Přednáška 7: Neuropřenašeče: neurotrofické faktory
|
|
- Otakar Havel
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Přednáška 7: Neuropřenašeče: neurotrofické faktory Představa o tom, že extracelulární signály mohou zprostředkovávat růst a diferenciaci nervových buněk, je více než půl století starý. Nicméně až v posledních cca 20 letech vědci začali rozkrývat značnou molekulární diverzitu růstových faktorů a jejich signálních kaskád. Pochopení signálního působení růstových faktorů zásadně změnilo naše chápání způsobů, jakými se nervový systém ontogeneticky vyvíjí a jak se adaptuje během dospělého života organismu. Tyto poznatky nám pomáhají chápat i mechanismy zodpovědné za přežití neuronu, jejichž selhání podmiňuje vznik různých neurodegenerativních chorob jako Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, Huntigtonova choroba nebo amyotrofická laterální skleróza. Růstové faktory a jejich signální proteiny jsou tedy zajímavým farmakologickým cílem v terapii nejen těchto neuropsychiatrických onemocnění. V rámci diskuse o neurotrofických faktorech bychom si měli vymezit pojmy neurotrofické faktory a cytokiny. Kanonicky pojato, neurotrofické faktory jsou látky ovlivňující růst, diferenciaci a přežívání neuronů. Příbuzný termín cytokiny je zapůjčen od imunologů, kde popisuje molekuly uvolňované aktivovanými lymfoidními buňkami a sloužícími k modulaci aktivity dalších buněk. Někteří autoři používají termín cytokiny na všechny látky nějakým způsobem spojené s růstem populace nervových buněk (tj. mezi cytokiny zahrnují i neurotrofické faktory), jiní popisují termínem cytokiny látky ovlivňující růst toliko gliální populace a pod. My budeme jako neurotrofické faktory označovat ty molekuly, které v rámci nervového systému ovlivňují růst, diferenciaci a buněčný cyklus neuronů i glií. Pod tímto termínem jsou sdruženy proteiny, které slouží v uvedeným funkcím, takže si je odlišíme od mnoha non-peptidových molekul (jako např. steroidní hormony, kyselina retinová a neuropřenašeče, které také ovlivňují růst a integritu nervového systému). Ačkoliv neurotrofické faktory byly původně dávány do souvislosti s vývojem nervového systému a neuropřenašeče do souvislosti se synaptickým přenosem v dospělém CNS, v mnoha rolích se překrývají a hranice mezi nimi není v moha případech vůbec jasná. Podobně jako neuropřenašeče, i neurotrofické faktory jsou syntetizovány v neuronu a ovlivňují funkci dalších neuronů, za některých okolností mohou být i vylévaný jako důsledek neuronální aktivity. Mohou také vyvolávat rychle změny v cílovém neuronu, které jsou v podstatě neodlišitelné od odpovědí vyvolaných klasickým neuropřenašečem uvolněným v rámci synaptického přenosu. A podobně, mnoho neurotransmiterů může ovlivňovat růst a přežití neuronů a diferenciaci jejich adultních fenotypů. Od např. neuropeptidů ovšem neurotrofické faktory odlišují přinejmenším dvě charakteristiky: jsou větší: např. z mozku odvozený neurotrofický faktor (brain-derived neurotrofic factor, BDNF) je protein velikosti 14 kda, zatímco neuropeptidy jsou malé peptidické molekuly; fungují regulací proteinkinas, nikoliv cestou G-receptorů a klasických kaskád druhých poslů. Funkční charakteristiky neurotrofických faktorů O životním cyklu neurotrofických faktorů se ví podstatně méně než o osudech neuropřenašečů. Jsou syntetizovány v tělech některých neuronů a glií jako proteiny. Některé
2 jsou v těchto buňkách i skladovány, nejspíše ve velkých denzních váčcích, a jsou transportovány do nervových zakončení nebo do dendritických větví. Mechanismus kontrolující výlev neurotrofických faktorů není plně objasněn. Mnoho těchto látek, jako IL-1, BDNF a neurotrofické faktory pocházející z gliální linie (GDNF) jsou produkty časných genů, jejich syntéza je podmíněna aktivitou neuronu a limituje jejich výlev. Výlev dalších neurotrofických faktorů může spouštět depolarizace. Hlavním mechanismem ukončení účinku neurotrofických faktorů je patrně jejich proteolytická degradace, nicméně např. BDNF jsou sekvestrovány s funkčně inaktivními receptory, což limituje jejich difusi a nejspíše i dobu účinkování. Zajímavou otázkou je místo působení neurotrofických faktorů. Před cca 60 lety (!) bylo vytvořeno schéma klasické syntézy a aktivity neurotrofického faktoru, konkrétně prvního popsaného neurotrofického faktoru NGF (nerve growth factor). Paní profesorka Rita Levi-Motalciniová ukázala na sympatetických gangliích kuřecích embryí, že množství a růst jejich nervových vláken závisí na přítomnosti specifického růstového faktoru. Na myších sakrkomech implantovaných do 11denních kuřecích embryí detekovala charakteristické hallo vláken rostoucích z ganglia v přítomnosti nádoru (vpravo), části jeho tkáně nebo alespoň extraktu. Vlákna velmi intenzivně inervovala nádor. Látku se jí ve spolupráci se Stanley Cohenem podařilo identifikovat, purifikovat a prokázat, že růst nervových vláken je závislý na koncentraci této látky tedy NGF. Rita Levi-Montalcini (* 22. dubna 1909, zemřela 30. prosince 2012) byla italská neuroložka židovského původu. Je považována za jednu z nejvýznamnějších neuroložek 20. století, obdržela ta nejprestižnější ocenění ve svém oboru, včetně Albert Lasker Award for Basic Medical Research a Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (obě v roce 1986 spolu se Stanleym Cohenem). Byla členkou Papežské akademie věd (nominována v roce 1974) a Národní akademie věd Spojených států (od 1968) a doživotní senátorkou Itálie (od 2001). Ukázali také, že produkce NGF cílovým inervačním orgánem daného neuronu je nezbytná pro to, aby neuron přežil a cílový orgán inervoval. Neuron musí také na NGF správně odpovídat. Produkce NGF je omezená, takže nervová vlákna mezi sebou kompetují. Tato pozorování bývají také shrnována pod termín neurotrofická hypotéza. Ačkoliv její (a NGF) typické projevy jsou dobře stopovatelné zejména na periferii, určité její podoby se vyvinuly i v CNS. V mozku a páteřní míše může neuron produkovat neurotrofické faktory zásobují jiný neuron, který ho inervuje, nicméně produkuje celou řádku neurotrofických faktorů, které na něj samotný působí autokrinně. Některé neurotrofické faktory mohou být dokonce anterográdně transportovány do terminál, kde po výlevu působí na somata a zakončení jiných nervových vláken. Stejně tak komplex neurotrofický faktor jeho receptor zformovaný na plasmatické membráně terminály může být retrográdně transportován do těla neuronu, kde má další biologické funkce. Část neurotrofických faktorů dále produkují glie. Některé faktory jsou produkovány gliemi i neurony a jejich receptory jsou rovněž exprimována na obou buněčných typech. Mezi gliemi a neurony se tak formuje velmi složitá intercelulární komunikace. RODINY NEUROTROFICKÝCH FAKTORŮ S klasifikací neurotrofických faktorů to není snadné, neboť je částečně poznamenána jejich historií. Jména mnoha neurotrofických faktorů byla odvozena od účinku, se kterým byli primárně spojováni. Např. interleukiny dostaly své jméno podle toho, že modulují komunikaci mezi elementy bílé krevní linie ačkoliv jsou produkovány i gliemi. Podobně, GNDF byl původně identifikován jako faktor odvozený z gliální buněčné linie, ačkoliv jeho producenty jsou i mnohé neuronální populace; FGF (fibroblast growth factor) dostal jméno jako růstový faktor fibroblastů, ačkoliv jej produkují i glie a CNTF (ciliary neurotrophic factor), který je 2
3 produkován i gliemi a několika typy neuronů, dostal své jméno podle toho, že podporuje růst a udržování neuronů ciliárního ganglia oka. Dnes jsou neurotrofické faktory kategorizovány na základě své homologie a podle toho, jaký sdílejí transdukční mechanismus, kterým navozují své biologické odpovědi. Mezi všemi rodinami neurotrofických faktorů jsou nejlépe charakterizovány tři: neurotrofiny, GNDF a příbuzné faktory a CNTF-příbuzné faktory. Důležité jsou samozřejmě i ty zbylé, neboť také regulují funkce neuraxis za fyziologických a patofyziologických stavů. Přehled častého členění rodin neurotrofických faktorů máte v následující tabulce. Rodina neurotrofických faktorů Neurotrofiny GDNF rodina CNTF rodina Ephriny EGF rodina Další růstové faktory Interleukiny a příbuzné cytokiny Typičtí zástupci NGF, BDNF, NT-3, NT-4 GDNF, neurturin, persephin CNTF, LIF, IL-6 EGF, TGFα, neureguliny insulin, IGF, FGF, PDGF IL-1, IL-2, IL-3, IL- 5, TNFα, TNFβ Jejich receptory Trk (R-PTks) spojené s Ret spřažené s Janus kinasami (JAK) EPH (R-PTKs) ErbB (R-PTKs) R-PTKs IL-1 R spřažený s PS/TK, R-PTK, R spřažené s JAK, R se vztahem k p75 ( receptory smrti ) TGF rodina TGFβ R-PS/TK interferony spřažené s JAK, Jiné cytokiny (IFNα, β, γ ), m- R-PTKs CSF, gm-csf Chemokiny CC chemokiny (IL- 8), CXC chemokiny (MIP, MCP), CX3C chemokiny (neurotactin) receptory spřažené s G-proteiny Typičtí zástupci jejich receptorů TrkA, TrkB, TrkC GFRα1, GFRα2, neznámé GP130, CNTFRα, LIFRα CC 1 -CC 8 R CXC 1 -CXC 4 R CX 3 C 1 R R-PTK, receptor-associated protein tyrosine kinase; R-PS/TK, receptor-associated protein serine/threonine kinase; m-csf, macrophage colony stimulating factor; gm-csf; granulocyte-monocyte CSF; MIP, macrophage inflammatory protein; MPC, monocyte chamoattractant protein 3
4 NEUROTROFINY Rodina neurotrofinů zahrnuje NGF a následně identifikované neurotrofické faktory, které s ním sdílejí stejný signalizační mechanismus: BDNF (brain-derived neurotrophic factor), neurotrophin-3 (NT-3) a neurotrophin-4 (NT-4; také známý jako neurotrophin- 4/5). V rybách byl také popsán neurotrophin-6. Mezi jejich klasické charakteristiky patří malá velikost (BNDF má např. 14 kda) a signalizace cestou Trk receptorové rodiny. Neurotrophiny působí na širokou škálu neuronů. Dobře popsána je jejich role v přežívání neuronů na periferii vzhledem k ustavení funkční synapse s cílovým orgánem. NGF je také přítomen v malých neuronech sympatiku a sensorických neuronech, které se účastní nocicepce a vnímání teploty. BDNF je produkován v kosterní svalovině inervované motoneurony. BDNF, NT-3 a NT-4 jsou zodpovědné za přežívání specifických sensorických neuronů na periferii. Ačkoliv neurotrofiny podobnými způsoby podporují přežívání neuronů na periferii, jejich role v mozku a prodloužené míše není detailně objasněna. NGF pravděpodobně podporuje přežití cholinergních neuronů jader septa (na bázi koncového mozku), které inervují hippokampální neurony.acetylcholin uvolňovaný z terminál neuronů jader septa nejspíš aktivuje neurony hippokampu a zvyšuje jejich produkci NGF. Ten pak zpětně působní na septální neurony a umožňuje jejich přežití (pozitivní zpětná vazba). BDNF, NT-3 a NT-4 napomáhají přežívání motorických neuronů kůry a hippokampálních neuronů,a působí i na noradrenergní, dopoaminergní a serotoninergní neurony mozkového kmene. Jak přesně neurotrophiny přispívají j vývoji mozku není zatím detailně popsáno. Zda je jejich primární funkcí target-derived podpora aferentních neuronů, podpora neuronů eferentních nebo udržování diferenciálních rozdílů mezi neuronálními subtypy a populacemi, je předmětem intenzivního výzkumu. Trk receptory Všechny neurotrofiny se váží na třídu vysoce homologických receptorových tyrosinkinas označovaných jako Trk receptory. Jsou známy tři podtypy těchto receptorů: TrkA, TrkB a TrkC. Jde o transmembránové glykoproteiny o molekulární hmotnosti kda.každý z typů Trk Rs váže -s určitým překryvem- specifický neurotrofin: TrkA NGF, NT-3 TrkB BNDF, NT-3 a NT-4 a TrkC NT-3. 4 Trk Rs mají charakteristickou strukturální doménu. Extracelulární část obsahuje vazebné místo pro ligand a je bohaté na segmenty hojně tvořené leucinem (důležitý pro interakci protein-protein), klastry bohaté na cystein a dvě imunoglobulinům podobné domény. Vazba neurotrofinu na Trk receptor aktivuje jeho katalytickou doménu. Neurotrofiny se váží jako dimery, což vede k dimerizaci Trk receptorů a jejich následné autofosforylaci na vybraných aminokyselinových zbytcích tyrosinu. Fosforylovaný tyrosin formuje rozpoznávací sekvenci pro SH2 domény některých typů buněčných proteinů. Např. SH2 domény proteinů Shc a Grb2 spojují aktivaci Trk receptorů s aktivací malého G-proteinu Ras, který obratem aktivuje s mikrotubuly asoiciovanou proteinkinasovou kaskádu (MAPK
5 kinasovou kaskádu). Genetické abnormality v oblasti Ras proteinů vedou u lidí k neurofibromatóze, což je choroba zahrnující např. nadměrný růst Schwannových buněk. Rozlišujeme tři cesty Trk aktivace MAPKs: 1. dráha cestou protein. Shc, Grb-2, SOS, Ras a Raf 2. dráha - cestou proteinů CrkL, Rap a Raf Tyto dráhy závisí nejen na fosforylaci Trk receptoru na Y490 tyrosinovém zbytku, ale i na ARMS proteinu (ankyrin repeat-rich membrane spanning protein). MAPKs následně aktivují CREB transkripční faktory, což vede ke stimulaci diferenciace a přežívání. 3. cestou je Trk aktivace vedoucí ke spuštění PI 3 K/Akt dráhy. Realizuje se přes Shc/Grb-2 a Gab-1 proteiny. Vede k fosforylaci proapoptotického proteinu Bad, aktivuje prosurvival transkripční faktor NF-κB - PLCγ je aktivována v důsledky fosforylace Trk R na tyrosinovém zbytku Y785; představuje doplňkovou dráhu zahrnující MAP kinázy a zodpovědnou za stimulaci diferenciace a zejména za přežívání buněk. Dalším biologickým projevem aktivace Trk receptorů je fosforylace různých signálních proteinů na tyrosinu. Z nich nejdůležitější jsou fosfolipasy Cγ (PLCγ ) spouštějící fosfatidylinositolovou kaskádu, a substrát inzulínového receptoru (IRS), který vede k aktivaci fosfatidylinositol-3-kinasové kaskády. Mutace v genu ATM, který kóduje jeden ze subtypů fosfatidylinositol-3-kinasy, vede k ataxii-telangiectasii. To je choroba vyznačující se progresivní degenerací a atrofií určitých mozkových oblastí, zejména mozečku. Trk receptory vykazují různé sestřihové varianty. Nejlépe prozkoumané jsou TrkB a TrkC isoformy, které obsahují normální vazebnou doménu, ale postrádají katalytickou doménu tyrosinkinasovou. Zkrácené isoformy Trk receptorů mohou snižovat aktivitu neurotrofnů. p75 receptor První naklonovaný receptor pro neurotrofiny nebyl Trk receptor, ale receptor p75. Je to 75 kda velký protein s nízkou afinitou k neurotrofinům. Všechny neurotrofiny váže se zhruba stejnou afinitou a může modulovat i signalizaci Trk receptorů zvyšuje afinitu vysokoafinitních vazebných míst pro NGF na TrkA. TrkA receptor může zprostředkovat funkční odpověď i bez p75 receptoru, nicméně tato odpověď je výrazně nižší a přežití některých neuronálních populací vyžaduje až několikanásobně vyšší hladiny NGF a jiných neurotrofinů. Vzhledem ke kompetici neuronů o NGF je funkce p75 receptoru často klíčová pro osud určitého neuronu. exprese p75 receptoru ovlivňuje také přežití neuronů při nemocech či traumatickcýh stavech. Typy neuronů a patofyziologické stavy, do kterých je p75 receptor zapojen u různých buněčných typů neuraxis, jsou v následující tabulce. 5
6 Na obrázku vlevo vidíte schematické modely aktivace Trk a p75 receptorů. Z Neurotrophins and their receptors: A convergence point for many signalling pathways, Moses V. Chao, Nature Reviews Neuroscience 4, (April 2003) Malé ligandové molekuly, agonisté i antagonisté, obvykle nejsou pro farmakologické studie funkcí receptorů pro neurotrofiny dostupné. Často jsou proto tedy využívány zvířecí modely knoc-outované pro vybranou molekulu. Myši knock-outované pro NGF a TrkA receptor vykazovaly ztrátu neuronů sympatiku i sensorických neuronů zadních kořenových ganglií trigeminu, stejně jako částečnou ztrátu cholinergních neuronů septálních jader projikujících do hippokampu. V případě posledně jmenovaných neuronů by snad agonisté TrkA receptorů mohli najít uplatnění v podpůrné léčbě Alzheimeovy choroby. Studium zvířat knock-outovaných pro TrkB receptory je trochu komplikovanější, neboť ty váží kromě NGF i NT-4 a BDNF, a v nižší míře i NT-3. Takto upravená zvířata nicméně také vykazovala ztráty kraniálních motorických neuronů či neuronů ganglií trigeminu. Myši knock-outované pro BDNF se projevovaly ztrátou specifických populací motorických neuronů (kortikálních), která může být spoje s chorobami jako amyotrofická laterální skleróza (ALS). TrkC knock-outované myši se projevovaly ztrátou propriorecepčních neuronů ganglií zadních kořenů míšních a defekty v pohybu a koordinaci polohy končetin. Typická pro ně byla také ztráta myelinizace Ia aferentních sensorických nervových vláken. 6
7 Neurotrofiny a synaptická plasticita Vývoj zrakové dráhy: Role neurotrofinů v synaptické plasticitě byla primárně studována při vývoji zrakové kůry. Jak axony z ncl. geniculatus laterlis thalamu (LGN) rostou a formují synapse na primárních zrakových neuronech okcipitálního kortexu, seskupují se tyto neurony do specifických sloupců v korové vrstvě IV. Vznik těchto sloupců je spojen s dominancí levého nebo pravého oka a aktivitou jeho fotoreceptorů. Pokud pokusnému zvířeti zašijete oční víčko a jeho fotoreceptory tak nejsou stimulovány, LGN neurony obdrží z deprivovaného oka slabší signály. Vznik sloupců oční dominance ve zrakové kůře je pak zbržděn a omezen. Umělým podání NT-4 lze monookulární deprivaci postiženého oka ale zvrátit.ve zrakové kůře se nachází BDNF a NT-4. Je možné, že neurony LGN kompetují o ligandy TrkB receptorů a tato kompetice může být ve tvorbě zrakových sloupců zásadní. Pokud do vizuálního kortexu infúzně podáváme BDNF nebo NT-4, nemusí neurony kompetovat a vznik sloupců je zablokován. Neurotrofiny regulují synaptickou plasticitu i v dospělém diferencovaném mozku. V dospělých neuronech reguluje jejich vzruchová aktivita velmi výrazně expresi některých neurotrofinů a jejich receptorů. Po křečích byla např. pozorována zvýšená exprese BDNF a Trk receptorů v hippokampu. Podobné změny v expresi některých neurotrofinů a jejich receptorů byly pozorovány i v hippokampálních neuronech po stimulační salvě spojené s LTP nebo v neuronech locus coeruleus reagujících na nedostatek opiátů u závislých jedinců. Naopak, exprese BNDF může být snížena vystavení inhibičním stimulům, jako jsou agonisté GABA A receptorů. Rychlost regulace hladiny BNDF odpovídá rychlosti regulace systémů spojených s jinými časnými geny, jako je c-fos; ostatně i indukce BNDF je zprostředkována aktivací preexistujících transkripčních faktorů jako CREB. Neurotrofické faktory mohou ovlivňovat synaptický přenos a regulovat vznik synapsí. Např. NT-3 rychle zvyšuje synaptický přenos na nervosvalovém spojení (typicky do 10 min). Děje se tak cestou zvyšování pravděpodobnosti výlevu acetylcholinu z terminály, neboť NT-3 zvyšuje frekvenci synaptických proudů, ne jejich amplitudu. Tento efekt NT- 3 může být zablokován nespecifickým inhibitorem Trk receptorů známým jako K252a. Neurotrofiny rovněž regulují synaptický přenos v hippokampu. BNDF a NT-3 (ne NGF) zvyšují excitační postsynaptické potenciály Schaefferových kolaterál CA1 neuronů až po dobu 2-3 hodin. Myši knock-outované pro BNDF naopak vykazují nižší bazální aktivitu těchto oblastí a např. deficienci v LTP. Na obrázku vidíte interakci Trk Rs s některými iontovými kanály možnou cestu synaptické modulace. 7
8 GDNF RODINA GDNF je glykosylovaný protein o velikosti asi 18 kda. Prvně byl izolován v tkáňových kulturách z gliální buněčné linie podporující přežívání dopamiergních neuronů středního mozku. Následně bylo prokázáno, že tyto neurony chrání i před toxickým poškozením in vivo. S degenerací dopaminergních neuronů je spojena Parkinsonova choroba, a proto byla GDNF následně věnována nemalá pozornost. GDNF ovšem působí protektivně i na přežití jiných neuronálních populací, např. neuronů myenterického plexu střeva. Zdá se, že je zásadním růstovým faktorem mimo nervový systém. Pozoruhodná je jeho role ve vývoji ledvin myši knock-outované pro GDNF umírají krátce po narození díky selhání ledvinových funkcí. Při poškození genu pro GDNF se jim nevětví močové kalichy a nebo se v rámci růstu ledviny vůbec nevyvíjejí. Ureteric bud growth is dependent on GDNF and its receptor. (A) The ureteric bud from a 11.5-day wild-type mouse embryonic kidney cultured for 72 hours has a characteristic branching pattern. (B) In embryonic mice heterozygous for the genes encoding GDNF, the size of the ureteric bud and the number and length of its branches are reduced. (C) In mouse embryos missing both copies of the gdnf gene, the ureteric bud does not form. (Scale bars = 100 μm.) (D) The receptors for GDNF are concentrated in the posterior portion of the nephric duct. GDNF secreted by the metanephrogenic mesenchyme stimulates the growth of the ureteric bud from this duct. At later stages, the GDNF receptor is found exclusively at the tips of the ureteric buds. (A-C from Pichel et al. 1996, photographs courtesy of J. G. Pichel and H. Sariola; D after Schuchardt et al ) GNDF_ledviny_2: The effect of GDNF on the branching of the ureteric epithelium. The ureteric bud and its branches are stained orange (with antibodies to cytokeratin 18), while the nephrons are stained green (with antibodies to nephron brush border antigens). (A) 13-day embryonic mouse kidney cultured 2 days with a control bead (circle) has a normal branching pattern. (B) A similar kidney cultured 2 days with a GDNF-soaked bead shows a distorted pattern, as new branches are induced in the vicinity of the bead. (From Sainio et al. 1997; photographs courtesy of K. Sainio.) Podobně jako neurotrofiny funguje i GDNF cestou aktivace proteinové tyrosinkinasy. Této aktivace je ovšem dosaženo nepřímo pomocí intervenujícícho receptorového proteinu. Dimer GDNF se váže na specifický receptor o velikosti asi 40 kda, označovaný jako GFR1α. GFR1α R je v membráně zakotven glykofosfatidylinositolovou (GPI) kotvou. Je členem rodiny GFRα receptorů (GFRα1-4) se specifickou afinitou k ligandům. Navázání GDNF na GFRα1 R spustí asociace GFRα1 s membránovou proteinovou tyrosinkinasou Ret, což je protein o velikosti asi 150 kda. Byly identifikovány 3 isoformy Ret kinas (Ret 51, Ret 43 a Ret 9), s 51, 43 a 9 aminokyselinovými zbytky na svém C-konci. In vivo je nejlépe prostudována role Ret 51 a Ret 9, které jsou nejčastější. Asociace Ret a GFRα1 R s navázaným GDNF vede k fosforylaci mnoha biologických substrátů a změnám v MAPkinasové signalizaci. Poruchy funkce Ret kinasy vedou u lidí k Hirschprungově nemoci, což je porucha charakterizovaná neobvyklou střevní motilitou, zvětšením colon a obstukcí ampula rectis. Jiné typy mutací vede např. k mnohočetným endokrinním neoplasiím nebo k míšním karcinomům. I další dva členové rodiny neurotrofinů, neurturin a persephin, působí přes navázání na α podjednotky intervenujícícho receptoru a s ním následně na Ret kinasu. Neurturin podporuje přežití dopaminergním neuronů středního mozku, které vykazují vysokou expresi Ret kinas a GFRα1 receptoru, ale ne GDNF. GDNF exprimují dopaminergní neurony striata, které tak zásobují dopaminergní kolegy středního mozku systém podobný jako na periferii, kde cílová tkáň produkuje NGF pro svá inervující vlákna. Regulace těchto dopaminergních okruhů středního mozku a striata by mohla být užitečná v léčbě parkinsonismu. Poslední zástupce, artemin (také neublastin či enovin), podporuje v kulturách přežití některých typů periferních a jednoho typu dopaminergních neuronů. Slouží jako naváděcí molekula 8
9 uvolňovaná hladkou svalovinou cév, vytyčující trasu axonům sympatiku. Je regulován hladinou estrogenu, což zvyšuje rezistenci na anti-estrogenní léčbu některých typů nádorů. CNTF RODINA Ciliární neurotrofický faktor patří do rodiny růstových faktorů, která zahrnuje i LIF (leukemia inhibitory factor), interleukin-6 (IL-6), prolaktin, růstový hormon, leptin, interferony nebo např. onkostatin-m. Většina členů této rodiny působí hlavně mimo CNS a jsou často označovány za cytokiny. S poměrně dramatickou regulací přežití neuronů a jejich diferenciace jsou spojeny zejména CNTF, LIF a IL-6, které mohou být označovány i rigorózněji jako neurotrofické faktory. CNTF je protein velikosti zhruba 24 kda. Primárně byl studován v ciliárních gangliích kuřat a je známo, že zvyšuje hladinu cholinacetyltransferasy. Reguluje přežití a diferenciaci mnoha neuronálních typů, jako jsou např. pregangliové neurony sympatiku, sensorické neurony, motorické neurony dopaminergní neurony středního mozku nebo neurony hippokampu v tkáňových kulturách. Velmi zajímavá je jeho role na motorických neuronech: nejen že podporuje jejich přežití in vitro, ale zabraňuje jejichdegeneraci po axotomiii nebo zmírňuje některé motorické defekty na myších modelech chorob motorických neuronů. Byl testován i terapeuticky, ale vyvolává velmi vážné vedlejší účinky. Axokin, modifikovaná verze lidského CNTF, zkrácená oproti CNTF o 15 aminokyselin a nesoucí dvě zaměněné aminokyseliny, je v in vitro i in vivo esejích 3-5 účinnější než CNTF a je stabilnější. V 90. létech začal být testován v léčbě amyotrofické laterální sklerózy (ALS), kde sice nepůsobil na kosterní svalovinu tak, jak se očekávalo, ale ukázal se jako agens navozující ztrátu chuti k jídlu. Dobrovolníci, kteří denně dostávali subkutánně 1 mikrogram axokinu do podkoží, za rok zhubli o 12.5 libry (placebo skupina jen 4.5 libry). U 70% probandů vznily během 3 měsíců protilátky proti axokinu. LIF a IL-6 regulují podobným způsobem neuronální růst a diferenciaci. IL-6 napomáhá přežití cholinergních neuronů septa, katecholaminergních neuronů mesencefala nebo hypothalamických neuronů, a v tkáňových kulturách spouští neuronální diferenciaci PC12 buněk. Účinek LIF je in vivo nejlépe prozkoumán v hypothalamu. In vitro, LIF a CNTF potlačují adrenergní fenotyp neuronů symaptiku a indukují v nich fenotyp choilnergní. V mozku jsou za primární zdroj CNTF, LIF a IL-6 považovány glie, ačkoliv se nevylučuje ani jejich neuronální původ. Jejich receptorová signalizace je ovšem dobře popsána v gliích i neuronech. Signální dráhy CNTF Signální dráhy CNTF a dalších členů CNTF rodiny se poněkud liší. Komplex CNTF receptoru se skládá ze tří složek: přenašeče signálu známého jako LIF receptor (LIF R), glykoproteinu o hmotnosti 130 kda (gp130) a vlastního proteinu vážícího CNTF (CNTF Rα). CNTF Rα je asi 80 kda protein zakotvený v membráně GPI kotvou. Vazba CNTF na CNTF Rα způsobí jeho asociaci s gp130 a následné spojení tohoto subkomplexu s LIF R. Až vznik tohoto tříčlenného komplexu spustí vlastní signalizační krok aktivaci Janus kinasy (JAK) a příbuzných tyrosinkinas (Tyk aj.), které následně vyvolají patřičnou biologickou odpověď, a to nejčastěji aktivací transkripčních faktorů rodiny STAT. 9
10 Přenos signálu dalšími členy CNTF rodiny je podobný. IL-6 se váže na specifický protein IL-6Rα, který obratem asociuje s dimerem glykoproteinu gp130. Vzniklý komplex aktivuje JAK kinasy a následné signální kaskády. LIF se váže na dimer LIFR a gp130. Tento komplex opět aktivuje JAK kinasy. Jak je vidět, určité části signálního komplexu jsou unikátní pro určitý neurotrofický faktor (CNTF Rα, Ι L 6Rα) a jiné slouží více různým ligandům (gp130, LIFR). Signální kaskády CNTF rodiny nejsou zcela objasněny. Překvapivě, myši knock-outované pro CNTF se vyvíjejí normálně a vykazují v dospělosti jen mírný motorický deficit. V japonské populaci je asi 2.5% jedinců homozygotních pro inaktivující mutaci CNTF jsou tedy lidskými knoc-outy pro CNTF podobně jako myší model CNTF knock-outů. I tito jedinci se vyvíjejí bez zjevných defektů. A naopak, myši knock-outované pro CNTF Rα umírají do 24 hodin po narození. Tato pozorování naznačují, že pro CNTF Rα exituje ještě nějaký další endogenní ligand. CYTOKINY IMUNITNÍCH ODPOVĚDÍ A CNS Odpovědi na cytokiny jsou nejlépe prostudovány v prostředí imunitního systému. Nicméně některé z cytokinů prokazatelně zprostředkují odpovědi CNS na imunologické změny. Mezi tyto cytokiny patří např. IL-1 a IL-6, tumor-nekrotizující faktor α (tumor necrosis factor-α, TNFα) nebo transformující růstový faktor β (transforming growth factor-β, TGFβ). Cytokiny zapojené do imunitních funkci jsou kritické pro systémovou homeostázu. Každé narušení homeostázy (nemocí, strese ap.) vede k obranné reakci směřující ku znovuustavení homeostázy. Tato obranná reakce je zčásti zprostředkovaná i CNS, zejména její části jako horečka, pokles chuti k jídlu, kardiovaskulární změny, poruchy spánku a neklid. Účinek cytokinů imunitního systému na mozek je velmi dobře ilustrován na příkladu horečky. Horečku lze vyvolat ve zdravém jedinci periferním injikováním IL-1. Hematoencefalická bariéra sice do značné míry limituje průchod cytokinů do mozkového parenchymu, nicméně je umožněn v cirkumventrikulárních orgánech.cytokiny mohou také v endotelových buňkách indukovat lipofilní signály (např. prostaglandiny) a následně difundovat z vaskulatury do mozkového paremchymu. I mozek může syntetizovat cytokiny imunitních odpovědí, a to zejména z mikroglích. Částečně je syntéza cytokinů možná i v astrocytech a zcela není vyloučena ani v neuronech. Receptory těchto cytokinů jsou primárně exprimovány v gliích. Téměř po všech nefyziologických událostech (mozkové infekce, poranění, hypoxie, toxiny nebo kraniotrauma) produkují aktivované mikroglie a astrocyty řadu cytokinů včetně IL-1, IL-6, TNFα nebo TGFβ. Jejich účinek může spočívat v další aktivaci gliových buněk a v gliosis (vzniku nových mikroglií a astrocytů). Aktivované glie také mozku pomáhají obnovit tkáňovou homeostázu. Vysoké hladiny cytokinů imunitních odpovědí mohou ovšem přispívat k neuronálnímu poškození. Myši nadměrně produkující IL-1 a/nebo IL-6vykazují výraznou neurodegeneraci. Vysoké hladiny těchto cytokinů jsou pozorovány i při Alzheimerově chorobě nebo roztroušené skleróze, autoimunitním onemocnění vedoucím k degeneraci myelinových pochev axonů. Kupodivu, jiný cytokin imunitních odpovědí interferon-β (INF-β) je z hlediska léčby roztroušené sklerózy slibný. V některých případech vyvolávají cytokiny imunitních odpovědí efekty podobné těm, které vyvolává CNTF. IL-6 podporuje přežívání některých neuronálních typů, IL-1 podporuje přežívání neuronů páteřní míchy, předního mozku a v tkáňových kulturách hippokampu. TGFβ je zřejmě podobně jako CNTF důležitý pro diferenciační procesy vývoje nervové lišty. Receptory pro IL-1, IL-6, TNFα a TGFβ jsou nejhustěji koncentrovány v oblasti hippokampu 10
11 a hypothalamu, kde se jejich ligandy mohou podílet na procesech synaptické plasticity IL-1 např. zeslabuje hippokampální LTP. Cytokiny imunitních odpovědí mohou rovněž ovlivňovat rychlost neurogenese a přežití nově vniklých neuronů v gyrus dentatus hippokampu. CHEMOKINY Chemokiny jsou rychle rostoucí rodina malých (8-10 kda) proteinů, prvně popsaných v rámci imunitních odpovědí. Jejich vzájemná homologie se pohybuje mezi 20-50%.Byly např. zkoumány v souvislosti s atraktcí leukocytů do místa zánětu, studována byla i jejich role ve vlastním zánětlivém procesu. Chemokiny a jejich receptory (všechny spřažené s G- proteiny) jsou ovšem exprimovány i v mozku. Predominantně se vyskytují v mikrogliích, v menší míře v astrocytech a některých neuronech. Chemokiny se dělí do několika skupin podle toho, kolik aminokyselinových zbytků obsahují mezi dvěma určitými cysteiny své primární struktury. Většinou obsahují cysteiny v molekule 4, což formuje jejich typickou 3D strukturu (někdy přirovnávanou k řeckému písmenu kappa). Disulfidické můstky obvykle spojují první a třetí resp. druhý a čtvrtý tento cystein. První dva cysteiny bývají obvykle u N-konce, třetí cystein uprostřed a poslední na C-konci molekuly. CC chemokiny CC chemokiny (nebo též ß-chemokiny) obsahují dva přilehlé cysteiny bez další vmezeřené aminokyseliny. U savců jich zatím bylo identifikováno 27. Označují se jako CC chemokiny 1-28 (CC chemokiny 9 a 10 jsou identické). Chemokiny této skupiny obvykle obsahují 4 cysteiny, ale některé jích ve své primární struktuře mohou nést až šest (CC chemokiny CCL1, CCL15, CCL21, CCL23 a CCL28). Indukují migraci monocytů a dalších buněčných typů jako NK buňky nebo dendritické buňky. Jejich typickým zástupcem je monocyte chemoattractant protein-1 (MCP-1 nebo CCL2), díky kterému opouštějí monocyty krevní řečiště, invadují do periferní tkáně a stávají se z nich makrofágy. CCL5 (RANTES) chemokin atrahuje T-buňky, eosinofily a basofily nesoucí receptor CCR5. CXC chemokiny Dva N-koncové zbytky cysteinu jsou u této skupiny chemokinů odděleny jednou aminokyselinou, reprezentovanou v jejich názvu písmenem X. U savců jich zatím bylo identifikováno 17. Dělí se do dvou skupin: jedna obsahuje specifický aminokyselinový motiv kyselina glutamová-leucin-arginin (neboli ELR), který leží před prvním cysteinem CXC motivu, druhá pak ELR sekvenci neobsahuje..elr pozitivní CXC chemokiny specificky indukují migraci neutrofilů. Typickým zástupcem této podskupiny je IL-8. C chemokiny Třetí skupina chemokinl je označována jako C nebo také γ chemokiny. Oproti ostatním chemokinlm obsahují jen dva N-koncové cysteiny a jeden cystein níže položený. V této skupině byly zatím pospány dva chemokiny, XCL1 (lymphotactin-α) a XCL2 (lymphotactinß). Atrahují prekurzory T-buněk do brzlíku. 11
12 CX 3 C chemokiny Čtvrtá chemokinová skupina obsahuje mezi dvěma cysteinovými zbytky tři jiné aminokyseliny. Zatím byl popsán jen jeden zástupce této podskupin, fractalkin (nebo též CX 3 CL). Je secernován na povrch buňky, kde pravděpodobně slouží jako adhezní molekula i jako atraktant. Role chemokinů v mozku není příliš prozkoumá. Účastní se nejspíše odpovědí známek zánětu navozeném mukopolysacharidy buněk stěn grampozitivních bakterií. Co si pamatovat z dnešní přednášky: neurotrofické faktory vs. neuropeptidy neurotrofické faktory: klasifikace neurotrofické faktory: NTF rodina neurotrofické faktory: GDNF rodina neurotrofické faktory: CNTF rodina neurotrofické faktory: cytokiny imunitních odpovědí a CNS neurotrofické faktory: chemokiny u rodin zástupce a mechanismus působení 12
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
VíceINTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II 1 VÝZNAM INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE V MEDICÍNĚ Příklad: Intracelulární signalizace: aktivace Ras proteinu (aktivace receptorové kinázy aktivace Ras aktivace kinázové kaskády
VíceEXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ
VíceVÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceSTRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
VíceNervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy)
Neuron Nervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy) Základní stavební jednotky Neuron přenos a zpracování informací Gliové buňky péče o neurony, metabolická,
VíceÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
VíceZákladní morfogenetické procesy
Základní morfogenetické procesy 502 Základní morfogenetické procesy Mechanismy, které se uplatňují v ontogenesi, tedy při vývoji jedince od zygoty k mnohobuněčnému organismu Buněčná úroveň diferenciace
VíceBunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
VíceNervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy)
Buňka Neuron Nervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy) Základní stavební jednotky Neuron přenos a zpracování informací Gliové buňky péče o neurony, metabolická,
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VícePŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY 1 VÝZNAM MEMBRÁNOVÝCH RECEPTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Membránové receptory: adrenergní receptory (receptory pro adrenalin a noradrenalin) Funkce: zprostředkování
VíceZměny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu
VíceToxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.
Toxikodynamika toxikodynamika (řec. δίνευω = pohánět, točit) interakce xenobiotika s cílovým místem (buňkou, receptorem) biologická odpověď jak xenobiotikum působí na organismus toxický účinek nespecifický
VíceCo nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
VíceProtinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
VíceIntracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
VíceCYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace Ústav imunologie LF UP Mezibuněčná komunikace základ fungování organizmů K zajištění
VíceŘízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk
Řízení dějů v buňce Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk Endogenní signalizace - signální molekuly (ligandy) jsou vylučovány buňkou (např. růstový faktor, cytokin
VíceStanovení cytokinů v nitrooční tekutině pomocí multiplexové xmap analýzy
Stanovení cytokinů v nitrooční tekutině pomocí multiplexové xmap analýzy Sobotová M. 1, Hecová L. 1, Vrzalová J. 2, Rusňák Š. 1, Říčařová R. 1, Topolčan O. 2 1. Oční klinika FN a LF UK Plzeň přednosta:
VíceSpecifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
VíceApoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
VíceMolekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
VíceHumorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
VíceSKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
VíceFyziologický vývoj mozku v dětském věku
Fyziologický vývoj mozku v dětském věku MUDr. Zuzana Ludvíková Konference Mensa ČR 19.11.2014 Lidský mozek Obsahuje přes 1000 miliard nervových buněk Pokud pracuje naplno odčerpávají neurony 20% z celkové
VíceKONTROLNÍ A ŘÍDÍCÍ SOUSTAVY. kontrolu a řízení organismu zajišťují 2 soustavy: o nervová soustava o hormonální soustava
KONTROLNÍ A ŘÍDÍCÍ SOUSTAVY kontrolu a řízení organismu zajišťují 2 soustavy: o nervová soustava o hormonální soustava NERVOVÁ SOUSTAVA základní stavební jednotkou je. neuron Funkce.. řídí a koordinuje
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
VíceVakcíny z nádorových buněk
Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich
Více9. Léčiva CNS - úvod (1)
9. Léčiva CNS - úvod (1) se se souhlasem souhlasem autora autora ál školy koly -techlogic techlogické Jeho Jeho žit bez bez souhlasu souhlasu autora autora je je ázá Nervová soustava: Centrální nervový
VíceVýskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
Více7. Nervová soustava člověka
7. Nervová soustava člověka anatomie nervové soustavy a stavba neuronu Nervová soustava člověka je rozlišena na: 1. CNS - centrální nervovou soustavu (hlava - řídící centrum, mícha zprostředkovává funkce)
VíceTerapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
VíceMozek a chování, vnější prostředí neuronu
Mozek a chování, vnější prostředí neuronu Studijní literatura SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přepracované vydání. Praha: Grada, 2004. GANONG, William F. Přehled
VíceBUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
VíceNeuroplasticita Celoživotní schopnost nervových buněk mozku stavět, přestavovat, rušit a opravovat svoji tkáň. Celoživotní potenciál mozku
Neuroplasticita Celoživotní schopnost nervových buněk mozku stavět, přestavovat, rušit a opravovat svoji tkáň. Celoživotní potenciál mozku přizpůsobit se strukturálně i funkčně novým podnětům či změněným
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
VíceŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII.
ŘÍZENÍ ORGANISMU Přírodopis VIII. Řízení organismu Zajištění vztahu k prostředí, které se neustále mění Udrţování stálého vnitřního prostředí Souhra orgánových soustav NERVOVÁ SOUSTAVA HORMONY NEROVOVÁ
VíceAMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
AMPK (KINASA AKTIVOVANÁ AMP) Tomáš Kuc era Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze 2013 AMPK PROTEINKINASA AKTIVOVANÁ AMP přítomna ve všech eukaryotních
VíceANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB
ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB (ACD anemia of chronic disease) seminář Martin Vokurka 2007 neoficiální verze pro studenty 2007 1 Proč se jí zabýváme? VELMI ČASTÁ!!! U hospitalizovaných pacientů je po sideropenii
VíceJan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět
Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové ochrana zánět poškození exogenní signály nebezpečí
VíceSenzorická fyziologie
Senzorická fyziologie Čití - proces přenosu informace o aktuálním stavu vnitřního prostředí a zevního okolí do formy signálů v CNS Vnímání (percepce) - subjektivní vědomá interpretace těchto signálů na
VíceNervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako:
Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako: Přijímá podněty smyslovými orgány tzv. receptory (receptory), Kontroluje a poskytuje komplexní komunikační
VíceIntracelulární Ca 2+ signalizace
Intracelulární Ca 2+ signalizace Vytášek 2009 Ca 2+ je universální intracelulární signalizační molekula (secondary messenger), která kontroluje řadu buměčných metabolických a vývojových cest intracelulární
VíceTyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák
BUNĚČNÁ SIGNALIZACE Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus B10, 2015/2016 Ivan Literák BUNĚČNÁ SIGNALIZACE BUNĚČNÁ SIGNALIZACE - reakce na podněty z okolí - komunikace s jinými buňkami - souhra buněk
VíceVlastnosti neuronových sítí. Zdeněk Šteffek 2. ročník 2. LF UK v Praze
Vlastnosti neuronových sítí Zdeněk Šteffek 2. ročník 2. LF UK v Praze 7. 3. 2011 Obsah Neuronální pooly Divergence Konvergence Prolongace signálu, kontinuální a rytmický signál Nestabilita a stabilita
VíceNervová soustava. Funkce: řízení organismu. - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy. Biologie dítěte
Funkce: řízení organismu - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy Nervová buňka - neuron Neuron zákl. stavební a funkční jednotka Složení neuronu: tělo a nervové výběžky - axon =
VíceThe cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie
VíceMembránový potenciál, zpracování a přenos signálu v excitabilních buňkách
Membránový potenciál, zpracování a přenos signálu v excitabilních buňkách Difuze Vyrovnávání koncentrací látek na základě náhodného pohybu Osmóza (difuze rozpouštědla) Dva roztoky o rúzné koncentraci oddělené
VíceZpracování informace v NS Senzorická fyziologie
Zpracování informace v NS Senzorická fyziologie doc. MUDr. Markéta Bébarová, Ph.D. Fyziologický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Tato prezentace obsahuje pouze stručný výtah nejdůležitějších
VíceKosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
VíceImunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
VíceFyziologická regulační medicína
Fyziologická regulační medicína Otevírá nové obzory v medicíně! Pacienti hledající dlouhodobou léčbu bez nežádoucích účinků mohou být nyní uspokojeni! 1 FRM italská skupina Zakladatelé GUNY 2 GUNA-METODA
VíceVrozené trombofilní stavy
Vrozené trombofilní stavy MUDr. Dagmar Riegrová, CSc. Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických předmětů na Lékařské fakultě a Fakultě zdravotnických
VíceŘízení svalového tonu Martina Hoskovcová
Řízení svalového tonu Martina Hoskovcová Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd Universita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Svalový tonus Reflexně
Více(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník
(Vývojová biologie) Embryologie Jiří Pacherník jipa@sci.muni.cz Podpořeno projektem FRVŠ 524/2011 buňka -> tkáně -> orgány -> organismus / jedinec Základní procesy na buněčné úrovni dělení buněk proliferace
VíceGastrulace, neurulace, somitogenese 508
Gastrulace, neurulace, somitogenese 508 Gastrulace Zásadní děj vývoje - 3. týden Tvorba intraembryonálního mesodermu: Proliferace epiblastu Kaudální morfogenetické centrum: o o Primitivní (Hensenův) uzel
VíceKomplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK
Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických
Více(VIII.) Časová a prostorová sumace u kosterního svalu. Fyziologický ústav LF MU, 2016 Jana Svačinová
(VIII.) Časová a prostorová sumace u kosterního svalu Fyziologický ústav LF MU, 2016 Jana Svačinová Kontrakce příčně pruhovaného kosterního svalu Myografie metoda umožňující registraci kontrakce svalů
VíceOrganismus je řízen dvojím způsobem, hormonálně a nervově. Nervový systém se dělí na centrální a periferní.
Otázka: Centrální nervový systém Předmět: Biologie Přidal(a): wewerka68 Dělení nervové soustavy, nervová tkáň, koncový mozek, kůra, korové analyzátory, mozkové laloky a dutiny, mozkomíšní mok, obaly mozku,
Více5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku
5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku Zdroje dusíku dostupné v půdě: Amonné ionty + Dusičnany = největší zdroj dusíku v půdě Organický dusík (aminokyseliny, aminy, ureidy) zpracování
VíceVýukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám
VY_32_INOVACE_ZDRK34060FIG Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0883 Název projektu: Rozvoj vzdělanosti Číslo šablony: III/2 Datum vytvoření:
VíceHormony, neurotransmitery. Obecné mechanismy účinku. Biochemický ústav LF MU 2016 (E.T.)
Hormony, neurotransmitery. Obecné mechanismy účinku. Biochemický ústav LF MU 2016 (E.T.) Komunikace mezi buňkami. Obecné mechanismy účinku hormonů a neurotransmiterů. Typy signálních molekul v neurohumorálních
Vícerní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv
Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový
VíceZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE
OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4
VíceOBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
VíceÚvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:
Úvod do studia biologie kmenových buněk Jiří Pacherník e-mail: jipa@sci.muni.cz tel: 532 146 223 Co jsou kmenové buňky? - buňky schopné vlastní obnovy (sebeobnova) - buňky schopné dávat vznik jiným typům
VíceNervová soustává č love ká, neuron r es ení
Nervová soustává č love ká, neuron r es ení Pracovní list Olga Gardašová VY_32_INOVACE_Bi3r0110 Nervová soustava člověka je pravděpodobně nejsložitěji organizovaná hmota na Zemi. 1 cm 2 obsahuje 50 miliónů
VíceMgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým
VíceHormony HORMONY chemické messengery, které jsou transportovány v tělesných tekutinách Funkce: modulátory systémových a celulárních odpovědí
Hormony HORMONY 5. 5. 2004 chemické messengery, které jsou transportovány v tělesných tekutinách Funkce: modulátory systémových a celulárních odpovědí Účinky: lokální generalizované Účinek hormonů sekrece
VíceAMH preanalytické podmínky
AMH preanalytické podmínky Testování stability podle ISBER protokolu R. Kučera, O. Topolčan, M. Karlíková Oddělení imunochemické diagnostiky, Fakultní nemocnice Plzeň O čem to dnes bude? AMH základní informace
VíceMechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová
Mechanismy hormonální regulace metabolismu Vladimíra Kvasnicová Osnova semináře 1. Obecný mechanismus působení hormonů (opakování) 2. Příklady mechanismů účinku vybraných hormonů na energetický metabolismus
VíceZDRAVÝ SPÁNEK Ing. Vladimír Jelínek
ZDRAVÝ SPÁNEK Ing. Vladimír Jelínek ZDRAVÝ SPÁNEK Spánek byl po celá tisíciletí považován za pasivní jev blízký bezesné smrti. Shakespeare ve svém Hamletovi považuje smrt za sestru spánku 2 ZDRAVÝ SPÁNEK
VíceAutoři: Jan Sítař a Dominik Mališ Školitel: MVDr. Jana Petrášová, Ph.D IVA 2014FVL/1200/004 Modelové patomechanizmy v interaktivním powerpointu
Patofyziologie stresu Autoři: Jan Sítař a Dominik Mališ Školitel: MVDr. Jana Petrášová, Ph.D IVA 2014FVL/1200/004 Modelové patomechanizmy v interaktivním powerpointu Stres - pojmy Stres zátěž organismu
VíceNeurony a neuroglie /
Nervová tkáň Jedna ze 4 základních typů tkání Vysoce specializovaná - přijímá /dráždivost/, vede /vodivost/, porovnává, ukládá, vytváří informace, zabezpečuje přiměřenou reakci Původ: neuroektoderm CNS
VíceSystém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
VíceFyziologie synapsí. Rostislav Tureček. Ústav experimentální medicíny, AVČR Oddělení neurofyziologie sluchu.
Fyziologie synapsí Rostislav Tureček Ústav experimentální medicíny, AVČR Oddělení neurofyziologie sluchu turecek@biomed.cas.cz Signály v nervovém systému 1) Elektrické 2) Chemické Thomas C. Südhof Nobel
VíceObsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceVÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
VícePŘENOS SIGNÁLU V BUŇCE. Nela Pavlíková
PŘENOS SIGNÁLU V BUŇCE Nela Pavlíková nela.pavlikova@lf3.cuni.cz Odpovědi na otázky Co za ligand aktivuje receptor spřažený s G-proteinem obsahující podjednotku α T? Opsin. Co prochází otevřenými CNGC
VíceBeličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní
VíceTyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B11, 2016/2017 Ivan Literák
BUNĚČNÁ SIGNALIZACE Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus B11, 2016/2017 Ivan Literák BUNĚČNÁ SIGNALIZACE BUNĚČNÁ SIGNALIZACE - reakce na podněty z okolí - komunikace s jinými buňkami - souhra buněk
VíceAlzheimerova choroba. senility nádoba? Helena Janíčková 8.3.2012, Krásný Ztráty
Alzheimerova choroba senility nádoba? Helena Janíčková 8.3.2012, Krásný Ztráty Alzheimerova choroba senilita demence stařecká demence další typy demence... Peter Falk Charles Bronson Charlton Heston Marice
VíceČlověk a mikroby, jsme nyní odolnější? Jan Krejsek. Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové
Člověk a mikroby, jsme nyní odolnější? Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové Jsme určeni genetickou dispozicí a životními podmínkami, které působí epigeneticky
VíceBuněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
VíceVáclav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
VíceImunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha
Imunitní systém jako informační soustava Cytokiny M.Průcha Imunitní systém - úkoly Zachování homeostázy Zachování integrity makroorganismu Rozpoznání cizího a vlastního Imunitní systém - signální systém
VíceJátra a imunitní systém
Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, RECETOX, PřF Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 656 91 Brno Játra a imunitní systém Vojtěch Thon vojtech.thon@fnusa.cz Výběr 5. Fórum
VíceRozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)
Fyziologie svalstva Svalstvo patří ke vzrušivým tkáním schopnost kontrakce a relaxace veškerá aktivní tenze a aktivní pohyb (cirkulace krve, transport tráveniny, řeč, mimika, lidská práce) 40% tělesné
VíceObsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceAutophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha
Autophagie a imunitní odpověd Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha Ostrava, 29. ledna 2019 Historie Nobel Prize 2016 Yoshinori Ōsumi https:p//nobeltpizrog/utplodss/2l018//06/ohsuiillchtul
VíceJaderné receptory. ligand. cytoplazmatická membrána. jaderný receptor DNA. - ligandem aktivované transkripční faktory
Jaderné receptory Jaderné receptory - ligandem aktivované transkripční faktory - pokud není znám ligand ORPHAN receptors - ligand nalezen adopted orphan ligand DNA cytoplazmatická membrána jaderný receptor
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Vylučovací soustava Společná pro celou sadu oblast
VíceJak na mozek, aby fungoval aneb. PaedDr. Mgr. Hana Čechová
Jak na mozek, aby fungoval aneb pohyb a myšlení PaedDr. Mgr. Hana Čechová Mozek nám jasně říká: Hýbej se, běhej, cvič. neboť Vhodně strukturovaná pohybová aktivita jednoznačně zpomaluje proces stárnutí
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VíceRegulace glykémie. Jana Mačáková
Regulace glykémie Jana Mačáková Katedra fyziologie a patofyziologie LF OU Ústav patologické fyziologie LF UP Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických
VíceElektrofyziologické metody a studium chování a paměti
Elektrofyziologické metody a studium chování a paměti EEG - elektroencefalogram Skalpové EEG Intrakraniální EEG > 1 cm < 1 cm Lokální potenciály Extracelulární akční potenciály ~ 1 mm ~ 1 um EEG - elektroencefalogram
Více