Zpracoval: Mgr. Vladimír Kroutil, školní metodik prevence

Transkript

1 M I N I M Á L N Í P R E V E N T I V N Í P R O G R A M N A Š K O L N Í R O K : / Zpracoval: Mgr. Vladimír Kroutil, školní metodik prevence ÚVOD Minimální preventivní program vychází z pokynu MŠMT, č.j.:1454/ , který do prevence sociopatologických jevů zařazuje konzumaci drog včetně alkoholu, kouření, kriminalitu, virtuální drogy a gambling, záškoláctví, šikanování a jiné násilí, rasismus, xenofobii, intoleranci, antisemitismus. Při jeho tvorbě byla brána na zřetel také Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe v působnosti resortu školství, mládeţe a tělovýchovy na období Cílem minimálního preventivního programu je ve spolupráci s rodiči formovat takovou osobnost studenta, která je s ohledem na svůj věk schopná orientovat se v dané problematice, zkoumat ji, ptát se, osobnost schopnou rozhodovat se samostatně, která si bude váţit svého zdraví, bude umět nakládat se svým volným časem a zvládat základní sociální dovednosti. Minimální preventivní program je na střední škole realizován od roku Je nedílnou součástí školního vzdělávacího programu a vychází ze školní strategie primární prevence, jejímţ hlavním cílem je vytvoření a udrţení optimálního sociálního klimatu ve škole. Na jeho tvorbě a realizaci se podílí celý pedagogický sbor, ale i rodiče, odborníci a další instituce, které se zabývají prevencí sociálně patologických jevu. Koordinaci tvorby a vyhodnocení realizace zajišťuje školní metodik prevence. Na základe výsledků evaluace je MPP kaţdý rok aktualizován a přizpůsoben současnému stavu a potřebám školy. CHARAKTERISTIKA ŠKOLY Název školy: VOŠ obalové techniky a SŠ Štětí Adresa školy: Kostelní 137, Štětí IČO: Zřizovatel:Ústecký kraj Tel / fax: , info@odbornaskola.cz, http//: Ředitel školy: Ing. Jan Langthaler Zástupce ředitele školy (teoretická výuka): Mgr. Dušan Vošahlík Výchovný poradce: Mgr. Lucie Čajanová Školní metodik prevence: Mgr. Vladimír Kroutil Počet pracovníku celkem: 78 Z toho počet pedagogických pracovníku: 54 Počet tříd celkem: 25 Počet maturitních oborů: 4 Počet učebních oborů: 2 Počet studentů celkem (bez VOŠ): 481 Počet dívek (bez VOŠ): 115 Počet chlapců (bez VOŠ): 366 Počet ţáku maturitních oborů: 420 Počet ţáku učebních oborů: 61 (pouze chlapci) Počet ţáků ubytovaných na DM: 17 Cílové skupiny: mladiství let a dospělí 18 a více let Realizační tým: celý pedagogický sbor, nepedagogičtí pracovníci školy a samotní studenti 1

2 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU Ve škole funguje monitorovací systém problémového chování ţáku. Spočívá v odhalování neţádoucích projevu chování našich studentů ve školním i mimoškolním prostředí (šikana, intolerance, agresivita, neprospěch, záškoláctví, alkohol a kouření, jiné závislosti, slabý prospěch, neplnění studijních poţadavku, ničení školního majetku, pozdní příchody a další drobná porušování školního rádu). Je zaloţen na spolupráci školního metodika prevence s výchovným poradcem, třídními učiteli, ostatními pedagogickými i nepedagogickými pracovníky školy. Cílem tohoto systému je podchytit problémové ţáky a pomoci jim v řešení jejich rizikového chování tak, aby nedocházelo k vyhrocení konfliktních situací a k narušování optimálního sociálního klimatu ve třídě či škole. Školní metodik prevence zpracovává evidenci výskytu sociálně patologických jevů ve škole (viz příloha). Podle závaţnosti jednotlivých případů škola postupuje podle krizových scénářů doporučených metodickými pokyny MŠMT. Závaţnější případy konzultuje s metodikem prevence v pedagogicko-psychologické poradně. Nejzávaţnějšími, ale naštěstí ojedinělými případy, které v poslední době řešila výchovná komise nebo pedagogická rada, byly výskyt lehké drogy ve školním prostředí, jeden náznak šikany, neomluvené absence většího rozsahu a ničení školního majetku. Byla však projednávána i méně závaţná opakovaná porušování školního rádu (pozdní omlouvání, pozdní příchody). Ţádný případ v minulém školním roce nebyl řešen policií ani okresním metodikem prevence. Na základě dotazníkového šetření bylo zjištěno, ţe roste počet dětí, u kterých se sniţuje věková hranice s první zkušeností s tabákem a alkoholem, tedy látkami snadno dostupnými a společností tolerovanými. Výsledky naší školy v porovnání s jinými školami nejsou však nijak alarmující, přesto je nenecháváme bez povšimnutí. CÍL MPP Základním principem školní strategie primární prevence je výchova ţáků ke zdravému ţivotnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a harmonickému rozvoji osobnosti. V tomto smyslu vedou pedagogové a odborní pracovníci důsledně a systematicky ţáky k osvojování norem mezilidských vztahu zaloţených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu ţáka, a rozvíjejí zejména pozitivní mezilidské vztahy a úctu k ţivotu druhého člověka, humánní a tolerantní jednání, jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Krátkodobé cíle preventivních aktivit: problematika kouření, problematika záškoláctví, náznaky šikany a kyberšikany, projevy rasismu, xenofobie a politického extremismu. Dlouhodobé cíle preventivních aktivit jsou zaměřeny na dvě klíčové oblasti: Výchova ke zdravému ţivotnímu stylu Zvyšování odolnosti ţáků proti negativnímu působení nabídky drog 2

3 VLASTNÍ MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM Každý žák má právo navštěvovat čistou školu, tj. školu bez drog, kolektiv se zdravými mezilidskými vztahy a prostor, který nenabízí pouze nutné vzdělání, ale i možnost dalších aktivit. I. Kaţdý pedagogický pracovník by měl průběţně sledovat a mapovat situaci ve škole z hlediska rizik výskytu sociálně patologických jevů. II. Ţáci v případě potřeby mohou spolupracovat s výchovným poradcem (Mgr. Lucie Čajanová) či metodikem prevence (Mgr. Vladimír Kroutil). Konzultace jsou moţné buď ve vymezeném čase (viz příloha) či po vzájemné dohodě. III. Spolupráce s rodiči je rovněţ moţná po vzájemné dohodě. Rodiče i ţáci by měli být seznámeni s MPP na webových stránkách školy. IV.Studenti mohou vyuţívat schránku důvěry, která je umístěna před kabinetem metodika prevence. V. Ve škole je nástěnka týkající se prevence sociálně patologických jevů s pravidelně aktualizovanými tématy (např. kouření, návykové látky, šikana, dětská kriminalita, týrání dětí, charita apod.). VI. Příruční knihovnička je spravována metodikem prevence. Určena je především ostatním pedagogům k jejich moţnému dalšímu samostudiu. Knihovnička obsahuje: Marie Vágnerová : Vývojová psychologie (Dětství, dospělost, stáří) Marie Vágnerová : Psychopatologie pro pomáhající profese J. Čáp a J. Mareš : Psychologie pro učitele Harry Shapiro : Drogy - Obrazový průvodce Michal Kolář : Bolest šikanování Karel Nešpor : Návykové chování a závislosti J. Presl : Drogová závislost J. Pávková a kol. : Pedagogika volného času Závislost a my (časopis) Psychologie dnes (časopis) VII. Další vzdělávání metodika prevence účast na různých seminářích, přednáškách a kurzech zabývajících se danou problematikou, studiem literatury a časopisů. VIII. Spolupráce s různými organizacemi, které se zaměřují na problematiku prevence a potírání patologických jevů( např. K-centrum, DROP-IN). IX. Metodik prevence úzce spolupracuje s výchovným poradcem, dále s okresním metodikem prevence (?) a obvodním koordinátorem (?). X. Diskuze v rámci humanitních předmětů (ZSV a ČJL) o zneuţívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů. V předmětu český jazyk a literatura píše kaţdá třída během jednoho roku alespoň jednu slohovou práci věnovanou tomuto problému. XI. Zavádění etické a právní výchovy, výchovy ke zdravému ţivotnímu stylu a jiné oblasti preventivní výchovy do výuky jednotlivých předmětů, ve kterých ji lze uplatnit.v rámci moţností snaha o uplatňování různých forem a metod působení na jednotlivce a skupiny studentů zaměřené na podporu rozvoje osobnosti a sociálního chování( např. občanská výchova, dějepis, český jazyk, tělesná výchova). 3

4 XII. Škola se snaţí vytvářet podmínky pro smysluplné vyuţití volného času studentů. Studenti téţ mohou kaţdý den vyuţívat PC učebnu a studovnu ( v obou prostorách mají přístup k internetu), mají téţ moţnost půjčování knih a časopisů ve školní knihovně. Mohou si téţ zahrát biliár stoly jsou umístěny ve zvláštní místnosti. XII. Škola téţ pořádá sportovní akce ( volejbalový zápas, turnaj v ping-pongu, vodácký kurz) a zájezdy (Chorvatsko, Řecko aj.), kde se studenti učí zdravému způsobu ţivota. XIII. Škola podporuje účast studentů na různých charitativních akcích. XIV. Pedagogičtí pracovníci téţ důsledně kontrolují dodrţování zákona č. 37/1998 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, důsledně potírají kuřáctví, poţívání alkoholu a jiných návykových látek v budově školy. 4

5 Příloha I. JAK MOHOU VYPADAT VAROVNÉ SIGNÁLY UŢITÍ DROG? Náhlé změny nálad, netypické reakce na určité situace. Některý student se začne stranit ostatních, jiný se stane hvězdou společnosti, některý se začne hádat, jiný je najednou hodný. Jak zvýšená podráţděnost, tak i nápadný klid a pasivita patří k typickým projevům uţívání drog. Zhoršování ve škole. Můţe zahrnovat zhoršování známek, absence ve škole, zanedbávání úkolů. Stejně tak můţe dojít k tomu, ţe přestane chodit do krouţků či sportovních oddílů. Snadno se vzdává při sebemenších překáţkách. Změna přátel a známých. Výrazná změna blízkých lidí vţdy cosi naznačuje. Pokud se jedná o lidi, které vám nechce představit, je vţdy dobré zvýšit svou pozornost a péči. Výrazná změna v oblékání a stylu hudby. Není snadné se orientovat v tom, se kterým stylem je více spojeno uţívání drog. Rodičům v tom mohou pomoci známí, jiní mladí lidé a někdy i student sám. Prudké změny sice k dospívání patří, ale vţdy stojí za to si v takové době studenta víc všímat a komunikovat s ním. To však není moţné, pokud zůstanete jen u kritického tónu. Skrývání a zakrývání. Tmavé brýle mohou zakrývat červené oči po kouření marihuany nebo zúţené zornice po heroinu. Dlouhé rukávy dobře skryjí vpichy. Plandavé oblečení ztrátu váhy. Dospívající vyţaduje obvykle zaručené soukromí pro své osobní věci. Nadměrné skrývání, zamykání a podráţděnost při vstupu do pokoje mohou naznačovat více neţ jen běţnou potřebu soukromí. Častá vyčerpanost, únava a spavost. Spíše neţ o skutečné vyčerpání organismu jde o souhrn dílčích příznaků spojených s uţíváním. Tělesná pasivita u heroinistů patří k celkovému obrazu jejich ţivotního stylu (rozhýbat je můţe aţ shánění peněz na heroin nebo hledání dealera). Spavost je také průvodním znakem uţívání - zvláště v době nejsilnějších účinků uţivateli padají víčka a vypadá, ţe kaţdou chvíli usne. Lţi a předstírání. Lţi studentů, kteří dřív nelhali, nebo velký výskyt lhaní u jiného můţe svědčit o tom, ţe potřebují svůj ţivotní styl, pohyb přes den, známé či důvod utrácení peněz skrýt. Záleţí samozřejmě na dosavadním vývoji studenta v této oblasti a celkovém prostředí rodiny. Nicméně lhaní a předstírání je jedním z typických příznaků narušení osobnosti závislého. Důvody jsou prosté: zajistit si moţnost pokračovat v uţívání drog nebo pití, pomocníkem v tom je zpochybnění některých morálních hodnot. Překvapivě rychle nastupující sexuální aktivita. U předtím uzavřených či stydlivých mladých lidí můţe rychlý nástup sexuální aktivity vypovídat o tom, ţe k potlačení rozpaků a povzbuzení uţívají více alkohol či drogy. Izolace od rodiny. Dospívající se učí být sám a potřebuje si vytvořit hranici mezi sebou a zbytkem rodiny. Kdyţ tato samota dlouhodobě přetrvává a blokuje přirozenou komunikaci s ostatními, můţe jít o výsledek nadměrného zapojení studenta do jiného světa - tudíţ i světa drog. Taková izolace se překonává jen pomalu a vyţaduje ze strany rodičů citlivost a značnou vynalézavost. Sníţené sebevědomí. Pocit outsidera ve škole i v rodině často předchází experimentování s drogami. Propady a krize studenta, který si připadá stále jen kritizovaný, neúspěšný a odmítaný, jsou významným signálem pro blízké. Chybějící léky či alkohol v domácnosti. Kdyţ se začnou ztrácet prášky proti bolesti nebo léky na spaní, nebývá to obvykle dílo skřítka, ale signál, ţe dospívající nebo jeho kamarádi zkouší drogu, která je nejdostupnější. To platí i o alkoholu. Bezplatný zdroj alkoholu je lákadlo i pro mnoho dospělých. Většina heroinistů navíc uvádí, ţe před heroinem pili větší mnoţství alkoholu. Ztrácejí se věci a peníze. Zvláště ve větších či bohatších domácnostech se mohou začít ztrácet věci či peníze. Bývají to ale signály obvykle bez odezvy. Kdyţ si však student začne brát peníze, zastavovat nebo prodávat 5

6 předměty z domova - své či cizí, je to spíše známka toto, ţe se v jeho ţivotě objevila nová potřeba. Můţe samozřejmě jít o potřebu kupovat si nová CD, nicméně pokud přitom porušuje běţné normy, bere si věci bez dohody, zamlčuje a nedokáţe doloţit své útraty, je dobré zvýšit sovu pozornost. Nález drogy nebo pomůcek k jejímu uţívání. Tato situace většinou vyţaduje okamţitý zásah. Student se obvykle hájí tím, ţe to patří kamarádovi, nebo ţe to uţ nebere, případně tvrdí, ţe o tom nic neví. Kdo by nebyl rád ukolébán v klidu takovým vysvětlením? Ale varovný je i fakt, ţe vaše dítě pomáhá kamarádovi přechovávat drogy. Příloha II. POSTUP ŠKOLY V PŘÍPADĚ VÝSKUTY ZNEUŢÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK VE ŠKOLE V případě podezření výchovný poradce, příp. třídní učitel či vychovatel provede diskrétní šetřen, pohovor doporučí rozhovor s odborníkem (pedagog. psycholog. poradna, Linka důvěry, kontaktní centru, zdravotní centrum) Potvrzené důvodné podezření výchovný poradce či metodik prevence kontaktuje zákonného zástupce a upozorní jej na další postup školy v případě akutního ohroţení zdraví po poţití drogy (hrozba bezprostředního ohroţení ţivota) Negativní reakci rodičů na potvrzené důvodné podezření pokud rodiče reagují negativně na sdělení či v případě, ţe rodiče nezařídí pro ţáka další péči, uvědomí škola sociální odbor Akutní případ při průkazném zjištění zneuţití drogy ve škole nebo v případě, ţe student je prokazatelně ovlivněn drogou v době vyučování, škola (ředitel školy, výchovný poradce, metodik prevence) kontaktuje zdravotnické zařízení a zároveň uvědomí zákonného zástupce o stavu věcí Váţné porušení zákona v případě dealerství, podezření na porušení 217 trest. zák. (ohroţení mravní výchovy dítěte), nebo zanedbání povinné péče oznámí škola věc Policii ČR 6

7 Příloha III. Jak rozpoznat šikanování Šikanování je jakékoliv chování, jehoţ záměrem je ublíţit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného ţáka, případně skupinu ţáků. Je to cílené a obvykle opakované uţití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině ţáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeţí, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhroţování či poniţování. Můţe mít i formu sexuálního obtěţování aţ zneuţívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlíţení a ignorování ţáka či ţáků třídní nebo jinou skupinou spoluţáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závaţnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoţivotních následcích na duševním a tělesném zdraví. Pocit bezpečí kaţdého jedince je neodmyslitelnou podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu školy. Všechny školy a školská zařízení mají proto povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům šikanování mezi ţáky a svěřenci. Šikanování nesmí být pracovníky školy v jakékoli formě akceptováno. Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Probíhá nejčastěji mezi ţáky ve stejné třídě či výchovné skupině a odehrává se v době přestávek, cestou do školy a ze školy nebo v době osobního volna. Projevy šikanování Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu s následky především na psychickém zdraví. Jejich znaky je moţno rozdělit podle různých hledisek přibliţně do následujících skupin: verbální přímé a nepřímé, fyzické přímé a nepřímé, aktivní a pasivní. Za určitých okolností můţe šikanování přerůst aţ do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závaţných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu. Nepřímé znaky šikanování Ţák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do muţstva mezi posledními. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li ţák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo pouţívá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším ţákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) 7

8 Příznaky šikanování Za dítětem nepřicházejí domů spoluţáci nebo jiní kamarádi. Dítě nemá kamaráda, s nímţ by trávilo volný čas, s nímţ by si telefonovalo apod. Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. Nechuť jít ráno do školy (zvláště kdyţ dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm moţno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!" Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o moţné sebevraţdě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. Dítě ţádá o peníze, přičemţ udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, ţe je ztratilo), případně doma krade peníze. Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, moţná projevuje i zlobu vůči rodičům. Dítě si stěţuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, moţná ráno zvrací, snaţí se zůstat doma. Své zdravotní obtíţe můţe přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.) Dítě se vyhýbá docházce do školy. Dítě se zdrţuje doma víc, neţ mělo ve zvyku. Přímé znaky šikanování Posměšné poznámky na adresu ţáka, pokořující přezdívka, nadávky, poniţování, hrubé ţerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný ţák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. Kritika ţáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským aţ nenávistným, nebo pohrdavým tónem. Nátlak na ţáka, aby dával věcné nebo peněţní dary šikanujícímu nebo za něj platil. Příkazy, které ţák dostává od jiných spoluţáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, ţe se jim podřizuje. Nátlak na ţáka k vykonávání nemorálních aţ trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, ţe je oběť neoplácí. Rvačky, v nichţ jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaţí se uniknout. 8

9 POSTUP ŠKOLY V PŘÍPADĚ PODEZŘENÍ NA ŠIKANU Konfrontovat svá pozorování nebo ohlášení s ostatními kolegy. Oznámit své podezření vedení školy, konzultovat další postup. Dohodnout se, kdo povede vyšetřování, popřípadě přizvat psychologa. Mezi čtyřma očima vyslechnout více nezaujatých svědků / spoluţáků /. Vést písemný záznam, porovnávat, věnovat pozornost nesrovnalostem v časech a místech. Spojit se s rodiči případné oběti, konzultovat výskyt nepřímých znaků šikany. Poţádat je o spolupráci. Vyslechnout oběť citlivě, zcela diskrétně, zaručit bezpečnost a důvěrnost informací. Vše zapisovat nebo nahrávat. Vyslechnout agresory překvapivě, mezi čtyřma očima, znemoţnit domluvu výpovědí. Vytipovat nejslabší článek, dovést k přiznání či vzájemnému obviňování. Poţádat vedení školy o svolání výchovné komise / vedení školy, výchovný poradce, školní metodik prevence, třídní učitel, psycholog /. Ta posoudí na základě shromáţděných informací, zda se jedná o šikanu a jaký je stupeň závaţnosti, navrhne další postup vůči obětem, agresorům i třídě jako celku a jejich potrestání. Pozvat individuálně k jednání rodiče agresorů, seznámit je se situací, sdělit jim navrhovaná opatření a poţádat je o spolupráci. Pokud odmítají, zváţit oznámení Policii ČR závisí na věku agresorů, na intenzitě a závaţnosti šikany. Rozebrat situaci se třídou, prodiskutovat, vysvětlit nebezpečnost a důsledky šikany, oznámit potrestání viníků. Pokud se situace vyřeší pouze odchodem některých ţáků, měl by odejít agresor, a nikoli oběť. VLASTNÍ RÁMCOVÝ PROGRAM Příloha V. 1. Občanská nauka (tematické bloky v rámci humanitních disciplín) o Politologie (parlament. zákonodárství, zákony týkající se drţení, uţívání a dealerství drog, nelegální převoz drog) o Psychologie (fantazie, vjemy činitelé, kteří je ovlivňují návykové látky; charakter změna vlastností působením drog, závislosti na počítačových hrách, automatech atd. regulace lidské činnosti (komunikativní dovednosti); úloha reklamy alkohol, tabákové výrobky) o Sociologie (člověk a společnost, šikanování a agresivita; aktivní sociální učení asertivita, sebeovládání) o Právní výchova (právní normy trestní právo, rodinné, pracovní právo) 2. Tělesná výchova (výchova ke zdravému ţivotnímu stylu - zvyšování odolnosti proti zátěţím, posilování). 3. Dějepis (tzv. opiové války, Čína, Francie, Velká Británie; pravicový a levicový extremismus a jeho kořeny) 4. Cizí jazyky (slovní zásoba, tisk, internet) 5. Český jazyk a literatura (beatníci, surrealismus, Radek John; slohové práce na vybrané téma) 6. Design (návrh letáku na protidrogovou kampaň) 9

10 Příloha VI. Metodik prevence spolupracuje s třídními učiteli, kteří poskytují metodikovi prevence všechny informace týkající se svěřené třídy. Metodik prevence rozesílá kaţdé čtvrtletí všem třídním učitelům po pedagogické radě dotazník mapující stav třídy. Dotazník MP 1. Ve třídě se objevil či řešil problém šikany. Ano Ne 2. Ve třídě se objevil či řešil problém kyberšikany. Ano Ne 3. Řešil jsem případ studenta, který měl ve škole zakázané látky (drogy) či byl ve škole nebo během školní akce pod vlivem omamných a psychotropních látek. Ano Ne 4. Řešil jsem případ záškoláctví. Ano Ne 5. Ve třídě se projevuje vliv radikálních (extremistických) skupin. Ano - Ne 6. Počet neomluvených hodin v tomto čtvrtletí: 7. Kázeňské postihy udělené v tomto čtvrtletí a důvod jejich udělení: Příloha VII. ORGANIZACE A STRUKTURA PREVENCE Program má 3 intervenční roviny: Rovina učitelů poskytování informací, odborné literatury, propagačních materiálů a videozáznamů (materiály soustředěny u výchovného poradce, u metodika prevence a ve školní knihovně), metodická pomoc učitelům českého jazyka, občanské nauky, dějepisu, tělesné výchovy při začleňování této problematiky do výuky, pomoc třídním učitelům při diagnostikování třídních kolektivů. Rovina rodičů navázání úzké spolupráce s rodiči ţáků 1. ročníků, nabídka přednášky pro rodiče, která přiblíţí otázku vlivu rodiny na formování dětské osobnosti, vztah rodiny a školy, pomoc při řešení výchovných a výukových problémů dětí (ve spolupráci s PPP a dalšími odbornými pracovišti). Rovina studentů intervence při výukových a výchovných problémech, zajištění kontaktů s PPP a dalšími odbornými pracovišti, zřízení nástěnky s adresami a telefony odborných pracovišť, organizace jednorázových akcí (přednášky a besedy), zařazení problematiky drog, rasismu, xenofobie, intolerance a dalších sociálně-patologických jevů do výuky, seznámení se zásadami první pomoci a nácvik činností. 10

11 Jednotlivé subjekty podílející se na prevenci a jejich aktivity Výchovný poradce Výchovný poradce koordinuje společně s metodikem prevence aktivity školy v oblasti prevence. Aktivně nabízí učitelům a ţákům moţnost poradit se o svých problémech, setkává se i s ţáky, kteří jsou v některých případech ohroţení ve svém vývoji, sebepojetí, komunikaci s druhými. Komunikuje s pedagogy a sbírá podněty. Učitelé se na výchovného poradce obracejí v případě: výskytu agresivního chování ve třídě, signálů o potíţích ţáka (osobnostní, rodinné, vztahové ), náhlém i trvalém neúspěchu v učení, obtíţné komunikaci, konfliktu s rodiči, porušování pravidel souţití ve škole ţákem, krádeţích ve třídách. Výchovný poradce diagnostikuje situaci. Navrhuje opatření, setkání zainteresovaných lidí, vede individuální konzultace s dětmi, s rodiči, informuje o kontaktech na další pomoc (adresář sociálních sluţeb apod.), linku bezpečí. Obrací se na sociální odbor, kurátory v případě podezření na problém v rodině, porušování zákona. Metodik prevence Metodik prevence spoluvytváří minimální preventivní program, podílí se na jeho realizaci. Komunikuje s učiteli v oblasti primární prevence, v případě vzniklého problému dává podněty k moţné nápravě (projekt, spolupráce s dalšími pedagogy atd.) Spolupracuje s institucemi a organizacemi v oblasti primární prevence. Koordinuje předávání informací o problematice soc.pat. jevů ve škole, dokumentuje průběh preventivní práce školy. Hodnotí realizaci minimálního preventivního programu. Základní činnosti metodika prevence: 1. Spolupráce s třídními učiteli a výchovným poradcem. 2. Sledovat negativní jevy a konkrétně je řešit (špatné návyky). 3. Podle potřeby spolupracovat s kurátory a PPP v Roudnici n. L. a Litoměřicích 4. Spolupracovat se všemi pracovníky VOŠ a SŠ Štětí (zejména sledovat negativní projevy v chování ţáků, analyzovat je). 5. Spolupracovat s drogovým koordinátorem MěÚ, PPP, MěP a ČČK. 6. Sledovat odbornou literaturu, zúčastňovat se odborných seminářů. Poznatky uplatňovat při své činnosti. 7. Provádět primární prevenci ve škole. 8. Při schůzkách rodičů provádět osvětu v oblasti drogových závislostí. 9. Spolupracovat s vedením VOŠ a SŠ Štětí. 10. Koordinace práce s VP VOŠ a SŠ Štětí 11. Průběţné plnění uloţených úkolů. Třídní učitel. Učitelé. Učitelé se věnují v rámci své výuky rozvoji kompetencí ţáků v oblasti sociálních dovedností, učí podle principů a metod v rámci koncepce školy. Oslovují a zapojují do řešení problémů výchovného poradce a metodiky prevence. Provádějí průběţnou diagnostiku ţáků a třídy, na pedagogických radách vzájemně hodnotí uplynulé období, konzultují případné problémy, navrhují opatření. Třídní učitel je v kontaktu s rodiči ţáků své třídy prostřednictvím třídních schůzek, osobních setkání a dalších moţností komunikace ( , mobil). 11

12 Ředitel školy. Vedení školy. Sleduje efektivitu prevence sociálně patologických jevů. Sleduje problémy v kontextu celé školy a dělá personální a organizační opatření ke zlepšení vzájemného souţití ve škole. Účastní se v případě potřeby zásadních setkání rodiny a školy. Další spolupracující organizace. V oblasti prevence zneuţívání návykových látek spolupracuje škola s K-Centrem, které připravuje pravidelně pro druhé ročníky program dílen. Rozsah je jeden tříhodinový blok ročně. Je moţné i následné poradenství v této oblasti. Cílem je umoţnit ţákům kontakt s lektory mimo školu, coţ vytváří prostor pro další pomoc. V rámci programu studenti diskutují, zabývají se sociálními vztahy a riziky v ţivotním stylu, dostávají i informace v oblasti návykových látek. Další organizací je Policie ČR, která má kaţdoročně přednášku pro čtvrté ročníky o bezpečné provozu na silnici. Odborná pracoviště Škola spolupracuje s těmito institucemi: Pedagogicko-psychologická poradna PPP, K-centrum, Sociální odbory, Policie ČR, Městská policie MP. 12

13 Příloha VIII. KONTAKTNÍ ADRESY P(edagogicko) P (sychologická) P (oradna) -Litoměřice Palachova 18, Litoměřice, kontaktní osoba Jana Junková, telefon , , ppp.ltm@sendme.cz P(edagogicko) P (sychologická) P (oradna) - Roudnice n/l Neklanova 1870, Roudnice n/l Tel. č Ordinace klinické psychologie - Litoměřice Fügnerova 1, Litoměřice - tel. č.: Mgr. Ludmila Jakovcová - klinický psycholog PhDr. Hanušová - klinický psycholog pro dospělé - tel. č.: Dětská psychiatrická ambulance Fügnerova 1, Litoměřice - tel.č.: MUDr. Marie Štětinová - dětský psychiatr Zdena Dopitová - zdravotní sestra K-centrum Litoměřice Abuse club Novobranská 15, Litoměřice. kontaktní osoba K. Chlumská, telefon , kclitomerice@iol.cz Linka důvěry ÚSTÍ NAD LABEM - LINKA POMOCI Ústecký kraj, registrovaný poskytovatel sociálních sluţeb Spirála o.s. Zaměření: pro celou populaci Telefon: Provoz: NONSTOP spirala.cki@volny.cz Web: INTERNETOVÉ ODKAZY

14 Příloha IX. ZÁKLADNÍ POJMY Z PREVENCE Efektivní primární prevence Efektivní primární prevence je odbornou veřejností akceptovaná úroveň poskytovaných sluţeb, která splňuje zásady efektivní primární prevence a která umoţňuje dosáhnutí maximální kvality a efektivity preventivního působení s cílem předcházet problémům a následkům souvisejících se vznikem závislosti a dalších souvisejících problémů. Specifická primární prevence Specifickou primární prevencí se rozumí takové aktivity, které se zaměřují přímo na primární prevenci uţívání návykových látek, tzn. jedná se o programy zaměřené jiţ specificky na určitou formu sociálněpatologického chování. Explicitně se tedy zaměřují a snaţí se řešit způsob, jak předcházet výskytu určité specifické formy takovéhoto chování, v tomto případě na uţívání drog. Specifičnost programů je dána nutností zaměřit se na určitou cílovou skupinu, jevící se jako ohroţenější či rizikovější neţ skupiny jiné. Nespecifická primární prevence Nespecifickou primární prevencí se rozumí veškeré aktivity podporující zdravý ţivotní styl, které ale nemají přímou souvislost s uţíváním návykových látek, tj. aktivity blízké daným věkovým skupinám, které by byly poskytovány i v případě, ţe by problém spojený s uţíváním návykových látek neexistoval. Jedná se tedy o aktivity, které obecně napomáhají sniţovat riziko vzniku a rozvoje sociálně-patologických forem chování a zaměřují se spíše na protektivní faktory vzniku závislosti. Patří sem zájmové krouţky (jako např. krouţky při školách a školských zařízeních či lidových školách umění), dále sportovní aktivity (na všech úrovních) apod. Patří sem také programy zaměřené na zlepšení ţivotního stylu. Všechny tyto programy by existovaly a byly ţádoucí i v případě, kdyby tzv. drogový problém neexistoval, tj. bylo by i v takovém případě smysluplné tyto programy rozvíjet a podporovat. Zdravý způsob ţivota Zdravým způsobem ţivota rozumíme takový způsob ţivota, který zahrnuje aktivity podporující stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody (definice zdraví dle WHO) a který je nezbytnou součástí prevence uţívání návykových látek a moţných souvisejících sociálně patologických jevů. Pracovník primární prevence Pracovníkem primární prevence rozumíme osobu zabývající se primární prevencí ať uţ organizačně, vědecky nebo formou přímé práce s cílovými skupinami, která má základní teoretické znalosti a praktické dovednosti v oblasti problematiky uţívání návykových látek a sociálně patologických jevů. Rizikové faktory Rizikovými faktory rozumíme vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které zvyšují pravděpodobnost výskytu experimentování s návykovými látkami nebo jejich uţívání. Rizikové faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec rodina škola vrstevníci společnost. Protektivní (ochranné) faktory Protektivními faktory rozumíme vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které sniţují pravděpodobnost výskytu experimentování s návykovými látkami nebo jejich uţívání. Protektivní faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec rodina škola vrstevníci společnost. Rizikové skupiny Rizikovými skupinami rozumíme takové skupiny osob, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik závislosti, tzn. jsou více ohroţeny neţ zbytek populace. Z hlediska věku to je skupina osob ve věku let, z hlediska sociálního statutu mladí nezaměstnaní, děti z dysfunkčních rodin apod., z hlediska profese např. zdravotníci nebo pracovníci v pohostinství. 14