ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Transkript

1 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE Semestrální práce Geografie 2 Hlavní oblasti pěstování drog ve světě Autor: Tomáš Řáda t.rada@centrum.cz Skupina: G3-61 Akademický rok: 2012/2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto semestrální práci zpracoval samostatně za použití podkladů, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury v závěru práce. V Kralupech nad Vltavou dne Tomáš Řáda

3 Abstrakt: Tato seminární práce se zabývá hlavními oblastmi pěstování drog kolem celého světa. Práce je zaměřena výhradně na drogy přírodního původu. Práce má za cíl seznámit čtenáře s hlavními druhy přírodních drog, s jejich stručnou historii, s podmínkami nutnými k jejich pěstování a také s důsledky pěstování pro jednotlivé oblasti. Klíčová slova: drogy, přírodní, pěstování Abstract: This essay deals with main areas of drug cultivation around the world. The essay is solely focused on organic drugs. The objective of this essay is to give basic information about organic drugs, about short history of drugs, about necessary conditions for cultivation and about consequences of cultivation for every single region. Key words: drugs, organic, cultivation

4 OBSAH 1. Úvod 1 2. Historie pěstování drog Historie marihuany Historie koky Historie opia 3 3. Nejčastěji pěstované drogy Marihuana Koka Opium 7 4. Oblasti pěstování marihuany Klimatické podmínky v oblastech pěstování marihuany Situace v Mexiku Ovlivnění cestovního ruchu Mexiko Oblasti pěstování koky Klimatické podmínky v oblastech pěstování koky Drogová turistika a její dopady Pablo Escobar Oblasti pěstování a výroby opia Zlatý trojúhelník Zlatý půlměsíc Klimatické podmínky v oblastech pěstování máku setého Závěr 21 Seznam použitých zdrojů 22

5 1. Úvod Lidé již před mnoha stovkami let objevili zvláštní účinky některých rostlin rostoucích kolem nich. Omamné účinky mají ve větší či menší míře stovky druhů rostlin. V této práci se zaměřím na tři dle mého nejdůležitější přírodní drogy: marihuanu, koku a opium. Konopí, ze kterého se marihuana vyrábí, keř kokainovníku pravého i mák setý, ze kterého se získává opium, potřebují ke svému úspěšnému růstu různé klimatické podmínky. Může se jednat o množství vody potřebného k růstu rostliny, o množství slunečních paprsků dopadajících na listy rostliny či o teplotu pro maximální zisk aktivních látek z každé z rostlin. Tyto všechny podmínky splňují jen určité oblasti světa, které se v této práci pokusím přiblížit. Pěstování drog s sebou přináší různé problémy spojené s kriminální činností, v důsledku které může být omezen například cestovní ruch do zmíněných lokalit. I o těchto problémech pojednávají následující kapitoly práce. Pěstování drog ve velkém se velmi často objevuje v rozvojových státech a má velký vliv na celý chod státu, ať už po ekonomické či společenské stránce. 1

6 2. Historie pěstování drog Archeologické nálezy potvrzují, že pěstování drog má ve světě tisíceletou tradici. Patří mezi ně zvláštní nádoby z území dnešní Francie, o nichž historikové soudí, že sloužily k pálení některé omamné látky. Ve vykopávkách na Tchaj-wanu se našly zbytky neolitické keramiky zdobené konopným provázkem, která pochází z doby dvanáct tisíc let před naším letopočtem. Z pramenů z pozdější doby soudíme, že na mnoha místech se drogy doporučovaly jako léčivé byliny. Bylo to např. v Číně, Indii, Egyptě či státech v Mezopotámii. V Mezopotámii sloužily jako léčiva např. blín, mandragora, indické konopí a opium. Tyto rostliny se často doporučovaly na zklidnění bolestí. Od toho může být jen krůček k cílenému používání těchto látek jako omamných. [1] Historie marihuany Marihuana a její produkty - hašiš, olej - patří mezi lidstvem užívané látky již minimálně několik set let. Po tuto dlouhou dobu provázely lidstvo jako součást náboženských a sociálních rituálů. Primitivní národy, stejně jako národy "rozvinuté", užívaly cannabis pro její schopnost ulehčit tíhu reality a měnit smyslové vnímání. Zároveň s tímto náboženským a sociálním významem má marihuana neméně dlouhou historii jako lék - její užívání je zaznamenáno již v Eberských papyrech ze starého Egypta ze šestnáctého století před Kristem. Tehdy byla cannabis používána zejména jako jeden z nejlepších prostředků proti bolesti. Pro své psychoaktivní účinky byla marihuana poprvé využívána v Asii. Zdá se, že právě v Asii bylo konopí poprvé pěstováno pro jiné než průmyslové účely. Asyřané ji užívali v osmém století, v Číně byla pěstována od čtvrtého a v Indii od druhého století před Kristem. Měla své nezastupitelné místo v lékárnách starých Číňanů a Řeků. Ceremoniální, rekreační a terapeutické užívání marihuany pokračovalo v Asii, Africe, Arábii, Jižní a Střední Americe bez přerušení až do dnešních dnů. V Evropě byla tato rostlina známa pod názvem indické konopí až do roku 1753, od kdy byla nazvána dnešním názvem Cannabis sativa. V 18. a 19. století se marihuana nejčastěji používala jako lék proti bolesti, ale také jako lék proti astma, nechutenství a mnoha dalším nemocem. Rekreační užívání tehdy bylo rozšířeno velmi málo. Ke konci 19. století došlo k vymizení marihuany z lékařství a přesunula se do oblasti rekreačního užívání u chudých vrstev. Zákonná omezení, týkající se nemedicínského a později i medicínského užívání cannabis, se objevovala v prvních dvou třetinách dvacátého století. Velký boom nastal v 60. letech v souvislosti s rozvíjejícím se hnutím hippies a s psychedelickou vlnou. Marihuana se stala integrální součástí studentského života na západních univerzitách. Na konci 70. let byla marihuana zřejmě na vrcholu svého 2

7 rozšíření - stala se běžně užívanou drogou pro zhruba 20% populace do 40 let a byla velmi běžná již na středních školách. [2] Je tedy vidět, že historicky má marihuana největší předpoklady stát se celosvětově nejrozšířenější drogou. Již v minulosti byla pěstována v mnoha státech všude kolem světa a nejinak je tomu i dnes Historie koky Kokain je alkaloid jihoamerickéno keře Erythroxilon koka LAM (Lamarck - koka pravá). Historie užívání koky je velmi dlouhá. Indiánská pověst říká, že první Inka - Manco Kapak, syn boha slunce, přinesl lidem tuto bájnou rostlinu, která "obveseluje zarmoucené, unaveným dává sílu a nasycuje hladové". Pro indiány byla koka především náboženská rostlina. Sloužila také k přemáhání únavy a hladu ve vysokých horách. Žvýkání koky mezi indiány se udrželo až dodnes. Do Evropy byla koka dovezena dovezena roce Italský fyzik Angelo Mariany v 19. století přidával koku do vína a prodával jej jako "Vin Mariany". Doporučoval toto víno jako analgetikum, anestetikum, lék proti nechutenství a žaludečním potížím. Vlastní alkaloid (kokain) byl izolován roce Kokain jako lokální anestetikum objevil pro medicínu Sigmund Freud. V roce 1878 začal Bentley léčit kokainem morfinisty, a tím přispěl k rozšíření kokainismu.[3] Historie opia Makovice byly známy jako zdroj účinných látek od nepaměti. Tradice běžného lékařského i nelékařského užívání opia je známa u Egypťanů, Sumerů, Řeků, Peršanů a Římanů. Opium bylo ze všech dnešních hlavních drog od počátku nejvíce svázáno s obchodem a obchodními stezkami. Arabové jej přivezli v sedmém století do Indie a o něco později i na pobřeží Číny. Dalším rozšiřovatelem opia byli vojáci. Evropa poznala opium prostřednictvím vojáků, vracejících se z křížových výprav na rozhraní tisíciletí. V pozdějších dobách byly opium a posléze i morfin známy jako účinný lék proti nepřebernému množství nemocí. Bylo dokonce předepisováno zcela zdravým lidem, neboť "optimalizuje vnitřní rovnováhu lidského těla". V Anglii představovalo opium populární domácí lék, jakým je dnes Aspirin. Konzumace opia dosahovala v Anglii v polovině devatenáctého století 25 kg na 1000 obyvatel. Ve dvacátém století zažilo opium a opiáty celkově několik vln zvýšení zájmu. Tou první byla první světová válka, kdy opiáty často užívali vojáci na frontě. Druhá vlna přišla s druhou světovou 3

8 válkou. Třetí potom v 60. a 70. letech díky hnutí hippies, kdy se opiáty stejně jako marihuana a ostatní drogy těšily velkému zájmu. Poptávka po heroinu, který se vyvinul právě z opia dodnes uživí všechny jeho dodavatele a výrobce z Turecka, Iránu, Afghánistánu, Pákistánu, Indie, Nepálu, Bangladéše, Barmy, Thajska, Laosu a dalších zemí jihovýchodní Asie. Také Mexiko se podílí na uspokojování zejména amerického trhu. To jsou všechno oblasti, které blíže přiblížím na následujících stránkách.[4] 4

9 3. Nejčastěji pěstované drogy V následujících kapitolách budou popsány základní vlastnosti a charakteristiky marihuany, koky a opia. Jsou to přírodní drogy s nejdelší historií a také patří mezi nejrozšířenější přírodní drogy světa Marihuana Jako marihuana je označována droga, která je složena z usušených a rozmělněných listů a vrchní rostlinné okvětní části konopí setého (Cannabis sativa), konopí indického (Cannabis indica) případně konopí rumišního (Cannabis ruderalis) s obsahem nad 0,3 % THC. Marihuana pocházející z mírného podnebného pásma je po sklizni zelená, během sušení dostane barvu zelenou či tmavě zelenou; zažloutnutí marihuany způsobuje sušení na slunečním světle. Nejčastějším způsobem užívání marihuany je její kouření. Kouří se buď samotné sušené listy a okvětní části, nebo jsou smíchány s tabákem a kouří se výsledná směs. Z pryskyřice marihuany se také připravuje droga hašiš, která se rovněž kouří, většinou v dýmkách. Marihuana se také často používá jako přísada do různých jídel. Účinky se při kouření marihuany dostavují během několika málo minut, při požití marihuany do několika hodin. Z účinků marihuany mohu jmenovat například zasněné stavy uživatelů, pocity velkého hladu, euforie či naopak pocit zklidnění. [5] Obr. 1: Sušená marihuana připravená k užití. (Zdroj: 5

10 3. 2. Koka Koka neboli kokainovník pravý je malý strom nebo keř, rostoucí převážně v Jižní Americe. Má prutovité větve kryté červenohnědou borkou (odtud i dřívější český název rudodřev ), podlouhlé listy měřící 3-6 cm na délku a 0,8-1,2 cm na šířku. Jsou slabě kožovité a mají charakteristickou žilnatinu. Květy tvoří pěticípý kalich a pětilistou korunu. Plod je podlouhle vejcovitá, asi 0,7-1 cm dlouhá jednosemenná peckovice, mající červené zabarvení v době zralosti. Koka se nejčastěji užívá žvýkáním s páleným vápnem či popelem. V tradiční medicíně se koka používá například proti bolestem hlavy (potírání spánků rozdrcenými listy), na uklidnění žaludku (smíchaná s medem) či k léčbě cukrovky. Hlavní podíl drogové stránky této rostliny však představuje kokain, který ze k koky vyrábí. Mezi jeho účinky patří krátkodobá euforie, pocit radosti a štěstí. [6] Obr. 2: Keř kokainovníku pravého. (Zdroj: Opium Opium je zaschlá šťáva získaná z nezralých makovic máku setého (Papaver somniferum). Jedná se o rostlinnou látku významnou svým obsahem alkaloidů, především morfinu, jenž působí jako opiát. K řadě dalších látek patří např. kodein (rovněž opiát), noskapin, papaverin, či thebain. Obsah opiátů propůjčuje opiu silně narkotický účinek spojený s utišením bolesti, pocitem klidného blaha (euforie) a celkovým útlumem organismu. V minulosti se opium nejčastěji kouřilo. Při 6

11 kouření se vdechuje dým přímo ze surového opia, případně ze směsi opia a hašiše nebo tabáku. Dnes se v Malé Asii prodává opium často ve formě tablet. Nový způsob užívání opia nepřímo objevil rakouský lékař, přírodovědec a filosof Paracelsus. Při experimentech se mu podařilo rozpustit opium v alkoholu, čímž vznikl polosyntetický preparát nazvaný "laudanum" s vlastnostmi drogy. Po roce 1853, kdy Charles Pravaz vynalezl injekční jehlu a stříkačku, se rozšířilo podkožní aplikování morfia. [7] Obr. 3: Hroudy surového opia. (Zdroj: 7

12 4. Oblasti pěstování marihuany Marihuanu lze považovat za celosvětově nejrozšířenější nelegální přírodní drogu. Její pěstování je tak rozšířeno doslova po celém světě. Marihuana se pěstuje od malých soukromých zahrádek až po několikahektarové lány, které ovládají drogové kartely. Jednoznačně nejvýznamnějšími oblastmi v pěstování marihuany je Mexiko, Paraguay, USA a také Maroko. Marihuanou je také doslova protkána celá Asie od Turecka až po Thajsko, v Asii je marihuana nejběžnější a nejdostupnější droga. Mexiko bylo donedávna považováno za jasnou jedničku pěstování marihuany. V poslední době však Mexiko postupně dohání právě Paraguay, kde se podle neoficiálních čísel ročně vyprodukuje přes 6000 tun této drogy, která poté končí v rukou uživatelů z celého světa. Zejména v Paraguayi zemědělci nepěstují proto, že by byli obchodníky s narkotiky, ale z důvodu ekonomické nutnosti. Za marihuanu totiž mnohokrát dostanou až o 500 procent více, než za jiné zemědělské plodiny. Dalším důvodem enormního rozvoje pěstování marihuany v Paraguayi je pak neochota tamních úřadů proti pěstitelům zasáhnout. Vláda sice zadržuje překupníky drog, ve vězení se však pěstitelů najde jen pár. Výjimečné totiž nejsou situace, kdy těsně před policejní razií dotčení zemědělci zkrátka odejdou. Dokazování vlastnictví drogových polí pak rozhodně není snadné. Maroko se specializuje především na výrobu hašiše a údajně pokrývá přes 70 % celkové evropské spotřeby této drogy. Neoficiálně se hašiš považuje dokonce za nejsilnější hospodářský vývozní artikl této země. [8] 8

13 Obr. 4: Mapa užívání marihuany ve světě s vyznačenými oblastmi pěstování. (Zdroj: Klimatické podmínky v oblastech pěstování marihuany Rostliny Cannabis sativa či Cannabis indica, ze kterých se vyrábí marihuana či hašiš, nejsou nijak náročné. Pravděpodobně i to je důvod, proč je marihuana tak rozšířená. Rostliny marihuany potřebují zejména hodně světla, tepla a také dostatečnou zálivku. Výše uvedené oblasti pěstování splňují všechny tyto podmínky. Mexiko, Paraguay i Maroko leží v tropickém či subtropickém podnebném pásu, což rostlinám zajišťuje tolik potřebné světlo a teplo. Pro srovnání průměrná lednová teplota v Praze je 0,8 ºC, v Mexiku dosahuje hodnoty 11,6 ºC. Červencová teplota je sice průměrně v Mexiku nižší než Praze, není však o tolik nižší, aby to pro rostliny představovalo větší problém. Výhodou je pak vyrovnaná teplota během celého roku. V Paraguayi panují obdobné tepelné podmínky jako v Mexiku, protože leží na podobné zeměpisné šířce jen jižně od rovníku. V Maroku jsou dostatečné teploty pro pěstování zajištěny středomořským podnebím a subtropickým podnebným pásem. V Mexiku zajišťuje dostatečný přísun vláhy rostlinám severovýchodní pasát. V případě 9

14 Paraguaye se jedná o jihovýchodní pasát. Průměrný roční úhrn srážek se v obou těchto lokalitách pohybuje přes 1000 mm/rok. V Maroku by oproti stavu v Americe byla situace jiná nebýt pohoří Atlas. Toto pohoří zachycuje oblačnost a díky němu jsou při pobřeží Středozemního moře v jinak suchém Maroku dostatečné roční úhrny srážek pro pěstování konopí. Ve všech výše uvedených oblastech však nefiguruje jen venkovní pěstování marihuany. Převážně v Mexiku je rozšířeno i vnitřní pěstování konopí, kdy se dostatek světla a tepla zajišťuje halogenovými lampami a pěstírny mají propracované systémy zavlažování Situace v Mexiku Mexiko je známé pěstováním marihuany, ale také výrobou mnoha dalších druhů drog. Je rozděleno na mnoho území, které ovládají jednotlivé drogové kartely. Názvy hlavních 8 drogových kartelů v Mexiku jsou následující: Organizace Felix Arellana, Kartel Pacifico Sur, Los Zetas, Kartel Sinaola Federation, Organizace Carilla Fuentese, Kartel El Golfo, La Familia Michoacana a Nezávislý kartel Acapulca. Tyto organizace spolu již roky vedou válku o hlavní podíl na drogovém trhu. Odhaduje se, že v letech 2006 až 2010 padlo za oběť této drogové války přibližně lidí. [9] Problémem v Mexiku je zejména pašování marihuany do USA. Poměrně často bývají v Mexiku například objeveny plně vybavené tunely vedoucí pod hranicí Mexika a USA. Kuriózní případ pašování drog se stal v únoru roku Ve městě Mexicali policisté zadrželi improvizovaný kanón, s nímž pašeráci drog stříleli balíčky s marihuanou přes americkou hranici. Dělo bylo schopné střílet dvoukilogramové balíčky s drogami až 400 metrů za americkou hranici, kde je měli vyzvedávat komplici. Pašování marihuany vzduchem přes hranici však není tak neobvyklé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Obdobné případy se totiž stávaly už dříve, jen místo podomácky vyrobeného děla policisté zabavovali funkční katapulty na drogové zásilky. Další úspěšný zásah proti pěstitelům marihuany se povedl mexické armádě v červenci roku Tehdy se vojákům poblíž města San Quintin, přibližně 350 km od Tijuany, podařilo odhalit ohromnou plantáž marihuany. Tato velkopěstírna dosáhla rozlohy 120 hektarů. Celá plantáž byla důmyslně zakryta černou látkou. Hodnota zabavené a zlikvidované marihuany dosahuje podle odhadů až 153 milionů dolarů. V souvislosti s tímto případem bylo zadrženo 6 lidí. [10] Pokud se pěstitelé rozhodnou pro vnitřní variantu pěstování marihuany, nemají zdaleka vyhráno. Halogenové zářiče nutné k osvětlení marihuany ve vnitřních prostorech totiž vydávají velké množství tepla. Díky tomuto teplu se mexické policii již mnohokrát podařilo odhalit pěstírnu marihuany za pomoci vrtulníku s termovizí a to jak záměrně, tak zcela náhodně, například při pátrací akci po pohřešované osobě. 10

15 Obr. 5: Plantáž marihuany zakrytá černou síťovinou nalezená v Mexiku v červenci (Zdroj: [10]) Ovlivnění cestovního ruchu Problémy s pěstováním marihuany mají velký vliv na cestovní ruch v dané zemi. Může se stát, že paradoxně dojde ke zvýšení cestovního ruchu, protože v poslední době se těší velké oblibě tzv. drogová turistika. Jeden konkrétní příklad může být Nizozemsko, kam jezdí velké množství převážně mladých lidí právě za tam legální marihuanou. V naprosté většině případů má však drogová problematika negativní dopad na příliv turistů. Turisté se často bojí o své bezpečí a mnohokrát i vlády zemí nedoporučují do dané země vycestovat Mexiko Mexiko se v poslední době potýká s úbytkem zejména amerických turistů, kteří ztrácejí důvěru v bezpečnost této marihuanou ovládané země. Bezpečnostní situace v Mexiku je v současné době vyhrocena v důsledku eskalace násilí mezi drogovými kartely. Z tohoto důvodu se turistům nedoporučuje cestovat do států na hranicích s USA (Durango, Coahuila, Tamaulipas, Nuevo León, Sonora, Baja California Norte a Chihuahua). Další oblastí, ve které může turistům hrozit nebezpečí, 11

16 zejména ve vnitrozemí, jsou státy Oaxaca, Guerrero a Michoacán na jihu země. Útoky zpravidla nejsou namířeny proti turistům nebo cizincům, nicméně může se stát, že se turista ocitne ve špatný čas na špatném místě. V poslední době byl také zaznamenán zvýšený počet únosů. Tento druh zločinu je páchán za účelem získání výkupného a týká se hlavně místních obyvatel, avšak známé jsou i případy únosů turistů z různých zemí. [11] 12

17 5. Oblasti pěstování koky Oproti v podstatě celosvětově pěstované marihuaně se kokainovník pravý (Erythroxylon coca) pěstuje jen v několika málo oblastech naší planety. Kokainovník pravý pochází pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolivijských a peruánských And, roste od 300 m až do výše cca 2000 m. Z původu této rostliny tedy vyplývá, že hlavní oblastí pro pěstování koky je Jižní Amerika. Konkrétně největšími producenty a distributory koky a posléze i kokainu, který se ze sušených listů koky vyrábí, jsou státy Kolumbie, Peru a Bolívie. Méně se již oblasti pěstování kokainovníku nacházejí například v severozápadní Brazílii, Ekvádoru či ve Venezuele. Celkově vyprodukuje Jižní Amerika přes 90 procent celosvětové produkce koky. Okrajové oblasti mimo Jižní Ameriku, v kterých má pěstování koky také své kořeny jsou například Jáva, Srí Lanka či dokonce Austrálie. Byly dokonce snahy drogových gangů pěstovat kokainovník na Kavkaze, což však nevedlo k většímu úspěchu. V nejvýnosnějších lokalitách probíhá sklizeň kokových listů třikrát až čtyřikrát do roka. Nutno dodat, že ne všechna produkce koky končí jako základ pro výrobu kokainu. Například v Peru je přes hektarů registrovaných kokainíkových plantáží, z nichž listy koky končí například ve výrobě bylinných čajů. Plantáže má pod záštitou organizace s názvem National Coca Monopoly (ENACO). Tyto legální plantáže se v Peru nachází zejména v regionu Cuzco. Nelegální plantáže se pak v Peru nacházejí v regionech Upper Huallaga Valley, San Martin, Huanuco, Ucayali a mnoha dalších menších částech země. Podobně jako v Peru, i v Bolívii vedle sebe existuje legální a nelegální pěstování koky. V Kolumbii se nachází v podstatě tři hlavní oblasti pěstování. Jsou to regiony Yungas de La Paz, Chapare a Apolo. Oproti tomu v Kolumbii nic takového jako legální kokainíkové plantáže neexistuje. Hlavní oblasti tamního nelegálního pěstování jsou regiony Putumayo, Caqueta, Guaviare a Vaupes. [6], [12] 13

18 Obr. 6: Bolívijský prezident Morales žvýkající koku na zasedání OSN ve Vídni Řeč pojednávala o rozdílu mezi kokou a kokainem. (Zdroj: Klimatické podmínky v oblastech pěstování koky Všechny hlavní pěstitelské státy koky (Kolumbie, Bolívie a Peru) leží zcela či z části v tropickém podnebném pásu. Tento fakt zajišťuje poměrně konstantní teplotu, která kokainovníku pravému vyhovuje. Koka bývá pěstována v nadmořské výšce přibližně od 300 do 2100 m. n. m. Nejčastěji se kokové plantáže nachází ve výšce kolem 1000 m. n. m. Kokainovníku sice vyhovuje konstantní teplota během celého roku, nemá však rád teploty příliš vysoké. Právě z tohoto důvodu se pěstuje ve vyšších nadmořských výškách. Typická jsou tedy terasovitá pole v podhůří And. Důležitou vláhu pro kokainovník zajišťuje střídání sucha a vydatných dešťů. Přestože má podnebí třech dominantních států pěstujících koku mnoho společného, v každém z těchto států existují drobné rozdíly v klimatu, které ovlivňují produkci koky. V kolumbijských oblastech pěstování kokainovníku se tato droga nejčastěji pěstuje v nadmořské výšce 1100 až 2000 metrů nad úrovní moře. Průměrná teplota se v těchto výškách pohybuje v rozmezí 10 až 12 ºC. V těchto oblastech je také půda bohatá na železo. V Peru bývá koka nejčastěji pěstována v nadmořských výškách pohybujících se od 600 do 900 metrů nad mořem, časté jsou ale také lokality s nadmořskou výškou až 2100 m. Teplota je zde podobná jako v lokalitách v Kolumbii, pohybuje se okolo 12 ºC. Zemina v regionu Upper Huallaga Valley je známá svým bohatstvím na železo, což je pro růst kokainovníku i všech ostatních rostlin velmi důležitý prvek. V Peru se jednotlivé oblasti značně liší svou nadmořskou výškou, se kterou se 14

19 mění jak teplota, tak i množství srážek. Nelze proto obecně popsat klimatické podmínky ve všech regionech. Asi 75 procent nelegálně vypěstované koky v Bolívii pochází z lokality Chapare. Počasí v tomto regionu je teplé a vlhké, roční úhrny srážek se zde pohybují kolem mm. Kokainovníky jsou tu pěstované na rozlehlých téměř plochých pláních, jejiž nadmořská výška bývá jen kolem 200 až 500 metrů nad mořem. Teplota je zde také o něco vyšší, průměrně dosahuje hranice 14 ºC. Tato lokalita je ale podnebím spíše výjimečná. V jiných kokových regionech Bolívie se tato rostlina většinou pěstuje na příkřejších svazích, ve větší nadmořské výšce a tudíž i při nižší teplotě Drogová turistika a její dopady Oblasti pěstování koky a potažmo výroby kokainu jsou známé také stále se zvyšujícím trendem drogové turistiky. Obdobně jako v případě marihuanových lokalit spočívá v několikanásobně menší ceně drogy než na amerických či evropských trzích. Nejčastěji do oblastí Kolumbie, Peru a Bolívie za drogami jezdí právě zájemci z Evropy (včetně České republiky) či ze Spojených států amerických. Častý problém v těchto končinách nastává v případě, že si dotyční obstarají jen listy koky, které většinou nebývají zakázané. Při zapomenutí sáčku s listy například v batohu poté může při prohlídce na hraničním přechodu turista snadno skončit s pouty na rukou. Kokain je pak ve výše uvedených zemích možné koupit si doslova na každém rohu. Přestože bývá na drogu velice levný, bývá oproti zboží koupenému například v Evropě neředěný a daleko kvalitnější. Drogová turistika pak s sebou přináší ještě jeden trend. Drogové gangy totiž potřebují mnoho lidí, kteří obstarají transport kokainu na cizí trhy. Stále více i českých turistů" funguje jako "muly", tedy dopravci drog z Jižní Ameriky do Evropy. Často jsou chyceni již při odletu. Z mediálně známých případů lze připomenout čtyřicetiletého Čecha, který byl v listopadu 2006 zadržen na letišti v peruánské metropoli Limě, když chtěl ve svých zavazadlech propašovat 10,5 kilogramu kokainu. Rovněž v Peru byl později zadržen i další Čech se čtyřmi kilogramy kokainu. Drogové organizace nabízejí za propašování kokainu do jiných zemí nemalé peníze pohybující se řádově ve statisících českých korun. Hodnota propašované drogy na trhu pak může být až několikasetnásobně vyšší. [13] Pablo Escobar Jednou z nejznámějších drogových osobností Jižní Ameriky byl kolumbijský Pablo Escobar, boss narkomafie z Medellínu. V mládí byl obyčejná nula živil se jako zloděj aut. Píle mu ale 15

20 zjevně nechyběla, a tak měl tento překupník zanedlouho pod palcem nejen celý medellínský drogový kartel, ale i vlastní politickou stranu, noviny a financoval všechny důležité veřejné projekty státu. Už v roce 1983 dosáhl Escobarův majetek závratných dvaceti miliard dolarů a časopis Forbes mu přisoudil sedmé místo na žebříčku nejbohatších lidí světa. Když vláda zahájila kampaň proti obchodu s drogami, Escobar navrhl prezidentu Betancurovi neobyčejnou mírovou dohodu : když jeho a jeho byznys nechají být, poskytne vládě obrovský kapitál do programů národního rozvoje a zaplatí z vlastní kapsy všechny dluhy Kolumbie vůči ostatním státům, které činily třináct miliard amerických dolarů. Vláda jeho velkorysou nabídku ovšem odmítla. Zkonfiskovala Escobarovi tisíc kilometrů čtverečních plantáží s kokou a požádala o pomoc Washington. Narkomafie na protest zahájila sérii bombových útoků na banky, redakce a veřejné budovy, která v roce 1989 vyvrcholila sestřelením letadla na lince z Bogoty do Cali. Všech 107 lidí na palubě tehdy zahynulo. Escobar skončil v luxusním žaláři, ale netrvalo dlouho a s pomocí kumpánů se mu podařilo uprchnout. Ke slovu se tak dostala speciální jednotka americké armády. Patnáct set ozbrojenců lovilo Escobara celých 499 dní - až ho nakonec zastřelili na střeše jeho vily v Medellínu v roce [14] Obr. 7: Kolumbijský narkobaron Pablo Escobar. (Zdroj: 16

21 6. Oblasti pěstování a výroby opia V souvislosti s opiem nelze přímo hovořit o oblastech pěstování. Opium se totiž získává z nezralých makovic máku setého. Chceme-li tedy hovořit o pěstování, je správné zaměřit se na mák setý. V oblastech, o kterých se zde budu zmiňovat jde však samozřejmě o výsledné drogové produkty máku setého, tedy opium a heroin. Pro výrobu těchto dvou drog se nehodí veškeré odrůdy máku setého, ale vhodné jsou jen některé, často speciálně pro tyto účely vyšlechtěné. Podobně jako u předchozích kapitol, i oblasti pěstování máku určeného k výrobě opia nelze zdaleka popsat všechny. Na světě se vyskytuje bezpočet lokálních území, které drogové organizace využívají k tomuto účelu. Hlavními oblastmi pro výrobu opia a heroinu jsou však 2 velká území skládající se z několika států. Jsou to lokality s názvy Zlatý trojúhelník a Zlatý půlměsíc. Dalšími velkými pěstiteli a producenty jsou pak například státy Mexiko či Kolumbie. Obr. 8: Oblasti pěstování máku setého za účelem výroby opia, včetně Zlatého trojúhelníku (Golden triangle) a Zlatého půlměsíce (Golden crescent) (Zdroj: 17

22 6. 1. Zlatý trojúhelník Zlatý trojúhelník je název pro státy Barma (Myanmar), Laos, Thajsko a z části také Vietnam. Leží v horské oblasti jihovýchodní Asie na soutoku řek Mekong a Ruak (nejsevernější část Thajska, které zde hraničí s Barmou a Laosem). Zlatý trojúhelník není zdaleka největším producentem opia či heroinu, na celém světě je však tato lokalita považována za zdroj nejkvalitnějšího opia i heroinu. Celá oblast se rozkládá zhruba na kilometrech čtverečních. Produkce celého Zlatého trojúhelníku dosahuje ročně jen několika desítek tun. Domorodci v horách zde již po staletí po večerech pokuřují opium ze svých dýmek. Tito domorodci nemají příslušnost k žádnému státnímu občanství, tudíž například ani žádné nároky na vlastnictví půdy. V horských oblastech tak žijí většinou chudé kmeny, které jsou pod hranicí chudoby a jejich jedinou nadějí na uživení se je právě pěstování máku a výroba opia. Surové opium a heroin jsou potom na karavanách koní a oslů dopravovány k hranicím Barmy a Thajska k finálnímu zpracování. Odtud se po řece přepraví přes hranice a droga putuje na jih do Bangkoku, kde dochází k další distribuci. Většinu obchodu ovládali thajští a barmští Číňané, i když dnes už jejich podíl klesá. V Thajsku již jsou však původní domorodci nuceni pěstování i užívání opia opustit. Pokud přestanou s výrobou opia, získají thajské občanství a navíc je agronomové naučí pěstovat nové plodiny. Thajský král již před lety nastartoval projekt, který má horským kmenům pomoci z opiové pasti. Ve vesnici Angkhang na hranici s Barmou nechal vybudovat výzkumnou stanici, v níž stojí desítky plantáží a skleníků. V nich se zemědělští inženýři z univerzity v Chiang Mai snaží najít ty nejvhodnější plodiny pro horské farmáře, které by nahradily tradiční opium. Za okolními ploty tu dozrávají meruňky a kiwi, kvetou růže či jabloně a na nedaleké opiové plantáži rostou jahody. S nadsázkou by se dalo říct, že zejména v Thajsku je pojem Zlatý trojúhelník nyní hlavně jen turistická atrakce, na které se místní snaží vydělat. Můžeme zde navštívit například muzeum opia a další podobné pasti na turisty. [15], [16] Zlatý půlměsíc Zlatý půlměsíc je souhrnný název pro tři státy Afgánistán, Pákistán a Írán. Oproti Zlatému trojúhelníku je tato lokalita známa jako světová jednička v množství vyprodukovaného opia i heroinu. Světové prvenství drží již dlouho Afgánistán, kde se podle odhadů ročně vyprodukuje až 8000 tun surového opia. Podobně jako v jiných drogových lokalitách může i za rozšíření pěstování máku k výrobě opia v Afgánistánu finanční situace. Za jeden kilogram opia totiž afgánští farmáři dostanou 203 amerických dolarů, což je nesrovnatelná cena například s kilogramem mouky (43 centů) či s 18