Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje

Transkript

1 EKOTOXA.s.r.o Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje Číslo projektu: CZ0138 Podpořeno grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu Lučinka - Hájek jih prostřední poldr (letní aspekt) Vodní brouk potápník (Dytiscus sp.) 5.3 Zhodnocení efektivity revitalizačních opatření ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje Závěrečná zpráva Zpracovatel: RNDr. Lukáš Merta, Ph.D. Termín:

2 Obsah 1 Cíl průzkumu Popis Sledovaných Lokalit Lučinka - Hájek jih Lučinka - Hájek střed Nebesák Použitá metodika Výsledky Botanika Hydrobiologie Batrachologie Definice ohrožujících faktorů druhů a jejich biotopů na lokalitě Vyšší rostliny Vodní bezobratlí Obojživelníci Závěry a doporučení pro plánování managementových zásahů nebo hospodářského využívání Vyhodnocení efektivity realizovaných revitalizačních opatření Návrh managementových zásahů v revitalizovaných lokalitách Seznam použitých informačních zdrojů Determinační literatura Ostatní literatura...34 Seznam příloh: Obr. I: Tab. I: Tab. II: Obr. II: Tab. III: Obr. III: Tab. IV: Lučinka Hájek jih dílčí plochy botanické inventarizace Lučinka Hájek jih - Seznam všech aktuálně zjištěných druhů vyšších rostlin v dílčích plochách (rok 2010) Fytocenologické snímky vybraných společenstev na lok. Lučinka Hájek jih Lučinka Hájek střed dílčí plochy botanické inventarizace Lučinka Hájek střed - Seznam všech aktuálně zjištěných druhů vyšších rostlin v dílčích plochách (rok 2010) Nebesák dílčí plochy botanické inventarizace Nebesák - Seznam všech zjištěných druhů vyšších rostlin v dílčích plochách 2

3 1 CÍL PRŮZKUMU Na území Moravskoslezského kraje byla provedena řada revitalizačních opatření, jejichž cílem byla přírodní obnova vybraných lokalit, v minulosti degradovaných necitlivými zásahy. Efektivita realizovaných revitalizačních opatření na území kraje dosud nebyla komplexně vyhodnocena. Z tohoto důvodu byl do ucelené studie s názvem Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje zařazen také průzkum zaměřený na vyhodnocení biologického přínosu revitalizací na vybraných lokalitách. Jedná se o lokality Lučinka Hájek jih a Lučinka Hájek střed (u Dolní Moravice) a Nebesák (u Horního Benešova). Všechny tři lokality se nachází na Bruntálsku (viz Obr. 1). Obr. 1: Situační mapa zájmového území s lokalitami Lučinka Hájek jih a Lučinka Hájek střed (u Dolní Moravice) a s lokalitou Nebesák (u Horního Benešova) Cílem prováděného průzkumu bylo prostřednictvím botanické, batrachologické a hydrobiologické inventarizace vyhodnotit efektivitu realizovaných revitalizačních opatření. Cílem bylo vyhodnotit, zdali došlo provedenými zásahy ke zvýšení přírodní hodnoty území, jež je indikována zvýšením biotopické a druhové diverzity a zastoupením indikačních druhů či celých skupin živočichů a rostlin. 3

4 2 POPIS SLEDOVANÝCH LOKALIT 2.1 LUČINKA - HÁJEK JIH Lokalita Lučinka - Hájek jih zahrnuje nejjižněji položené údolí potoka pravobřežního přítoku Moravice v polích na svazích Moravické hory. Prameniště potoka se nachází v nadmořské výšce 638 m n.m., ústí ve výšce 573 m n.m. Celé údolí od pramene potoka po jeho ústí do Moravice je 1590 m dlouhé. Na většině délky toku byly v 70. letech minulého století provedeny podobné zásahy jako na sousední lokalitě (Lučinka Hájek střed) zaklenutí toku, odstranění břehových porostů a rozorání bývalých druhově pestrých nivních luk. Při jarním tání a při letních přívalových deštích zde voda přesto tekla po povrchu a erodovala ornici. Otevřený (i když zahloubený, zregulovaný a napřímený) zůstal pouze na spodním úseku toku (nad silnicí). Na nejspodnějším úseku (mezi silnicí a ústím do Moravice) se potok rozléval do mokřadů v aluviu Moravice (PR Niva Moravice). V roce 1997 a 1998 bylo v této části koryto potoka obnoveno, aby nedocházelo k další eutrofizaci společenstev chráněného území. Realizovaná opatření na lokalitě Lučinka Hájek jih vycházela z celkové koncepce řešení krajinného prostoru východního úbočí Moravické hory a opíraly se o praktické zkušenosti z realizace předchozích prací v severněji položených údolích (Lučinka Hájek střed a Lučinka Hájek sever). I zde byla provedena komplexní revitalizace potoka tok byl odtrubněn a vytvarován do přirozeného koryta s nízkou průtočnou kapacitou (možnost vybřežování). Jako protierozní a retenční opatření zde byly i v tomto údolí vybudovány dva průtočné poldry. Po dokončení terénních a hydrotechnických úprav byly provedeny vegetační úpravy - vysázeny břehové porosty a rekonstruovány květnaté nivní louky. Realizační fáze revitalizace byly rozděleny do dvou etap: v první etapě v roce 2000 byla provedena hlavní technická opatření (odtrubnění potoka a výstavba průtočných poldrů s regulovatelnými stavidly), v roce 2001 bylo dotvarováno nové koryto potoka a postupně realizována výsadba dřevin a rekonstrukce druhově pestrých přípotočních nivních luk. Plošná výsadba dřevin byla realizována nad spodním zaústěním revitalizovaného potoka, nad dolním poldrem v místech zaústění melioračních hlavníků a pod vybudovaným přejezdem polní cesty. Tyto plochy byly před vysázením oploceny uzlíkovým pletivem Bulvark (výška 150 cm) umístěným na dřevěných kůlech 4 m od sebe. Sazenice dřevin byly na těchto oplocených plochách vysazovány ve sponu 120 x 100 cm, přičemž podél oplocení byl vysázen hustý plášť keřů. Pro výsadby bylo použito 1220 ks tříletých školkovaných sazenic stromů 70+ a 200 ks odrostků Sazenice byly sázeny ručně do jamek 25 x 25 cm, odrostky do jamek 35 x 35 cm. Do břehových porostů byly vysazovány sazenice stromů 100+ a 150+ a keřů ve výše uvedeném sortimentu ve směsi podle procentuálního zastoupení. Sazenice stromů 100+ byly všechny opatřeny dřevěnými kůly 150 cm vysokými, ke kterým byly vyvázány. Sazenice jasanů byly v těchto porostech chráněny proti poškození zvěří individuálními obaly ATRO 120 cm. Výsadba dřevin břehových porostů byla prováděna ručně do jamek o průměru větším než 35 cm (podle kořenových systémů konkrétních 4

5 sazenic), které budou hloubeny jednak ručně, jednak lehkou mechanizací (bagr s podkopem 60 cm). Tab. 1: Dřeviny vysazované na lokalitě Lučinka Hájek jih český název latinský název % zastoupení počet sazenic sazenice stromů 150+ celkem 500 ks jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus sazenice stromů 100+ celkem 800 ks jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus bříza bradavičnatá Betula verrucosa vrba jíva Salix caprea sazenice stromů 70+ celkem ks jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus bříza bradavičnatá Betula verrucosa vrba jíva Salix caprea sazenice keřů 3/1 celkem ks vrba křehká Salix fragilis vrba košíkářská Salix viminalis vrba popelavá Salix cinerea hloh obecný Crataegus monogyna kalina obecná Viburnum opulus střemcha hroznatá Padus racemosa celkem sazenic dřevin: ks 2.2 LUČINKA - HÁJEK STŘED Lokalita Lučinka - Hájek střed se nachází na území k.ú. Dolní Moravice při severní hranici Nízkého Jeseníku a zahrnuje mělké údolí potoka Lučinka (též Luční potok) na svazích Moravické hory. Celé údolí Lučinky od pramene potoka po jeho ústí do Moravice je více než m dlouhé. V dolních dvou třetinách byl potok v 70. letech minulého století v rámci realizace melioračních opatření zatrubněn, břehové porosty byly odstraněny a bývalé druhově pestré nivní louky byly rozorány a spojeny s okolními poli. Důsledkem necitlivých zásahů byla extrémní eroze půdy na těchto 500 až 1000 m dlouhých svazích, přestože zde některé pozemky byly zatravněny. Rýhová eroze se pravidelně objevovala na většině zdejších svahů, místy se vytvořily erozní rýhy i 1-2 m hluboké. Erozí docházelo k odplavování ornice, která se dostávala přes silnici do údolní nivy řeky Moravice, které je přírodně velmi cenným územím (chráněným jako PR Niva Moravice). Zde docházelo k nežádoucí sedimentaci splavenin a eutrofizaci původně oligotrofních až rašelinných ekosystémů. 5

6 Revitalizační opatření na lokalitě Lučinka Hájek střed zahrnovala renaturalizaci toku, rekonstrukci okolních luk a břehových porostů v údolí potoka. Akce byla časově rozdělena na 2 etapy - v roce 1999 byly provedeny všechny potřebné zemní a technické práce, v roce 2000 pak byly provedeny úpravy nově se tvořícího koryta potoka a výsadby dřevin do břehových porostů a skupin autochtonních dřevin do vznikajících přípotočních luk. Na toku Lučinky byly v rámci revitalizačních opatření vybudovány dva suché poldry. Ve střední části toku, asi 650 m nad silnicí, byl vybudován menší suchý poldr se sypanou homogenní hrází, v dolní části toku (cca 200 m nad silnicí) podobným způsobem druhý suchý poldr. Hlavním cílem vybudování obou nádrží bylo zachycovat přívalové vody a splaveniny. Oba poldry jsou řešeny jako průtočné, v nichž je průtok běžného množství vody (do 20 l/s) zajištěn betonovými trubkami v tělese hrází, vyšší přívalové průtoky jsou přepouštěny přes hráz přelivem z lomového kamene. Tab. 2: Dřeviny, vysazované (a následně dosazované) na lokalitě Lučinka Hájek střed český název latinský název % zastoupení sazenice stromů 150+ počet sazenic vysázených v roce 2000 počet sazenic pro dosadby v roce 2001 jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus sazenice stromů 100+ jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus bříza bradavičnatá Betula verrucosa vrba jíva Salix caprea sazenice stromů 70+ jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus bříza bradavičnatá Betula verrucosa vrba jíva Salix caprea sazenice keřů 3/1 vrba křehká Salix fragilis vrba košíkářská Salix viminalis vrba popelavá Salix cinerea hloh obecný Crataegus monogyna kalina obecná Viburnum opulus střemcha hroznatá Padus racemosa celkem sazenic dřevin pro dosadbu: 556 ks Vegetační úpravy na lokalitě zahrnovaly výsadbu stromů a keřů. Celkem bylo v roce 2000 vysazeno 950 ks sazenic stromů o výšce přes 150 cm, 1600 ks sazenic stromů o výšce 100 cm, 1220 ks sazenic stromů kolem 70 cm a 2360 ks sazenic keřů. Výsadby byly zčásti 6

7 chráněny uzlíkovým pletivem, zčásti individuálními obaly. Ke všem vyšším sazenicím (100+ a 150+) byly pro stabilizaci instalovány kůly nebo trojnožky. Následná péče zahrnovala obžínání vysazených sazenic a opravy stalibizačních kůlů a trojnožek, případně doplnění kůlů a individuálních obalů. V podzimním termínu bylo také provedeno dosazení sazenic namísto uhynulých exemplářů. Podle zkušeností z předchozích akcí je zde počítáno s úhynem a doplněním méně než 10% počtu vysázených sazenic, přičemž sortiment i velikostní a věková struktura zůstávají pro dosadbu stejné. 2.3 NEBESÁK Lokalita Nebesák je situována východně od obce Horní Benešov, přibližně 10 km východně od města Bruntálu, v bezprostřední blízkosti silniční komunikace č. 11 mezi Bruntálem a Opavou. Severně od lokality se nachází čerpací stanice a areál bývalého zemědělského družstva (místo zvané Kukačka ). Stanovištně je území poměrně pestré, zahrnuje vodní nádrž s přilehlými tůněmi, původní i nově založené fragmenty lesů a podmáčené louky. V rámci terminologie ÚSES je lokalita vedena jako lokální biocentrum (LBC) s názvem Nebesák. Na lokalitě bylo provedeno biologické hodnocení a plán ÚSES (Bureš 2001), takže jsou k dispozici věrohodné informace o biologické hodnotě daného území před realizací revitalizačních opatření. Již před provedenými zásahy představovalo území bohatou mozaiku přírodních stanovišť, jak dokládá jejich výčet ze zpracovaného biologického hodnocení: 1. Rybníček a vodní tůně (rybníček souvisle zarosten porostem okřehku) 2. Porosty náletových dřevin (vrby, jívy, osiky, olše, břízy, bezy) kolem rybníčku 3. Nově vznikající mokřady na louce podél polní cesty (porosty ostřic, vlhkomilných trav a bylin) 4. Louky ve středním a jižním prostoru biocentra (druhově chudé i poměrně pestré mezofilní, místy až mírně podmáčené louky) 5. Podmáčené olšiny na jižním okraji biocentra 6. Smíšený porost listnatých a jehličnatých dřevin na jihozápadním okraji biocentra (smrk, modřín, bříza, osika, jasan, vejmutovka) Již v období před provedenými revitalizačními zásahy byla na lokalitě zjištěna přítomnost řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů (Bureš 2001). Mezi ochranářsky významné rostliny, rostoucí na lokalitě, patřily stolístek přeslenatý (Myriophyllum verticillatum), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), čertkus luční (Succisa pratensis) a ostřice latnatá (Carex paniculata). I když se nejedná o zákonem chráněné druhy, jsou uvedeny na celostátním Červeném seznamu v kategoriích C4, případně C3. Ze zákonem chráněných druhů obojživelníků byli na lokalitě registrováni kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis) a rosnička zelená (Hyla arborea). Z plazů zde byli nalezeni užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka 7

8 obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Také z ornitologického hlediska byla lokalita označena za významnou. Během průzkumů bylo zjištěno celkem 33 druhů ptáků (Bureš 2001). Ze zvláště chráněných druhů v kategorii silně ohrožených byli pozorováni chřástal polní (Crex crex) a chřástal vodní (Rallus aquaticus), z ohrožených druhů pak bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), rorýs obecný (Apus apus) a vlaštovka obecná (Hirundo rustica). Zajímavý nález představovala také slípka zelenonohá (Gallinula chloropus). Ornitologický význam spočívá v pravidelném výskytu několika zákonem chráněných druhů ptáků a velké druhové diverzitě na relativně malé ploše biocentra. Tab. 3: Seznam druhů obojživelníků, zjištěných na lokalitě Nebesák během průzkumů prováděných před započetím revitalizačních zásahů (Bureš 2001) Druh Kategorie České jméno Latinské jméno ochrany kuňka obecná Bombina bombina O ropucha obecná Bufo bufo O ropucha zelená Bufo viridis O rosnička zelená Hyla arborea SO skokan hnědý Rana temporaria - O...ohrožený druh, SO...silně ohrožený druh (podle vyhlášky č. 395/92 Sb.) Revitalizační zásahy na lokalitě Nebesák byly provedeny v roce V rámci revitalizace byla obnovena silně zazemněná vodní nádrž a vysázena dřevinná vegetace na dvou místech mezi silnicí a vodní nádrží (celkem 400 kusů keřů na ploše 2400 m ks Rosa canina + Crataegus monogyna, 200 ks Salix purpurea + S. viminalis) a v oplocené části na parcele č. 2097/4 (celkem 3100 kusů stromů a keřů na ploše 5639 m Alnus glutinosa + Fraxinus excelsior, 700 ks Salix fragilis). 8

9 3 POUŽITÁ METODIKA Základem hodnocení efektivity revitalizačních opatření na vybraných lokalitách bylo postaveno na floristické inventarizaci, batrachologické inventarizaci a inventarizaci makrozoobentosu (v tekoucích i stojatých vodách). Hodnoceny byly změny bioty na lokalitách a aktuálně získaná data následně srovnána se stavem před provedenými zásahy. Ze získaných biologických dat byla v další fázi vytvořena nálezová databáze, jež byla převedena do databáze AOPK ČR (NDOP). Důležitým výstupem práce jsou také doporučení vhodných managementových opatření na všech sledovaných lokalitách. Po dohodě se zadavatelem vycházely batrachologické a botanické průzkumy metodologicky z aktuálních a platných metodik (Janáčková et al. 2009). Při batrachologických průzkumech byly kombinovány denní a noční návštěvy, v létě byla přítomnost obojživelníků ověřována pouze přes den a za soumraku. Při denních návštěvách byli obojživelníci vyhledáváni vizuálně (snůšky, pulci, dospělci) a doplňkově také akusticky. Při nočních návštěvách byly žáby sledovány zejména prostřednictvím jejich akustických projevů, doplňkově také vizuálně (se silným světlem). Odchyt obojživelníků (pulců) byl prováděn pouze ve výjimečných případech, za účelem přesné determinace. Celkem bylo provedeno 6 návštěv se zaměřením na průzkum žab a čolků, a to v termínech 28.3., 16.4., 10.5., 4.6., a 5.8. Botanický průzkum byl zahájen také na začátku dubna, aby byly zachyceny rostliny jarního aspektu. Až do konce června do plného rozvoje vegetace probíhal floristický průzkum všech tří lokalit, přičemž byly zapisovány všechny druhy cévnatých rostlin na jednotlivých vylišených segmentech. Segmenty byly odlišeny podle celkového charakteru vegetace: na lokalitě Lučinka - Hájek jih bylo takto odlišeno, popsáno a podrobně prozkoumáno celkem 15 segmentů, na lokalitě Lučinka Hájek střed celkem 11 segmentů a na lokalitě Nebesák celkem 8 segmentů. Na lokalitě Lučinka Hájek jih byl botanický průzkum prováděn 1. dubna, 16. dubna, 16. června, 20. června a 24. června, na lokalitě Lučinka Hájek střed proběhly botanické exkurse 1. dubna, 16. dubna, 23. června a 8. července, na lokalitě Nebesák 2. dubna, 16. dubna a 6. června. Při každé botanické exkursi byla pořizována podrobnější fotodokumentace. Prováděná botanická inventarizace probíhala podle metodiky AOPK (Janáčková et al. 2009), pro fytocenologické zápisy (snímky) byla použita Braun-Blanquetova sedmičlenná stupnice. Determinace rostlin byla prováděna na místě nebo dodatečně doma ze sebraných vzorků podle běžných určovacích pomůcek, použitá botanická nomenklatura Kubát et al. (2002). Autorem botanické části studie je RNDr. Leo Bureš (Podlesí). Metodika inventarizačního průzkumu makrozoobentosu vodních toků byla provedena podle Metodiky odběru a zpracování vzorků makrozoobentosu tekoucích vod metodou PERLA (Kokeš et Němejcová 2006). Systém PERLA byl vytvořen pro hodnocení ekologického stavu toků a je v souladu s požadavky Rámcové Směrnice (WFD) (2000). Metoda je používaná pro odběr vzorků makrozoobentosu z broditelných tekoucích vod (tzn. do 1 m hloubky, rychlost proudu do 1 m.s -1 ). Odběr vzorků byl prováděn za normálního, případně podnormálního vodního stavu (Q 270d a nižší). Metoda PERLA je založena na multihabitatovém odběru, při kterém jsou habitaty v toku vzorkovány proporcionálně podle jejich výskytu v odběrovém úseku toku. Pro odběr se používá standardní metoda tříminutového semikvantitativního multihabitatového vzorkování s použitím ruční bentosové sítě. U jednotlivých taxonů je 9

10 počítána abundance. Odebrané vzorky byly fixovány čtyřprocentním roztokem formaldehydu a převezeny do laboratoře. V laboratoři byli ze vzorků živočichové vybráni a determinováni za pomocí binokulární lupy, mikroskopu a určovacích klíčů uvedených v seznamu použité literatury. Na každém odběrném profilu toku byly v roce 2010 realizovány dva odběry jeden jarní (konec května) a jeden pozdně letní (počátek září). Tab. 4: Seznam profilů tekoucích vod s realizovaným průzkumem makrozoobentosu Lokalita Sublokalita Lokalizace Popis Lučinka Hájek jih Dolní profil 49 57'31.91"N, 17 19'34.857"E Vlásečnice s šířkou koryta do 1 m a převahou jemného substrátu dna Horní profil 49 57'35.198"N, 17 19'17.848"E Vlásečnice s šířkou koryta do 1 m a převahou jemného substrátu dna Lučinka - Hájek střed Dolní profil 49 57'41.649"N, 17 19'48.178"E Drobný vodní tok s šířkou koryta do 1,5 m a štěrkovitým dnem Horní profil 49 57'44.808"N, 17 19'27.899"E Vlásečnice s šířkou koryta do 1 m a převahou jemného substrátu dna Inventarizace průzkumu makrozoobentosu stojatých vod měla být podle zadání prováděna podle Metodiky odběru a zpracování vzorků makrozoobentosu stojatých vod (Adámek 2006). Citovaná metodika je však určena pro monitoring velkých a hlubokých stojatých vod se zaměřením na pouhé dvě taxonomické skupiny larvy pakomárů (Chironomidae) a maloštětinaté červy (Oligochaeta). Všechny sledované biotopy stojatých vod na obou lokalitách však patří k mělkým a plošně malým, s významným podílem litorálních porostů. Aby byla podchycena diverzita zoobentosu v celé šíři a ve všech taxonomických skupinách, byla zvolena jiná metoda, běžně používaná při vzorkování stojatých vod. Vzorky zoobentosu byly odebírány za pomocí bentické sítě (případně cedníku) ze všech podkladů přítomných na lokalitě (zejména organický sediment, listový opad, živá a rozkládající se vegetace, dřevo). Odebrané vzorky zoobentosu byly na místě fixovány čtyřprocentním roztokem formaldehydu a převezeny do laboratoře. Zachycení živočichové byli vybráni na bílé misce a pomocí binokulární lupy a mikroskopu determinováni. Nalezení živočichové byli determinováni na nejnižší taxonomickou úroveň podle determinačních zkušeností autora. Na všech biotopech stojatých vod byly v roce 2010 provedeny dva odběry jarní (konec května) a podzimní (půlka září). Seznam sledovaných lokalit stojatých vod uvádí Tab. 5. Tab. 5: Seznam sledovaných stojatých vod s realizovaným průzkumem makrozoobentosu Lokalita Sublokalita Lokalizace Popis Lučinka Hájek jih Dolní poldr 49 57'31.509"N, 17 19'40.297"E Průtočná nádrž (poldr) se silně kolísavou hladinou vody Prostřední poldr 49 57'33.673"N, Průtočná nádrž (poldr) s málo 17 19'24.426"E kolísavou hladinou vody Lučinka - Hájek střed Dolní poldr 49 57'42.29"N, 17 19'45.247"E Průtočná nádrž (poldr) se silně kolísavou hladinou vody Horní poldr 49 57'45.095"N, 17 19'23.294"E Průtočná, zanesená nádrž (poldr), z větší části zarostlá vegetací Nebesák Vodní nádrž 49 58'7.496"N, Bezodtoká nádrž rybničního typu 17 36'58.736"E Velká tůň 49 58'7.398"N, Členitá tůň v olšině v. od nádrže 17 37'1.668"E Tůně v zadním lese 49 58'1.84"N, Soustava tůní a rozlitin v olšině 17 36'56.069"E Tůň u silnice 49 58'9.643"N, 17 36'58.664"E Malá luční tůň v blízkosti silnice 10

11 4 VÝSLEDKY 4.1 BOTANIKA Lučinka - Hájek jih Lokalita Lučinka Hájek jih představuje z botanického hlediska poměrně heterogenní území, a proto byla rozdělena na celkem 13 dílčích ploch (DP). Dílčí plochy byly vyneseny do leteckého snímku, který je uveden v příloze této práce (Obr. I). Zde je také uveden seznam všech druhů vyšších rostlin, zjištěných na jednotlivých dílčích plochách (Tab. I). Botanická charakteristika dílčích ploch je uvedena v následujícím přehledu. DP 1 Horní vodní nádrž retenční prostor nádrže, hráz, břehy. Po celou dobu existence je zde minimum zadržené vody, pouze při jarním tání a při přívalových deštích. Na obnažené půdě vyhrnutého retenčního prostoru probíhá sukcese, většina dřevin z náletů (vrby, břízy). DP 2 Revitalizovaný tok pod hrází horní nádrže, řídká neoplocená výsadba dřevin (vrby, olše, jasan). DP 3 Revitalizovaný tok nad prostřední nádrží, široký pruh husté oplocené výsadby dřevin. Vysazeny olše, jasany, kleny, po severním okraji v plášti břízy, na jižním v plášti keře hloh a růže. V podrostu převládá bršlice (Aegopodium podagraria), kerblík (Anthriscus sylvestris), starček (Senecio ovatus), kopřiva (Urtica dioica), lipnice obecná (Poa trivialis) a chrastice (Baldingera arundinacea), hojně šťovík (Rumex obtusifolius) a bodlák (Carduus personata), na světlinkách luční druhy. Do jižního pláště pronikají luční druhy ze sousední DP 12. Vegetační strukturu vzniklé husté listnaté mlaziny zachycuje fytocenologický snímek LJ 2 (viz příloha). DP 4 Prostřední vodní nádrž retenční prostor nádrže, hráz, břehy. V posledních 5 letech držena na plném stavu vody. Ve velmi dobře se vyvíjejícím litorálu orobinec (Typha latifolia i Typha angustifolia) a ostřice (Carex riparia, C. rostrata, C. vesicaria), vysazen leknín (Nymphaea alba). Před několika lety početná populace rdestu (Potamogeton natans), v současnosti jen nepatrný zbytek. DP 5 Mezofilní loučka pod hrází prostřední nádrže. Rudiment druhově pestré louky sv. Arrhenatherion, lišící se od víceletek na DP 13. Nalezen 1 exemplář kvetoucího, zákonem chráněného vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia). DP 6 Revitalizovaný tok mezi prostřední a dolní nádrží, široký pruh husté oplocené výsadby dřevin. Nyní hustá listnatá mlazina, na sušších místech více klenu, ve vlhčích partiích olše a jasan. V severním plášti řada bříz, v jižním vysazeny keře hlohy a růže. V podrostu husté mlaziny převládá kerblík (Anthriscus sylvestris), starček (Senecio ovatus), kopřiva (Urtica dioica), bršlice (Aegopodium podagraria), lipnice obecná (Poa trivialis) a chrastice (Baldingera arundinacea), do jižního pláště pronikají luční druhy ze sousední DP

12 DP 7 Dolní vodní nádrž retenční prostor nádrže, hráz, břehy. Rybníček během roku se silně kolísavou hladinou vody, často nízká hladina - přesto se tu drží plovoucí makrofyta okřehek (Lemna minor) a závitka (Spirodela polyrhiza). V litorálu převládá chrastice (Baldingera arundinacea), ojediněle malé semenáčky břízy a osiky. DP 8 Revitalizovaný tok v údolí pod hrází dolní nádrže. Původně malý lesík náletových bříz na pravobřežním svahu, oplocená výsadba dřevin v celém prostoru (společně s DP 9). Vysazeny hlavně jasany, olše a vrby. V současnosti zabuřenělá listnatá mlazina. Strukturu porostu na levobřežním svahu zachycuje fytocenologický snímek LJ 1 (viz příloha). DP 9 Pravobřežní svah údolí potoka pod dolní nádrží, původně dlouhodobě nekosená mezofilní louka (třezalkou degradující Trifolio-Festucetum rubrae), v roce 2001 výsadba dřevin v oplocence společné s DP 8. Vysazeny hlavně buky, méně kleny a jilmy. DP 10 Kulturní smrčina s prvky původních bučin v podrostu. Bez revitalizačních zásahů. V podrostu směs acidofilních i mezofilních druhů: metlička (Avenella flexuosa), pstroček (Maianthemum bifolium), borůvka (Vaccinium myrtillus), konvalinka (Convallaria majalis), kostřava (Festuca altissima), lipnice (Poa nemoralis), pšeníčko (Milium effusum) aj. DP 11 Revitalizovaný dolní úsek toku, liniová výsadba dřevin s individuální mechanickou ochranou. V současnosti úzký pruh nekosené buřeně na levém břehu potoka, na něm v roce 2001 realizována výsadba jívy, klenu a kaliny. Na pravém břehu smrčina (DP 10). DP 12 Navazující louka (víceletka) jižně od revitalizovaného úseku potoka. Patrně byla vyseta travní směs s dominantní lipnicí luční (Poa pratensis), do porostu se však rychle dostává řada druhů květnatých mezofilních luk: kopretina (Leucanthemum vulgare), zvonek (Campanula patula), jestřábník (Hieracium pratense), rezekvítek (Veronica chamaedrys) apod. Na otevřenějších místech i turan (Erigeron acris), zběhovec ženevský (Ajuga genevensis) a vratič (Tanacetum vulgare). DP 13 Navazující louka (víceletka) severně od revitalizovaného úseku potoka. Travní porost dosud otevřený, proto v něm roste řada plevelů, např. turan (Erigeron acris), lnice (Linaria vulgaris) nebo vikev (Vicia sativa), ale i subtermofilní druhy zběhovec (Ajuga genevensis) a jetel rolní (Trifolium arvense). V otavách pak hojně škarda (Crepis biennis). V území lokality Lučinka - Hájek jih bylo zjištěno několik zákonem chráněných nebo dnes již vzácných druhů vyšších rostlin, jež jsou uvedeny v následujícím přehledu. kontryhel lysý (Alchemilla glabra) v celostátním červeném seznamu byl, v poslední verzi není, je ale na regionálním červeném seznamu Moravskoslezského kraje (C4); v území zjištěn na několika místech 12

13 lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum) nejvzácnější a nejvýznamnější druh lokality, na celostátním červeném seznamu v kategorii ohrožených druhů (C3), velmi omezená populace ve vodě prostřední vodní nádrže (DP 4) leknín bílý (Nymphaea alba) druh chráněný (kategorie silně ohrožené), zde zjevně vysazen na prostřední nádrži, 6 bohatě kvetoucích exemplářů (DP 4) vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) chráněný druh (kategorie ohrožený) jediný kvetoucí exemplář na mezofilní loučce na DP 5 kříženec vrby rozmarýnolisté a vrby nachové (Salix x parviflora); vrba rozmarýnolistá je na celostátním červeném seznamu v kategorii ohrožených druhů (C3), kříženec (který pochází z nedaleké lokality u Malé Morávky) zde byl vysazen na třech místech kýchavice Lobelova (Veratrum lobelianum) na celostátním červeném seznamu v kategorii C4a, zde ojediněle na dolním okraji DP Lučinka - Hájek střed Stejně jako na předchozí lokalitě bylo území rozděleno do několika vegetačně homogenních dílčích ploch, jež jsou uvedeny v příloze této zprávy (viz Obr. II a Tab. III). Botanickou charakteristiku dílčích ploch uvádí následující přehled: DP 1 Horní poldr vlastní nádrž, hráz a břehy včetně porostů náletových dřevin. Rybníček rychle zarůstá zevarem (Sparganium erectum), orobincem (Typha latifolia), chrasticí (Baldingera arundinacea) a skřípinou (Scirpus sylvaticus). Nádrž má nízkou stabilní hladinu, odtok je zajištěn betonovým potrubím uvnitř hráze, přeliv hladiny maximálního stavu je vyložen kamenivem a vede do stejného vývařiště jako potrubí pro stabilní odtok. DP 2 Volná plocha pod hrází horního poldru - nekosená louka kolem potoka, převládá chrastice (Baldingera arundinacea), velký porost devětsilu (Petasites hybridus), na břehu revitalizovaného potoka vysazeny jasany a olše (s individuální mechanickou ochranou). V severní části přechod do mezofilní louky, na níž se v roce 2010 objevil chráněný vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). DP 3 Revitalizovaný potok a neoplocená (s individuální mechanickou ochranou) výsadba dřevin olše, jasany a kleny. Mělké koryto potoka stabilizované, mělké, při každé větší vodě přirozené rozlivy. DP 4 Revitalizovaný potok a výsadba dřevin (v dolní části neoplocená, v horní menší plocha s keři v plášti oplocená). Vysazena zde byla olše lepkavá i olše šedá, jasan, klen, vrby, růže, hloh, kalina a střemcha. V zástinu dřevin v podrostu častá kopřiva (Urtica dioica), starček (Senecio ovatus), svízel (Galium aparine), kerblík (Anthriscus sylvestris), hluchavka 13

14 (Lamium maculatum), bršlice (Aegopodium podagraria), na volnějších místech převládá chrastice (Baldingera arundinacea). DP 5 Dolní poldr vlastní nádrž, hráz a břehy. Hráz byla postavena tak, aby zůstaly nedotčeny dva velké staré jasany a na severním okraji stará mohutná střemcha a starý keř bezu černého. Nádrž má nízkou stabilní hladinu a velký retenční prostor, odtok nízké hladiny je betonovou trubkou uvnitř hráze, přeliv hladiny maximálního stavu je vyložen kamenivem a vede do stejného vývařiště jako trubka pro stabilní odtok. Maximální hladina je zde dosažena několikrát do roka, pravidelně při jarním tání a nepravidelně při letních přívalech. Při nízké hladině je zbylá plocha porostlá z větší části chrasticí (Baldingera arundinacea). DP 6 Revitalizovaný potok a neoplocená výsadba dřevin. Vysazeny olše, jasany, kleny a vrby, jasany a kleny s individuální ochranou a odrostlé vrby popelavé v obvodových trojnožkách. V současnosti plocha nekosená, nepravidelné koryto potoka stabilizované, mělké, při každé větší vodě přirozené rozlivy. Na většině plochy mezi dřevinami nyní převládá chrastice (Baldingera arundinacea). DP 7 Revitalizovaný potok a oplocená výsadba dřevin. Na podzim 2000 do předem oplocené plochy po loňském vyzvedávání melioračních trubek a letošních úpravách koryta potoka částečně již zarostlé víceletky vysazeny autochtonní dřeviny, olše, jasany, kleny a vrby, do pláště pak střemcha, kalina, růže a hloh. V roce 2005 se zde objevila lupina (Lupinus polyphyllus), která postupně expandovala na větší část plochy. V současnosti zapojená listnatá mlazina s podrostem odlišným od původní víceletky. V podrostu nyní převládá kopřiva (Urtica dioica), svízel (Galium aparine) a bršlice (Aegopodium podagraria). DP 8 Navazující louky (víceletka) jižně od revitalizovaného potoka. Travní porost s převládající srhou (Dactylis glomerata) dosud otevřený, proto v něm roste řada plevelů, např. turan (Erigeron acris), lnice (Linaria vulgaris), ale i některé subtermofilní druhy např. zběhovec (Ajuga genevensis) nebo jetel (Trifolium arvense) a zajímavé neofyty, např. chráněný jestřábník (Hieracium aurantiacum). V návaznosti na DP 3 již do této kosené louky pronikají náletové dřeviny olše a břízy. DP 9 Navazující louky (víceletka) severně od revitalizovaného potoka. Stejně jako předchozí DP založeno nedávno na orné půdě, proto je travní porost dosud otevřený. Na úpatí svahu na úrovni DP 3 malý mokřad s metlicí (Deschampsia cespitosa), rdesnem (Persicaria lapathifolia), sítinou (Juncus inflexus), blatouchem (Caltha palustris) aj. V území lokality Lučinka - Hájek střed bylo průzkumy zjištěno několik zákonem chráněných nebo dnes již vzácných druhů vyšších rostlin: jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum) v celostátním Červeném seznamu v kategorii C3 (ohrožené), zde větší porost (asi 30 květonosných lodyh v otevřené víceletce na DP 8) 14

15 vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) zákonem chráněný druh (kategorie ohrožený) jediný kvetoucí exemplář na mezofilní loučce na DP 2 kříženec vrby rozmarýnolisté a vrby nachové (Salix x parviflora) vrba rozmarýnolistá je na celostátním červeném seznamu v kategorii C3, kříženec (který pochází z nedaleké lokality u Malé Morávky) zde byl vysazen na dvou místech kýchavice Lobelova (Veratrum lobelianum) na celostátním červeném seznamu v kategorii C4a, zde ojediněle v nejhořejší části revitalizovaného úseku Nebesák Na lokalitě Nebesák u Horního Benešova bylo vymezeno následujících 10 dílčích ploch (DP) s odlišnými vegetačními strukturami (viz Obr. III v příloze): DP 1 Nově vysázený biokoridor (les). V roce 2003 vysazeno celkem 1200 sazenic olší, 1200 jasanů, 700 sazenic vrby křehké, 100 ks hlohu, 100 ks růže, 100 ks kalina, 155 ks střemcha, 100 ks vrba košíkářská a 100 ks vrba nachová. DP 2 Podmáčená až mezofilní kulturní (občas kosená) louka. Na vlhčích místech převládá psárka luční, na relativně sušších srha říznačka a trojštět žlutavý. DP 3 Vzestupem hladiny spodní vody nově vznikající ostřicové mokřady se stálou hladinou vody. Hojně chrastice rákosovitá, skřípina lesní a ostřice (puchýřkatá, liščí aj.). DP 4 Vlastní vodní nádrž, obnovená v roce zahrnuje vodní rostliny, litorál a břehy nádrže. Hojně se vyskytuje žabník jitrocelový, okřehek menší, lakušník vodní, vysazen zde i leknín. V prvních letech po obnově zde rostl větší porost rdestů a stolístku. V litorálu dnes převládá orobinec širokolistý. Severní břeh je zarostlý náletem bříz a olší. DP 5 Olšina s tůněmi východně od rybníčku. Velké, ale zastíněné nevysychající tůně. Převládá zde olše, v severní části ostrůvek borovic. Z východní strany podél polní cesty je přítomen pruh synantropní vegetace. DP 6 Olšina západně od rybníčku, malé vysychající tůně. Dominantní olše lepkavá, častá třešeň ptačí, v podrostu převládá starček vejčitý, bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá a svízel přítula hojný je i karbinec. DP 7 Řídký porost dřevin severně od rybníčku: olše, osiky, borovice, vrby. Místy přechodně podmáčené, vysychající. DP 8 Mokřady s keři pod silnicí. Na nejvlhčích místech porosty skřípiny, jednotlivé vrby popelavé. Mělké, jen částečně vysychající tůně. DP 9 Podmáčená olšina se stojatou vodou. 15

16 DP 10 JV výběžek území podmáčená kosená louka (patrně dlouhodobě nepřeorávaná), náletové dřeviny. Roztroušeně čertkus luční, na spodním okraji 6 exemplářů vrby rozmarýnolisté. V pruhu náletových dřevin jíva, osika, bříza, jeřáb, jasan, smrk a modřín. V území lokality Nebesák nebyly zjištěny žádné zákonem chráněné druhy rostlin (ani v roce 2001, ani v roce 2010). Vyskytuje se zde však několik druhů celostátně ohrožených, jež jsou uvedeny v celostátním červeném seznamu rostlin. Podle jeho nejúplnější verze (Procházka 2001) se jedná o následující druhy: vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) rostoucí v několika exemplářích v nejjižnější části území (na DP 10) čertkus luční (Succisa pratensis) rostoucí roztroušeně na podmáčené louce na DP 10 Při průzkumech v roce 2001 byl v nádrži (před obnovou) zjištěn výskyt stolístku přeslenatého (Miryophyllum verticillatum) a na JV okraji louky pod rybníčkem (na dnešní DP 3) výskyt ostřice latnaté (Carex paniculata). Tyto druhy však v roce 2010 již nalezeny nebyly. 4.2 HYDROBIOLOGIE Lučinka - Hájek jih Tekoucí vody Na dané lokalitě jsou tekoucí vody zastoupeny drobnou vodotečí zvanou Lučinka - jih (či také Luční potok). Jedná se o velmi drobný vodní tok s šíří koryta do 1 m a průměrnou hloubkou vody kolem 5 cm. Vzhledem k poměrně malému podélnému spádu je dnový substrát tvořen výhradně jemnější frakcí pískem, štěrkem a organogenním sedimentem. Charakter dna je určující pro strukturu společenstva zoobentosu, ve kterém dominují zástupci preferující jemný substrát dna bohatý na organickou složku. Naopak zde zcela chybí (anebo jsou zastoupeny jen nepočetně) taxony, stanovištně vázané na hrubý minerální substrát typu kamenů. Dalším faktorem, významně ovlivňujícím skladbu zoobentosu, jsou světlostní podmínky. Díky mohutnému zastínění koryta v podobě plošných dřevinných výsadeb kolem toku je zde voda celoročně chladná. Chladný a stíněný vodní tok neumožňuje rozvoj druhově bohatého spektra zoobentosu. Celkem bylo při jarních a podzimních odběrech zjištěno v toku Lučinky jih 22 taxonů (druhů či vyšších systematických jednotek) vodních bezobratlých. Diverzita na spodním profilu byla o něco vyšší (17 taxonů), než na profilu horním (14 taxonů). Celková diverzita toku je nízká zejména z důvodu uniformity dnového substrátu a chladné vody. Mezi početní dominanty zoobentosu obou sledovaných profilů Lučinky - jih patří chrostíci rodu Apatania a Micropterna a blešivec potoční. Díky vysokému zastoupení organické složky jsou početně zastoupeni maloštětinatí červi, larvy pakomárů a mlži rodu Pisidium (hrachovka). Podíl reofilních, na minerální podklad vázaných taxonů je zde poměrně malý. Společenstvo zoobentosu indikuje chladnou, oligotrofní a oligosaprobní vodu, charakteristickou pro 16

17 pramenné stružky (hypokrenon) a horní pstruhové pásmo (epiritron). Nebyly zde zjištěny žádné vzácné či ohrožené druhy vodních bezobratlých. Stojaté vody Ve vymezeném území jsou přítomny dvě lokality stojatých vod dolní poldr a prostřední poldr. Obě vodní plochy jsou umělými průtočnými nádržemi, vybudovanými na drobném vodním toku. Původní funkce nádrží spočívala v zachycování přívalových vod a vytvoření vodního a mokřadního biotopu. V současné době mají obě nádrže odlišný hydrologický režim i způsob hospodářského využívání, což se odráží také v jejich hydrobiologické kvalitě. Dolní poldr stále plní funkci poldru. Během jara (tání sněhu) a po přívalových deštích se zásobní objem nádrže plní vodou, která odsud následně pomalu odtéká. Nádrž se proto vyznačuje významným kolísáním hladiny a objemu vody, avšak v letošním roce nádrž nikdy zcela nevyschla. Na nádrži neprobíhá žádná hospodářská činnost, s výjimkou mysliveckého přikrmování vodního ptactva. V poldru nežijí žádné ryby. Nádrž je v celé ploše zarostlá submerzní i emerzní vegetací, což se pozitivně projevuje na diverzitě vodních bezobratlých. Celkem zde bylo zjištěno 19 taxonů zoobentických bezobratlých. Zastoupeny zde byly prakticky všechny taxonomické skupiny včetně měkkýšů, ploštic, vážek a vodních brouků. Druhová diverzita vyjádřená počtem taxonů není nijak vysoká, avšak je třeba vzít v potaz chladnější klima lokality (vyšší nadmořská výška). Společenstvo zoobentosu odpovídá spíše tůňovým biotopům než nádržím, což souvisí zejména s absencí rybí obsádky. Všechny zjištěné druhy patří mezi poměrně běžné zástupce menších stojatých vod. Za zmínku stojí výskyt vodního měkkýše svinutce běloústého (Anisus leucostoma), který patří k vzácnějším faunistickým prvkům, zejména mimo nížinné oblasti. Ve spodní nádrži patří svinutec k nejpočetnějším zoobentontům spolu s plošticemi rodu Sigara a jepicí Cloeon dipterum. Celkově lze hydrobiologickou kvalitu lokality hodnotit jako vysokou. Nádrž představuje v lokálním měřítku významné refugium bezobratlých s minimem rušivých faktorů. Abiotický i biotický charakter prostředního poldru je dosti odlišný než u nádrže spodní. Důvodem je zejména odlišná manipulace s vodní hladinou a hospodářské využívání nádrže. Hladina v nádrži je celoročně udržována prakticky na plném stavu, kolísání hladiny je zde malé. Důvodem udržování stálé a vysoké hladiny je evidentně chov ryb v nádrži. Množství a druhová skladba ryb v poldru není přesně známá, předpokládá se zde běžná obsádka kaprovitých ryb a s dominancí kapra. Kromě vysoké a stálé hladiny se nádrž vyznačuje nižší průhledností vody, která však zůstává i přes léto poměrně vysoká (přes 50 cm). Litorální porosty jsou zejména po obvodu nádrže stále přítomny. Diverzita zoobentosu je zde mírně nižší než u spodní nádrže (17 taxonů zoobentontů), avšak patrná je celkově nižší abundance bezobratlých, snížená predačním tlakem ryb. Nápadná je zde také nižší diverzita i početnost u citlivějších taxonomických skupin, jako jsou měkkýši, ploštice a vodní brouci. 17

18 Lučinka - Hájek střed Tekoucí vody Tekoucí vody jsou stejně jako na předchozí lokalitě zastoupeny drobným vodním tokem (Lučinka střed), který tvoří osu lokality. Opět se jedná o pramennou stružku (hypokrenon) přecházející postupně k hornímu pstruhovému pásmu (epiritron). Vodnost toku je však o poznání vyšší než na Lučince jih. Tok také disponuje vyšší heterogenitou proudových podmínek, jež se odráží v pestřejší skladbě dnového substrátu. Pomístně jsou vytvořeny peřejnaté partie a kamenitým dnem, jež biotopicky vyhovují proudomilným bentontům, zejména z řad larev hmyzu. Celkový počet zjištěných druhů zde proto byl o něco vyšší (celkem 25 taxonů) než na předchozí lokalitě. Výrazně vyšší počet taxonů byl zjištěn na spodním profilu (19) oproti profilu hornímu (14). Příčinou tohoto rozdílu je právě širší spektrum mikrostanovišť (zejména peřejí) na dolním profilu. Zjištěný počet druhů však řadí tok spíše k diverzitně podprůměrným lokalitám. Příčinou je zřejmě opět silné zastínění toku (prakticky na 100% jeho délky) udržující celoročně nízkou teplotu vody. Početní dominanty zoobentosu zde tvoří blešivec potoční a plž kamomil říční (Ancylus fuviatilis). Početně zde však stále převažují skupiny vázané na měkký substrát (Oligochaeta, Chironomidae) před skupinami proudomilnými. Společenstvo zoobentosu indikuje oligotrofní a oligosaprobní vodu bez jakéhokoliv antropogenního znečištění. Všechny zjištěné taxony patří k charakteristickým a běžně se vyskytujícím živočichům. Nebyly zde zjištěny žádné vzácné či ohrožené druhy vodních bezobratlých. Stojaté vody Spodní poldr na lokalitě Lučinka Hájek střed plní funkci poldru při zachycování zvýšených průtoků vody. Díky tomu je hydrorežim nádrže silně rozkolísán. Na jaře dochází k úplnému naplnění nádrže vodou a v průběhu jara a léta k postupnému vysychání. Nádrž se nárazově plní vodou při přívalových deštích. V letošním roce však nikdy nedošlo k úplnému vyschnutí nádrže. Díky nevyrovnané hladině vody nádrž není vhodným biotopem pro ryby, z čehož profitují zejména vodní bezobratlí (a také obojživelníci viz dále). Spektrum zoobentosu zjištěné v nádrži je poměrně pestré (20 zoobentických taxonů), a některé druhy zde dosahují vysokých denzit. Mezi početní dominanty zde patřily v jarním i letním období plž kružník bělavý (Gyraulus albus), jepice Cloeon dipterum a některé druhy ploštic. Vysoká denzita bezobratlých je podporována přiměřeným zárůstem nádrže vodní vegetací. Celkově lze lokalitu označit za velmi hodnotnou. Horní poldr má poněkud odlišný charakter než poldr spodní. Předně je silně zanesený organogenním sedimentem a silně zarostlý vodní vegetací (přes polovinu plochy). Z tohoto důvodu je samotná vodní plocha poměrně malá. Prostředí není příhodné pro trvalou přítomnost rybí obsádky, což se opět projevuje v početně zastoupeném makrozoobentosu. Druhová diverzita je zde však nižší než u spodní nádrže (14 zjištěných taxonů). Příčinou může být chladnější voda v důsledku kratší doby zdržení v nádrži (nedochází zde k tak 18

19 silnému prohřívání). Mezi početní dominanty zoobentosu zde patří stejně jako u dolní nádrže plž kružník bělavý (Gyraulus albus) a jepice Cloeon dipterum. Nádrž je v současnosti významným refugiem vodních bezobratlých tůňového typu. Taxon Tab. 6: Seznam taxonů vodních bezobratlých zjištěných ve vodních tocích Lučinka jih a Lučinka - střed Lučinka jih Spodní profil Lučinka jih Horní profil Lučinka střed Spodní profil Lučinka střed Horní profil Oligochaeta máloštětinatci Dero sp Enchytreus sp. + Eiseniella tetraedra Limnodrilus sp Hirudinea pijavice Helobdella stagnalis ++ + Mollusca měkkýši Ancylus fuviatilis Gyraulus albus ++ + Pisidium personatum Radix peregra Amphipoda různonožci Gammarus fossarum blešivec potoční Ephemeroptera - jepice Baetis rhodani + Baetis sp. (juv.) Ecdyonurus venosus ++ + Trichoptera - chrostíci Apatania sp Hydropsyche angustipennis Limnephilus sp. + Micropterna sequax Polycentropus flavomaculatus ++ Potamophylax latipennis Rhyacophila tristis ++ Sericostoma personatum ++ Plecoptera - pošvatky Isoperla oxylepis + Leuctra sp. (juv.) + ++ Nemoura sp. (juv.) Diptera dvoukřídlí Ceratopogon sp Dicranota bimaculata ++ Chironomidae - pakomárovití Simulium sp Tabanus sp. - ovád + Coleoptera brouci Helodes sp. (larvae) Počet taxonů celkem Stupnice početnosti: +...velmi vzácně, ++...ojediněle, hojně, velmi hojně 19

20 Taxon Tab. 7: Seznam taxonů vodních bezobratlých zjištěných ve vodních nádržích (poldrech) lokalit Lučinka Hájek jih a Lučinka - Hájek střed Luč. Hájek jih Spodní poldr Luč. Hájek jih Prostřední poldr Luč. Hájek střed Spodní poldr Luč. Hájek střed Horní poldr Oligochaeta máloštětinatci Enchytreus sp. + + Eiseniella tetraedra Limnodrilus sp Hirudinea pijavice Helobdella stagnalis Mollusca měkkýši Ancylus fuviatilis + Anisus leucostoma ++++ Gyralus albus Radix peregra Isopoda stejnonožci Asellus aquaticus beruška vodní Ephemeroptera - jepice Caenis robusta + Cloeon dipterum Siphlonurus aestivalis Odonata - vážky Aeschna juncea ++ + Ischnura elegans Ischnura pumilio + Somatochlora metallica ++ + Plecoptera - pošvatky Nemoura cinerea Heteroptera - ploštice Corixa punctata Gerris sp Nepa cinerea ++ + Notonecta glauca Sigara lateralis Megaloptera - střechatky Sialis lutaria Trichoptera - chrostíci Limnephilus sp. (juv.) Limnephilus stigma + Diptera dvoukřídlí Ceratopogon sp. + Chironomidae - pakomárovití Coleoptera brouci Agabus sp. + Dytiscus marginalis (larvae) ++ Hydroporus sp. ++ Hygrotus sp. + Hyphydrus ovatus Laccobius minutus (larvae) Laccophilus sp. + Rhantus notatus ++ Počet taxonů celkem Stupnice početnosti: +...velmi vzácně, ++...ojediněle, hojně, velmi hojně 20

21 Nebesák Na lokalitě Nebesák jsou zastoupeny pouze vodní biotopy stojatých vod. Jedná se o bezodtokou vodní nádrž, lesní tůně a rozlitiny a jedna tůň lučního typu. Hydrobiologická charakteristika jednotlivých typů vodních biotopů území je dosti odlišná, což souvisí s jejich rozdílnými abiotickými vlastnostmi. Vodní nádrž, která byla v minulosti předmětem revitalizačních zásahů, má dnes charakter extenzivně využívaného rybníka. Hloubka vody přesahuje v nejhlubších partiích 1,5 m. Stálá přítomnost rybí obsádky neumožňuje tak silný rozvoj zoobentického společenstva jako v okolních tůních. Díky přítomnosti zarostlých litorálů, obtížně přístupných pro ryby, zde však jsou vytvořeny biotopické podmínky pro existenci společenstva bezobratlých. Celkem bylo v nádrži zjištěno 18 taxonů zoobentontů. Překvapivě zde nebyl zjištěn žádný zástupce vodních měkkýšů, málo druhů bylo zjištěno také mezi brouky. Nejvyšší diverzitu vykazovaly ploštice. Všechny zjištěné druhy patří k běžným zástupcům našich stojatých vod. Východně od nádrže se nachází v olšině členitá tůň s hloubkou vody nepřesahující v nejhlubších partiích 1 m (nazvaná Velká tůň). Díky silnému zastínění není tůň zarostlá vodní vegetací. Bohatý listový opad na dně tůně způsobuje v teplé části roku kyslíkové deficity, stejně jako v zimě pod ledem. Nedostatek kyslíku neumožňuje stálou přítomnost ryb, což se pozitivně odráží v pestrosti i abundanci vodních bezobratlých. Celkem zde bylo zjištěno 21 taxonů. Mezi nejvíce bohaté skupiny patřili vodní brouci, ploštice a měkkýši. Ze zajímavějších faunistických nálezů lze zmínit plže svinutce běloústého (Anisus leucostoma) a vodního brouka druhu Acilius sulcatus. Větší diverzitě brání zřejmě zmiňovaná absence vodní vegetace a chladnější voda způsobená zastíněním okolními stromy. I přesto se jedná o hodnotný a stabilní biotop vodních bezobratlých. Vodní stanoviště podobného charakteru i podobné struktury bezobratlých představují tůně v zadním lese. Jedná se o velmi členitý systém tůní, jež je při vysokém vodním stavu (jaro) spojen v jednu souvislou rozlitinu a s poklesem hladiny se rozpadá na jednotlivé tůně. Většina z nich během léta úplně vysychá. Ty, jež zcela nevyschnou, se však vyznačují kyslíkovými deficity v letním období. Celkem zde bylo zjištěno 21 taxonů makrozoobentosu s početní dominancí vodních měkkýšů, vodních brouků a berušky vodní (Asellus aquaticus). Lokalita zadního lesa (olšiny) se systémem tůní představuje v kontextu širšího území významnou hydrobiologickou lokalitu. Poslední vodní stanoviště lokality Nebesák zastupuje tůň v blízkosti silniční komunikace Horní Benešov Horní Životice (Tůň u silnice). Od ostatních tůní se odlišuje plným osvětlením a úplným zárůstem mokřadní vegetací. Během teplé části roku však tůň zarůstá také vláknitými řasami, což znemožňuje rozvoj hodnotnějších vodních společenstev. Proto bylo v tůni zjištěno pouze 14 taxonů zoobentických bezobratlých, vesměs běžných druhů stojatých vod. Nápadná byla také velká nevyrovnanost v zastoupení jednotlivých taxonů. Zatímco některé druhy se vyskytovaly masově (Anisus leucostoma, Asellus aquaticus), ostatní 21

22 byly přítomny v nízkých počtech. Přesto tůň zůstává hodnotným biotopem pro vodní bezobratlé. Tab. 8: Seznam taxonů vodních bezobratlých zjištěných na lokalitě Nebesák (Horní Benešov) Taxon Vodní nádrž Velká tůň Tůně Tůň u silnice v zadním lese Oligochaeta máloštětinatci Enchytreus sp. + + Limnodrilus sp Tubifex sp Turbellaria ploštěnky Dugesia lugubris Hirudinea pijavice Erpobdella lineata + ++ Erpobdella octoculata ++ Mollusca měkkýši Anisus leucostoma Galba truncatula + ++ Gyralus albus +++ Planorbarius corneus ++ Radix peregra Isopoda stejnonožci Asellus aquaticus beruška vodní Ephemeroptera - jepice Caenis robusta ++ Cloeon dipterum Odonata - vážky Ischnura elegans ++ Lestes sponsa + + Libelulla depresa ++ Heteroptera - ploštice Corixa punctata ++ Gerris sp Ilyocoris cimicoides ++ + Nepa cinerea ++ + Notonecta glauca + + Sigara sp Trichoptera - chrostíci Anabolia nervosa ++ Limnephilus sp. (juv.) Limnephilus stigma ++ Diptera dvoukřídlí Chironomidae - pakomárovití Tipula sp. + + Coleoptera brouci Acilius sulcatus (larvae) Coelambus sp. (larvae) ++ + Cybister lateralimarginalis + Dytiscus marginalis (larvae) + Hyphydrus ovatus Laccobius minutus + Microcara testacea Rhantus sp. (larvae) ++ + Počet taxonů celkem Stupnice početnosti: +...velmi vzácně, ++...ojediněle, hojně, velmi hojně 22