Odborné učiliště a Praktická škola, Brno, Lomená 44, příspěvková organizace. Školní časopis. a NaŠE ŠKOLa OBČASNÍK. Vánoční vydání 2013

Transkript

1 Odborné učiliště a Praktická škola, Brno, Lomená 44, příspěvková organizace Školní časopis MY a NaŠE ŠKOLa OBČASNÍK Vánoční vydání 2013

2 A všichni z OU a PrŠ v Brně na Lomené 44, kteří máte zájem si přečíst nové číslo našeho časopisu! Po dlouhé odmlce jsem opět tady, ale mám úplně nový kabát. Jsem občasník a mými tvůrci jsou převážně žáci školy. Když školní časopis, tak přece časopis žáků školy, o žácích školy, pro žáky školy. Nebylo vůbec jednoduché zmíněné změny v krátkém čase realizovat, nejdříve si žáci museli zvyknout mnohem častěji časopis zásobit svými příspěvky. Rozjezd byl opravdu velmi pomalý, ale před uzávěrkou letošního prvního čísla se sešlo tolik pěkných materiálů, že z nich určitě budu čerpat i v dalších připravovaných číslech. Čím více pošlete příspěvků, tím dříve tu budu mezi vámi znovu. Pěkné počteníčko vám přeje váš Všudybyl. 2

3 OBSAH XIX. VELETRH STŘEDNÍCH ŠKOL A DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ 4 MŮJ OBOR 8 TRADIČNÍ VÁNOČNÍ VÝSTAVKA 15 TĚŠÍME SE NA VÁNOCE 24 BOHATÁ MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA 33 LITERÁRNÍ OKÉNKO 34 RADY ŠKOLNÍHO KUTILA 44 CO NÁS ZAJÍMÁ 48 TROCHA POEZIE NIKOHO NEZABIJE 51 SPORT 55 3

4 XIX. VELETRH STŘEDNÍCH ŠKOL A DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ areál BVV Stalo se již tradicí, že se OU a Prš prezentuje na veletrhu škol. I letos zdobily stánek školy práce našich žáků. Budoucí žáci odcházeli od stánku s perníčkem nebo deníčkem. Nabídnout jsme mohli originální záložky do knih i vonné sáčky plněné levandulí. Nechyběly ale ani žákyně z oboru vzdělání Potravinářské práce, které po oba dny pečlivě modelovaly zvířátka, růže a vločky, jež si mohli návštěvníci také odnést. Zvláštní poděkování patří žákyním ze 2. ročníku Potravinářské výroby, vidíte je na fotografiích: Jitce Řeřuchové, Monice Matyášové, Monice Vintrlíkové a Lence Peškové. Pekaře na veletrhu prezentoval žák 2. ročníku Potravinářských prací Petr Kafka. Mgr. Jitka Sedláčková 4

5 5

6 6

7 7

8 MŮJ OBOR Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba Když jsem byla malá, chtěla jsem být snad vším, čím bych jen mohla. Chtěla jsem být třeba uklizečkou, popelářkou, veterinářkou, kadeřnicí, květinářkou, ale i kuchařkou a cukrářkou. Obor cukrářky jsem si nakonec vybrala proto, že se mi líbilo, jak cukráři vyrábějí pěkné zákusky a dorty. Tak jsem to chtěla dělat též. Zuzana Kalová, PV 1 Čím jsem chtěl být a proč jsem si vybral obor Potravinářské práce Vyučil jsem se už kuchařem v Olešnici a zvažoval jsem, co dál. Protože jsem si chtěl prodloužit školní léta, přemýšlel jsem o oboru pekař nebo pečovatel. Pekař mě ale lákal více, tak jsem si vybral k vyučení obor pekař v Brně na Lomené. Pekařina pro mě byla jasná volba. Už jako menší jsem miloval chleba, který moje maminka dodnes peče v domácí pekárně značky Eta. Ještě když jsme neměli pekárnu, kupovali jsme chleba z obchodu. Ten se ale maminčinu chlebu nemohl rovnat. Proto se chci stát pekařem, abych mohl péct chleba, který by chutnal jako od maminky. Samozřejmě teď nepečeme jenom chleba, ale také pečeme koláče, vánočky, makovky, pizza rohlíky, anglické rohlíky a spoustu dalších dobrot. Do Brna jsem chtěl jít také nasbírat nové zkušenosti a poznat více samotné město Brno. Martin Horák, PP 1 Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba A je to tady! I mě potkala tato otázka! Asi jako první mě tak trošku legračně napadá fráze z jedné písničky chtěl bych být medvídkem". Ale teď vážně, je čas se zamyslet nad tím, čím jsem opravdu chtěla být. 8

9 Bohužel jsem nebyla jako každá holčička ve školce, která si hraje s panenkami, s pokladnou nebo kuchyňkou, ale bavilo mě hrát si s kluky, třeba stavět autodráhy nebo hrady, kopat tunely v písku. A tak, co si pak vybrat? Postupem času však tohoto hraní ubývalo a hry byly zaměňovány za trochu jiné, smysluplnější a praktické. Začala jsem se více koukat kolem sebe. Viděla jsem při práci prodavačky, kuchařky, pekařky, cukrářky při výrobě dortů a říkala jsem si: To bych mohla také dělat!" Dětských snů bylo mnoho, ale místo nich přišla realita. Nyní přišly na řadu také otázky typu, zda je to opravdu to, čím bych se chtěla zabývat po zbytek celého života. A bude mě tato práce bavit, uživí mě to? Odpověď přinese až čas, ale stejně se musím vydat na cestu životem. Volba povolání je velmi těžká. Vím ale, že moji nejbližší budou za mnou vždy stát a budou se mi snažit jakkoli pomoci. Byla jsem tehdy v deváté třídě a musela jsem se rozhodnout. Škola, kterou jsem si vybrala, mi dá tolik zkušeností a praxe, že se dokážu zabývat daným oborem. Baví mě vaření, pečení, zdobení. Každé povolání má svůj smysl. Já se řídím rčením: Bez práce nejsou koláče". Důležité pro mne je, aby mě mé povolání bavilo natolik a byla v něm téměř stoprocentní. Miroslava Hrčková, PV 1 Proč chci být kuchařem Jako každý, kdo vychází ze základní školy, neměl jsem úplně jasno, čím chci být. Po necelém jednom školním roce jsem vzdal učební obor automechanika a přemýšlel, co dál. V té době jsem hodně pomáhal mamce doma s vařením. To mě bavilo vždycky, a tak jsem se přihlásil na učební obor kuchař. Když jsem poprvé přišel do kuchyně, zjistil jsem, co všechno se budu muset ještě naučit, počínaje pomocnou prácí v kuchyni, jako je čištění, škrábání, loupání a příprava určitých jídel apod. Dále zvládnout přípravu různých omáček, polévek, krájení nudlí. Toto jsou ale jen všeobecné začátky. Myslím si, že správný kuchař by měl mít na pracovišti čistotu. To je základ. A také by měl v první řadě zvládnout recepty kuchyně své země. Důležité je také znát a umět upravit různé druhy masa, zeleniny, předkrmů a správně je dochutit. A už zbývá jenom popřát DOBROU CHUŤ! Teprve potom by se měl snažit získat základy kuchyní i jiných zemí. 9

10 V dnešní době je moderní vybavení kuchyně samozřejmostí. Ale dobrý kuchař by měl umět udělat třeba bramborové knedlíky i klasickým způsobem uvaření a nastrouhání brambor, mouka, vejce, a ne jenom dělat všechno z prášků. Kuchař by měl také umět podávaný pokrm, hlavně minutky a speciality, naaranžovat na talíř tak, aby každý, kdo si pokrm objedná, jedl už dopředu očima! David Šebera, SUS 1A Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba Když jsem byla malá a chodila do školky, chtěla jsem být paní učitelkou v mateřské školce. Později jsem chtěla být učitelkou ve škole. Líbilo by se mi učit češtinu. Nakonec jsem rozmýšlela, čím mám být, jestli kuchařkou nebo cukrářkou. Protože moje teta peče dobré cukroví a i cukrář pan Jaborník z Blučiny nám upekl několik pěkných dortů, pomohli mi rozhodnout se pro obor Potravinářská výroba. Na naší škole se mi líbí, chtěla bych ji dobře ukončit. Mým velkým přáním je otevřít si někdy v budoucnu svoji vlastní cukrárnu. Budu v ní dělat dorty, zákusky, poháry a rolády. Eva Procházková, PV 1 Čím jsem chtěl být a proč jsem si vybral obor Praktická škola Praktickou školu jsem si vybral, protože se tady mohu naučit různé dovednosti, jako například vaření, práci v dílně, šití, kreslení nebo ovládat počítač. Když budu šikovný, mohu pomáhat doma tátovi nebo mamce. A moje přání, čím jsem chtěl být, se od dětství měnilo. Nejdřív jsem chtěl být popelářem a potom automechanikem, tato práce by mě určitě bavila. Ondřej Slavík, PrŠ 2 Čím jsem chtěla být Když jsem byla malá, chtěla jsem být kadeřnicí nebo zpěvačkou. Postupem času, když jsem chodila do 8. třídy na základní škole a musela jsem se 10

11 rozhodovat, co chci opravdu jednou dělat, tak jsem přišla na to, že chci pracovat s dětmi a pomáhat lidem. Bylo to přesně to, co mě určitě mělo naplňovat. Tak jsem po základce nastoupila na SZŠ na Jaselské. Byla jsem úplně unešená. Skvělá škola! Navštěvovali jsme Kociánku a podobná zařízení. Opravdu mě to naplňovalo a zjistila jsem, že už nikdy nechci dělat nic jiného. Potom jsem onemocněla a musela jsem ze školy odejít. Po čase jsem začala pracovat v Přerově v LDN. Znovu jsem se ujistila, že práce s lidmi je to, co budu určitě dělat celý život, a tak jsem se přihlásila na obor pečovatelské služby. Splní se mi tak alespoň trochu touha pracovat ve zdravotnictví a s lidmi. Doufám, že se mi to konečně podaří. Kristýna Pavlíková, PS 1 Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Praktická škola Už odmala jsem vždycky chtěla být veterinářkou. Baví mě starat se o zvířata, hlavně o koně a psy, které mám nejraději. Obor Praktická škola jsem si vybrala, protože jsem chtěla umět více věcí, které se jednou hodí do života. Pavla Bauerová, PrŠ 2 Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba Když jsem byla malá, hrála jsem si se svou sestrou na doktorku a na učitele. 11

12 S babičkou a s dědou jsme si hráli s balónkem a k tomu hru slovní abecedu. Někdy mě děda vzal na ramena a vozil mě, užili jsme si mnoho legrace. Chodila jsem s nimi i s rodiči na houby. Ráda jsem se dívala na televizi na pořady Božské dorty nebo Báječné dorty a líbilo se mi, jak sladké dobroty vznikaly. Byly moc krásné. K tomu oboru mě stále něco vábilo. Nevěděla jsem, jaký obor si mám vybrat ke studiu, ale když začali dávat pořady o dortech, hned jsem věděla, čím chci být. Rozhodla jsem se být cukrářkou. Nebylo pro mne vůbec lehké vybrat si školu a rozhodnout se, na kterou půjdu. Dnes se učím oboru Potravinářská výroba a bezpečně vím, že jsem si vybrala dobře. Helena Galová, PV 1 Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Praktická škola Přece proto, abych něčím prošla, vyučila se a mohla do práce. Praktická škola nás učí, jak pracovat, trávit volný čas. Někdy se díváme na pohádky nebo jsme v šicí dílně. Už umím háčkovat i vyšívat. Aneta Ondráčková, PrŠ 1 12

13 Čím jsem chtěla být a proč jsem ve třídě pečovatelů Když jsem byla malá, tak jsem nevěděla. V deváté třídě bylo naší povinností vybrat si obor, který bych vystudovala. Já jsem chtěla jít na pedagogické lyceum, ale rodiče mi říkali, že to bude na mě těžké a že si mám vybrat takové povolání, které mě bude v životě bavit. Tak jsem si dala přihlášku na elektromechaničku, protože mě více bavily chlapecké práce. Obor jsem studovala jen jeden rok, protože mě moc nebavil a k tomu jsem měla ještě velké problémy se spolužáky. Hledali jsme s rodiči jinou školu a moje sociální pracovnice nám řekla, že v Brně na Lomené je multikulturní škola, ve které bych problémy mít neměla. Rodiče věděli, že mám sociální cítění, tak mi vybrali obor Pečovatelské služby. Tomuto oboru se učím druhým rokem a baví mě. Kristýna Vrbasová, PS 2 13

14 Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Praktická škola Už ani nevím, čím jsem chtěla být jako malá, ale dnes studuji PrŠ. Baví mě sem chodit, protože tady mám kamarádky a kamarády. Kristýna Kvasnicová, PrŠ 2 Čím jsem chtěl být Chtěl jsem být řidičem trolejbusu, ale neuměl jsem ovládat brzdy, motor a měl jsem strach, že bych místo tlačítka otevřít dveře zmáčknul nouzové brždění atd..... Vhodnější pro mě byl obor pečovatelství, protože mě baví ošetřovat stará lidi, pomáhat jim. Dva roky jsem se staral o starou paní sousedku, nosil jsem jí nákupy, vyzvedával poštu,. Loni v prosinci zemřela ve věku 99 roků. Abych se dověděl o pečovatelství co nejvíce, přihlásil jsem se do třídy PS1. Obor mě baví a naučím se mnoho nových věcí. Pavel Peč, PS 1 14

15 TRADIČNÍ VÁNOČNÍ VÝSTAVKA Pedagogové, žákyně a žáci OU a PrŠ Vás srdečně zvou na předvánoční výstavu žákovských prací a vánočních dárků, která se uskuteční denně od 8 OO do 14 OO hod.,v pátek do 12 hod. v jídelně OU na Lomené 44, Brno Začátek výstavy v 9 hod. V dopoledních hodinách proběhlo ve školní jídelně slavnostní zahájení vánoční výstavky prací našich žáků na téma A N D Ě L S K É V Á N O C E. Úvodního slova se ujal zástupce ředitele pan Mgr. Rudolf Doležel. Program zahajovacího vystoupení slovem doprovázeli slavnostně odění moderátoři Nikol Alanová a Jan Kokta. Svou trochou do mlýna přispěli i žáci PrŠ a přednesli vánoční básně. K vánoční atmosféře patří pohádky, tedy pohádka nemohla chybět ani zde. Proto si někteří učitelé připravili krátké divadelní vystoupení O POPELCE, ve kterém předvedli své ochotnické nadání. Ukázali nám, že pohádku lze pojmout i jako parodii a svým humorem posluchače pobavili. Po společném zpěvu koled jsme se vánočně naladěni rozešli do tříd. Mgr. Jaroslava Krahulová 15

16 16

17 17

18 18

19 19

20 20

21 21

22 22

23 23

24 TĚŠÍME SE NA VÁNOCE Čas Vánoc, čas pečení Jako každý rok se všichni těšíme na Vánoce. Úžasná atmosféra, všude sníh, vánoční výzdoba a také pečení cukroví. Už odmala pomáhám mamce v kuchyni s vykrajováním perníčků a hlavně ochutnáváním sladkostí. Naopak nejhorší na Vánocích pro mě je zdobení stromečku!! Vždycky mám od jehličí úplně rozpíchané ruce!! Ale samozřejmě jako každý, miluji i já dárky pod krásně nazdobeným stromečkem. K večeři máme kapra, ale toho já moc nemusím. Raději bych měla řízek. Samozřejmě nesmí chybět ani bramborový salát. Zkratka a dobře: Miluji Vánoce! Daniela Kresová, Prš 2 24

25 Čas Vánoc, čas pečení Čas Vánoc pro mě znamená, že mamka peče cukroví, dělá vánoční úklid a já se sestrou jí občas pomáháme. Den před Štědrým dnem si nazdobíme stromeček a zabalíme dárky. Připravíme si bramborový salát a babička nám uvaří polévku z kapra. Nejvíc se ale těším na pohádky, které sleduje celá naše rodina. Když je pěkné počasí a mrzne, chodíme bruslit na rybník Podhádek. Doufám, že budu mít pod vánočním stromečkem nějaké překvapení. Ondřej Slavík, PrŠ 2 Pečení cukroví Stejně jako úklid, dárky, vánoční stromeček nebo třeba kapr, patří k Vánocům i pečení cukroví. Nejdříve si musíme vybrat druh cukroví, který budeme péct. Podle receptů pak nakoupíme většinou mouku, cukr, ořechy, vajíčka, máslo, sádlo, kakao apod. Potom nastává doba, na kterou se těším. To, že mamce pomáhám, je jasné, ale já se víc těším na uždibování z těsta, které maminka připravuje. Vypichování, dělání rohlíčků aj. už tak zábavné není. Zato spojování lepením marmeládou a různými krémy je jiná! To už se může nějaký ten kousek zlomit nebo potají strčit do pusy. Přesto ale cukroví zůstane dost na celé svátky, protože se nedá jíst každý den. 25 David Šebera, SUS 1A

26 Čas Vánoc, čas pečení Čas Vánoc je čas přípravy na Vánoční svátky, před kterými se dělá velký úklid, jako je praní záclon, umývání oken, zdobení vánočního stromku, nákupy dárečků. V té době také máme vánoční prázdniny. Pak přijde Nový rok a to se pouštějí rachejtle, pije se s přáteli a všichni se vesele bavíme. Na Vánocích nemám ráda úklid a pečení cukroví, nikdy mě to nebavilo. A nemám ráda sníh, ale zase je to hezké, když jsou Vánoce bílé a ne na blátě. Navíc se sejdeme u stolu celá rodina. Vánoce jsou moc drahá záležitost a problém je i s vymýšlením dárků. Mám ale ráda, když máme prázdniny a mohu být doma s rodinou. Příprava na Vánoce je také čas, kdy domovem po roce opět zavoní vanilkové rohlíčky. Pavla Bauerová, PrŠ 2 Čas Vánoc, čas pečení Jsem ráda, že na Vánoce padá sníh. Jsem ráda, že pečeme cukroví. Nejraději mám bramborový salát a kapra. Jsem ráda, že mohu pomoci se zdobením stromku. Těším se totiž pokaždé na dárky. Ještě ale nevím, co dát na Vánoce sestře a mamce. Aneta Ondráčková, PrŠ 1 26

27 Čas Vánoc, čas pečení Vánoce trávím pečením cukroví. Až je máme doma napečené, uklízím, ale to mě nebaví. Raději sedím u počítače nebo jdu ven bruslit na rybník. Pak nakupuji dárky, u nás se za ně moc utrácí. Kristýna Kvasnicová, PrŠ 2 27

28 Vánoční čas Blíží se období vánočních svátků. Pro mnoho lidí - čas shonu po vánočních dárcích a hlavně stres. Obchody a trhy se plní lidmi, kteří shánějí vhodné dárky pro své nejbližší. Pro maminky nastává hlavně čas úklidů a pečení vánočního cukroví a příprava na Štědrý den. Každý rok je to stejné. Vymést každý koutek bytu, nakoupit všechno na pečení a ještě honem sehnat dárečky, aby se líbily. Ani na stromeček nebo větvičky by se nemělo zapomínat. Honem musíme nachystat kolekce, vánoční ozdoby, svíčky. Někdo také odlévá olovo či vosk. K Vánocům pak stejně neodmyslitelně patří i pouštění svíček ve skořápkách. Ale co kdyby vše bylo najednou úplně jinak? Žádný stres s nákupy, vždyť každá maličkost potěší. Úklid tak jako každý den, aby bylo čisto. Každá průměrná hospodyně si doma přece čistotu udržuje stále. Cukroví upéct, ale s mírou. A kapr? Ten také k Vánocům přece patří, ale klidně si můžeme v průběhu dne dát i nějaké to ovoce. Nebo ne? Raději nikoho nenutit oblékat se ke štědrovečerní večeři do svátečního nebo aby se stále jen usmíval. Komu by se chtělo, ať se jde podívat na půlnoční mši do kostela. Maminky by si měly hlavně odpočinout, třeba se dívat na pohádky v televizi se svými nejbližšími nebo se jít projít na procházku do zasněžené přírody. Myslíte si, že by to nešlo? Zkusme si jednou říci, že přicházejí Vánoce, čas klidu a duševní pohody. A tímto bychom se také měli všichni řídit. David Šebera, SUS 1A 28

29 Čas Vánoc, čas pečení Vánoce přicházejí, budeme zpívat i koledy. Sněhové vločky padají a my pečeme cukroví. Voní to po domě. Když pečeme, děláme různé tvary. Uklízíme a balíme dárky. Dva dny před Vánocemi pečeme vánočku. Na Štědrý den zdobíme vánoční stromek, aby nám pak Ježíšek donesl dárky, které nám splní naše přání. Na večeři jíme rybí polévku a smaženého kapra s bramborovým salátem. Celý rok se těším na Vánoce a přeji si, aby napadlo hodně sněhu. Už se moc těším! Eva Procházková, PV 1 Vánoce, čas pečení U nás doma začínáme přípravy na Vánoce v druhé polovině listopadu. Nejprve začínáme péct perníky a perníkové chaloupky, které potřebují nějakou dobu uležet. Se sestrou se pokaždé těšíme na zdobení perníčků barevnou cukrovou polevou. Když k nám přijde celá rodina, v momentě se pustí do perníčků, a za chvíli perníčky už nejsou! Druhý týden v prosinci začínáme péct cukroví kokosové a strojkové, podkovy, kokosky, stříkané ořechové rohlíčky, formičky, košíčky, tlapky, obalované v moučkovém nebo vanilkovém cukru, linecké, marokánky. Potom vyrábíme nepečené cukroví a nakonec vanilkové rohlíčky, to už si mamka oddychne, když je vše hotovo. 24. prosinec je den, na který se všichni těšíme. Ráno se sestrou nastrojíme stromeček, pouštíme si vánoční koledy, díváme se na pohádky a čekáme na Štědrovečerní večeři. Kapr se u nás nezabíjí, rybičky máme jen v akváriu a na stole máme raději smažené filé, kuřecí řízek a jarní bramborový salát. Sestra nedočkavě běhá po bytě a hlídá stromeček, nedonesl-li už Ježíšek dárky. Každý rok musíme za okno nachystat cukroví a mléko pro Ježíška, sestra by to nepřežila. Samou nedočkavostí nikdo večeři nedojí. Po večeři zapalujeme venku pod okny prskavky a prababička na nás ráda kouká z okna. V tom tichu najednou je slyšet vánoční zvoneček! Celá rodina se sejde u stromečku a sestra rozdává dárky. Všichni jsou nadšeni dárky od Ježíška. Děkujeme Ježíškovi za jeho nádherné vánoční poslání. Miroslava Hrčková, PV 1 29

30 Čas Vánoc, čas pečení Blíží se pomalu prosinec a to doma každoročně děláme velký úklid. Uklízíme svoje pokoje, ale i obývací pokoj a kuchyň. Pokaždé se do úklidu zapojíme cela rodina. Někdo umývá třeba podlahu, jiný zase okna, ale potřeba je i vyleštit zrcadla a utřít prach. Když jsme úklid dokončovali vloni, dělala mamka hned s námi i těsto na cukroví. Společně jsme je dali odpočinout do ledničky. Další den jsme šli pomáhat vykrajovat různé druhy cukroví. Položili jsme je na plech a hned s nimi šup do trouby. Pak jsme si vzali hadr, abychom cukroví vytáhli bezpečně z trouby a nechali jsme ho vychladnout. Buď jsme ho pocukrovali nebo namazali marmeládou. Hotové jsme je vkládali do krabice a uložili na chladné místo. Také s taťkou chodím pro stromeček a pomalu na něj dáváme světélka, čokoládu a baňky. Vrcholek stromku ozdobíme hvězdičkou. Zdobíme i okna, aby vše bylo krásné. Pak už se jen moc těšíme na Vánoce! Helena Galová, PV 1 30

31 Čas Vánoc, čas pečení Na Vánocích se mi nejvíce líbí, když padá za okny sníh a v krbech plápolá oheň. S maminkou pečeme cukroví, například perníčky, vanilkové rohlíčky, linecké, kokosky, pařížské tyčinky a karamelové oplatky. Moc se těším také na to, jak budeme zdobit s tatínkem vánoční stromeček. Nejvíce se mi ale líbí, jak se všichni sejdeme u jednoho stolu a potom jdeme všichni ke stromečku. Zuzana Kalová, PV 1 31

32 Moje Vánoce v domovině na Slovensku Vánoce trávím se svojí rodinou. S mámou pečeme koláče, s tátou zdobíme stromek. Naše zvyky jsou jiné než v Česku. Na Štědrý den sedíme s rodinou u jednoho stolu a vzpomínáme na ty, kteří již nemohou být s námi. Tradičně jíme čočkovou polévku, bramborový salát a řízky nebo rybu. Vánoce jsou svátky klidu, spokojenosti a radosti v rodině. Monika, SUS 3 32

33 BOHATÁ MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA Letos se pečovatelé převtělili v Mikuláše, dva čerty a dva anděly. V mateřské školce na ně již netrpělivě čekaly malé dětičky, z jejichž rozzářených očiček koukal i kousíček strachu. Ten nakonec zdařile překonaly a odrecitovaly své připravené básničky, za které od Mikuláše, andělů a čertů dostaly sladkou odměnu. Pečovatelé si odtud odnesli nezapomenutelné zážitky, mohli vidět, jak vypadali jen před několika málo lety, když sami byli dětmi. Svoji roli završili na naší škole, kde postupně navštívili všechny třídy teoretického vyučování. I zde se setkali s velkým ohlasem. Redakční rada 33

34 LITERÁRNÍ OKÉNKO Můj nejšťastnější den Rád vzpomínám na den, kdy se narodila moje nejmladší sestřenice Maruška, která má ještě dva starší sourozence, sestru Aničku (9 let) a brášku Bruna (7 let). V ten den mně volal jejich tatínek, že musí zavést svou ženu, moji tetu Janu, do porodnice a že potřebuje pohlídat malé děti, než přijede babička. Všeho jsem nechal a spěchal jsem na tramvaj, abych tam byl co nejrychleji. Bydlí od nás malý kousek. Jakmile odjeli strýc s tetou do porodnice, začal jsem si s dětmi hrát a číst jim knížky. Když dorazila babička, hráli jsme si všichni dohromady. K večeru volal strýc, že se narodila Maruška. Všeho jsme nechali a spěchali jsme do porodnice. Malinká Maruška byla moc roztomilá. V současné době má Maruška dva roky. Rád si se všemi dětmi chodím hrát a pomáhám je hlídat. Marek Kubáček, SUS 1A Zony aneb Šrám na srdci Jednoho dne jsem se vracel ze školy naštvaný, protože se mi roztrhlo poutko u tašky. A protože jsem měl tašku přes rameno, musel jsem tu těžkou tašku táhnout jako mezek. Když jsem přišel domů, uviděl jsem malé roztomilé mourovaté koťátko. Leželo v křesle. Hned, jak si mne všimlo, zbystřilo a já také. Cítil jsem se jako nikdy předtím, cítil jsem se úžasně! Kotě ke mně přišlo, mělo hladové oči. Okamžitě jsem ho vzal a šel s ním v náručí do kuchyně. Z mého nejhoršího dne byl naráz ten nejlepší! Jakmile koťátko dojedlo, hned řádilo jako šílené. Hrozně se mi to líbilo. Skákalo všude, kde se dalo. Vyskočilo na můj stůl ze země bez sebemenších problémů, rozený kočičí parkourista. Dal jsem mu jméno podle nejlepšího parkouristy v ČR - Zony. Pak přišla z obchodu sestra a viděla mě, jak si hraji se Zonym. Jen se divně zatvářila, skoro až ztrápeně. Nechápal jsem proč, ale bylo mi to jedno. Neřešil jsem proč, jen jsem byl rád, že konečně máme doma kočku. Když ale večer přišla paní a řekla, že si jde pro Alex, neboli pro Zonyho, tak v tu chvíli celý svět pro mne zčernal. Nic jsem nechtěl slyšet, jen jsem si říkal, že jsem hlupák, když jsem si myslel, že by mi rodiče koupili kotě. 34

35 Vlastně si za to mohu sám. Kdybych se zeptal, co je to za kotě, možná by mi asi až tak nepřirostlo k srdci. Jan Pokorný, PV 1 Veselá příhoda Jednoho dne jsem se se svým pejskem Chelsea vypravila na každodenní vycházku do parku. Absolvovali jsme klasickou cestu kolem domu jednoho pěkného kluka. Zrovna byl v okně a nabídl se, že půjde na vycházku se mnou. Celá šťastná jsem si psala s kamarádkou sms a líčila v nich situaci velice živě! Chelsea má Petra ráda, takže jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. Pustili jsme ji do výběhu a sedli si na lavičku. Chytil mne kolem ramen a zeptal se mě: Verčo, chodíš teď s někým? Radostí bych skákala do výšin, ale musela jsem zachovat ledový klid a odpověděla jsem: Momentálně nikoho nemám, ale asi bych už chtěla. V tu chvíli se naše pohledy střetly a já věděla, že se To stane a políbí mě! Celá nedočkavá jsem našpulila rty a zavřela oči. Naše rty se setkaly. Po krátkém polibku se pomalu odkláním, otevírám oči, když v tom se mu na rameno vykálel holub! Exkrement velikosti limetky! Já se neudržela a vybuchla smíchy. Petr zčervenal a začal po kapsách hledat kapesníky. Půjčila jsem mu své a pořád jsem se strašně smála. Až si očistil rameno, všimla jsem si, že to dílo má rozprsklé až na tváři, když v tom chtěl po mě další polibek!!! Rychle jsem popadla Chelseu, utíkala jsem domů a neotáčela se! Doma jsem vše barvitě vylíčila kamarádce, která to roznesla ve škole a všichni se mi smáli. Už nikdy jsem pak raději neprocházela kolem jeho domu. 35

36 Veronika Cirbusová, SUS 1A Můj nejhorší den Stalo se to v lednu letošního roku. Byla jsem ve škole a paní učitelka nám oznámila, že pojedeme na lyžák. Hned, jak to dořekla, se mě ptal bratr s kamarádkou Janou, jestli pojedu, a já řekla, že určitě ano. Odpověděli, že pojedou také a že bude legrace. Nemohli jsme se ani dočkat, až přijde ten den. Čas plynul rychle a byl tu 7. leden. Měli jsme sraz před školou a čekali jsme na autobus. Po jeho příjezdu všichni nastoupili a vyrazili jsme směr Jeseník. V autobuse jsme si povídali a pak z ničeho nic rána. Všude létaly střepy. Probudila jsem se až v nemocnici. Uviděla jsem lékaře a svoje rodiče. Hned jsem se ptala, co se přihodilo. Nic jsem si nepamatovala. Lékař mi vysvětlil, že autobus dostal smyk, můj bratr byl na místě mrtvý a že kamarádka Jana je na ARU. Je na tom velmi zle. Byla jsem z toho v šoku, nemohla jsem se s tím smířit. Ale čas postupně rány hojí. Kristýna Hrnčířová, SUS 1A Zajímavý příběh Povím vám příběh mého pradědečka. V dávných dobách procházeli vesnicemi řemeslníci a nabízeli na prodej své zboží. Vápeníci prodávali vápno, dráteníci spravovali hrnce, okna zasklívali sklenáři. Z Mutěnic přicházeli cikáni a prodávali metle. Za zboží se platilo špekem, sádlem, vajíčky i vínem. Jednou přišla do Němčiček žena s nůší na zádech a prodávala džbány. Prapradědeček byl veselá kopa. Když šla žena kolem jeho sklepa, volal ji, aby se šla osvěžit. Dával jí ochutnat ze všech sudů. Když vyšla ze sklepa, zasukovaly se jí nohy a už se nesla s rachotem k zemi. Děda se smál. Střepy z nůše vysypal a spočítal všechny ucha. Co ucho, to džbán, a všechny nešťastné ženě zaplatil. Marek Trněný, PP 1 36

37 Můj smutný den Začalo to jako každý jiný den. Venku bylo hezky a sluníčko svítilo. Bylo mi osm let a já šel k zastávce na autobus, který mě vozil ke škole. Leč bohužel. Autobus mi odjel před nosem. Snažil jsem se ho stihnout, ale prostě to nešlo, takže jsem musel jít pěšky. Přišel jsem do školy pozdě a od pana učitele jsem dostal poznámku. Doufám, že máš alespoň domácí úkol! řekl učitel. Začal jsem se přehrabovat v aktovce, abych zjistil, že sešit s domácí úlohou zůstal doma. Učitel mi to bohužel nevěřil, a tak jsem dostal pětku a poznámku. Další hodiny nebyly o moc lepší. Během dne jsem dostal další tři pětky. Konečně škola skončila a já spěchal na autobus. Stejně jako ráno, ani teď jsem autobus nestihl. A tak jsem znovu šel pěšky. Těšil jsem se domů, avšak rodiče byli smutní. Zemřela prababička. Rozbrečel jsem se. Ten den byl jeden z nejhorších, ale připravil mě na další podobné dny. Smutek nikdy plně nezmizí, ale jak prababička říkávala: Lepší se usmívat, než-li plakat. Ladislav Laburda, PP 1 Volání o pomoc Každý den chodím kolem domu se zahrádkou. Pozor, zlý pes!, čtu na zavřené brance. Nedávno však otevřená byla. Říkal jsem si, že obyvatelé vily šli se psem na vycházku. A tak jsem pokračoval v cestě. Náhle slyším z postranní uličky: Au! Pomoc! Pes! A najednou bylo ticho. Neslyšel jsem to sám. V tu dobu šel ze školy bratr a také byl zvědavý, kdo to volá. Oba jsme se rozběhli do uličky, odkud se volání ozývalo. Uviděli jsme psa velkého jako kráva, zakousnutého do ruky asi šestiletého chlapce. Ten byl už tak vyčerpaný bolestí, že nemohl ani pořádně křičet. Rozhlíželi jsme se kolem sebe, jestli tu není nějaký předmět, kterým bychom psa omráčili nebo ho od kluka odehnali. Opodál se povalovala železná tyč. Pes nás sledoval, vrčel, ale ruku nepouštěl. Dostali jsme strach. Jožka chytil tyč, rozmáchnul se a vší silou psa praštil. Ten se svalil na zem a zůstal tam ležet s vytřeštěnýma očima, vyplazeným jazykem a s vyceněnými zuby. Zdeňka jsme odnesli na otevřenou ulici a zavolali sanitku. Za chvíli přijela rychlá i s doktorem. Kluka ošetřili, naložili na nosítka a odvezli do nemocnice. My jsme sepisovali protokol s policií, která také přijela. Bez vaší pomoci by to určitě dopadlo mnohem hůře, říkal jeden z policistů. Měli jsme radost z pochvaly a z toho, že se nám podařilo kluka zachránit. Byl to náš šťastný den! Marek Trněný, PP 1 37

38 Pes Merina Můj nejsmutnější den se odehrál tento rok o letních prázdninách. Byla jsem venku a jen se tak v klidu procházela. Najednou mnou hodně otřepala zima a zavolala mi mamka. Zvedla jsem to. Řekla mi, ať jdu okamžitě domů. Lekla jsem se, že se něco děje. Moje domněnka byla správná! Když jsem přišla domů, dověděla jsem se, že Merina musí okamžitě k veterináři. Jako by do mě vrazil blesk. Úplně jsem ztuhla. S vykulenýma očima jsem začala plakat. Zvedla jsem se a bez dalších slov utíkala za Merinou. Objímala jsem ji a brečela ještě víc. A pak jsem si všimla! Merča nemohla na zadní tlapky. Sestra mi se slzami v očích vysvětlila, že prodělala mrtvičku. A už tu byl další nával slz. Babička mne utěšovala, že Merina je už hodně stará a jen by trpěla. Začínala jsem se s nejhorším smiřovat, ale jakmile jsem na ni koukla, znovu pláč. Merinu jsme umístily do velkého koše a dopravily k veterináři. Tam jsme se dozvěděli, že už nikdy nebude chodit. Je nutné ji utratit. Sehnula jsem se k Merině a začala jsem znovu brečet. Merina mně oblizovala obličej. Brečela jsem ještě víc. Dostala injekci. Čím více zavírala oči, tím více jsme s babičkou brečely. Zavřela oči a usnula. Další injekce měla zastavit srdíčko, aby usnula navždy. Měla ale tak silné srdce, že musela dostat další injekce. Zážitek postupného odcházení vašeho psího přítele, byl nervy drásající. Poslední pohled. Poslední výdech. Babička si musela sednout a napít se vody. Po chvíli jsme se zvedly a naposledy se podívaly na to bezbranné psí tělo, které tam leželo. Vzali jsme koš a šly domů. Doma byla černá chvíle. Bylo jí jedenáct člověčích let. Miroslava Hrčková, PV 1 38