Bohemistyka 2004, nr 4, ISSN Zooapelativa v èeských a polských pøíslovích

Transkript

1 Bohemistyka 2004, nr 4, ISSN Kateøina SOBOTÍKOVÁ Ostrava Zooapelativa v èeských a polských pøíslovích 1. Úvod Frazeologické útvary jsou vìtšinou velice staré a patøí do pokladnice národního jazyka. Sbírka pøísloví byla nalezena ji na tzv. leydenském egyptském papyru, a nìkterá z nich se ještì dosud obèas vyskytují (napø. Svìt se toèí jako kruh hrnèíøský). Egypt byl vùbec zemí, ve které se mudrosloví rozsáhle pìstovalo. Pøedevším to bylo ve školách, v nich se vzdìlávali státní úøedníci. áci se v nich uèili poznávat cestu ivota, cestu ke zdaru a štìstí. Bohové podle jejich uèitelù odmìòovali ty, kteøí se zákony øídili, a trestali ty, kdo je pøestupovali. Stejné otázky se pøirozenì øešily i v Izraeli a zvláštì na dvoøe Šalomounovì došlo mudrosloví velkého rozšíøení. Jménem krále Šalomouna se proto oznaèovaly nejrùznìjší sbírky prùpovìdí, a to i tìch, které vznikly v mnohem pozdìjších dobách. Moudrost králových rádcù pronikla i mezi prostý lid a stala se moudrostí lidovou, která v rùzných formách pøe ívá a do našich dní. Lze øíct, e pøísloví se tímto zpùsobem demokratizovala (Bible, pøedmluva ke knize Pøísloví). O pøíslovích se píše i ve starozákonní knize Ezechiel a sama Bible obsahuje hned nìkolik sbírek pøísloví. Nejstarší památkou izraelského mudrosloví je starozákonní kniha Pøísloví. Nejsou to sice pøísloví zcela klasická, jak je známe z èeštiny, ale jejich dosah mìl být vìtší ne pouhé vyjádøení lidové moudrosti. Vedle Šalomounových pøísloví obsahuje tato kniha i nìkolik sbírek pøipisovaných jiným králùm. Pro pøísloví zde uvedená je typický optimismus. Zlo podle nich bývá potrestáno a dobro odmìnìno. Spravedlivý a zbo ný èlovìk se doèká blahobytu a bohatství. Pøísloví ukazují cestu, jak tohoto cíle dosáhnout. Moudrost zde uvedená však pøesahuje dobu izraelskou a jako nadèasová mù e být s u itkem ètena i dnes. Také ve starém Øímì vznikaly soupisy ivých slov, ve støedovìku byly populární pranostiky, za klasicismu aforismy a maximy. Pøísloví jako velice specifický frazeologický útvar neunikla ani pozornosti spisovatelù, jazykovìdcù a estetikù. Všiml si jich napøíklad ji Jan Ámos Komenský, který o nich píše následující: Pøísloví neb pøípovídka jest krátké a mrštné nìjaké propovìdìní, v nìm se jiné praví a jiné rozumí, tj., slova znìjí o nìjaké zevnitøní, tìlesné, známé vìci a namítá se jimi nìèeho vnitøního, duchovního, ménì známého (Komenský 1954, s. 29). Jan Mukaøovský (1971, s ), jeden z èelných pøedstavitelù Pra ského lingvistického krou ku a estetického strukturalismu, uvádí nìkolik definic pøísloví vybraných z rùzných vìdeckých spisù, encyklopedií a uèebnic. Tyto definice pro ilustraci pøebíráme: Ka dé pøísloví (vlastnì tak øeèené) contracta quaedam similitudo jest, to jest tajné k vìci pøirovnání a podobenství s sebou nese. Pøísloví obsahují pravidla ivota neb úsudek o pøedmìtu nìjakém. Pøísloví shrnuje zkušenost mnohých lidí v obecnì platnou formu; je-li jeho prùvodcem jedinec nebo spolupráce mnohých, je pøitom lhostejné. Jeho hodnota je v obecné platnosti. Pøísloví je struèné vyjádøení myšlenky, vyjádøení obraznì zevšeobecòující nìjaké dìje, vztahy a okolnosti praktického ivota. Pøísloví jsou bystré prùpovìdi, vyjadøující krátce (obyèejnì jednou vìtou) smýšlení lidu o nejrozmanitìjších pøedmìtech a vztazích ivota. Pøísloví je zásada vyjádøená co nejménì slovy a zlidovìlá. Pøísloví jsou krátké lidové výroky, kterých mù e být u ito o rùzných jevech ivota, èasto slo ené rytmickou øeèí. Pøísloví je pojem toliko praktický: seskupení slov nejrùznìjšího obsahu i formy, opakují-li se tradiènì, nazýváme pøíslovími. Pøísloví nelze odlišit od ostatních jazykových útvarù slohových nebo literárních postupem teoretickým odlišujeme je jen prakticky jako seskupení výrazù fakticky u ívaných v jisté dobì a v urèitém spoleèenském prostøedí

2 Mukaøovský na základì srovnání tìchto definic konstatuje, e ka dá z nich se soustøeïuje na jinou vlastnost nebo soubor vlastností, které oznaèuje za nejpodstatnìjší znak pøísloví. Tìmito znaky jsou ve výše uvedených definicích následující vlastnosti: obrazný ráz, normativní a hodnotící ráz, nadosobní platnost, ráz obrazný a zevšeobecòující, hodnotící postoj, struènost, lidovost, mnohonásobná mo nost u ití, rytmiènost, tradiènost. Podle našeho názoru jsou všechny v zásadì správné a právì proto je formulace nìjaké všeobecnì vyhovující a syntetické definice tak slo ité. 2. Zdroje pøísloví Nìkterá pøísloví se tradují ji od dob øímských, i kdy Øímané nemìli vlastní sbírky pøísloví. U Publia Syra, Senecy a jiných nacházíme soubory sentencí, které však byly èasto sepsány na lidovém základì. Mnohem vydatnìjším zdrojem èeských a polských pøísloví je Bible, která se stala jejich pramenem pøedevším ve støedovìku. Hlavním pramenem pøísloví je Starý zákon. Pìt starozákonních knih (Pøísloví, Kazatel, Je íš Sirach, Kniha moudrosti a Píseò písní) bylo ve støedovìku sluèováno do jediného tisku a tyto texty byly pøekládány do rùzných jazykù, pøevádìny do veršù a komentovány. Kromì toho vznikaly ve støedovìku ještì rozhovory tzv. Markolta, hrubého a ošklivého sedláka plného jadrného vtipu, který se kombinuje s vá nou moudrostí Šalomounovou. Nìkolik staroèeských dokladù máme na samostatné tisky výše uvedených knih Starého zákona i na rozmluvy Markolta se Šalomounem. Pøímo z Pøísloví jsou napø.: Kde není skot, je èistý lab, kde to hojná úroda bývá, kde jsou silní býci. Jak øev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho pøízeò. Lenoch øíká: Venku je lev! Na námìstí by mì zadávil. Øvoucí lev a sápající se medvìd je svévolný vladaø nad nuzným lidem. Oko, které se vysmívá otci a pohrdá pøíslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláïata. Podobnì v analogické èásti polské Bible: Gdzie wo³ów brakuje tam ³ób jest pusty, dziêki mocy wo³ów plon jest obfity. Jak ryk lwa, tak zagniewanie króla, jego yczliwoœæ jak rosa na trawie. Leniwy mówi: Lew jest na drodze, zginê na œrodku ulicy. Lwem rycz¹cym, zg³odnia³ym niedÿwiedziem jest w³adca wystêpny nad biednym ludem. Oko, co ojca wyœmiewa, gardzi pos³uchem dla matki niech kruki nad rzek¹ wydziobi¹ lub niech je zjedz¹ orlêta! Nový zákon je plný rùzných jiných frazeologických jednotek, z nich mnohé pronikly do bì ného jazyka: vlk v rouše beránèím (Matouš Z, 15), sesypat se jako vosy ( idùm 118, 10 12), jít jako tele na porá ku (1. Moj íšova 3, 11 12) aj. Z Nového zákona citujme ještì bì né pøísloví Spíš projde velbloud uchem jehly, ne bohatý do království Bo ího (Matouš 19, 20 24). Nìkdy se pou ívá jako základ jiných frazeologismù pouze první èást tohoto souvìtí. Pokud jde o pùvod daného pøísloví, spekuluje se o mo nosti, e v Jeruzalémì mohla existovat brána èi branka pøíliš úzká pro velbloudy, zvaná Jehla nebo Ucho jehly. Další mo ností je písaøský omyl, který vedl k zámìnì slov kamelos velbloud a kamilos lano (Saunders 1996, s ). Kromì toho byla dalším pramenem lidové moudrosti literární díla. Pøedevším Cicero, Boetius, Vergilius a Ovidius poskytli hojnou látku. Jejich sentence byly sbírány a vydávány samostatnì. V jednotlivých jazy- cích z nich pak vznikaly rùzné varianty pøísloví. Také Ezopovy bajky a novìjší díla, jako jsou pohádky Perraultovy nebo Boccacciovy novely, jsou pramenem mnoha pøísloví. Skuteèné historické události se naopak stávají zdrojem pøísloví pomìrnì málo, proto e historické události jsou mnohem více omezeny místnì a lidé mají tendenci na nì více zapomínat. Pravá pøísloví tohoto pùvodu jsme nenašli, ale z èeských dìjin máme alespoò frazeologický obrat nouze nauèila Dalibora housti. Zdaleka nejvìtší poèet pøísloví pochází z pozorování pøírody a okolního svìta. U pranostik zùstávají tato pozorování pou ita pro vyjadøování moudrosti o pøírodì, ale zkušenosti se svìtem se èastìji pou ívají pro oblast morálky a etiky. Z pozorování jednotlivého dìje se èasto stává vzor nebo pravidlo lidského jednání. Konkrétní pøíklad se mìní v obecné pravidlo. Jde tak vlastnì èasto o skuteèné metafory. Pøíkladem mohou být stará èeská pøísloví o vlku:

3 [...] dobøe bývá, kdy jsou vlci syti a kozy celé; beran vlku vodu kalí; co vlk vezme, nebrzo pustí; darmo vlka proti srsti hladiti; darmo vlkem orati; kdy vlky chceš zlapati, daj jim mrchu najprv sápati; vlk i nemocný staèí na ovci; vlk loupí z pøirození, a èlovìk z závisti; vše domù pøijde, co vlci nesnìdí atd., která všechna pochází z praktických zkušeností, které lidé s vlkem mìli (Fuèík, Pokorný 1992, s ). Jiná pøísloví byla pøejata z frazeologie cizojazyèné a opìt procházela rùznými úpravami. Pøíkladem je pøísloví o zubech darovaného konì. Pøísloví je zaznamenáno u u Sv. Jeronýma ve 4. stol. n. l. ve formì ut vulgare proverbium est equi dentes inspicere donati. Ve støedovìkých latinských sbírkách se oznamovací vìta zmìnila v rozkazovací, napø. cum dabitur sonipes gratis, non inspice dentes. V této podobì pøešlo pøísloví do románských jazykù (do španìlštiny, francouzštiny, italštiny) a do jazykù germánských (do angliètiny, dánštiny, švédštiny, holandštiny a nìmèiny). Obsahuje vìtšinou záporný rozkazovací zpùsob (nehleï na zuby...) nebo infinitiv (nehledìti na zuby...), pøípadnì oznamovací zpùsob prostý (nehledí na zuby...), pøípadnì oznamovací zpùsob rùznì zesílený (nesluší se hledìti, nemá se hledìti, nesmí se hledìti... atd.). Z nìmeckých nebo latinských pramenù pøešlo toto pøísloví do jazykù slovanských ruštiny, chorvatštiny, lu ické srbštiny, slovenštiny, polštiny (darowanemu koniowi nie patrz¹ w zêby) a èeštiny (koni, který jest darem dán, na zuby nehleï). Srovnáme-li však analogické pøísloví v øeètinì a v jiných jazycích, zjistíme pomìrnì znaèné rozdíly: dali mu osla a on mu sahal ještì na zuby, hovado ti dávají, na zuby mu nehleï, èlovìku darovali osla a on mu sahal ještì na zuby atd. Osel místo konì poukazuje na jinou zemi a jiný lid a té na jiný zpùsob myšlení. Jiná je toti také forma místo rozkazovacího zpùsobu je zde vlastnì anekdotické vyprávìní (Saunders 1996, s ). 3. Pøísloví obsahující jména zvíøat Po obsahové stránce jsou pøísloví velice rùznorodá a vyjadøují se k nejrùznìjším okruhùm lidské èinnosti. Co se týèe pøísloví obsahující jména zvíøat je materiál velmi bohatý, nebo pøísloví jsou èasto metaforické povahy a právì srovnání vlastností a chování zvíøat s vlastnostmi a chováním èlovìka je jejich èastým zdrojem. Zde se zastavme u otázky, proè zvíøata odedávna èlovìka tolik fascinovala. Nìkterá pøísloví bude mo né snadno vysvìtlit tím, e lidé, kteøí døíve ili se zvíøaty a vùbec s pøírodou v mnohem tìsnìjším kontaktu ne dnes, jejich chování dobøe znali a jednoduše je srovnávali s chováním lidí. Museli si povšimnout, e pes je vìrný, e koèka je nevyzpytatelná, e sova ije v noci apod. O tom, e zvíøatùm jsou na základì rùzných aspektù jejich chování èasto pøipisovány lidské vlastnosti, se zmiòuje té Nicolas J. Saunders: Rychlí a temperamentní tvorové se schopností pøelstít vìtší a nebezpeènìjší zvíøata pøejímají roli šibalù, kteøí svými ertovnými nebo hloupými kousky mìní dané uspoøádání svìta. [ ] Patrnì nejzdaøilejším kouskem šibalských hrdinù je uloupení ohnì. V té èi oné podobì se tento pøíbìh objevuje ve vìtšinì mytologií a mívá spoleèný základ: velmi malé a chytré zvíøe pøelstí mocnìjšího (dokonce bo ského) strá ce ohnì. [...] Pøíbìhy o šibalských kouscích zvíøat mají být pøedevším humorné a absurdní a jejich hrdinové èasto padají do jam, které sami vykopali (Sauders 1996, s ). Jindy mù e být dùvod výskytu jména zvíøete ve frazeologii slo itìjší a mù e souviset s mytologickými pøedstavami nebo i se skuteènými historickými událostmi. Frazém kapitolské husy vysvìtluje øímský historik Livius tak, e kejhání a tlukot køídel vyplašených hus (které byly mimochodem zasvìceny bohyni Junonì) probudily bývalého konzula a vojáka Manlia, a tak zachránily Øímany pøed útokem Galù, kteøí se je v noci pokusili pøepadnout (podrobnìji o tìchto biblických obratech viz: Ouøedník 1994). V našich pøíslovích figurují nejèastìji bì ná zvíøata, jako jsou beran, koèka, kohout, koza, kráva, kùò, medvìd, myš, osel, ovce, pes, vepø, vlk apod. Pøesto e tato zvíøata ila s èlovìkem od dávných dob a jejich výskyt v pøíslovích lze vysvìtlit pøedevším dùslednou obeznámeností èlovìka s jejich vlastnostmi a chováním, mají tato zvíøata zároveò i silnou symboliku. Jako pøíklad si uveïme koèku, o které Saunders (Saunders 1996, s ) píše mimo jiné následující:

4 Koèka je mrštná a tichá, pøichází a odchází z vlastní vùle a její pøirozené lovecké instinkty se projevují zcela neoèekávanì a pøekvapivì pod slupkou zdánlivì ochoèeného tvora. Její protikladná povaha, v ní se snoubí vdìk za lidskou náklonnost se silnou nezávislostí, nás fascinuje a vyvolává v nás opatrný obdiv. 4. Analýza excerpovaného materiálu Pro polský korpus pøísloví nám poslou ily následující tøi publikace: Nyczaj bez r. vyd., Œwirko 1990 a Skorupka Pro èeský korpus pøísloví nám poslou ily následující dvì publikace: Èelakovský 2000 a Bittnerová, Schindler Tyto dvì publikace jsme zvolili proto, aby plasticky vyvstal rozdíl v pou ívání pøísloví ve století 19. a 20. Na základì excerpce pramenù jsme sestavili dva seznamy pøísloví: èeský a polský. Èeský seznam pøísloví èítá 186 zooapelativ a jejich deminutivních a adjektivních derivátù. Polský seznam pøísloví èítá 121 zooapelativ a jejich deminutivních a adjektivních derivátù. V seznamech se vyskytují zooapelativa, která se objevují v pøíslovích jak v èeštinì, tak i v polštinì, zooapelativa, je se vyskytují v pøíslovích pouze v èeštinì a zooapelativa, která se objevují v pøíslovích pouze v polštinì. V èeských a polských pøíslovích jsme odlišili rovnì skupinu zooapelativ, která se v pøíslovích vyskytují pouze ve své adjektivní podobì. Nejpoèetnìjší je první skupina zahrnující zooapelativa vyskytující se jako bázová slova jak v èeských, tak i v polských pøíslovích (uvádíme je podle èeské abecedy): ba ant ba ant, beran/beránek baran, blecha pch³a, býk byk/byczek, èáp bocian, èerv/èervík robak, dudek dudek, havran gawron, holub go³¹b/go³¹bek, houser g¹sior, høíbì Ÿrebiê, husa/husièka/huska gêœ/g¹ska, chrt chart, jalovice cielica/cieliczka, jestøáb jastrz¹b, kaèena kaczka, kaèer kaczor, kanec dzik, kapr karp, karas karaœ, klisna/klisinka klacz/klaczka, kobyla/kobylka koby³a/koby³ka, kocour/kocourek kot, koèka kot, kohout/kohoutek kogut/kur, komár komar, koza koza/kózka, kozel kozio³, kráva/kravièka krowa, krkavec kruk, kùò koñ, kura kura, kuøe/kuøátko kurczê, slepice/slípka 287 kokosz/kura/kurka, labu ³abêdŸ, lev/lvík lew, liška lis/liszka, medvìd niedÿwiedÿ, moucha/muška mucha, mravenec mrówka, myš/myška mysz/myszka, orel orze³, osel/oslík osio³, ovád b¹k, ovce/oveèka owca/owieczka, páv paw, pavouk paj¹k/paj¹czek, pes/psík/psíèek pies/piesek, prase/prasátko prosiê/prosi¹tko, pták/ /ptáèek ptak/ptaszek, rak rak, ryba/rybièka ryba/rybka, skøivan skowronek, slavík/slavíèek s³owik, slon s³oñ, sokol sokó³, sova sowa, straka sroczka, svinì/sviòka œwinia, sýkora/sýkorka sikora/sikorka, štìnì szczeniê, štika szczupak, tele/telátko cielê/cielak/ciel¹tko, vèela/vèelièka/vèelka pszczo³a/pszczó³ka, vepø wieprz, vlaštovka/vlaštovièka jaskó³ka, vlk/vlèek wilk, vrabec wróbel, vrána wrona, vùl/volek wó³, zajíc/zajíèek zaj¹c, zvìø zwierzyna, zvíøe zwierz/zwierzê, ába aba. Vidíme, e v této skupinì pøeva ují rodové názvy, deminutiva, názvy mláïat, stylistické varianty, oblastní varianty a synonyma nìkterých z nich a vyskytují se i varianty zastaralé. Druhá skupina to pøísloví, ve kterých se zooapelativa vyskytují jen v èeském nebo v polském materiálu. Pouze v èeském seznamu se vyskytují tyto názvy zvíøat: brouk, cvrèek, èuba, datel, drozd, had, hlemý ï, hmyz, holubice, hovado, hýl, jehnì, jelen, jeøáb/jeøábek, ještìrka, je ek, kanárek, kánì, kavka, komoò, kos, krtek, kuna, kùzle, kvoèna, larva, lelek, los, lùse, mezek, mol, motýl/motýlek, myšák, ohaø, okáè, opice/opièka, orlice, pávice, pijavice, piskoø, ptáèe, rys, skot, slanec, sobol, srna, sršeò, stehlík, strnádek, sýèek, sysel, šelma, tygr, úhoø, velbloud, veš, výr, vy el, zvìøina/zvìøinka, ivoèich, a také zooapelativní adjektiva: beránèí/beraní, kachní, koèièí, koòský, kozí, kraví, kuní, lišèí, lví/lvová, medvìdí, myší, orlí, ovèí, psí, ptaèí, soví, telecí, tetøeví, vlèí, zajeèí. Pouze v polském seznamu jsou zastoupena tato zooapelativa: bydlê/byd³o/byde³ko, cap, cietrzew, czy yk, gach, g¹siê, giez, indyk, królik, Musíme zde zdùraznit, e polský seznam pøísloví obsahuje celkem 604 pøísloví, èeský 1342 pøísloví. Vìtšina z nich se však ji dnes nepou ívá. Na základì excerpce tohoto materiálu jsme sestavili soubor 165 èeských a 121 polských zooapelativ, která se vyskytují jako bázová slova v seznamech pøísloví. 288

5 kuku³ka, kundel, moszek, osa, papuga, sobaka, suka/suczka, szczur, szkapa, tchórz, mija. Vyskytují se také 3 zooapelativní adjektiva: barani, or³owy, wilczy. 4.1 Soubor zooapelativ a jejich adjektivních derivátù vystupujících v èeštinì jako bázová slova pøísloví. Tento soubor tvoøí z nejvìtší èásti rodová zooapelativa typu beran, brouk, koèka, koza, kráva, kùò, liška, medvìd, osel, ovce, pes, pták, ryba, slon, vlk (celkem 30,1 %), dále pak deminutiva od nìkterých z nich (celkem 36: beránek, èervík, holoubek, husièka/huska, jeøábek, kanárek, klisinka, kobylka, kocourek, kohoutek, kravièka, kuøátko, lvík, motýlek, muška, myška, opièka, oslík, oveèka, psíèek/psík, prasátko, ptáèek, rybièka, skøivánek, slavíèek, slípka, strnádek, sviòka, sýkorka, telátko, vèelièka/vèelka, vlaštovièka, zajíèek), názvy mláïat od nìkterých z nich (høíbì, jehnì, kotì, kuøe, kùzle, lùse, ptáèe, štìnì, tele), stylistické nebo oblastní varianty nìkterých rodových zooapelativ (èuba, kura, slanec, volek), zastaralé formy nìkterých rodových zooapelativ (komoò, vy el), synonyma nìkterých rodových zooapelativ (klisna kobyla, prase vepø) a koneènì i nìkolik obecných nadøazených pojmenování (hmyz, hovado, skot, šelma, zvìøina, zvìø, zvíøe, ivoèich). Velmi poèetnou skupinou jsou rovnì druhová zooapelativa, jejich poèet se u jednotlivých druhù zvíøat liší. Nejvìtší poèet se jich vyskytuje u rodového pták (celkem 34: ba ant, èáp, datel, drozd, dudek, havran, holub, husa, hýl, jeøáb, jestøáb, kanárek, kánì, kavka, kohout, kos, krkavec, labu, lelek, orel, páv, skøivan, slavík, slepice, sokol, sova, straka, strnádek, sýèek, sýkora, vlaštovka, vrabec, vrána, výr) a ryba (celkem 6: kapr, karas, piskoø, slanec, štika, úhoø). Celkem èítá soubor 165 zooapelativ a 21 jejich adjektivních derivátù. Pøi tøídìní jsme jako pøedlohu použili frazeologický slovník Evy Mrhaèové Názvy zvíøat v èeské frazeologii a idiomatice (Mrhaèová 1999). 4.2 Soubor zooapelativ a jejich adjektivních derivátù vystupujících v polštinì jako bázová slova pøísloví. Tento soubor tvoøí z nejvìtší èásti rodová zooapelativa typu baran, b¹k, koñ, kot, koza, krowa, osio³, owca, pies, ptak, ryba, wilk, wrona (celkem33,1 %), dále pak deminutiva od nìkterých z nich (celkem 23: byde³ko, byczek, cielak, ciel¹tko, cieliczka, g¹ska, go³¹bek, kaczka, klaczka, kózka, koby³ka, kurka, myszka, owieczka, paj¹czek, piesek, prosi¹tko, pszczó³ka, ptaszek, rybka, sikorka, sroczka, suczka), názvy mláïat od nìkterých z nich (cielê, g¹siê, kurczê, szczeniê, Ÿrebiê), stylistické nebo oblastní varianty nìkterých rodových zooapelativ (cap, gach, moszek, sobaka, szkapa), synonyma nìkterých rodových (klacz koby³a, prosiê wieprz) a koneènì i nìkolik obecných nadøazených pojmenování (bydlê, byd³o, zwierz, zwierzê, zwierzyna). Velmi poèetnou skupinou jsou rovnì druhová zooapelativa, jejich poèet se u jednotlivých druhù zvíøat liší. Nejvìtší poèet se jich vyskytuje u rodového p t a k (celkem 26: ba ant, bocian, cietrzew, czy yk, dudek, gawron, gêœ, go³¹b, indyk, jasko³ka, jastrz¹b, kogut, kuku³ka, kura, ³abêdŸ, orze³, papuga, paw, sikora, skowronek, s³owik, sokó³, sowa, sroczka, wrona, wróbel). Celkem èítá soubor 118 zooapelativ a 3 jejich adjektivní deriváty. 5. Komparativní analýza V pøípadì, e se u jednotlivých zooapelativ vyskytuje nìkolik variant tého pøísloví, chápeme je jako jednu jednotku. Jestli e ke zmìnì dochází v bázovém slovì (zooapelativu), chápeme pøísloví samostatnì. Pokud se vyskytují rùzné varianty tého rodového zooapelativa (napø. kùò komoò), øadíme je samostatnì. V èeském korpusu jsou nejfrekventovanìjšími zooapelativy kùò a pes, která se jako bázová slova vyskytují ve 296 pøíslovích (kùò 162, pes 134), co dokazuje tabulka 1. Dále následují zooapelativa s poètem pøísloví od 3 do 84. Objevují se mezi nimi pøedevším rodové názvy (34 z celkového poètu 56), deminutiva nìkterých rodových (9 z celkového poètu 36), názvy mláïat nìkterých rodových (7 z cel

6 kového poètu 9), druhová pojmenování nìkterých rodových (u ptákù 14 ze 34) a obecná nadøazená pojmenování (5 z celkového poètu 10).Ve skupinì zooapelativ, z nich ka dé je bázovým slovem pouze pro 1 2 pøísloví jde pøedevším o deminutiva (27 z celkového poètu 36), rodové názvy (27 z celkového poètu 56), druhové názvy nìkterých rodových (u ptákù 21 ze 34, u ryb 5 ze 6), obecná nadøazená pojmenování (5 z celkového poètu 10), stylistické a oblastní varianty nìkterých rodových pojmenování (4 ze 4) a zastaralé varianty nìkterých rodových pojmenování (2 ze 2). Tabulka 1. Poèet pøísloví u jednotlivých zooapelativ vyskytujících se v seznamu Poøa dí èeských pøísloví Zooapelativum Poèet Celkem 1. kùò pes vlk vrabec kocour, prase, sova, ûába had, kozel, kuøe, rak beran, kobyla, ptáèek, tele moucha, orel lev slavík, vèela, zvíøe holub, straka, šelma blecha, komár, krkavec, páv, psík, slípka datel, jehnì, ptáèe, štìnì, vepø, zvìø èuba, høíbì, chrt, jelen, jeûek, kanec, kavka, kobylka, kùzle, krtek, kuøátko, oveèka, skøivánek, sýkora, telátko, vèelka, vlaštovièka baûant, býk, cvrèek, èáp, èerv, hovado, jalovice, jeøábek, jestøáb, ještìrka, kaèena, klisna, kocourek, kos, kravièka, kuna, kvoèna, labu, lelek, mravenec, oslík, ovád, slavíèek, sobol, srna, sý- - èek, sysel, štika, velbloud, vlèek, volek, výr, zvìøina pták kráva vùl ryba koèka svinì ovce beránek, brouk, èervík, drozd, dudek, havran, hlemýûï, hmyz, holoubek, holubice, houser, husièka, huska, hýl, jeøáb, kaèer, kanárek, kánì, kapr, karas, klisinka, kotì, kohoutek, komoò, kura, lvík, los, lùse, mezek, mol, motýl, motýlek, muška, myška, myšák, ohaø, okáè, opice, opièka, orlice, pávice, pavouk, psíèek, pijavice, pískoø, prasátko, rybièka, rys, skot, skøivan, slanec, slon, sršeò, stehlík, strnádek, sviòka, sýkorka, tygr, úhoø, vèelièka, veš, vlaštovièka, vyûel, zajíèek, zvìøinka, ûivoèich koza medvìd, vrána osel slepice zajíc liška, myš, sokol husa Adjektivní deriváty od názvù zvíøat se v našem èeském korpusu pøísloví vyskytují zøídka. Celkem je jich 21 adjektivních derivátù od názvù zvíøat, které jsou bázovými slovy pro 50 pøísloví. Výraznì nejvyšší poèet pøísloví se vyskytuje u adjektivního derivátu psí (srov. tabulka 2.) 18. kohout

7 Tabulka 2. Poèet pøísloví u adjektivních derivátù vyskytujících se v seznamu èeských pøísloví Poøadí Adjektivum Poèet Celkem 1. psí vlèí ovèí, ptaèí koèièí, koòský, lišèí beraní, kozí, kraví, lví, lvová, myší 2 12 Tabulka 3. Poèet pøísloví u jednotlivých zooapelativ vyskytujících se v seznamu polských pøísloví Poøadí Zooapelativum Poèet Celkem 1. koñ pies wó³ wilk krowa beránèí, kachní, kuní, medvìdí, orlí, soví, telecí, zajeèí kot cielê, œwinia V polském korpusu (celkem 118 zooapelativ s bázovými slovy v 597 pøíslovích) jsou nejfrekventovanìjšími zooapelativy koñ a pies (stejnì jako tomu bylo v èeském seznamu pøísloví), která se jako bázová slova vyskytují ve 100 pøíslovích (koñ 59, pies 41). Dále následují zooapelativa s poètem pøísloví od 3 do 34. Objevují se mezi nimi pøedevším rodové názvy (28 z celkového poètu 41), deminutiva nìkterých rodových (3 z celkového poètu 23), názvy mláïat nìkterých rodových (3 z celkového poètu 5), druhová pojmenování nìkterých rodových (u ptákù 14 z 26) a obecná nadøazená pojmenování (5 z 5). Ve skupinì zooapelativ, z nich ka dé je bázovým slovem pouze pro 1 2 pøísloví jde pøedevším o deminutiva (20 z celkového poètu 23), rodové názvy (13 z celkového poètu 41), druhové názvy nìkterých rodových (u ptákù 12 z 26, u ryb 3 ze 3) a stylistické a oblastní varianty nìkterých rodových pojmenování (5 z 5). Toto ukazují tabulky 3. a owca ryba byd³o mysz koza, mucha, aba niedÿwiedÿ, zaj¹c gêœ, kura, pszczo³a wrona baran, komar, osio³, prosiê, rak, zwierz bydlê, byk, koby³a, kruk, kurczê, ptak bocian, kogut, lew, ³abêdŸ, orze³, osa, robak, sowa, wróbel byczek, g¹ska, go³¹b, kur, mrówka, piesek, s³owik, tchórz ba ant, b¹k, cielak, ciel¹tko, dudek, g¹sior, go³¹bek, indyk, jaskó³ka, kaczor, kokosz, kozio³, lis, papuga, paw, pch³a, prosi¹tko, pszczó³ka, skowronek, szkapa, wieprz, zwierzê, zwierzyna, Ÿrebiê byde³ko, cap, chart, cielica, cieliczka, cietrzew, czy yk, dzik, gach, gawron, g¹siê, giez, jastrz¹b, kaczka, karaœ, karp, klacz, klaczka, koby³ka, kózka, królik, kuku³ka, kundel, kurka, liszka, moszek, myszka, owieczka, paj¹k, paj¹czek, ptaszek, rybka, sikora, sikorka, s³oñ, sobaka, sokó³, sroczka, suka, suczka, szczeniê, szczupak, szczur, mija

8 Tabulka 4. Poèet pøísloví u adjektivních derivátù vyskytujících se v seznamu polských pøísloví Poøadí Adjektivum Poèet Celkem Závìr 1. wilczy barani or³owy 1 1 K o m e n s k ý J. A., 1954, Moudrost starých Èechù za zrcadlo vystavená potomkùm, Praha. M r h a è o v á E., 1999, Názvy zvíøat v èeské frazeologii a idiomatice, Ostrava. M u k a ø o v s k ý J., 1971, Cestami poetiky a estetiky, Praha. N y c z a j S., bez r. vyd., Ma³a ksiêga przys³ów polskich, Radom. O u ø e d n í k P., 1994, Ani jest co nového pod sluncem, Praha. S a u n d e r s N. J., 1996, Mytická síla zvíøat, Praha. S k o r u p k a S., 1967, S³ownik frazeologiczny jêzyka polskiego, t. I II, Warszawa. Œ w i r k o S., 1990, Rok p³aci, rok traci, Poznañ. Celkem jsme shromá dili 604 polských pøísloví a 1342 èeských pøísloví. Èeská pøísloví obsahují 186 zooapelativ a jejich deminutivních a adjektivních derivátù. Polská pøísloví obsahují 121 zooapelativ a jejich deminutivních a adjektivních derivátù. Nejpoèetnìjší skupinou jsou pøísloví se slovem kùò koñ a pes pies. Podle našeho názoru pøísloví v dnešní dobì ubývá. Pøi excerpci díla Mudrosloví národu slovanského ve pøíslovích F. L. Èelakovského jsme došli k závìru, e vzhledem k tomu, e tato sbírka vyšla poprvé ji v roce 1851, jsou pøísloví v ní obsa ená vìtšinou ji zcela mrtvá. Nìkterá zooapelativa se vyskytují v obou jazycích, jiná jsou omezena na jeden ze zkoumaných jazykù. Celkem lze øíci, e zooapelativa jsou velmi èastým jádrem frazeologických jednotek a zvláštì pøísloví. Je to dáno bezpochyby tím, e zvíøata v dy byla a jsou vdìèným objektem pozorování lidí a srovnávání jejich chování a vlastností s chováním a vlastnostmi lidskými. Literatura Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona, 1993, Praha. Biblia. Pismo Œwiête Starego i Nowego testamentu, 1980, Poznañ Warszawa. B i t t n e r o v á D., S c h i n d l e r F., 2002, Èeská pøísloví. Soudobý stav konce 20. století, Praha. È e l a k o v s k ý F. L., 2000, Mudrosloví národu slovanského ve pøíslovích, Praha. F u è í k B., P o k o r n ý J., 1992, Zakopaný pes aneb o tom, jak, proè a kde vznikla nìkterá slova, jména, rèení, úsloví, poøekadla a pøísloví, Praha