w ' ' ' '~ ;S a ď MYKOLOGIE ROČNÍK

Transkript

1 w ' ' ' '~ ;S a ď MYKOLOGE ROČNÍK

2 Č ESK A M Ï K O L O G E Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce.vědecké i p rak tické Roční k. j 1 ' Čísl o 4 Lislopa cl Vydává Cs, vědecká sjwlečnost pro mykologii v N akladatelství Československé akad em ie věd Vedoucí redaktor: doc. dr. Zdeněk Urban, doktor biologických véd Redakční rada: akadem ik Ctibor Blattný, doktor zemědělských věd, univ. prof. Karel Cejp, doktor biologických vm, dr. Petr Frafuer, MUDr. Josef lerink, dr. František Kotlaba, kandidát biologických věd, inž. Karel Křiž, prom. biol. Zdeněk PouT.ar.? Výkonný redaktor: dr. Mirko 8v xek, kandidát biologických věd Příspěvky zasílejte na ad resu výkonného re d ak to ra: P ra h a 1, V áclavské nám, 68, N árodní m uzeum, telefon 2G lin k a 43. sešit 31. ročníku vyšel 15. srpna 1977 (SA 7j. U r b a n : Vývoj mykologie v SSiSR za (io loi. (v 00. výročí Volkó řijnovó revoluce)... 18Ô A. D e r m c k a J. V e se lsk ý : lnocybo fast ij>iata (SchaolT. rx Fr.) Qué!. - vlákníce kuželovitá a. faxonómio jej poddrubov. (S farebnou tabuíou o. 92) 189 \. S v r č o k : N ové nebo m éně znám é diskom ycety. V... 10:! J. S t a n g l a J. V e s e ls k ý : noeybe griseovehda K ülm er. (1 n s p č v k y k jmiznání vzáciičjších vlákníc. f ást 11.) V. J a n e č k o v á, O. F a s s a t i o v á, M. D a n ie l a K. K íd v a n e c : N álezy půdních m ikrom yceíu vu V ysokém im álaji ( X e p á l ) J. V a ř e k o v á a V.T ic h ý : V ýznam riboíluvinu j> i l.vorbó plodnic h o u b y Lentinur, tigrinus (Bull. ex Fr.)!- r V. o r v e r t : A kadem ik Ctibor B lattn ý o s m d e s á tn ík o m T. e r i n k : K sedm desátým narozeninám inž. K arla K ř í ž e J, R o t l a : D ocent M UDr. Jiří M anych, Clíc., padesátiletý :>:i J. e rin k : v nedoíifcým 70- narozeninám in*- ždoflka 8ah»u vni 2-8 R e feráty o Jítoratuříi! K. flojp n K, J)ote S, N # w u f v t i f a w w l h y (Fungí ímpurfořdj) fivm W m tm t ulvmm 11. (M Svřftsk, alf.- 348)» P ; liaffiiillf» Rsehereho* m ywsoeiologhittw (teíts «s ferêis d«ifatií«belgique (th Kláli» M h 348)» A, Derroek, K uby lesov, pel/» íůk («T.- Msřiiik, siř.- Ž43)j. B ffl B 4Í, Maia S w a gřžýbów, (F, Kettefea, tř, 244ji A.- Berný, Lem iem fylopatoitigie {#. Sp ěefc, síť.-149)» s. 51. F. Mtaítřiktt, Peeieevi giybí V k ř» ji«y (l,<h m ň, stf.- â4») K.- Sssm--, ffifpggáfflpfi: Blmutl^no, A lgtn, Pil»*, M w h t e (Z, Uřbftfl, siř, 347)s. ë ttm im tiœ s e à» MM o tk ai teehníeí to iflíeetegte (P, LimtŘ, t&ť, M. W tm iě f, r i m i fíé itm m m m (g.- t f f t a» *tr. 247), P řílo h y ; b a r e v n á ía b ttl# 6, 9 m eyhě festijpsťft (gáiae#.- tm ť f.) tytíéi: stítešp.- ÍÍMsš-- tígíata 8t««gl r Veselský aptí4 S«ř»i«k ni 'Ÿëgêiëkf (A.- tiêtiêêk pí«*.) ČW iíobťlá t» bul X X, A«*/lo/rtík Ctíbdť tii&ultý O b m h ro b n ík a žil (1977)» ataza&m t& A ^ výeii a (ftititiv fíili jitiětí íittfc

3 ČESKÁ MYKOLOGE ČASOPS ČESKOSLOVENSKÉ VĚDECKÉ SPOLEČNOST PRO MYKOLOG ROČNÍK SEŠT 4 Vývoj mykologie v SSSR za GO let (K (>0. výročí Velké říjnové revoluce) Z deněk Urban V roce 1977 si připom ínám e vznik prvního socialistického státu a začátek nového údobí ve vývoji člověčenstva: kvalitativně zcela nové, bořící tisícileté tříd n í společensko-ekonom ické závislosti a z toho vyrůstající m ravní kodex. Teoretici i vedoucí uskutečňovatelé světové revoluce rozpoznali, že nově n astu pující dělnická třída, nástupce buržoasie, m usí rozbít řadu institucionálních zařízení staré společnosti, ale naopak převzít vše, co m ůže použít pro další a úspěšný rozvoj jí řízené a rozvíjené pospolitosti. Stejný přístup, zhodnocení a další rozvití za nových podm ínek, m ůžem e vystopovat v historii mykologie Ruské říše a SSSR. K ořeny současné sovětské m ykologie jsou v předrevolučním carském Rusku. N ení úkolem článku zkoum at blíže příčiny, proč vysoká teoretická úroveň m y kologie předrevolučního Ruska byla nicm éně těsně spjata s potřebam i praxe, především zem ědělské a lesnické. Jm én a m nohých ruských m ykologů, v ynikajících teoretiků, avšak pracovníků státních, většinou zem ědělskolesnických in stitucí. jsou světoznám á. Jm enujm e aspoň N. N. V oronichina, M. S. Voronina, V. G. T ran sel a, F. V. Buchgol ce, L.. K ursanova, N. A. N aum ova aj. Jm en o vaní a řada dalších, při plnění praktických úkolů, dávali prací navíc podnět k základním výzkum ům m ytologickým, tj. m ykofloristickým, taxonom ickým a biologicko-fysiologickým, bez kterých se m ykologie nem ůže obejít. Jejich existenční postavení je stavělo denně před úkol řešit praktické potřeby národního hospodářství při současném studiu sice nepožadovaných, ale správně rozpoznaných čistě teoretických, základních otázek mykologie. Není proto divu, že v souhlasu s osvědčenou tradicí, si dal v r vzniklý vědecký časopis Mikologija i fitopatologija do vínku: rozvíjet m ykologii jako teoretickou disciplínu, těsně spojenou s praxí. P ředrevoluční m ykologie se om ezovala na již zm íněnou praktickou problem atik u zem ědělskou, lesnickou a prům yslovou; současně, díky čilém u a efektivním u spojení ruských m ykologů se světovou mykologií, byly dány základy k teoretické mykologii. Tento vývoj úspěšně pokračoval i po revoluci, k terá citlivě ocenila důležitost základního studia především těch hub, které m ají, z nejširšího hlediska vzato, význam v ochraně zem ědělských kultur, v ochraně lesů. v potravinářském prům yslu a v lékařství. Nelze v tom to článku přecházet do podrobností, jsou uvedeny v citované literatuře. M ykologie již v m inulosti, a tím spíše v současnosti zasahuje podstatně do prakticky zam ěřených vědních oborů jako jsou zem ědělská a lesnická fytopatologie, hum ánní a v eterinární m edicína, potravinářství, krm ivářství, farm acie. P ři přehledu šedesátiletého vývoje spíše jde o vytypování základních rysů, k teré jsou n u tn é pro rovnom ěrný a úplný vývoj všech zm íněných oborů. 185

4 ČESKÁ M YKOLOGE 31 (4) 1977 Po revoluci zdárně, i když s m ezeram i a spíše živelně, pokračovalo studium mykofloristické, jedno ze základních a nepostradatelných. Zm íněnou nedokonalost nutn o spatřovat v tom, že studium m nohdy kořenilo v příliš prakticistických úkolech a zůstalo tak omezeno pouze na určité skupiny parasitických hub nebo hostitelů. M nohé saprofytické houby byly opom enuty, podobně i ekotopy ležící vzdáleně od íytopatologického a jiného zájm u. Na druhé straně nutn o konstatovat, že výchova m ladých a co do m nožství nesrovnatelně (s předrevoluční dobou) početnějších pracovníků ve íytopatologii, m edicíně, chem ické technologii a v mykologii, podm ínila nebývalý vzrůst m ykofloristických příspěvků ze všech republik a k ra jů SSSR. To, co p ře d revolucí bylo n á hodným a nadšeným zájm em jedinců, stalo se po revoluci potřebou a zálibou desítek pracovníků na vysokých školách, v akadem ii i ve výzkum ných ústavech a stanicích. V m edicínské a veterinární m ykologii vlastně teprve m inulé období 60 let přineslo, pod vlivem rozvoje lékařské péče a výzkum u, snahy podobné m ykořloristice, tj. stu dium rozšíření a vý sk y tu patogenních hub v přírodě a výzkum přirozené ohniskovosti. Na výsledcích m ykofloristiky b u d u je dnes technická mykologie, jejíž rozvoj i do budoucna bude záležet do značné m íry na neustálém m ykofloristickém výzkum u. Konečně i experim entální studium fytopatogenních hub. sledující jejich fysiologii, ekologii, ontogenesi a přispívající k řešení jejich rodové, vnitrodruhové taxonom ie m usí n u tn ě využívat znalostí o bohatosti a prom ěnlivosti m ykoflory tak obrovského a ekologicky pestrého územ í jakým je SSSR. Jiným, potřebam i prax e ovlivněným a pro rozvinutí ekologie velmi cenným odvětvím m ykofloristiky je studium mykoflory určitých prostředí (ekotopů). P rávě po revoluci se stávají od 30. l«,t stále početnější práce studující m ykofloru lesních porostů, dřeva, zem ědělských kultur, k u ltu r ovocnářských, sem en a plodů rostlin hospodářsky význam ných; zm nožují se práce o m ykofloře půd, vod, o houbách na živočiších a člověku, na produktech potravinářského prům yslu a o houbách v ovzduší. Do budoucna velký význam budou m ít práce o m ykofloře více m éně přirozených společenstev ja k lesních, ta k lučních a stepních. S oběma zm íněným i sm ěry rozvoje m ykologie velm i těsně souvisí potřeba studia a přípravy m o n o g r a f i í. Ty jsou základním předpokladem pro úspěšný vývoj všech odvětví vědy, kde m ykologie h raje podstatnou úlohu: fytopat )- logie, prům yslové a m edicínské m ykologie a ekologie. Již během m inulých let sovětského státu podstatně vzrostl počet m onografických zpracování určitých skupin hub nebo klíčů na jejich určování. Podobně se rozrůstalo vydávání m o nografických zpracování hub na určitých hostitelích nebo substrátech. V tom to sm ěru je třeb a dát do budoucna více možností, m aterielně podložených. v prvé řadě přípravě dalších taxonom ických m onografií, k teré budou solidní základnou pro m onografie ekologických skupin hub. Podobně i vypracovávání mykoflor celých území, oblastí a republik, po revoluci slibně započaté, n u tn o dále podporovat a podložit m onografiem i taxonom ickým i. P říp rava m onografií, především taxonom ických, ale i ekologických stále více využívá poznatků mykogeografických a historické areál o- grafie. Velký praktický význam zm íněných studií zřetelně vystupuje ve íy topatologii a v m ykologické m edicíně. Za m inulých 60 let došlo v SSSR k e značném u prohloubení a rozm nožení těchto poznatků, k te ré lze čerpat nejen z nesčetných m ykofloristických prací, ale i z prací zvlášť těm to otázkám věnovaným, týkajících se ovšem zatím jen několika m álo skupin hub nebo jen určitého, om ezeného území. 186

5 URBAN: MYKOLOGE V SSSR Je pozoruhodné jak velké m nožství prací zabývajících se p r o b l e m a t i- kou druhu, tedy zdánlivě vysoce teoretickou otázkou, vzniklo od konce první světové války právě na území SSSR. To platí nejen o cévnatých rostli- nách, ale zvlášť o houbách, saprofytických i parasitických. Sovětský svaz je ze- mí, kde především m ykologové a fytopatologové věnovali tomuto tém atu nej- více publikací a referátů na konferencích; při tom vycházejí z toho, že správný, skutečnost v přírodě nejúplněji odrážející stav existence organismů je současně nej spolehlivější základnou pro rozpracovávání praktických způsobů např. boje proti chorobám nebo k řešení úlohy hub ve společenstvech a ekosystémech. Zvládnutí teoretických pohledů současně zkvalitňuje práci taxonoma-monografa. Jsou však v sovětské m ykologii dílčí obory, které do doby Říjnové revoluce nebyly v Rusku známy. Teprve velkorysá a do budoucnosti hledící podpora so- větské společnosti věnovaná vědě umožnila mj. vznik nových směrů ve výzku- mu hub jako jsou: fysiologie a biochemie mikroskopických hub, biochemie basidiomycetů a mykocenologie. Zvlášť prvně zmíněná odvětví zahrnují v sobě jak řešení obecných, širší platnost m a- jících otázek, tak studia ekologická podporující a doplňující výsledky prací m y- koceno!ogických. Sama mykocenologie v SSSR, jakož i v jiných zemích, dosud nejen hledá nejvhodnější, spíše po ekologické cestě zaměřené metodiky, ale spo- lu s tím si vyžádá daleko intensivnější a v různých oblastech a fytocenosách prováděné m ykocenolologické výzkumy. Na konci 9. pětiletky možno konstatovat, že m ykologie se rozvíjela úspěšně, i když někdy obsahově i rozsahem nerovnoměrně, ve všech republikách. Přede- vším to platí o m ykofloristice a taxonomii. Zvlášť potěšitelné je, že taxonom ie a vůbec základní studia mykologická postupně pronikají a zaujímají své místo nejen ve fytopatologii (kde už byla tradice), ale též v prům yslové a zdravotnic- ké mykologii. Jiným příznivým rysem je, že se rychle rozvíjejí a zmnožují studia cytologická, cytochemická, genetická za pomoci nejen tradičních, ale i nej no věj- ších metod, např. pomocí elektronové mikroskopie, pomocí studia struktury DNK apod. Jejich výsledky přispějí nejen k lepším u porozumění systematice a fylogenesi hub, ale i k praktickému řešení způsobů boje proti patogenům rostlin i živočichů. Pozoruhodné jsou úkoly, které si sovětská m ykologie klade do budoucna, do další pětiletky. Předem nutno připomenout, že každý cílevědomě sledovaný vý- - zkum v zemědělství, průmyslu nebo zdravotnictví, kde houba hraje více či méně podstatnou úlohu, má své specifické, úžeji zaměřené potřeby. Z přehledu vý- sledků posledních pěti let a perspektiv dalšího rozvoje mykologie, jak je podá- vají M. V. Gorlenko a M. A. Litvinov, však vyplývá, že konečným, zatím ještě vzdáleným cílem je studium ekologie hub, jejich funkce v ekosystémech a jejich vlastností. Ke splnění těchto úkolů je třeba dále hromadit poznatky přispívající k po- znání mykoflory SSSR, zvláště pak území středního pásu evropského RSFSR a tak připravovat podklady k dalšímu rozvinutí zem ědělství v nečem o- zemní části země. Jiným zdrojem podobných, ekologicky cenných poznatků bude příprava jak mykofloristických oblastně omezených příspěvků tak monografií hub na souborech určitých rostlin, např. plevelů, průmyslových plodin atd. Naprosto nezbytné je prohloubit a rozšířit studia m y - kocenologická a zapojit mykology i pomocí jiných témat do mezinárodního programu Člověk a biosféra. Všechna zmíněná snaha by však byla neúplná a nedokonalá kdyby dále nebyly podpořeny a rozhojněny práce připravující monografie rodů nebo jiných skupin hub a monografie hub 187

6 '. v Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977» ' Jlllll! určitých území nebo přirozených oblastí. Posledně uvedené studie by m ěly v budoucnu vyústit ve vydávání flor hub dalších republik a konečně ve floru hub SSSR. Studium úlohy hub v přirozených i umělých fytocenosách však nelze vést bez současného poznávání jejich vnitrodruhové proměnlivosti a s tím spojených genetických zákonit o s t í. Mykologie však nesmí zanedbávat i širší, nejzákladnější otázky jako jsou studie o původu a fylogenezi hub a jejich postavení v říši organismů. Výhled na 10. pětiletku nezapomíná na materielní zabezpečení, především však na přípravu moderní učebnice a dostatečného počtu kvalifikováných mykologů. Zatím nedostatečně, jak počtem tak kvalitou, jsou vybudovány sbírky kultur hub; to je úkol této pětiletky. Není sporu o tom, že československá m ykologie může v mnohém čerpat z m i- nulého vývoje a současného plánování sovětské vědy o houbách. Chtěl bych v závěru jen připomenout, že z m inulosti již známe vzájemnou spolupráci našich a sovětských mykologů a pozornost, již naši m ykologové věnovali a věnují sovětské mykologické literatuře a celkovému směru vývoje. Bylo by jen žádoucí, aby zatím nemnohé vým ěnné pracovní pobyty byly urychleně rozvinuty do daleko větší míry. Literatura Cejp K. (1952): Ruská a sovětská mykologie. Ces. Mykol. 6: 33 38, 81 84, Gorlenko M. V. a Litvínov M. A. (1977): togi mikologičeskich issledovanij v děvjatoj p jatiletke i perspektivy ich razvitija na bližajšje gody. Mikol. Fitopatol. 11: Mikqlogija i fitopatologija, 1, 5: ; 11,1: Šašek V. (1967): Setkání se sovětskými my kol»gv. Ces. M ykol. 21: B B B B Bi! ^ * s 188

7 nocybe fastigiala (Schaeff. ex Fr.) Quél. vláknica kuželovitá a taxonómia jej poddruhov (S farebnou tabulou č. 92) nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. and its Subspecific Taxonomy (With coloured plate No 92) A urel D erm ek a Jaroslav V eselský V láknica kuželovitá v širokom poňatí eimovom, ktorý ju r pokladal ako druh mykorízovo nezávislý, je v skutočnosti druh súborný a možno ho rozložit najm enej na 6 morfologicky alebo ekologicky odlišných a geograficky oddelených plemien. Ku všetkým novoustanoveným poddruhom, z ktorých nocybe faitigíata subsp. lilofastigiata Štangl et Veselský je opísaná ako nový taxon, sú připojené stručné latinské diagnózy. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. sensu lato eim, 1931, considered by eim as libře de tous liens m ycorhiziques is a complex species which can be subdivided to six m orphologically and/or ecologically distinct and geographically separate races. Concise diagnoses in Latin are added to all the new ly combined taxa, nocybe fastigiata subsp. lilofastigiata Stangl et Veselský being described as new. Na jednej z mykologických exkurzií, ktoré sa konali v súvislosti s. mykologickými dnami na Slovensku, dňa 17. X na lokalitě Kopčany Sirková voda v lesnom type podskupiny borovicových dúbrav (Pineto-Q uercetum Zlatník 1956) našli a zbierali niektorí účastníci zjazdu pozoruhodnú vláknicu z příbuzenstva vlákníce kuželovitéj nocybe fastigiata. Plodnice tejto vlákníce, ktoré sa našli vo váčšom množstve v rozličnom vývinovom štádiu, vyznačovali sa prchavou prítomnosťou bledofialových pigmentov nerovnakej intenzity na temene klobúka a na hlúbiku, čo bolo osobitne nápadné najma na mladších exemplároch. Zovňajškom sa ponášali na vláknicu kuželovitú s okrajom klobúka hoci vrastene vláknitým, avšak inak hladkým, lúčovito nerozpukaným. J. Stangl a J. Veselský, vtedajší účastníci exkurzie z nálezu usúdili, že ide pravděpodobně o nový druh a označili ho provizorně ako nocybe lilofastigiata ad interim. Koncom leta 1976 sa na túto lokalitu opátovne vydal prvý z autorov tohto příspěvku (A. D.) a podařilo sa mu dňa 4. X nájsť ďalšie plodnice tejto vlákníce. Nájdené plodnice podrobné morfologicky opísal a namaloval. Mikroskopický rozbor vykonal druhý z autorov tohto příspěvku (J. V.). Exsikáty plodníc z tohto zberu sú uložené v herbáři BRA ako holotyp, ktorého system a tické zatriedenie a opis předkládáme: nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lilofastigiata Stangl et Veselský apud D erm ek et Veselský subsp. nov.: Klobúk ( 80) X mm, za mládi kuželovitý, neskór plochý, s okrajom nadvihnutým až mierne nadvinutým, v střede s tupým hrbolom, suchý, hladký, hodvábne lesklý, velm i jemne vrastene lúčovito 'Vláknitý, bledookrový, na tem ene jemne fialový (na mladých plodniciach). Lupene až 4 mm široké, stredne husté, vystriedané lupienkami, na ostří nepravidelne vrúbkované, pri hlúbiku úzko připojené, za mladí krémovobelavé, neskór sivookrové. lúbik ( 70)) mm dlhý a 6 12 mm hrubý, nepravidelne válcovitý, 189

8 Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977 plný, na báze s naznačenou hluzkou, belavý s fialovkastým odtieňom, v dospělosti fialovkastý iba na vrchole, inde bledookrovo pozdížne vláknitý. Velům belavé. Dužina v klobúku krémová, v hlúbiku krémovobelavá a mákko vláknitá, vóňa nevýrazná, slabá, chuť mierna. Výtrusný prach hnědý. Spory 8,5 11 ( 12) X 5 6,5 ( 7) ^m. Cystidioly na ostří lupeňov X um. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lilofastigiata Stangl et Veselský. Kopčany Sirková voda, 17. X a plodnice 1 : 1, b spory 2000X, c cystidioly na ostří lupeňov 1000X- P odlá náčrtu J. Stangla nakreslil A. Dermek. Diagnosis latina: Pileus innate fibrilloso-rim osus glaber, pallide ochraceus usque subbrunneus, um bone obtuse lilaceotinctus. Lamellae anguste adnatae ex albido ochraceae. S t i p e s teres, solidus, ad basim indistincte usque ad 12 m m incrassatus, albocremeus, apice violaceotinctus. C a r o alba odore debili, insipida. Sporae 8,5 11 ( 12) X 5 6,5 ( 7),um. Cystidiola aciei X X um. T y p u s : Kopčany, distr. Senica, Slovacia Res publ. Soc., ČSSR, nemore Sirková voda dieto (Pineto-Quercetum) sub Quercubus, 4. X leg. et pinx. A. Dermek (BRA). Adnotatio : Localitate eadem die 17. X A. Příhoda, J. Stangl, J. Veselský et alii sodales Congressus mycologici. mykologické dni na Slovensku hanc speciem crebro legebant et J. Stangl delineavit, sed specim ina discessa fuerant. Opakovaný nález nás teda oprávňuje predpokladať dědičně fixovaný výskyt fialových pigmentov u tohto poddruhu. Avšak ich premena na dospievajúcich plodniciach (prevážne na hnedasté sfarbenie) svědčí o labilnosti a taxonomickej nespolahlivosti tohto znaku. Súhlasíme s M. Svrčkom, ktorý upozornil v svojej práci o systematickom postavení niektorých pavučinovcov z podrodu Telamonia, že o vela spolahlivejším taxonomickým znakom je poznanie ekologie druhu, než nestále pigm enty [M. Svrček, Čes. Mykol. 22 (4), p. 260, 1968], Náš pozoruhodný nález a jeho zaradenie do druhu nocybe fastigiata v hodnotě poddruhu dal podnět k novej klasifikácii hlavných taxónov celého komplexu nocybe fastigiata a to na úrovni subspécií. Tejto úlohy sa ujal na základe štúdia herbárových položiek a literatúry druhý z autorov (J. V.). Ako podklad 190 *

9 DERMEK a VESELSKÝ: NOCYBE FASTGATA poslúžilo stanovisko R. Singera (1975) že: all or almost nocybes have potential importance in forestry as m ycorrhiza-fungi (1. c. p. 572). Pri hodnotenl morfologicky a fytogeograficky odlišných plemien vlákníce kužel ovitej sme sa opierali o cenný dokladový materiál z herbára F. Šmardu, Kuřim, so zretel om k biocenózam na jeho presne vymedzených stálých plochách (F. Šmarda 1972, F. Šmarda 1973). Na závěr předkládáme 6 subspécií druhu nocybe fastigiata so stručnými latinským i diagnózami a s ustanovením 4 typových položí ek, ktoré sme uložili do herbára BRA. Zvyšné 2 mediteránne druhy sme převzali z citovaných prameňov (R. eim 1931, G. Malengon et R. Bertault 1970). nocybis fastigiatae subspecierum combinationes novae: 1. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. fastigiata. Synonyma : Agaricus fasligiatus Schaeffer, Fungi bav. t. 26, 1762; Fries, Epicrisis p. 174, 1838; nocybe. fastigiata f. superba Fries, con.. p. 7, t. 108 f. 1, 1877; eim, nocybe p. 176, t. 8 f. 3 et f. 4 ( forme gröle- ), 1931; nocybe fastigiata forme alpine hygrophile f. alpina eim, nocybe p. 177, t. 8 f. 1, Descriptio: aec subspecies typica de ceteris differt statura valida, sporis valde elongatis et habitatione in Abieto-Fagetis saepe sub Larice. Specimen : Cičmany, Slovacia Res publ. Soc., CSSR, in piceto 1. V leg. J. K uthan. (BRA). 2. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lilofastigiata Stangl et Veselský apud D erm ek et Veselský 1977 subsp. nov. Synonyma : nocybe fastigiata form e alpine xérophile f. alpestris eim, nocybe p. 176, t. 8 f. 2, nocybe cookei Bres. sensu K ühner, Bull. Soc. Mycol. Fr. 71 p. 189, f. 11, 1955, non Bres. F. T nec conogr. t. 748 nec al. Descriptio: aec subspecies de ceteris differt colore vertice pilei atque apice stipitis subtile violaceo et habitatione in Pincto-Quercatis. Typus : Kopčany, Slovacia Res publ. Soc., CSSR, in m em ore Sirková voda dicto sub Quercubus 4. X leg. A. Dermek. (BRA). 3. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. curreyi (Berk.) Derm ek et Veselský comb. nov. Basionymum: Agaricus (nocybe) curreyi Berkeley, Outlines p. 155, Synonyma: nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. var. curreyi (Berk.) eim, nocybe p. 184 f. 125 a c, 1931; nocybe curreyi Berk. f. alpina eim, nocybe p. 185, f. 126, nocybe cookei Bres. sensu F. Smarda, Acta Sc. Nat. Brno (6) 6 p. 17, 1972 non Bres. Descriptio: aec subspecies differt de ceteris pileo sicut sucinum luteo-ochraceo, stipite plus m inusve bulboso, sporis sicut subsp. fastigiata elongatis et habitatione in Carpineto-Quercetis praecipue in associatione Potentillo-Quercetum pannonicum K lika sim ul cum nocybe jurana Pat. S p e c i m i n a : Kuřim, M oravia m eridionalis, CSSR, nem ore Zlobice 10. V leg. F. Sm arda (erb. J. Veselský, O strava); Sutovce prope Bojnice, Slovacia Res publ. Soc., CSSR, sub Carpino + Quercus 25. V leg. J. K uthan (BRA). 4. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. umbrinella (Bres.) Derm ek et Veselský comb. nov. Basionymum: nocybe um brinella Bresadola, Annal. mycol. 3 p. 161, Synonyma : nocybe fastigiella Atkinson, Amer. Joum. Bot. 5 p. 211, nocybe fastigiata var. um brinella (Bres.) eim, nocybe p. 188 f. 125 d f, f 128, 1.11 f. 2-5, Descriptio: aec subspecies differt de ceteris pileo e pallide brunneo, um - brose rimoso, stipite ex albido subfusco, sporis brevioribus et habitatione in Pineto- -Quercetis sub Quercu (? Pinus). Specimen : Kopčany, distr. Senica, Slovacia Res publ. Soc., ČSSR, nem ore Sirková voda dicto sub Quercubus 21. V leg. A. D erm ek (BRA). 191

10 Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lobata (eim) D erm ek et Veselský comb. nov. ' Basionymum: nocybe fastigiata var. lobata eim, nocybe p. 189, t. 9 f. 2, Synonymum: nocybe fastigiata Schaeff. (sic!) f. arenicola eim, nocybe p. 178, t. 9 f. 3, Descriptio : aec subspecies de ceteris differt pileo dealbato, stipite eiongato, sporis m axim e voluminosis et habitatione regionům m editerranearum sub P inu m a ritim a et Pinu halepense. n CSSR non reperta. 6. nocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. čeřina (Malençon) D erm ek et Veselský comb. nov. Basionymum: nocybe fastigiata var. cerina Malençon in M alençon et Bertault, Fl. cham pign. Maroc 1: 359, t. 12, Descriptio : aec subspecies differt de ceteris colore omnino vere luteo et habitatione in Querceto ilicis. n CSSR non reperta. Záverečná poznámka k taxonomii: nocybe cookei Bres sensu orig, atque eim, nocybe p. 194 f. 133, t.3 f.3, 1931 (non Kühner 1955!) sa líši od všetkých poddruhov nocybe fastigiata predovšetkým celkom inými geobotanickými nárokmi ako druh, ktorý vyžaduje mierne kyslé pódy (p 4,2 4,7 podl a pozorovania F. Šmardu). Rastie v květnatých Piceetoch lesného typu Asperula odorata m patiens noli-tangere Zlatn. Typické plodnice tohto dobrého druhu zbieral F. Šmarda na moravskej lokalitě Bohdalec u Ostrova nad Oslavou, CSSR, dňa 19. V (erb. J. Veselský, Ostrava). Literatura Berkeley M. J. (1860): Outlines of B ritish fungology. London. Bressdola G. ( ): Fungi Tridentini novi vel nondum delineati, descripti et iconibus illustrati 1 2. Tridenti. Bresadola G. (1930): ccnographia mycologica 15. Milano. Fries E. M. (1838): Epicrisis system atis mycologici. U psaliae et Lundae. Fries E. M. (1877): cones selectae ymenom ycetum nondum delineatorum. olmiae. Kühner R. (1955) : Com plém ents à la Flore analytique V. nocybe goniosporés et nocybe acystidiés. Espèces nouvelles et critiques. Bull. Soc. Mycol. Fr. 71 : eim R. (1931) : Le genre nocybe. Paris. Malençon G. et Bertault R. (1970) : Flore des cham pignons supérieurs du Maroc. Rabat. Schaeffer J. Ch. (1762): Fungorum, qui in B avaria et P alatinatu circa Ratisbonam nascuntur, icones 1. Ratisbonae. Singer R. (1975): The Agaricales in m odem taxonomy, 3rd. ed. Vaduz. Smarda F. (1972) : Pilzgesellschaften einiger L aubw älder M ährens. A cta Sc. Nat. Brno, (6) 6: Smarda F. (1973): Die Pilzgesellschaften einiger F ichtenw älder M ährens. Acta Sc. Nat. Brno, (7) 8: A dresa autorov: A urel Dermek, Bullova 3, B ratislava MUDr. Jaroslav Veselský, Výškovická 100, O strava 192.

11 New or less known Discomycetes. V. Nové nebo méně známé diskomycety. V. M irko Svrček T hree new genera of yaloscyphaceae (elotiales) are described: Demalioscypha, Psilocistella and Ciliolarina. Five new com binations are proposed: Dematioscypha dematiicola, Psilocistella lignatilis, P. obsoleta, P. quercina and Ciliolarina laricina. The description of yaloscypha priapi Velen., based on the type collections preserved in PRM, is added. The record about the finding of am yloid ectal excipulum and hairs in yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. and Psilocistella quercina (Velen.) Svr. is published. Jsou popsány 3 nové rody inqperkulátních diskom ycetů z čeledi yaloscyphaceae ( elotiales): Dematioscypha, Psilocistella a Ciliolarina. Je provedeno pět nových přeřazení: D em atioscypha dematiicola, Psilocistella quercina, P. lignatilis, P. obsoleta a Ciliolarina laricina. Na základě studia ty pového m ateriálu, uloženého v herbáři PRM, je vymezeno pojetí a uveden popis yaloscypha priapi Velen. Je publikován údaj o zjištění amyloicyty excipula a chlupů u yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. a Psilocistella quercina (Velen.) Svr. Dematioscypha gen. nov. Genus familiae yaloscyphaceae (elotiales). Apothecia extus obscure colorata, excipulo textura prismatica, toto brunneo-colorato, non amyloideo, pilis externis marginalibusque tenuibus, anguste conicis, sursum attenuatis, rectis, non septatis, tenuiter vel subcrasse tunicatis, extus disperse granuloso-asperis vel laevibus, subhyalinis. Asci cylindraceo-clavati, poro apicali non amyloideo. Paraphyses filiformes, non dilatatae nec ascos superantes. Ascosporae unicellulares. Apothecia semper in societate hyphomycet i s fam iliae Dematiaceae crescunt (ad ligna putrida). Typus generis: Peziza dematiicola Berk, et Broome Dematioscypha dematiicola (Berk, et Broome) comb. nov. Basionymum : Peziza dematiicola Berkeley et Broome, Ann. Mag. nat. ist., Ser. 3,15: 446, 1865 Synonymia : Lachnella dematiicola (Berk, et Br.) Phillips, Brit. Discom. p. 265, 1887 Trichopeziza dematiicola (Berk, eft Br.) Saccardo, Syll. Fung. 8: 414, 1889 Dasyscypha dematiicola (Berk, et Br.) Massee, Brit. Fung. Fl. 4: 364, 1895 yaloscypha dematiicola (Bérk. et Br.) N annfeldt, Trans. brit. mycol. Soc. 20: 205, 1936 Dasyscypha heimerlii (ohn.) W. Kirschstein, Ver. bot. Ver. Brandenb. 66: 26, 1924 yaloscypha olivacea Velenovský, Mon. Discom. Boh. p. 282, tab. 14, fig. 28, 1934 a b. ad ligna putrida frondosa, praecipue quercina, semper in societate hyphom ycetis aplographium delicatum Berk, et Br. Distributio geographica: Europa (Britannia, Austria, Bohemia). The new genus is distinct from all genera of the fam ily yaloscyphaceae in its dark coloured excipulum and occurrence amongst conidiophores of the dematiaceous fungus aplographium delicatum Berk, et Br., which is said to be its conidial state (Dennis 1968, Ellis 1971). Also the inamyloid apical porus of asci seems to be characteristic. D. dematiicola appears to be uncommon. n Bohemia, the first record is that of Velenovský ( Vidrholec wood at Jirny, 193

12 Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977 now Prague, on the under surface of oak bark, 30. V. 1925, as yaloscypha olivacea Velen., holotype PRM ). This type specimen consists of a fragment of oak bark, w ith apothecia amongst the conidiophores of aplographium delicalum. Apothecia are now 200 aum diameter, densely hairy at the margin, marginal hairs um long, at base 2 3 um broad, tapering above but not pointed at the tip (1.8 2 um broad), slender, hyaline, sparsely granulate or smooth. airs of the flanks of the excipulum of similar shape, but shorter and sparse, thin-walled (0,1 0.2 um), rigid, inamyloid. Excipulum um thick, textura prism atica, excipular cells w ith w alls up to 1.5 um thick, narrow, at the margin up to 8 X 2 3 um, at base 12 X 9 jum, yellowish-brown. Asci X 4 6^m, cylindrical-clavate, shortly and thick stipitate, 8-spored, the apex um thick, non-amyloid. Paraphyses filiform, um thick, hyaline. Ascospores X ( 2) um, biseriate, elliptic-fusiform, eguttulate or granulate inside. The other specimens from Bohemia were collected by me in Southern Bohemia, e. g. in the neighbourhood of Písek: Nevězíce, in a gorge below the gamekeeper s house Svatý Jan, on fallen branch of Quercus rubra, 6. V Smetanova Lhota at Cimelice, Quercus robur, 8. V A lso near Třeboň (in an alder-wood so-called Prales at the pond Stupský, on fallen branch of alder (Alnus glutinosa), 30. X. 1965). Dem atioscypha dematiicola does not differ in the shape of its hairs from species of yaloscypha Boud. emend. Nannf., the excipulum is, however, not hyaline, and the presence of a conidial state, always occurring together with its apothecia appears to be characteristic too. Moreover, yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud., the type species of the genus yaloscypha, has distinctly amyloid cells of the excipulum as w ell as amyloid hairs. t seem s that this important feature has been overlooked till now. The reexam ination of m any specimens of yaloscypha hyalina from m y own collections and others, preserved in herbarium PRM, showed the'constancy of the bluening in Melzer s reagent (in various shades from gray-blue to purple-violet) in this most common lignicolous yaloscypha. Dennis (1968) described the hairs of D. dem atiicola as brown, but they are really hyaline and slightly brownish in mass only. n the collection from Třeboň (PRM ) the hairs w ere X (above), 2 ^m at the base, the shape of the terminal portion w as rather variable: blunt up to narrowly clavate but also subacute or long-pointed. The hairs were hyaline, in mass slightly brownish. Ascospores usually biguttulate, 6 10 X um. aplographium delicatum Berk, et Br., observed by m e in collections exam ined from Southern Bohemia, agrees w ith the description in Ellis (1971). Conidiophores are um long, 4 um broad above, swollen at base to 7 9 um, straight, smooth, dark brown to black brown (except at the apex), thick- -waled and septate. The head usually 22 um diam., consisting of hyaline conidiogenous cells, conidia 3 4 X Uum, often slightly curved, and m inutely biguttulate. According to Nannfeldt (1936) the type specimen (at Kew) of Peziza dem a tiicola was studied by ohnel, w ho identified it w ith his Dasyscypha heimerlii. Nannfeldt has studied the type at British Museum and asserted that it matches ohnel s description of D. heimerlii in all respects. The systematic position of this species is somewhat obscure (according to the same author). The brown colour of the excipulum distinguishes it from the known species of the genus yaloscypha Bound, emend. Nannf. 194

13 SV RCEK : NEW OR LESS K N O W N DSCOM YCETES. V.. 1. Psilocistella obsoleta (Velen.) Svr. Two apothecia, ascospores, ascus w ith paraphyses, hairs, p art of th e excipulum (PRM , holotype). 2. Psilocistella lignatilis (Velen.) Svr. Apothecium, ascospores, p art of the excipulum, ascus w ith paraphysis, hairs (PRM , holotype). 3. Psilocistella lignatilis (Velen.) Svr. airs, p art of th e excipulum, ascus w ith paraphyses, apothecia, ascospores (PRM , V rábsko near Cimelice, 12. V. 1964). 4. yaloscypha priapi Velen. airs, ascospores (PRM , lectotype). 5. yaloscypha priapi var. vernalis Velen. ( = yaloscypha quercina Velen.) P a rt of the excipulum, tw o hairs, ascus w ith para- physis, ascospores (PRM , lectotype). 6. Ciliolarina laricina (Raitviir) Svr. M argin of th e excipulum, basal hyphae, the ring of brow n cells a t th e base of the excipulum, ascospores, ascus w ith paraphysis (Southern Bohemia, Vráž n ear Písek, L arix 3. X. 1972). M. Svrček del. 195

14 Psilocistella gen. nov. «Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977 Genus familiae yaloscyphaceae (elotiales). Apothecia minuta, excipulo textura prismatica basi usque ad textura subglobulosa, cellulis marginem versus elongatis, hyalinis, inamyloideis, margine pilis cylindraceis, apice obtusis, laevibus (non incrustatis nec granulatis), tenuiter tunicatis, hyalinis, unicellularibus vel septatis, ascis cylindraceo-clavatis, apice poro amyloideo, paraphysibus anguste cylindraceis, non dilatatis, obtusis, ascos non superantibus. Typus generis: Psilocistella obsoleta (Velen.) Svr. The genus is distinct from Cistella Quél. emend. Nannf. (nomen conservandum) in its cylindrical, smooth, thin-walled hairs with rounded tips but not enlarged at the apex nor swollen at the base, and differing from Psilachnum ohnel in the paraphyses not being lanceolate and not exceeding the asci. n my opinion at least following three species are belonging to this genus: Psilocistella obsoleta (Velen.) Svr. and P. quercina (Velen.) Svr., both species with septate hairs, and P. lignatilis (Velen.) Svr., w ith non-septate hairs. Psilocistella obsoleta (Velen.) Svrček, comb. nov. Basionymum : yaloscypha priapi var. obsoleta Velenovský, Mon. Discom. Boh. p. 272, 1934 olotypus PRM : Bohemia centralis, Jevany, ad lignum putridum Fagi sylvaticae 10. X leg. Velenovský (ut yaloscypha obsoleta Ve- len., nom. nud. in herb., q. e. yaloscypha priapi var. obsoleta Velen., 1. c.). The type specimen consists of three small pieces of bare beech wood with several apothecia. Apothecia um diam. (when observed in water), cya- thiform, pale yellowish, disc flat, margin shortly and densely hairly. Excipular cells at the base of the excipulum irregularly subglobose, 7 X 5 jj.m, elongated towards the margin, up to 9 X 2 5 um, somewhat hyaline, thin-walled, ina- myloid, bearing at the margin a fringe of hyaline hairs. airs X xm, cylindrical, straight, obtuse, not enlarged nor swollen at base, thin-w alled (Ó ^m), hyaline, smooth, rarely w ith hyaline amorphous mass in the term inal portion, (1 )3 5 septate, septa often arcuate, thin. Asci X ^m, cylindrical-clavate, narrowed to a thick short stalk below, bluntly attenuated at the tip, w ith apical porus distinctly amyloid, 8- -spored. Paraphyses scanty, cylindrical, 2 3 ^m thick, obtuse, not enlarged and not exceeding the asci. Ascospores X ^m, conspicuously minute, biseriate, elliptic-fusiform, inequilateral with one side straight, rounded at each end, biguttulate, non septate. The revision of the type specimen of this variety showed the entire difference between it and type variety of yaloscypha priapi Velen, which is a quite different species (see below). Psilocistella obsoleta is characteristic not only in its hairs but also in m inuteness of its apothecia, asci and ascospores. Psilocistella lignatilis (Velen.) comb. nov. Basionymum : yaloscypha lignatilis Velenovský, Mon. Discom. Boh. p. 278, 1934 olotypus PRM : Bohemia centralis, Mnichovice, silva Jidášky dicta, ad lignum putridum Pini silvestris 6. V leg. Velenovský (ut yaloscypha lignatilis Velen.). The type specimen consists of two small pieces of strongly rotten brown- -coloured wood, with only several, hardly visible apothecia. Apothecia

15 SVRCEK: NEW OR LESS KNOWN DSCOMYCETES. V. 0.5 mm diam. (when observed in water), flat, flexuous, disc pale brownish, the external surface and margin clothed with very fine, short whitish hairs. Excipulum textura prism atica, cells 4 9 X 2 5 fxm diam., thin-walled, hya- line, inamyloid. Marginal hairs X ^m, cylindrical, obtuse, not en- larged below nor swollen at the base, thin-walled, non-septate, hyaline, ina- m yloid, w ith some large oil-globules within (dissolving in Melzer s reagentj. Asci X um, cylindrical-clavate, shortly stipitate, apical porus amyloid. Paraphyses ^m thick, narrowly cylindrical, obtuse and not ex- ceeding asci above, hyaline. Ascospores 4 6 X um, biseriate, elliptic- -ovate or elliptic-fusiform, rounded at each end, eguttulate, non-septate. Psilocistella lignatilis was collected also by me in Southern Bohemia: Vrábsko near Cimelice, on very rotten and brown-coloured damp wood inside a large fallen stump of Picea abies, 12. V (PRM ). The ecology is in con- cordance w ith the Velenovský s record of his collection: on rotten wood inside of a pine stump after rains (according to Velenovský s notices). When fresh, apothecia in m y collection were um across, scattered or 2 3 gregarious, hyaline, snow-white, w ith age becoming yellow ish, rather soft, sessile on a narrow base, then flat up to convex, externally and at the margin m inutely granulate, w ith age the margin becoming irregularly crenulate. Excipular cells at the base of the excipulum isodiametric, elongated towards the margin (up to 18 X 7 11 um), hyaline, thin-walled. Marginal hairs X ^m, straight or somewhat flexuous, usually filled w ith 1 3 large oil-globules. These globules are som etimes present also in the upper part of paraphyses, which are cylindrical, 2 3 um thick. Asci X um. clavate-cylindrical, shortly and thickly stipitate, w ith an amyloid apical porus, 8-spored. Ascospores ( 9) X ( 2) ^ m,. unequilateral, eguttulate, biseriate. This collection agrees perfectly with the type specimen of yaloscypha lignatilis ecologically too, both findings were made on very rotten damp wood of conifers. Psilocistella quercina (Velen.) comb. nov. Basionymum: yaloscypha quercina Velenovský, Mon. Discom. Boh. p. 275, The shape of the hairs which are distinctly septate is the same as in P. obsoleta, but they are much longer (30 85 X um), asci and ascospores essentially larger, and excipular cells together w ith hairs amyloid (see below under yaloscypha priapi var. vernalis Velen.). The species, described by Dennis (1953) under the nam e yaloscypha quercina Velen, is a different one. yaioscypha priapi Velen. Mon. Discom. Boh. p. 272, 1934 There are seven authentic specimens in herbarium PRM labelled yaloscypha priapi by Velenovský, but only on the basis of four of them the original de- scription was compiled. According to m y reexamination, two specimens how- ever are belonging to another species. The first one (PRM , Slovakia, Vysoké Tatry Mt., 1600 m a. s., on bark of Fagus, V leg. A. Pilát, det. Velen.) is a typical yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud., the second one (PRM , Bohemia centralis, Všesim y near Mnichovice, on wood of Fagus, 5. X leg. et det. Velen.) bearing numerous already macroscopically distinct apothecia, presents probably a new species closely related to yaloscypha aspe-

16 Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977 ripila Svrček (1977), but differing in the essentially smaller ascospores and asci, as well as the strongly amyloid hairs. The remaining tw o collections are the same fungus. PRM was selected by me as lectotype, because it had been the first authentic specimen used by Velenovský for his original description of yaloscypha priapi. The published description (1934 : 272) is not quite correct, being m odified by some features of the later collections wrongly considered as identical by him (e. g. the figure tab. 14, fig. 23, presents partially yaloscypha hyalina, based on the specimen PRM ). The tw o specimens, PRM (Bohemia centralis, Jevany, on wood of Fagus, X. 1924, leg. Velenovský) and (Mnichovice, on wood of Quercus, 27. X. 1928), taken for the typical yaloscypha priapi, are distinct from. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. in their different shape and size of hairs as w ell as in the nonamyloid excipulum and hairs. The septate hairs, described by Velenovský, could not be demonstrated on authentic specimens exam ined by me. The description of yaloscypha priapi Velen, (emend.): Apothecia m, across, scattered or confluent, narrowed below, sessile, with a somewhat incurved margin, or flat, drying pale yellowish, very m inutely pubescent or nearly smooth. Excipulum textura prismatica of cells towards the margin parallel, 5 6 X X 3 4.um, at the base up to X 2 4 /um, hyaline, thin-walled, nonam y loid, running out at the margin and on the flanks into short hairs. airs [xm long by ^urn broad at the tip, j.m. broad at the base, shortly conical or narrowly flask-shaped, rarely subcylindrical, straight or somewhat flexuous, always rounded at the top, distinctly m inutely granulate (at least in the upper portion), the granulation can be sometimes demonstrated also on the excipular cells on the base of the hairs, and is persistent in Melzer s reagent. airs are hyaline, nonseptate, thinwalled, inamyloid. Asci X 4 6 um. cylindrical-clavate, very short-stalked, apical pore amyloid, 8-spored. Paraphyses filiform, 1 um thick, hyaline, not exceeding the asci. Ascospores 4 7 X ( 2) ^im, biseriate, elliptic-fusiform, inequilateral. aseptate, eguttulate, hyaline. yaloscypha priapi var. vernalis Velen. Novit. mycol. novis. p. 137, 1947 Lectotypus PRM : Bohemia centralis, Mnichovice, ad molam rušov dictam, ad lignum putridum A lni glutinosae 19. V. 1941, leg. et det. J. Velenovský (ut yaloscypha vernalis Velen. nom. nud. in herb.). The revised authentic specimen is Psilocistella quercina (Velen.) Svr. with narrowly cylindrical septate hairs X pm, rounded at the top, ascospores 7 9 X pm, inequilateral, rounded at each end, often slightly curved, asci X ^m, and paraphyses thick. Excipulum and hairs are distinctly amyloid. The other specimens (PRM and ) contain small fragments of wood only without apothecia. Ciliolarina gen. nov. Genus ordinis elotiales, positione incerta (potius D erm ateaceae quam yaloscyphaceae), apotheciis minutis, basi angustata sessilibus, disco piano usque convexo, pallido, extus obscurius coloratis, excipulo strato basali annuliformi e cellulis obscure umbrino-fuscis, vesiculosis, irregulariter contextis instructo, marginem versus cellulis elongatis, pallide fuscis, pilis marginalibus breviter cylindraceis vel clavatis terminato. Asci clavati, octospori, paraphyses anguste

17 cylindraceae, apice clavatae, non lanceolatae, ascosporae denique uniseptatae, hyalinae. Typus generis: Clavidisculum laricinum Raitviir. A minute discamycete occurring rather commonly on fallen twigs of Pinus, Picea and Larix in Bohemia is referred in Velenovský (1934) as Belonium piceae enn., Belonium piceae var. laricinum Velen., Belonium biatorinum Rehm. The same fungus, collected also in Britain (Dennis 1953), was later transferred by Dennis (1968) to the genus Cistella. Raitviir (1970) described it as Clavidisculum laricinum Raitviir from Soviet Union and correctly pointed out its probable identity with Belonium piceae var. laricinum Velen. t is long evident, that neither the generic name Belonium nor the specific epithet piceae can be used for this discomycete. The examination of the type specimen of Belonium piceae P. ennings, preserved in herbarium Stockholm (S) and kindly sent me on loan, showed a surprising result, the enning s species is a lichen, viz. Dimerella diluta (Pers.) Trev. [Syn.: Microphiale diluta (Stizenb.) Zahlbr.]. The specimen is labelled Gouv. Moskau, Michajlowskoje, auf Picea excelsa, , leg. Mossolan, no. 237 (ex herb. Sydow). Also Belo- nium biatorinum Rehm is a quite different species. The only validly published nam e in the rank of variety is Belonium piceae var. laricinum Velen, and in the rank of species the recently published Clavidisculum laricinum Raitviir. Belonium Sacc. emend. Nannf. is used (Korf 1973) at present in the restricted sense for species of fam ily Derm ateaceae, subfam ily Mollisioideae, growing on grasses, w ith ectal excipulum composed of brown-walled textura globulosa and w ith short, dark brown hairs. The type species of this genus is Belonium h ystrix (Desm.) Sacc. Cistella Quél. emend. Nannf. (nomen conservandum), typified by Peziza den- tata Pers., differs in structure of excipulum, composed of textura prismatica of hyaline cells only, and of characteristic clavate and granulate hairs. The most characteristic features of Ciliolarina laricina are: a ring of brown cells at the base of the excipulum, clothed with m inute thin-w alled hairs, clavate tips of paraphyses and septate ascospores. The new genus seems to be rather related to the subfam ily Peziculoideae (in the fam ily Dermateaceae) than to the yaloscyphaceae. SV RCEK : NEW OR LESS K N O W N DSCOM YCETES. V. Ciliolarina laricina (Raitviir) comb. nov. Basionymum: Clavidisculum laricinum Raitviir, Synopsis of the yaloscypha- ceae p. 78, 1970 Synonymia: Belonium piceae P. ennings sensu Velenovský, Mon. Disc. Boh. p. 176, 1934 [non B elonium piceae P. ennings, q. e. Dimerella diluta (Pers.) Trev.] B elonium piceae var. laricinum Velenovský, Mon. Disc. Boh. p. 177, 1934 Cistella piceae (enn.) D ennis var. laricinum (Velen.) Dennis, Brit. Ascomyc. p. 157, 1968 B elonium biatorinum R ehm sensu Velenovský, Mon. Disc. Boh. p. 177, 1934 Occurrence: on fallen branches and tw igs of Larix, Pinus sylvestris and Picea abies, m ostly on black resinous exudations or on short-shoots of larch, but also on bare wood and bark. Many collections from Bohemia exam ined. collected it associated w ith conidiophores of hyphomycete Septonema secedens Corda (or a very close species) in Southern Bohemia (Vráž near Písek, on short-shoots of Larix europaea, 3. X. 1972). 199

18 ČESKÁ MYKOLOGE 31 (4) 1977 Acknowledgements The writer s thanks are due to Mr. Zdeněk Pouzar, my friend, for his helpful assistance and interest for my work, and to the Director of Botaniska Avdelningen, Naturhistoriska Riksmuseet, Stockholm, for loan of some type specimens of Discomycetes. References Dennis R. W. G. (1949): A revision of the B ritish yaloscyphaceae w ith notes on related European species. Comm. Myc. nst. Mycol. Papers 32: Dennis R. W. G. (1953): A m inute discomycete on larch twigs. Kew Bulletin 8: 130. Dennis R. W. G. (1953): yaloscypha quercina Vel. in England. Kew B ulletin 8: Dennis R. W. G. (1968): B ritish Ascomycetes. Lehre. Ellis M. B. (1971): Dematiaceous yphomycetes. Kew. Pp Korf R. P. (1973): Discomycetes and Tuberales. n: A insw orth G. C., Sparrow F. K. et Sussman A. S., The Fungi. V. A: Nannfeldt J. A. (1932): Studien über die Morphologie und System atik der nicht- -lichenisierten noperculaten Discomyceten. Uppsala. Nannfeldt J. A. (1936): Notes on type specim ens of British noperculate Discomycetes (First part, Notes 1 50). Trans, brit. mycol. Soc. 20: Raitviir A. (1970): Synopsis of the yaloscyphaceae. Tartu. Pp S v r č e k M. (1977): New or less know n Discomycetes. V. Čes. Mykol. 31 (1): Velenovský J. (1934): M onographia Discomycetum Bohemiae Praga. Address of th e author: Dr. M irko Svrček, CSc., N árodní muzeum, Sectio mycologica, V áclavské nám. 68, P rah a 1, Czechoslovakia. llllllli * n 2 0 0

19 nocybe griseovelata Kühner (Beiträge zur K enntnis seltenerer nocyben. Nr. 11) nocybe griseovelata Kühner (Příspěvky k poznání vzácnějších vlákníc. Část 11.) Johann Stangl und Jaroslav V eselský Die bei K ühner zur G ruppe der Stiel nicht bereiften Faserlinge gehörende nocybe griseovelata K ühner w ird vorgestellt, ih re A rtabgrenzung und system atische Stellung nach eigenen F unden und Vergleichsstudien von V erfassern angegeben. Es handelt sich um einen m ittelgroßen, von uns vorwiegend in Parkanlagen angetroffenen Rißpilz, den w ir kaum je an anderen Ö rtlichkeiten gefunden haben und dessen mögliche m ykorrhitische Beziehungen w eiterhin unaufgeklärt bleiben. A utoři představují n a základě vlastních nálezů a srovnávacího studia vláknící šedozávojnou nocybe griseovelata K ühner ze skupiny vlákníc s třeněm ne ojíněný m a uvádějí druhové ohraničení a um ístění v systému. Jde o středně veliký sadový druh, který v jiném prostředí by sotva m ohl být nalezen a jehož m ykorrhizové vztahy jsou neobjasněny. Die am Stiel nicht bereiften nocyben bieten im Vergleich mit den in oberem Stieldrittel bereiften nocyben weniger Schwierigkeiten beim Bestim men. n unserem nachfolgenden 12. Beitrag haben w ir versucht die nocybe descissa (Fr.) Quélet als gute Art vorzustellen, die im Sinne der Friesischenoriginalbeschreibung, den oben Stielbereiften Rißpilzen zugerechnet werden muß. n diesem Beitrag stellen wir die, von Kühner als nicht stielbereift erkannte ( non nettem ent pruineux, Kühner 1. c. p. 84) nocybe griseovelata Kühner vor. Diese Art hatte an den Stielspitzen aller Fruchtkörper, die wir untersucht haben, tatsächlich nur vereinzelte zystidienähnliche Elemente (Pseudodermatozystiden im Sinne Singers) mit dünnen und hyalinen Wänden, die zuw eilen auch angedeutet beschopft sein können. nocybe griseovelata K ühner Bull. Soc.. nait. O yonnax 9, Suppl. 1 p. 4 (83), Syn.:. griseovelata K ühner in K ühner et Romagnesi, Flore analytique p. 227, 1953 (nom. nud.). Beschreibung nach eigenen Funden: u t 2 5 cm ( 6 cm in Kühner) im Durchmesser, gegen 1 cm hoch, jung fast halbkugelig m it abgerundetem Scheitel, dann flachgewölbt, seltener scheibenförm ig m it einem flachen, warzigen Buckel. Der utrand ist jung kurz eingebogen und m it einer weißlichbraunen (!) Cortina behängen, alt abgebogen + abstehend, wenig oder kaum einreißend. Die utfarbe ist stumpf braun, zuweilen auch dunkelbraun, vergleichbar mit der Farbe trockener Roßkasta- ' nien, am Scheitel eher + beigebraun, immer m it schmutzig graulichen Beitönen, besonders an anhaftenden Velumresten. Die utbedeckung ist wollig- -filzig, zum Rand hin filzig-faserig und um den Rand selbst etwas grobfaserig- -rissig, jedoch nicht striem ig ( vergeté ), w as schon Kühner hervorhebt. Lamellen eher engstehend, untermischt, 3/4 bogig angewachsen, 4 6 mm breit. Jung sind die Lamellen weißlich-ockerlich bis ockerlich gefärbt, alt wer 201

20 Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977 den sie graubeige + olivstichig bis graustichig braun. Die leicht schartige Schneide ist mäßig w eißlich bewimpert. Stiel 2 5 X 0,3 0,6 ( 0,9 in Kühner) cm, rundlich, zuweilen seitlich breitgedrückt, gleichdick oder, zur leicht angeschwollenen Basis hin, schwach konisch verdickt, ausgestopft-voll, lichtbeige gefärbt bis zartest braun getönt, liegend dicht fein seidig, weißlich befasert und unten mit w eißem M yzelfilz besetzt. 1. nocybe griseovelata Kühner. K ontur- u. Sporenskizzen nach eigenen Funden. Belege PRM. J. Stangl del. Fleisch im ut weißlich, 1 2 mm dick; im Stiel zart holzfarben, faserig. Geruch schwach rettichartig oder etwas mehlig, etwas an Tricholoma scalpturatum erinnernd. Guajakreation negativ. Sporenpulver umberbraun (Moser etwa B 10 D 10). Basidiosporen 8 11 X 4,8 6 (Jum (in Kühner bis 12,2 X 77,2 ^m), in unserenfunden vorwiegend 9,4 X 5,2 xm, [Q = 1,8], eiförmig bis leicht mandel formig, mit deutlichem Appendix und zuweilen mit auffälliger ilardepressión, so dass einige Sporen, deren Epispor immer glatt ist, nett asymetrisch aussehen. Zystiden ( 71 in Kühner) X 10 17,5 um. Die Pleurozystiden sind spindelig oder + eng flaschenförmig, m it und ohne Kristallschopf, m it schimmernd hyalinen, in N4O kaum gilbenden W änden; die Cheilozystiden sind jung bim förm ig, dann flaschenförmig, nie auffällig bauchig, m it kaum gilbenden Wänden in N/,O. 202