Sociálně-právní ochrana dětí na úrovni obce s rozšířenou působností Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství Marcela Jedličková Sociálně-právní ochrana dětí na úrovni obce s rozšířenou působností Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Dana Knotová, Ph.D. 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Marcela Jedličková

3 Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala doc. PhDr. Daně Knotové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, obzvláště za cenné rady, ochotu a vstřícnost, se kterou se mnou vţdy jednala. Dále mé poděkování patří sociálním pracovnicím orgánu sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích za jejich přívětivost a čas.

4 Obsah Seznam použitých zkratek... 6 Úvod... 7 TEORETICKÁ ČÁST Sociálně-právní ochrana dětí Vymezení sociálně-právní ochrany dětí Systém sociálně-právní ochrany dětí Subjekty zajišťující sociálně-právní ochranu dětí Obecní úřad obce s rozšířenou působností Transformace systému péče o ohrožené děti Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí Rodina a dítě Rodina Ohroţená rodina Funkce rodiny Funkční rodina Dysfunkční rodina Dítě Ohroţené dítě Typy klientů sociálně-právní ochrany dětí Rodiny špatně zacházející s dětmi Zanedbávání Týrání Zneuţívání Rozvrácené rodiny Rodiny s problémovým dítětem Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností Poradenství Sociální šetření Opatření na ochranu dětí Ústavní a ochranná výchova EMPIRICKÁ ČÁST Metodologický postup Výzkumný problém, výzkumný cíl Výzkumné otázky Výzkumná metoda... 39

5 5.4 Metoda sběru dat Prostředí výzkumu a výzkumný soubor Výzkumný nástroj Sběr dat a jejich zpracování Interpretace výsledků Místně příslušní klienti Příčina evidence Období evidence Oznamovatel Pohlaví a věk Rodina Zaměstnanost rodičů Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k ochraně dětí Místně nepříslušní klienti Příčina evidence Období evidence Oznamovatel Pohlaví a věk Rodina Zaměstnanost rodičů Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k ochraně dětí Shrnutí a diskuze Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam použitých grafů Seznam použitých tabulek Seznam příloh... 77

6 Seznam použitých zkratek ČR MPSV NAP Novela OSPOD OSŘ OZ SPOD TZ Úmluva ZOP ZOR, zákon o rodině ZSPOD Česká republika Ministerstvo práce a sociálních věcí Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohroţené děti na období 2009 aţ 2011 zákon č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a další související zákony orgán sociálně-právní ochrany dětí zákon č. 99/1963, Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů sociálně-právní ochrana dětí zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 6

7 Úvod Dětství je prvním ţivotním obdobím člověka, kdy se vyvíjí nejen fyzicky, ale také psychicky. Jako nedospělý jedinec je dítě mnohem zranitelnější. Prostředí, ve kterém vyrůstá, kvalita podnětů a uspokojování potřeb, veškeré události a jevy ovlivňují vývoj dítěte a následně celý jeho budoucí ţivot. Proto je třeba o děti pečovat a chránit je. Pro stát vyplývá povinnost ochrany dítěte z nejvyšších právních předpisů. Ochranu dítěte zabezpečuje prostřednictvím rozsáhlého systému péče o ohroţené děti, jehoţ součástí je mj. i sociálně-právní ochrana dětí. V rámci aktuálně probíhající transformace tohoto systému dochází k mnohým změnám právě v oblasti sociálně-právní ochrany dětí za účelem zvýšení kvality a efektivity péče. Během svého ţivota se můţe kaţdý z nás setkat s ohroţeným dítětem nejen v rámci své profese, ale také v kaţdodenním ţivotě ve svém širokém okolí nebo dokonce vlastní rodině. Pomoc ohroţeným dětem komplikuje obtíţnost odhalování takových dětí. Zde můţe významně pomáhat angaţovanost všech třetích osob. Existence sociálně-právní ochrany dětí by tak měla být v povědomí nejen kaţdého sociálního pedagoga, ale kaţdého člověka. V této práci se budu zabývat orgánem sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností, neboť je mu přisuzováno nejvíce povinností a pravomocí ve vztahu k ohroţeným dětem. Přesto, ţe lze nalézt statistická data o výkonu činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí, data o klientech a jejich charakteristikách nejsou k dispozici. Proto se v práci zaměřuju především na klienty a činnost těchto orgánů. Základní výzkumná otázka zní: Jaké děti jsou klienty orgánů sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností a jakou činnost tyto orgány vykonávají za účelem ochrany klientů? Cílem práce je pak zjistit, jaké děti se stávají klienty orgánů sociálně právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností, charakterizovat tyto klienty a popsat činnost, která směřuje k jejich ochraně. K naplnění cíle práce jsem se rozhodla vyuţít kvantitativní obsahovou analýzu spisové dokumentace klientů. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Cílem teoretické části je vymezení základních pojmů a konceptů vztahujících se k empirické části. Teoretickou část tvoří čtyři kapitoly vztahující se ke třem dílčím oblastem sociálně-právní ochrana dětí, rodina a dítě jako potenciální klient sociálně-právní ochrany dětí a její činnost. V první kapitole pojednávám o sociálně-právní ochraně dětí, transformaci systému péče o ohroţené děti a jejímu vztahu k sociálně-právní ochraně dětí. Ve druhé kapitole definuju rodinu a dítě jako potenciální klienty sociálně-právní ochrany dětí, k nimţ se vztahují 7

8 také definice ohroţené rodiny, ohroţeného dítěte, funkční a dysfunkční rodiny. Na druhou kapitolu navazuje kapitola třetí, kde popisuju některé konkrétní typy klientů sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se o rodiny špatně zacházející s dětmi, rodiny rozvrácené a rodiny s problémovým dítětem. V poslední kapitole teoretické části se věnuju činnostem, které orgán sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností vyuţívá k ochraně klientů. Následuje krátké shrnutí teoretické části. Empirická část práce je rozdělena do dvou základních kapitol. V první kapitole nejprve definuju výzkumný problém, výzkumný cíl, a výzkumné otázky. Dále popisuju výzkumnou metodu, metodu sběru dat, prostředí výzkumu, postup při výběru výzkumného vzorku a jeho charakteristiku, tvorbu výzkumného nástroje a nakonec sběr dat a jejich zpracování. Výsledky výzkumného šetření předkládám v poslední kapitole, kterou uzavírám shrnutím a diskuzí nad výsledky. V Závěru práce shrnuju výsledky výzkumu a odpovídám tak na výzkumnou otázku představenou v Úvodu. Nakonec přikládám Seznam pouţitých zdrojů, Seznam pouţitých grafů, Seznam pouţitých tabulek a Přílohy, které obsahují vyplněný záznamový arch a výsledky analýzy spisů místně příslušných a místně nepříslušných klientů. 8

9 TEORETICKÁ ČÁST V první části této práce se budu věnovat teoretickému pojetí sociálně-právní ochrany dětí, jejím klientům a činnosti, kterou vyuţívá při práci s klienty. Tučné písmo v textu uţívám pro označení významných termínů za účelem zvýšení přehlednosti textu. 1 Sociálně-právní ochrana dětí V první kapitole se budu zabývat stěţejním pojmem této práce, a sice sociálněprávní ochranou dětí (dále také SPOD ). Jak jiţ samotný název vypovídá, jedná se o ochranu dítěte v oblasti sociální a právní. Protoţe se jedná o pojem značně široký, pokusím se blíţe specifikovat, co je míněno sociálně-právní ochranou dětí za vyuţití příslušné legislativy, dále se budu věnovat subjektům zajišťujícím SPOD a změnám, které v současné době provází nejen sociálně-právní ochranu dětí, ale celý systém péče o ohroţené děti. 1.1 Vymezení sociálně-právní ochrany dětí Přestoţe náleţí výchova a zodpovědnost za dítě a jeho vývoj primárně rodičům, je povinností státu chránit dítě. Zvláštní ochranu dítěte a také ochranu rodiny v nejširším slova smyslu zaručuje Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (dále jen ČR ). Z mezinárodních dokumentů se ochranou dítěte zabývá Úmluva o právech dítěte. Uţší koncepcí ochrany dětí je právě sociálněprávní ochrana jako odvětví veřejného práva, jejíţ výkon je upraven především v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSPOD ) a v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOR nebo zákon o rodině ). Kromě jiţ zmíněných zákonů je ochrana dítěte 1 a jeho práv upravena v mnohých dalších zvláštních předpisech 2, které nejsou podle ZSPOD dotčeny citovaným zákonem upravujícím tuto oblast. Pro vymezení obsahu SPOD vyuţiju ZSPOD, jenţ primárně upravuje danou oblast a v 1 odst. 1 říká, ţe sociálně-právní ochranou dětí se rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, 1 Jakoţto širší pojem neţ sociálně-právní ochrana 2 Občanský zákoník, občanský soudní řád, trestní zákoník, ad. 9

10 včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny, zabezpečení náhradního rodinného prostředí. Tato definice v sobě zahrnuje širokou oblast práv a oprávněných zájmů dítěte, k jejichţ zajištění vyuţívá SPOD velké mnoţství nástrojů a opatření. V ţádném případě se nejedná pouze o činnost represivního charakteru, ale klíčovou roli by měla sehrávat právě podpora a prevence. Souhrn všech činností by měl vţdy směřovat k ochraně zájmů a blaha dítěte včetně ochrany a podpory rodiny v jejím širokém kontextu (Novotná & Burdová, 2007; ZSPOD). Sociálně-právní ochrana dětí se zaměřuje především na takové děti, u kterých dochází v důsledku přetrvávající nepříznivé situace k ohroţení, porušení nebo nenaplňování jejich základních práv a potřeb. Mimo to se podle ZSPOD vztahuje na děti, které se ocitly bez výchovy a péče v důsledku úmrtí nebo nezájmu rodičů. Ty mohou být svěřeny do výchovy jiným osobám, čímţ ale zájem SPOD o dítě nekončí a dále hájí jeho práva. Činnost SPOD směřuje také k dětem, na nichţ byl spáchán trestný čin a naopak i k dětem odchylujícím se svým chováním od právních i společenských norem. Vţdy jsou hájena práva dítěte a jeho budoucí vývoj, ať uţ se dítě ocitne v jakékoliv negativně působící situaci. 1.2 Systém sociálně-právní ochrany dětí Sociálně-právní ochranu dětí vykonávají orgány zřizované výhradně za tímto účelem. Podle ZSPOD se jedná o krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní a újezdní úřady 3, Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také MPSV ), Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a Úřad práce ČR. Dále je SPOD v kompetenci obcí a krajů v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a dalších pověřených fyzických a právnických osob. Pravomoci jednotlivých orgánů se liší v závislosti na zřizovateli, přičemţ kaţdý orgán má své specifické pravomoci. Konkrétními pravomocemi jednotlivých orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále také OSPOD ) se budu zabývat pouze okrajově. Vzhledem k zaměření této práce se budu podrobněji věnovat specifickým pravomocem OSPOD obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 3 Správní úřad spravující vojenské újezdy 10

11 1.2.1 Subjekty zajišťující sociálně-právní ochranu dětí Nejvyšší pozici v systému SPOD zaujímá Ministerstvo práce a sociálních věcí, které se zaměřuje na zpracování dlouhodobého plánu rodinné politiky a aktivit na podporu rodiny. Podle zákona č. 129/200 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů vydává právní předpisy a směrnice, kterými řídí výkon sociálně-právní ochrany dětí orgánů územní samosprávy. Působí také jako kontrolní orgán vůči krajským úřadům a podává podněty ke zprostředkování osvojení a pěstounské péče. MPSV je podřízen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí s celostátní působností, jemuţ přísluší ochrana dětí ve vztahu k cizině (ZSPOD). MPSV je dále podřízen krajský úřad. Podle MPSV (2013a) je krajský úřad kompetentní k tvorbě metodiky a působí jako kontrolní a odvolací orgán ve vztahu k obecním úřadům obce s rozšířenou působností. Především je třeba zmínit, ţe zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc ( 11 odst. 2 písm. a ZSPOD). Krajský úřad se tak podílí na důleţité a časově náročné činnosti v oblasti osvojení a pěstounské péče včetně vyhledávání a přípravy ţadatelů. Pro tyto účely vede evidenci dětí vhodných k osvojení nebo umístění do pěstounské péče. Pověřuje oprávněné osoby výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Na úrovni krajů je třeba ještě zmínit krajské pobočky Úřadu práce, které v systému SPOD spravují dávky pěstounské péče a provádí inspekci u pověřených osob vykonávajících SPOD, jejímţ předmětem je kvalita poskytování SPOD (ZSPOD). Krajským úřadům jsou podřízeny obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti, kterým se budu podrobněji věnovat v samostatné kapitole. Na pomyslné spodní příčce v celém systému se nachází obecní úřady a nově i újezdní úřady, jejichţ činnost není v ţádném případě zanedbatelná. Úkoly a pravomoci těchto úřadů v SPOD spočívají především v prevenci a poradenství, dále vyhledávají děti vyţadující zvláštní ochranu podle ZSPOD a ukládají nezbytná opatření, přičemţ tyto skutečnosti oznamují OSPOD obce s rozšířenou působností. Obec i kraj v samostatné působnosti podporují smysluplnou volnočasovou činnost dětí (ZSPOD) Obecní úřad obce s rozšířenou působností Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je podle MPSV (2013a) přisuzováno nejvíce povinností směřujících k ochraně dětí. Svým postavením slibuje efektivní a včasnou intervenci v oblasti ochrany dětí. Efektivnost spočívá ve znalosti 11

12 dané oblasti, podmínek a prostředí. Tím se stává skutečná činnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností nejvýznamnější. Do agendy obce s rozšířenou působností patří ze ZSPOD sledování negativně působících vlivů na děti. Na tuto činnost přímo navazuje přijímání veškerých opatření k omezení všech negativních vlivů na děti a ve stanovených intervalech vyhodnocování a posuzování situace dítěte a jeho rodiny. Na základě takového vyhodnocení situace je OSPOD obce s rozšířenou působností povinen vypracovat individuální plán ochrany dítěte, který zahrnuje způsoby řešení situace a práce s rodinou v časovém harmonogramu. Další úkol spočívá v přípravě a organizaci případových konferencí v konkrétně stanovených situacích za účasti a spolupráce rodičů (odpovědnou osobou) a dalších osob, kterými mohou být zástupci škol, poskytovatelů zdravotních sluţeb, orgánů sociálních sluţeb, policie, státních zástupců, ad. Mimo jiné se významně angaţuje v poradenské činnosti, ukládá výchovná opatření, podává soudu návrhy na opatření na ochranu dětí, vykonává funkci poručníka a opatrovníka, sleduje děti v ústavní výchově ad. (Motejl et al., 2007; ZSPOD). Starosta obce s rozšířenou působností můţe zřídit komisi pro sociálně-právní ochranu dětí jako zvláštní orgán, jejíţ specifické pravomoci včetně podmínek zřizování upravuje ZSPOD. 1.3 Transformace systému péče o ohrožené děti V souvislosti se sociálně-právní ochranou dětí je třeba zmínit transformaci systému péče o ohroţené děti, která se bezprostředně týká SPOD a její současné úpravy. Transformaci dlouhodobě předcházela řada pokusů o odstranění nedostatků a zkvalitnění práce s ohroţenými dětmi ve smyslu novelizací příslušných zákonů, avšak k počátkům rozsáhlé transformace došlo aţ roku Na základě výsledků a návrhů Analýzy současného stavu institucionálního zajištění péče o ohrožené děti byl vytvořen Návrh opatření k transformaci a sloučení systému péče o ohrožené děti s cílem odstranit nedostatky v systému (MPSV, 2008). Na nedostatky v systému upozorňuje mj. i Otakar Motejl et al. (2007). Protoţe se opakovaně zabývá velkým mnoţstvím stíţností na činnost i nečinnost OSPOD, proniká hluboko do problematiky. Prezentovanými poznatky a závěry ze své činnosti se snaţí upozornit na nedostatky v této oblasti. Transformace systému vychází z preambule Úmluvy OSN o právech dítěte a 12

13 zabezpečuje a řídí ji MPSV. V sociálně-právní ochraně dětí transformace zdůrazňuje nutnost změny v postupech práce SPOD s důrazem na prevenci a v personálním zabezpečení včetně mezioborové spolupráce (MPSV, 2008). Barvíková, Svobodová a Šťastná (2010), které se zabývají vytíţeností pracovníků SPOD na úrovni obce s rozšířenou působností, došly na základě analýzy ke zjištění, ţe SPOD se potýká s nedostatečným personálním zajištěním 4, coţ negativně působí na pracovníky a kvalitu odváděné práce. Za hlavní nedostatky v systému péče o ohroţené děti je pak povaţována horizontální i vertikální roztříštěnost, zaměřenost na represi namísto prevence a podpory, absence přihlíţení k názoru dítěte, absence sluţeb, neúčelné vyuţívání finančních prostředků příp. jejich nedostatek. Absence společných metodik a standardů kvality práce včetně absence jednotných poţadavků na kvalitativní hodnoty pracovníků mohou vést k neefektivnosti celého systému. (Motejl et al., 2007; MPSV, 2008). Transformace se dále řídí Národním akčním plánem k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období (dále jen NAP ). NAP je výsledkem mezirezortní spolupráce a definuje klíčové aktivity nutné pro zvýšení kvality práce s ohroţenými dětmi a rodinami (MPSV, 2009b, s. 1). Tento dokument je pouze dílčím v systému celé transformace, neboť dosaţení uloţených cílů je otázkou několika desítek let za vynaloţení značného úsilí. Zjednodušeně lze pak říci, ţe celá transformace směřuje ke sníţení počtu dětí v ústavní péči, sjednocení péče a zvýšení její kvality. Další část sociální reformy byla zahájena schválením Národní strategie ochrany práv dětí na období , kde se vláda zavazuje, ţe do roku 2018 vytvoří systém zajišťující důslednou ochranu práv dětí a odstraní nedostatky v systému. Na tuto strategii navazuje Akční plán k naplnění národní strategie ochrany práv dětí. Ten definuje mj. aktivity a s nimi spojené finance, změny legislativy ad., na jejichţ základě má být vytvořen funkční systém (MPSV, 2012a). Co se týče roku 2012, v červenci začala realizace projektu MPSV pod názvem Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené rodiny a děti. Na základě realizace aktivit zaměřených na metody sociální práce na území jednotlivých krajů měla pomoci vytvořit nové postupy v systému péče o ohroţené děti (MPSV, 2013c). Dosud jsem se zabývala koncepcí transformace v teoretické a obecné rovině. Jak 4 Bylo by třeba navýšit stav pracovníků aţ o třetinu 13

14 jsem jiţ zmínila, jednou z dílčích změn, které mají postupně vést k naplnění cílů transformace a vytvoření funkčního a kvalitního systému péče o ohroţené děti srovnatelného s vyspělými evropskými zeměmi, je i změna ZSPOD, která proběhla teprve v nedávné době a jiţ v současné době ovlivňuje sociálně-právní ochranu dětí v rovině praktické. Proto se budu v další kapitole zabývat jednotlivými oblastmi, ve kterých dochází k významným změnám na základě novelizace ZSPOD Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí Na základě provedených analýz v rámci plnění NAP byly navrţeny legislativní změny týkající se ZSPOD. Poslanecká sněmovna obdrţela návrh o změně zákona v prosinci roku Legislativní proces trval téměř celý rok, dvakrát prošel připomínkovým řízením a byl provázen řadou úprav zaloţených na kompromisech. Výsledkem tohoto procesu je novela ZSPOD, jeţ byla schválena jako zákon č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen novela ) s účinností od (Macela, 2012; MPSV, 2013b). Celá novelizace se soustředí především na umoţnění dítěti vyrůstat ve vlastní rodině za vyuţití dostupných metod práce, pomoci a podpory rodiny. Nejvýznamnější změny se z mého pohledu týkají čtyř základních oblastí - kvality sociální práce, sociální kurately, pěstounské péče a pověřených osob. V první mnou zmiňované oblasti kvality sociální práce novela reaguje na potřebu reformy především legislativním vymezením některých metod sociální práce a stanovením závazných postupů pro případy, kdy navrhovaná opatření znamenají váţný zásah do ţivota dítěte a rodiny (Macela, 2013a, s. 1). Ke zmiňovaným legislativně zakotveným metodám sociální práce patří vyhodnocování situace dítěte a rodiny, vytváření individuálních plánů ochrany dítěte a případová konference. Dřívější metodická úprava postupů u těchto nástrojů se jevila jako nedostatečná, proto došlo k zákonnému zakotvení, které má vést k závaznému sjednocení postupů všech OSPOD (Macela, 2012; MPSV, 2013b). Případová konference byla jiţ dříve vyuţívanou metodou sociální práce, nyní je ale povinností OSPOD obce s rozšířenou působností před podáním návrhů soudu pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohroţených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči a jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími přizvanými osobami ( 10 odst. 3 písm. e) ZSPOD). Ke kvalitě sociální práce by měly přispět také standardy činnosti OSPOD, 14

15 které znamenají nejen úpravu závazných postupů, ale také úpravu přístupů, technického a materiálního vybavení úřadů, personálního a organizačního zajištění, ad. K zavedení standardů by mělo dojít během následujících dvou let (Macela, 2013a). Nově také dochází k zakotvení institutu sociální kurately, kterou vykonávají specialisté 5 zaměřující se na děti ohroţené sociálně-patologickými jevy 6. Pojem sociální kurátor pro děti a mládeţ byl dosud běţně uţíván, nenacházel ale zákonné ukotvení (Macela, 2013b). Sociální kuratela je součástí SPOD, proto se na její výkon vztahuje tatáţ legislativa včetně povinností z ní vyplývajících. Přesto, ţe je SPOD poskytována nezletilým, sociální kuratela podle 32 odst. 4 písm. f) ZSPOD pracuje i s dětmi po dosaţení zletilosti zejména dojde-li k prodlouţení ústavní nebo ochranné výchovy. Významné změny se odehrávají také v pěstounské péči, kdy je směřováno ke sníţení počtu dětí v ústavní výchově. Ruší se zprostředkování náhradní rodinné péče na úrovni MPSV a klíčová role připadá na kraje a příslušné orgány. Novelizace zakotvuje výkon pěstounské péče na základě dohod o výkonu mezi osobou pečující a příslušným orgánem (ZSPOD). Poslední velká oblast změn se týká osob pověřených k výkonu SPOD. Novela ZSPOD vychází z koncepce tvorby jednotného systému sluţeb v sociální oblasti, kdy klade důraz na sbliţování sociálních sluţeb a pověřených osob. Novela upravuje samotný proces pověřování, kdy zvyšuje poţadavky na odbornou způsobilost pověřených osob a délku jejich praxe. Na druhé straně rozšiřuje okruh činností, které mohou tyto osoby vykonávat ((Macela, 2013c, ZSPOD). 5 Kurátoři pro děti a mládeţ jako zaměstnanci obce s rozšířenou působností 6 Přestupky, trestná činnost, výchovné problémy, propuštění z ochranné nebo ústavní výchovy či výkonu trestního opatření, ad. 15

16 2 Rodina a dítě Z předchozí kapitoly je patrné, ţe se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje nejen na ochranu dítěte, ale také rodiny. Proto se nyní zaměřím na vymezení základních pojmů, s kterými pracuje SPOD. Dále se budu zabývat významem rodiny v podobě jejích funkcí, abych tak nastínila důvod pro její ochranu a v neposlední řadě se budu krátce věnovat i poruchám v plnění funkcí, které mohou být příčinou ohroţení dítěte a nutnosti intervence ze strany pracovníků SPOD. 2.1 Rodina Náhled na rodinu je sociokulturně podmíněn a mění se v čase. V současné době nabízí odborná literatura mnoho definic rodiny, a to z pohledu různých oborů. Navzájem se od sebe liší definice psychologické, sociologické či pedagogické, přesto je moţné najít mezi nimi určitou shodu, byť minimální. Z hlediska psychologického je rodinou společenská skupina spojená manţelstvím nebo pokrevními vztahy, odpovědností a vzájemnou pomocí (Hartl & Hartlová, 2010, str. 504). Sobotková (2007) povaţuje za nutnost chápat rodinu jako systém vzhledem ke sloţitosti vztahů mezi jednotlivými částmi celku, za které povaţuje členy rodiny. Sociologie nahlíţí na rodinu jako na společenskou skupinu a instituci (Velký sociologický slovník, 1996, str. 940) vyznačující se vlastními funkcemi a vnitřními příbuzenskými vztahy. Jak ale dále uvádí Velký sociologický slovník (1996), nemusí se vţdy jednat o vztahy příbuzenské, neboť rodina můţe vzniknout i na základě vztahů adoptivních. Ať uţ se jedná o skupinu spojenou pokrevními nebo adoptivními vztahy, významnou roli hrají právě funkce rodiny, kdy mezi nejdůleţitější patří především reprodukce rodu a výchova potomků, ale i socializace a přenos kulturních vzorů. Z pedagogického hlediska pak hraje významnou roli funkce výchovná (Průcha, Walterová & Mareš, 2009). Český právní řád zmiňuje rodinu v mnoha právních předpisech různé právní síly, ale obecně platnou definici rodiny neposkytuje 7. Zajímavé poznatky přináší Matoušek (2003a), kdy se pokouší vymezit rodinu z pohledu široké populace. Uvádí, ţe mnozí z nás mají tendenci vybavit si pod pojmem 7 Některé zvláštní zákony definují rodinu, ale pouze pro své účely. Příkladem můţe být zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 16

17 rodina úplnou nukleární rodinu 8. Šťastná (2009) ale dokládá, ţe úplná nukleární rodina není jediným typem souţití v ČR. Ve svém výzkumu vyuţila data ze Sčítání lidu, domů a bytů Z výzkumu vyplývá, ţe v roce 2001 tvořily úplné rodiny 54,6 % všech domácností. Neúplné rodiny tvořily 13,5%. Zbývající domácnosti tvoří jednotlivci a vícečlenné nerodinné domácnosti. Z hlediska obtíţnosti není moţné stanovit odpovídající obecnou definici rodiny. Protoţe nepovaţuju za nutné definovat rodinu vyčerpávajícím způsobem, budu pro účely této práce za rodinu povaţovat základní a nejvýznamnější jednotku společnosti, tedy rodiče a jejich děti, bez ohledu na její strukturu a způsob vzniku, za to s důrazem na funkce, které plní Ohrožená rodina Dle Národního akčního plánu se jedná o takovou rodinu, která není schopna plnit základní funkce 9 a situaci není schopna vyřešit za pomoci vlastních sil. Taková rodina si své problémy nemusí plně uvědomovat, případně nemusí být schopna vyhledat pomoc (MPSV, 2009b). Proto se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje mj. i na vyhledávání dětí ţijících v takových rodinách a podporu a pomoc směřuje k celé rodině jako jednotnému celku za účelem obnovení narušených funkcí. Dle MPSV (2009a) nelze jednoznačně vymezit problémy takových rodin, protoţe problémy rodin představují propojený systém (s. 3). Zjednodušeně pak definuje některé z příčin ohroţení rodiny, kterými můţe být sociokulturní znevýhodnění rodiny, zdravotní znevýhodnění některého z členů, nedostatek schopností a dovedností rodičů dětí, výchovné problémy, ad. (tamtéţ). Za účelem specifikace ohroţených rodin jako klientů SPOD naváţu v další kapitole vymezením funkcí rodiny, včetně rodiny funkční a nefunkční. 2.2 Funkce rodiny Rodina ve svém souhrnu zajišťuje mnoho činností zabezpečuje své členy hmotně, pečuje o zdraví, výţivu a kulturní návyky svých členů, vytváří specifické socializační a výchovné prostředí pro děti, předává jim kulturní dědictví, vštěpuje jim morální postoje, ovlivňuje je, usměrňuje, chrání a podporuje (Stašová, 2001, s. 70). 8 Otec, matka, děti 9 Viz 2.2 Funkce rodiny 17

18 V historickém kontextu se funkce rodiny neustále proměňují. Do 18. stol. rodina zajišťovala své členy ekonomicky, poskytovala jim vzdělání, péči v době nemoci či ve stáří. S vývojem a změnami ve společnosti některé funkce ztrácí na významu, jiné naopak sílí, jejich obsah se mění. Řadu funkcí, ať uţ zčásti nebo úplně, převzal v průběhu vývoje společnosti stát, případně i nestátní organizace (Matoušek & Pazlarová, 2010; MPSV, 2004). Národní zpráva o rodině (2004) charakterizuje funkce rodiny ve vztahu ke státu. V tomto pojetí hraje významnou roli funkce biologicko-reprodukční, socializační, sociálně-ekonomická, regenerační a podpůrná, přičemţ ve vztahu ke státu vystupuje především funkce biologicko-reprodukční. Naproti tomu Helus (2007) se zaměřuje na funkce rodiny výhradně ve vztahu k dítěti a jeho zdravému vývoji a socializaci, které vymezil v deseti bodech týkajících se převáţně uspokojování potřeb dítěte, socializace a formování osobnosti. Dle mého názoru je soubor těchto deseti funkcí rodiny sice podrobný ale nekompletní, proto budu nadále vycházet z Národní zprávy o rodině a vyuţiju tohoto rozdělení funkcí. Stašová (2001) nahlíţí na biologicko-reprodukční funkci, podobně jako Národní zpráva o rodině, také ve vztahu ke společnosti. Jejím úkolem v tomto ohledu je zajistit rozvoj společnosti. Tuto funkci ale spojuje také s významnou rolí ve vztahu k jedinci, kdy uspokojuje biologické a sexuální potřeby, a také potřebu pokračování rodu. Matoušek (2003a) mluví o socializační funkci rodiny, která spočívá v tom, ţe je vývoj dítěte, jak duševní, tak tělesný, od narození formován a ovlivňován. Jen rodina můţe poskytnout dítěti nenahraditelné bezpečné a stabilní prostředí. Naproti tomu Singly (1999) uvádí, ţe socializační funkce rodiny vůči dítěti klesá, za coţ zodpovídají instituce 10, kde dětí tráví poměrně velké mnoţství času v porovnání s časem stráveným s rodiči. Jedlička (2004, s. 44) ale uvádí, ţe demografické a sociologické studie operující s velkými historickými soubory dat odhalují, ţe nelze zdokumentovat pokles významu rodiny v socializaci dětí. Zde dochází ke konfrontaci názorů. Přestoţe nelze pokles socializační funkce rodiny zdokumentovat, nepochybně k jistým změnám v čase dochází. Sociálně-ekonomická funkce spočívá v tom, ţe rodiče disponují určitými finančními a materiálními prostředky, s kterými musí účelně nakládat. Vágnerová 10 Např. mateřská škola, základní škola, atd. 18

19 (2012) se především soustředí na psychický vývoj dítěte, který je ovlivňován působením rodiny na dítě. Co se týče míry a charakteru působení, přikládá větší význam vlastnostem rodiny 11 před materiálním zabezpečením. S touto myšlenkou se můţeme setkat také napříč celou transformací systému péče o ohroţené děti. Funkce regenerační a podpůrná spočívá v tom, ţe si členové rodiny navzájem poskytují podporu emocionální, finanční, ale i hmotnou. Stašová (2001) upozorňuje na významnost emocionální podpory rodiny, ale také zdůrazňuje nesnadnost jejího zajištění. Nejen pro děti, ale pro všechny členy rodiny má značný význam emocionální podpora a stabilita rodinného prostředí. Tuto podporu narušují veškeré konfliktní situace v rodině včetně sociálně-patologických jevů. Citová funkce rodiny je nenahraditelná, ale udrţování této funkce v optimální rovině je úkolem značně obtíţným. Odborníci 12 volí pro jednotlivé funkce rodiny částečně odlišná pojmosloví, v obsahu těchto funkcí se však v podstatě shodují. Lze tedy obecně říci, ţe rodina plní ve vztahu k dítěti důleţitou funkci socializační, ekonomickou a emocionální. Přestoţe existuje názor, ţe funkce socializační klesá na významu, nelze rodině odepřít nenahraditelný význam v plnění primární socializace, která se podílí na osobnostním a sociálním rozvoji dětí. Zatímco funkce ekonomická můţe být, a v dnešní době je, částečně přebírána státem, v socializační a emocionální funkci nebude rodina zastupitelná nikdy. Souhrnně pak lze říci, ţe rodina zabezpečuje především komplexní výchovu dítěte zaloţenou na existenci podmínek pro zdravý tělesný i duševní vývoj dítěte, čemuţ dává za pravdu i Matoušek (2003a, s. 9) Rodina odedávna a především existuje proto, aby lidé mohli náleţitě pečovat o své děti Funkční rodina Dobře fungující rodina je všeobecným ideálem nejen státních organizací, které vynakládají značné prostředky na podporu a ochranu rodin včetně mnohých intervencí, ale také rodin samotných. Pro tento ideál je uţíván pojem funkční rodina 13. Tedy taková rodina, která plní své funkce a disponuje podmínkami pro zdravý vývoj dítěte. Vrtbovská (2006) na toto téma dodává, ţe funkční biologická rodina je nenahraditelná pro výchovu dětí (s. 46), přičemţ význam její nenahraditelnosti přirovnává k těhotenství nebo kojení. 11 Stabilita, otevřenost, pruţnost, adaptabilita 12 Helus (2007), Stašová (2001), Matoušek (2003), Vágnerová (2012) 13 Zdravá, normální, harmonická, neklinická 19

20 Je velice náročné určit, jaké znaky jsou typické pro funkční rodiny, protoţe rodina je systémem natolik sloţitým a individuálním, ţe není moţné výsledky dostupných výzkumů zevšeobecňovat a aplikovat na všechny funkční rodiny, především z hlediska variability chování. S problémy se pak potýkají i výzkumy, kdy je třeba na rodinu nahlíţet jako na komplexní systém z různých hledisek. I proto neexistuje příliš mnoho spolehlivých výzkumů rodin, které by přinášely jednoznačné výsledky (Matoušek, 2003a; Matoušek & Pazlarová, 2010; Sobotková, 2007). Definovat znaky funkční rodiny je úkolem nelehkým, přesto se Matoušek (2003a) a Sobotková (2007) pokusili shrnout výsledky výzkumů funkčních rodin. Pro funkční rodinu je charakteristická vysoká míra kooperace členů rodiny, jasná komunikace, kdy je všem členům umoţněno vyjadřovat se svobodně, schopnost adaptace na případné změny nebo ztráty, respektování ostatních členů a vnímání jejich potřeb. V rámci rodinného prostředí by měla převaţovat pozitivní atmosféra. Taková rodina můţe být velmi obecným příkladem dobře fungujícího systému, ale funkčními rodinami mohou být i takové, které mají jiné, příp. další, vlastnosti zde neuvedené. Vţdy je třeba nahlíţet na kaţdou rodinu z hlediska její individuality Dysfunkční rodina Za opak funkční rodiny můţeme povaţovat rodinu dysfunkční. Dunovský (1999) vytvořil diagnostický nástroj, tzv. Dotazník funkčnosti, pro hodnocení funkčnosti rodiny, kde vyuţívá osm kritérií. Podle výsledků dotazníku pak rozřazuje rodiny do 4 pásem funkčnosti rodiny funkční, problémové, dysfunkční a afunkční. Ve funkčních rodinách je zajištěn dobrý vývoj i prospěch dítěte. V problémových dochází k poruchám některých funkcí, ale rodina sama zvládá tyto problémy, případně vyuţívá jednorázové pomoci. U dysfunkčních rodin jsou zaznamenávány váţnější poruchy funkcí, ohroţují rodinu a vývoj dítěte, proto potřebuje rodina pravidelnou pomoc. Posledním typem jsou rodiny afunkční, které trpí poruchou do takové míry, ţe jediným moţným řešením je dítě odebrat. Národní zpráva o rodině se natolik podrobným dělením nezabývá a pouţívá pojem dysfunkční rodiny, který velmi obecně definuje jako rodiny, kde není plněna nebo je nedostatečně, případně neţádoucím způsobem plněna, některá (některé) z jejích základních funkcí 14, a to v míře váţně ohroţující rodinu jako celek a především vývoj 14 Viz 2.2 Funkce rodiny 20

21 dětí (MPSV, 2004, s. 60). Dysfunkce rodiny je tedy nějaká porucha v rodině, která negativně působí na všechny členy, především pak na děti a jejich vývoj. Podle MPSV (2004) je třeba věnovat pozornost především rodinám neúplným a doplněným 15. Takové rodiny nemusí být dysfunkční, ale podmínky pro plnění rodinných funkcí jsou do jisté míry narušeny, a mohou být důsledkem vzniku poruchy rodiny. Dysfunkčnost rodiny můţe souviset se schopností rodiny plnit ekonomickou funkci. Ta se sniţuje v souvislosti s kombinací zpravidla více faktorů, mezi které lze zařadit nezaměstnanost, zdravotní handicap, neúplnost rodiny, početnost členů domácnosti, nízký nebo vysoký věk rodičů, nízké vzdělání. V poruchách mimoekonomických funkcí rodiny patří k nejčastějším faktorům 16 niţší vzdělání spojené s niţší socio-kulturní úrovní, nezaměstnanost, i případná osobnostní nevyzrálost rodičů (MPSV, 2004, s. 62). Rozvrat rodiny, konflikty, nedostatek času a zájmu o děti, příp. deviace rodičů se mohou projevovat v asociálním nebo aţ dokonce kriminálním chování dětí (tamtéţ). Sobotková (2007) vyuţívá také pojem dysfunkční rodina bez dalšího členění dle závaţnosti poruchy. O dysfunkční rodinu se podle ní jedná v takovém případě, kdy se některý z členů rodiny chová nezdravým způsobem, za který povaţuje neřešení problémů, absenci intimity a potlačování identity, poruchy komunikace, nejasná pravidla a kompetence. Dysfunkční rodina můţe být zdrojem vzniku psychopatologického chování členů rodiny, které pak zpětně negativně působí na rodinný systém. Přestoţe se můţeme v odborné literatuře setkat s dělením rodin podle míry funkčnosti, pro účely této práce budu chápat pojem dysfunkční rodina jako taková rodina, která plní některé ze svých funkcí nedostatečně nebo vůbec a která nedisponuje vhodnými podmínkami pro zdravý vývoj dítěte, ať uţ dočasně nebo trvale, neboť není v mých silách ani kompetenci dělit rodiny na jednotlivé typy. Na závěr je ještě třeba zmínit, ţe Matoušek a Kroftová (2003) předpokládají, ţe v souvislosti s proměnami společnosti i rodiny bude v budoucnosti docházet k nárůstu rodin, které nebudou plnit své funkce dostatečně. Dle jejich názoru bude také znatelný zvyšující se tlak na zabezpečování funkcí rodin státem a jeho orgány. V souvislosti s touto problematikou jsou přijímána opatření v rámci rodinné politiky S jedním nevlastním rodičem 16 Nikoliv jednoznačným 17 MPSV,

22 2.3 Dítě Během formování společnosti se náhled na dítě a jeho postavení mění a vyvíjí se dodnes. Ve starověku se můţeme setkat s velmi nízkou hodnotou dítěte, zatímco ve středověku uţ dochází k uvědomování si potřeby pomoci dětem. Během novověku začínají být dítěti přiznávána první práva a je jim věnována pozornost, coţ vrcholí v současnosti, kdy se pozornost obrací především na dítě a jeho ochranu. Vymezení pojmu dítě je, jako tomu bylo u rodiny 18, značně problematické. Zde není překáţkou pro jednoznačnou definici značná sloţitost systému, ale nejednotné vymezení ţivotního období, ve kterém je jedinec povaţován za dítě. Matoušek (2003b) ztotoţňuje pojmy dítě a nezletilý, přičemţ nazývá dítě nedospělou osobou. Pro definici pojmu dítě vyuţívá především zákony platné v ČR, coţ povaţuju za účelné, vzhledem k mnoţství zákonů a dalších předpisů, které pojem dítě uţívají. Problematikou vymezení pojmu dítě v oblasti práva se zabývá Schön (2013), která uvádí, ţe český právní řád pouţívá termín dítě ve dvojím významu pro fyzickou osobu, u které chceme vyjádřit vztah k rodičům a pro nezletilou fyzickou osobu. Dále kritizuje, ţe ve většině pramenů práva není pojem dítě konkrétně definován. Z mezinárodního práva můţe být příkladem zákon č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Úmluva ). Ta vymezuje pojem dítě pouze pro své účely pomocí horní hranice. Dítětem se rozumí kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve (Úmluva, čl. 1). Ve vnitrostátním právu je pojem dítě hojně vyuţíván v zákoně o rodině, ale definici nepřináší. Dítě je zde uváděno především z hlediska vztahu k rodičům a dále jako nezletilá bytost (ZOR). Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ) také definici dítěte nepřináší, ale z jeho obsahu je moţné vyvodit, ţe za dítě povaţuje lidský plod uţ od početí. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se ţivé 19 (OZ, 7 odst. 1). Dále vymezuje, koho je moţné povaţovat za zletilého. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosaţením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manţelství (OZ, 8 odst. 2). Protoţe se v této práci zabývám sociálně-právní ochranou dětí, vyuţiju vymezení 18 Viz 2.1 Rodina 19 Plod, který po narození dýchá nebo projevuje jiné známky ţivota (Demografie, 2012) 22

23 dle ZSPOD. Ten pro vlastní účely vychází z Úmluvy a za dítě povaţuje nezletilou osobu, kterou je podle vnitrostátního práva osoba mladší osmnácti let. Věková hranice pro zletilost můţe být sníţena v případě uzavření sňatku. Toto vymezení povaţuju za nedostatečné, neboť můţe dojít k situacím, kdy je třeba chránit i vývoj nenarozeného dítěte. Proto by měla být legislativně jasně upravena i spodní hranice věku dítěte Ohrožené dítě NAP, jakoţto dokument vztahující se přímo k problematice ochrany ohroţených dětí, definuje ohroţené dítě sice jen pro své účely, ale jasně. Podle tohoto dokumentu se tedy jedná o dítě, jehoţ základní potřeby nejsou naplňovány v dostatečné míře a je ohroţeno rizikovým chováním (MPSV, 2009b, s. 5). Tato definice se v podstatě shoduje s Matouškem a Pazlarovou (2010), kteří se zabývají problematikou hodnocení ohroţeného dítěte a rodiny. Za ohroţené dítě povaţují takové, které nemá příznivé podmínky pro vývoj, coţ se podle nich patrně projeví i v dospělosti v podobě častějšího sociálního selhání. Nepříznivý vliv na dítě má především rodina, která s dítětem špatně zachází, tedy zanedbává některé základní potřeby dítěte 20 nebo mu nějakým způsobem ubliţuje. Takový vliv rodiny můţe u dítěte způsobit aţ vznik deprivačního syndromu. Schneiberg (2011) kritizuje toto úzké pojetí ohroţených dětí a vyzdvihuje definici, která za ohroţené děti povaţuje takové, které vyrůstají v podmínkách odlišných od obvyklého standardu natolik, ţe mohou ohroţovat zdraví a vývoj dítěte a v důsledku toho pak omezovat začleňování těchto dětí do společnosti. Dále pak pojednává o faktorech ohroţujících děti, které dělí na subjektivní 21 a objektivní 22. Mezi subjektivní lze zařadit zdravotní postiţení nebo chronické onemocnění, které způsobuje pro rodinu zátěţ a můţe dojít k rozpadu rodiny. Matějček (1995) se v souvislosti se subjektivními faktory ohroţující děti zaměřuje na riziko vzniku násilí vůči dítěti. Za ohroţené dítě budu v této práci tedy povaţovat především takové, které se ocitne v situaci, kdy můţe být ohroţen jeho vývoj a zdraví nebo dokonce ţivot. Především rodina by měla dítě chránit a zabezpečovat všechny jeho potřeby prostřednictvím jejích funkcí. Bohuţel je často právě rodina zdrojem ohroţení dítěte, ať uţ úmyslně nebo neúmyslně. Důsledky váţného a dlouhodobého ohroţení mohou přetrvávat i po celý ţivot dítěte. 20 Biologické, psychické, sociální aj. 21 Vycházejí z dítěte nemoc, odlišnost, vlastnost 22 Vycházejí z okolí dítěte klima, ţivotní prostředí, společenské vlivy 23

24 3 Typy klientů sociálně-právní ochrany dětí V první kapitole jsem velmi obecně a krátce vymezila děti, kterým je sociálněprávní ochrana poskytována, druhá kapitola pojednává o ohroţené rodině a dítěti. Nyní se podrobněji zaměřím na konkrétní klienty sociálně-právní ochrany děti. Podle Matouška (2003b) je klientem osoba nebo rodina, která vyuţívá sociální sluţby. Primárním klientem SPOD je dítě, přesto se následným klientem v mnoha případech 23 stává celá rodina jako systém, se kterým je třeba pracovat, aby byl zabezpečen příznivý vývoj dítěte. Nesetkala jsem se s relevantní literaturou, která by popisovala konkrétní klienty SPOD. Často je spíše popisováno ohroţené dítě, rodina a sociální práce, kde je SPOD zmíněna spíše okrajově, proto uvedu pouze některé příklady klientů SPOD, přičemţ budu vycházet z legislativy a odborné literatury. 3.1 Rodiny špatně zacházející s dětmi Rodiny špatně zacházející s dětmi ohroţují dítě podle Matouška (2005) svou činností nebo naopak nečinností. Jednotlivé typy špatného zacházení je těţké v reálných situacích oddělit, protoţe se často prolínají. Jedná se o zanedbávání, týrání a zneuţívání Zanedbávání Většina případů špatného zacházení s dítětem se týká právě zanedbávání potřeb, které lze definovat jako neposkytnutí dostatečné a kvalitní péče dítěti, v jehoţ důsledku můţe být dítě ohroţeno na vývoji, zdraví a v nejtěţších formách i na ţivotě. Dítě můţe být zanedbáváno v tělesné, psychické, emoční i sociální oblasti (Konvičková, 2008; Matoušek, 2005). Podle Bechyňové (2012) a Matouška a Pazlarové (2010) spočívá největší nebezpečí v tom, ţe zanedbávání lze těţko odhalit, a proto se stává dlouhodobou záleţitostí. Zanedbávající rodiny jsou často neuspořádané, těţko lze určit, kdo do rodiny patří. Výjimkou není ani izolace od širší rodiny a okolí, coţ právě znemoţňuje odhalení zanedbávání. Pokud existuje podezření, ţe je dítě v určité rodině zanedbáváno, následuje proces hodnocení situace dítěte a míry ohroţení 24. Zde je nutné dodat, ţe se zanedbávání posuzuje v rámci dané společnosti, kultury a uznávaných hodnot a norem. 23 Zvláště pokud je zdrojem ohroţení právě rodina 24 Malé riziko, střední, váţné 24

25 Posuzovanými skutečnostmi je kvalita i kvantita stravy, přiměřené ošacení ve vztahu k ročnímu období, hygiena, bezpečný a stálý domov, zdravotní péče, vzdělávání, přiměřený dohled 25 ze strany rodičů. Většinou souvisí zanedbávání dítěte v těchto oblastech s chudobou rodiny, nezaměstnaností a stresem, můţe se ale také jednat o úmyslné zanedbávání péče v souvislosti s nezájmem o dítě, apod. Podle míry ohroţení dítěte se pak odvíjí charakter a intenzita intervence ze strany SPOD (Bechyňová, 2012) Týrání Týrání dětí můţe spočívat v tělesném, ale i psychickém ubliţování. Podle Spilkové (1995) se mezi tělesné týrání řadí veškeré formy násilí a jeho nezabránění. Roli zde sehrává věk dítěte, protoţe čím je dítě menší, tím je bezmocnější a méně schopné obrany (s. 27). Dítěti můţe ublíţit kdokoliv, ale často to bývají právě jeho rodiče. Jak uvádí Spilková (1995), česká populace stále vyuţívá ve větší míře tělesné tresty, coţ znemoţňuje identifikaci týrání, neboť mohou být různé oděrky a podlitiny přisuzovány nešťastným náhodám nebo nepozornosti. Příčinou týrání dětí mohou být časté konflikty v rodině, které vyústí v násilí vůči dětem. Významně se můţe na jeho vzniku podílet těţká deprese, závislost na alkoholu a dalších psychoaktivních látkách a zejména negativní záţitky rodičů samých z jejich vlastního dětství (Bechyňová et.al,. 2007, s. 13). Spilková (1995) se zaměřuje na přímé následky tělesného týrání, kterými mohou být v nejlehčích formách podlitiny, ve váţnějších případech popáleniny, vytrhané vlasy, poškození kostí a v těch nejhorších případech moţnost trvalých následků v důsledku váţných poranění hlavy, vnitřních orgánů, ad. Naopak Bechyňová et al. (2007) zdůrazňuje především to, ţe tělesné týrání zanechává následky i na psychice dítěte, které si často nese aţ do konce ţivota, včetně určité pravděpodobnosti stejného chování k vlastním dětem. Špeciánová (2003) definuje psychické týrání jako takové jednání, které má závaţný nepříznivý vliv na citový vývoj a chování dítěte (s. 21). Zde je nutné říct, ţe vţdy nejde pouze o činnost, ale mnohdy právě o nečinnost. V činnosti spočívá psychické týrání v poniţování, posměchu, časté kritice nebo vysokých nárocích kladených na dítě. O nečinnost se jedná v případě, kdy rodiče nejeví o dítě dostatečný zájem, a to má pocit, ţe není milováno (Bechyňová, et al., 2007; Spilková, 1995). 25 Prevence úrazů, ochrana dítěte před škodlivými vlivy 25

26 Následky psychického týrání mohou být dokonce váţnější, neţ v případě fyzického. Vţdy záleţí na intenzitě, délce trvání a také na jakém vývojovém stupni rozvoje osobnosti k tomuto jednání dochází (Spilková, 1995, s. 47). Zpravidla platí, ţe čím mladší dítě, tím váţnější následky. Jedná se především o narušení osobnostního vývoje dítěte, vznik depresí, pocitů úzkosti, staţení dítěte do sebe a labilita, ale naopak i agresivní chování. Výjimkou není ani sebeobviňování, podceňování se a rozvoj sociálně-patologických jevů. Psychicky týrané dítě můţe mít také tendenci stát se v dalších vztazích opět obětí (Spilková, 1995; Špeciánová, 2003) Zneužívání Obecně se o zneuţívání jedná v případech, kdy člověk vyuţívá druhého ve svůj vlastní prospěch. V případě dětí dochází k sexuálnímu zneuţívání za účelem uspokojení, ale také zneuţívání k nepřiměřené práci nebo krádeţím. Nejčastěji se dnes hovoří o sexuálním zneuţívání, které lze povaţovat za nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, aktivitě či chování (Špeciánová, 2003, s. 22). Sexuální zneuţívání zahrnuje dotykovou i bezdotykovou formu. Nejedná se tedy pouze o kontakt s dítětem v podobě doteků, líbání nebo pohlavního styku, ale i o přihlíţení pornografickým záznamům a sexuálním aktivitám. Důsledky takové zneuţití jsou závaţné, a to i v případě jednorázové události. Tak jako u týrání dochází k narušení osobnostního vývoje, vzniku depresí a pocitů úzkosti včetně sebeobviňování, opět je upozorňováno na transgenerační přenos (Bechyňová et al., 2007). Objevit a prokázat sexuální zneuţívání je opět úkolem velmi obtíţným. Dospělý, který se uspokojuje na úkor dítěte, mu většinou i vyhroţuje nebo ho naopak uplácí, proto traumatizované dítě mlčí. Ohroţené jsou především děti, které o sexu obecně nic nevědí, děti zanedbávané, izolované od matky, mentálně retardované a malé děti bez dozoru (Halfarová, 1995). Ať uţ se jedná o jakoukoliv formu špatného zacházení s dítětem, váţné následky si mohou děti nést po celý zbytek ţivota, zvlášť pokud jde o dlouhodobou záleţitost. Bohuţel dochází většinou k ubliţování dítěti v rodinném kruhu, kde by se dítě mělo cítit nejbezpečněji. Tento fakt znesnadňuje identifikaci takových dětí, proto je třeba angaţovanosti a pozornosti třetích osob včetně zdravotníků, pedagogů a dalších, se kterými můţe dítě přijít do kontaktu. Včasná intervence ze strany SPOD můţe zabránit dalšímu ubliţování dítěti, a tím zmírnit následky nebo dokonce zachránit ţivot dítěti. 26

27 3.2 Rozvrácené rodiny Zvláštní pozornost vyţadují rodiny neúplné, kde mohou být narušeny podmínky pro plnění rodinných funkcí. V kombinaci s dalšími faktory 26 můţe snadno dojít aţ k dysfunkci rodiny a nejen dítě jako člen takové rodiny, ale právě celá rodina se stává klientem SPOD. Rodina neúplná vzniká rozchodem nebo rozvodem rodičů, příp. úmrtím jednoho z nich. Podle Matouška a Uhlíkové (2005) můţe samotný rozvod manţelů nebo rozchod partnerů ohroţovat dítě, zvlášť ve vyhrocených konfliktních situacích. Děti bývají poznamenány následky, které s sebou rozvod a rozchod přináší. Míru následků pro dítě přitom mohou sami rodiče ovlivnit svých chováním. Dytrych (1995) se zabývá vlivem chování rodičů na děti v souvislosti s rozpadem rodiny a dochází k závěru, ţe během rozpadu rodiny je dítě týráno, zneuţíváno i zanedbáváno. Rodiče jsou natolik zaujatí rozpadem rodiny a vlastním proţíváním, ţe se dítěti nevěnují, zanedbávají ho v oblasti hygieny, výţivy i zájmu. K týrání dochází především po psychické stránce, kdy je dítě vystaveno konfliktům. Ke zneuţívání dochází především ve smyslu manipulace, kdy rodiče vyuţívají dítě ve svůj prospěch, nutí ho vzdát se kontaktu s druhým rodičem nebo jeho rodinou, vyvíjí na dítě psychický nátlak, atd. Podrobněji se následky rozpadu rodin zabývají např. Langmeier a Matějček (2011). Za nejzávaţnější povaţují vznik deprivace v souvislosti s absencí role chybějícího člena rodiny. Nejen z tohoto důvodu se rodiny v rozpadu stávají klienty SPOD. Úloha OSPOD zde spočívá především v zastupování dítěte v soudních řízeních, kde hájí zájem dítěte jako opatrovník (ZOR). V souvislosti se vznikem neúplných rodin stojí za pozornost především rozvody, které jsou statisticky dobře zpracovatelné. Obecně je v ČR evidována vysoká rozvodovost a znepokojující je i nárůst počtu rozvodů v porovnání s počtem uzavřených sňatků. Poslední statistiky se týkají roku 2011, kdy došlo k poklesu počtu rozvodů v porovnání s rokem Zaznamenán byl i pokles úhrnné rozvodovosti 27, která poklesla z 50% (2010) na 46% (2011). Počet rozvodů se pohybuje kolem rozvodů za rok, meziročně je zaznamenáván mírný nárůst nebo pokles. Stát a jeho orgány mohou ovlivňovat rozvodovost především úpravami a změnami podmínek pro rozvod, protoţe prevence rozvodovosti je velice sloţitou otázkou. Skutečné příčiny 26 Ztráta zaměstnání, početnost členů rodiny 27 Jaký podíl manţelství skončí rozvodem, za předpokladu zachování intenzit rozvodovosti podle délky trvání manţelství 27

28 rozvodů jsou těţko poznatelné, především pak proto, ţe se jedná o souhrn více faktorů, které vrcholí rozvodem. Ve většině případů bývají za příčiny rozvodu označovány obecné příčiny 28. Z konkrétních příčin se na prvních příčkách v roce 2011 umísťuje nevěra, alkoholismus a nezájem o rodinu (ČSÚ, 2013; Matoušek & Uhlíková, 2005). 3.3 Rodiny s problémovým dítětem Klientem OSPOD se mohou stát i rodiny s problémovým dítětem. Nejprve je třeba vymezit pojem problémové dítě. Za problémové dítě budu povaţovat takové, u kterého se projevuje sociálně-patologické chování, tedy chování neţádoucí, neboť je v rozporu se společenskými nebo právními normami. V souvislosti s dětmi je třeba zmínit především poţívání návykových látek, alkoholu, záškoláctví, delikvence, útěky z domova, šikana, agresivita ad. (Fischer & Škoda, 2009; ZSPOD). Zmíněné chování lze rozdělit podle míry závaţnosti na beztrestné 29, dále na přestupky a trestné činy včetně činů jinak trestných 30. Mezi beztrestné problémové chování, lze zařadit poţívání alkoholu a návykových látek dětmi, záškoláctví, útěky z domova. Podaná (2007) přináší výsledky z mezinárodního výzkumu, kterého se účastnila i ČR. Tento výzkum byl zaměřen na ţáky základních škol a gymnázií ve věku 12 aţ 15 let, byla pouţita jedna forma dotazníku obsahující otázky z oblasti rodiny, školy, sousedství, trávení volného času, atd., přičemţ výběr respondentů probíhal na základě náhodného výběru tříd podle regionu a ročníku. Z výzkumu vyplývá, ţe v ČR je konzumace alkoholu u ţáků sedmých aţ devátých tříd základních škol běţným jevem, coţ je ovlivněno vysokou mírou tolerance alkoholu společností. Téměř 86% dotazovaných jiţ někdy alkohol poţilo. Naopak k záškoláctví během posledního roku se přiznalo pouhých 5 % dětí. Jak jsem jiţ výše zmínila, mezi problémové děti lze zařadit i ty, které páchají přestupky a trestné činy. Fischer a Škoda (2009) označují toto jednání za delikventní, tedy protispolečenské. Kromě přestupků a trestných činů zahrnuje i činy jinak trestné, které nelze uloţit z důvodu nízkého věku pachatele. Rozdíl mezi přestupkem a trestným činem spočívá v míře škodlivosti, přičemţ přestupek je jednáním méně závaţným. Definici přestupku přináší zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOP ). Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje 28 Rozdílnost povah, názorů, zájmů 29 Ve smyslu neexistence sankce vyplývající z právních norem za dané jednání 30 Trestné činy spáchané osobou, která není trestně odpovědná 28

29 nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně ( 2 odst. 1). Dále pak ZOP uvádí, ţe za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil 15 let. Přestupek je závaţnějším jednáním neţ např. poţívání alkoholických nápojů dětmi, neboť ten, kdo se dopouští přestupku, porušuje nejen společenské, ale uţ i právní normy. Za přestupky hrozí sankce od nejmírnějšího napomenutí a pokuty aţ po váţnější zákaz činnosti, propadnutí věci nebo zákaz pobytu. Výčet přestupků je uveden v ZOP. Dle mého názoru je třeba zmínit pouze ty, které se mohou ve větší míře týkat dětí, čímţ mohou být přestupky proti veřejnému pořádku, z nichţ je třeba uvést rušení nočního klidu nebo neuposlechnutí výzvy úřední osoby, přestupky proti občanskému soužití jako je drobné ublíţení na zdraví, ublíţení na zdraví z nedbalosti, uráţka na cti a přestupky proti majetku, do kterých se řadí krádeţ, zpronevěra, podvod, zničení a poškození cizí věci, ad. Problémovým dítětem můţe být i takové, které se dopustí trestného činu, příp. činu jinak trestného. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také TZ ) říká, ţe trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně ( 13 odst. 1). I u trestných činů platí totéţ, co u přestupků, a sice ţe trestní odpovědnost vzniká dovršením 15 let. Podle Statistického výkazu kriminality za rok 2012 bylo na území ČR spácháno trestných činů dětmi, z toho činů jinak trestných. Ze zmíněného výkazu dále vyplývá, ţe u dětí dochází nejčastěji k páchání trestných činů proti majetku, z nichţ největší mnoţství tvoří krádeţe. Druhou nejpočetnější skupinou spáchaných trestných činů nezletilými jsou násilné trestné činy, konkrétně pak loupeţe, úmyslné ublíţení na zdraví, omezování osobní svobody. Z mravnostních trestných činů stojí za zmínku sexuální zneuţívání. Z ostatních trestných činů je třeba zmínit také vyhroţování, vydírání, porušování domovní svobody, neoprávněné drţení platební karty nebo výtrţnictví (Policejní prezidium ČR, 2013). Příčinou vzniku problémového chování u dětí mohou být biologické a psychické faktory, ale podle Matouška a Matouškové (2011) hrají nejvýznamnější roli faktory sociální, především funkčnost a úplnost rodiny. Rodina je nejvýznamnějším činitelem, který dětem umoţňuje protispolečenské jednání. S tímto názorem souhlasí i Fischer a Škoda (2009). Podle nich na děti negativně působí zejména dysfunkční rodiny, rodiny neúplné nebo rodiny s rodičem, který se sám chová problémově 31. Mühlpachr (2008) 31 Nadměrně poţívá alkohol, páchá trestnou činnost, apod. 29

30 upozorňuje na obecně převládající názor, ţe problémové děti pochází z rodin sociálně slabých nebo rozvrácených. Toto mínění ale vyvrací výzkumníci, kteří zjišťují, ţe naopak takové děti pochází z rodin vypadajících bezproblémově a funkčně. Tento jev vysvětluje slábnoucím vlivem rodiny na děti a také moţností existence konfliktů uvnitř rodiny s narušenou soudrţností, která není navenek zjevná. I přes zjištění výzkumníků Mühlpachr (2008) vytyčuje charakteristické znaky pro děti jako pachatele trestné činnosti, mezi které řadí dysfunkční rodinu, nízké vzdělání a trestní anamnézu. Podle Fischera a Škody (2009) způsobuje velké riziko také rozpad rodiny, který je závaţným zásahem do ţivota dítěte a v období dospívání můţe mít značný vliv na utváření ţivotních hodnot dítěte. Podaná (2007) dodává, ţe rodinná situace můţe mít sice vliv na dítě a jeho chování, ale v první řadě záleţí především na kvalitě zázemí. S kvalitou rodinného zázemí se pojí význam vrstevnické skupiny pro dítě. U dětí z dysfunkčních rodin je vrstevnická skupina důleţitější neţ pro děti z rodin funkčních. Děti, které jsou aţ frustrované nízkou podporou rodiny, jsou pak snadno manipulovatelné skupinou a jejím vůdcem. Můţe pak docházet ke vzniku protispolečenského jednání ať uţ z nudy nebo z potřeby prostředků na vlastní zábavu (Matoušek & Matoušková, 2011). Problémové chování dětí můţe mít řadu podob, z nichţ nejzávaţnější je trestná činnost. Jednotliví autoři se v názorech na příčiny takového chování mírně liší, avšak jedním z hlavních faktorů je rodina. Dysfunkční nebo rozvrácená rodina není schopna dítěti zajistit dostatek potřebných podnětů, podpory a přiměřené kontroly, čímţ dítěti umoţňuje neţádoucí chování. Takové dítě můţe pak hledat oporu ve vrstevnické skupině, která můţe neţádoucí chování podněcovat. 30

31 4 Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností V předchozí kapitole jsem se zabývala některými typy klientů sociálně-právní ochrany dětí, a proto se nyní zaměřím také na činnosti, které OSPOD na úrovni obce s rozšířenou působností v rámci svých pravomocí vyuţívá k ochraně dítěte, jeho práv a zájmu. Pokud budu v této kapitole uţívat pojem OSPOD, budu tím vţdy myslet OSPOD obce s rozšířenou působností, jak vyplývá ze samotného názvu kapitoly. Cílem teoretické části práce není podat ucelený výčet všech činností OSPOD, proto se zaměřím pouze na ty, které mají zásadní význam pro klienty 32, přičemţ budu vycházet převáţně ze ZSPOD. 4.1 Poradenství Obecně lze říci, ţe výrazné zásahy státu do rodiny nejsou ţádoucí. Proto je kladen důraz na prevenci a pomoc bez zásahů do rodin a soukromí jedince. Takovou činností je právě poradenství. Hartl (2008) uvádí, ţe v současné době obsahuje v podstatě kaţdá práce s lidmi prvky poradenství. Jedná se o pomoc prostřednictvím poskytnutí jednoduchých a konkrétních informací, rad, doporučení, orientace klienta. Poradce by měl disponovat určitými dovednostmi a schopnosti především v oblasti komunikace. Dále je velmi důleţitý pozitivní vztah ke klientům, upřímnost, empatie a konkrétnost. Jednou z činností orgánů SPOD je pochopitelně i poskytování a zprostředkování poradenství jako pomoc rodičům při řešení problémů s péčí o dítě včetně pomoci s uplatňováním různých nároků 33 (ZSPOD). Poradenství OSPOD spočívá tedy v pomoci zorientovat klienta, pomoci vyhledat nebo poskytnout mu informace, rady a doporučení včetně pomoci administrativního charakteru v souvislosti se sepisováním různých podání 34. V další řadě se jedná také o zprostředkování odborného nebo právního poradenství. Je třeba zmínit i to, ţe poradenství vyhledávají klienti často z vlastní iniciativy (MPSV, 2009a), na rozdíl od dalších činností 35. Cílem poradenství není řešit problémy za klienta, ale pomoci mu zorientovat se a uschopnit ho tak k řešení problému 32 Nejen pozitivní, ale i negativní 33 Např. na výţivné 34 Ţaloby, odvolání, návrhy, ţádosti 35 Viz 4.2 Sociální šetření a dále 31

32 vlastními silami. V první řadě by mělo být klientovi nabídnuto několik moţností řešení jeho situace a následně mu pomoci uvedené moţnosti realizovat bez výraznějšího zásahu (Motejl et al., 2007). Podle Novotné (2007b) je obsah poradenství závislý především na konkrétních potřebách obyvatelstva a stává se těţištěm práce OSPOD. 4.2 Sociální šetření Na rozdíl od nenuceného poradenství je sociální šetření činností nevyţádanou a značně zasahující do soukromí klientů. ZSPOD nezmiňuje termín sociální šetření, pouze uvádí, ţe OSPOD je povinen vést spisovou dokumentaci o dítěti, která mj. obsahuje i záznamy o výsledcích šetření v rodině. Zrovna tak v odborných publikacích se tento pojem mnoho neuţívá. Matoušek (2003a) popisuje profesionální návštěvu v rodině, která má být sblíţením profesionálů s rodinou. Přináší nové informace o rodině a jejích problémech na základě pozorování a rozhovorů. Sociální šetření blíţe objasňuje Metodické doporučení MPSV, které uţívá pojem šetření v domácnostech rodin, jehoţ předpokladem je poznat dobře prostředí, ve kterém rodina ţije, porozumět příčinám nepříznivé situace, řešit sociální situaci komplexně a hledat taková řešení, která povedou k osamostatnění klienta (MPSV, 2009a, s. 6-7). Podrobnější informace o sociálním šetření přináší Podivínský (2006). Uvádí, ţe se provádí, pokud existuje podezření na ohroţení dítěte v rodině. Zaměstnanci OSPOD jsou oprávněni navštěvovat dítě a rodinu, ve které ţije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště, ve škole a dalších zařízeních včetně jiného prostředí, kde dítě pobývá jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě ţije a jaké má chování (ZSPOD, 52 odst. 1). Metodické doporučení pak ve 14 bodech jmenuje oblasti, o kterých má být v rámci sociálního šetření podána zpráva. Na prvním místě je zdraví, dále vzdělání, posuzování v oblasti vývoje, citů a mj. také úroveň bydlení, zaměstnanost a příjem rodiny (MPSV, 2009a). Cílem šetření je získat co nejvíce objektivních informací o situaci dítěte a jeho rodiny. Ke kompletnosti informací by měla přispět spolupráce se sousedy, školskými a zdravotnickými zařízeními (Podivínský, 2006). Povinnost spolupráce těchto subjektů včetně rodičů dítěte nebo jiné odpovědné osoby za výchovu dítěte s orgány SPOD vychází rovněţ ze ZSPOD. Na základě těchto informací je vyhodnocována situace dítěte a OSPOD přistupuje k dalším nutným opatřením. 32

33 4.3 Opatření na ochranu dětí Opatřením na ochranu dětí předchází šetření v rodině, na jehoţ základě dochází k vyhodnocení situace dítěte a rodiny. Pokud je dítě shledáno ohroţeným, je třeba přistoupit k přiměřenému opatření na jeho ochranu. OSPOD můţe podle ZSPOD podávat návrhy soudu, a to na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, na předběţné opatření, nařízení, prodlouţení nebo zrušení ústavní výchovy či svěření dítěte do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Pochopitelně můţe podat i návrh na zrušení všech těchto opatření. Dále je také třeba zmínit významnou činnost v podobě výkonu funkce opatrovníka a poručníka. Prvním závaţným opatřením je předběţné opatření. Tento institut je vyuţíván zpravidla při přímém ohroţení dítěte. Pokud se OSPOD dozví o dítěti, které se ocitlo bez péče nebo v situaci, kdy je přímo ohroţen jeho vývoj, zdraví nebo dokonce ţivot, musí OSPOD okamţitě reagovat tím, ţe podá soudu návrh na vydání předběžného opatření. Ten pak zpravidla do 24 hodin rozhodne o jeho vydání nebo zamítnutí (Musilová, 2006). Pokud je předběţné opatření vydáno, je soud dle zákona č. 99/1963, Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ) povinen nařídit umístění dítěte ve vhodném prostředí, tedy u osoby nebo v zařízení, kde bude dítěti zajištěna dostatečná péče, přičemţ vţdy přihlíţí k návrhu OSPOD. Předběţné opatření trvá jeden měsíc. Pokud podá OSPOD návrh na zrušení tohoto opatření, soud je povinen rozhodnout nejpozději do sedmi dnů. V roce 2011 bylo na území ČR podáno 1660 návrhů na předběţné opatření orgány SPOD, přičemţ pouze v 55 případech soud nevyhověl (MPSV, 2012b). Dalším opatřením na ochranu dětí, které vyuţívá OSPOD je návrh soudu na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti. Rodičovská zodpovědnost je podle ZOR souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění ( 31 odst. 1). Pokud soud rozhodne o omezení, jsou rodiče zbaveni některých práv a povinnosti vůči svým dětem. Podle ZOR musí soud přesně určit, na jaká práva a povinnosti se omezení vztahuje. Motejl et al. (2007) dodává, ţe k tomuto omezení dochází v případě, ţe rodiče neplní povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti do takové míry, ţe je dítě váţně ohroţeno. V souvislosti s rodičovskou zodpovědností můţe OSPOD podat soudu návrh také na její zbavení. Nejtvrdším zásahem do právního vztahu mezi rodiči a dítětem je 33

34 zbavení rodičovské zodpovědnosti tehdy, zneuţívá li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon závaţným způsobem zanedbává (Musilová, 2006, s. 58). K tomuto opatření se přistupuje aţ v nejzávaţnějších případech ohroţení dítěte, kdy je jeho ochrana jiným způsobem nezajistitelná. Příkladem můţe být spáchání trestného činu proti dítěti nebo podezření na takový čin. Pokud je rodič zbaven rodičovské zodpovědnosti, vyţivovací povinnost vůči dítěti mu zůstává (ZOR). Z výkazu o činnosti SPOD je patrné, ţe i tohoto závaţného zásahu do vztahů mezi rodiči a dětmi je vyuţíváno poměrně často. Za rok 2011 bylo v ČR podáno dokonce 446 návrhů na její zbavení. K omezení podaly orgány SPOD soudu pouze 59 návrhů (MPSV, 2012b). Jednou z pravomocí OSPOD je i podání návrhu soudu na nařízení ústavní výchovy. K tomuto opatření se opět přistupuje aţ v nejzávaţnějších případech a situacích, kdy není moţno situaci řešit jiným způsobem (Musilová, 2006), coţ je zapříčiněno tím, ţe ústavní výchova je velkým zásahem do ţivota dítěte. Mění se prostředí, ve kterém ţije, okruh lidí, ve kterém se pohybuje a také dosavadní ţivotní reţim. K takovému opatření dochází tehdy, pokud rodiče zanedbávají péči o dítě nebo to vyţadují výchovné poměry a chování dítěte a jiná opatření nebyla nalezena nebo nebyla účinná (Novotná, 2007a). Opět doloţím i toto opatření statistickými údaji. Za rok 2011 bylo v ČR podáno těchto návrhů Toto číslo je o něco menší, neţ počet návrhů na předběţné opatření. Tyto spolu mohou úzce souviset, protoţe na prvotní předběţné opatření můţe navázat návrh na nařízení ústavní výchovy (MPSV, 2012b). Další z činností OSPOD můţe být výkon funkce opatrovníka a poručníka. Podle OZ vzniká způsobilost fyzické osoby k nabývání práv a povinností v plném rozsahu aţ zletilostí. Dítě tedy není plně způsobilé k právním úkonům, proto za něj mají jednat jeho zákonní zástupci. Těmi jsou podle ZOR především rodiče, protoţe zastupování dětí je součástí obsahu rodičovské zodpovědnosti. Jenţe jak dále ZOR uvádí, ţádný z rodičů nemůţe zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichţ by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchţ rodičů ( 37 odst. 1). V takovém případě soud ustanoví dítěti opatrovníka a zpravidla jím je OSPOD. Opatrovník můţe být ustanoven i v případě potřeby ochrany jmění dítěte nebo omezení rodičovské zodpovědnosti. Pokud je OSPOD ustaven opatrovníkem dítěte, zastupuje ho zpravidla u určitého řízení u soudu (Novotná, 2007a). Výkaz o činnosti SPOD dokládá, ţe výkon funkce opatrovníka je u OSPOD činností velmi častou. V roce 2011 byl v ČR OSPOD ustanoven opatrovníkem ve více neţ případů (MPSV, 2012b). 34

35 Dlouhodobější funkcí je výkon poručnictví. Podle ZOR je poručník ustavován dítěti, pokud rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo byl její výkon pozastaven. Pokud je to v zájmu dítěte, ustanoví soud poručníkem toho, koho doporučili rodiče, dále se můţe jednat o příbuzné nebo jinou fyzickou osobu. Aţ v případě, kdy nelze ustanovit ţádnou z výše jmenovaných osob, ustavuje se poručníkem OSPOD. Vztah poručníka a dítěte je zaloţen na právech a povinnostech mezi rodiči a dětmi, podléhá ale kontrole soudu, zvlášť pak v závaţných rozhodnutích. Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho jmění. 4.4 Ústavní a ochranná výchova Veškerá činnost OSPOD by měla vţdy působit jako prevence umístění dítěte do zařízení pro ústavní 36 a ochrannou 37 výchovu. Bohuţel jsou situace, kdy není jiné řešení moţné. Pokud tedy soud ústavní výchovu nařídí, vznikají OSPOD další povinnosti. Nejprve je třeba říci, ţe výkon ústavní a ochranné výchovy podrobně upravuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, který za zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy povaţuje dětský domov, dětský domov se školou, diagnostický a výchovný ústav, přičemţ ZSPOD doplňuje tato zařízení o domovy pro osoby se zdravotním postiţením a dětské domovy pro děti do 3 let věku včetně obdobných zařízení. Pokud soud nařídí ústavní výchovu, první navazující činnost OSPOD spočívá v tom, ţe sjedná dobu a místo přijetí dítěte do příslušného zařízení pro výkon ústavní výchovy (ZSPOD, 28). Rodiče takového dítěte jsou vyzvání, aby ho do zařízení předali. Dále ZSPOD pověřuje OSPOD sledováním výkonu ústavní a ochranné výchovy, kde se zaměřuje na dodrţování práv dítěte, jeho rozvoj a sleduje, zda trvají důvodu pro pobyt v zařízení (Novotná, 2007c). Krausová a Novotná (2006) upozorňují také na povinnost OSPOD sledovat zda jsou do zařízení umísťování sourozenci společně a nejsou tak přetrhány citové vazby mezi dětmi. Zaměstnanci OSPOD jsou povinni tyto děti, ale také jejich rodiče, navštěvovat nejméně jednou za 3 měsíce. Ve vztahu k rodičům vyplývá ze ZSPOD povinnost pomoci OSPOD rodičům dítěte uspořádat rodinné poměry a řešit jejich situaci, aby se 36 Nařízena v případě, ţe nebyla dětem zajištěna dostatečná péče ve vlastní rodině 37 Uloţena dětem, které jeví známky protiprávního jednání 35

36 mohlo dítě vrátit do rodiny (MPSV, 2009a). Při návštěvě dítěte v zařízeních je zaměstnanec OSPOD oprávněn nahlíţet do dokumentace dítěte vedené zařízením, mluvit s ním o samotě, přičemţ zařízení jsou povinna s OSPOD plně spolupracovat, čímţ je myšlena i informační povinnost (Novotná, 2007c). Pobyt dítěte mimo ústav je moţný pouze na základě písemného souhlasu OSPOD, kdy je přihlíţeno k individuálnímu plánu ochrany dítěte a k prostředí, ve kterém má dítě pobývat. Písemný souhlas pak musí obsahovat určení osob, u nichţ bude dítě pobývat, délku pobytu dítěte mimo ústav, na kterou se souhlas vydává, a místo pobytu (ZSPOD, 30 odst. 2). Za nejdůleţitější činnosti OSPOD v souvislosti s ústavní a ochrannou výchovou lze tedy povaţovat umístění dítěte do příslušného zařízení, příp. dohlíţení na jeho umístění, dále návštěvy dítěte za účelem kontroly jeho vývoje a návštěvy rodičů dětí umístěných v ústavní a ochranné výchově, souhlasy s pobytem dítěte mimo ústav. Jak jsem jiţ zmínila, cílem práce není podat ucelený výčet činností OSPOD, tudíţ povaţuju činnosti související s výkonem ústavní a ochranné výchovy za poslední důleţité vzhledem k účelu práce. 36

37 Shrnutí teoretické části Cílem teoretické části práce bylo vymezení základních pojmů a konceptů vztahujících se k empirické části. Teoretická část se tak zabývá třemi stěţejními okruhy, a sice sociálně-právní ochranou dětí, jejími klienty a činností. Stát prostřednictvím orgánů sociálně-právní ochrany dětí zřizovaných na různých úrovních hájí zájmy a blaho dětí. Středem pozornosti jsou pak ohroţené děti, kterými se stávají mj. děti vyrůstající v dysfunkčních rodinách, kde nejsou dostatečně uspokojovány jejich potřeby a je tak ohroţen vývoj, zdraví nebo dokonce ţivot dětí. OSPOD pracují nejen s dětmi, ale i s jejich rodinami. Takové děti mohou pocházet z rodin týrajících, zanedbávajících, zneuţívajících nebo rozvrácených. Často můţe být zdrojem ohroţení samo dítě, které se jeví jako problémové. OSPOD pak s takovými rodinami a dětmi pracují nejprve s vyuţitím poradenské činnosti, v případě potřeby provádí sociální šetření za účelem získání informací o rodině a dítěti. Pokud je to nutné, vyuţívají opatření na ochranu dětí, kam patří např. výkon opatrovnictví, ale i návrhy soudu na různá opatření. Pokud jsou děti umístěny v ústavní nebo ochranné výchově, hájí jejich zájmy a blaho i zde OSPOD. 37

38 EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část práce je rozdělena do dvou kapitol, ve kterých popíšu nejprve metodologický postup, na nějţ naváţu interpretací výsledků mnou realizovaného výzkumného šetření. Empirickou část práce pak uzavřu krátkým shrnutím a diskuzí nad výsledky. 5 Metodologický postup V této kapitole podrobněji přiblíţím postup při realizaci výzkumu. Nejprve definuju výzkumný problém, výzkumný cíl a stanovím výzkumné otázky. Poté popíšu zvolenou výzkumnou metodu, metodu sběru dat, prostředí výzkumu, postup při výběru výzkumného vzorku a jeho charakteristiku, tvorbu výzkumného nástroje a nakonec sběr dat a jejich zpracování. 5.1 Výzkumný problém, výzkumný cíl Na základě studia odborné literatury jsem formulovala výzkumný problém klientela a činnost sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností. Klientelou se rozumí okruh klientů. Ve vztahu k empirické části se pod pojmem klient rozumí dítě, které vyuţívá dobrovolně i nedobrovolně sluţeb poskytovaných sociálněprávní ochranou dětí. Ta je chápána jako odvětví veřejného práva, jehoţ úkolem je chránit zájmy a blaho dítěte. Výkon sociálně-právní ochrany dětí je svěřen orgánům na různé úrovni zřizovaným výhradně za tímto účelem. Úroveň obce s rozšířenou působností jsem zvolila proto, ţe je jí přisuzováno nejvíce povinností v souvislosti s ochranou dětí. Cílem práce je tedy zjistit, jaké děti se stávají klienty orgánů sociálně právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností, charakterizovat tyto klienty a popsat činnost, která směřuje k jejich ochraně. 38

39 5.2 Výzkumné otázky Na základě formulace výzkumného problému a stanovení cíle práce jsem si poloţila základní výzkumnou otázku: Jaké děti jsou klienty orgánů sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností a jakou činnost tyto orgány vykonávají za účelem ochrany klientů? Ze základní výzkumné otázky pak vyplývají následující specifické výzkumné otázky: Jaké příčiny vedou k evidenci dětí u orgánů sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností? Z jakých rodin pochází děti evidované orgány sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností? Co činí orgány sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností za účelem ochrany dětí? 5.3 Výzkumná metoda Vzhledem k výzkumnému problému, výzkumnému cíli a pro potřeby zkoumání výzkumných otázek jsem jako nejvhodnější přístup zvolila kvantitativně orientovaný výzkum, od kterého se odvíjí také postupy práce. Pro vymezení kvantitativního výzkumu jsem se inspirovala Gavorou (2010), který vystihuje podstatu tohoto výzkumu ve stručné definici. Kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji. Zjišťuje jejich mnoţství, rozsah nebo frekvenci výskytu (s. 31). V kvantitativním výzkumu existuje jedna realita, která se zachycuje pomocí proměnných. Takto získané údaje lze pak statisticky zpracovat, coţ přináší přesné výsledky. Během realizace samotného výzkumu se výzkumník nesnaţí o sblíţení se zkoumanými jevy a situacemi, ale naopak dodrţuje určitý odstup, čímţ zamezuje zkreslení výsledků výzkumu. Specifický postup je charakteristický i pro výběr výzkumného vzorku, který se výzkumník snaţí vybrat tak, aby reprezentoval určitou populaci. Zpravidla se jedná o rozsáhlejší soubory dat a respondentů, coţ zajišťuje právě zmíněnou reprezentativnost. Hlavním cílem výzkumníka je pak v rámci zpracování dat roztřídit získané údaje a interpretovat je. V interpretaci se výzkumník zaměřuje na vysvětlení příčin existence jednotlivých jevů (Gavora, 2010; Chráska, 39

40 2007). Punch (2008) zdůrazňuje, ţe se nejedná pouze o popis jednotlivých proměnných, ale především je mezi jednotlivými proměnnými hledán vztah. Ve většině případů má kvantitativní výzkum verifikační charakter, kdy ověřuje určitou teorii a následně ji vyvrací nebo potvrzuje. V mé práci ale vyuţiju méně časté pojetí kvantitativního výzkumu, a sice analytické. 5.4 Metoda sběru dat Ke sběru dat jsem vyuţila obsahovou analýzu. Aby nedošlo k nedorozumění, je třeba v první řadě upřesnit pojem obsahová analýza. Mezi jednotlivými autory neexistuje přesná shoda v terminologii a orientaci výzkumu. Gavora (2010) pouţívá termín obsahová analýza obecně pro kvantitativní i kvalitativní obsahovou analýzu. Avšak Dvořáková (2010) uvádí, ţe termínem obsahová analýza je nejčastěji myšlena kvantitativní metoda, coţ dokládá i pojetí Kerlingera (1972). V této práci se budu drţet uţšího a častějšího pojetí a pojem obsahová analýza budu pouţívat pro kvantitativní obsahovou analýzu. O rozvoj kvantitativní metody obsahové analýzy se v 50. letech 20. století zaslouţil americký sociolog Bernard Berelson. Na počátku svého rozvoje byla vyuţívána k analýze novinových a rozhlasových zpráv včetně projevů významných osob, avšak od té doby prošla obsahová analýza značným vývojem a v současné době je pravděpodobně nejrychleji rostoucí metodou v kvantitativním výzkumu, coţ souvisí také s rozmachem specifického softwaru určeného pro zjednodušení a usnadnění pracných postupů. Nachází široké uplatnění nejen v mediální oblasti, ale také v humanitních a společenských vědách (Gavora, 2010; Neuendorf, 2002). Důvodem pro toto široké uplatnění kvantitativní obsahové analýzy je především potenciální moţnost kvantifikovat všechny texty (Kerlinger, 1972). Surynek, Komárková a Kašpárková (2001) povaţují obsahovou analýzu za metodu určenou k analýze lidských produktů. Lidskými produkty jsou myšleny nejen dostupné produkty, ale i takové, které byly cíleně vytvořeny pro výzkumné účely. Cílem obsahové analýzy je prozkoumat obsah prostřednictvím vytvořené soustavy kategorií, ve kterých je zjednodušeně vyjádřen předmět obsahové analýzy (s. 132). Materiály pro tuto metodu jsou nejčastěji v tištěné slovní podobě, ale nevylučuje se moţnost dalších forem. V případě mnou realizovaného výzkumu bude tato metoda vyuţita k analýze spisové dokumentace, která nebyla vytvořena k výzkumným účelům. Jedná se o 40

41 kombinaci tištěných a ručně psaných záznamů ve slovní podobě. Krippendorff a Bock (2009) hovoří o obsahové analýze jako o statistické metodě vyuţitelné k získání popisných dat. Její předností je objektivnost, důkladnost a reliabilita. Pomocí obsahové analýzy lze tedy získat přesná a spolehlivá data. Z tohoto důvodu ji také povaţuju za nejvhodnější metodu pro mnou realizovaný výzkum, neboť výsledky nebudou zkresleny subjektivními názory případných respondentů. Mohu tak získat data přesně odpovídající skutečnosti. Zatímco Kerlinger (1972) zrazuje od jejího vyuţívání pracností a časovou náročností, Gavora (2010) zdůrazňuje její uţitečnost a schopnost odměnit náročnou práci výzkumníka zajímavými výsledky. 5.5 Prostředí výzkumu a výzkumný soubor V souvislosti s realizací výzkumného šetření jsem se rozhodla oslovit orgán sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích, jehoţ prostředí znám z praxe. Protoţe si uvědomuju etické problémy, které by mohly vzniknout v souvislosti s výzkumným šetřením, probíhala jeho realizace na základě písemné dohody mezi mnou a Městským úřadem v Bučovicích, jejíţ součástí byla mj. mlčenlivost a záruka, ţe budou získaná data vyuţita pouze pro účely bakalářské diplomové práce. Bučovice leţí v Jihomoravském kraji ČR a mají status města. Jako obec s rozšířenou působností vykonávají přenesenou působnost nejen pro vlastní základní správní obvod, ale také pro okolní obce, které spadají do správního obvodu Bučovic. Jednou z vykonávaných agend v přenesené státní působnosti je i výkon sociálně-právní ochrany dětí. Správní obvod Bučovic tvoří v první řadě Bučovice včetně místních částí a 19 okolních obcí. Počet obyvatel ve správním obvodu Bučovic dosáhl k prvnímu lednu 2012 téměř (Centrum, 2012). Prostřednictvím neformálního rozhovoru se sociální pracovníci jsem získala specifické informace o výkonu SPOD v Bučovicích. Výkon SPOD v Bučovicích zajišťují dvě sociální pracovnice a kurátor pro mládeţ, který má kumulovanou funkci s kurátorem pro dospělé, romským poradcem a protidrogovým koordinátorem. Všichni tito pracovníci mají vysokoškolské vzdělání. Jedna ze sociálních pracovnic je současně vedoucí úseku péče o dítě, má 15 let praxe v oboru. Druhá sociální pracovnice se v oboru pohybuje 10 let. V případě absence některého z pracovníků zastávají ostatní jeho funkci. Celkový počet evidovaných případů se pohybuje v rozmezí Základní výzkumný soubor tvořily všechny spisy klientů zaevidovaných u 41

42 OSPOD v Bučovicích. K prvnímu lednu 2013 se jednalo o více neţ 800 spisů, proto bylo třeba vytvořit výběrový vzorek. Pro výběr vzorku jsem vyuţila záměrný kvótní výběr. Chráska (2007) uvádí, ţe se při tomto způsobu výběru vzorku postupuje tak, ţe se zvolí určité kontrolní znaky, podle nichţ se výběr orientuje (s. 22). Do výběrového vzorku jsem zařadila takové spisy klientů, které byly zaloţeny od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 orgánem sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích. Spisy, které splňovaly první podmínku, musely současně splnit i podmínku druhou, a sice ţe se klient, jejţ se spis týkal, opravdu klientem OSPOD stal a spis byl k dispozici. Důvodem pro stanovení kontrolního období bylo zajištění co nejvyšší moţné aktuálnosti získaných dat. V daném období bylo zaloţeno celkem 62 Om spisů a 28 Nom spisů. Om spisy jsou spisy místně příslušných klientů 38. Naopak spisy Nom jsou spisy klientů místně nepříslušných 39. Z původních 62 Om spisů jsem šest spisů vyřadila, protoţe jsem při bliţším zkoumání zjistila, ţe neodpovídají kontrolním znakům. Čtyři spisy byly postoupeny od jiného OSPOD, a tak nesplnily podmínku zaloţení OSPOD v Bučovicích. Jeden spis byl naopak postoupen jinému OSPOD, tudíţ nebyl k dispozici. Jeden spis měl být zaloţen, ale nakonec nebyl. Z původních 28 Nom spisů jsem vyřadila také šest. Tyto spisy sice splňovaly podmínku zaloţení v daném období daným orgánem, ale v podstatě byly zaloţeny omylem. Ve dvou případech se jednalo o zaloţení spisu z důvodu ţádosti, která byla následně postoupena pro nepříslušnost příslušnému OSPOD, ve dvou případech se jednalo o zaloţení z důvodu zaslání sdělení, které bylo následně postoupeno pro nepříslušnost příslušnému OSPOD, v jednom případě se jednalo o vrácení rozsudku soudu pro nepříslušnost a v posledním případě byl spis zaloţen na základě ţádosti, která byla posléze zrušena. Výběrový vzorek tedy tvořilo 56 Om spisů a 22 Nom spisů. 5.6 Výzkumný nástroj Co se týče výkazů o činnosti a klientele SPOD, orgán sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích zpracovává pouze Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí, a to vţdy za kaţdý rok. Tato data jsou zjišťována pro potřebu MPSV. Souhrnné výkazy o výkonu SPOD v ČR za jednotlivá léta jsou volně dostupné na webu MPSV. Výkaz je zaměřen na celkové počty případů evidovaných u SPOD a především na činnost SPOD. 38 Mají trvalý pobyt ve správním obvodu Bučovic 39 Mají trvalý pobyt v jiném správním obvodu, ale zdrţují se ve správním obvodu Bučovic 42

43 Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích za rok 2012 mi byl předloţen k nahlédnutí a pro účely této práce byl pouţit pouze ilustrativně. Jako výzkumný nástroj jsem pouţila záznamový arch vlastní konstrukce (Příloha č. 1 Vyplněný záznamový arch). V první řadě jsem stanovila analytické kategorie. Při jejich sestavování jsem vycházela z odborné literatury (Průcha, Walterová & Mareš, 2009; Vágnerová, 2012), spisové dokumentace klientů OSPOD v Bučovicích a legislativy (ZOR). Protoţe došlo k novelizaci ZSPOD 40, vyuţila jsem zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních sluţbách, zákona o specifických zdravotních sluţbách a zákona o zdravotnické záchranné sluţbě, který byl účinný od 1. dubna Znění ZSPOD účinné do 31. března 2012 nebylo nutné vyuţívat, neboť se lišilo převáţně pouze v názvosloví týkajícího se zdravotnických zařízení, které pro tvorbu analytických kategorií nebylo podstatné. Vzhledem k výzkumným otázkám jsem stanovila tři základní analytické kategorie, které jsem dle potřeby rozčlenila na podkategorie. Základní údaje o klientovi. Podkategorie: zaloţení spisu, počet dětí, kterých se spis týká, pohlaví, věk, příčina evidence, oznamovatel. Vybrané znaky sociálního statusu rodiny klienta. Podkategorie: typ rodiny, zaměstnanost rodičů, sociálně-patologické jevy v rodině (závislost, výkon trestu odnětí svobody), zdravotní stav rodičů a dětí. Činnost OSPOD směřující k ochraně klienta. Podkategorie: preventivní a poradenská činnost, opatření na ochranu dětí, ústavní a ochranná výchova, péče o děti vyţadující zvýšenou pozornost, rozhodnutí a vyjádření. Mezi vybrané znaky sociálního statusu rodiny jsem chtěla zařadit vzdělání rodičů a počet sourozenců jako jeden z potenciálních faktorů ovlivňujících dysfunkčnost rodiny, ale bohuţel nebyly tyto údaje ve spisové dokumentaci ve většině případů vůbec k dispozici. V souvislosti s činností OSPOD je třeba uvést, ţe nebudu rozlišovat, které činnosti vykonaly sociální pracovnice a které kurátor pro mládeţ, neboť v převáţné části roku 2012 vykonávaly agendu kurátora pro mládeţ sociální pracovnice z důvodu nepřítomnosti kurátora pro mládeţ. 40 Viz Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí 43

44 5.7 Sběr dat a jejich zpracování Sběr dat probíhal během března 2013 v kanceláři sociálních pracovnic vykonávajících agendu sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích. Na základě uzavřené dohody mezi mnou a Městským úřadem v Bučovicích, jsem mohla pracovat samostatně. Podle seznamu zaloţených spisů klientů v roce 2012 jsem si vyhledávala jednotlivé spisy. Následně jsem je analyzovala a získané informace jsem zaznamenávala do záznamových archů. Na jeden spis jsem pouţila jeden záznamový arch, tudíţ jsem v závěru výzkumu měla celkem 78 vyplněných záznamových archů. Protoţe se jednalo o náročnou práci, kde mohlo snadno dojít k omylu, který by zkreslil výsledky výzkumu, postupovala jsem velmi precizně a s rozvahou. Práci jsem si rozdělila do několika časových úseků, které jsem prokládala přestávkami. Po analýze všech spisů jsem přistoupila k další fázi výzkumu, kterou je kvantifikace analytických kategorií. Kerlinger (1972) zdůrazňuje, ţe mohou být kvantifikovány pouze dostatečně početné kategoriální jednotky. Vzhledem k poměrně malému rozsahu zvoleného výzkumného vzorku budu kvantifikovat všechny zastoupené kategoriální jednotky, protoţe vyřazením málo početných jednotek by mohlo dojít ke ztrátě důleţitých údajů. Data z jednotlivých záznamových archů jsem postupně převedla do dvou velkých tabulek, které jsem si pro tento účel sestavila v tabulkovém procesoru Microsoft Excel. Jedna slouţila ke kvantifikaci dat z analyzovaných spisů Om (Příloha č. 2) a druhá ke kvantifikaci dat z analyzovaných spisů Nom (Příloha č. 3). Protoţe se jednalo opět o náročnou práci, kde mohlo snadno dojít k chybě, musela jsem postupovat také velice důkladně. Pro případ omylu jsem po dokončení kvantifikace provedla kontrolu. Ta spočívala v tom, ţe jsem v tabulkovém procesoru vyuţila funkci součtu, pomocí které jsem sečetla jednotlivé řádky v tabulce. Např. součet záznamů na řádku Příčina se musel rovnat celkovému počtu analyzovaných spisů. Součty vybraných řádků se vţdy shodovaly s celkovým počtem analyzovaných spisů, z čehoţ lze usuzovat, ţe během kvantifikace dat nedošlo k chybě. Po převedení dat ze záznamových archů do velkých tabulek, jejich kvantifikaci a kontrole lze přistoupit k závěrečné fázi výzkumu, kterou je interpretace. 44

45 6 Interpretace výsledků Po popisu postupu při realizaci výzkumného šetření se dostávám k jádru práce, kterou je interpretace zjištěných výsledků. Jak jsem jiţ výše uvedla, ve výzkumu jsem se zabývala dvěma typy klientů orgánu sociálně-právní ochrany dětí v Bučovicích. Jednalo se o místně příslušné klienty a o místně nepříslušné klienty. Vzhledem k tomu, ţe se liší nejen charakteristiky jednotlivých klientů, ale i činnost OSPOD směřující k ochraně klientů, budu interpretovat zvlášť zjištění týkající se místně příslušných klientů a klientů místně nepříslušných. Důleţitým rozdílem mezi jednotlivými typy klientů z hlediska místní příslušnosti je i kompletnost zjišťovaných informací. 6.1 Místně příslušní klienti U místně příslušných klientů sociálně-právní ochrany dětí se nejprve zaměřím na příčiny jejich evidence včetně počtu dětí, dále se budu zabývat obdobím, kdy k evidenci dítěte došlo. Poté naváţu určením osoby nebo instituce, která na ohroţené dítě upozornila orgán sociálně-právní ochrany. Následně popíšu pohlaví a věk klientů, typ rodiny, zaměstnanost rodičů a nakonec se budu věnovat činnosti, která je orgánem sociálně-právní ochrany dětí vykonávána za účelem jejich ochrany Příčina evidence Absolutní i relativní četnost u jednotlivých příčin evidence dětí zpracovaná v Tabulce č. 1 se týká nejen počtu případů, ale i celkového počtu dětí. Výzkumný vzorek místně příslušných klientů tvořilo 56 případů. To ovšem neznamená, ţe se jednalo o 56 dětí. Jedním případem se rozumí jeden zaevidovaný spis, který se ale můţe týkat více dětí, přičemţ v jednom spise musí mít všechny děti stejné rodiče. Pokud se tedy do evidence OSPOD dostanou např. dva sourozenci s odlišným otcem, jsou vytvořeny dva spisy. Zmíněných 56 případů se týkalo celkem 81 dětí. Nejčastější příčinou evidence dětí u OSPOD je podle výsledků výzkumu úprava poměrů. Jedná se o úpravu práv a povinností rodičů k dětem po dobu do a po rozvodu, v jiných případech pouze po rozvodu rodičů. Součástí úpravy je i stanovení výţivného a svěření dítěte do péče. Úprava poměrů se týká také dětí rodičů, kteří nejsou manţelé a rozejdou se, a to pouze v takových případech, kdy nejsou rodiče schopni dohodnout se mimosoudně. V roce 2012 byla úprava poměrů příčinou evidence dětí u OSPOD ve 25 45

46 případech (45%) a týkala se 42 dětí (52%). Úprava poměrů se nejčastěji týkala jednoho dítěte (12 případů) a dvou sourozenců (11 případů). Pouze jednou se jednalo o skupinu tří sourozenců a taktéţ jednou o pět sourozenců. Úpravu poměrů jako nejčastější příčinu evidence dětí u OSPOD si lze spojit s dlouhodobě vysokou rozvodovostí v ČR. K úpravě poměrů došlo v 92% případů kvůli rozvodu, zbylých 10% je vinou rozchodu rodičů (Příloha č. 2). Vzhledem k tomu, ţe je dnes rozšířenou formou nesezdané souţití, kde rodiče nejsou manţelé, dalo by se očekávat, ţe se úprava poměrů bude týkat ve více případech těchto rodin. Výzkum ale ukazuje, ţe tomu tak není. Příčinou můţe být to, ţe k soudní úpravě poměrů přistupují nesezdaní rodiče aţ v krajním případě, kdy se nelze dohodnout jiným způsobem, zatímco u rozvodu manţelů je soudní úprava nutná vţdy. Překvapivým zjištěním je ale fakt, ţe kvůli rozvodu, příp. rozchodu rodičů, se stává klientem OSPOD více neţ polovina dětí z celkového počtu. V souvislosti s úpravou poměrů bych ještě zmínila, ţe děti byly ve 14 případech svěřeny matce, pouze v jednom případě otci, a taktéţ jednou bylo jedno dítě svěřeno do péče otci a jedno do péče matky. Vţdy došlo ke svěření dětí do péče rodičů na základě jejich domluvy. V devíti případech nebylo uvedeno, komu byly děti svěřeny do péče, coţ mohlo souviset s dosavadní neexistencí rozhodnutí ve sledovaném období. Druhou nejčastější příčinou evidence dětí u OSPOD je dle výsledků výzkumu trestná činnost dětí. V tomto případě se jedná o trestné činy a činy jinak trestné 41. V souvislosti s výzkumným vzorkem je zastoupeno sprejerství, padělání peněz a krádeţ. Dopouštění se trestné činnosti dětmi můţe ovlivňovat řada faktorů. Zmíněné druhy trestné činnosti mohou souviset s atypickým způsobem seberealizace, nedostatkem finančních prostředků a také rodinným zázemím. K trestné činnosti došlo v roce 2012 v šesti případech, které tvoří 11% z celkového počtu. Týkají se šesti dětí, které tvoří z celkového počtu zaevidovaných dětí sedm procent. Čtyři děti se dopustily činu jinak trestného, u dvou se jiţ jednalo o trestný čin. Jak jsem jiţ uvedla, jednalo se mj. i o krádeţ, která je jako jeden z majetkových trestných činů u dětí jedním z nejrozšířenějších 42. V celorepublikové statistice převaţuje počet spáchaných trestných činů dětmi nad počty spáchaných činů jinak trestných, výzkum ale uvádí opak. Třetí nejčastější příčinou evidence dětí u OSPOD bylo poţívání alkoholu, a to v sedmi procentech případů. Alkohol poţily během roku 2012 čtyři děti. Jak uvádím v kapitole 3.3, konzumace alkoholu dětmi není v ČR neobvyklým jevem a dokonce je 41 Viz 3.3 Rodiny s problémovým dítětem 42 Viz 3.3 Rodiny s problémovým dítětem 46

47 ve vyšší míře tolerovaná. Příčinou tak můţou být sami rodiče, kteří na dítě nedostatečně působí a také celá společnost, která si neuvědomuje škodlivost alkoholu pro děti. V ČR platí zákaz prodeje alkoholu dětem, přesto z výzkumu vyplývá, ţe tento zákaz je zřejmě porušován. Počet případů poţívání alkoholu dětmi můţe být, a jistě ve skutečnosti je, mnohem vyšší. Počet zjištěných případů je ovlivněn četností policejních kontrol na diskotékách, zábavách a v dalších podnicích, které navštěvují ve vyšší míře děti. Dalšími příčinami evidence dětí u OSPOD jsou výchovné problémy, úprava výţivného, nedostavení se k zápisu do první třídy základní školy, vyjádření se k otcovství a zanedbávání. Všechny tyto příčiny v počtu případů následují po poţívání alkoholu dětmi a dosahují hodnoty pět procent z celkového počtu případů. K výchovným problémům lze zařadit útěky z domova, záškoláctví nebo vysokou nekázeň dítěte ve vyučování. Tyto problémy mohou opět pramenit z rodinného zázemí, případně mohou být reakcí dítěte na nedostatečnou péči, nevylučuje se ani porucha chování ad. Do úpravy výţivného spadá ţádost o jeho stanovení, sníţení nebo zvýšení. Tato příčina vedla k evidenci pěti dětí. K zápisu do první třídy základní školy se nedostavili rodiče se třemi dětmi, coţ můţe být známkou zanedbávání, a tudíţ je třeba situaci prověřit. Vyjádření se k otcovství se týká podání vysvětlení matky, proč neuvedla otce dítěte v rodném listě. Týkalo se opět tří dětí. Závaţnější příčinou evidence dětí u OSPOD je zanedbávání. U této příčiny se jedná o sedm dětí. Ve dvou případech šlo o dva sourozence, v jednom o tři. Jedná se tedy o početnější sourozenecké skupiny, coţ zvyšuje moţnost dysfunkce rodiny 43. Pravděpodobnost odhalení zanedbávaných dětí závisí především na všímavém okolí, proto můţe těchto případů existovat mnohem více. Ve dvou případech bylo příčinou evidence týrání dítěte, jednalo se o čtyři děti. Nejméně početnými příčinami evidence dětí bylo osvojení na ţádost matky po porodu, popření otcovství, pomoc s hledáním odlehčovací sluţby pro zdravotně postiţené dítě a změna příjmení dítěte. Tyto příčiny se týkaly pouze jednoho případu a také vţdy jednoho dítěte. 43 Viz Dysfunkční rodina 47

48 Tabulka č. 1 Příčina evidence místně příslušných klientů Celkem případů % Dětí celkem % Úprava poměrů Trestná činnost Alkohol Výchovné problémy Výţivné Zápis do ZŠ Vyjádření se k otcovství Zanedbávání Týrání Osvojení Popření otcovství Pomoc s hledáním odlehčovací sluţby Změna příjmení % 11% 7% 5% 5% 5% 5% 5% 4% 2% 2% 2% 2% % 7% 5% 4% 6% 4% 4% 9% 5% 1% 1% 1% 1% Období evidence Období evidence klientů charakterizuje Graf č. 1. Zatímco zimní měsíce prosinec a leden vypovídají o jednom zaevidovaném případu, v květnu došlo k evidenci 12 případů, coţ je nejvyšší počet. Kromě května bylo evidováno nejvíce případů v únoru, červenci, srpnu a říjnu. Ve zbylých měsících se jedná o dva aţ čtyři případy. Počty případů v jednotlivých měsících mohou úzce souviset s příčinami, kvůli kterým byly děti evidovány. Vysoký počet evidovaných případů v červenci a srpnu můţe souviset s obdobím velkých prázdnin, kdy mají děti velké mnoţství volného času a také více příleţitostí vlivem teplého počasí k poţívání alkoholu (Příloha č. 2). Naopak nízký počet případů v prosinci můţe souviset s blíţícími se svátky a sníţeným počtem pracovních dnů nebo snahy o nastolení klidné atmosféry v rodinách. Podle mého názoru je ale třeba říct, ţe je velice individuální, kdy dojde k evidenci jednotlivých případů. Jistá souvislost mezi příčinami evidence a jejím obdobím můţe existovat, protoţe obecně teplé počasí a vyšší míra volného času v souvislosti s prázdninami skýtá více moţností k páchání trestné činnosti, poţívání alkoholu nebo utíkání z domova neţ období zimní. Naopak je třeba vzít v úvahu počet pracovních dní v jednotlivých měsících nebo prodlevu, s kterou se jednotlivá oznámení o ohroţených dětech dostanou k OSPOD. Příkladem můţe být nedostavení se rodičů s dítětem k zápisu do první třídy základní školy, který probíhá zpravidla během ledna a února, ale k evidenci těchto dětí došlo aţ v dubnu a květnu (Příloha č. 2). 48

49 Počet případů Počet případů Oznamovatel Graf č. 1 Období evidence místně příslušných klientů O počtu případů oznámených jednotlivými osobami nebo subjekty vypovídá Graf č. 2. Souvislosti mezi oznamovatelem a příčinou evidence jsou pak patrné v Příloze č. 2. Nejvíce případů bylo zaevidováno z podnětu matky. Zde můţe hrát významnou roli to, ţe se ve většině případů o děti stará více matka a vyřizuje veškeré záleţitosti s dětmi spojené. Také v případě rozvodů a rozchodů rodičů jsou děti ve většině případů svěřovány do péče matky, proto je to pak právě matka, kdo podává návrhy na úpravu výţivného a mnohé další. Neméně důleţitou roli má pak policie, která podléhá oznamovací povinnosti vůči OSPOD. Jedná se o případy trestné činnosti dětí, poţívání alkoholu, týrání dětí, příp. výchovných problémů, se kterými přichází do kontaktu primárně policie. Významná je také spolupráce se školou v souvislosti se zanedbáváním především školní docházky Graf č. 2 Oznamovatel místně příslušných klientů 49

50 6.1.4 Pohlaví a věk Pohlaví a věk klientů graficky znázorňuje Graf č. 3. Poměr chlapců a dívek byl téměř rovný, celkem bylo zaevidováno 41 dívek a 40 chlapců. Co se týče věku, zde jsou jiţ vidět rozdíly mezi jednotlivými obdobími, ale poměr chlapců a dívek je celkově téměř vyrovnaný bez markantních rozdílů. Celkově je nejvíce dětí evidováno u OSPOD v období školního věku. Příloha č. 2 opět dokládá souvislosti mezi jednotlivými příčinami a věkem dětí. Z důvodu úpravy poměrů se téměř v polovině případů jedná o děti školního věku, tedy od šesti do patnácti let. Neţ se rozpadne vztah rodičů, ze kterého děti pocházejí, trvá to určitou dobu. Jak je patrné z tabulky, děti jsou nejvíce ohroţeny rozvratem rodiny právě ve školním věku. Školní věk je také charakteristický obdobím puberty, kdy se mohou děti dopouštět trestné činnosti a poţívání alkoholu v rámci experimentů a dosavadní trestní nezodpovědnosti. Z dalších příčin pak stojí za pozornost zanedbávání, ke kterému došlo v šesti ze sedmi případů právě u dětí školního věku. V raném školním věku jsou děti v podstatě bezbranné, nemusí si uvědomovat, ţe jsou nějakým způsobem zanedbávány. V pozdějším školním věku jsou děti ještě stále závislé na rodičích, čehoţ mohou rodiče zneuţívat. U týrání se v polovině případů jedná o děti od šesti do patnácti let a v polovině případů od patnácti do osmnácti. Druhou nejpočetnější skupinou jsou děti od patnácti do osmnácti let, kdy je opět patrná častá úprava poměrů k těmto dětem, zastoupena je také trestná činnosti, poţívání alkoholu a výchovné problémy, které mohou souviset s neshodami mezi rodiči a dětmi. Jak jsem jiţ uvedla, v polovině případů týrání dětí se jednalo právě o tuto věkovou kategorii. Tyto děti si jiţ plně uvědomují chyby svých rodičů a mohou být sami iniciátorem podání oznámení policii, zvlášť pokud se tak snaţí chránit mladší sourozence. U dětí od jednoho do tří let se opět nejvíce podílí na počtu případů úprava poměrů, kdy tyto děti mohou být mladšími sourozenci dětí ve školním věku. Těchto dětí se týkají veškerá vyjádření k otcovství, jeho popření a změna příjmení. Jedná se v podstatě o administrativní úkony, které je třeba vyřešit v co nejniţším věku dítěte. V souvislosti se zastoupením pohlaví u jednotlivých příčin evidence je třeba zmínit trestnou činnost, která se ve dvou třetinách týkala chlapců, coţ by potvrzovalo teorie, ţe chlapci jsou díky biologickým vlastnostem častějšími pachateli trestné činnosti neţ dívky. Co se týče problémového chování, naopak dívky byly ve všech 50

51 Počet dětí případech poţivateli alkoholu, coţ dokazuje, ţe biologické faktory nehrají vţdy zásadní roli, naopak je třeba brát v úvahu další faktory do 1 roku Věk Dívka Chlapec Graf č. 3 Pohlaví a věk místně příslušných klientů Rodina O rodině místně příslušných klientů vypovídá Graf č. 4. V 80% evidovaných případů pocházely děti z rodin úplných, v 73% pak z rodin úplných manţelských. Pouze ve 14% případů se jednalo o rodiny neúplné, a to bez otce. Neúplná rodina bez matky a doplněná rodina o matku nebyla zastoupena ani v jednom případě. Zde je třeba ale zdůraznit, ţe v téměř polovině případů je příčinou evidence dětí úprava poměrů k dětem rozvádějících se rodičů, proto je úplná rodina zastoupena v takovém mnoţství. V kapitole 3.3 jsem popisovala odlišné názory na příčinu vzniku problémového chování dětí. Na jednu stranu existuje tvrzení, ţe problémové děti pochází z rodin neúplných, ve kterých je vyšší pravděpodobnost dysfunkce, další tvrzení říkají, ţe tyto děti pochází naopak z rodin úplných, které navenek nejeví známky dysfunkce a problém je naopak v její vnitřní soudrţnosti. Pokud vyberu děti v kategorii trestná činnost, alkohol a výchovné problémy (Příloha č. 2), zjistím, ţe ve všech 13 případech pocházely děti z rodiny úplné manţelské, v jednom případě úplné partnerské. Toto zjištění by potvrzovalo spíše pravděpodobnost vlivu konfliktů uvnitř rodiny nebo dalších faktorů. V kapitole je jako jeden z moţných faktorů zapříčiňujících dysfunkčnost rodiny uvedena také neúplnost. V případech zanedbávání a týrání dětí se také jednalo ve všech případech o rodiny úplné, k čemuţ lze vztáhnout tvrzení z předešlého odstavce. 51

52 Nezjištěno Doplněná o otce 2 4 Neúplná bez otce 14 Úplná partnerská 7 Úplná manţelská Zastoupení v % Graf č. 4 Rodina místně příslušných klientů Zaměstnanost rodičů Pro lepší přehlednost opět dokládám grafické znázornění zaměstnanosti rodičů v Grafu č. 5, tyto informace opět kombinuji s poznatky z Přílohy č. 2. Z celkového počtu 112 rodičů zaevidovaných dětí bylo 55% rodičů zaměstnaných, přičemţ častěji byl zaměstnán otec neţ matka. Jedna matka pobírala plný invalidní důchod, současně byla ale zaměstnaná. Jeden otec pobíral starobní důchod, ale současně byl také zaměstnaný. Pokud bych zařadila matky na mateřské a rodičovské dovolené (14% ze všech matek) do pracujících ţen, pořadí by se obrátilo a častěji zaměstnaným rodičem by se stala matka. Pouze desetina všech rodičů byla nezaměstnaná, 13% všech matek a sedm procent všech otců. Současně oba rodiče byli nezaměstnaní pouze v jednom případě, jehoţ příčinou evidence bylo zanedbávání, které můţe pramenit právě z nezaměstnanosti rodičů 44. Ve zbylých 55 případech byl nezaměstnaný pouze jeden z rodičů, přičemţ druhý byl na mateřské nebo rodičovské dovolené, byl zaměstnaný nebo nebyl tento údaj zjištěn. Jeden otec byl v době evidence dítěte u OSPOD ve výkonu trestu odnětí svobody 45 a zastupuje tak dva procentní body ze všech otců. Tyto údaje ovlivňuje skutečnost, ţe informace o zaměstnanosti a nezaměstnanosti rodičů nebyly u 30% z celkového počtu rodičů vůbec uvedeny ve spisové dokumentaci dětí. Častěji se jednalo o otce, coţ můţe opět souviset s příčinami evidence dětí, kdy 44 Viz Dysfunkčnost rodiny 45 Podle výsledků výzkumu nebyl v minulosti ve výkonu trestu odnětí svobody ani jeden rodič, v době evidence byl ve výkonu trestu pouze jeden jiţ zmíněný rodič - otec 52

53 Zastoupení v % není třeba u některých případů tyto informace zjišťovat (např. pomoc s hledáním odlehčovací sluţby). V nejvíce případech nebyl údaj o zaměstnání rodičů zjištěn u evidence dětí z důvodu trestné činnosti dětí, poţívání alkoholu, nedostavení se s dítětem k zápisu do první třídy základní školy a vyjádření se k otcovství. Neuvedené údaje o zaměstnanosti otce u dětí evidovaných z důvodu vyjádření se matky k otcovství je pochopitelné, neboť v těchto případech není otec uveden v rodném listě dítěte. Naopak u ostatních příčin evidence povaţuju tyto informace týkající se rodičů za důleţité a jejich absenci za nevhodnou. Jak uvádím v kapitole 2.2.2, vznik dysfunkčnosti rodiny je ovlivněn řadou faktorů, mezi které patří i nezaměstnanost. Údaje o zaměstnanosti rodičů tak mohou napomoci porozumění situaci v rodině a mohou vést k efektivnější intervenci, zvláště pak u trestné činnosti dětí apod Matka Otec Graf č. 5 Zaměstnanost rodičů místně příslušných klientů Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k ochraně dětí Základní informace o činnosti OSPOD poskytuje Tabulka č. 2, specifické informace jsou pak uvedeny v Příloze č. 2. V souvislosti s dětmi zaevidovanými v roce 2012 vykonal OSPOD 95 úkonů, přičemţ pouze ve dvou případech (výchovné problémy a zanedbávání) se jednalo o činnost opakovanou, protoţe docházelo k opakovaným problémům v rodině a u dítěte. V rámci rozdělení činností dle jejich charakteru do jednotlivých kategorií, je třeba říct, ţe byly zastoupeny činnosti ze všech kategorií (rozdělení viz Příloha č. 1). Minimum činností souviselo s ústavní a ochrannou 53

54 výchovou, péčí o děti vyţadující zvýšenou pozornost a rozhodnutím a vyjádřením. Naopak téměř polovina úkonů se týkala preventivní a poradenské činnosti a téměř dvě pětiny úkonů lze zařadit do opatření na ochranu dětí. Dále se budu zabývat jiţ pouze konkrétními úkony a jejich zastoupením. Nejčastější činností byl výkon opatrovnictví, ke kterému došlo ve 30% úkonů. Toto zjištění odpovídá údajům o velmi častém výkonu opatrovnictví na území ČR, které zmiňuju v kapitole 4.3. Tato činnost souvisí s vysokým počtem případů týkajících se úpravy poměrů. Z 29 případů výkonu opatrovnictví se 24 týkalo dětí evidovaných v souvislosti s úpravou poměrů, ve zbylých pěti případech šlo o trestnou činnost, týrání, osvojení a popření otcovství. Druhou nejčastější činností je sociální pohovor 46, sociální šetření v rodině a poskytnutí poradenství. Příčinou vysoké četnosti těchto činností je pravděpodobně jejich preventivní a informační charakter a s tím související primární vyuţití. Sociální pohovor je pak spojen nejčastěji s poţíváním alkoholu a výchovnými problémy, ale také s úpravou poměrů, zanedbáváním ad. Sociální šetření bylo nejčastěji vykonáno v případě trestné činnosti, zanedbávání, týrání, ale také výchovných problémů, nedostavení se k zápisu dítěte do první třídy základní školy, ad. Četnost sociálního šetření vidím v tom, ţe slouţí jako podklad pro hodnocení rodiny a dalšího postupu při práci s dítětem a rodinou 47. Další početnou činností OSPOD je výchovný pohovor v souvislosti s trestnou činností a poţíváním alkoholu. Předchází závaţnějším nápravným opatřením, ke kterým se přistupuje aţ v případě opakovaných problémů s dětmi. Další více vyuţívanou činností je pomoc s úpravou výţivného, přítomnost u výslechu dítěte, souhlas s neuvedením otce v rodném listě dítěte. V těchto případech se jedná o formální aktivity a hájení práv a zájmu dítěte. Ze závaţnějších opatření byl pak podán ve dvou případech návrh na předběţné opatření v souvislosti s úpravou poměrů a týráním. Do kategorie Ostatní jsem zahrnula všechny činnosti, které byly vyuţity pouze v jednom případě, konkrétní činnosti jsou uvedené v Příloze č. 2. Jedná se opět o činnosti převáţně formálního charakteru jako souhlasy a vyjádření. V souvislosti s osvojením dítěte byla vykonána návštěva dítěte v zařízení ústavní a ochranné výchovy a také vydáno rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. 46 Vyţádaný pohovor s rodiči dítěte 47 Viz 4.2 Sociální šetření 54

55 Tabulka č. 2 Činnost OSPOD v souvislosti s místně příslušnými klienty Činnost celkem % Opatrovník Sociální pohovor Sociální šetření v rodině Poskytnutí poradenství Výchovný pohovor Pomoc výţivné Přítomnost u výslechu Souhlas s neuvedením otce v rodném listě Zprostředkování poradenství Návrh na předběţné opatření Telefonní kontakt rodičů Ostatní % 13% 13% 12% 8% 4% 3% 3% 2% 2% 2% 7% 6.2 Místně nepříslušní klienti U místně nepříslušných klientů budu interpretovat zjištění ve stejných oblastech jako u místně příslušných klientů ve stejné posloupnosti Příčina evidence I u místně příslušných klientů se nejprve zaměřím na příčiny evidence dětí vyjádřené absolutní i relativní četností nejen případů, ale i všech dětí (Tabulka č. 3). Doplňující informace znázorňuje Příloha č. 2. Výzkumný vzorek místně nepříslušných klientů tvořilo 22 případů zahrnujících 32 dětí. Více neţ u poloviny případů byla příčinou evidence dětí ţádost o šetření v rodině dítěte, u jejich matky nebo otce. Důvodem vysoké četnosti této příčiny můţe být pobyt jednotlivých rodičů dítěte v odlišných správních obvodech 48 nebo také změna pobytu dětí bez změny trvalého bydliště. Tato ţádost o šetření se týkala v devíti případech jednoho dítěte, ve třech případech dvou sourozenců. Celkově se ţádost o šetření týkala 48% z celkového počtu dětí. Druhou nejčastější příčinou evidence dětí u OSPOD bylo zanedbávání, které tvořilo 23% z celkového počtu případů. Ve dvou případech se týkalo jednoho dítěte, ve třech případech tří sourozenců. Zde mohou být důvody pro zásah místně nepříslušného OSPOD podobné jako u ţádosti o šetření, kdy se rodiče s dětmi nezdrţují v místě trvalého bydliště. 48 Např. pokud ţádá rodič o svěření dětí do vlastní péče a ţije v jiném správním obvodě neţ jeho děti, musí OSPOD provést u tohoto rodiče šetření, které ale musí vykonat OSPOD, v jehoţ správním obvodě má trvalý pobyt daný rodič 55

56 Ostatními příčinami evidence byla ţádost o spolupráci při vymáhání dluhů, ţádost o účast na jednání u komise pro projednávání přestupků, trestná činnost dítěte, týrání a ţádost o výchovný pohovor, a to vţdy u kaţdé příčiny v jednom případě. Tabulka č. 3 Příčina evidence místně nepříslušných klientů Celkem případů % Dětí celkem % Ţádost o šetření Zanedbávání Vymáhání dluhů Účast na KPP Trestná činnost Týrání Ţádost o výchovný pohovor ,5% 23,0% 4,5% 4,5% 4,5% 4,5% 4,5% % 34% 6% 3% 3% 3% 3% Období evidence Obecné informace o období evidence znázorňuje Graf č. 6, z kterého vyplývá, ţe nejvíce případů bylo zaevidováno v září, coţ by eventuelně mohlo souviset se začátkem školního roku. Protoţe se ale jednalo v pěti případech o ţádost o šetření a v jednom o trestnou činnost, lze zde jen těţko uvádět moţné souvislosti se znatelně vyšším počtem případů právě v tomto měsíci. Po září bylo nejvíce případů evidováno v květnu a listopadu. Z Přílohy č. 3 a charakteru příčin evidence v těchto měsících vyplývá, ţe se jednalo opět o ţádosti o šetření a dále o zanedbávání, týrání a ţádost o výchovný pohovor. Výchovný pohovor můţe souviset s trestnou činností. Ve zbývajících měsících byl evidován jeden nebo dva případy, kromě března, června a července, kdy nebyl zaevidován ani jeden případ. Zajímavé je zejména porovnání počtu evidovaných případů místně nepříslušných klientů v období velkých prázdnin s počtem evidovaných případů místně příslušných klientů 49. Zatímco u místně příslušných klientů v období velkých prázdnin byl počet evidovaných případů nadprůměrný oproti ostatním měsícům, u místně nepříslušných klientů bylo evidováno minimum případů. 49 Viz Graf č. 1 56

57 Počet případů Graf č. 6 Období evidence místně nepříslušných klientů Oznamovatel Od koho se OSPOD o místně nepříslušných klientech dozvěděl, znázorňuje Graf č. 7. Souvislosti mezi oznamovatelem a příčinami evidence vyplývají z Přílohy č. 3. Na první pohled je zřetelné, ţe o více neţ polovině případů informoval jiný orgán sociálněprávní ochrany dětí, coţ ukazuje na vysokou míru spolupráce mezi jednotlivými orgány. Zde existuje jednoznačná souvislost mezi příčinami evidence a oznamovatelem, neboť v 54% všech případů byla příčinou evidence právě ţádost o šetření 50, o kterou zpravidla ţádá jiný OSPOD. Ve dvou případech podal jiný OSPOD podnět k evidenci místně nepříslušných klientů v souvislosti se zanedbáváním a v jednom případě pak ţádal o výchovný pohovor s dítětem. Dalšími oznamovateli místně nepříslušných klientů byla opět policie a škola, jako tomu bylo u místně příslušných klientů. V těchto případech je také moţné, ţe tyto instituce nemají přehled o tom, do kterého správního obvodu to které dítě spadá. Opět je zde ale moţnost odlišného trvalé místa bydliště dítěte a místa skutečného pobytu. Oproti místně příslušným klientům se zde nově objevuje anonym, jako zdroj informací o moţných ohroţených dětech, konkrétně se pak jednalo o zanedbávání. V jednom případě se angaţoval také otec, který byl iniciátorem šetření v rodině, a taktéţ soud. Komise pro projednávání přestupků pak ţádala o spolupráci v souvislosti s jednáním o přestupku. 50 Viz Tabulka č. 3 57

58 Počet dětí Počet případů Graf č. 7 Oznamovatel místně nepříslušných klientů Pohlaví a věk Co se týče pohlaví místně nepříslušných klientů, dívky převaţují nad chlapci (Graf č. 8; Příloha č. 3). Zatímco dívek bylo zaevidováno 19, chlapců pouze 13. Dívky byly evidovány pouze v souvislosti se ţádostí o šetření a zanedbáváním. Chlapci byli evidování v souvislosti se všemi příčinami evidence, coţ mj. ukazuje na vyšší míru podílu na páchání trestné činnosti a také přestupků v porovnání s dívkami. Převaha dívek se odráţí v poměru dívek a chlapců u jednotlivých věkových kategorií (Graf č. 8). Nejvíce dětí bylo evidováno ve školním věku, přičemţ zastoupení dívek a chlapců je stejné. Druhou nejpočetnější je kategorie od 15 do 18 let, ve které převaţují dívky nad chlapci, zrovna tak tomu je i u kategorie od tří do šesti let, která následuje jako třetí nejpočetnější. Zbývající dvě kategorie jsou co do počtu dětí vyrovnané. Poměr v zastoupení pohlaví se od ostatních kategorií liší pouze v kategorii od jednoho do tří let, kdy převaţují chlapci Chlapec 0 do 1 roku Věk Dívka Graf č. 8 Pohlaví a věk místně nepříslušných klientů 58

59 6.2.5 Rodina Rodinu místně nepříslušných klientů charakterizuje Graf č. 9, specifické informace jsou pak obsaţeny v Příloze č. 3. Z grafu je patrné, ţe přehled nejvíce ovlivňuje nedostupnost informací o rodině místně nepříslušných klientů. V devíti případech nebyl tento údaj uveden, přičemţ dané případy souvisely nejčastěji se ţádostí o šetření, v jednom případě šlo o vymáhání dluhů, účast na jednání u komise pro projednávání přestupků a také o ţádost o výchovný pohovor. Protoţe v ţádosti o šetření byl nejčastěji oznamovatelem jiný OSPOD, lze usuzovat, ţe právě tento orgán neposkytl informace o rodině, přičemţ OSPOD provádějící šetření v rodině tuto informaci zřejmě nezjišťoval. Domnívám se, ţe absence těchto údajů můţe zbytečně komplikovat nebo znesnadňovat práci s příslušným klientem. Pokud pominu případy, kdy nebyly údaje o rodině dostupné, nejčastějším typem rodin u místně nepříslušných klientů byla rodina neúplná bez otce, a to v osmi případech. Čtyři z nich se týkaly ţádosti o šetření, tři zanedbávání a jeden trestné činnosti, coţ můţe ukazovat na moţnou souvislost neúplné rodiny s její dysfunkcí 51. Tuto souvislost můţe částečně zpochybňovat fakt, ţe ve dvou případech zanedbávání se jednalo o rodinu úplnou manţelskou. Na rozdíl od rodin místně příslušných klientů je zde zastoupena i rodina doplněná o matku v souvislosti s ţádostí o šetření. Vyšší podíl zastoupení neúplných rodin u místně nepříslušných klientů můţe souviset právě s onou příslušností. OSPOD, ke kterému je klient místně příslušný můţe pracovat s rodinou klienta dlouhodobě, kdy se v rodině mohou objevovat opakovaně problémy a v souvislosti s tím můţe rodina častěji měnit svůj pobyt bez změny trvalého bydliště, a proto příslušný OSPOD spolupracuje s dalšími. 51 Viz Dysfunkční rodiny 59

60 Nezjištěno Doplněná o matku Doplněná o otce Neúplná bez otce Úplná partnerská Úplná manţelská Počet rodin Graf č. 9 Rodina místně nepříslušných klientů Zaměstnanost rodičů O zaměstnanosti rodičů vypovídá Graf č. 10, přičemţ souvislosti s jednotlivými příčinami jsou uvedeny v Příloze č. 3. Nejprve je třeba uvést, ţe informace o zaměstnanosti rodičů jsou silně ovlivněny případy, kdy nebyly tyto informace o rodičích uvedeny. U otce nebyly tyto údaje k dispozici ve více neţ dvou třetinách, u matky v necelé třetině. Zde opět vidím vyšší četnost neuvedených údajů u otce v jeho moţné neznámosti nebo nepotřebnosti v souvislosti s konkrétní příčinou evidence, přičemţ můţe hrát jistou roli také nepříslušnost klientů a zprostředkovanost údajů, které tak nemusí být kompletní. Přesto je ale překvapující vysoká míra nedostupnosti těchto informací, zvláště u otce. V nejvíce případech se jednalo o nezaměstnané rodiče, přičemţ jednoznačně převaţovala nezaměstnanost u matky. Toto zjištění je opět ovlivněno vysokým podílem nezjištěných údajů, především pak u otce. Z celkového počtu rodičů byla tedy nezaměstnaná jedna čtvrtina a převáţně souvisí s ţádostí o šetření a zanedbáváním. Asi 14% rodičů pak bylo zaměstnaných, přičemţ častěji se jednalo o otce. U rodičů místně nepříslušných klientů také figuruje výkon trestu odnětí svobody, jak v minulosti, tak v současnosti. Na rozdíl od rodičů místně příslušných klientů, kde se jednalo o výkon trestu v souvislosti s otcem 52, se u rodičů místně nepříslušných klientů jednalo naopak o výkon trestu u matky. Celkově lze říct, ţe u rodičů místně nepříslušných klientů figurují častěji faktory ovlivňující funkčnost rodiny 53. Jistým zdrojem zkreslení zjištění je fakt, ţe u velké části rodičů nejsou tyto údaje k dispozici. Moţným důvodem pro neúplnost těchto údajů 52 Viz Graf č Viz Dysfunkčnost rodiny 60

61 Zastoupení v % můţe být to, ţe zkrátka OSPOD věnuje větší pozornost právě rodinám, kde jsou rodiče nezaměstnaní nebo u nich figuruje výkon trestu. Pokud je pak oznamovatelem jiný OSPOD, u něhoţ jsou jiţ děti klienty, je moţné, ţe upozorňuje právě na rodiny, kde je vyšší pravděpodobnost dysfunkce Matka Otec Graf č. 10 Zaměstnanost rodičů místně nepříslušných klientů Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k ochraně dětí Činnost OSPOD směřující k ochraně místně nepříslušných klientů popisuje Tabulka č. 4, souvislosti s jednotlivými příčinami pak dokládá Příloha č. 3. V souvislosti s místně nepříslušnými klienty jednoznačně převaţuje preventivní a poradenská činnost, z kategorie činnosti péče o dítě vyţadující zvýšenou pozornost byla jedenkrát zastoupena účast na jednání u komise pro projednávání přestupků a přítomnost u výslechu. V rámci preventivní a poradenské činnosti bylo sociální šetření v rodině spolu se sociálním pohovorem jedinými dvěma činnostmi vyuţívanými dvakrát a více. Ostatní činnosti byly vyuţity pouze jednou, coţ souvisí opět s příčinami evidence. Sociální šetření bylo provedeno vţdy u dětí zaevidovaných z důvodu ţádosti o šetření a u zanedbávání. V souvislosti se zanedbáváním je sociální šetření v rodině nutné, neboť pracovníci OSPOD musí získat informace o dítěti a jeho rodině, na jejichţ základě pak vyhodnocuje situaci. Z dalších činností, které byly vyuţity pouze jednou, je třeba zmínit sociální šetření ve škole v souvislosti se zanedbáváním. Zajímavé je, ţe toto šetření nebylo u místně 61