Vzdělávání v oblasti práv dítěte pro děti a výchovné pracovníky ve volnočasových aktivitách

Transkript

1 Projekt Centrum nových metod a příležitostí ve vzdělávání, reg. č. CZ.1.07/1.2.00/ Vzdělávání v oblasti práv dítěte pro děti a výchovné pracovníky ve volnočasových aktivitách Obr. 1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 2

3 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 3 Realizátor projektu: DENEB Int., s.r.o. Masarykovo náměstí 40/ BOSKOVICE info@cnmpv.cz Partneři projektu: Petrov o. s., Dětský dům Zábrdovice, Lazaretní 1, BRNO SOŠMaP, Vranovská 17, BRNO ZŠ a MŠ Merhautova, Merhautova 37, BRNO ZŠ Ostrava - Kunčičky, Škrobálkova 51/ 300, OSTRAVA ZŠ Masarykova, Masarykova 291, VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ZŠ a MŠ Vsetín, Turkmenská 1612, VSETÍN SŠSPaS Zábřeh, nám. 8. května 2, ZÁBŘEH ZŠ a DD Zábřeh, Sušilova 40, ZÁBŘEH

4 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 4 PODĚKOVÁNÍ Autorský Autorský kolektiv kolektiv děkuje děkuje všem všem kolegům kolegům ze základních z organizací škol spolupracujících a mimoškolních v projektu, kteří přispěli svými zkušenostmi a příklady dobré praxe zařízení spolupracujících v projektu, kteří přispěli svými zkušenostmi k vytvoření této publikace. a příklady dobré praxe k vytvoření této publikace.

5 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 5 PŘEDMLUVA I. Práva dítěte jsou pedagogy, pedagogickými a výchovnými pracovníky v diskursivním proudu vzývána i zatracována. Část odborné veřejnosti namítá proti právům dítěte, že brání jejich subjektům uznávat a plnit povinnosti anebo nést autonomní odpovědnost. Předložený argument poukazuje na jednostranné vnímání či porozumění právům dítěte, a to nejen v nitru pedagogické veřejnosti, ale také u rodičů. Uznaná práva děti neuvolňují z povinností či pozitivně chápané odpovědnosti, již se mají naučit naplňovat. Děti právní či morální povinnosti vzdor platnosti jejich práv musejí ctít v sociálním prostředí školy i v obvyklých behaviorálních situacích. Základní funkcí práv dítěte není kontrolovat povinnosti a jejich náležité plnění ze strany organizované společnosti, státu či dospělých (učitelů či výchovných pracovníků). Naopak prvořadou funkcí takových bytostných práv je uspokojovat nejlepší zájmy, případně sociální potřeby dětí. Formálně právní uznání práv dítěte zajišťuje ve světovém měřítku Úmluva o právech dítěte, která vstoupila v platnost před dvaceti třemi roky. Nyní zavazuje 193 smluvní státy. Daná smlouva prohlašuje práva dítěte, poskytuje jim povahu soubornosti s integrujícími účinky, vnitřní soudržnost i vzájemnou podmíněnost. Smlouvu doplňují tři protokoly, přičemž prvé dva jsou povahy substantivní, a tak rozšiřují hmotně právní rozsah souboru práv dítěte. Kdežto třetí, má zatím velmi daleko k platnosti, je procesního charakteru. V systémovém rámci je Úmluva formálním pramenem mezinárodního práva, tam normativně žije a formálně existuje. Avšak jejím cílem je vyvolat právní účinky uvnitř smluvních států, uprostřed zorganizovaných společenských vztahů, a tak učinit práva dítěte společenskou, institucionální a individuální praxí v její banální každodennosti. Vnitrostátní právo řady států umožňuje formální inkorporaci Úmluvy, jejímž právním následkem je možnost přímo používat smluvní ustanovení povinnými subjekty. Podle ústavních norem se stává Úmluva součástí vnitrostátního práva. V případě České republiky je smluvní instrument součástí ústavního pořádku: normového souboru vyznačeného nejvyšší právní silou.

6 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 6 Úmluva učinila z dítěte subjekt práv, podstatně změnila jeho formálně právní status, ale především jeho společenské postavení. Poskytla každému dítěti nárok na sociální, a tím právní aktivitu, třebaže její normová funkce ve věci péče, pomoci a ochrany dítěte nemůže být přehlížena. Podle Úmluvy musí být dítě ve školním i jiném společenském prostředí respektovaným sociálním aktérem. II. John Stuart Mill tvrdí v utilitaristickém zaujetí, a to nikoliv v lexikálním smyslu, že právo jednotlivce je platným nárokem vůči společnosti. Společnost má chránit jeho subjektivní právo buď formou donucení nebo prostřednictvím vzdělání (When we call anything a person's right, we mean that he has a valid claim on society to protect him in the possession of it, either by the force of law, or by that of education and opinion ). Donucení je znakem vnější povahy právního systému, ale i jeho funkcí: donucení se uplatní, jakmile je norma upravující právo člověka porušena. V tomto smyslu jde o funkci konsekutivní a nikoli přesvědčovací; je to nutný a spravedlivý následek protiprávního chování. Stuart Mill na druhém místě odkazuje na cíl i vnější funkci vzdělání ve vztahu k ochraně subjektivních práv člověka. Obdobnou záměrnou úvahou se řídí strany Úmluvy o právech dítěte. Podle čl. 29 odst. 1 písm. b) jedním z cílů vzdělávání je posilovat úctu k lidským právům a k základním svobodám. Práva dítěte jsou, jak všeobecně známo, přítomna mezi cíli edukačního procesu. Avšak funkce vzdělání je ve vztahu k právům člověka jiná než represivní funkce donucení. Vzdělání v oblasti práv umožňuje dítěti rozvíjet dobré sociální vztahy v různém sociálním prostředí: rodině, škole či neformální skupině přátel, a to za předpokladu, že jim dobře porozumí. Dokonce umožňuje dítěti postavit se proti institucionálnímu bezpráví. Rovněž umožňuje dítěti jeho sebepoznání a vyhranění vlastní lidské totožnosti. III. Rámcové vzdělávací programy pro předškolní, základní nebo střední vzdělávání jsou v českém školním prostředí vysloveně orientační a obsahově ploché vůči společenskovědním otázkám lidských práv či práv dítěte. Vertikální vztahy mezi jednotlivcem a společností i horizontální mezilidské vztahy jsou prvotně upraveny mezinárodními a ústavními normami, jež

7 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 7 upravují práva člověka či dítěte. Odtud musí vzdělávání začínat, přestože znalost norem není samospasitelná. Spíše je nutné klást důraz na behaviorální ztotožnění, na pochopení toho, proč jsou dobré ve společenském i individuálním smyslu. Vzdělávací programy pouze označují objekt učiva a jeho očekávané kognitivní výsledky. Programy přisuzují problematice lidských práv či práv dítěte téměř zanedbatelný význam. Ačkoli Česká republika záhy po svém zřízení nabyla postavení strany Úmluvy o právech dítěte, nedokázaly za dlouhý čas její příslušné orgány a školy různých stupňů účinně naplnit cíl vzdělávání uložený do čl. 29 odst. 1 písm. b). Problematika práv dítěte je slabou složkou učiva v mateřských, základních nebo středních školách, jak konečně vzdělávací programy doslovně přiznávají. Předkládaná publikace pro vzdělání v oblasti práv dítěte by se mohla stát jedním z prostředků částečné nápravy škol, a to v duchu Komenského Všenápravy (Panorthosie). Publikace odpovídá na otázky proč a jak učit práva dítěte. Publikace je napsána pedagogy pro pedagogy a má vlastnost, která smluvnímu i programovému podchycení práv dítěte v ontologickém smyslu obvykle chybí: konkrétnost. V tom tkví jejich věcná niternost a odborná identita. Proto by mohla být nejen pedagogickou veřejností přijata, ale taktéž, snad i průběžně, používána. To je přání tvůrců nad jiná. Brno, podzim 2012 Dalibor Jílek

8 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 8 Obsah Předmluva (Dalibor Jílek) 5 Úvod Proč se zabývat právy dítěte a lidskými právy i v neziskovém sektoru Článek 12 Úmluvy OSN o právech dítěte: Právo dítěte vyjadřovat své názory a být slyšeno ve všech záležitostech, které se jej dotýkají Obecný úvod Výklad ustanovení prvního odstavce článku Aplikace v kontextu nízkoprahových zařízení Parlament Důvody, proč založit parlament nebo o jeho principech přemýšlet i tam, kde vystačíme s neformální samosprávnou diskusí Průběh vzniku parlamentu Smysl parlamentu při tvorbě pravidel Rozvoj dobrého klimatu mezi zaměstnanci jako základ úspěšné práce s dětmi a naplňování práv dítěte Další vzdělávání pedagogických pracovníků Vzdělávání v oblasti práv dítěte Cíle Výchova k lidským právům formou kroužku Malý právník Specifická témata a praktické využití znalostí lidských práv Učení ve skupině 36 Závěr 44 Použitá literatura 45 Další zdroje 45 Doporučená literatura 46 Přílohy 48 Příloha č. 1 - Kompetence prolínající se školní i volnočasovou činností dětí 48

9 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 9 Příloha č. 2 - Příklady projektových dnů k právům dítěte 51 Příloha č. 3 - Koberec 56 Příloha č. 4 - Malý právník 59 Příloha č. 5 - Děti celého světa 62 Příloha č. 6 - Den Země 65

10 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 10 Úvod Cílem předkládané publikace je pomoci všem, kteří pracují s dětmi ve volném čase, pracovníkům pracujícím s dětmi ve volném čase efektivněji vést a vychovávat děti k lidským právům prostřednictvím vlastního kvalitního porozumění této problematice a osvojením si vyzkoušených a účinných technik práce s dětmi. Jádrem publikace je práce s klimatem kolektivu, zapojování dětí do rozhodovacích procesů, posilování jejich komunikačních dovedností, schopnosti spolupracovat v kolektivu a v neposlední řadě výchova k demokratickým principům. Pojetí práce směřuje k přirozenému předávání konceptu lidských práv jako nedělitelných, vzájemně propojených práv směřujících k ochraně jednotlivce a k tomu, aby mohl plně realizovat svůj životní potenciál. Zároveň se zde ale lidská práva představují také jako uvědomění si role a zodpovědnosti každého za dění kolem sebe a za to, aby svůj potenciál využíval k ochraně práv druhých. Práva jedněch totiž nejen začínají tam, kde práva druhých končí, ale především porušování práv druhých vždy znamená i ohrožení našich vlastních práv v celé skupině či komunitě, ať už přímo nebo nepřímo snížením respektu k lidským právům jako takovým. Autoři kladli maximální důraz na význam prožitku v kontrastu s pouhým slyšením informací, na motivování prostřednictvím vnímání rozdílu, jaký může každý jednotlivec znamenat pro fungování svého nejbližšího okolí, a na budování schopností dětí a jejich sebedůvěry, aby byly připravené a ochotné se do dění kolem sebe zapojovat. Mnohé z těchto postojů dodnes chybějí i dospělým. Přáním autorů je, aby tato publikace přispěla k tomu, že dospělí zítřka ponesou zodpovědnost za svou dobu připraveněji než my sami dnes. Autoři děkují za umožnění vzniku tohoto materiálu projektovému týmu, a především do projektu zapojeným odborníkům pracujícím s dětmi, bez nichž by realizace projektu nebyla možná. A díky patří také dětem a studentům, kteří jsou trvale důkazem toho, že úsilí dospělých vynaložené na to, aby bylo jejich hlas slyšet, se vždy mnohonásobně vrátí.

11 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Proč se zabývat právy dítěte a lidskými právy i v neziskovém sektoru Všichni, kdo se setkávají ve své práci s dětmi, pro ně představují vzory chování. Pozornost dětí nikdy nekončí s posledním zvoněním ve škole a s odchodem domů. Právě naopak, tím, že si děti své volnočasové aktivity mohou samy vybrat, přistupují k nim více motivovaně, uvolněněji a možná i pozorněji. S celou svou pozorností přitom děti sledují, jak všichni dospělí, se kterými se při svých volnočasových aktivitách setkávají, sami jednají ve svém životě. Pro všechny výchovné pracovníky je zásadní rozumět lidským právům, protože dospělí, kteří sami aktivně, příkladně a důsledně potírají diskriminační postoje, udržují disciplínu na základě pozitivních, respektujících a nenásilných metod a důsledně odmítají jakékoliv postoje schvalující či rozšiřující násilí, vedou děti k respektování práv druhých a k řešení konfliktů bez násilí. Práva dítěte jsou lidskými právy, vycházejícími z důstojnosti každé lidské bytosti. Práva dítěte nelze oddělit od širší problematiky lidských práv. Používání pojmu práva dítěte má vyzdvihnout potřebu zajištění plné realizace lidských práv specifické skupiny osob - osob do 18 let věku. Výchovou k lidským právům a právům dítěte učíme děti zároveň fungovat v právním státě. Děti se učí vnímat fungování společnosti a jednotlivce na základě pravidel norem stanovujících práva, povinnosti, sankce a upravujících prostředky ochrany práv a struktury pro jejich zajištění. Učí se žít v kolektivu a ve společnosti, komunikovat a řešit konflikty, hájit své zájmy, vycházet se svými vrstevníky i s autoritami. Vnímáním reakce systému na své jednání se děti učí odhadovat důsledky svého jednání a korigovat svá očekávání a jednání tak, aby dosahovaly vytčených cílů. Pozorováním hodnot dospělých se děti také učí stanovovat si své vlastní cíle a hodnoty. Znalost práv dítěte a prostředků jejich ochrany, včetně konkrétních postupů, tedy i na koho a jak se obrátit v případě problému, dětem zajišťuje vyšší míru bezpečí před násilím ve sféře prevence i při řešení případů násilí. Významné je také zvýšení důvěry dětí v systém ochrany, na

12 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 12 který by se měly obrátit v případě ohrožení. Přitom se snižuje i riziko, že konkrétní dítě bude samo šikanovat nebo tolerovat šikanu. Výchova k lidským právům učí děti uvědomovat si svou vlastní zodpovědnost za dění kolem nich a význam aktivní participace na něm. Děti, které jsou zvyklé utvářet si vlastní názor, jednat o něm, kriticky hodnotit situaci a vidět dopady svého úsilí na život svého kolektivu, jsou samy motivované a připravené nést zodpovědnost za své jednání. Díky této ochotě přispívat k utváření situace kolem nich si tak děti budují lepší komunikační dovednosti a také zdravé sebevědomí. Obojí vede k ochraně dětí před negativními společenskými jevy a i k jejich subjektivní spokojenosti s jejich působením v daném kroužku, klubu nebo oddíle.

13 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Článek 12 Úmluvy OSN o právech dítěte: Právo dítěte vyjadřovat své názory a být slyšeno ve všech záležitostech, které se jej dotýkají 2. 1 Obecný úvod Článek 12 Úmluvy OSN o právech dítěte (dále jen Úmluva), který bývá stručně označován jako právo na participaci, představuje jeden z nejvýznamnějších přínosů Úmluvy a v kontextu lidskoprávních úmluv je unikátní. Reflektuje totiž specifické postavení dítěte jako aktivního subjektu práv, který ale není plně autonomní, a proto jeho právo na participaci v rozhodovacích procesech, které se ho týkají, zasluhuje zvláštní pozornost. Jedná se o jeden ze čtyř základních principů Úmluvy (vedle nediskriminace, práva na život a rozvoj a nejlepšího zájmu dítěte), které je třeba respektovat a naplňovat i při interpretaci a implementaci všech ostatních Úmluvou zakotvených práv. Jeho realizace v praxi vyžaduje odbourávání tradičních autoritativních vzorců chování osob i společenských struktur a vede ke zkvalitňování rozhodovacích procesů a k lepšímu zapojování dětí do společenských procesů. Při výkladu tohoto článku je třeba brát ohled na vyvíjející se kapacity dítěte a jim odpovídající rostoucí míru participace dítěte na rozhodování. Významnou roli přitom hrají rodiče a osoby pečující o dítě. Tato se postupně z role vedoucí mění na roli poradní. Způsob, jakým rodina vede děti ke vzájemnému respektu, komunikaci o názorech svých členů a řešení odlišných názorů i zvládání konfliktních situací, se pak promítá v jednání a očekávání dětí v dalších kontextech. Volnočasové aktivity by měly, podobně jako škola, na tomto základě stavět či ho možná někdy i do jisté míry nahrazovat. Pro účely probíraného tématu je zásadní jeho odstavec jedna, který bude detailněji rozebrán níže.

14 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Výklad ustanovení prvního odstavce článku 12 Článek 12 1) Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. 2) Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo slyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s pravidly vnitrostátního zákonodárství. Hodnocení schopnosti formulovat svůj vlastní názor Má vést k aktivnímu zjišťování, zda dítě dokáže mít svůj vlastní názor. Nemělo by se nikdy jednat o prosté odmítnutí uvažovat o schopnostech dítěte např. na základě věku. Dítě má od raného dětství názor na záležitosti, které se ho týkají. Přitom není ani třeba, aby bylo schopno vyčerpávajícím způsobem hodnotit všechny související aspekty dané otázky, stačí, aby jí dostatečné porozumělo a mohlo si na ni vytvořit názor. U malých dětí je v této souvislosti třeba zdůraznit roli neverbální komunikace, kreslení obrázků, řeč těla. (Norský zákon o školkách stanoví povinnost vést již tyto děti k tomu, aby si vytvářely vlastní názor a podporovat je v tom, aby ho také vyjadřovaly.) I u větších dětí je třeba brát v potaz jejich kulturní prostředí a způsob, jakým se v něm vyjadřují. Právo svobodně tento názor vyjadřovat To znamená bez nátlaku nebo manipulace, v atmosféře bezpečí, bez diskriminace. Zvláštní pozornost je třeba věnovat např. dětem se zdravotním postižením či jinak znevýhodněným a odbourávání genderových či jiných stereotypů nebo předsudků.

15 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 15 Dítě se může samo rozhodnout, zda svůj názor vyjádří nebo ne, jedná se o jeho právo, nikoliv povinnost. Aby si dítě mohlo utvořit svůj názor, potřebuje dostatečné informace o věci, podané včas a srozumitelným způsobem respektujícím rozvíjející se schopnosti dítěte. Aby se dítě mohlo rozhodnout, zda se vyjádří, musí také vždy vědět, za jakých podmínek tak může učinit a jaký to bude mít dopad. Ve všech záležitostech týkajících se ho Tuto klauzuli je třeba vykládat široce (to vyplývá i z přípravných prací na textu Úmluvy), od záležitostí každodenního života až po širší společenská témata (jak ukazuje např. fungování dětských parlamentů). Praxe některých britských škol ukazuje, že děti mohou být zapojeny do rozhodovacích procesů o vytváření nových sportovních či rekreačních zařízení, o fungování školních jídelen, do procesu výběru nových pracovníků, do výběru školních uniforem, do stanovení celoškolních vzdělávacích cílů, do řešení bullyingu a výchovných problémů, do hodnocení škol při inspekcích apod. Podobně při vytváření programu každého klubu nebo oddílu ale i při vytváření pravidel jeho fungování by děti měly mít své slovo. Jeho názoru musí být věnována patřičná pozornost odpovídající jeho věku a zralosti. V kontrastu s prostým nasloucháním je třeba názor dítěte skutečně zvážit a potom dítě informovat, jaký vliv měl jeho názor na konečné rozhodnutí. Aspekt věku a zralosti je třeba vždy hodnotit společně, úzce totiž souvisejí s hodnocením schopnosti formulovat svůj vlastní názor, přičemž se hodnotí rozumnost a nezávislost názoru. Čím významnější je řešená otázka, tím důležitější je správné zhodnocení míry pozornosti a vlivu na konečné rozhodnutí. V souladu s rozvíjejícími se schopnostmi pak dítě postupně přebírá zodpovědnost za svůj život. Na dítě však nesmí být nikdy přenášena zodpovědnost, kterou není připraveno nést.

16 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Aplikace v kontextu nízkoprahových zařízení Pro nízkoprahová zařízení je zásadním přínosem efektivních participačních procesů jejich motivační role. Děti a mládež navštěvují nízkoprahová zařízení, protože je vnímají jako něco svého na základě vnímání svého vlivu na jejich chod, program i organizaci. Procesy zajišťující účast dětí na rozhodovacích procesech musejí být: 1) transparentní způsobem předem všem známým, výběr jejich reprezentantů by měl probíhat demokratickým způsobem; 2) dobrovolné; 3) nediskriminační a inkluzivní znamená důraz na zapojení skupin znevýhodněných ať už příslušností k menšině, zdravotním postižením nebo pohlavím, bourání stereotypů a odstraňování (je třeba zamyslet se i nad tím, jak zapojit méně průbojné děti); 4) informativní informace musí být podávány v rámci předem určeného procesu, pravidelně, včas, srozumitelně a v dostatečném rozsahu; 5) relevantní skutečný vliv a dostatečné informování o způsobu a míře zohlednění vyjádřených názorů, a to pokud možno co nejdříve v celém procesu konzultace. K zajištění efektivní implementace je třeba otázky participace zahrnout dostatečně i do vzdělávacích či tréninkových programů učitelů, vychovatelů a také manažerů zařízení, aby byli všichni tito pracovníci schopni vhodně pracovat s dětmi a s jejich názory. Podle velikosti zařízení a míry organizovanosti volnočasové organizace, oddílu nebo klubu je také třeba určit míru formálnosti nebo naopak neformálnosti procesů, které mají zajistit, aby děti vykonávaly svůj podíl na rozhodovacích procesech v těchto zařízeních.

17 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Parlament 3. 1 Důvody, proč založit parlament nebo o jeho principech přemýšlet i tam, kde vystačíme s neformální samosprávnou diskusí Založit parlament na půdě neziskových organizací může znít překvapivě, přesto i zde může mít svůj smysl, a to zejména ve větších zařízeních s vyšším počtem oddílů, skupin nebo kroužků a velkém počtu dětí. Fungovat bude nikoliv jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek, jak zajistit stálý vklad dětí do chodu organizace, jak vytvářet klima důvěry a otevřené komunikace a budovat v dětech a mládeži pocit zodpovědnosti za dění v jejich klubu/klubovně nebo oddíle. V menších organizacích třeba jen o jednom oddíle nebo klubu jeho roli splní neformální pravidelný prostor pro diskusi o organizaci činnosti a reflexi fungování. I při takovém neformálním diskutování je třeba mít na paměti stejné cíle a principy tak, aby děti skutečně měly příležitost a cítily, že se od nich očekává věcné hodnocení a přispívání k fungování jejich skupiny, kroužku nebo oddílu. Na začátku je dobré si říci, zda všichni z organizace přítomnost parlamentu akceptují, protože bude vyžadována jejich spoluúčast. Smyslu funkce parlamentu musí věřit všichni. Vedení organizace se také může rozhodnout, jak bude parlament vypadat. Při stanovování cílů parlamentu je vhodné si zformulovat argumenty, proč vůbec mít parlament a proč jej podporovat. Níže uvádíme několik argumentů: učí děti znát a používat jejich práva a povinnosti pomáhá pracovníkům při práci s chodem organizace a zajišťováním dalších aktivit učí děti zodpovědnosti sbližuje, podporuje partnerskou komunikaci

18 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 18 Jak pracuje parlament, aby byl efektivní Poté, co je parlament stanoven a pravidelně se schází (např. 1x měsíčně), může pracovat následujícím způsobem organizace voleb, tvorba pravidel, stanovení cílů, realizace aktivit, průběžné hodnocení, slavnostní zakončení. Mimoto mohou členové parlamentu fungovat také jako hlas ostatních dětí, mohou přinášet podněty a navrhovat řešení. Způsoby organizace organizaci zajišťují samotné děti organizaci zajišťuje pověřená osoba koordinátor organizaci zajišťují děti spolu s pověřenými osobami Zaměříme se na parlament, jehož organizaci zajišťuje pověřená osoba - koordinátor. Výhodou koordinátora je, že má přehled o dění v organizaci a je styčnou osobou, o které všichni vědí a na niž se obracejí. Funkce koordinátora Koordinátorem se zde nazývá pověřená osoba. Tou může být mentor v organizaci nebo mentor, který pracuje s dětmi i ve škole. Koordinátor nedělá práci za děti, ale partnersky je vede, je silným motivátorem, mentorem, radí jim v problematických situacích a vhodnými otázkami je přivádí k vlastním řešením, učí je samostatnosti. Děti pak mají možnost přebírat zodpovědnost za vlastní práci a za své chování, plánovat si práci, rozdělovat úkoly, pracovat ve skupině apod. Koordinátor zpočátku nastavuje skupinu tak, aby byla schopna efektivně a konstruktivně spolupracovat. Po prvotních fázích je vhodné pustit se do prvního projektu, který by neměl být příliš náročný, aby bylo možné ho úspěšně dokončit. Volíme tedy takovou činnost parlamentu, která je viditelná a dává tak parlamentu smysl, například zahájení sezóny, taneční soutěž, vánoční besídka.

19 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 19 Časový harmonogram Je dobré stanovit si časový harmonogram na školní rok. Zobrazuje, kolik aktivit chceme spolu s parlamentem uskutečnit a kolik času můžeme a musíme v jednotlivých měsících aktivitám věnovat. Zároveň ukazuje, jak na sebe aktivity navazují či se prolínají. Odhaduje se, že by parlament měl za školní rok stihnout dva až tři větší projekty a několik menších. Záleží však na okolnostech a podmínkách každé organizace. Obr. 2 Koberec - forma parlamentu, Dětský dům Zábrdovice

20 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Průběh vzniku parlamentu Přípravná fáze V přípravné fázi bude důležitá hlavně role koordinátora. Volby Volby lze naplánovat buď velmi jednoduše, nebo tak propracovaně, že budou připomínat opravdový volební den s volebními lístky, urnami apod. Rovněž záleží na organizaci, kolik dětí bude nominovat jako kandidáty. Může to být například 2-6 dětí různých věkových skupin nebo kdokoliv, kdo dostane hlasy. Kandidáti si mohou spolu s koordinátorem připravit svoji předvolební řeč, kampaň. Každý kandidát si k sobě může zvolit pomocníky z řad dětí. Pak se uskuteční slavnostní volby, které musí být předem propagované. Voleb se mohou zúčastnit i rodiče, součástí voleb může být prezentace některých kroužků. Po sečtení hlasů pak mohou být zvolení zástupci slavnostně uvedeni do úřadu. Role Parlament potřebuje mít za sebou viditelné výsledky. Jednotliví členové mohou např. 1x za měsíc svolávat schůzky nebo v rámci kroužků informují děti o tom, co se děje. Opačným směrem mohou nosit podněty. Aby projekty probíhaly úspěšně, je vhodné rozdělit si role. To může proběhnout v rámci prožitkového kurzu formou prožitkové aktivity. V průběhu této aktivity by měli členové parlamentu kolektivně řešit nějaký problém (více situací, kde se projeví přirozené role). Děti pak mohou na základě proběhnuté aktivity, prožitku pojmenovat, kdo všechno by měl ve správně fungujícím týmu být. Nejčastěji to bývá předseda, zástupce předsedy, zapisovatel, časoměřič, pokladník, fotograf, mluvčí, propagátor, grafik, vedoucí a členové výborů (ekologický, kulturní atd.)

21 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Smysl parlamentu při tvorbě pravidel Začněme u sebe Většinou bereme řád jako něco, co je platné, vyhovující, co mají děti dodržovat. To, že jej děti příliš nedodržují, přičítáme malé soustavné kontrole, nedůslednosti. Často velmi tvrdě trváme na námi stanoveném řádu, nevidíme důvod řád měnit, spíše bychom tam přidávali další a další povinnosti dětí. A jaký řád a povinnosti mají zaměstnanci organizace? Jaká práva mají? Než začneme s dětmi tvořit nová pravidla chování, začněme u sebe. Tvorba nových pravidel se zaměstnanci Se skupinou může pracovat někdo z vedení nebo může pomoci externí pracovník. Měl by to být ten, kdo je přesvědčen o správnosti tohoto počínání. Forma práce - sněhová koule. Je to forma skupinové práce, ve které se postupně zvětšují, nabalují pracovní týmy. Téma i cíl výuky zůstávají stejné. Touto metodou může pracovat celá třída. (Dagmar Sitná, Metody aktivního vyučování. Portál 2009). Zaměstnanci přítomní na schůzce se rozdělí na sudý počet skupin (nejméně 4, nejvýše 8), v každé skupině by měl být někdo z dopoledních a někdo z odpoledních aktivit. Každá skupinka má svůj stůl, okolo kterého si sednou, určí se zapisovatel. Úkol: Pokuste se formulovat a na připravený papír zapsat 5 práv a 5 povinností zaměstnance v naší organizaci. Každý bod zapište pouze tehdy, pokud s ním všichni v dané skupině souhlasí. Až všechny skupiny ukončí svou práci, vždy 2 skupiny se sesednou dohromady. Úkol: Zvolte si vedoucího. Na 10 barevných papírů zapište opět 5 práv a 5 povinností - vždy na jeden papír pouze jedno pravidlo. Tentokrát se na každém právu nebo povinnosti musí shodnout většina členů nově vytvořené skupiny, vedoucí skupiny dává hlasovat o každém bodu, který ještě skupiny nemají zapsaný ve svém původním seznamu.

22 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 22 Na flipchart se připevní dva velké papíry - jeden nadepsaný PRÁVA, druhý nadepsaný POVINNOSTI. Skupiny na ně postupně nalepují své výsledky, poté se přečtou všechna nalepená pravidla. V případě, že se některá shodují, ponechá se jen jedno - to, které bylo podle názoru přítomných nejlépe naformulováno. Poté dostane každý účastník 6 barevných lepících lístečků a má za úkol přidělit vždy 3 lístečky těm právům, resp. povinnostem, o kterých si myslí, že jsou nejdůležitější a že by v novém řádu neměly chybět (pokud nejsou k dispozici lepící lístečky, můžou se použít fixy a dělat na papíry k příslušným pravidlům čárky. Závěr: spočítat počet získaných hlasů. Ta práva a povinnosti zaměstnance, která získají nejvíce hlasů, se stanou součástí interního řádu organizace. Tento postup lze použít i u dětí. Pokud budou členové skupiny souhlasit s vytvořením nových práv a povinností na základě svých názorů, může se práce organizovat pomocí vedoucích jednotlivých aktivit, kroužků. Práci by měl řídit koordinátor tvorby řádu k tomu určený - může to být někdo z vedení nebo ze zaměstnanců, který má práci s parlamentem na starosti. Tvorba řádu s dětmi V první etapě je možné s dětmi provést stejný postup jako se zaměstnanci. Spíše než k vytvoření nového řádu slouží tato etapa k tomu, aby děti začaly ve skupinkách diskutovat o pravidlech chování, např. na doučování. Některé z výroků se mohou stát součástí řádu. Zkuste se podívat na svůj dosavadní řád, mají v něm děti jen povinnosti nebo i práva? Z návrhu dětí sestaví koordinátor návrh práv a povinností a seznámí s ním nejprve zaměstnance, následně i parlament, děti. Pokud většina dětí s novým řádem souhlasí, jeden jejich zástupce ho u koordinátora podepíše. Tvorba pravidel s dětmi, např. chování na doučování Tvorba pravidel je také jedním z nástrojů pro vytváření bezpečného klimatu. Pravidla dávají hranice, pocit jistoty a bezpečí v případě, že jsou smysluplná, srozumitelná a splnitelná a

23 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 23 na jejichž vytváření se děti podílejí. Jsou současně prevencí konfliktních situací i pomůckou při jejich řešení. Negativní znaky pravidel: 1. negativní formulace říkají, co nemám, a ne, co mám 2. netýkají se vzájemných vztahů dětí (jde spíše o chování požadované učitelem), pokud jsou děti k pravidlům dostrkány, jsou často neochotny se jimi řídit, protože to nejsou jejich pravidla. Pokud se na něčem podílíme, spoluvytváříme to a přijde nám to smysluplné, jsme ochotni se tím řídit a nést za to zodpovědnost. Principy vytváření pravidel: Smysluplnost vytváření pravidel a respektování pravidel musí být dětem zřejmá. Děti se na vytváření pravidel spolupodílejí. Vlastní aktivita, vlastní přemýšlení je cestou k pochopení i přijetí toho, o čem je řeč. To, jak pravidla vznikají, má značný vliv na jejich dodržování či porušování. Pravidla mohou být dvojího druhu: 1. Provozní pravidla pro soužití lidí vedle sebe (např. pravidla silničního provozu) 2. Pravidla soužití ve smyslu spolužití (např. pravidla slušného chování) V chodu zařízení existují obojí. Děti by se tedy měly podílet na vytváření obojích pravidel. To, co je v kompetenci vedoucího samotného, je vytváření pravidel soužití společně s dětmi. Mravenčí práce upevňování pravidel Mnozí si myslí, že by se při vytváření pravidel měly současně vymyslet i tresty. Tresty ovšem nejsou motivační. Buď dítě trest přijme, ale dál si bude dělat, co chce, nebo bude pravidla dodržovat jen ze strachu před trestem. V obou případech to má nežádoucí účinek. Pravidla vytváříme s dětmi také proto, abychom umožnili vnitřní přijetí faktu, že chovat se podle smysluplných pravidel je správné, a to bez ohledu na to, zda mě někdo hlídá nebo ne.

24 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 24 Po vytvoření pravidel a jejich vyvěšení na viditelné místo v učebně nastává pro vedoucího mravenčí práce komentování. Nemusí chválit, nemusí trestat, jen komentuje, popisuje chování, hodnotí, zda např. úkol dopadl dobře, protože si děti naslouchaly. Diskuse nad pravidly nám během schůzek s dětmi umožňuje podporovat sebehodnocení. Děti by měly dostat prostor zhodnotit, která pravidla se daří dodržovat a proč, co je možné udělat pro to, aby se nám to lépe dařilo atd. Obr. 3 Společná práce nad pravidly v kroužku Malý právník, Dětský dům Zábrdovice

25 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 25 Obr. 4 Děti při výtvarném zpracování pravidel chování, Dětský dům Zábrdovice

26 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Rozvoj dobrého klimatu mezi zaměstnanci jako základ úspěšné práce s dětmi a naplňování práv dítěte Zařízení, která realizují otevřenou komunikaci s dětmi a realizují plně jejich podíl na rozhodovacích procesech, získávají díky tomu lepší přehled o kvalitě svého fungování. Pro bezproblémové zvládání trvalé a otevřené komunikace všech pracovníků s dětmi či jejich zástupci a s jejich parlamentem je třeba, aby všichni pracovníci sami dokázali zvládat kritiku, vnímat silné i slabé stránky své práce i celého zařízení a byli ochotni trvale pracovat na zlepšování své práce i organizace. K tomu dopomáhají procesy supervize a sebehodnocení. Dle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Obsah standardů kvality sociálních služeb, stojí v kapitole 10 e), že poskytovatel má zajišťovat pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami, kterým je poskytována sociální služba, podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka. Často je tím myšlena tzv. supervize 1. Supervize je služba placená, a pokud organizace nemůže tuto podporu svým zaměstnancům zajistit, je vhodné, aby si organizace zajistila alespoň vlastní hodnocení. Námět pro snadno proveditelné hodnocení uvádíme níže. 1 Jedná se o setkání pracovníka/ů (supervize může být skupinová nebo individuální) za přítomnosti supervizora, tedy nestranného odborníka, který pomáhá vytvořit bezpečné a tvořivé prostředí. Během tohoto setkání se mohou pracovníci podělit se všemi situacemi, vztahy či pocity, které vnímají jako problematické. Supervizor nemá za úkol hodnotit či kritizovat, ale naopak pomoci pochopit neuvědomované souvislosti, vztahy a pocity a jejich dopad na pracovní činnost a všechny její aspekty. Supervize napomáhá vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, a to nejen vztahy ke klientům, ale také k vedení organizace a mezi členy pracovních týmů navzájem. Napomáhá hledání nových řešení problematických situací. Supervize je zaměřena na prohloubení prožívání, lepší porozumění a rozvoj nových perspektiv profesního chování. Cílem supervize je vyšší uspokojení z práce, zvýšení kvality a efektivity práce a v neposlední řadě prevence syndromu vyhoření. V současné době se začíná myšlenka supervize prosazovat i v dalších odvětvích, kde jsou vztahy s lidmi součástí práce.

27 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 27 Cílem zpracování vlastního hodnocení je, abychom si uměli odpovědět na otázky: Jak jsme na tom? Co musíme udělat, abychom situaci zlepšili? Kvalita a úroveň managementu zařízení a stylu jejího řízení významně a výrazně rozhoduje o kvalitě organizace. Reálný obraz o silných a slabých stránkách managementu je tak důležitou podmínkou dalšího rozvoje organizace, její kvality i úspěšnosti. Jedním z bodů, vypovídajícím o kvalitě řízení a managementu, je navíc právě jeho schopnost provádět kvalitní sebehodnocení - vytvořit z něj systémový prvek, provádět ho opakovaně a získané výsledky využívat efektivně k identifikování priorit a cílů, k vytváření pozitivního klimatu a k rozvoji organizace. Při hodnocení by si primárně měla organizace umět odpovědět na čtyři základní otázky: 1. Jak kvalitní je naše organizace? 2. Jak kvalitní je výchovně vzdělávací proces? 3. Jak kvalitní je tým pracovníků? 4. Jak kvalitní je vedení a styl jeho řízení? Dobrá sebehodnotící zpráva by měla obsahovat tři základní položky: klíčové silné stránky organizace, oblasti, které je nutno a možno rozvíjet, potřeby, priority a cíle. I když je velmi těžké specifikovat termíny kvalitní organizace, kvalitní výchovně vzdělávací proces, kvalitní tým zaměstnanců, kvalitní řízení organizace, je nutné stanovit indikátory těchto kvalit, abychom mohli měřit míru jejich dosažení. Hlavními čtyřmi indikátory (dalších indikátorů může být celá řada) je, že kvalitní organizace:

28 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 28 zná (má stanovené) své cíle; umí zhodnotit, zda její aktivity jsou se stanovenými cíli v souladu; ví, jaké jsou její potřeby a co musí být rozvíjeno, aby uspěla v konkurenci ostatních organizací; ví, zda změny, které probíhají, fungují. K jednotlivým oblastem vlastního hodnocení organizace - včetně kvality řízení - by se měli vyjádřit všichni zaměstnanci (mělo by jim to být umožněno). Vlastní analýzu získaných dat by však měl provádět užší tým, neměla by být záležitostí většího počtu zaměstnanců. Po provedení analýzy a zpracování dat by mělo vedení zpracovat pracovní verzi hodnotící zprávy, s níž by měli být zaměstnanci seznámeni. Základní nástroje pro provedení analýzy lze členit do tří základních bodů: 1. Rozhovory: individuální, skupinové; formální, neformální; s dětmi, se zaměstnanci, s ostatními členy organizace, 2. Analýza dokumentů - plánů rozvoje organizace, koncepcí jednotlivých kroužků a aktivit, výročních zpráv, hodnocení tisku, výsledných aktivit a prací dětí 3. Dotazníky - analýza dat zjištěných dotazníky, anketami, STEP analýza, SWOT analýza, Významným zdrojem informací by měla být položka č. 3 - analýza dat zjištěných dotazníky, anketami. Poměrně rozšířenou metodou jsou dotazníky, ty si můžeme vytvořit vlastní. Dotazník námi sestavený je adresný a konkrétní pro danou organizaci, na druhé straně může při jeho tvorbě dojít k řadě rizik při stanovení kritérií nebo vhodné formulaci otázek. Pokud jsou dotazníky vytvořeny správně, poskytují kvalitní zpětnou vazbu.

29 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 29 Pro sebehodnocení řídících schopností je možno použít tzv. Feedback 360. Jedná se o metodu zpětné vazby, která je používána pro cílený rozvoj manažerských dovedností a kompetencí, ke zvyšování efektivnosti jednotlivých manažerů i manažerského týmu jako celku. Zpětná vazba 360 je založena na hodnocení pracovního výkonu jedince v klíčových manažerských kompetencích, které představují nejkritičtější oblasti výkonu v oblasti řízení lidí: komunikační dovednosti: dotazovací dovednosti, poslechové dovednosti; manažerské dovednosti: řízení porad, řízení projektů, řízení změn, týmové dovednosti; dovednost osobního rozvoje: řízení stresu, efektivita práce, zvládání konfliktů. Řídící pracovník při této metodě provádí nejen sebehodnocení, ale získá i zpětnou vazbu od spolupracovníků. Na základě výsledků výstupní zprávy může identifikovat své silné stránky a priority pro osobní rozvoj. Výhodou této metody je její objektivita, nevýhodou pak nutnost zakoupení testu. Bližší informace lze získat např. na a Supervize je placená služba. Je to něco navíc mimo další vzdělávání. Je však na zvážení, zda finanční prostředky vynaložené na běžné vzdělávání pracovníků jsou skutečně efektivně zúročeny. Vzhledem k náročným výchovně vzdělávacím situacím, týmovou supervizi vidíme jako velmi přínosnou.

30 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Další vzdělávání pedagogických pracovníků V rámci tématu výchova k právům dítěte v kontextu lidských práv se obvykle hovoří především o povinnostech zaměstnanců pracujících s dětmi. Aby tito pracovníci mohli odvádět kvalitní práci, je třeba jim poskytovat trvalou podporu a to, formou supervize a sebehodnocení, a dále prostřednictvím trvalého vzdělávání, ať už při nástupu nových pracovníků nebo pokračujícími možnostmi vzdělávání pro zaměstnance stávající. V mnoha organizacích se často střídají zaměstnanci, studenti na praxi. Vedení organizace by si mělo stanovit minimální požadavky na základní úroveň pedagogických zkušeností či znalostí. Praxe představuje pro pracovníky nevládních organizací cenné zkušenosti v práci s dětmi pocházejícími z rozmanitých sociálních podmínek, s dětmi, které mají specifické potřeby. Tyto podmínky zároveň také potřebu vzdělávání ještě více zdůrazňují. I v neziskových organizacích je nutné další vzdělávání pracovníků v oblasti pedagogickopsychologické a speciálně pedagogické, zvláště pak v případech, kdy hlavní činností je doučování. Není nutné mít pedagogické vzdělání, ale pro zajištění kvalitní práce je třeba získat alespoň určité minimální penzum vědomostní a metodické, to lze získat účastí na seminářích, které pořádá např. Pedagogicko-psychologická poradna Brno Středisko služeb školám nebo Národní institut pro další vzdělávání Další kvalitní kurzy a vzdělávání určené pracovníkům v oblasti sociálních služeb, školských a zdravotnických zařízení nebo v jiných pomáhajících profesích poskytuje sdružení Podané ruce Další vzdělávání v oblasti lidských práv a práv dítěte lze realizovat i neformálně studiem webových stránek lidskoprávních organizací jako třeba Amnesty International, Ekologický právní servis, Liga lidských práv nebo Člověk v tísni. Na trhu je k dispozici celá řada publikací zabývajících se základy lidských práv, jejich principy, aktuálními otázkami i historií. Z těch zaměřených specificky na výchovu mládeže k lidským právům uveďme alespoň Radou Evropy zpracovanou a volně dostupnou publikaci Kompas:

31 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 31 O konkrétní situaci a otázkách řešených Českou republikou lze mnohé užitečné informace najít také na stránkách Rady vlády pro lidská práva. Helsinský výbor každoročně zpracovává zprávu o stavu lidských práv v České republice, podobně o stavu lidských práv u nás píší každoročně i ve výročních zprávách mezinárodních organizací lidská práva monitorujících například Amnesty International, Americké ministerstvo zahraničí (US Department) apod. Jednotlivými oblastmi lidských práv se zabývají další tematicky zaměřené organizace, například ty usilující o odstraňování diskriminace žen jsou sdruženy v České ženské lobby, jiné organizace se soustřeďují na ochranu práv cizinců a uprchlíků, další řeší zase problémy ochrany práv dítěte apod. Dlouhodobé sledování práce alespoň několika z těchto organizací doporučujeme i jako zdroj inspirace pro pedagogy a děti, představují totiž praktické příklady lidskoprávní práce v každodenním životě. Navazování kontaktů s těmito organizacemi představuje nejen pro pedagogické pracovníky, ale i pro děti, vždy velmi podnětnou příležitost, jak se dozvědět více o teorii a hlavně praxi práv dítěte a lidských práv.

32 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách Vzdělávání v oblasti práv dítěte Koncepce zařízení je směřována spíše k volnočasovým aktivitám než k rozvíjení kompetencí. Za ty by měla zodpovídat především škola. Toto rozdělení však není striktní a v praxi se mnohé kompetence prolínají školním i volnočasovým programem dětí. V Příloze 1 uvádíme kompetence, které se mohou prolínat i volnočasovými aktivitami a přispívají k rozvoji osobnosti dítěte. Prostředí s volnočasovým nábojem může být významným prostorem, modelem, kde se formuje prosociální chování dětí, především tedy na základě vlastní prožité zkušenosti, na pozorování chování a jednání ostatních dětí i dospělých. Společné zážitky otevírají možnost získat dovednosti potřebné k řešení životních situací. Nehodnotí se zde výkon, nesoutěží se, kdo je lepší a šikovnější. Jde o to, podpořit děti v prezentování vlastních názorů, nebát se. Důvěra je zde nezbytná Cíle Cíle pro jednotlivá témata v oblasti práv dítěte formuluje vedoucí kroužku sám přiměřeně ke skupině, se kterou pracuje. Je dobré si cíle stanovit. Lépe se nám tak bude pracovat, když budeme vědět, kam aktivitami směřujeme. Cíle také volíme dle svých vlastních limitů. Pokud je mým cílem např. naučit děti chápat pojem předsudek a sám mám s předsudky problém, je dobré se zamyslet nad tím, co v takovém případě dětem přináším a zda opravdu půjde o nestranný pohled na věc. Kromě hlavního cíle je nutné seznámit děti s jednotlivými tématy, zážitkovou formou jim dát potřebné dovednosti, tím se plní další cíle jako např. rozvoj komunikace, sebepojetí, sebepoznání atd. Možné postupy a) seznámení se s vybraným právem b) zjišťování názorů a zkušeností dětí

33 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 33 c) aktivita, řešení úkolů, situací s využitím rozmanitých metod d) rozhovor, sdílení prožitků ve skupině f) společná formulace závěrů g) zpětná vazba, hodnocení, sebehodnocení Vzdělávací oblasti např. Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je tvořena jedním, totožně nazvaným vzdělávacím oborem. Ten se dál člení na pět tematických okruhů, kdy právě tematický okruh Lidé kolem nás může sloužit jako pomocník pro tvorbu dílčích cílů pro parlament. V tematickém okruhu Lidé kolem nás si děti postupně osvojují a upevňují základy vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance, pomoci a solidarity mezi lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení mužů a žen. Poznávají, jak se lidé sdružují, baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, ale i s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu. (RVP ZV, s. 37) Stěžejním pojmem výchovy k lidským právům je spolupráce, zaměříme se proto na skupinovou formu práce. Více času trávíme s dětmi, když jsou pohromadě, a proto se více naučí vzájemně ze svých interakcí Výchova k lidským právům formou kroužku Malý právník I v kroužku se může vycházet z témat, kterými se některé školy zabývají v rámci osobnostní a sociální výchovy.

34 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 34 Obecné okruhy témat Obecná témata, která se týkají problematiky lidských práv: základy lidských práv, bezpečnost, demokracie, diskriminace a xenofobie, globalizace, chudoba, média, mír a násilí, rovnost mužů a žen, sociální práva, sport, vzdělání, zdraví, životní prostředí, Okruhy: A) Svoboda a rovnost Rovnost individuálních práv (každý má svá práva, ty i já) Právo na identitu (právo na jméno, ) Svoboda smýšlení včetně náboženské svobody, právo vyjádřit svůj názor Ochrana před diskriminací genderová rovnost, ochrana práv etnických či národnostních menšin apod. (přístup ke vzdělání, k zaměstnání, ke službám) Ochrana před mučením nebo jiným krutým nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním Ochrana lidských práv osob se zdravotním postižením (přístup ke vzdělání, službám, sociální integrace) B) Právo na vzdělání, hru a odpočinek Právo na výchovu a vzdělání včetně volby vzdělanostní cesty (rodiče vychovávají své dítě, každé dítě má právo se učit a vychodit školu podle svých skutečných možností) Právo hrát si a odpočívat (ochrana před dětskou prací, tj. hospodářským zneužíváním prostřednictvím zaměstnávání ohrožujícího rozvoj a zdraví dětí, přístup ke kultuře, prostor pro hru) C) Právo na výživu a zdraví Právo na přežití a rozvoj (výživa, oblečení, bydlení - povinnosti rodiny a státu)

35 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 35 Právo na zdraví (na nejlepší možný zdravotní stav; lékařská pomoc a péče, právo na duševní zdraví - odborná pomoc při zdravotních potížích) 6. 3 Specifická témata a praktické využití znalostí lidských práv Vzhledem k praktickým otázkám života dětí lze doporučit zaměřit zvláštní pozornost na otázky, u kterých se předpokládá, že mohou být pro děti snadno představitelné a také využitelné v jejich životě. Tyto požadavky splňují například tato témata: 1) Diskriminace a prostředky právní ochrany před diskriminací, např. na základě pohlaví, věku, etnického původu, sexuální orientace apod. Zde lze představit základní zakotvení v Ústavním pořádku České republiky, v mezinárodních dokumentech závazných pro Českou republiku a v antidiskriminačním zákoně. Zabývat se definicí diskriminace a její postižitelností. Představeny by měly být také konkrétní prostředky ochrany Státní úřad inspekce práce, role veřejného ochránce práv, role soudů národních, popř. mezinárodních apod. Výborně využitelné jsou mediálně známé případy, kdy soudy rozhodovaly o diskriminaci (případ D. H. proti České republice před Evropským soudem pro lidská práva apod.). 2) Ochrana před násilím například před domácím násilím, násilím ve vztahu, šikanou, rasovou a jinou nenávistí, motivovaným násilím apod. Opět se lze zabývat otázkami právního zakotvení a konkrétními prostředky ochrany policie, soudy, nevládní organizace. 3) Ochrana před nesprávným postupem úředního orgánu příklady možných problémů a prostředky ochrany stížnosti, využití zákona o přístupu k informacím, role veřejného ochránce práv, občanské poradny a jiné nevládní organizace apod. 4) Práva pacientů jejich zakotvení v zákonech, problematika informovaného souhlasu, prostředky ochrany jak jednat u lékaře, stížnosti, žaloby apod.

36 Práva dítěte ve volnočasových aktivitách 36 Ke všem těmto tématům lze přizvat odborníky z nevládních organizací i státních úřadů, soudů, kanceláře veřejného ochránce práv apod., kteří s nimi pracují. Cílem je vést děti k tomu, aby si uvědomovaly praktický vliv lidských práv na svůj život a učily se jednat připraveně a informovaně, vnímaly hranice práv, dokázaly předcházet porušování lidských práv svých nebo osob ve svém okolí a uměly také adekvátně a efektivně zareagovat v případech jejich porušení Učení ve skupině Kroužek sám o sobě již může být skupina, záleží na počtu dětí. Pokud je dětí více než 4, lze již uvažovat o rozdělení skupiny a některá témata zpracovat tak, aby děti mohly pracovat v menším počtu. V případě, že jde o věkově smíšenou skupinu, doporučujeme skupinky věkově promíchat. Pravidlo čtyř: Čtyřčlenné skupiny umožňují maximum komunikace mezi jednotlivci naopak ve skupinách o třech nebo o více než čtyřech členech zůstávají často někteří členové stranou. Tři druhy učení ve skupinách 1. Děti pracují společně na individuálních úkolech. 2. Děti pracují ve skupině na úkolu se společným výsledkem (např. na řešení problému nebo konstrukční úloze). 3. Děti pracují společně na činnostech, které přispívají ke společnému výsledku, např. při zpracovávání různých častí jednoho projektu. Úkoly pro práci ve skupinách Skupinová práce nemá být jen sociální zkušeností, ale má na zúčastněné děti klást i kognitivní nároky. Jaké druhy úkolů jsou nejvhodnější pro skupinovou spolupráci?