně zařadit jednotlivé obrázky, jak by Kovář byl i trochu umělcem, což má kladivem a podle potřeby prutem otáčí. měly jít postupně za sebou ve sledu: základní význam i v současnosti při zhotovování 3. Vyměřený kus předkovaného a ve výh- materiál a nástroje, které řemeslník svícnů, mříží, ozdob apod. V současnosti je ni nahřátého hřebíku (zatím bez hlavičky) potřebuje postup práce v logických souvislostech ale ruční práce kováře nahrazena moder- kovář usekne kovářským kladivem na utín- konečný výrobek a jeho užití. ními postupy, jako je například elektrické ce, která je zasunuta do otvoru na horní V druhé fázi dostane skupinka do ruky svařování, nýtování. Železné výrobky se straně kovadliny. na papíře předepsaný výrobní postup, podle vyrábí v moderních průmyslových závo- 4. Hřebík bez hlavičky se vsune pomocí něhož může obrázky zkontrolovat, zda dech železárnách. I základní materiál pro kovářských kleští do otvoru v hřebovce, zařadili obrázky ve správném sledu a případně kovářské výrobky železo a ocel vyráběné což je plát železa s děrami různého průmě- je přehodit. ze suroviny železné rudy, která se dříve ru, sloužící k zasouvání různých průměrů V třetí fázi budou vybraní představitelé zkujňovala v hamrech, umístěných u vodních a velikostí hřebíků. nebo skupinka společně (záleží na dohodě, toků, se dnes vyrábí v průmyslových 5. Nejširší část nahřátého hřebíku, která je 20 mohou se třeba domluvit, že každý bude mít závodech hutích. zasazená v hřebovce, se rozklepává kladi-