UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Mgr. Ondřej Michálek

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola ZÁVĚREČNÁ PRÁCE 015 Mgr. Ondřej Michálek

2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Vliv tréninku ledního hokeje na reakční rychlost v kategorii starších žáků Vypracoval: Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Michálek PhDr. Zdeněk Vojta Praha, leden 015

3 Čestně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval sám s použitím literatury uvedené v seznamu literatury, eventuálně v seznamu internetových zdrojů. Datum podpis 3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejnění této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě. V Praze dne Mgr. Ondřej Michálek 4

5 Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce PhDr. Zdeňku Vojtovi za odborné vedení a podporu při tvorbě závěrečné práce a za mnoho podnětných informací týkajících se zvolené problematiky. Dále bych ráda poděkoval PhDr. Zdeňku Pavlišovi, za odborné připomínky k práci. 5

6 Abstrakt Název: Vliv tréninku ledního hokeje na reakční rychlost v kategorii starších žáků Cíle: Hlavním cílem této práce je vypozorování statistické závislosti reakční rychlosti u různých skupin obyvatelstva stejného věku a případný vliv dalších determinant na získaný výsledek. Metody: V naší práci jsme pro získání potřebných výsledků použili metodu měření reakční rychlosti na PC a následně komparace probandů testovaných souborů pomocí F testu a t testu pro nezávislé výběry. Výsledky: Měřené skupiny hokejistů a nesportující mládeže se vzájemně v rychlosti reakce neliší. Rozdíl reakční rychlosti mezi dominantní a nedominantní rukou je statisticky významný. Klíčová slova: výzkum, t-test, f-test, statistika, sport, puberta, úkol, vývoj, výkon, výkonnost, schopnost 6

7 Abstrakt Title: Effect of ice hockey training on the reaction rate in the category of older schoolboy Objectives: The main objective of this work is the observed statistical dependence of reaction rate in different groups of the population of the same age and the possible influence of other determinants on the result obtained. Methods: In our work, we obtain the required results used method of measuring the reaction rate on the PC and then comparison probands tested files using the F - test and t - test for independent samples. Results: Measured groups of hockey players and inactive youth are not different in reaction speed. The difference in reaction rate between the dominant and non-dominant hand is statistically significant. Keywords: research, t-test, f-test, statistics, sport, puberty, task, development, performance, efficiency, capability 7

8 Obsah 1. ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE Sport Úkoly sportu Úkol zdravotní Úkol vzdělávací Úkol výchovný Lední hokej Věkové zvláštnosti staršího školního věku Tělesný vývoj ve starším školním věku Psychický vývoj ve starším školním věku Pohybový vývoj ve starším školním věku Sociální vývoj ve starším školním věku Trenérský přístup ve starším školním věku Obecné pojmy Sportovní trénink Etapa seznamování se sportem Etapa základního tréninku Etapa specializovaného tréninku Etapa vrcholového tréninku Sportovní výkon Výkonnost Pohybové schopnosti Rychlostní schopnosti Rychlost reakce CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíl práce Hypotézy a předpoklady práce Úkoly práce METODIKA A REALIZACE VÝZKUMU Popis výzkumného souboru Použité metody Sběr dat Analýza dat VÝSLEDKY Získané výsledky měření hokejových klubů

9 5.1.1 HC Slovan Ústí nad Labem HC Stadion Litoměřice HC Energie Karlovy Vary HC Baník Most HC Verva Litvínov HC Děčín Získané výsledky měření nesportujících dětí Zpracování dosažených výsledků DISKUSE ZÁVĚRY Závěry pro teorii Závěry pro praxi SEZNAM LITERATURY

10 1. ÚVOD Slovo sport je odvozeno z latinského slova disportare, což znamená rozptylovat se, mít zábavu. Sport tedy byl původně považován za určitý druh rozptýlení, hry, která je jedním z důležitých fenoménů lidské existence. Vlivem civilizačního vývoje v posledních desetiletích se sport rozvíjí především dvěma směry. Na jednom pólu je to masově rekreační sport, na druhém pólu sport vrcholový. Vrcholový sport se dostává v převážné míře ze sféry hry a pro sportovce a trenéry dostává víc a víc charakter odpovědné a vážné práce. (Hošek, 004) Sport hraje důležitou roli i jako prostředek pro realizaci dítěte, chápeme ho i jako důležitý zdravotní aspekt, nezbytný pro harmonický vývoj dětí. Dítě při něm zažívá opojné chvíle vítězství, ale i hořkost porážky, rozzářené oči při úspěchu, ale i únavu po namáhavém tréninku. Může být na chvíli šampiónem, který stojí na stupni vítězů a dostává medaili, ale na druhou stranu ví, že k tomuto okamžiku vede jenom trnitá cesta práce a odříkání. Učí se při ní nejen pohledům na sama sebe a svoje možnosti, ale i na druhé, a poznává, že existují určitá pravidla, která je nutné dodržovat, protože jinak přijde trest. (Perič, 008) Pro naši závěrečnou práci jsme zvolili téma Vliv tréninku ledního hokeje na reakční rychlost v kategorii starších žáků. Rozhodli jsme se porovnat sportující a nesportující mládež a zjistit, zda-li má sportovní trénink příznivý vliv na tento druh schopnosti. Motivací k tomuto tématu byl fakt, že hokej je nejrychlejší kolektivní hra na světě a člověk se musí rozhodovat ve zlomku sekundy, čili potřebuje mít rychlou reakci. Tato práce by měla odhalit, jestli ona reakce je ovlivnitelná, či by se tréninkový proces měl zaměřit na další schopnosti, které přicházejí právě po reakci. Důvodem tématu práce z oboru antropomotoriky byl můj osobní zájem v této oblasti a přiblížení se své učitelské aprobaci matematika a tělesná výchova. 10

11 . TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE.1 Sport Je specifický druh tělocvičné aktivity patřící mezi ty činnosti, které provázejí život člověka po velmi dlouho dobu jeho vývoje. I přes existenci určitých shodných znaků je však třeba počítat s tím, ze se v různých etapách vývoje projevoval různým způsobem a mnohdy je sporné, zda je či není možno určitou soudobou činnost za sport považovat. Různosti teorií odpovídá i samo použití pojmu sport. Toto slovo je odvozeno z latinského disportare, což v překladu znamená jakoukoliv činnost zaměřenou na rozptýlení a zábavu, ať již tělesnou či duševní. V dnešní době se sport stal neoddělitelnou součástí života společnosti. Je významným společenským jevem, který se projevuje v nejrůznějších úrovních a sférách. Spjatost sportu se společenským životem se projevuje i v rozdílnosti jeho charakteristik, podmíněných různými přístupy, filozofickými názory, členěním tělocvičné aktivity a jejími vazbami na společenský život apod. (Hodaň, 000) Všemi autory bez rozdílu je však sport považován za významný společenský jev, který proniká do všech oblastí společenského života, jako je zákonodárství, vztahy mezi rasami, obchod, průmysl, rozvoj a hodnocení morálních kvalit. (Boyle, 011) V našich podmínkách představuje sport specifický druh tělocvičné aktivity, který se výrazně odlišuje od tělesné výchovy i tělocvičné rekreace. Pro některé jiné systémy je naproti tomu sport synonymem pojmů tělesná kultura i tělesná výchova. (Hodaň, 000) Obsahově podobnou, ale vzhledem k vazbám přesnější charakteristiku uvádí Choutka, kdy říká, že sport je specifickou oblastí tělocvičné aktivity, jejímž obsahem je spontánně uspokojovaná potřeba pohybu, prožitku a seberealizace jedince, charakteristická snahou po dosažení nejvyššího výkonu. (Choutka, 197) Aby byl sport zcela jasně odlišen od ostatních tělocvičných aktivit, jsou určovány jeho specifické znaky: a) Sport je oblastí nevýrobní sféry b) Sport je intenzivní pohybovou součástí specifického charakteru 11

12 c) Výrazným znakem je soutěživost Jako definici sportu lze tedy uvést: Sport je specifická, přísně organizovaná činnost tělocvičného i jiného pohybového, technického či intelektuálního charakteru s dominující výkonovou motivací a z ní vyplývající prožitkovostí, realizující se v dosahovaném absolutně či relativně maximálního výkonu v přesně vymezených a kontrolovaných podmínkách soutěže. Na základě dosahované úrovně sport rozdělujeme na: a) sport vrcholový b) výkonnostní sport c) sportovní výchova mládeže Zvláštností sportu je na rozdíl od ostatních tělocvičných aktivit skutečnost, že se v něm člověk může realizovat ve dvou naprosto odlišných úrovních, odpovídajících různým sociálním rolím: a) role sportovce b) role diváka (Hodaň, 000). Úkoly sportu Stanovené cíle a formulované funkce sportu jsou podobně jako v ostatních druzích tělocvičné aktivity uskutečňovány postupným plněním: a) úkolu zdravotního b) úkolu vzdělávacího c) úkolu výchovného..1 Úkol zdravotní Za optimálních podmínek respektování věkových zvláštností, momentálního stavu sportovce můžeme souhlasit s tím, že zdravotní úkol je naplňován významněji než v ostatních druzích tělocvičné aktivity. Úroveň optimálních podmínek však přitom musí být velmi přísně kontrolována. V opačném případě se zdravotní úkol dostává do zcela jiné podoby a spočívá v prevenci, případně kompenzaci a odstraňování možných deformací. Je to tehdy, když požadavek výkonu a vítězství potlačí všechny ostatní aspekty, které jsou pro sport 1

13 typické. Potom se setkáváme s takovými pojmy, jako je předčasná specializace, jednostrannost, nebo neodpovídající dávkování, neléčená zranění, případně doping apod. Přítomnost těchto jevů ve sportu ovšem přímo zdravé sportovce ohrožuje a obsah zdravotního úkolu potom není v rozvoji zdraví, nýbrž v jeho ochraně. Nedodržováním některých specifik sportu tedy může ztrácet zdravotní úkol svůj původní obsah... Úkol vzdělávací Považujeme-li za základní požadavek všestrannost člověka, potom je podstata vzdělávacího úkolu ve sportu a jeho vazby na vzdělávání obecně podobná jako v tělesné výchově a tělocvičné rekreaci. Obsahem vzdělávání v oblasti sportu je suma speciálních dovedností a vědomostí, odpovídajících konkrétní disciplíně. Z hlediska maximální účinnosti specializace je nutno speciální vzdělání (včetně pohybového) stavět na ukončeném vzdělání všestranném. To ovšem s ohledem na věk začínajících sportovců není vždycky možné, takže požadovaná specializace musí být doplňována nutnou všestranností. Vzhledem k tomu, že sportovec je nejen centrem pozornosti, ale i příkladem zejména pro mládež, sehrává důležitou roli v sociálních i mezinárodních vztazích apod., je nutno vzdělávací úkol zaměřit na všechny ostatní role, které s dominantní rolí sportovce souvisí. To potom vyžaduje i určitý rozsah obecného vzdělání, kulturní úrovně, jazykových znalostí atd...3 Úkol výchovný Sport je svojí podstatou (časová náročnost, fyzická, psychická i sociální náročnost, konfliktnost, zodpovědnost, ) velmi náročný na morální i volní kvality sportovce. V tomto smyslu má tedy zřetelný výchovný charakter, vyplývající přímo z mechanismu samotného sportovního procesu. Při zabezpečení optimální úrovně existujících podmínek (trenéři, funkcionáři, rozhodčí, ekonomické zabezpečení, vzájemné vztahy, ) je velmi intenzivním výchovným činitelem. Jestliže ale dojde k jakékoliv disproporci, ať už v optimalizaci podmínek, nebo v neúměrném přeceňování výkonu nad ostatními aspekty sportu apod., dochází 13

14 k posunu výchovného úkolu do zcela jiné úrovně. Výchovný úkol se poté dostává do sféry navozování mravních kvalit, do sféry prevence, kompenzace, případně odstraňování výchovných deformací projevujících se v záporných projevech chování sportovců. Do vlastního plnění výchovného úkolu ovšem vstupuje jak sportovec, tak i divák. Tento jejich vstup vyplývá z jejich vzájemného vztahu. Sportovec, který je pro diváka vzorem svým výkonem, zdatností apod., představuje, zejména pro mladou generaci, i vzor chování, které je napodobováno. Jakékoliv záporné chování sportovce (i v soukromém životě), je velmi intenzivně vnímáno a přenášeno na diváka. Naopak divák svými reakcemi může zásadně ovlivňovat chování sportovce, projevující se v průběhu sportovního výkonu. (Hodaň, 000).3 Lední hokej Lední hokej nemá přesně jasné místo ani období vzniku, ale odborníci tvrdí, že Britové jsou známí jako první, kteří začali lední hokej šířit do celého světa, převážně do Severní Ameriky. Lední hokej byl také oblíbenou zábavou vojáků v Novém Skotsku a Kanadě. První jasná a přesná pravidla vytvořila skupina studentů na univerzitě v McGill v Montrealu, proto jsou tato pravidla nazývána McGillova pravidla. První hokejová utkání jsou zaznamenána mezi univerzitními mužstvy ve Spojených státech amerických v roce První evropská hokejová utkání proběhla v roce 190 ve Velké Británii. Již o 3 roky později byla odehrána první mezinárodní utkání mezi Francií a Belgií. V roce 1908 byla založena Mezinárodní federace ledního hokej (IIHF). Do programu ZOH byl lední hokej zařazen v roce 190 v Antverpách. (Loukota, 008) Lední hokej, je týmový sport hraný na ledě, tedy kolektivní sportovní hra. Jde o hru, jejímž cílem je dopravit kotouč do branky soupeře. Hrají proti sobě vždy dvě družstva, každé s jedním brankářem, dvěma obránci a třemi útočníky. Rychlost hry, možnost uplatnění tvrdého prosazování v osobních soubojích dává hře charakter četného mužného boje. Tento sport nevyužívá přirozených pohybových aktivit člověka jako chůze, běh, skok atd. Ve hře je zahrnuta široká škála pohybů ovlivňovaných různými prvky bruslení a prací s holí. Hráč v poli musí zvládnout bruslení vpřed, vzad, překládání, starty, 14

15 obraty, zastavení. Ve hře mění hráč často směr pohybu, vyhýbá se protihráčům, sráží se s nimi, najíždí do volných prostorů hřiště, hraje s kotoučem, bojuje o kotouč. To vše vyžaduje dobrou koordinaci, velkou diferenciaci pohybu s kotoučem i bez něj v neustále se měnících herních podmínkách. Brankáře charakterizuje brankářský postoj, ve kterém stráví naprostou většinu tréninkového i hracího času. (Kostka, Bukač, Šafařík, 1986) Lední hokej je charakteristický velkým množstvím neobvyklých činností. Jen málokterý jiný sport má tak nezvyklý pohyb, jako je bruslení, ovládání hracího předmětu (kotouče) prostřednictvím hokejové hole, a to vše v atmosféře neustálého (a často velmi tvrdého) fyzického kontaktu mezi soupeři. K tomu je potřeba přičíst váhu a tvar chráničů, které hráče kryjí před údery kotouče i soupeřů (a často i ledu). (Perič, 00) Lední hokej je charakteristický vysokou intenzitou přerušovaného bruslení, dochází k velkým změnám rychlosti a častému kontaktu tělem. Hráč odehraje za utkání v průměru 15 0 minut herního času z 60 minut utkání. Každé střídání se pohybuje mezi vteřinami se 4 5 minutami na zotavení mezi střídáními. (Montgomery, 1988).4 Věkové zvláštnosti staršího školního věku Podle Dovalila (199) se obecně přijímané rozdělení věku podle období vývoje rozlišuje (v rozmezí potenciální aktivní účasti ve sportu): - věk předškolní (pueritia) 3 6 let - věk školní mladší (postpueritia) 6 11 let - věk školní starší (prepuberta a puberta) let - věk dorostový (adolescence) 15 18(0) let - věk dospělosti (preakmé) 0 30 let V naší diplomové práci se budeme dále zabývat starším školním věkem, který kategoricky odpovídá. stupni základní školy. Starší školní věk je období přechodu od dětství k dospělosti. Je charakterizováno značnými biologickými a psychickými změnami. Vysoké tempo biologicko-psycho- 15

16 sociálních změn i jejich výrazně individuální průběh je způsoben činností endokrinních žláz a rozdílností v produkci jejich hormonů. (Perič, 004) Začíná prvními známkami pohlavního dospívání (prvé sekundární pohlavní znaky) a obyčejné i "vlnkou" urychlení v růstové křivce. (Langmeier, 1998) Jedná se o období velmi nerovnoměrného vývoje jak tělesného, tak i psychického a sociálního. S ohledem na tyto procesy je možné toto období rozdělit ještě do dvou, svým charakterem nestejných, fází. První z nich, která je provázena bouřlivým obdobím prepubescence, vrcholí přibližně kolem třináctého roku a po ní následuje poněkud klidnější fáze puberty končící kolem patnáctého roku dítěte. (Perič, 004).4.1 Tělesný vývoj ve starším školním věku V tomto období dochází k zásadním změnám ve vnitřním prostředí organismu. V důsledku hormonálního působení se urychluje růst, výrazněji se mění hmotnost a výška těla. Po 13. roce je však průběh růstových změn spíše negativně akcelerující. Růstové změny se neprojevují na celém organismu rovnoměrně. Končetiny rostou rychleji než trup a růst do výšky je intenzivnější než do šířky. Především ve druhé fázi tohoto období růst pohybového ústrojí jakoby předbíhal vývoj vnitřních orgánů. Období rychlejšího růstu přináší vyšší náchylnost ke vzniku některých poruch pohybového aparátu. Pubertální věk je proto závažný pro formování návyku správného držení těla. Změny mohou mít individuálně různé tempo, rozdíly se srovnají na konci tohoto období. Zhruba v 11 letech dochází k dozrávání vestibulárního aparátu a ostatních analyzátorů, jejichž hodnoty se již blíží k hodnotám dospělého člověka. Dochází k rychlému upevňování podmíněných reflexů. Tvárnost nervového systému vytváří velmi dobré předpoklady k rozvoji rychlostních schopností. Ačkoliv tělesná výkonnost ještě zdaleka nedosáhla svého maxima, přizpůsobovací schopnost je dobrá. Osifikace kostí dále limituje výkonnost a zůstává omezujícím činitelem tréninku zejména v oblasti silových schopností. Z hlediska motorického vývoje je věk 10 1 let považován za vrchol ve všeobecném vývoji. Nejcharakterističtějším rysem je rychlé chápání a schopnost učit se novým pohybovým dovednostem se širokou přizpůsobivostí motoriky k měnícím se podmínkám. Pohyby naučené v tomto věku jsou pevnější než ty, které se učí v dospělosti. (Pavliš, 00) 16

17 .4. Psychický vývoj ve starším školním věku Období puberty patří mezi klíčová období ve vývoji psychiky. Hormonální aktivita ovlivňuje emotivní vztahy a projevy dětí k sobě samým, k druhému pohlaví, ke svému okolí a může působit (pozitivně i negativně) na jejich chování ve sportovní činnosti i v dalších oblastech lidského působení. Po stránce rozumové se dále rozšiřují obzory, objevují se znaky logického a abstraktního chápání, rozvíjí se paměť. Dítě začíná rozumět racionálnímu zdůvodňování i abstraktním pojmům. Má již vysoké předpoklady vyvíjet značnou duševní aktivitu, soustředění vydrží delší dobu. Tento rozvoj mění postupy a chování dětí v tréninkových situacích. Zvyšuje se rychlost učení a snižuje se počet potřebných opakování. Dochází k výraznému prohloubení citového života, který poznamenává jistá nevyrovnanost. Typická bývá náladovost. Nejistotu v odhadu vlastních možností dítě často zakrývá vychloubáním a siláctvím, hrubost navenek zastírá cit. Začíná usilovat o samostatnost a vlastní názor, což je někdy provázeno až přepjatou kritičností vůči okolí. V této fázi vývoje někdy vznikají hluboké zájmy, které bývají základem příští volby povolání. Formuje se vztah ke sportu jako k činnosti, která může přinést silné uspokojení, již je však nutno věnovat plné úsilí a kterou nelze chápat jen jako nezávaznou hru. (Perič, 004).4.3 Pohybový vývoj ve starším školním věku Nerovnoměrný tělesný vývoj ovlivňuje pohybové možnosti, v přímé souvislosti pokračuje přirozený vzestup výkonnosti. Ačkoliv tělesná výkonnost mezi lety zdaleka nedosáhla svého maxima, přizpůsobovací schopnost je dobrá, a to dává vhodné předpoklady pro trénink. S nástupem puberty mohou vznikat určité obtíže s obratností a chlapci hůře zvládají složitější cvičení. Má se za to, že asi do 13 let se proces pohybového učení, tj. osvojování nových a zdokonalování osvojených pohybů, uskutečňuje tak rychle a efektivně, jako nikdy později. Proto se z hlediska motorického vývoje konec druhé fáze mladšího školního věku a začátek první fáze období staršího školního věku (10 1 let) považována za vrchol ve všeobecném vývoji ontogeneze. Pohybový luxus a těkavost 17

18 v nezvládnutelných pudech ustupují před výraznou účelností a ekonomičností v provedení pohybu, jeho přesnosti a pružností. Na poměrně vysoké úrovni je schopnosti anticipace vlastních pohybů, pohybů ostatních účastníků i pohyby těles. Nejcharakterističtějším rysem je rychlé chápání a schopnost učit se novým pohybovým dovednostem se širokou přizpůsobivostí motoriky k měnícím se podmínkám. Uvádí se, že pohyby naučené v tomto věku jsou pevnější než ty, které se učí v dospělosti. Stupeň vývoje vyšší nervové činnosti je charakteristický vyrovnaným poměrem mezi procesy vzruchu a útlumu a rychlým upevňováním podmíněných reflexů. Motorické učení se již neuskutečňuje cestou racionální analýzy pohybu, jak tomu je ve druhé fázi tohoto období, ale nové pohybové dovednosti se osvojují často po první ukázce. Viděnou pohybovou dovednost, kterou vnímají a také chápou jako celek, realizují ihned, přičemž přeskakují běžné fáze motorického učení. Motorické učení probíhá na první pokus. Nervový systém je natolik tvárný, že umožňuje komplexní rozvoj rychlostních schopností (reakce, jednotlivých pohybů i rychlosti frekvence). Neměli bychom se přitom omezovat jen na dolní končetiny, pozornost musíme věnovat i ostatním částem těla. Je vhodné zatěžovat rychlostními podněty všechny tělní segmenty. Období let je považováno za období velice příznivé pro získání rychlostního základu. Zanedbání se v pozdějším tréninku kompenzuje velmi obtížně. Do druhého období žákovských kategorií spadá puberta. U některých pubescentů dochází ke značnému zhoršení koordinace. Odráží se to hlavně u obratnostních schopností. Čím rychlejší je růst a čím větší je somatická disproporcionalita, tím nápadnější jsou při tělesném pohybu nekoordinované znaky. U pubescentů se zhoršuje hlavně schopnost přesnosti a plynulosti pohybů. Z hlediska dynamiky pohybu pozorujeme často nepřiměřenou kontrakci svalů antagonistů motorický projev je strnulý. Podstatou pubertální akcelerace je hormonální přestavba organismu, s níž úzce souvisí i labilita vyšší nervové činnosti. Ta způsobuje narušení rovnováhy mezi procesy vzruchu a útlumu. Období puberty souvisí s počátkem rozvoje síly. U chlapců dochází k 7 40 % nárůstu svalů, což vede ke zlepšení anaerobní svalové práce. Anaerobní kapacita tedy vzrůstá s nastupující pubertou. V tomto období se nedoporučují zatížení, která vedou k velké tvorbě laktátu. Z těchto důvodů nelze připustit zcela vyčerpávající laktátové zatížení, které představuje anaerobní práci dlouhého trvání a používání těžkých břemen při silovém tréninku. 18

19 Naopak soustředěnější vytrvalostní práce pomocí metod nepřerušovaného zatížení odpovídající intenzity s delším trváním vyhovuje možnostem tohoto období. (Pavliš, 00).4.4 Sociální vývoj ve starším školním věku Změny v organismu vytvářejí i novou sociální situaci. Mohou vést až k pocitu odlišnosti od vrstevníků, všímání se více sama sebe, uzavírání se do sebe a vyhýbání se sociálním kontaktům. V extrémních případech mohou vést až k agresivnímu chování a opozici vůči ostatním. Před začátkem puberty se děti projevují spíše extrovertně, charakterizuje je jistá bezohlednost, opozice, násilí, touha po moci a ovládání skupiny, bojovnost, snaha o stálou změnu apod. V dalším období pak dochází většinou náhle ke změně v introvertní projevy. Výrazně se prohlubuje citová sféra, děti jsou vnímavější a citlivější (urážlivější), vyhledávají hluboké emoce. Současně však uzavírají přátelství, utvářejí si vztahy k opačnému pohlaví. Začínající účast na společenském životě znamená i nové společenské vztahy. Vznikají i pevnější struktury skupiny se svými vůdci a dalšími rolemi. Dochází k napodobování a k obdivu vzorů, které však mohou být i záporné, čímž se zvyšuje nebezpečí sociálně negativních projevů. (Perič, 004) Rušivým faktorem v mezilidských vztazích a přispívání k vzniku konfliktů má nízká frustrační tolerance (míra odolnosti vůči stresu a zátěži), proměnlivost nálad a přecitlivělost dospívajících. Typická pro pubescenty je i nechuť projevovat své city navenek. Nemají zpravidla ve svých pocitech jasno, obávají se nepochopení, výsměchu nebo se stydí. (Vágnerová, 007) Starší žák má schopnost uvažovat i o jiných možnostech než jsou reálně existující varianty. Tím se mění jeho postoj ke světu i k sobě samému. Stává se kritičtější, potřebuje si potvrdit existenci vlastních kompetencí, svou hodnotu. Vědomí dalších možností mění i jeho vztah k časové dimenzi, začíná se více zaměřovat na budoucnost. Hodnota školní úspěšnosti přestává být v této souvislosti cílem a stává se prostředkem. Dochází k diferenciaci rolí žáků ve vztahu k předpokládanému profesnímu začlenění. Ve vztahu k profesi se projeví i eventuální identifikace s rodinou, pokud jsou rodiče pro pubescenta jako model při volbě povolání akceptabilní. Kritika učitele je zcela přirozeným projevem nových kompetencí pubescenta, který už neakceptuje pouhou formální autoritu. Žák dovede ocenit schopnosti a 19

20 vlastnosti učitele, které mu imponují. Naopak odmítá takové projevy, které by zdůrazňovaly nerovnoměrnost jejich postavení a moc učitele, kterou by měl jen institucionálně potvrzenu. (Vágnerová, 1997).4.5 Trenérský přístup ve starším školním věku Trenérský přístup v době pubertálního vývoje vyžaduje značné vědomosti a zkušenosti. Přístup k dětem v tomto věku by měl být taktní, diskrétní. I větší obtíže jsou přechodné, odezní s přibývajícími léty. Proto je dobré zasahovat jen tam, kde chování přeroste únosnou mez. Je dobré, pokud se větší přestupky řeší až po určité odmlce po opadnutí vášní. Jednou z hlavních chyb je nevšímavost, přehlížení, nebo na druhou stranu, vytýkání nedostatků na veřejnosti. Někdy má trenér dokonce snahu, aby i ostatní členové družstva chování jednotlivce odsoudili (ostrakizmus), což je přijatelné pouze při výjimečných a velmi vážných kázeňských proviněních. Nevhodná je též výraznější ironie a přílišná autoritativnost. Také převažující mentorování může vyvolat rozpory až odcizení. Trenér by měl být spíše starším zkušenějším přítelem, otevřeným a chápajícím. Jelikož děti mají silnou potřebu napodobovat dospělé, je velmi důležité, aby šel trenér příkladem. V tomto období dochází také k přechodu od sportu jako hry k určité činnosti, která se stává povinností, především tehdy, chce-li talentovaný jedinec v budoucnosti dosáhnout úspěchů. Trenér by měl upevňovat zájem o sport, ale současně by neměl své svěřence utvrzovat v tom, že kromě něj nic jiného neexistuje. Je vhodné, pokud trenér podporuje i jiné oblasti kulturu, společenské dění a především plnění školních povinností. Měl by se také zajímat o denní režim svých svěřenců, vést je k lepšímu využívání času. (Perič, 004).5 Obecné pojmy.5.1 Sportovní trénink Je proces ovlivňování výkonnosti sportovce (nebo družstva), zaměřený na dosahování nejvyšších (relativně či absolutně) sportovních výkonů ve vybraném sportu v podmínkách soutěží. Tento cíl musí současně respektovat celkový rozvoj jedince, tzn. 0

21 snaha o dosažení nejvyšších výkonů, nesmí být v rozporu s obecně platnými morálními, kulturními, zdravotními, ekologickými a dalšími normami společenského života. (Dovalil, 008) Sportovní trénink je nejdůležitější komponentou přípravy sportovců a chápeme ho jako pedagogický proces, v němž se realizuje vlastní rozvoj sportovce a jeho výkonnostní růst. (Choutka, 1983) Sportovní trénink je chápán jako organizovaný proces, při kterém si sportovec osvojuje a zdokonaluje určité dovednosti a rozvíjí své schopnosti. Je to proces adaptace biologické, psychické a sociálně psychologické. Jedná se o složitý a účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně. (Pavliš, 003) Sportovní trénink plní funkci přípravy na soutěžení. Jeho současná podoba má mnohdy (zvláště na vrcholové úrovni) znaky těžké práce, fyzického i duševního vypětí. Přes tuto skutečnost je ve všech případech nutné, aby si trénink zachoval rysy sportu jako hry radost, tvůrčí přístup, pocit dobře vykonané činnosti, přátelské vztahy atd. Oslabení těchto momentů se bezprostředně odráží i v samotné výkonnosti. (Dovalil, 008) Sportovní trénink je možné rozdělit do 4 základních etap: - seznamování se se sportem - základní trénink - specializovaný trénink - vrcholový trénink.5. Etapa seznamování se sportem Je počáteční fází sportovního tréninku. Má velký význam pro pozdější trénink, především v oblasti zájmu dítěte o sport. Měla by plnit tyto základní úkoly: optimální psychický a tělesný rozvoj dítěte, upevňování jeho zdraví, zajištění všestranného pohybového rozvoje dítěte a vytvoření kladného vztahu k pravidelnému cvičení a tréninku. Ve většině sportovních odvětví tato etapa začíná přibližně v 6 8 letech a končí kolem 10. roku dítěte. Hlavním prostředkem jsou všestranná cvičení. Trénink je zaměřen na zvládnutí co největšího množství pohybových dovedností, základů techniky 1

22 a na všestranný rozvoj pohybových schopností. Zaměření je především na cvičení nízké intenzity, pestré, emocionální, prováděné herní a soutěživou formou. Je nevhodné a nežádoucí, pokud se trenér v prvních letech tréninku věnuje nácviku taktických dovedností. Děti by však na konci této etapy měly zvládnout některé základní taktické dovednosti (obecné zásady, základní pravidla). (Perič, 004).5.3 Etapa základního tréninku Zde je charakteristický postupný růst speciální výkonnosti dosahovaný na základě všestranné přípravy. Mezi hlavní úkoly této etapy patří: všestranně rozvíjet základní pohybové schopnosti, osvojit si co největší množství pohybových dovedností, zvládnout základy techniky a taktiky v dané sportovní disciplíně, vypěstovat si trvalý vztah k systematickému tréninku, osvojovat si základní vědomosti o dané sportovní disciplíně. Tato etapa trvá přibližně od 10. do 13. roku dítěte. V oblasti speciální přípravy je nezbytné se zaměřit na dokonalé zvládnutí základních dovedností. Tréninkové zatížení již může být většího objemu, čehož lze dosáhnout prodlužováním doby trvání tréninku a zvyšováním frekvence zatížení. Velmi důležitý je požadavek na pestrost obsahu cvičení. Při nácviku techniky hraje roli tzv. dětská technika. Jedná se o specifické zvládnutí požadovaného pohybu, který se děti učí napodobováním techniky dospělých. Celý proces je velmi rychlý, děti provádí nové pohyby na ráz. K určitým nesnázím při nácviku a zdokonalování techniky může docházet v pubertě. Zde je velmi důležité, aby trenér nepřestal se zařazováním cvičení na rozvoj techniky pohybu. Taktická příprava začíná hrát svou roli v závislosti na druhu a charakteru požadované sportovní specializace. Pro nácvik taktického jednání se využívají nejrůznější průpravná cvičení a pohybové hry. Určitou roli začíná hrát i psychika, trénink se v této oblasti zaměřuje především na rozvoj a upevňování morálních a volních vlastností, rozumových schopností a schopnosti koncentrovat se na řešení tréninkových úkolů..5.4 Etapa specializovaného tréninku

23 Začátek je kolem 13. roku a končí okolo 17 let. Mezi hlavní úkoly této etapy patří: rozvoj základních a speciálních pohybových schopností, rozšiřování zásoby pohybových dovedností, zvládání a zdokonalování účelné techniky, zvládnutí hlavních zásad taktiky, formování výkonové motivace, upevňování životního způsobu s ohledem na požadavky tréninku. Vzájemný poměr mezi jednotlivými složkami specializovaného tréninku se mění nejen podle věku, ale též podle úrovně připravenosti sportovce. V této etapě začíná trénink v pravém slova smyslu, příprava začíná mít charakter tréninku dospělých. Významnou roli v tréninku sehrává technická příprava, dochází k přebudování dětské techniky na techniku účelnou a k zvládnutí celkové techniky (i detailu) v podmínkách soutěže a maximální rychlosti..5.5 Etapa vrcholového tréninku Nastává od 17 let věku sportovce. V této etapě hraje důležitou roli individuální přístup trenéra k jeho svěřencům. Mezi hlavní úkoly této etapy patří: dlouhodobé plánování vysokých sportovních cílů a směřování veškerého úsilí k jejich splnění, rozvojem funkční, kondiční a psychické připravenosti vytvářet předpoklady pro další růst sportovní výkonnosti, zdokonalovat a stabilizovat sportovní techniku, rozvíjet taktické mistrovství, upevňovat rysy osobnosti, podřídit životní způsob požadavkům tréninku. Obsah tréninkového procesu se vyznačuje vysokým objemem a intenzitou., ale také pevným propojením jednotlivých složek tréninku. (Perič, 004).5.6 Sportovní výkon Jedná se o průběh i výsledek činnosti v daném sportovním odvětví či disciplíně, reprezentuje aktuální možnosti sportovce. Dispozice podávat určitý výkon, popř. opakovaně podávat výkon na poměrně stabilní úrovni vymezuje sportovní výkonnost. Rozlišují se výkony relativně maximální a absolutně maximální. Relativně maximální jsou takové, které jsou nejvyšší vzhledem ke schopnostem a možnostem jedince. Za absolutně maximální se považují rekordy (oddílu, školy, okresu, kraje, státu, 3

24 kontinentální, světové, olympijské). Oba typy mají svou, i když poněkud odlišnou, společenskou hodnotu. Podle typu sportovních činností je nutné rozlišovat individuální a týmové sportovní výkony. Týmový výkon je sice založen na výkonech jednotlivců, ale jeho výsledná úroveň je dána především kvalitou vztahů (spolupráce konkurence) uvnitř skupiny a koordinace činností, včetně toho, jak jednotlivci dokáží podřídit svůj výkon výkonu celku. Ve sportovním výkonu se vždy odrážejí: vrozené dispozice, vliv prostředí, vliv tréninkového procesu. (Dovalil, 008) Sportovní výkon je specifickým typem pohybového výkonu. Na rozdíl od výkonů, které se při každodenní činnosti i při cvičení pro zdraví pohybují kolem optima, usilují sportovci při soutěžení o dosahování výkonů maximálních. (Měkota, 007) Sportovní výkony se realizují ve specifických pohybových činnostech, jejichž obsahem je řešení úkolů, které jsou vymezeny pravidly příslušného sportu, v nichž sportovec usiluje o maximální uplatnění výkonových předpokladů. (Dovalil, 005) Obrázek č. 1 Komponenty sportovního výkonu (Grosser, 1994) 4

25 .5.3 Výkonnost Pojem výkonnost je již výsledkem jistého zobecnění. Na výkonnost jednotlivce soudíme podle výkonů dosahovaných v dané době. Anebo opačně: výkonnost se uskutečňuje jednotlivými projevy výkony. Zvláštní význam pro určení výkonnosti určité osoby má nejvyšší (nejlepší) výkon, neboť určuje hranici jejích současných výkonových možností. Druhým nejvýznamnějším kritériem pro stanovení výkonnosti je opakování výkonu. Motorická výkonnost populace speciálně netrénované se liší od výkonnosti populace sportovní, která se na podávání výjimečných výkonů speciálně připravuje. Rozeznáváme dvě výkonnostní úrovně. První se týká většiny obyvatel (žáků, vojáků, pracujících atd.), druhá mimořádných jednotlivých vrcholových sportovců, jejichž výkony sahají až k hranicím současných lidských možností. Tuto úroveň výkonnosti označujeme jako limitní. Výkonnost je výsledkem specifické adaptace člověka na pohybovou zátěž a jeho motivace (Čelikovský, 1979). Měkota (007) rozděluje výkonnost na motorickou a sportovní. Motorickou výkonnost vymezuje jako způsobilost (připravenost) podávat výkony v určité konkrétní činnosti, zpravidla na poměrně stabilní úrovni. Výkon pak můžeme považovat za jednorázový projev výkonnosti. V případě motorické (též pohybové či tělesné) výkonnosti jde o zdolávání nároků pohybových. V případě sportovní výkonnosti o překonávání výkonových nároků sportovních. Sportovní výkonnost definuje jako způsobilost (schopnost, předpoklad) opakovaně podávat výkony v určité sportovní činnosti (zpravidla na poměrně stabilní úrovni). Lehnert (001) píše, že sportovní výkonnost je schopnost podávat poměrně stabilní výkony na úrovni trénovanosti sportovce..6 Pohybové schopnosti K motorické schopnosti Měkota (005) píše, že se jedná o dosti obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují (úspěšnou) pohybovou činnost, dosahování výkonů nejen ve sportu, ale v práci či tvorbě, kde je pohyb dominantní složkou. Podle Havlíčkové (1991) představují pohybové schopnosti soubor vnitřních předpokladů k pohybové činnosti určitého charakteru. Zevním projevem pohybových schopností je pohybová dovednost. V každé pohybové činnosti člověka se protínají 5

26 pohybové schopnosti v určitém poměru zastoupení. Tento poměr je různý podle charakteristik prováděných pohybů. Podle převažujícího charakteru cvičení rozlišujeme cvičení (pohybové, či sportovní výkony) na rychlostní, silové, vytrvalostní či obratnostní. Někdy je jako samostatná schopnost počítána ještě pohyblivost čili flexibilita. Měkota (1983) přesněji vyjádřil, že jde o souhrn či komplex vnitřních integrovaných předpokladů organismu. Schopnost znamená jistou (vysokou) míru předpokladů pro zdokonalování v určité činnosti. Motoricky schopné dítě na sebe často upozorní právě svými neobvykle velkými či rychlými pokroky, jichž dosahuje ve srovnání se svými vrstevníky. Čelikovský (1979) definuje pohybové schopnosti jako vlastnosti, které jsou ovlivnitelné vědomím člověka a které současně považujeme za relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů. Můžeme sem zahrnout jak vlastnosti svalových vláken a jiných fyziologických funkčních systémů člověka, tak i rozhodovací a spouštěcí mechanismy člověka založené např. na motivaci apod. Projevem pohybových schopností (realizací předpokladů) je tedy pohybová činnost..6.1 Rychlostní schopnosti Havlíčková (1991) uvádí, že se jedná o pohybovou schopnost nutnou k provádění pohybové činnosti většinou cyklického charakteru s maximální frekvencí jednotlivých pohybů v minimálním časovém úseku (při dané dráze). Rychlostní výkony musí být prováděny s maximálním úsilím rámcově několik sekund. Morfologicky je rychlost podmíněna velkým podílem rychlých glykolytických svalových vláken. Čelikovský (1979) se zmiňuje, že rychlostní schopností rozumíme vlastnost pohybem přemístit tělo, jeho části, nebo určité břemeno v co nejkratším časovém úseku nebo s maximální frekvencí. Pavliš (003) chápe rychlostní schopnost jako schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 0 sekund) co nejrychleji. Jde o činnost maximální intenzity, prováděnou bez odporu nebo jen s malým odporem. Je charakteristická převážným zapojením ATP-CP zóny. Měkota (005) zase definoval rychlostní schopnost jako schopnost reagovat pokud možno co nejrychleji na podnět nebo provést při působení minimálního odporu 6

27 pohyb co nejrychleji. Vyložit základy rychlosti, podat výčet biologických, psychických a dalších předpokladů, které determinují rychlé provedení pohybů, není jednoduché. Uvedu jen některé dominantní předpoklady: - Svalový systém: vysoký podíl FT vláken ve svalech, u vrcholových sprinterů činí jejich podíl až 90%, možnost současně aktivovat velký počet motorických jednotek, způsobilost rychlého střídání svalového napětí, stahů a uvolnění jak synergistů, tak i antagonistů, velká elasticita a možnost svalového protažení aj. - Nervový systém: rychlost vedení vzruchu, rychlost přenosu informací při řízení nervosvalové činnosti. - Energetický systém: vysoká zásoba kreatinfosfátu, rychlá resyntéza ATP aj. - Psychické předpoklady: rychlé a přesné vytvoření představy o pohybu, vysoká koncentrace, vysoká emoční stabilita aj. Na rychlostním výkonu se dále podílí i efektivita a úroveň zvládnutí techniky, úroveň rozvoje některých dalších schopností, somatotyp aj. Měkota (005)..6. Rychlost reakce Pod pojmem rychlost reakce rozumíme schopnost reagovat pohybem na určitý podnět. Její doba je dána od vzniku podnětu do zahájení pohybu (od závodního výstřelu do prvního pohybu závodníka). V ledním hokeji má význam v několika oblastech při vhazování, v souboji o kotouč, při reakci na pohyb a hru soupeře apod. Zásadní je však pro činnost brankáře, kde její délka přímo ovlivňuje kvalitu jeho zásahů (začátek reakce je úder hole do kotouče při střelbě). Pohyb zahajujeme na základě vzniku podnětu. Ten může být dělen podle typu: taktilní (dotykový), optický (zrak) nebo akustický (sluch). Druhou možností dělení je počet podnětů a odpovědí na ně. Zde hovoříme o reakci jednoduché a složité výběrové. Reakce jednoduchá spočívá v tom, že máme pouze jeden podnět, na který reagujeme pouze jednou odpovědí (při startovním výstřelu se závodník rozběhne). Tato doba reakce bývá u nejrychlejších jedinců v rozmezí 0,13 0,18 s. Reakce složitá se dále dělí na další alternativy. První z nich je jeden podnět a několik málo možností odpovědí na něj. Například v situaci, kdy při tréninku na brankáře střílí jeden hráč. Druhou, velmi složitou alternativou je několik podnětů, na 7

28 které jsou různé odpovědi. Zde je doba reakce již výrazně delší (0,3 0,4 s). Příkladem může být situace 0. Rozvíjení rychlosti reakce je dosti obtížné (především u složité výběrové reakce) a trvá dlouhou dobu. Velmi často také bývá vázána na konkrétní činnost, přičemž u jiných činností nebývá na obdobné úrovni. Rozeznáváme dvě základní metody rozvoje reakční rychlosti: a) metoda opakování b) metoda analytická Metoda opakování spočívá ve vytváření záměrných situací, na které má sportovec reagovat co nejrychleji. Využívá se přitom všech možností tvorby podnětu od jeho typu, přes množství až po očekávanost či neočekávanost podnětů. Stejné požadavky mohou být kladeny na odpovědi. Je vhodné, pokud se střídají reagující části těla. Metoda analytická je metoda, kdy dochází k rozdělení pohybu na určité dílčí části a ty se pak stimulují odděleně. (Pavliš, 003) 8

29 3. CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Cíl práce Cílem práce je přispět k řešení problematiky vlivu hokejového tréninku na rychlost reakce u souboru hráčů starších žáků (1 13 let) za pomocí jednoduchého reakčního testu. 3. Hypotézy a předpoklady práce H1: Skupiny se nebudou mezi sebou lišit v úrovni rychlosti reakce levé ruky. H: Skupiny se nebudou mezi sebou lišit v úrovni rychlosti reakce pravé ruky. H3: U hokejistů nebude statisticky významný rozdíl mezi výsledky reakce dominantní a nedominantní ruky. H4: U nesportovců nebude statisticky významný rozdíl mezi výsledky reakce dominantní a nedominantní ruky. 3.3 Úkoly práce Úkol č. 1: Zpracovat teoretická východiska práce. Úkol č. : Testovat soubory mládežnických mužstev hokejistů. Úkol č. 3: Testovat soubory mládeže nesportujících dětí. Úkol č. 4: Zanést získaná data do Excelu a použít vhodnou statistickou metodu. 9

30 Úkol č. 5: Vyhodnocené výsledky zpracovat, porovnat a odpovědět na stanovené hypotézy. 30

31 4. METODIKA A REALIZACE VÝZKUMU 4.1 Popis výzkumného souboru Při výběru cílových skupin (výzkumného souboru) jsem se orientoval pouze na děčínské základní školy. V druhém souboru se jednalo o skupiny hráčů starších žáků z Děčína, Ústín nad Labem, Karlových Varů, Mostu, Litvínova a Litoměřic. Měření bylo anonymní, jedinci uvedli pouze pozici, na které převážně hrají a dominantní ruku. Ve všech případech se jednalo o jedince ve věku 1 13 let, pro které bylo testování určeno. Ve všech případech testování se jednalo o chlapce. Všichni měření jedinci ze sportovních klubů se průběžně 3x 4x týdně dostavují na trénink, kde se v tomto věku zdokonalují převážně v herních činnostech jednotlivců a herních kombinacích. V souboru nesportujících se nacházeli chlapci, kteří nevykonávají aktivně žádný sport (nejsou registrování v žádném sportovním klubu). Měření proběhlo jednorázově, bez předešlé speciální přípravy na toto testování, každý měl možnosti, obě se započítávaly. Celkový počet otestovaných byl 0. Z čehož bylo 110 hokejistů a 110 nesportujících. 4. Použité metody Zjišťování jednotlivých parametrů probíhalo u hokejistů vždy v místnosti mimo společnou kabinu, ve které měli hráči možnost soustředění se na dosažení nejlepšího možného výkonu. Teplota se pohybovala vzhledem k venkovním teplotám kolem 4 C. Probandi se zúčastnili testování v pohodlném civilním oblečení. U dětí nesportujících probíhalo získávání jednotlivých parametrů v hodinách informatiky, kdy měli žáci možnost sedět u počítače s připojením k internetu. Teplota zde dosahovala průměrně 4 C. Probandi byli taktéž v pohodlném civilním oblečení. Pro svou práci jsem měl předem určený test, který budu u jednotlivých souborů provádět. Tento test je k dohledání na internetu jako Human benchmark reaction time test. 31

32 Obr. 1: Screen používaného testu začátek Obr. : Screen používaného testu zahájení testu Obr. 3: Screen používaného testu reakce 3

33 Obr. 4: Screen používaného testu dosažení výsledku 4.3 Sběr dat Na testování dohlížel jeden examinátor. Jako první vždy zapsal do tabulky potřebné údaje (pozice v ledním hokeji, dominantní ruka). Test byl vždy důkladně popsán, vysvětleny jeho fáze, co vlastně dítě na displeji uvidí a jak má postupovat. Vždy proběhla komentovaná ukázka provedení examinátorem. Následně bylo poskytnuto místo k případným dotazům. Měření probíhalo od srpna do prosince 014. Po předběžné konzultaci a dohodě s jednotlivými trenéry byla stanovena data, ve kterých měření proběhlo (viz. Tabulka 1). Měření u žáků nesportujících bylo prováděno průběžně během měsíců září prosinec 014, kdy jednotlivé výsledky byly průběžně získávány od učitelů informatiky jednotlivých základních škol. Tabulka 1: Časové rozložení testovaných skupin lední hokej Skupina Počet jedinců Datum měření HC Ústí nad Labem HC Stadion Litoměřice HC Energie Karlovy Vary HC Baník Most HC Verva Litvínov HC Děčín

34 4.4 Analýza dat Ke zpracování naměřených hodnot jsem využil výpočty následujících statistických hodnot, které jsem vypočítal u každého měření samostatně: Aritmetický průměr x Rozptyl s Směrodatnou odchylku s Při výpočtu těchto statistických hodnot jsem využil počítačový program Microsoft Excel. Při vzájemném porovnávání testovaných souborů jsem použil metodu testování významnosti rozdílu dvou výběrových průměrů a rozptylů. Z vypočítaných statistických hodnot jsem provedl F - test a t - test pro nezávislé výběry. Zvolil jsem hladinu významnosti p = 0,05. To znamená, že pravděpodobnost, se kterou počítám, je 95%. Výpočty t-testu a F - testu jsem provedl ručně pomocí kalkulátoru. Vypočtené hodnoty F testu jsem srovnal s tabulkovými hodnotami pro kritickou hodnotu F testu. Jestliže vypočítaná hodnota F překročila kritickou tabulkovou hodnotu, bylo potvrzeno, že je rozptyl mezi srovnávanými výběry statisticky významný. Podle statistické významnosti rozptylů jsem určil postup pro výpočet t testu: a) t test pro nezávislé výběry se shodnými rozptyly b) t test pro nezávislé výběry s rozdílnými rozptyly Provedl jsem výpočty t-testů pro jednotlivá měření a jejich výsledky porovnal s tabulkovou hodnotou pro kritické hodnoty t. Pomocí t testu jsem určil, zdali jsou mezi průměry naměřených hodnot u testovaných souborů (jednotlivých skupin) statisticky významné rozdíly či nikoliv. Tímto jsem chtěl dojít k potvrzení, či vyvrácení předem stanovených hypotéz. 34

35 5. VÝSLEDKY 5.1 Získané výsledky měření hokejových klubů HC Slovan Ústí nad Labem Tabulka : Dosažené výsledky rychlosti reakce Hráč Dominantní ruka Levá Pravá 1 P 0,39 0,349 0,337 0,96 P 0,318 0,75 0,34 0,58 3 P 0,377 0,9 0,38 0,311 4 P 0,453 0,431 0,389 0,38 5 P 0,319 0,343 0,61 0,77 6 P 0,355 0,83 0,416 0,64 7 P 0,384 0,71 0,33 0,96 8 P 0,338 0,361 0,37 0,314 9 L 0,381 0,316 0,9 0,65 10 P 0,45 0,93 0,319 0,61 11 P 0,345 0,78 0,441 0,96 35

36 1 P 0,78 0,64 0,435 0,93 13 P 0,73 0,307 0,85 0,81 14 P 0,56 0,66 0, 0,49 15 P 0,319 0,33 0,31 0, HC Stadion Litoměřice Tabulka 3: Dosažené výsledky rychlosti reakce Hráč Dominantní ruka Levá Pravá 1 P 0,361 0,4 0,39 0,371 P 0,301 0,37 0,34 0,356 3 P 0,341 0,313 0,9 0,68 4 P 0,9 0,8 0,76 0,314 5 P 0,83 0,305 0,334 0,304 6 P 0,36 0,36 0,35 0,71 7 P 0,36 0,77 0,3 0,30 8 P 0,3 0,43 0,51 0,87 9 P 0,331 0,9 0,386 0,453 36

37 10 P 0,564 0,43 0,36 0,98 11 L 0,447 0,39 0,401 0,464 1 P 0,351 0,31 0,483 0,30 13 P 0,447 0,41 0,456 0, P 0,48 0,56 0,443 0,5 15 P 0,371 0,53 0,41 0, P 0,511 0,9 0,456 0,9 17 L 0,485 0,48 0,45 0, P 0,511 0,30 0,645 0,94 19 P 0,516 0,374 0,374 0,33 0 P 0,191 0,356 0,45 0,507 1 P 0,46 0,58 0,511 0,354 L 0,38 0,6 0,511 0,64 37

38 5.1.3 HC Energie Karlovy Vary Tabulka 4: Dosažené výsledky rychlosti reakce Hráč Dominantní ruka Levá Pravá 1 P 0,53 0,651 0,491 0,318 P 0,43 0,651 0,44 0,417 3 P 0,348 0,41 0,467 0,91 4 P 0,54 0,376 0,357 0,305 5 P 0,358 0,97 0,431 0,67 6 P 0,17 0,456 0,55 0,30 7 P 0,368 0,333 0,537 0,313 8 P 0,441 0,89 0,46 0,36 9 P 0,51 0,9 0,316 0,44 10 P 0,399 0,158 0,38 0, P 0,9 0,3 0,187 0,8 1 P 0,55 0,4 0,435 0,3 13 P 0,405 0,91 0,438 0,43 14 P 0,35 0,39 38

39 0,34 0,79 15 P 0,358 0,55 0,333 0,5 16 P 0,33 0,361 0,31 0, P 0,468 0,84 0,365 0, P 0,155 0,394 0,4 0,4 19 P 0,3 0,9 0,466 0, HC Baník Most Tabulka 5: Dosažené výsledky rychlosti reakce Hráč Dominantní ruka Levá Pravá 1 P 0,33 0,8 0,79 0,39 P 0,366 0,419 0,79 0,87 3 P 0,88 0,58 0,35 0,38 4 P 0,474 0,41 0,313 0,31 5 P 0,91 0,304 0,53 0,48 6 P 0,91 0,394 0,3 0,304 7 P 0,9 0,91 0,395 0,4 8 P 0,79 0,51 39

40 0,38 0,35 9 P 0,5 0,59 0,57 0,5 10 P 0,53 0,89 0,3 0, P 0,5 0,91 0,457 0,8 1 P 0,59 0,4 0,45 0,45 13 P 0,33 0,304 0,3 0,31 14 P 0,68 0,3 0,348 0, HC Verva Litvínov Tabulka 6: Dosažené výsledky rychlosti reakce Hráč Dominantní ruka Levá Pravá 1 P 0,39 0,85 0,57 0,9 P 0,319 0,8 0,84 0,6 3 P 0,63 0,63 0,83 0,7 4 P 0,37 0,381 0,344 0,349 5 P 0,337 0,391 0,35 0,49 6 P 0,66 0,77 0,99 0,305 7 P 0,65 0,73 40

41 0,385 0,55 8 L 0,353 0,358 0,83 0,387 9 L 0,199 0,3 0,37 0,9 10 P 0,36 0,304 0,34 0, HC Děčín Tabulka 7: Dosažené výsledky rychlosti reakce Hráč Dominantní ruka Levá Pravá 1 P 0,355 0,4 0,368 0,87 P 0,41 0,56 0,355 0,7 3 P 0,91 0,301 0, 0,36 4 P 0,354 0,5 0,456 0,63 5 P 0,465 0,45 0,391 0,98 6 L 0,34 0,415 0,91 0,398 7 P 0,8 0,8 0,31 0,65 8 P 0,411 0,3 0,51 0,353 9 P 0,487 0,39 0,51 0,31 10 P 0,318 0,16 41

42 0,365 0,31 11 L 0,199 0,3 0,15 0,9 1 L 0,3 0,35 0,45 0, P 0,41 0,89 0,31 0,35 14 P 0,355 0,188 0,369 0,64 15 P 0,15 0,59 0,99 0,71 16 P 0,378 0,365 0,346 0,94 17 P 0,41 0,39 0,45 0, P 0,41 0,45 0,391 0, P 0,56 0,373 0,39 0,34 0 P 0,45 0,58 0,41 0,31 1 P 0,31 0,4 0,59 0,45 P 0,444 0,456 0,34 0,351 3 P 0,369 0,38 0,399 0,35 4 P 0,458 0,31 0,491 0,3 5 L 0,3 0,41 0,311 0,449 6 L 0,4 0,5 0,94 0,69 4