Analýza firemních úvěrů pro malé a střední firmy. Ondřej Složil

Transkript

1 Analýza firemních úvěrů pro malé a střední firmy Ondřej Složil Bakalářská práce 2012

2

3

4

5

6 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na analýzu úvěrů pro malé a střední firmy. Klade si za cíl rozbor a porovnání úvěrů pro malé a střední podnikatele. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou vysvětleny pojmy týkající se úvěrů a specifikace malých a středních podniků. Praktická část se zaměřuje na finanční analýzu společnosti XY s.r.o. a porovnání nabídek vybraných bankovních institucí pro tuto případovou studii. V závěru bakalářské práce je zhodnocena nabídka úvěrů s následným doporučením. Klíčová slova: úvěr, malý a střední podnik, finanční analýza, kontokorent, úvěrové riziko ABSTRACT This bachelor thesis is focused on the analysis of business loans for small and medium enterprises. It aims to analyze and compare loans for small and medium enterprises. The thesis is divided into theoretical and practical part. In the theoretical part are explained terms for loans and specifications for small and medium enterprises. The practical part is focused on financial analysis of XY Ltd. and comparison of offers in selected banking institutions for this case study. In the end of the thesis are evaluated loan offers with recommendations. Keywords: loan, small and medium-sized enterprises, financial analysis, overdraft, credit risk

7 Tímto bych rád poděkoval své rodině a přátelům za veškerou podporu. Dále bych chtěl poděkovat paní Ing. Evě Hrubošové, vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení po dobu přípravy mé bakalářské práce. Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné.

8 OBSAH ÚVOD I TEORETICKÁ ČÁST BANKOVNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY ROZDĚLENÍ BANKOVNÍCH SYSTÉMŮ Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém Univerzální a oddělené bankovnictví BANKOVNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ Aktivní bankovní obchody Pasivní bankovní obchody Neutrální bankovní obchody ÚVĚRY PODSTATA ÚVĚRŮ TYPY ÚVĚRŮ Typy úvěrů podle doby trvání Typy úvěrů podle objektu Typy úvěrů podle zajištění Typy úvěrů podle měny Typy úvěrů podle používání v bankovní praxi SPECIFIKACE MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKU VYMEZENÍ MSP DLE DOPORUČENÍ KOMISE EU VYMEZENÍ MSP DLE STATISTICKÉHO POJETÍ VYMEZENÍ MSP DLE KLASIFIKACE ČSSZ VZÁJEMNÁ SPOLUPRÁCE KOMERČNÍCH ÚSTAVŮ A MSP POSTAVENÍ MSP V EKONOMICE ČESKÉ REPUBLIKY PROCES POSKYTNUTÍ ÚVĚRŮ ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ ÚVĚRU ANALÝZA ÚVĚROVÉHO RIZIKA Rating Úvěrové registry SMLOUVA O ÚVĚRU II PRAKTICKÁ ČÁST AKTUÁLNÍ EKONOMICKÁ SITUACE MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM V ČR PROGNÓZA BUDOUCÍHO VÝVOJE EKONOMICKÉ SITUACE MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM DÍLČÍ HOSPODÁŘSKÉ UKAZATELE EKONOMICKÉ SITUACE MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM Obrat Pohledávky Počty zaměstnanců Investice... 33

9 6 AKTUÁLNÍ SITUACE NA TRHU ÚVĚRŮ PŘÍPADOVÁ STUDIE PŘEDSTAVENÍ SPOLEČNOSTI XY S.R.O PŘEDMĚT ÚVĚRU FINANČNÍ ANALÝZA SPOLEČNOSTI XY S.R.O ABSOLUTNÍ UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY Horizontální a vertikální analýza rozvahy Horizontální a vertikální analýza výkazu zisků a ztrát POMĚROVÉ UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY Rentabilita Likvidita Zadluženost Obratovost ROZDÍLOVÉ UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY Čistý pracovní kapitál ZHODNOCENÍ FINANČNÍ SITUACE PODNIKU ÚVĚRY PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY NABÍZENÉ VYBRANÝMI FINANČNÍMI INSTITUCEMI ČESKÁ SPOŘITELNA Základní informace ZPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTI SPOLEČNOSTI XY O ÚVĚR V ČESKÉ SPOŘITELNĚ Nabídky prezentované zaměstnancem České spořitelny Doporučení pracovníka banky RAIFFEISENBANK Základní informace ZPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTI SPOLEČNOSTI XY O ÚVĚR V RAIFFEISENBANK Nabídky prezentované podnikatelským poradcem Raiffeisenbank Doporučení pracovníka banky UNICREDIT BANK Základní informace ZPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTI SPOLEČNOSTI XY O ÚVĚR V UNICREDIT BANK Nabídky prezentované podnikatelským poradcem UniCredit Bank Doporučení pracovníka banky POROVNÁNÍ NABÍDEK JEDNOTLIVÝCH BANK SROVNÁNÍ NABÍDKY KONTOKORENTŮ SROVNÁNÍ NABÍDKY SPLÁTKOVÝCH ÚVĚRŮ ZHODNOCENÍ A DOPORUČENÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 64

10 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 10 ÚVOD Malé a střední podniky jsou nedílnou a velmi důležitou součástí ekonomiky státu. Jejich význam spočívá v podílu na tvorbě hrubého domácího produktu a také jsou cenným zdrojem pracovních míst. V dnešní době i ty nejúspěšnější podniky využívají úvěrové produkty, které jsou nezbytné, pro efektivní finanční řízení podniku. U malých a středních firem toto platí stejně jako u velkých korporací. Není uměním využívat cizí zdroje, uměním je využívat cizí zdroje v míře, kdy jsou pro podnik větším přínosem než zátěží. Na význam sektoru malých a středních firem reagovaly banky přizpůsobením svých produktů tomuto odvětví na míru. V současné době je pro finanční instituce sektor malých a středních podniků významnou skupinou klientů. Cílem práce bude vyhodnocení nabídky úvěrů pro malé a střední firmy. V teoretické části práce bude čtenář seznámen se základními pojmy, které se týkají problematiky úvěrů a specifikace malých a středních podniků. Na teoretický základ naváže část praktická. Praktická část si klade za cíl analyzovat nabídku úvěrů a jejich porovnání u vybraných finančních institucí. Bude provedena finanční analýza podniku vycházející z případové studie. Výsledky finanční analýzy budou použity pro hodnocení společnosti a její vhodnosti pro úvěrové zatížení. Na závěr bude provedeno srovnání a vyhodnocení nabídky úvěrů u vybraných bankovních institucí a následné doporučení.

11 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 11 I. TEORETICKÁ ČÁST

12 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 12 1 BANKOVNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY Bankovní systém je celek zahrnující veškeré bankovní subjekty v daném státě jejich vzájemné vztahy, a také vztahy těchto subjektů a jejich okolí. Vztahy mezi bankami jsou v České republice upraveny zákony, jako například zákon č. 21/1992 Sb. o bankách, zákon č.6/1993 Sb. o České národní bance, Devizový zákon a Zákon o účetnictví a dále směrnice Evropské unie. Dalšími legislativními prostředky upravujícími tyto vztahy jsou podzákonné normy vydávané Českou národní bankou nebo Ministerstvem financí. (Dvořák, 2001, s. 71; Henzlová et al., 2003, s. 5) 1.1 Rozdělení bankovních systémů Charakter bankovního systému, je závislý na řadě faktorů. Jedná se především o politickou a ekonomickou situaci v dané zemi, historii a z ní plynoucí tradice v dané zemi a také mezinárodní spolupráce. (Henzlová et al., 2003, s. 5; Revenda et al., 2012, s. 88) Rozdělení bankovních systémů lze nalézt mnoho. Jednou z možností jak rozdělit bankovní systémy je rozdělení na bankovní systémy jednostupňové nebo dvoustupňové. Další varianta rozdělení je na systémy univerzální a oddělené. (Kráľ, 2009, s. 64; Revenda et al., 2012, s. 88) Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém Jednostupňový bankovní systém spočívá buďto v existenci jediné banky a to banky centrální, která zastává funkce jak centrální banky, tak i obchodních bank nebo naopak existuje mnoho bank, které mají právo provádět jakékoliv bankovní operace a to včetně emise bankovek. V tomto systému tedy není institucionálně oddělena centrální banka od obchodních bank, a tudíž nejsou stanoveny ani funkce centrální banky. Historicky tento druh bankovních systémů předcházel dvoustupňovému principu a je typický pro centrálně plánovanou ekonomiku. Tento systém je základem pro teorii tzv. svobodného bankovnictví zvaného též free banking, která je kritická vůči centrální bance a doporučuje její zrušení a vytvoření systému univerzálních bank, které si navzájem budou konkurovat. Regulaci bank v tomto systému by poté zajišťoval sám trh. (Dvořák, 2001, s ; Kráľ, 2009, s. 64; Revenda et al., 2012, s. 88)

13 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 13 Dvoustupňový bankovní systém je založen na oddělení centrální banky v prvním stupni, nad ostatní banky. Centrální banka má povinnost plnit tyto funkce: Banka měn určuje měnovou politiku státu Emisní banka má výhradní právo na emisi bankovek a mincí Banka bank je bankou obchodních bank, řídí peněžní oběh, kontroluje a reguluju činnost obchodních bank Banka státu vede účty státu, emituje státní dluhopisy V druhém stupni jsou poté ostatní banky a finanční instituce. (Henzlová et al., 2003, s. 8; Kráľ, 2009, s. 64) Univerzální a oddělené bankovnictví Univerzální bankovnictví jak již z názvu vypovídá, jedná se o univerzálnost bank v možnosti poskytování služeb jak komerčního (příjem vkladů, zprostředkování platebního styku, poskytování úvěrů), tak investičního bankovnictví (obchody s cennými papíry, depotní obchody, majetková správa aktiv a jiné). Tento systém však nevylučuje konkrétní zaměření jednotlivých bank. Oddělené bankovnictví spočívá v institucionálním oddělení komerčního a investičního bankovnictví. (Revenda et al., 2012, s. 88) 1.2 Bankovní systém České republiky Bankovní systém České republiky se formoval především podle politické situace v zemi. Za první významný milník, lze označit rok 1950, kdy došlo ke změně bankovního systému na bankovní systém jednostupňový. V té době centrální i obchodní bankovnictví obstarávala Státní banka československá, to však neznamená, že neexistovaly jiné bankovní instituce. Mezi další bankovní instituce, které v té době existovaly, se řadí Česká státní spořitelna, Slovenská státní spořitelna, Československá obchodní banka, Investiční a Živnostenská banka. Bankovní systém byl veden za cílem rozvoje národního hospodářství, plán k tomuto rozvoji měl charakter zákona a jeho platnost musel schválit parlament. V devadesátých letech minulého století bylo potřeba vytvořit podklad pro transformaci tehdejšího jednostupňového bankovnictví na dvoustupňové. K tomu došlo v lednu roku 1990, kdy platil zákon o Státní bance Československé a Zákon o bankách, které umožnily

14 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 14 institucionální oddělení emisního a komerčního bankovnictví, vznik nových komerčních bank, vstup bank zahraničních a využití nepřímých nástrojů řízení centrální bankou. Na základě Zákona o České národní bance vznikla 1. ledna roku 1993 Česká národní banka, nezávislá na vládě, řízena Bankovní radou. V současnosti je tedy v České republice dvoustupňový systém univerzálního bankovnictví, který dodržuje principy stanovené pro členské země Evropské unie. (Henzlová et al., 2003, s. 6; Juřík, 2011, s ; Revenda et al., 2012, s ) 1.3 Systematizace bankovních produktů Aktivity banky je velice těžké rozčlenit, především z důvodu jejich neustálého rozvoje. Základní rozdělení aktivit bank je členění na aktivní, pasivní a neutrální obchody bank. Principem tohoto členění je pohled na vztah mezi bankou a klientem Aktivní bankovní obchody Projeví se v aktivech bilance banky, což znamená, že ve vztahu banka a klient, je banka v roli věřitele. Vzniká zde buďto pohledávka, v případě, že se jedná o poskytnutí úvěru anebo vlastnické právo, v případě, že banka např. zakoupí majetkové cenné papíry. Je zřejmé, že aktivní obchody banky jsou ovlivňovány pasivními bankovními obchody, neboť banka může půjčit pouze takové množství peněžních prostředků, kolik jich sama získá Pasivní bankovní obchody Pasivní obchody bank se projeví v bankovní bilanci na straně pasiv. V tomto případě banka vystupuje jako dlužník a klient jako věřitel. Jedná se tedy o získání finančních prostředků, na realizaci aktivních obchodů na bázi úvěrů, za cenu úroku. Jako příklad pasivních bankovních obchodů je možno uvést příjem (nákup) vkladů nebo emisi vlastních dluhopisů Neutrální bankovní obchody Tyto aktivity bank nenalezneme v bilanci banky, což znamená, že banka v tomto vztahu vůči klientům nevystupuje ani jako věřitel, ani jako dlužník. Banka při těchto obchodech realizuje zisk prostřednictvím poplatků nebo kursových rozdílů. Jedná se například o směnárenské obchody, devizové obchody, zprostředkování platebního styku, depotní obchody (úschova), poradenství a další. (Dvořák, 2001, s ; Henzlová et al., 2003, s ; Plíva et al., 2009, s. 24; Revenda et al., 2012, s )

15 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 15 2 ÚVĚRY Úvěry poskytované klientům jsou pro banku zásadním produktem. Jsou nejdůležitější složkou aktiv v bilanci banky a jsou zdrojem největších příjmů banky, zároveň však nositelem největšího rizika pro banku. Pod pojmem úvěry je nutné chápat ne jen poskytování finančních prostředků klientům, ale také garance tohoto úkonu v případě, že nastanou jisté okolnosti. Nehybová ve své knize Bankovní služby nejen pro podnikatele definuje úvěrové obchody jako vztahy, které vznikají při návratném poskytování peněžních prostředků jednou stranou úvěrového obchodu druhé s tím, že jsou stanoveny a dohodnuty podmínky. (Nehybová, 1999, s. 67) U tohoto tématu se často setkáváme s pojmem finanční facility, což je souhrnné označení pro možnost čerpání úvěrů, přísliby těchto úvěrů a jejich využívání. Z pohledu MSP jsou bankovní úvěry jednou z možností financování podnikání, řadících se mezi cizí zdroje financování. Při využití tohoto druhu financování využívá firma daňového efektu, na základě faktu, že úroky z úvěru jsou daňově uznatelným nákladem, takže snižují základ daně. Daňový efekt působí při kladném výsledku hospodaření. K níže uvedenému rozdělení úvěrů samozřejmě patří rozdělení podle subjektu, kterému banka úvěr poskytuje. Cílem této práce je však analýza firemních úvěrů, proto jsou u jednotlivých úvěrových produktů zmíněny pouze ty, které se dají zařadit mezi firemní úvěry. (Dvořák, 2001, s. 261; Kalabis, 2005, s. 72, Polidar, 1991, s ; Veber, 2008, s. 109) 2.1 Podstata úvěrů Fungování úvěrových produktů je u všech bank obdobné. Banka půjčí klientovi jistý obnos peněz, nazývaný jistina. Po uplynutí sjednané doby, požaduje banka vrácení jistiny, která je nyní navýšená o úrok, neboli o cenu peněz. Výše úroku se odvíjí především od diskontní sazby centrální banky, popřípadě se berou v potaz také sazby mezibankovního trhu, ale konečnou úrokovou sazbu si komerční banky stanovují samy. Je však mnohem více faktorů, které mají vliv na výši úroků, například: míra inflace, síla měny a ceny zboží a služeb na trhu. Úrok pak může být fixní, což znamená neměnný po sjednanou dobu. K navýšení může dojít pouze v případě nedodržení daných podmínek, o tzv. sankční úrok. Druhým typem úroku je úrok klouzavý neboli pohyblivý.

16 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 16 Z výše uvedeného vyplývá, že čím je úrok vyšší, tím jsou dražší půjčované peníze a tím klesá poptávka po úvěrech a naopak. Jelikož je výše úroků závislá na diskontní sazbě, kterou ovlivňuje Česká národní banka je toto jejím nástrojem ovlivňujícím celkové množství peněz v ekonomice. (Kroh, 1999, s ) 2.2 Typy úvěrů Úvěry se dají rozlišit podle různých kritérií Typy úvěrů podle doby trvání U tohoto členění je zásadní doba splatnosti úvěru. Krátkodobé úvěry Jsou úvěry splatné do jednoho roku. Mezi příklady krátkodobých úvěrů se řadí: Kontokorentní úvěr Je typem úvěru, který je bankou zřízen na běžném účtu klienta, popřípadě může být založen klientovi tzv. kontokorentní účet. V úvěrové smlouvě je sjednán tzv. úvěrový rámec na základě bonity klienta, v některých případech je požadován jistý druh záruky. Na základě úvěrového rámce poté klient čerpá dostupné prostředky a poté je splácí, což činí tento zdroj financování velmi flexibilním. Úvěrový rámec tedy stanovuje maximální možnou částku, kterou má klient k dispozici, vybrat ji však nemusí. Úvěr lze čerpat dle aktuální potřeby klienta, což znamená, že není nutné vybrat celou částku najednou, což platí také u splácení tohoto druhu úvěru. V některých případech je možné s bankou vyjednat možnost krátkodobého překročení úvěrového rámce, což však obvykle znamená jisté sankční náklady. Kontokorent je nejdražším druhem bankovního úvěru, to je dáno vysokou úrokovou sazbou, kterou si banka kompenzuje obtížnost řízení svých vlastních peněžních toků, neboť přesně neví, kolik peněz klient z kontokorentu vyčerpá. Mezi výhody tohoto druhu úvěru patří především placení úroků pouze z využité částky úvěru. Tento typ úvěru je obvykle dlužníky využíván k financování oběžných aktiv, krátkodobých pohledávek, sezónních potřeb, investičních projektů a k vyrovnávání výkyvů cash flow klienta. (Grosjean, 1994, s ; Kráľ, 2009, s ; Revenda et al., 2012, s ; Veber, 2008, s. 109)

17 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 17 Směnečné úvěry Jak je z názvu patrné, pro tyto typy úvěrů je nutná existence směnky. Mezi směnečné úvěry řadíme například eskontní úvěr. Podstatou eskontního úvěru je odkup směnky bankou před dobou splatnosti dané směnky za úvěrovou cenu, což je cena vyznačená na směnce snížená o tzv. diskont. Jakmile banka směnku eskontuje, automaticky přebírá veškerá práva, ale také povinnosti, se směnkou spojené. Poté má dvě možnosti. Buďto bude směnku takzvaně držet do doby splatnosti a poté požadovat po směnečném dlužníku její proplacení, nebo ji může dále odprodat, čemuž se říká reeskont. V publikaci Jednáme v bance je tento druh směnečných úvěrů označován autorem za nejlevnější ze všech úvěrů pro podnikatele. Dalším typem směnečných úvěrů jsou úvěry negociační. Což je v podstatě přizpůsobení eskontního úvěru pro zahraničně obchodní a platební operace. Jedná se zde o případy, kdy dovozce (zahraniční dlužních), má zájem platit vývozci (věřiteli) směnkou, požádá svou banku, ještě před samotným dovozem, aby se zavázala k odkupu dané směnky od svého klienta (dovozce dlužníka) od vývozce. Tato banka je pak označena jako banka negociační. Mezi směnečné úvěry řadíme také tzv. akceptační úvěr. Kdy se jedná o jakýsi prodej dobrého jména banky, za účelem vylepšení důvěryhodnosti směnky. V úvěrové smlouvě je předem stanovena částka i lhůta jejího splacení, dlužník tedy tento úvěr čerpá prostřednictvím směnky vystavené dlužníkem na banku, ta směnku akceptuje, je-li dohodnuta podmínka, že v době splatnosti směnky bude dlužníkem sjednaná směnečná suma uhrazena. Banka však nepropůjčí své dobré jméno zdarma, cena za tuto službu se nazývá akceptační provize. Akceptační úvěr obdrží pouze bonitní klienti. Dalším typem směnečného úvěru je úvěr ramboursní. Ramboursní úvěr je modifikací již zmíněného akceptačního úvěru pro zahraničně obchodní a platební operace. V podstatě se jedná o akceptaci směnky bankou dovozce, zvanou také ramboursní bankou, kterou vystavil vývozce. Posledním typem směnečných úvěrů jsou akceptační, někdy také nazývané ručitelské úvěry. Jejich podstata je velmi podobná podstatě již zmíněných akceptačních úvěrů. Jedná se také o zapůjčení dobrého jména banky, avšak s tím rozdílem, že banka zde ručí za závazek svého klienta, vůči třetí osobě, což z ní činí vedlejšího

18 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 18 dlužníka. Peněžní plnění bance hrozí v případě selhání hlavního dlužníka. Proto je tento druh směnečných úvěrů poskytován jen opravdu váženým klientům bank. (Grosjean, 1994, s ; Kráľ, 2009, s ; Dvořák, 2001, s ; Polidar, 1999, s ) Lombardní úvěry Jsou typem úvěru, který je sjednán poskytnutí konkrétní částky, na pevně stanovenou dobu. Tento úvěr je zajištěn zástavou movitého majetku nebo práva, která jsou v případě nesplacení úvěrů snadno a rychle zpeněžitelná. Lombardní úvěr se dělí na pravý a nepravý. Za pravý lombard se označuje lombardní úvěr, pro který je bankou zřízen lombardní účet. Nepravým lombardem je tedy lombardní úvěr na klientském kontokorentním účtu. I u nepravého lombardu platí nutnost záruky v podobě zástavy movité věci nebo práva. Nevýhodou lombardního úvěru je, že úrok se vypočítává z celé poskytnuté částky nezávisle na datu čerpání a splacení. Proto, je v dnešní době málo využíván. Lombardní úvěr je tady zajištěn zástavou movitého majetku či práv. Existují různé druhy těchto zástav. Lombardní úvěr může být zajištěn například zástavou cenných papírů, což je velmi rozšířený způsob zajištění, neboť pro banku je výhodný z důvodů vysoké likvidity cenných papírů, v případě nesplácení dlužníka, z pohledu dlužníka je výhodný, především z důvodu, zachování nároků dlužníka na výnos z cenných papírů. Existuje také tzv. směnečný lombard, kdy je úvěr zastaven směnkou. Tento způsob je však využíván zřídka kdy, protože se jedná především o situace velmi krátkodobé potřeby, neboť jen ve velmi krátkém období vychází nákladově lépe směnku zastavit a využít lombardního úvěru, než ji eskontovat. Dále je možné úvěr zajistit zástavou zboží. Využíván zejména obchodními firmami, které obchodují na komoditních burzách. Banky samozřejmě zboží nepřebírají do svých skladů, ale zboží je uloženo ve veřejném či jiném skladišti, to vydá dlužníkovi warrant, což je speciální skladní list a ten dokládá zastavení zboží. Respektive jedna část warrantu, neboť ten se skládá ze dvou částí, jednu má dlužník a druhou banka. Sklad zboží nevydá, pokud nebudou obě části warrantu předloženy současně. Lombardní úvěr je možno zajistit také zástavou hypotéky, toto je však jen krátkodobé řešení, pokud vlastník nepřetransformuje tento úvěr do jiné podoby. Lombardní úvěr může být založen také pohledávkami. Ve smlouvě o úvěru je poté sjednáno postupování pohledávek klienta nazývané cese, ve sjednaných termínech, objemech

19 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 19 a druzích pohledávek. Banka požaduje faktury na zboží nebo jiné pohledávky a také akcept ze strany adresátů pohledávek. (Kráľ, 2009, s ; Polidar, 1999, s ) Vícesložkové úvěrování Pro vícesložkové úvěrování je základem existence komerčních papírů. Podstata tohoto druhu úvěrů, se vyvinula v USA. Týká se to především větších podniků a jedná se v podstatě o to, že podnik emituje komerční papíry s dobou splatnosti do půl roku, někdy i s delší. Tyto krátkodobé komerční papíry, banka všechny nebo jistou část sama upíše, čímž získá výhodná sekundární aktiva, která může kdykoliv prodat a tím uvolnit své zdroje. Banka tedy pomáhá komitentovi rozprodat komerční papíry za tzv. komisionářskou odměnu, což je rozdíl kupní a prodejní ceny daných komerčních papírů. (Kráľ, 2009, s. 178; Polidar, 1999, s ) Střednědobé a dlouhodobé úvěry doba splatnosti střednědobých úvěrů je od jednoho do čtyř let, dlouhodobých poté na období delší čtyř let. (Kalabis, 2005, s. 72; Kroh, 1999, s. 29) Příklady úvěrů dlouhodobých se uvádějí společně s příklady úvěrů střednědobých. Jedná se především o tyto úvěry: Dlužní úpis neboli úvěrový úpis Základem dlužního úpisu je tzv. úvěrová smlouva, což je listina vystavena bankou, která slouží jako podklad pro poskytnutí úvěru. V úvěrové smlouvě je jasně ujednán závazek banky na poskytnutí klientu jistou částku za předem daný úrok, ve stanovený čas, na daný účel. Klient se naproti tomuto zavazuje takovýto úvěr v přesně vymezených termínech splácet. Mezi přednosti tohoto druhu úvěru patří jistě rychlost poskytnutí úvěru a také jakási diskrétnost, neboť klient o své hospodářské situaci informuje pouze banku a ne investiční veřejnost. Výhodou pro banku je také rychlost ujednání a držení dlužného úpisu jako důkazu o pohledávce. Nevýhoda spočívá v podstatě dlužního úpisu, který není jako takový brán jako standardizovaný obchodovatelný cenný papír, a tudíž není obchodovatelný na trzích cenných papírů. Další nevýhodou pro banku je poté fakt, že banka je jediným věřitelem a tudíž nedochází k diverzifikaci rizika mezi více věřitelů.

20 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 20 Aby byl úvěrový úpis poskytnut, musí být klient a daný projekt podroben posouzení úvěrové způsobilosti. (Kráľ, 2009, s ; Polidar, 1999, s ) Hypoteční úvěry Jak z názvu vyplývá, hypoteční úvěr je založen na hypotéce neboli na zajištění úvěru zástavním právem k nemovitosti. Tento druh úvěru je jeden z nejstarších. Obvykle takto ručí vlastník nemovitosti za svou půjčku, ale je možné, aby se takto zaručil za třetí osobu. Hypoteční úvěr se v historii vyvíjel, nejprve byl poskytován pouze vlastníkům již vzniklých nemovitostí či pozemků, v současné době, je možné čerpat hypoteční úvěr na výstavbu takovéto nemovitosti a zaručit se právě dosud neexistující stavbou. Jako hlavní nevýhodu hypotečních úvěrů lze zmínit dlouho dobou celé procedury, která vyžaduje mnoho dokladů, ke stvrzení vlastnictví nemovitosti, převodu zástavného práva, zápis do pozemkových knih a další. Podstatné je také stanovení ceny nemovitosti, která se skládá z ceny stavební (určené podle stavebních nákladů) a ceny výnosové (určená kapitalizací výnosu nemovitosti platnou úrokovou sazbou). Poté se stanoví tzv. pravá cena, která je směrodatná pro výši poskytnutého úvěru. Maximálně bývá úvěr poskytnut do 80% pravé ceny, obvykle je úvěr poskytnut ve výši 50 60% pravé ceny, toto bývá nazýváno pupilární nebo také sirotčí jistotou. Čerpání hypotečního úvěru je závislé na existenci nemovitosti. Jedná li se o zástavu již existující nemovitosti, poté je možné čerpat úvěr najednou. Pokud je však zástava na dosud neexistující nemovitost, na jejíž výstavbu byl úvěr čerpán, vyplácí se částky na základě dokladů o provedení práce (faktury). Splácení hypotečního úvěru probíhá anuitně, kdy je ve splátce stejná výše jistiny i úroku. Tyto splátky mohou být nastaveny různě, obvykle buďto 1x, 4x nebo 12x ročně. Hypotéka, může být obvykle splacena před lhůtou splatnosti, což však může být důvod k jisté sankci. Podobně jako u lombardních úvěrů, lze i hypoteční rozdělit na pravé a nepravé. Jako pravý hypoteční úvěr označujeme ten, který slouží k bytové výstavbě nebo jsou výlučně spojeny s úvěrováním pozemkového vlastnictví a vlastnictví nemovitostí. Naproti tomu nepravý hypoteční úvěr je označení jakéhokoliv hypotečního úvěru, který je sice zajištěn zástavním právem k nemovitosti, ale slouží k financování na-

21 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 21 prosto odlišných věcí, jako například oběžného majetku. Tyto neúčelové hypotéky se rozšířily do Evropy především prostřednictvím amerických bank. Jsou označovány názvem americké hypotéky a obvykle je jejich úroková sazba vyšší o 2-3% ve srovnání s pravým hypotečním úvěrem. (Kráľ, 2009, s ; Polidar, 1999, s ) Typy úvěrů podle objektu Zde je rozhodující, zda je úvěr čerpán účelově, nebo neúčelově. Účelové úvěry pro čerpání tohoto úvěru je nutné doložit účel, může se jednat například o úvěr na pořízení dlouhodobého majetku. Neúčelové úvěry klient není povinen bance dokládat účel čerpání úvěru, jedná se například o kontokorentní úvěr nebo americkou hypotéku. (Kalabis, 2005, s ) Typy úvěrů podle zajištění Sledujeme zajištění úvěru, popřípadě kým nebo čím je úvěr zajištěn. Zajištěné úvěry mohou být zajištěny věcně například nemovitostí nebo osobně neboli ručením třetí osoby. Nezajištěné úvěry bývají poskytovány pouze prvotřídním klientům banky. (Kalabis, 2005, s. 72) Typy úvěrů podle měny Zde je rozhodující, zda je úvěr v tuzemské měně, poté jej nazýváme korunový nebo v měně cizí nazývaný cizoměnový. (Kalabis, 2005, s. 72) Typy úvěrů podle používání v bankovní praxi V bankovní praxi se používá především rozdělení na provozní a investiční úvěry. Provozní úvěry jsou využívány pro financování investic do provozního majetku. Mezi provozní úvěry řadíme: Úvěry na zásoby Tyto úvěry slouží k financování nákupu surovin, materiálu, energie a výrobních zásob, které jsou určeny do spotřeby ve výrobě či poskytování služeb, dále slouží

22 UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 22 k financování nákladů do nedokončené výroby nebo zásob hotových výrobků před dobou jejich prodeje. Zajištění je zde pro banku ztíženo faktem, že zásoby zůstávají v podniku a banka má poměrně obtížný přístup k jejich kontrole, proto se provádí tzv. dohlídky, kdy dochází ke kontrole stavu zásob přímo v místě, kde klient zásoby uskladňuje. Existují dvě metody úvěrování zásob. Buďto je úvěr poskytován následně po vzniku potřeby, což nazýváme úvěrování podle stavu (zásoby klesají a úvěr je splácen, zásoby rostu a úvěr je poskytován). Druhý způsob se nazývá úvěrování podle obratu, ten spočívá v proplácení faktur souvisejících s úvěrováním zásob z úvěrového účtu, a splácení pak probíhá odvodem dohodnuté části tržeb podniku bance. (Kalabis, 2005, s. 73) Úvěr na náklady Tento druh úvěru je specifický tím, že je využíván ke krytí nákladů vzniklých sezonními výkyvy například cen energií či surovin. (Kalabis, 2005, s. 73) Úvěr na pohledávky Jedná se o úvěry na pohledávky z obchodních vztahů, neboli pohledávky za prodané zboží a poskytnuté služby. Zajištění těchto úvěrů bývá takzvanou cesí, což je postoupení pohledávky bance. Zde je však nutné rozlišit dva druhy cese. A to cesi otevřenou, kdy dlužník oznámí svým poddlužníkům povinnost hradit dluh přímo úvěrující bance. Druhým typem cese je cese skrytá, tam se poddlužníkům postoupení pohledávky bance oznámí pouze v případě, že hlavní není schopen úvěr bance splatit. (Kalabis, 2005, s. 73) Revolvingový úvěr Je to druh úvěru, kdy je předem stanoven bankou úvěrový rámec a maximální výše čerpání. V případě dodržení jistých podmínek je v jistém předem stanoveném termínu úvěr obnoven. (Kalabis, 2005, s. 74) Výše úvěrového rámce může být nastavena proměnlivě, což je využíváno především u výrobních podniků s vysoce proměnlivým sezonním charakterem výroby. Kontokorentní, směnečné a lombardní úvěry Tyto úvěry se také řadí do skupiny provozních úvěrů, v této práci jsou popsány výše. Investiční úvěry slouží k financování investic do investičního majetku. Tyto investice lze v podstatě rozdělit do tří základních skupin: