MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Ústav základního zpracování dřeva

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Ústav základního zpracování dřeva Identifikace historických výrobních objektů, dokládajících zpracování dřeva v oblasti Velkého Meziříčí, jejich vývoj a současný stav Bakalářská práce Brno 2010 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Karel Janák, CSc. Vypracoval: Petr Dvořák

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Identifikace historických výrobních objektů, dokládajících zpracování dřeva v oblasti Velkého Meziříčí, jejich vývoj a současný stav vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, že moje práce smí být zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v archivu ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně Podpis..

3 Poděkování Poděkování patří především vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Karlovi Janákovi, CSc. za ochotu a pomoc při řešení problémů, týkajících se mé bakalářské práce. Poděkování patří také mé přítelkyni a rodině za podporu a možnost studia na této škole.

4 Abstrakt Petr Dvořák, Identifikace historických výrobních objektů, dokládajících zpracování dřeva v oblasti Velkého Meziříčí, jejich vývoj a současný stav Tato práce se zabývá historickými dřevozpracujícími objekty v oblasti Velkého Meziříčí, vyhledává konkrétní pily a přibližuje historický vývoj těchto objektů. Práce popisuje vývoj jednotlivých pil od založení až do současnosti a případně také důvod jejich zániku. Uvádí informace o způsobu pohonu pil, o jejich vybavení a o modernizacích, které v objektech probíhaly. Práce shrnuje současný stav historických dřevozpracujících objektů a snaží se navrhnout, jak s nimi do budoucna naložit. Klíčová slova: dřevozpracující objekty, zpracování dřeva, Velkomeziříčsko, historie, pily

5 Abstract Petr Dvořák, Identification of historical production objects, showing wood-processing in district of Velké Meziříčí, its evolution and current status. This thesis is concerned with historical wood-processing objects in district of Velké Meziříčí, searching of factual saw-mills and approaching the historical evolution of these objects. The thesis describes the development of particular saw-mills from the foundation to the present and possibly also the reason for their demise. It provides information on saw-mills drive, their equipment and modernization that took place in objects. The thesis summarises the current state of historical wood-processing objects and it tries to suggest how dispose of it s in the future. Keywords: wood-processing industry, wood-processing, Velkomeziříčsko, history, saw-mills

6 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE METODIKA IDENTIFIKACE OBJEKTŮ V OKOLÍ VELKÉHO MEZIŘÍČÍ Pily na povodí řeky Oslavy Tálský podrybní mlýn Jaluškův mlýn Švomův mlýn Mlýn Podvesník Mlýn u Vrbů Koudelův mlýn Dolní mlýn Horní mlýn Sobotkův mlýn Havelkův Mlýn Markůvmlýn Polákův mlýn Pekelský mlýn Coufalův Mlýn Nedomův mlýn Möllerův mlýn Panská pila Velké Meziříčí Eliášův mlýn Řihákův mlýn a pila Mlýn Oslava Jelínkův (panský) mlýn Holomkův mlýn Pily na povodí řeky Balinky Frejtichův podrybní mlýn Mlýn u Fialů Náchlební mlýn Vodinský mlýn Zemanův mlýn Vodičkův mlýn Motyčkův mlýn Starý panský mlýn Mlýn Frankův Zhořec Stočkův mlýn Kašparův mlýn Doležalův mlýn Horní Čermákův mlýn Dolní mlýn u Doležalů Pily na povodí řeky Svratky Cicálkův Mlýn Panský Podhradský mlýn Horní Syslův mlýn Dolní Klimešův mlýn Mácův Dolnolibochovský mlýn... 41

7 Hamerský mlýn Vaverkův mlýn VÝVOJ DŘEVAŘSTVÍ V OBLASTI VELKÉHO MEZIŘÍČÍ DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM OBRÁZKŮ POUŽITÁ LITERATURA... 54

8 1. Úvod V současné době mnoho lidí chápe slovo pila pouze jako nástroj nebo stroj k řezání dřeva. Slovo pila však označuje i provozovnu, ve které je dřevo zpracováváno. Pilařská výroba patřila na našem území k rozvinutým oborům dávno před vznikem Československa. Proč tomu tak bylo? Jedním z hlavních aspektů je dostatek surovin. Území současné České republiky bylo vždy hojně zalesněné, ať už šlo o lužní lesy, původní v nížinách Jižních Čech a Jižní Moravy, o dubohabřiny na Vysočině, či o jehličnaté lesy v oblasti podhůří a hor. Dalším důležitým hlediskem je, a v odvětví průmyslu vždy byl, odbyt. Dřevo těžené a zpracovávané na území České republiky (či dříve Československa a ještě dříve zemí Koruny České) vždy našlo odbyt nejen v okolí své těžby, ale bylo vyváženo i do zahraničí. Pilařská výroba byla rozšířena prakticky po celém území České republiky. Z původního množství pil se do dnešní doby zachoval pouze zlomek. Zanikání pil na našem území byl zapříčiněn několika faktory. Těmi nejvýraznějšími byly obě světové války a příchod komunismu a s ním spojené zestátňování soukromých pil a jejich začleňování do jednotných zemědělských družstev nebo státních lesů. Skutečnost, že tolik pil zaniklo a že v současné době jich z původních několika set existuje jen pár desítek je možná důvodem, proč se problematice pilařství a zvláště pak historii pilařství nevěnuje velká pozornost. Tato práce se snaží znázornit rozložení a množství pil, jaké se na území Velkého Meziříčí nacházely od dob Rakouska-Uherska a jejich vývoj v průběhu času. Součástí práce je také dokumentace současného stavu pil a návrh dalšího nakládání s těmito objekty. Je samozřejmé, že během doby některé pily zanikly. V těchto případech je u každé pily doplněno také datum zániku a pokud je znám, tak i důvod. Vodní energie byla jednou z prvních, kterou člověk dokázal v minulosti využít a s úspěchem ji přeměnit na mechanickou práci. Vzhledem k množství řek na území České republiky je nasnadě, že energie vody hrála (a dosud v mnoha zařízeních ještě hraje) důležitou roli. Kromě toho patřily České země ve své době k průmyslové špičce (za Rakouska-Uherska byla více než třetina průmyslu zajišťována právě z Čech), což samozřejmě zabezpečilo rozvinutost Českých zemí v oblasti techniky a i z toho později pramenilo časté využívání turbín k přeměně vodní energie na energii mechanickou. Při posledním sčítání provozoven s vodním pohonem, které proběhlo roku 1930, se zjistilo, že se na území Československé republiky nacházelo asi vodních motorů. 8

9 První zmínky o využití vodní energie pro pohon pil se objevují již ve 4. století. U nás se takové pily začínají objevovat od středověku, kdy kvůli rychlému rozvoji měst bylo zapotřebí rychle dodávat přesně opracované polotovary pro stavbu budov. A to je důvod, proč s rozvojem měst dochází k rozvoji pilařského řemesla. Nejstarší pily byly poháněny vodním kolem a to buď přímo nebo nepřímo. Vodní kola byla konstruována podle dlouholetých zkušeností a na pilách byla užívána až do 30. let 20. století, kdy je postupně začaly vytlačovat nejrůznější typy vodních turbín. Nejčastěji to byla turbína Francisova, dále pak Bankiho, Reiffensteinova a nejmenší počet zastoupení měla turbína Kaplanova. Některé pily byly poháněny také parním strojem, který byl kvůli své nízké účinnosti často nahrazen jiným pohonem. Se zavedením elektrické energie se značná část pil přesunula k pohonu strojů pomocí elektřiny. Na pilách pracovali pilaři, odborníci na řezání stavebního dříví. Mnohdy se však stávalo, že profese pilaře byla spojená ještě s další profesí. Nejčastěji se jednalo o mlynáře. Protože jak pila, tak mlýn potřebovali k pohonu svých strojů vodu, bylo jednodušší stavět tyto budovy blízko sebe. Tím se ušetřily náklady na výstavbu nových pohonných systémů. Jedno kolo nebo turbína mohla pohánět mlýn, a když mlýn nepracoval, sloužil pohon pro činnost pily. Pokud pilař nebyl současně i mlynářem, věnoval se většinou opravám na mlýně jako sekerník. Na pilách se pro pořez dříví nejčastěji používaly dva základní typy pil: pily rámové a pily kotoučové. Rámová pila je nejstarším typem, který byl na pilách používán. První zmínky o ní pocházejí už z roku 1230 (vyobrazení vytvořené Villardem de Honecourtem). Nejstarší provozy byly vybaveny většinou jen jedním stojem a to právě jednolistou rámovou pilou s dřevěným rámem, které se říkalo jednuška. Jednolistou rámovou pilou se výřez dělil podélným rozřezáváním a jedním průchodem výřezu pilou byl odřezán vždy jeden kus řeziva. Výřez se pak vrátil do výchozí polohy, stroj se seřídil a řezal se další výřez. Postupem času byla jednolistá rámová pila často doplněna o další stroj a to kotoučovou pilu, na které se provádělo omítání řeziva, tedy kolmé ořezání hrany řeziva. Patent na kotoučovou pilu pochází z roku 1777 a jeho autorem je Samuel Miller. Provozuschopný stroj pro podélné řezání zkonstruoval v roce 1805 Marc Isambard Brunell. Další modernizace rámové pily spočívaly v přidání většího množství pilových listů do rámu, čímž se značně zrychlilo zpracování řezaného výřezu. V roce 1808 postavil Marc Isambard 9

10 Brunel rámovou pilu s celokovovou konstrukcí. Současné konstrukci rámové pily se původní rámová pila začala podobat až roku 1850, kdy byla doplněna o vodorovné podávací válce a přední a zadní vozík pro posun výřezu. Modernizací prošla i kotoučová pila. Roku 1815 byla navržena zkracovací kotoučová pila, následně v roce 1824 vznikla dvojhřídelová rozmítací kotoučová pila a roku 1870 dvojkotoučová pila omítací, u které je jeden kotouč přestavitelný za chodu. Jak rámová tak kotoučová pila mohla být poháněna přes transmisi, která slouží k rozvodu hnací síly od jednoho motoru na větší počet současně pracujících strojů Československá republika byla před druhou světovou válkou významným vývozcem dřeva a dřevěných výrobků do zahraničí. Tento rozvoj našeho pilařství byl přerušen druhou světovou válkou a poté nástupem plánovitého hospodářství. Mnoho pil bylo znárodněno, ty které znárodněny nebyly byly zrušeny z důvodů přebytečnosti, případně byly přestavěny na jiný druh výroby. Na některých pilách se i po zrušení řezalo nelegálně, ale bylo to spíš výjimečné a i toto postupem času přestalo. Na počátku padesátých let tak u nás fungovalo už pouze pil. Údaje z roku 1986 dokonce uvádí, že se počet pil snížil na pouhých 168. Tato hodnota je však určitým způsobem zkreslená, uvádí totiž pouze pily zařazené do centrálně řízeného hospodářství, tedy ne všechny existující pily na našem území. S pádem totality dochází i ke změnám v dřevařském průmyslu. Z bývalých státních podniků se stávají menší podniky soukromé a zabavené objekty jsou navraceny původním majitelům. Rychle se měnící ekonomické podmínky té doby lépe vyhovovaly menším výrobním provozům zaměřeným spíš na domácí trh. Vzhledem k tomu, že se z pilařství stal velice zajímavý obor podnikání, došlo k obnovení provozu některých pil zavřených v předchozích letech. Ovšem kolem roku 1992 dochází ke snížení poptávky po dřevní surovině. Tím se pily dostávají do situace, kdy výrobní cena převyšuje cenu prodejní, pily přicházejí o zisk a v mnoha případech krachují. Po roce 2000 došlo na našem území k výstavbě pěti velkopil, které se začaly věnovat velkým zakázkám a vývozu dřeva do zahraničí. Stále ovšem existuje poptávka po pořezu atypických a malých zakázek, které jsou zadávány menším pilám. Tyto, díky nízkým provozním nákladům, jsou schopny takovéto zakázky splnit lépe a levněji než velkopily, a proto mohou dál existovat vedle velkých a středních provozů. 10

11 2. Cíl práce Cílem této práce je vymezení oblasti v okolí Velkého Meziříčí, vhodné z hlediska pilařských provozů a identifikace pil, které se v ní do dnešní doby zachovaly, spojená s fyzickým vyhledáním jejich objektů a orientačním popisem současného stavu. O pilách, které zanikly a v dnešní době existují již pouze v přestavěné podobě (např. jako rodinné domy) nebo se nedochovaly vůbec, je cílem soustředit dostupné informace. Následným cílem je ze získaných informací sestavit a popsat vývoj jednotlivých objektů a jejich vybavení od jejich založení po současnost, případně zánik. Z vývoje jednotlivých objektů je třeba charakterizovat vývoj pilařství ve zkoumané oblasti. Pro jeho doložení a možnost prezentace tohoto druhu výroby v oblasti Velkého Meziříčí je cílem i vytipovat významné objekty, rozumně zachovalé z hlediska původnosti i technického stavu. 11

12 3. Metodika Při řešení práce na téma Identifikace historických výrobních objektů, dokládajících zpracování dřeva v oblasti Velkého Meziříčí, jejich vývoj a současný stav, bude postupováno následujícím způsobem. Celkový historický vývoj pilařského zpracování dřeva na našem území, technologické vybavení objektů, jejich pohony zpracován bude na základě odborné literatury, doplněné archivními materiály a studiem zachovalých objektů. Vymezení zkoumané oblasti Velkého Meziříčí, vhodné pro zpracování dřeva. Rozhodným prvkem jsou možné dopravní trasy surového dříví i výrobků a možnosti pohonu vodní toky. Identifikace zkoumaných objektů a jejich geografické rozložení v oblasti. V prvním kroku se bude provádět podle archivních materiálů a literatury. Ve druhém kroku budou zachovalé objekty fyzicky navštíveny a bude orientačně zjištěn jejich současný stav. Dokumentace vývoje objektů shromáždění a zpracování údajů literatury, archivů, místních kronik, pamětníků, současných majitelů. Důležitý je vlastní průzkum dochovaných objektů nebo jejich částí. Cílem je postihnout co nejdelší časový úsek existence objektů. Vývoj zpracování dřeva ve zkoumané oblasti sumarizace a zevšeobecnění shromážděných údajů, uvedení druhu případných nedopátraných údajů. Celkový současný stav identifikovaných objektů, (technický stav, původnost, význam), možnosti ochrany a využití významnějších objektů. 12

13 4. Identifikace objektů v okolí Velkého Meziříčí V pravěku a raném středověku se na území Velkomeziříčska nacházely rozsáhlé lesy, které byly v nižších polohách podél toků řek Oslavy a Balinky střídány močály. Získávání obdělávatelné půdy tak bylo spojeno s výraznými problémy. Proto docházelo k osídlování tohoto území až po vyčerpání vhodnějších míst v okolí. První zmínky o velkomeziříčské oblasti pochází ze 12. století, kdy docházelo ke kolonizaci horní části povodí řeky Oslavy. V této době pravděpodobně také vznikla osada, která byla umístěna mezi řekami Oslavou a Balinkou. Z tohoto umístění je odvozen i název osady Meziříčí. V první polovině 13. století vzniká nad osadou hrad (jeden z nejstarších šlechtických hradů na Moravě), na který byl název Meziříčí přenesen. Nově vzniklý románsko-gotický hrad, který střežil významnou křižovatku obchodních cest z Brna do Jihlavy a z Třebíče do Žďáru nad Sázavou. Díky tomu se z osady na konci 14. století stalo město. V této době se ve městě začali usazovat různí řemeslníci včetně mlynářů, tesařů, bednářů, kolářů a zedníků. Postupně také docházelo k osídlování míst v okolí Velkého Meziříčí. Většina osad vznikala podél obchodních cest a také podél řek Oslavy a Balinky. V 17. století se Velké Meziříčí a jeho okolí začalo rozrůstat, a proto bylo třeba zajistit dostatečné množství stavebního materiálu. Vzhledem ke své poloze a k nepříznivým podmínkám pro zemědělství, které charakterizují celou Českomoravskou vrchovinu, byla velká část velkomeziříčské oblasti zalesněna. Díky tomu byl v oblasti vždy dostatek obnovitelné suroviny pro potřebu místních obyvatel. Tato potřeba si vyžádala rychlé zpracování stavebního řeziva a tak bylo nutné vytvořit podmínky pro takovouto činnost. Z tohoto důvodu začaly už na začátku 17. století vznikat první pily. Pily pro svou činnost potřebovaly dostatek energie, kterou jim zpočátku vždy zajišťovala vodní energie. Rozložení pil tak bylo úzce spjato s blízkostí vodního toku. Důležitým faktorem byla ale také dostupnost suroviny, která se zde měla zpracovávat a v neposlední řadě také dostupnost ze strany potencionálních zákazníků. Oblast, kde se v okolí Velkého Meziříčí vyskytovaly dřevozpracující objekty, je vymezena hlavně toky řek Oslavy a Balinky a také historickými obchodními stezkami, které stanovily podobu osídlení Velkomeziříčska. Několik pil ve velkomeziříčské oblasti naleží podle své polohy také k povodí řeky Svratky. 13

14 Obrázek č. 1: Mapa zobrazující rozmístění pil v okolí Velkého Meziříčí (mapy.cz upravil P. Dvořák) Dochované historické pily: 3 - Švomův mlýn, 7 - Dolní mlýn, 15 - Nedomův mlýn, 19 - Řihákův mlýn a pila, 22 - Holomkův mlýn, 25 - Náchlební mlýn, 27 - Zemanův mlýn, 28 - Vodičkův mlýn Známky historické pily: 2 - Jalůškův mlýn, 6 - Koudelův mlýn, 24 - Mlýn u Fialů Místo, kde se nacházela historická pila: 1 - Tálský podrybní mlýn, 4 - Mlýn podlesník, 5 - Mlýn u Vrbů, 8 - Horní mlýn, 9 - Sobotkův mlýn, 10 - Havelkův mlýn, 11 - Markův mlýn, 12 - Polákův mlýn, 14

15 13 - Pekelský mlýn, 14 - Coufalův mlýn, 16 - Möllerův mlýn, 17 - Panská pila Velké Meziříčí, 18 - Eliášův mlýn, 20 - Mlýn Oslava, 21 - Jelínkův (panský) mlýn, 23 - Frejtichův podrybní mlýn, 26 - Vodinský mlýn, 29 - Motyčkův mlýn, 30 - Starý panský mlýn, 31 - Mlýn Frankův Zhořec, 32 - Stočkův mlýn, 33 - Kašparův mlýn, 34 - Doležalův mlýn, 35 - Horní Čermákův mlýn, 36 - Dolní mlýn u Doležalů, 37 - Cicálkův mlýn, 38 - Panský Podhradský mlýn, 39 - Horní Syslův mlýn, 40 - Dolní Klimešův mlýn, 41 - Mácův Dolnolibochovský mlýn, 42 - Hamerský mlýn, 43 - Vaverkův mlýn 4.1. Pily na povodí řeky Oslavy Tálský podrybní mlýn Tento mlýn se nachází pod hrází Znetínského rybníka asi 600 m jižně od obce Znetínek. Mlýn vznikl pravděpodobně mezi roky U mlýna bylo kolo na horní vodu o průměru 5 m a šířce 1,5 m. Toto veliké kolo s poměrně malým výkonem 6 HP pohánělo nejen mlýn, ale také jednolistou pilu, kterou zde pravděpodobně po roce 1930 postavil sám majitel mlýna František Tálský. Ve volném čase na pile řezal chalupník a tesař Stanislav Bílek ze Znetínka. Pila společně s mlýnem byla po znárodnění v roce zastavena a uskladněné řezivo bylo zkonfiskováno pro potřeby národního hospodářství. V dnešní době se přestavěný areál využívá k rekreačním účelům a po budově pily zde nejsou žádné památky. Jaluškův mlýn Mlýn stával na západní straně Radostína nad Oslavou na Znetínském potoku a byl Matějem Bělohradským založen pravděpodobně kolem roku Před rokem 1880 prodává poslední potomek rodu Bělohradských Jan mlýn Josefu Jaluškovi. Mlýn byl poháněn vodním kolem na horní vodu. Kolo mělo průměr 3,5 m a šířku 1m. Voda na něj byla přiváděna náhonem, z asi 150 m vzdáleného rybníka. Kolo sloužilo i pro 15

16 pohon jednolisté rámové pily, která byla před druhou světovou válkou nahrazena pilou vícelistou. Na pile pracoval většinou bratr mlynáře Václava Jaluška Bohumil. Po druhé světové válce se na pile ještě krátký čas řezalo, ale pak už pila jen chátrala. V současné době stojí na místě pily stodola. Obrázek č. 2: Vlevo budova bývalé pily u Jaluškova mlýna (Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku) Švomův mlýn Švomův mlýn se nachází v Radostíně nad Oslavou, na pravém břehu řeky Oslavy. Býval mlýnem panským, ale přesná doba jeho založení není známa. Pravděpodobně však v Radostíně stál už kolem roku Doba, po kterou byl mlýn panský, není přesně známa, ale v 18. století se majitelem stává soukromý vlastník. V roce 1885 kupuje mlýn František Švoma, jehož rod se na mlýně drží až do dnešní doby. Do roku 1926 byl mlýn poháněn třemi vodními koly na horní vodu o spádu 3,1 m. Jedno z těchto kol bylo určeno pro pohon pily, která byla u mlýna kdysi zbudována. Původně byla u mlýna jednolistá pila. Počátkem roku 1929 došlo v areálu mlýna k požáru, kdy začala hořet stodola, od ní chytla pila a dále pak budova mlýna. Kvůli velké zimě, která v tomto roce byla, nebyli schopni přivolaní hasiči oheň uhasit, protože jim při teplotě - 33 C zamrzla voda ve stříkačce, a kromě několika hospodářských staveb shořelo vše do základů. Areál byl zrekonstruován. Jednolistá pila byla nahrazena vícelistou a pohon 16

17 pomocí vodních kol byl nahrazen Francoisovou turbínou, která výrazně zvýšila výkon. Válečná a poválečná léta přežil mlýn společně s pilou bez poškození. V padesátých letech se stal součástí Hospodářského družstva Velké Meziříčí a poté Středomoravských mlýnů Brno. Díky tomu se udržel v chodu až do roku 1957, kdy byl zastaven. V roce 1968 byl vrácen majetek původnímu majiteli Františkovi Švomovi, který v roce 1995 uvedl pilu opět do chodu. Pilařská výroba se později přesunula do vedlejší, nově postavené budovy, v níž se řeže dodnes na vícelisté rámové pile s kovovým rámem. Původní budova dnes slouží jako skladiště a dřevěná rámová pila je uložena v rozloženém stavu v budově mlýna. Současný vlastník Miloslav Švoma plánuje, že starou budovu pily opraví, vybaví ji původní rámovou pilou a k jejímu pohonu opět zprovozní vodní kolo. Podle svých slov chce z pily vytvořit technickou památku, která by v praxi ukazovala historický způsob zpracování dřeva. Obrázek č. 3: Rámová pila ve Švomově mlýně, rok 1999 (Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku) Mlýn Podvesník Informací o tomto mlýně je jen velmi málo. Víme, že stával pod rybníkem Podvesníkem pod obcí Pavlov. Vznik mlýna je spojován s vybudováním rybníka, který byl postaven pravděpodobně před rokem U mlýna se nacházela panská pila. 17

18 Mlýn u Vrbů Bývalý mlýn stojí v katastru obce Zahradiště, na pravém břehu řeky Oslavy, asi 1 km od vesnice Krásněves. O založení tohoto mlýna nejsou prakticky žádné informace. U mlýna fungovala rámová pila. Pro pohon pily sloužilo samostatné kolo na spodní vodu. Pila ovšem nepracovala dlouho. 16. května 1932, nedlouho po svém založení, pila při požáru mlýna vyhořela do základů. Díky pojistce mlýna proti požáru byla majitelům vyplacena částka korun a mlýn se jim podařilo v krátké době znovu postavit a vybavit. Obnovena byla také pila. Vodní kola byla při přestavbě nahrazena dvěma Francisovými turbínami o výkonu 12,5 HP. Jedna Francisova turbína sloužila pro pohon pily. Následující majitel byl úspěšný podnikatel a o mlýn a pilu se velmi dobře staral a dále je modernizoval. Po druhé světové válce mlýn s pilou prosperoval a pracovalo se zde až do přelomu roků 1958/1959. V této době byl mlýn i s pilou znárodněn a již nesloužil svým účelům. Od roku 1960 budovy postupně chátraly a zbývající vybavení bylo rozkrádáno okolními obyvateli až do stavu, kdy zde zbyly pouze holé zdi. V roce 1989 byl majetek vrácen původním majitelům, kteří ho postupně přetvořili na bytové a rekreační prostory. Koudelův mlýn Mlýn stával pod vesnicí Krásněves a o jeho stáří a původu není nic známo. První písemné zmínky pochází z roku 1695, kdy zde byl mlynářem Matouš Koudela. Podle Vlastivědy moravské, II. místopis, Velkomeziříčský okres je v roce 1775 uváděna přítomnost pily, o kterou se společně s mlýnem staral Jan Šitka. Kolem roku 1830 byl mlýn přeměněn na přádelnu. V roce 1878 ji vlastnila rodina Fosterova z Anglie jejíž členové padělali bankovky, za což byli všichni zatčeni. Přádelnu koupil velkomeziříčský velkostatek a přestavěl ji na Leopoldovu parní pilu. Velkomeziříčský velkostatek zde vybudoval na tehdejší dobu moderní pilu. Byly zde 3 vícelisté rámové pily (menší, střední a větší) a dvě okružní pily na omítání řeziva. Rámové i okružný pily byly upevněny na žulové kvádry, které se nacházely v podpílí. Pilu přes transmisi poháněl parní stroj s regulátorem a setrvačníkovým kolem o průměru 4 m. Hnací 18

19 kolo mělo přítlačné pláty ze dřeva proti smykům řemenů a vyrobeno bylo ve Vídni. Komín u parního stroje byl z červených cihel a jeho výška byla 25 m. Parní stroj byl pro svou nízkou účinnost později nahrazen Kaplanovou turbínou. Ta byla používána k výrobě elektrického proudu, který poháněl stroje na pile. Voda byla na turbínu (umístěnou v samostatné dřevěné stavbě) přiváděna poměrně dlouhým náhonem z řeky Oslavy. V suterénu pily byla také kovárna. Součástí pily byly 2 správní budovy a také byty pro zaměstnance, kteří pracovali v dvousměnném provozu. Zaměstnanci na pile měli na tehdejší dobu velmi dobrý plat a bylo o ně postaráno i po té, co odešli na odpočinek. Od velkostatku dostávali až do konce života uhlí, obilí nebo mléko. Na pile se řezalo dřevo z okolních panských lesů a následně se převáželo pomocí koní k železnici, kterou se dopravovalo k zákazníkům. V roce 1890 byl na pile jako správce zaměstnán Jan Švehelka z Bruzovic u Těšína, jako dohližitel (pravděpodobně účetní) František Toman ze Záseky a jako strojník Albert Komárek z Říček. Dalšími zaměstnanci byly dva dělníci na pile Jan Křehlík z Olší a Jan Rymeš ze Zahradišť. Všichni jmenovaní bydleli v objektu pily. V roce 1921 se novým správcem pily stal Vilém Vozáb z Panské Lhoty u Jihlavy. Dalšími zaměstnanci byli Josef Hladík jako dohližitel, Hubert Nechvátal jako strojník, František Paul jako pilař a Emilián Suchý a Stanislav Rymeš jako dělníci. Po druhé světové válce pila pracovala až do roku Po znárodnění byla pila předána MNV v Krásněvsi a rámové pily a ostatní stroje byly prodány. V chodu zůstala jen turbína pro výrobu elektrického proudu. Od této doby pila chátrala a budovy byly místními obyvateli rozebírány na stavební materiál. Posledním správcem pily byl Vilém Vozáb, který zemřel V současné době na místě pily zbyl pouze betonový základ pro turbínu a jedna ze správních budov, kterou zrekonstruoval nový majitel pan Němeček. Obrázek č. 4: Provozní budova bývalé panské pily, vlevo stav v roce 1999, vpravo zrekonstruovaný pozůstatek stejné budovy v roce 2010 (B. Kejda, P. Dvořák) 19

20 Dolní mlýn Dolní mlýn se nachází asi 500 m jihovýchodně pod vesnicí Zadní Zhořec na potoku Křibský, který napájí soustavu rybníků nad mlýnem. Mlýn patří mezi nejmladší na Velkomeziříčsku a pravděpodobně byl postaven v druhé polovině 19. století. Tehdejší majitel mlýna Josef Rymeš měl v plánu po roce 1896 postavit u mlýna pilu, což se také podařilo a tak zde fungovala i jednolistá pila, která byla později doplněna ještě o kotoučovou pilu na omítání řeziva. Zařízení bylo poháněno kolem o průměru 4 m, na které se přiváděla voda pomocí vantrok přímo z rybníka nad mlýnem. Pro případy sucha zde byl jako náhradní zdroj plynosací motor o výkonu 7,4 kw. Na počátku padesátých let pila ještě řezala, ale v roce 1954 byl mlýn společně s pilou z úřední moci zastaven. Podle slov současného majitele pana Rimeše, jeho otec na pile tajně řezal i po úředním zákazu, ale i s tím později přestal. V dnešní době funguje budova pily jako skladiště, ale uvnitř se stále nachází původní jednolistá pila s dřevěným rámem. Obrázek č. 5: Jednolistá rámová pila v Dolním mlýně, stav v roce 2010 (P. Dvořák) 20

21 Horní mlýn Tento mlýn, který byl v 60. letech přestavěný na rodinný dům, se nacházel v Zadním Zhořci pod hrází menšího rybníka a předpokládá se, že byl postaven již při zakládání osady. V roce 1804 tehdejší mlynář Josef Vaněk na svůj náklad postavil u mlýna jednolistou pilu s dřevěným rámem. O pohon mlýna a pily se staralo mlýnské kolo na horní vodu, která byla na kolo přiváděná vantrokami (dřevěné koryto) rybníka. Provoz mlýna i pily byl zastaven na počátku druhé světové války pro malou kapacitu a technickou zaostalost. V dnešní době se na místě, kde stávala pila s mlýnem, nachází pouze rodinný dům, který vznikl přestavbou budovy mlýna Sobotkův mlýn Mlýn stával v katastru obce Dolní Bory na levém břehu řeky Oslavy. Datum založení tohoto mlýna není známé. Podle Vlastivědy moravské II. Místopis Velkomeziříčský okres byla již v roce 1775 součástí mlýna také pila. O pohon jednolisté pily se staralo samostatné vodní kolo o průměru 3 m a šířce 0,96 m. Budova pily stála samostatně, severozápadním směrem od mlýna a měla svoje vlastní vantroky s vlastním odběrem vody z mlýnské strouhy. V roce 1900 zemřel majitel mlýna, a tak byla činnost mlína i činnost pily zastavena. Po druhé světové válce byl mlýn s pilou zbořen a na jejich místě postaven hájenka. Protože tato budova ležela v ochranném pásmu přehrady, byla povodím Moravy zbořena a později zaplavena, takže po mlýnu a pile nejsou v dnešní době žádné známky. Havelkův Mlýn Tento mlýn stával na pravém břehu řeky Oslavy u polní cesty z Olší nad Oslavou do Dolních Borů a vznikl pravděpodobně kolem roku V této době zde také působí první známý mlynář Václav Šimáček z Velkého Meziříčí. 21

22 U mlýna byla na svoji dobu velmi dobře zařízená jednolistá pila. Základy obvodového zdiva pily byly postaveny z lomového kamene s dvěma užitnými prostory o rozměru asi 49 m 2. Vlastní prostor pily měl trámovou konstrukci s deskovými stěnami. U mlýna byly čtyři kola na horní vodu, z nichž čtvrté pohánělo pilu. V době války a krátce po ní (do roku 1946) vedl pilu dosavadní nájemce mlýna a pily Jan Pospíšil. V roce 1948 nebo 1949 vypukl ve mlýně požár a celý objekt i s pilou shořel do základů. Objekt nebyl pojištěn, a proto také nebyly finance na jeho obnovení. To co z mlýna a pily zbylo, bylo v letech zaplaveno nově vznikající Mostišťskou přehradou. Obrázek č. 6: Vlevo budova Havelkova mlýna, vpravo za ní malá dřevěná pila (Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku) Markůvmlýn Mlýn stával na levém břehu řeky Oslavy u polní cesty z Dolních Borů do Netína. O datu jeho založení nejsou žádné informace. Podle Urbáře panství velkomeziříčského z roku 1695 stávala u mlýna také pila. Jednolistou pilu pohánělo samostatné vodní kolo o průměru 0,57 m. Voda byla na kolo přiváděna asi 570 m dlouhou mlýnskou strouhou. 6. listopadu 1898 došlo k požáru a mlýn s pilou a veškerým vybavením shořel a už nebyl obnoven. V roce 1910 kupuje spáleniště hrabě František Harrach a nechává na původním místě mlýna a pily postavit dva byty. 22

23 Polákův mlýn Mlýn stával na řece Oslavě na západ od vesnice Olší na Oslavou. Stáří mlýna není přesně známo, ale vznik je spojován s tvrzí, která stávala na Deblínsku v roce První písemná zmínka pochází z roku 1656, kdy na mlýně působil Matouš Křehlík, jehož rod zde setrval až do roku 1869, kdy se majitelem stává Vincenc Bárta. K mlýnu patřila od pradávna pila, která byla poháněna kolem na horní vodu o průměru 5m. V roce 1903 při požáru pravděpodobně shořela i pila a nová byla postavena na jiném místě až v roce 1923 mlynářem Vilémem Křížem. Pila měla obdélníkový půdorys o rozměrech 14 x 6,50 s 2 užitkovými prostorami. Obvodové zdivo podpílí bylo z lomového kamene. Užitný prostor pily byl dřevěný s trámovou konstrukcí. Střecha byla dřevěná z překládaných prken přibitých na krokvích. Vybavení pily se skládalo z jednolisté rámové pily s dřevěným rámem a otočné pily na omítání řeziva. Vše bylo poháněno jedním vodním kolem. V roce 1937 byla vodní kola, která poháněla mlýn a pilu nahrazena dvěma Bankiho turbínami, které na zakázku vyrobil kovář Pól v Mostištích. Menší ze dvou turbín sloužila pro pohon pily. Voda byla přiváděna na turbínu z jezu asi 350 metrů dlouhou strouhou. Na počátku druhé světové války byl provoz v mlýně i na pile úředně zastaven a stroje zaplombovány. Po válce mlýn a pila ještě krátkou dobu fungovaly, ale 9. ledna 1952 byl provoz opět zastaven Výměrem Krajského národního výboru v Jihlavě. Poté byl mlýn společně s pilou zaplaven vznikající Mostištskou přehradou. Pekelský mlýn Mlýn stával na levém břehu řeky Oslavy, na levé straně vodní strouhy. Datum jeho založení není přesně známo. Z Urbáře panství velkomeziříčského z roku 1695 vyplývá, že již v této době byl mlýn pustý. Obnoven byl pravděpodobně až v 1. polovině 18. století. Podle katastrálního plánku bývaly u mlýna ještě 4 budovy, z nichž jedna byla pila. Pila stávala na pravé straně mezi řekou a vodní strouhou a pro její pohon sloužilo vodní kolo. V 50. letech 20. století musel být mlýn společně s pilou v souvislosti se stavbou Mostišťské přehrady zbourán a zbytky budov byly přehradou zaplaveny. 23

24 Coufalův Mlýn Mlýn stával na pravém břehu řeky Oslavy a o jeho přesném stáří nejsou žádné zprávy. První zmínka pochází z roku 1695, kdy zde jako mlynář působil Vít Svinka. Ten je na mlýně uváděn i v roce 1749, kdy má mlýn ještě dvě vodní kola. V roce 1775 se novým majitelem stává Josef Bohatý, který přebírá mlýn, u kterého se už nachází i pila. Stará dřevěná pila stojící u mlýna byla poháněna kolem na spodní vodu. V době největší prosperity po druhé světové válce pracovalo ve mlýně a na pile až 11 osob. 1. ledna 1950 byl ovšem mlýn znárodněn a zastaven. Dřevo se na pile řezalo o něco déle a to asi do roku Kvůli přípravám na stavbu vodní nádrže musela být zastavena i pila a budova mlýna a pily byla zdemolována a na jejich místě postavena hráz přehrady. Nedomův mlýn Mlýn se nachází těsně pod hrází Mostištské přehrady v údolí řeky Oslavy. První záznam o mlýně pochází z roku Již na počátku 17. století byla u mlýna pila poháněná vodním kolem, na které byla přiváděna voda z řeky Oslavy asi 400 m dlouhým náhonem. V roce 1878 mlýn společně s pilou do základu vyhořel. Spáleniště i s pozemky potom koupil nový majitel, který zde v roce 1880 postavil nový mlýn a později také budovu pily, kterou vybavil vícelistou rámovou pilou. Pro pohon byla nově postavena 2 kola na horní vodu o průměru 2,4 m. Pila byla postupně společně s mlýnem zdokonalována. V roce 1933 byla zrušena vodní kola, která byla nahrazena vodní turbínou o výkonu 25 HP při spádu 3,20 m. V té době bylo vedle turbíny postaveno ještě malé vodní kolo napojené na dynamo, které sloužilo pro výrobu elektrické energie na osvětlení. Pila tvořila samostatnou dřevěnou přístavbu na západní straně mlýna. Na pile pracoval mlynář se svým synem a vypomáhal většinou kočí. Při stavbě přehrady v 60. letech 20. století byl náhon zrušen a na jeho místě byla postavena hráz přehrady. V té době byl mlýn již mimo provoz a pro pohon pily sloužila elektřina. Po zestátnění byla pila dlouhá léta využívána JZD MÍR Mostiště a po roce 1989 byla majitelům předána ve velmi zanedbaném stavu. Současný majitel Jiří Nedoma 24

25 opravil budovu mlýna a na pile řeže i v dnešní době. Budova pily je ovšem ve velmi špatném stavu. Obrázek č. 7: Rámová pila u Nedomova mlýna, stav v roce 2010 (P. Dvořák) Möllerův mlýn Patří mezi nejstarší mlýny na Velkomeziříčsku a stával na východní straně obce Mostiště. Původně býval mlýnem panským. Bývalý mlýn stojí v přestavěné podobě pod Starým rybníkem, ze kterého odebíral vodu. Již v 18. století byla součástí mlýna také pila. Její dřevěná budova se nacházela na pravé straně mlýnské strouhy a měla zděné základy. U mlýna byly tři vodní kola o průměru 2,5 m. Jedno pohánělo mlýn, druhé pilu a třetí dynamo na výrobu elektrické energie. Později byla vodní kola nahrazena Bankiho turbínou, kterou zhotovil místní kovář Stanislav Pól. V roce 1935 byla pila nově přestavěna a vybavena novou jednolistou vertikální pilou a pilou okružní. Na počátku druhé světové války pilu předal mlynář, který na ni pracoval, novému majiteli a ten ji udržel v chodu až do roku V tomto roce byla její činnost 25

26 úředně zastavena. Po roce 1989 byla pila s mlýnem vrácena původním majitelům rodině Podstatzkých, kteří na jejich místě postavili sádky. Panská pila Velké Meziříčí Tato pila se nacházela ve Velkém Meziříčí na levém břehu řeky Oslavy, v dnešním areálu firmy Kablo. Pila byla místním velkostatkem vybudována roku Pila využívala k pohonu strojů parní pohon. V roce 1909 byla pila zmodernizována a pohonná síla parního stroje byla zvýšena na 65 HP. V roce 1925 byla pila vybavena třístrannou hoblovačkou na výrobu palubek a hoblovacími stroji. V roce 1929 byl parní stroj vyměněn a nahrazen výkonnějším strojem o výkonu 125 HP. Pila byla také vybavena novou rychloběžnou rámovou pilou. Největší kapacity pila dosahovala v letech 1930 a 1931 s výkonem asi m 3 kulatiny ročně. Na pile se vyráběly sýpkové podlahy, dlažební kostky a strojový šindel. V roce 1932 byla na pile zavedena strojová výroba borových a modřínových železničních pražců. Z dřevěného odpadu se vyrábělo štípané a řezané palivové dříví. Výrobky z pily se vyvážely převážně do Německa. Pila byla v provozu až do května 1959, kdy v celém městě došlo k požáru a vyhořela i pila. Místo, kde se pila nacházela, pak získala firma Kablo, která zde postavila tovární budovy. Obrázek č. 8: Areál panské pily ve Velkém Meziříčí (Muzeum Velké Meziříčí, fond A 4) 26

27 Eliášův mlýn Eliášův mlýn se nacházel asi 5 km od Velkého Meziříčí po proudu řeky Oslavy. První písemná zmínka o mlýně pochází z roku Další zmínka pohází z roku 1672, kdy zde jako mlynář pracuje Štěpán Eliáš. Před zánikem mlýna sloužily k pohonu strojů 4 vodní kola, z nichž jedno bylo určeno pro pohon pily. Mlýn společně s pilou zanikl někdy na konci 19. století a to hlavně z důvodu špatné dostupnosti. V letech byl zchátralý objekt zbourán. Řihákův mlýn a pila Řihákův mlýn a pila se nachází na řece Oslavě asi 8 km od Velkého Meziříčí. Mlýn byl postaven mlynářem Hamžou kolem roku Vedle mlýna byla v 18. století vybudována jednolistá pila, která byla ve starých dokumentech označovaná jako mlýnská pila jednolistá. První písemné zmínky o pile pochází již z roku 1775, kdy musel mlynář Václav Hamža jako vodní činži mimo jiné pořezat půl kopy klád. V této době byla pila považována za technický zázrak a do dnešní doby si tato pila zachovala svou zvláštnost a výkonnost, kterou jí může závidět leckterá moderní pila v okolí. Její zvláštnost je v tom, že dokáže pořezat klády o průměru až 105 cm. Konstrukce pily je z větší části dřevěná, vytvořená podle návrhů a zkušeností mistrů sekerníků. Pila byla poháněna jedním ze 4 vodních kol, které se u mlýna nacházely. Po první světové válce byl mlýn modernizován a stávající 4 vodní kola na horní vodu byla nahrazena dvěma širšími. Do začátku 2. světové války tato kola poháněla mlýn i pilu. Poté byla kola nahrazena turbínami. Jedna Francisova o síle 25 HP a druhá Kaplanova o 15 HP, která poháněla pilu. Turbíny pracují dodnes. Jedna pohání pilu a druhá vyrábí elektrický proud. Poslední větší oprava pily byla provedena v roce 1926 otcem a dědem posledního mlynáře Františka Řiháka. Od té doby se zde s menšími přestávkami řezalo a pila i přes to, že její budova je dost poškozená, dále pracuje bez větších oprav až dodnes. 27

28 Obrázek č. 9: Budova Řihákovi pily, stav v roce 2010 (P. Dvořák) Mlýn Oslava Mlýn stával nedaleko vesnice Oslava a informací o něm je pouze málo. Podle pramenů byla u mlýna také pila. Z katastrální mapy pouze víme, že roku 1835 se zde pila už nenacházela, protože na ní není vyznačena. V dnešní době svědčí o přítomnosti mlýna a pily pouze zbytek vodní strouhy. Jelínkův (panský) mlýn Budova tohoto starého mlýna dodnes stojí v přestavěné podobě v údolí řeky Oslavě u křižovatky silnic Tasov-Kamenná-Oslava. Některé prameny uvádí první písemnou zmínku už v roce V počátku byl mlýn poháněn jedním kolem, na které byla přiváděna voda dlouhou vodní strouhou z řeky Oslavy. S tím, jak se mlýn zvětšoval, vzrůstaly také požadavky na vodní energii a tak přibyla další tři kola, z nichž jedno sloužilo pro pohon pily. Kolo pohánějící pilu mělo průměr 2,75 m, šířku 1,5 m a kapacitu 600 litrů za vteřinu. V roce 1938 byla kola nahrazena Kaplanovou turbínou s kapacitou 1500 litrů za vteřinu. Pila byla volně 28

29 stojící budova, která měla spodní část zděnou a horní konstrukce byla dřevěná. S mlýnským prostorem byla pila spojena krytou dřevěnou pavlačí v úrovni podlahy prvního poschodí. Přístup do prostor pily byl od mlýnského náhonu a z půdního prostoru pily spojeného s mlýnem. Do podpílí byl přístup z volného prostranství od silnice. Spojení s horním patrem bylo zajištěno pomocí dřevěného schodiště, které bylo zakryto padacími dveřmi. Zařízení pily bylo jednoduché, skládalo se z jednolisté rámové pily a omítací okružní pily bez vysouvacího zařízení. Na přelomu roku 1950/1951 byl mlýn společně s pilou zestátněn a jeho současný majitel Jan Jelínek musel se svou ženou mlýn v roce 1953 opustit. V současnosti nejsou po budově pily žádné známky a v místě, kde stála je pouze louka. Holomkův mlýn Je pravděpodobně nejstarším mlýnem na Velkomeziříčsku. Leží na levém břehu řeky Oslavy asi 1,2 km od Tasova. První neověřená zmínka o tomto mlýně je už z roku 1344 U mlýna fungovala také pila. V roce 1935 byla budova jednolisté pily zvětšena. Nový majitel později pilu přestavěl a jednolistou pilu nahradil vícelistou rámovou pilou. Zvláštností této pily je to, že má masivní dřevěný rám se světlostí 70 cm. Po malých úpravách by toto zařízení mohlo být provozu schopné i v dnešní době. Dříve byl mlýn a pila poháněn 4 vodními koly. V 30. letech 20. století byla vodní kola nahrazena Francisovou a Reifensteinovou turbínou. Reiffensteinova turbína sloužila pro pohon pily a při spádu 4 m měla výkon 25 HP. V roce 1954 byl mlýn, stejně jako pila současnému majiteli Evženu Stejskalovi zkonfiskovány státem a pod novým majitelem Jiřím Zachou fungoval dál. V roce 1990 byl mlýn vrácen původnímu majiteli Evženovi Stejskalovi, který po 31 letech začal opět mlít a řezat na pile. V roce 1995 byla činnost mlýna a pily zastavena pro nedostatek zakázek. V roce 2002 koupil mlýn Roman Holomek, který hodlá mlýn společně s pilou zachovat jako technickou památku. 29

30 Obrázek č. 10: Budova pily u Holomkova mlýna, stav v roce 1999 (B. Mikulášek) 4.2. Pily na povodí řeky Balinky Frejtichův podrybní mlýn Tento mlýn se nachází nedaleko obce Arnolec pod hrází rybníka. Mlýn byl pravděpodobně postaven současně s vybudováním rybníka v roce Podle Registrů panství rudoleckého společně s mlýnem fungovala i jednolistá pila. Pro pohon mlýna a pily sloužilo jedno kolo na horní vodu. Zvláštností této pily byl speciální stroj firmy Gangloff na výrobu šindelů. Kolem roku 1945 byl provoz na pile zastaven. Znovu už se na pile pracovat nezačalo a její budova postupně chátrala. V současnosti je na místě pily pouze louka. Mlýn u Fialů Fialův mlýn leží u řeky Balinky v obci Jersín, která se nachází asi 5 km severozápadně od Meřína. U mlýna byla v roce 1891 dvě kola na horní vodu, jedno o průměru 3,86 m a šířce 0,75 m a jedno o průměru 3,15 m a šířce 0,61m. 30

31 Menší z těchto kol sloužilo pro pohon jednolisté pily, která zde stávala. Roku 1932 byla kola odstraněna a místo nich byly namontovány dvě Francisovi turbíny s horizontální hřídelí o výkonu 10 HP a 7 HP, napojeny na společnou transmisi. Dodány a postaveny byly firmou Prokop a synové Pardubice. Turbíny poháněly veškeré vybavení mlýna včetně pily, která byla v té době vybavena rámovou a okružní pilou. Mlýn sloužil svému účelu i po znárodnění až do roku 1963, ovšem pila byla zrušena již v roce Důvodem jejího zavření byla zastaralost pily. K přestavbě a přesunutí pily na výhodnější místo, kterou plánoval poslední mlynář, již nedošlo. V současné době připomínají budovu pily pouze zbytky kamenného zdiva. Obrázek č. 11: Polohový plánek odběru vody na Fialův mlýn a pilu (Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku) 31

32 Náchlební mlýn Mlýn stával pod malým rybníkem na dolním konci obce Černá. V roce 1568 je jako vlastník mlýna uváděn Václav z Havlova mlýna. Po roce 1620 se držiteli celého okolí i mlýna stává katolická šlechta z Itálie, za jejichž vládnutí přešel mlýn do držení mlynářů. U mlýna byla postavena také jednolistá rámová pila. Později byla však v tak chatrném stavu, že ohrožovala zdraví obsluhujících pracovníků, a proto byla v roce 1929 provedena její generální oprava. Zednické práce na pile prováděl Augistin Malina a tesařská firma Kozina z Velkého Meziříčí. Rámová pila zůstala dřevěná, jednolistá. Někdy na počátku druhé světové války byla práce na pile zastavena a již nebyla obnovena. V dnešní době je budova pily včetně dřevěné rámové pily v dobrém stavu a současný majitel se ji snaží zachovat jako technickou památku. Obrázek č. 12: Budova pily u Náchlebního mlýna, stav v roce 2010 (P. Dvořák) 32

33 Vodinský mlýn Vodinský mlýn se nacházel na Křivém potoce pod obcí Černá. První informace o mlýnu pochází z roku Už v polovině 19. století byla součástí mlýna i pila a olejna. Mlýn, pila i olejna byly v držení vrchnosti a fungovaly jako nájemní. V nájemní smlouvě například bylo, že voda z rybníka se bude užívat nejprve pro pohon mlýna a až zbývající voda může pohánět pilu. Vodním kolem byl poháněn nejen mlýn a pila, ale i stroj na výrobu šindelů, jejichž výrobě se věnovali mlynáři ve volném čase. Mlýn společně s pilou a dalším vybavením postupně od roku 1925, kdy ho zasáhla povodeň, chátral, až byl v roce 1966 zbořen. Zemanův mlýn Zemanův mlýn leží u obce Meziříčko pod nedalekým Humenským rybníkem, západně od Měřína. Přesné stáří mlýna není známo. Podle Registru panství rudoleckého byla součástí mlýnu i pila. Pila v této době mimo náklady vydělávala 12 zlatých. Za první republiky byl celý mlýn zbořen a zanecháno bylo pouze vodní kolo a pila, která byla nově vybavena vícelistou rámovou pilou o světlosti 50 cm. Na pile se podle slov majitele pana Zemana, který na pile sám pracoval, řezalo až do konce 60. let. Činnost pily v této době sám zastavil z obav, aby neměl problémy se zákonem, protože řezal neoznačené dřevo pro obyvatele okolních vesnic. V současnosti slouží budova pily jako sklad palivového dříví, ale je zachovalá a stále vybavena původní vícelistou rámovou pilou. 33

34 Obrázek č. 13: Pila u Zemanova mlýna, stav v roce 2010 (P. Dvořák) Vodičkův mlýn Budova mlýna dosud stojí na říčce Balince, na jihozápadní straně městyse Měřína. První zmínka o mlýnu pochází z roku V roce 1891 byla u mlýna 4 kola na horní vodu, z nichž jedno sloužilo pro pohon jednolisté pily, jejíž dřevěná budova se nacházela na západní straně mlýnské budovy. V roce 1935 si mlýn společně s pilou pronajal nový majitel za čtvrtletní nájemné 3000 korun. 30. března 1936 vypukl v mlýně požár a prakticky zničil celý objekt mlýna, stejně jako pilu a její vybavení. Díky pojištění proti požáru byl mlýn společně s pilou roku 1937 obnoven. U mlýna byla postavena také 2 nová kola, z nichž jedno sloužilo pro pohon mlýna a druhé pro pohon pily. V roce 1950 byla kvůli regulaci říčky Balinky zrušena vodní kola i splav a pro pohon se začal využívat elektrický proud. Ve stejném roce byl mlýn s pilou znárodněn a začleněn do Středomoravských mlýnů Brno. Pilu převzalo místní JZD a řezalo na ní až do roku 1975, kdy si nedaleko postavilo pilu vlastní, na kterou se pak přesunulo. V současné době je budova pily opuštěná a zaplněná senem, dřevem a nepořádkem, mezi kterým se ale stále nachází rám pily. 34

35 Obrázek č. 14: Budova pily u Vodičko mlýna, stav roce 2010 (P. Dvořák) Motyčkův mlýn Mlýn stával na pravém břehu řeky Balinky v obci Měřín a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1550, kdy na něm působil mlynář Brychta. Budova mlýna stála na levé straně vodní strouhy, na pravé straně stávala pila. Pila byla vybavena jednolistou rámovou pilou a kotoučovou pilou. Práce na pile byla pouze sezónní a zaměstnávala jednoho dělníka, pro omítání desek byli potřeba dělníci dva. Do roku 1891 fungovala u mlýna 4 vodní kola na horní vodu, z nichž jedno o průměru 2,37 m sloužilo pro pohon pily. Při přestavbě v roce 1932 byla vodní kola odstraněna a nahrazena dvěma Francisovými turbínami o výkonu 8,7 HP a 6,2 HP. V roce 1952 byl provoz mlýna a pily zastaven. V roce 1958 byly budovy silně poškozeny vichřicí a jejich konečná likvidace byla provedena v roce 1974, kdy byl mlýn přestavěn na rodinný dům a pila zbořena Starý panský mlýn Mlýn ležel na levém břehu řeky Balinky u Stránecké Zhoře. Původní mlýn se na tomto místě nacházel již v 16. století. 35

36 Mlýn byl poháněn velikým kolem na horní vodu. Na západní straně mlýna se nacházela malá dřevěná budova pily, která byla poháněna pomocí samostatného vodního kola, stojícího v její těsné blízkosti. Pila byla jednolistá a její zvláštností bylo to, že kromě ocelového plátu pily, na ní nebyly žádné větší kovové součástky. Zánik pily je datován do počátku 20. století a dnes zde není již nic, co by stavbu pily připomínalo. Mlýn Frankův Zhořec První písemné zmínky o mlýnu, který leží v osadě Frankův Zhořec, pochází z Moravských zemských desek z roku Koncem 17. století, kdy byl majitelem mlýna Rudolf Rabatta, je uváděno, že u mlýna fungovala jednolistá rámová pila. Činnost pily je dokladována jednotlivými kupními smlouvami nových majitelů mlýna v roce 1813, na přelomu 19. a 20. století a v roce Pila tak fungovala nepřetržitě od svého založení až do zestátnění mlýna v padesátých letech. Po vrácení majetku původním majitelům byl mlýn přebudován na obytný dům, který dnes slouží jako rekreační chalupa a po budově pily již nejsou žádné pozůstatky. Stočkův mlýn Tento mlýn se nacházel na řece Balince pod osadou Šeborov. Přesný čas založení tohoto mlýna není znám, ale předpokládá se, že vznikl společně se Šeborovým, tedy někdy na přelomu 14. a 15. století. Mlýn míval patrně jedno velké vodní kolo o průměru asi 3,5 m a šířce 1,4 m, které v různých obměnách pohánělo i jednolistou pilu. Pilu ke konci minulého století zrušil tehdejší majitel František Meloun. Kašparův mlýn Tento mlýn stojí na pravé straně řeky Balinky pod Šeborovem severně od obce Uhřínov. Pravděpodobně byl tento mlýn postaven někdy v polovině 14. století a první písemná 36

37 zmínka pochází z roku 1406, kdy mlýn patřil Janovi z Řehořova. V roce 1900 zemřel poslední mlynář Vilém Kašpar a tím také zaniklo mlynářské řemeslo ve mlýně. Udržela se zde pouze pilařská tradice. Do období první republiky zde byla 4 vodní kola na horní vodu, z nichž jedno sloužilo pro pohon pily. Krátce po první světové válce byla kola nahrazena Francisovou turbínou. Pohon jednolisté dřevěné pily byl ještě dlouhou dobu po instalaci Francisovy turbíny zajišťován vodním kolem. Až po poškození vodního kola byla pila převedena na pohon pomocí turbíny. Stavba pily byla dřevěná a nacházela se v těsné blízkosti mlýna. Pila byla vybavena jednolistou rámovou pilou a okružní pilou na omítání řeziva. Po roce 1950 byla pila činnost pily zastavena. V roce 1990 byla pila vrácena původním majitelům a jednolistá pila znovu uvedena do provozu. Výkon pily ovšem majitelům nestačil a tak v roce 2000 historickou budovu zbourali a nahradili ji novou pilou, na které řežou až do současnosti. Obrázek č. 15: Jednolistá rámová pila po znovu uvedení pily u Kašparova mlýna do provozu, stav v roce 1990 (Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku) Doležalův mlýn Mlýn stojí v částečně přestavěné podobě na pravém břehu říčky Balinky u obce Uhřínov. Mlýn zde byl postaven pravděpodobně někdy v 15. století. Do roku 1907 byl mlýn 37

38 poháněn čtyřmi koly na horní vodu, z nichž jedno sloužilo pro pilu, která se u mlýna nacházela. Voda na kola byla hnána pomocí vantroků. Pila měla vantroky vlastní 4 m dlouhé a 0,98 m široké se dvěma stavidly. V roce 1907 byla vodní kola pro pohon mlýna nahrazena vodní turbínou, ale vodní kolo pro pohon pily bylo dále ponecháno. Pila byla jednolistá a řezal na ni sám mlynář Adolf Doležal. Činnost na pile byla v roce 1950 zastavena Okresním národním výborem ve Velkém Meziříčí. Od této doby pila postupně chátrala až do stavu, kdy musela být zbořena. V současnosti nejsou po budově pily žádné známky. Obrázek č. 16: Dřevěná stavba vlevo dole je bývalá pila, stav před rokem 1960 (archiv rodiny Doležalových) Horní Čermákův mlýn Tento již zaniklý mlýn se řadí mezi nejstarší na povodí řeky Balinky a první písemné zmínky jsou o něm v roce 1381 ve Vlastivědě moravské II. Místopis Velkomezeříčský okres. Mlýn se nacházel v obci Baliny a zpočátku měl pro svůj pohon jedno vodní kolo, na které byla přiváděna voda strouhou z řeky Balinky. Později byla u mlýna zbudována další 3 kola, z nichž jedno o průměru 3,32 m sloužilo pro pohon jednolisté pily. V roce 1943 byl mlýn zastaven a jeho nový majitel Miloslav Čermák se věnoval hlavně pilařství. Pořídil novou rámovou pilu s celokovovým rámem od 38