Muž, který stíhal Loca

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Muž, který stíhal Loca"

Transkript

1

2 COLORADO WESTERN 192 J.Kirby Muž, který stíhal Loca Zabiják indiánů, tak přezdívali Apači armádnímu kapitánovi, který je nemilosrdně pobíjel po tom, co barbarsky zabili jeho ženu a malou dceru. Kapitán Houston McTear se už za svého života stal legendou. Byl to hrůzu nahánějící muž, kterého se obávali i běloši. Po dvaceti letech měl na rozkaz armády potrestat svého nejnebezpečnějšího nepřítele: Loca. Jenže muž, který pronásledoval Loca, se již změnil

3 Obličej Houstona McTeara byl pokryt prachem a potem. Hleděl na hradby Fort Cummings a cítil, jak se mu stahuje hrdlo. Ne, na nic nezapomněl. Bylo mu to jasné už v okamžiku, kdy ve Fort Laramie dostal rozkaz vyrazit. Už téměř dvacet let uplynulo od chvíle, kdy sloužil tady, v jižní Arizoně. A ani po dvaceti letech nezapomněl na to, co se tehdy stalo. Protestoval proti svému převelení do Fort Cummings, ale plukovník Selkirk jen pokrčil rameny. Rozkaz z ministerstva, řekl. Houston McTear měl v uších ještě stále Selkirkův hlas. Ve Fort Cummings vás potřebují, kapitáne. Loco odjel s bandou krvežíznivých bojovníků ze San Carlosu. V jižním Novém Mexiku vypuklo peklo. Na ministerstvu si na vás vzpomněli. Generál Crook o vás podle všeho slyšel. Očividně nevěří, že plukovník Forsyth se s Locem a jeho bojovníky vypořádá sám Houston McTear se patami dotkl slabin svého pinta. Velké zvíře vykročilo. Zpod jeho kopyt se zvedal prach. Nad hradbami bylo vidět věž a stožár s třepetající se vlajkou. Náhle třeskl výstřel. Houston McTear viděl, jak se nad baštou vznáší obláček kouře. Zašklebil se. Zdál se, že jsou nervózní. Možná muž na hlídce viděl dalekohledem pinta a myslel si, že se k pevnosti blíží Apač. Měl pevně sevřené rty, když pomyslel na Loca. Cítil, že jeho nenávist už není tak silná jako tenkrát, když stál před troskami svého ranče a musel pohřbít zuhelnatělá těla své ženy a dcery. Dnes mu to všechno připadalo jako jeden zlý sen. Vstoupil do armády a vydal se na lov. Měl nepřítele, jakému nebylo rovno. A nejen Loca. Všechny Apače. Houston McTear začal indiány nenávidět. Nikdy nebral zajatce. Zabíjel rudochy všude, kde na ně natrefil. Přezdívali mu Zabiják indiánů a i běloši z něho měli strach. Stal se z něho do sebe uzavřený muž, který se vyhýbal ostatním. Houston McTear to z prostého vojína dotáhl až na poručíka. Za to vděčil generálu Carletonovi, který ho z Kalifornie poslal do Arizony. Carletonovým cílem bylo vyhlazení Apačů nebo jejich odvedení do

4 rezervací, které nesměli opustit. A někdo jako Houston McTear se mu hodil. Apači se Houstona McTeara báli víc než těch nejhorších duchů. A protože jeho oddíl neustále sledovali, aby před ním mohli včas varovat své bratry, vyjížděl Houston McTear sám bez svých vojáků, doprovázen jen jedním starým mexickým zvědem. Apači se ho pokoušeli zabít, zdálo se však, že má křídla. A jednoho dne stanul tváří v tvář Locovi. Ten byl vůdcem bandy, která vypálila jeho ranč a bez slitování zavraždila jeho ženu a dceru. Houston McTear zabil sedm jeho bojovníků a Loco jako jediný zůstal nezraněn. Houston o tomto okamžiku vždy snil, když však nastal, bylo všechno jinak. Najednou pochopil, že má před sebou člověka, který je stejný jako on. Muže, který zoufale bojuje za svobodu svého lidu a který nenávidí vše, co má bílou kůži. Houston McTear zvedl kolt. Loco tam klidně stál a ruce měl zkřížené na prsou. V jeho tmavých očích nebyla sebemenší stopa strachu. Střílej, jestli ti to vrátí život, řekl Loco hrdelním hlasem. Ale zabiješ někoho, kdo už je mrtvý. Oba jsme mrtví, přestože ještě žijeme. Ztratili jsme totiž všechny, které jsme milovali. Houston McTear to nezmáčkl. Nedokázal vystřelit. To bylo poprvé od přepadení jeho ranče, co mluvil s Apačem. Běž, Loco, řekl. Věděl, že jeho cesta nenávisti a pomsty je u konce. Vrátil se do Fort Cummings a požádal o převelení. Generál Carleton ho nechtěl poslat pryč. Podrobil se teprve, když mu Houston řekl, že jinak odejde z armády. To se stalo před dvaceti lety, nyní však měl pocit, jako by to bylo teprve včera. Když pohlédl na hradby Fort Cummings, minulost jako by ožila

5 Objížděl pevnost a kavaleristé na hradbách ho při tom pozorovali. Houston McTear viděl, že mají čisté uniformy. Aspoň to se změnilo, pomyslel si. Tenkrát posádka nedostávala skoro žádné zásoby. Vojáci se museli oblékat do pytlů. Otevřela se velká brána. Skřípaly panty. Houston McTear měl pocit, že ten zvuk slyšel i před dvaceti lety. Vjel na vnitřní dvůr, který byl zcela obestavěný baráky, domy z nepálených cihel a výběhy. Viděl, že se skoro nic nezměnilo. Nalevo byla strážnice a vězení. Přijel k velitelství, které mělo novou verandu. Stál na ní mladý důstojník a hleděl na něho. Naproti před stájemi postávali vojáci, kteří ho pozorovali. Houston McTear u velitelství seskočil ze sedla svého pinta. Z verandy zazněl poručíkův vysoký hlas. K Houstonovi přišel jeden kaprál a zasalutoval. McTear pozdrav lhostejně opětoval. Viděl, jak poručík strnul. Patrně si myslel, že svou ležérností zneuctil armádu. Kaprál se snažil potlačit úsměv. Pečlivě pinta vytřete, kaprále, řekl McTear. Adejte mujenpůl vědra vody. Za půl hodiny mu můžete dát tolik vody, kolik bude chtít. Ano, kapitáne, řekl kaprál a opět zasalutoval. Tentokrát už mnohem uvolněněji. Poručík na Houstona vyčítavě pohlédl. Kapitán Houston McTear? zeptal se. McTear přikývl a vyšel na verandu, zatímco uzdu jeho pinta vzal kaprál, kterýpak odvedl koně ke stájím. Jsem poručík Dwight N. McDonald, řekl důstojník oficiózním tónem. Plukovník Forsyth vás očekává už dva dny, pane. Cesta z Fort Laramie je dlouhá, odpověděl Houston s úsměvem. Krom toho se mi po Fort Cummings nijak nestýskalo. McDonald přikývl. Zdálo se, že jeho příběh zná. Ukázal na dveře a řekl: Můžu jít před vámi, pane? McTear přikývl a šel za ním dovnitř.

6 V předsíni byl jeden voják, pravděpodobně plukovníkův sluha. Hleděl na Houstona, jako by to byl duch. Možná i jsem, trpce si pomyslel Houston. Pozůstatek dávno minulých časů. Poručík zaklepal na jedny dveře a otevřel je. McTear vešel dovnitř. Bylo to, jako by se tím krokem vrátil do minulosti. Místnost vypadala stejně jako před dvaceti lety. Vybledlá vlajka na stěně, psací stůl, velká kamna v rohu. Jen muž, který seděl za stolem, Houstonovi připomněl, že čas se vrátit nedá. Plukovník George Forsyth vstal a natáhl k němu ruku. Usmíval se. Vítejte ve Fort Cummings, kapitáne McTeare, řekl. Vidím, že to tu znáte. McTear přikývl. Jeho hlas zněl pohnutě, když opětoval plukovníkův pozdrav. Jsem rád, že se generálu Crookovi podařilo vás dostat z Fort Laramie, začal Forsyth. Tady na jihu je zase rušno. Potom, co Victorio se svou bandou šel konečně k čertu, nastal v rezervacích neklid. Každým okamžikem počítám s povstáním. Krajem se potuluje Loco se svými lidmi. Zabíjí všechny, kdo se jim postaví do cesty. Znáte přece Loca, že ano? Ve Forsythových očích se objevily zvláštní jiskry prozrazující zvědavost, ale i zvláštní vzrušení, jaké lidé pociťovali, když stáli tváří v tvář někomu, jako byl Houston McTear. Od našich zvědů vím, že Apači z vás mají velký strach, kapitáne, dodal Forsyth. Jak vám tenkrát vlastně říkali? Houston byl přesvědčen, že to Forsyth dobře ví. Zabiják indiánů, chladně řekl. Ale ty časy už jsou pryč, plukovníku. Dvacet let je dlouhá doba a člověk zapomene. A dívá se na věci v jiném světle. Už nejsem zaslepený nenávistí. Viděl na plukovníkovi, že mu nevěří. Pravděpodobně si myslel, že člověk se nikdy nezmění. Někoho, jako jste vy, bychom mohli potřebovat, kapitáne, chraplavě řekl, jako by jeho slova neslyšel. Loco je se svou bandou

7 v Peloncillos. Generál Crook na něho zahajil štvanici a předpokládá, že se stáhne dál na jih. Mým úkolem je odříznout mu cestu do Mexika. Všechno je připraveno. Čekali jsme už jen na vás, kapitáne. McTear na něho upřeně hleděl. Přemýšlel, co od něho vlastně očekávají. Kolik má u sebe Loco bojovníků? Forsyth pozvedl obočí. Vyrazil ze San Carlosu se sto šedesáti lidmi, řekl. Kolik má bojovníků, plukovníku. McTear se zašklebil, když viděl Forsythův překvapený výraz. Plukovník pravděpodobně přemýšlel, odkdy dělá Zabiják indiánů rozdíl mezi bojovníky a starci, ženami a dětmi. Prý okolo pětasedmdesáti, zamumlal. A s kolika vojáky proti nim chcete vytáhnout? Se čtyřmi sty muži, odpověděl Forsyth. Generál Crook je chce exemplárně potrestat, aby v San Carlosu konečně zavládl klid a aby tam každou chvíli nevyvolávali nepokoje namyšlení náčelníci, kteří si myslí, že můžou porazit armádu. Bylo by podstatně levnější, kdyby se Apačům dodaly potraviny a vybavení, které jim náleží, řekl Houston. Nyní již plukovník Forsyth nedokázal zakrýt překvapení. O čem to mluvíte? McTear zavrtěl hlavou. Nejde o Apače, ale o dodržování smluv, pane, řekl. Ani vy byste patrně nejednal jinak než Loco, kdyby vám bylo odepřeno to, co vám bylo slíbeno. Generál Crook Apačům už nejednou nabízel mír! ostře řekl Forsyth. Podle mého názoru až příliš mnohokrát! Houston neměl chuť s plukovníkem debatovat. Kdy vyrazíme? zeptal se. Zítra ráno! Forsythův hlas zněl ještě stále ostře. Indiánští zvědové? Yumové a Mohavové, odpověděl Forsyth. Podléhají poručíku McDonaldovi, což je schopný důstojník, i když je ještě poněkud

8 mladý a horkokrevný. Chcete Pyramid Mountains objet zjihu? Forsyth se pousmál. Víte stejně tak dobře jako já, že bychom neměli dost vody pro nás a pro naše zvířata, kdybychom jeli na jih, kapitáne. Ne, za Lordsburgem se vydáme po Butterfieldské stezce. U Pochybného kaňonu v Peloncillos si naposledy nabereme vodu z jednoho železničního vagónu, který nás tam doprovodí. Pak odbočíme na jih. McTear přikývl. Forsyth byl podle všeho zkušený člověk. Houston McTear už o něm ledacos slyšel. Forsyth vedl muže na Beecher's Island, kteří se hrdinně bránili proti indiánské přesile. To ovšem bylo před více než deseti lety. Převezmete druhou setninu, ke které patří i poručík McDonald a zvědové, řekl plukovník. Odpočiňte si, kapitáne. Čekají nás náročné týdny. Houston McTear přikývl a zasalutoval. Ne tak uvolněně jako před kaprálem, přesto si vysloužil plukovníkův ostrý pohled. Forsyth zřejmě kladl velký důraz na formality. Houston McTear vyšel ven. Musel přivřít oči, aby ho neoslepilo na jihu stojící slunce. Nikdo se nenamáhal s tím, aby mu ukázal jeho kvartýr. McTear pokrčil rameny. To ještě mělo čas. Nejprve se chtěl podívat na svého pinta. Záleželo mu na něm a vzhledem k tomu, že už ráno museli vyrazit, byl rád že ho po cestě z Fort Laramie šetřil. Vrata stáje byla otevřená. Houston McTear vešel do chodbičky, v níž panovalo přítmí. Slyšel frkání zvířat a cítil koňskou moč. Jeho pinto stál v jednom z posledních boxů. Ještě u něho ani nebyl, když tu zaregistroval pohyb. Ohlédl se a automaticky položil ruku na pažbu peacemakeru, který nosil v otevřeném pouzdře jako pistolník. Postava, kterou viděl jen nezřetelně, byl starý muž se shrbenými zády. Jeho tvář byla poseta vráskami a byla snědá jako tvář indiána. Táhla se mu přes ni jizva, která mu rozdělovala nos na dvě poloviny. Starý muž se usmál.

9 Houston viděl jeho kompletní, bílé zuby. Rychle se otočil a přistoupil k němu. Chytil ho za ramena. Chavezi? tiše řekl. Pak o něco jistěji: Chavezi! Objal ho. Dvacet let se neviděli. Chavezi! zašeptal. Kraci, ty jsi ještě tady? Starý muž s úsměvem zavrtěl hlavou. Jeho vyschlé, rozpukané rty se chvěly, když chraplavě řekl: Jsem tu jenom tři dny. Přijel jsem z Mexika, když jsem se od Crookových mužů dozvěděl, že ses vrátil. Chavezi! Houston McTear tomu nemohl věřit. Vždycky si myslel, že Mexičan už dávno není mezi živými. Kolik mu bylo, když odjel na sever? Padesát? Šedesát? Ne, paměť mu už nesloužila. Kdyby to bylo pravda, muselo by teď Chavezovi být nejméně sedmdesát, a to nemohla být pravda. Vypadalo to, jako by právě dosáhl šedesátky. Ještě pořád piješ tequilu, Chavezi? zeptal se McTear s úsměvem. Chavez se usmál. Ještě pořád. Jenom trochu víc než dřív. Už se tak rychle neopiju. Houstonův úsměv se po těchto slovech rozšířil. Trochu víc? pomyslel si. Chavez ho už tenkrát dokázal v pití hladce porazit Fort Cummings praskal ve švech. Na západní straně, za hradbami z nepálených cihel, stály řady stanů, v nichž byla ubytována většina mužstva. Houston McTear dostal komůrku v bývalém markytánově baráku, kde se dřív uchovávaly potraviny. V rohu byla pryčna, nebylo tam okno ani skříň, kam by si mohl dát věci. Jediným vybavením komory vyjma pryčny bylo několik hřebíků ve zdi. Houston McTear dal deky, sedlové brašny a winchestrovku do rohu, načež ho poručík McDonald, který ho tam zavedl, pozval do

10 kasina. Pojďte, setkáte se tam s dalšími důstojníky, řekl McDonald. Houston McTear s díky odmítl. Věděl, že je ještě pozná. Neměl chuť, aby na něho hleděli jako na dravou zvěř už teď. Chavez na něho čekal v rohu stáje. Společně šli ke staré stáji dostavníkové společnosti Butterfield Overland Line, která byla zpustlá od doby, kdy Southern Pacific postavila železnici z El Pasa přes Deming do Tucsonu v Arizoně. Tato stáj sloužila jako skladiště. Chavez tam obýval půdu. Nikdo z vojáků se tam nešel podívat. Místnost, která starému Mexičanovi sloužila jako příbytek, byla čtyřikrát tak velká jako komora, kterou přidělili McTearovi. Byly tam dokonce dvě truhly, stůl a čtyři rozviklané židle. Kromě toho dovnitř pronikalo vikýřem světlo. Mohli se tudy dívat přes hradby pevnosti na sever. Chavez už ji podle všeho připravil. Dokonce sehnal i dvě sklenice, které stály na stole. Z jedné truhly vytáhl hnědou láhev a zuby ji odzátkoval. Houston McTear si přičichl, když mu ji Chavez podal. Hm, dobrá, zamumlal. Jenom jí nesmíme vypít příliš, Chavezi. Jinak ráno nevstaneme. Chavez se zazubil. Zestárls. Dřív jsi takovou flašku vypil na snídani. Houston McTear pomalu přikývl a nalil si do sklenice. Pak láhev podal Chavezovi. Svlékl si kabát a pověsil ho přes opěradlo židle. Žádné dřív už není, Chavezi, tiše řekl. Chtěl jsem na ty časy zapomenout. I na tuto zemi a hlavně na Apače. Ale dostal jsem rozkaz, že se mám vrátit, protože si myslí, že budu Loca a jeho bojovníky nesmiřitelně stíhat. Chavezovi se leskly oči. Houston McTear viděl, že starý Mexičan na minulost nezapomněl. I Chavezovu rodinu vyvraždili Apači. Victoriovi Mimbreové. Byl tehdy příliš velký na to, aby mohl zapomenout. Tehdy čerpal energii z Houstonovy nenávisti a s každým Apačem, kterého zabili, se do něj vracel život.

11 Houston s ním o tom teď nechtěl mluvit. Pro Chaveze se možná čas zastavil. Předpokládal, že by nepochopil, že Zabijáka indiánů už zabíjení unavilo a že poznal, že vinu na smrti jeho ženy a dcery ve skutečnosti nese někdo jiný než Apači. Zvedl sklenici a připil na zdraví starého shrbeného Mexičana. Nějakou dobu pili, když dovnitř zvenčí pronikl hluk. McTear slyšel bručivý hlas. Kdosi mu odpověděl a o několik vteřin později se od vchodu stáje ozvalo tlumené dupání holínek. Chavez se ohlédl. Hleděl na dveře. Vlasy měl rozhrabané, v očích napjatý výraz. McTear se ho chtěl něco zeptat, ale v tom okamžiku se úzké, nízké dveře otevřely. Tak prudce, že narazily do stěny a budova se otřásla. Muž se musel přikrčit, aby mohl projít dovnitř. Pak vyšel po schodech na půdu. Ve světle, které tam pronikalo vikýřem, McTear viděl statného muž se zrzavými, kudrnatými vlasy. Jeho široký obličej s širokým, křivým nosem byl poset pihami. Rozhlížel se po místnosti a ve světlemodrých očích měl nevěřícný výraz. Ksakru! vyhrkl. Myslel jsem si, že mi Hooker lhal! A teď vidím, že měl pravdu! Co vidíte, seržante? pobaveně se zeptal Houston. Seržant na něho pohlédl. Jelikož nemohl vidět uniformu na opěradle židle, nevěděl, že má před sebou kapitána. No že ten všivý Mexikán si tu žije jako pán, zatímco my se tlačíme v barácích jako sardinky. Jeho hlas byl stále hlasitější a výhružnější. Tato místnost se zabírá. Mexičan musí odtud! A kdo jsi ty? zeptal se, zatímco kráčel k Houstonovi. Natáhl směrem k němu ruku porostlou zrzavými chlupy. Jsem ten, kdo ti dá do zubů, jestli se Chaveze jen dotkneš, klidným hlasem odpověděl Houston. Seržant se zarazil. Bylo na něm vidět, jak se mu zatajil dech. Slyšel jsem dobře? zabručel. Co jsi to řekl? Chavez rychle ustoupil stranou. Dávej pozor, Nantane, vyhrkl. To je seržant Cockrell. Je to

12 rváč. Cockrell chytil jednu z židlí a rozbil ji o stěnu. To ti strhnou z žoldu, Cockrelle, řekl McTear. Nantane! zabručel seržant. Slyším správně? Že by ten dědek byl poloviční Apač? Dělej, vypadni, Chavezi, nebo tě vlastnoručně prohodím stěnou. Houston McTear si nalil tequilu. Cockrell vytřeštil oči. Odkud to máte? Ukradli jste to v kasinu, že? Dej tu flašku sem, chlape! Seržant přiskočil k McTearovi a rozmáchl se pěstí. Chtěl ho praštit do hlavy. Netrefil však. Minul, zavrávoral okolo Houstona a vrazil do stěny. Cockrell zařval jako tur. Otočil se a znovu se rozmáchl. Houston však opět elegantně uskočil. Chavez stál u otevřených dveří a hleděl ven. Ke stáji přicházeli vojáci. Kaprál jim očividně řekl, že Cockrell zase vyvádí. Seržant zakopl o židli. Byl stále rozzuřenější. Zůstaň stát, sakra! zařval na McTeara. To jsi klokan nebo co? Houston mu udělal laskavost. Cockrell byl tak překvapený, že už nedokázal uhnout hlavou, když na něho Houston zaútočil. Koupil to naplno. Cockrell se zastavil, jako by vrazil do lokomotivy. Měl matné oči a měl co dělat, aby se udržel na nohou. Náhle pohlédl na kabát, který visel na židli. Vytřeštil oči, když poznal, že si to rozdal s kapitánem. O krok ustoupil a ztratil rovnováhu. Levou nohou totiž šlápl do otvoru v podlaze půdy. Zátylkem se udeřil o trám, zamával rukama, ale už se jen stačil chytit poklopu a zřítil se dolů. Houston, kterého bolela pravá ruka až po rameno, hleděl na otvor, v němž seržant zmizel. Ozvalo se žuchnutí. Muži vykřikli, někteří se smáli. McTear chňapl svou uniformu a rychle se oblékl. V následujícím

13 okamžiku kdosi kopnutím otevřel dveře a po schodech vyšel nahoru. Byl to kaprál Joe Hooker. Houston ho poznal. Tento muž odvedl jeho pinta do stáje. Upřeně hleděl na McTeara. A co salutování, kaprále?! zvolal Houston. Hooker strnul. Zmizte! Plukovník Forsyth měl své lidi vycvičené dobře. Hooker toporně sešel ze schodů. Zůstaň tady, Chavezi, řekl McTear. Hned jsem zpátky. Mexičan přikývl a šel k vikýři, zatímco kapitán McTear sešel ze schodů. Mumlání a smích okamžitě utichly. Seržant Cockrell se právě posbíral ze země. Viděl, jak McTear jde po schodech, a okamžitě zasalutoval. Houston před ním zůstal stát. No, copak, seržante? zeptal se s lehkým úsměvem. Cockrell zrudl. Všechno v pořádku, pane! vyhrkl. Je mi líto, seržante, že jste zakopl. Běžte k doktorovi, ať vás prohlédne. Byl bych rád, kdybyste byl v pořádku, až zítra ráno vyrazíme. Patříte k druhé setnině? Cockrell křečovitě přikývl. Dobrá, seržante. Postarejte se, prosím, o to, aby sem byly přineseny mé věci z markytánova obchodu. Vy vy chcete nocovat s Mexikánem Seržant se odmlčel, protože kapitán na něho vrhl ledový pohled. Seňor Chavez je můj starý přítel, seržante, ostře odpověděl McTear. Jestli nechcete, aby pro vás příští dny byly peklem, pak se se seňorem Chavezem snažte vycházet, rozumíte? A můžete to rovnou vyřídit i všem ostatním v druhé setnině. Jasné?! Ano, pane! Cockrell tam strnule stál. Uhnul kapitánovu pohledu. To by bylo, seržante. Běžte! Cockrell se otočil. Byl rudý a i zezadu bylo vidět, jak jím cloumá zlost.

14 Houston McTear se nestaral o ostatní vojáky, kteří se stáhli ke stájím. Vyšel po schodech a zavřel za sebou dveře. Shrbený Chavez přistoupil ke stolu. Dávej si na Cockrella pozor, Nantane, tiše řekl. Je to nejobávanější člověk v pevnosti. Neodpustí ti, že jsi mu udělal čáru přes rozpočet. Ale? řekl Houston s úsměvem. Copak nezakopl? Zvedl sklenici. Na nás, Chavezi! Chavez přikývl. A na to, ať Loca a jeho bandity pošleme k čertu, zamumlal. Houston toho moc nevypil, Chavez však už seděl nakřivo. Přeháněl, když tvrdil, že toho snese víc než předtím. Chavez mu vyprávěl o tom, jak štval Victoria a jeho Mimbreye, kteří uprchli z rezervace San Carlos. V Mexiku se spojil s Matou Ortizem a u Tres Castillos ve spolupráci s Joaquinem Terrazasem Victoria a jeho bandu obklíčili a pobili do posledního muže. Chavez doufal, že zničí i Loca, Geronima a Juha. Až zabijeme Loca, brblal, tak z rezervace vyrazí i Geronimo. A pak začne poslední štvanice na Apače, Nantane. Geronimo je jejich poslední náčelník, kte rý bude bojovat proti bělochům. S ním zhyne i lid Apačů. Houston McTear mu neodpověděl. Náhle Chaveze nechápal. Přemýšlel, zda byl před dvaceti lety skutečně takový jako Chavez. Pevnost zahalila tma. Všude vzplanuly ohně. Když Chavez spadl ze židle a Houston ho dovedl k posteli, někdo zaklepal na dveře. McTear přišel k nim a otevřel. Stál tam poručík McDonald. Jeho tvář se podobala masce.,ano, poručíku? zeptal se McTear. Pane začal McDonald. McTear se vrátil na půdu, svlékl si kabát, zhasl petrolejku a šel ven. Máte nějaké problémy se zvědy, že ano, poručíku? McDonald přikývl. Několik z nich dnes beze stopy zmizelo, přidušeně odpověděl.

15 Houston se pousmál. Někteří ještě zůstali? Sedm Yumů a dva Mohavové. To přece musí stačit, ne? Poručík McDonald zůstal stát dole u schodů. Pohlédl na něho. Dokázal jsem je přemluvit, aby zůstali, pane, vyhrkl. I oni chtěli zmizet. Mají z vás hrůzu. Tvrdí se, že jste spolčený s ďáblem. McTear se usmál. Myslíte si to i vy, poručíku? McDonald zavrtěl hlavou. Očividně tu otázku bral vážně. Někdy není snadné věřit tomu, co se o vás a o Chavezovi povídá, kapitáne, zamumlal. Je to pravda, že jste během jedné jediné noc pobili více než třicet Mescalerů? Houston neodpověděl. Rysy ve tváři mu ztvrdly. Ano, vzpomínal si na to, přestože tu vzpomínku chtěl vymazat. To už je stará historie, poručíku, zamumlal. Povězte zvědům, že ze mě nemusí mít strach. Kdo chce, může jít. Ale my zvědy potřebujeme, pane! Vyznají se v Peloncillos a v Animas Mountains lépe než kdokoli z nás. Pokud s vámi budu já a Chavez, tak je nepotřebujeme, poručíku, odpověděl Houston McTear. Ani jako stopaře? Ne. Neznám lepšího stopaře, než je Chavez. A na něho se můžeme spolehnout. Jestli někdo vystopuje Loca, pak on. Generál Crook vydal rozkaz přivést Loca a jeho lidi zpátky do San Carlosu. Houstonovi neunikl číhavý výraz v poručíkově hlasu. Věděl, že se své pověsti nikdy nezbaví. McDonald si pravděpodobně myslel, že chce všechny indiány, na které narazí, pobít. To je i můj záměr, pokud plukovník Forsyth nemá jiné plány, poručíku, řekl. Nebo myslíte, že by mě sem generál Crook jinak zavolal? Ne, pane, zamumlal McDonald, McTear však na něm viděl, že si myslí něco jiného. McDonald ještě chvíli mlčel, a pak zavedl řeč na incident se

16 seržantem Cockrellem. Houston McTear kývl ke vchodu v podlaze, který byl nyní zavřený. Chtěl vyhodit Chaveze, řekl. Když mě poznal, vyděsil se, šlápl do prázdna a zřítil se dolů, poručíku. To je všechno. Nebo vám Cockrell pověděl něco jiného? McDonald rychle zavrtěl hlavou. Chtěl jsem jen, abyste mi to potvrdil, řekl. Cockrell je horká hlava. Už jsem se obával, že se vůči vám choval neuctivě. To je v pořádku, poručíku. Chavez mi ale řekl, že všechny šikanuje. Je to pravda? Nu, pane, protáhle začal McDonald. Je tvrdý. A stejné nároky jako na ostatní má i na sebe. Ne každý je tak zocelený jako on, řekl McTear. Vysvětlete mu, že zbytečnou šikanu nestrpím, poručíku. Pokud si bude myslet, že někoho musí potrestat, chci o tom být informován. Je vám to jasné? Ano, pane! vyhrkl McDonald. Kdy odjíždíme? V sedm hodin, pane! Pak chci, aby setnina nastoupila v šest třicet. Dobrou noc, poručíku. McDonald strnul a přiložil dlaň ke spánku. To si může odpustit, pomyslel si McTear a vydal se nahoru. Zpoza víka v podlaze se ozývalo Mexičanovo chrápání. Houston McTear doufal, že vypil dost whisky na to, aby mohl usnout Myslel si, že spal teprve půl hodiny, když se probudil. Slyšel střelbu a výkřiky. A dunění. Hned pochopil, že to je dusot bezpočtu koní. Vyskočil z postele a hodil na sebe uniformu. Hej, Chavezi! zvolal. Vstávej! Mexičan se s hlasitým sténáním převalil v posteli. Pak se znovu ozvalo jeho chrápání.

17 McTear přistoupil k jeho lůžku a zatřásl jím. Apači! zvolal. Chavez se posadil a přehoupl nohy přes okraj postele. Spal obutý. Položil ruku na winchestrovku, kterou měl opřenou o postel, a zabrblal: Kde jsou ti rudí bastardi? McTear dorazil ke schodům a seběhl dolů. Za sebou slyšel rachot. Jen tak tak že uhnul, jinak by se mu Mexičan zřítil na záda. V záři planoucích ohňů viděl, jak k němu běží poručík McDonald. Apači! vykřikl. Uloupili nejméně sto koní! McTear krátce pohlédl na Chaveze. V Mexičanově tváři se objevilo pohrdání. To nejsou Apači? tiše se ho zeptal McTear. Chavez zavrtěl hlavou. Zdálo se, že vystřízlivěl. Pravděpodobně naši bývalí zvědové, zamumlal. McTear na něho pohlédl. Jak to ví? Pomyslel si. Naslouchal jeho rozhovoru s McDonaldem? Nebo tušil, že část indiánských zvědů uteče, až do pevnosti přijede Zabiják indiánů Houston McTear? Slyšel rozzuřený hlas seržanta Cockrella. Před velitelstvím někdo rozsvítil lucernu. Seržant Cockrell ke mně! zařval Houston. Pak se otočil k McDonaldovi. Běžte ven a povězte lidem, ať zachovají klid. Nikdo ať tábor neopustí. Vyjedu se seňorem Chavezem hledat koně. Ať nám Cockrell osedlá dva koně a přivede je k bráně. Nečekal na poručíkovu odpověď a vydal se k velitelství, na jehož verandě stál plukovník Forsyth. Ještě ani neměl zapnutý kabát. Stál před ním jeden kapitán a očividně ho právě zpravoval o tom, co se stalo v ohradách za hradbami. Pokud by oněch sto koní skutečně zmizelo, rovnalo by se to katastrofě. Plukovník Forsyth by pak hon na Loca mohl rovnou odvolat. Houston ležérně zasalutoval. Přivedu stádo zpátky, pane, řekl. O.K., kapitáne, odpověděl Forsyth. Vyrazte s druhou setninou. Pokud to bude nutné, odložíme odjezd o několik hodin. Pojedu jen s Chavezem, pane, řekl Houston. Plukovník pozvedl levé obočí. Kapitán stojící vedle McTeara na

18 něho hleděl, jako by přišel o rozum. Jak myslíte, kapitáne, řekl plukovník Forsyth. Budeme na vás čekat. Kolem šesté hodiny budu i s koňmi zpátky, kapitáne, odpověděl McTear, opět lhostejně zasalutoval a velkými kroky odešel k bráně, kde už na něho čekali dva vojáci s koňmi pro něho a pro Chaveze. Vyšvihli se do sedel. Chavezovi se ve tmě blyštěly zuby. Zdálo se, že v očích má jiskry. Opět se mohl po boku Houstona McTeara vydat na štvanici na Apače Šetřili koně. Houston McTear a Chavez spolu nemuseli mluvit. Oba věděli, co si o tom mají myslet. Pravděpodobně by došlo ke krveprolití, kdyby McTear nebyl v pevnosti, protože Forsyth by za zloději koní zajisté vyslal celou setninu. Chavez zastavil svého ryzáka a ukázal na kopec před nimi. Houston přikývl. I on cítil mravenčení, které mu signalizovalo nebezpečí. Starý Mexičan se usmál. Zavři ústa, Chavezi, zamumlal Mc Tear, Jinak ti Apači uvidí zuby. Chavez se tiše rozesmál. Kolik jich podle tebe je, Nantane? Houston pokrčil rameny. Nejsou to jenom uprchlí zvědové, že? Museli s nimi spolupracovat už delší dobu. Může být Loco poblíž? Ne! Zdálo se, že Chavez si je jistý. Předpokládám, že jsou to Mimbreové. Od Victoriovy smrti se tu potulují jejich houíy. Neměl u sebe všechny své lidi, když jsme ho obklíčili u Tres Castillos. Dobrá. Houston ukázal doleva. Chavez přikývl. Bylo to, jako by se nikdy nerozloučili. Rozuměli si dokonale.

19 Oba věděli, že za kopcem na ně může číhat dvacet nebo dokonce i padesát Apačů, ale to je neodradilo. Houston se na svém valachovi vydal doprava. Když se po několika yardech otočil, už Chaveze neviděl. McTear zůstal ve stínu houštin táhnoucích se na okraji vyschlého arroya. Neustále pohledem kontroloval vrchol kopce. Hvězdy svítily jen slabě. Kdesi vyl kojot, který se však rychle odmlčel. Očividně ho vyděsila přítomnost Apačů. Pak se ozval ještě jeden zvuk. Tento kojot však měl jen dvě nohy. O tom byl McTear přesvědčen. Jel zhruba míli podél arroya, načež slezl ze sedla a přes křoviny sjel do koryta. Pak ze sedlového pouzdra tiše vytáhl winchestrovku. Pomyslel na to, že dřív s Apači bojoval jejich vlastními zbraněmi. S lukem a šípy, s tomahavkem a nožem. Ještě stále tyto zbraně měl, ale tenkrát ještě nebyly opakovací pušky, z nichž bylo možné střílet i dvanáctkrát za sebou. Houston se proklínal za to, že si ze sedlové brašny nevzal mokasíny. Podrážky jezdeckých bot dělaly při rychlejším běhu příliš velký hluk. Teď se s tím však nedalo nic dělat. Přikrčen se proplížil houštinami a zamířil k nízkému návrší. Zřetelně slyšel tiché řehtání koní. McTear se zašklebil. Koně byli za kopci v malé kotlině. Houston to tam znal z dřívějška. Věděl, že do kotliny se dá dostat jen úzkou úžlabinou. A tam číhali Mimbreové. Na vrcholu kopce byla proti jasné obloze vidět silueta muže. Houston viděl péra houpající se ve větru. Apač hleděl směrem k pevnosti. Do noci se ozval jeho hrdelní hlas. Cosi volal na své bratry. Houston McTear šel dál. Ano, pomyslel si. Nevyšlo vám to. Počítali s tím, že je budou pronásledovat modrokabátníci. McTear dobře věděl, jak se dostat k úžlabině. Věděl, že Apači budou číhat nad ní.

20 Obrysy bojovníka na kopci zmizely. Ve stínu svahu nebyl vidět. Pak se však objevily další siluety u úžlabiny. A byl tam i špeh. McTear kráčel dál. Dával pozor, aby stále zůstával ve stínu balvanů nebo keřů. Nikdo z bojovníků však, jak se zdálo, nepočítal s tím, že by se někdo z bělochů nacházel poblíž. McTear si byl jistý, že Chavez je na svém místě. U úžlabiny se objevily další stíny. McTear počítal do třiceti, pak to vzdal. Pokud k nim připočetl bojovníky u koní, pak před sebou měl nejméně padesát Apačů. Houston McTear už se chtěl otočit a vydat se kolem úžlabiny ke kotlině. Chtěl koně vyhnat ven. Apači by se je jistě neodvážili pronásledovat až k pevnosti. Museli počítat s pastí. Tu se do ticha ozval divoký výkřik. Kdosi z Apačů něco zařval a Houstonovi přeběhl mráz po zádech, protože slyšel apačský výraz pro Zabijáka indiánů. V následujícím okamžiku třeskly výstřely. Na protilehlé straně úžlabiny se zablesklo, nocí se náhle ozvaly výkřiky prozrazující hněv a strach. Houston sevřel rty. Udělal chybu. Měl Chavezovi říct, že jde jen o to přivést koně zpátky, a ne zmasakrovat všechny Apače. Teď však už neměl na vybranou. Slyšel hlas bojovníka, který Apačům na této straně úžlabiny ukazoval, že mají rokli obejít a obklíčit útočníka. Houston tomu musel zabránit, jinak by byl Chavez v pasti. Zvedl winchestrovku k rameni a o zlomek vteřiny později výkřiky Apačů přehlušila střelba. Po každém výstřelu Houston změnil pozici. Viděl, jak se Apači kácejí k zemi. Někteří z nich prchali do kotliny a McTear je nechal. Vydal se k úžlabině. Na skalách ležela mrtvá těla. McTear běžel kolem nich. Náhle se otočil a vystřelil. Apač, který po něm chtěl vrhnout tomahavk, se skácel na zem. Tomahavk odletěl na zem. Bojovník na

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ.

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze zvířecích koţešin. Někteří rytíři a válečníci byli natolik zvyklí

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově KAPITOLA 1 Frankie vyběhl na školní hřiště ve svém sportovním oblečení a těšil se, že si opět zahraje fotbal. Ostatní dě se již rozcvičovaly a i Charlie měl své brankářské rukavice. Charlie je to ž nosil

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

nohama. Husté vířící bahno ho strhlo, stačil jen vykřiknout a už ujížděl po svahu dolů a odíral si záda o kořeny stromů. Elena se nevěřícně dívala,

nohama. Husté vířící bahno ho strhlo, stačil jen vykřiknout a už ujížděl po svahu dolů a odíral si záda o kořeny stromů. Elena se nevěřícně dívala, KAPITOLA 2 STRÎENI Tom se rychle obrátil. Z kopce se na ně valil příval bahna. Vypadalo to, jako když země taje. Bouřlivák, celý zablácený, se s vyděšeným zafrkáním namáhavě postavil na nohy. Šedivák tahal

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Originální název Gefesselte Lust, Shadows of Love, Bd. 002, vydáno u Bastei Lübbe AG, Köln 2013 Překlad Marek Pavka

Originální název Gefesselte Lust, Shadows of Love, Bd. 002, vydáno u Bastei Lübbe AG, Köln 2013 Překlad Marek Pavka ODSTÍNY VÁŠNĚ Jasmin Eden Spoutaná touha Originální název Gefesselte Lust, Shadows of Love, Bd. 002, vydáno u Bastei Lübbe AG, Köln 2013 Překlad Marek Pavka Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o., Brno, 2014

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Jak Laru vyhodili z auta

Jak Laru vyhodili z auta Jak Laru vyhodili z auta Domek dědy Medy byl malý a útulný. Byly tam sice tři místnosti, ale děda trávil všechen čas v kuchyni. Další pokoj byl vždycky připravený pro Ondřeje s mámou, když přijeli na návštěvu,

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Viktor Dyk Krysař Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dyk, Viktor Krysař / Viktor Dyk ; [ilustrovala Nela Vadlejchová]. -- V Tribunu EU vyd.

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách

Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách AE News Alternativní zpravodajství a komentáře na aktuální témata z našeho (ro)zvráceného světa http://aeronet.cz/news Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene.

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene. Kapitola 1 I když byla okna ložnice otevřená, tenké záclony se ani nepohnuly. Kjell- Ove Magnusson k sobě pevněji přitiskl Mirjam, zabořil jí nos do vlasů a zavřel oči. Naslouchal, jak oba dýchají, tu

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz fleet Jo Nesbø Spasitel spasitel JO NESBØ This translation has been published with the financial support of Norla. Copyright Jo Nesbø 2005 Published by agreement with Salomonsson Agency Translation Kateřina

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv!

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! pozdravil na chodbě dům číslo 14 a hned spustil: Stojíš pěkně, ale

Více

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina Vzácný host Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina domku si štěňátko, prasátko a kozlík hráli s míčem. Najednou se otevřely dveře a na prahu se objevila Máša. Je nádherné ráno! rozhlédla se kolem spokojeně.

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

S e t k á n í š e s t é B o u ř e

S e t k á n í š e s t é B o u ř e S e t k á n í š e s t é B o u ř e Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Vražda. na Hallandovi. Pia Juulová

Vražda. na Hallandovi. Pia Juulová Vražda na Hallandovi Román Pia Juulová Kniha vychází s finanční podporou dánského Státního fondu umění. This translation has been published with the financial support of Danish Arts Council. Copyright

Více

Lenivý prášek ŘEMESLA POTRAVINÁŘSKÁ

Lenivý prášek ŘEMESLA POTRAVINÁŘSKÁ ŘEMESLA POTRAVINÁŘSKÁ Pro mlsné jazýčky MLYNÁŘSKÉ ŘEMESLO Lenivý prášek Matěji! Kde zas vězíš? Mlynářka stála na zápraží a tvářila se nasupeně. Matěji, ukaž se, ty kluku nezdárná, pachole nevycválané,

Více

Jak ho oblékli -12- -13-

Jak ho oblékli -12- -13- Protože něco takovýho jsi ještě neviděl čert, kterýho sem poslali z pekla za trest, že prej když je dobrák, tak že mezi ně nepatří, že je pro peklo nepoužitelnej, směje se Melichárek, celý v černém starodávném

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

ŠIŠKOV: Tuláci. A Amelka by byl býval bit, ale Vaňka Gráf, silný chlap s měděně-žlutou tváří, s železnými pěstmi vykřikl basem :

ŠIŠKOV: Tuláci. A Amelka by byl býval bit, ale Vaňka Gráf, silný chlap s měděně-žlutou tváří, s železnými pěstmi vykřikl basem : ŠIŠKOV: Tuláci Po lékařské prohlídce umístili Amelku do společné cely věznice. cela byla značně rozsáhlá. čtyřicet krokůzdéli a dvacet zšíři. Tři stěny byly kamenné, čtvrtá, oddělující celu od chodby,

Více

Jan Kameníček VACANT

Jan Kameníček VACANT Jan Kameníček VACANT Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz VACANT U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 6

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více