Mgr. Radka Kurovcová. Odklony v trestním řízení

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Mgr. Radka Kurovcová Odklony v trestním řízení Rigorózní práce Olomouc 2016

2 Prohlašuji, že jsem tuto rigorózní práci na téma Odklony v trestním řízení vypracovala samostatně a citovala jsem všechny použité zdroje. V Olomouci dne Mgr. Radka Kurovcová 2

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. JUDr. Filipu Ščerbovi, Ph.D., za odborné a cenné rady, podněty a připomínky, které mi při zpracovávání této rigorózní práce velice pomohly. Rovněž děkuji Mgr. Radimu Obstovi za poskytnutí odborných konzultací. V neposlední řadě patří mé díky Mgr. Táně Palotášové a Mgr. Monice Kašpárkové, pracovnicím střediska Probační a mediační služby v Přerově, za praktické poznatky a odborné konzultace. 3

4 Seznam použitých zkratek LZPS OČTŘ PZTS PMS tr. řád tr. zákoník Úst. ZPŘ ZSVM Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Orgány činné v trestním řízení Podmíněné zastavení trestního stíhání Probační a mediační služba Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zkrácené přípravné řízení Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů 4

5 Obsah Úvod Alternativní způsoby vyřízení trestních věcí Základní východiska Systematika alternativního řešení trestních věci Odklony a jiné alternativní způsoby řešení trestních věcí prezentující prostředky racionalizace trestního procesu Restorativní justice Koncept restorativní justice Mediace a probace jako prostředky restorativní justice Odklony v trestním řízení Charakteristika, účel a význam odklonů v trestním řízení Odklon jako sankční opatření Typologie odklonů Historický vývoj odklonů v českém trestním právu Podmíněné zastavení trestního stíhání Obecná charakteristika Podmínky aplikace Řízení o přečinech Doznání obviněného Náhrada škody Vydání bezdůvodného obohacení Souhlas obviněného Dostatečnost rozhodnutí vzhledem k osobě obviněného, okolnostem případu a dosavadnímu způsobu života Zvláštní formy podmíněného zastavení trestního stíhání Řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání Rozhodnutí učiněná během zkušební doby a po jejím uplynutí Evidenční a oznamovací povinnost Poznatky z praxe obhájce Poznatky z praxe střediska PMS v Přerově Narovnání Obecná charakteristika Podmínky aplikace Řízení o přečinech

6 4.2.2 Prohlášení obviněného o spáchání skutku Náhrada škody Vydání bezdůvodného obohacení Složení peněžité částky na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti Souhlas obviněného a poškozeného Dostatečnost rozhodnutí Řízení o schválení narovnání Postup OČTŘ před vydáním rozhodnutí o schválení narovnání Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání Postup po právní moci rozhodnutí Evidenční povinnost Poznatky z praxe obhájce Poznatky z praxe střediska PMS v Přerově Odklony aplikovatelné ve zkráceném přípravném řízení Obecná charakteristika Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání Podmínky aplikace Zvláštní forma podmíněného odložení podání návrhu na potrestání Rozhodnutí o podmíněném odložení návrhu na potrestání Postup po vydání rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání Evidenční povinnost Odložení věci po schválení narovnání Odklony aplikovatelné v trestním řízení proti mladistvým Obecná charakteristika Obecné podmínky aplikace odklonů Podmínky užití podmíněného zastavení trestního stíhání mladistvého Podmínky užití narovnání Odstoupení od trestního stíhání mladistvého Podmínky aplikace Rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání Evidenční povinnost Poznatky z praxe obhájce Poznatky z praxe střediska PMS v Přerově Statistická analýza aplikace odklonů v přípravném řízení v ČR v letech

7 8. Odklony v pojetí nového trestního řádu Závěr Použité prameny Shrnutí Seznam klíčových slov

8 Úvod Dovolím si konstatovat, že hlavním atributem dnešní moderní doby je rychlost a shon. Snad ve všech oblastech lidského života se setkáváme s požadavky kvalitních řešení v co nejkratším čase. Stranou pochopitelně nezůstala ani oblast trestního práva procesního, neboť požadavek rychlejšího projednání trestních věcí prezentuje jednu ze základních zásad trestního práva procesního etablovanou v ust. 2 odst. 4 tr. řádu. Uvedený požadavek plně koresponduje nejen s ust. čl. 38 odst. 2 LZPS, které normuje, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, ale i s mezinárodními úmluvami, kdy ust. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod předepisuje, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. V důsledku zvýšeného nápadu trestních věcí u soudů, a s tím související přetíženost soudů, je stále aktuální požadavek zrychlení, zefektivnění a zjednodušení trestního řízení. Tyto požadavky vedou v posledních letech k tomu, že nejen v České republice, ale i v jiných zemích, které spadají do systému kontinentálního práva, přibývá v trestním řízení prvků oportunity, které jsou vlastní zemím spadajícím do angloamerického systému práva. 1 Princip oportunity spočívá v možnosti státního zástupce v konkrétním případě z důvodu účelnosti či vhodnosti nestíhat obviněného i za situace, kdy byly splněny obecné podmínky pro trestní stíhání. Zásada oportunity je v právní nauce kvalifikována jako výjimka z obecného principu legality. 2 Jedním z projevů principu oportunity jsou odklony v trestním řízení. Odklony řadíme do systému trestního práva procesního. Obecně lze odklony charakterizovat jako zvláštní způsoby trestního řízení, alternativní ve vztahu k standardnímu projednání věci v hlavním líčení, v rámci nichž je možné trestní věc vyřídit v procesněprávním smyslu stejně plnohodnotně jako ve standardním trestním řízení. 3 Při aplikaci odklonů se tedy zpravidla neuplatní stádium soudního projednání trestní věci. Implementace odklonů do českého práva procesního je vnímána nejen jako prostředek k zefektivnění trestního řízení, ale i jako prostředek uplatňování principů restorativní justice. 1 KRISTKOVÁ, Alena. K legalitě a oportunitě v českém trestním řízení. Trestní právo, 2014, roč. 18, č. 4, s Zásada legality je upravena v ust. 2 odst. 3 tr. řádu: Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. 3 Odklony v trestním řízení [online]. nsz.cz, 5. března 2014 [cit. 26. září 2015]. Dostupné na < 8

9 Při volbě tématu rigorózní práce byla určující jednak aktuálnost daného tématu, ale i poznatek z mé dosavadní praxe obhájce v trestním řízení, kdy v České republice není příliš využíváno všech druhů odklonů, a to jak ze strany OČTŘ, tak ze strany obhájců, to vše za situace, kdy je dané problematice věnována celá řada odborných publikací, článků či příruček. Tyto odborné publikace, články, komentované zákony, učebnice, aktuální právní předpisy, důvodové zprávy k jednotlivým právním předpisům, judikatura a internetové zdroje, byly společně s odbornými konzultacemi na Okresním státním zastupitelství v Přerově, středisku PMS v Přerově a s konzultacemi s kolegy z řad advokátů podkladem a zdrojem informací pro zpracování této rigorózní práce. Pokud se týče struktury rigorózní práce, tato je rozdělena do osmi kapitol, v rámci kterých dochází nejen k teoretickému vymezení jednotlivých druhů odklonů, ale i uvedení poznatků z mé dosavadní praxe obhájce v trestním řízení a aplikační praxe střediska PMS v Přerově. Celá práce je průběžně doplňována o úvahy de lege ferenda. V souladu s předepsanými požadavky na psaní odborných prací je první kapitola zaměřená na obecné otázky a výklady, které se vztahují k alternativním způsobům vyřešení trestních věcí. V rámci této kapitoly je podán rovněž výklad pojmu tzv. restorativní justice, neboť tento institut je úzce spojen s problematikou alternativních způsobů vyřízení trestních věcí. Obsah druhé kapitoly rigorózní práce je již blíže zaměřen na základní definice a charakteristiku odklonů v trestním řízení. V rámci této kapitoly je řazena i typologie odklonů a stručný historický exkurz vývoje odklonů v českém trestním právu. Těžiště mé práce pak tvoří kapitoly tři až sedm. Tyto kapitoly se věnují jednotlivých druhům odklonů v českém trestním právu procesním, a to podmíněnému zastavení trestního stíhání, narovnání, odklonům aplikovatelným ve zkráceném přípravném řízení a odklonům uplatňovaným v trestním řízení vedeném proti mladistvému obviněnému. V závěru 3., 4., a 6. kapitoly nechybí poznatky z mé dosavadní praxe obhájce v trestním řízení, i když jsem si vědoma, že poznatky z dvouleté praxe nelze považovat za dostatečné k činění obecných závěrů, a poznatky z aplikační praxe střediska PMS v Přerově. V kapitole sedm je uvedena statistická analýza aplikace odklonů v přípravném řízení v ČR v letech Osmá kapitola je věnována nástinu právní úpravy odklonů v novém trestním řádu. Cílem této rigorózní práce je snaha analyzovat, teoreticky vymezit a zhodnotit aktuální právní úpravu odklonů v českém trestním řízení, a v této souvislosti upozornit na problematické aspekty a nedostatky této právní úpravy, jakož i poukázat na poznatky 9

10 z aplikační praxe. Při tvorbě rigorózní práce byla aplikována metoda popisná, srovnávací a analytická. Rigorózní práce reflektuje právní úpravu platnou a účinnou ke dni

11 1. Alternativní způsoby vyřízení trestních věcí 1.1 Základní východiska Již pro trestní právo vyspělých zemí druhé poloviny 20. století byly příznačné tendence prosazovat alternativní sankcionování trestných činů, a to v důsledku snahy dosáhnout snížení vynaložených finančních prostředků spojených s uvězněním pachatele a zlepšení výkonnosti systému trestní justice. S těmito tendencemi úzce souvisí i pojem restorativní justice, který trestný čin vnímá především jako konflikt pachatele a obětí trestného činu, nikoliv jako konflikt pachatele a práva, kterému stát poskytuje ochranu. 4 Pokud se ohlédneme v čase zpět o několik desetiletí, můžeme pokládat za jednu ze základních tendencí trestní politiky v zemích kontinentálního i anglo-amerického právního systému snahu o zrychlení a zjednodušení trestního řízení. Uvedené snahy jsou reakcí na neuspokojivý stav justičních systémů, pro které je typické přetížení soudců a přeplněnost věznic. Právní praxe z dosavadních zkušeností dovodila tři způsoby, jak na tyto problémy reagovat: 5 a) navýšení kapacity justičního systému formou zvýšení počtu soudců i pracovníků OČTŘ v přípravném řízení, b) eliminace počtu věcí projednávaných před soudem, a to formou dekriminalizace, depenalizace, rozšíření možnosti využití odklonů od standardního řízení před soudem a ukládání alternativních trestů, c) zkrácení doby jednání před soudy (v trestních věcech i délky přípravného předsoudního stádia řízení), a to především aplikací alternativních zjednodušených typů řízení a zefektivnění standardních procesních postupů změnou platných právních předpisů. Tyto snahy jsou logickou reakcí na vysoký nápad bagatelní trestné činnosti a potřebu alokovat omezené kapacity systému trestní justice na kontrolu závažných a sofistikovaných forem kriminality, jejichž odhalování, dokazování a postih jsou časově, personálně i materiálně náročné. Nelze opomenout, že k využívání principu oportunity, odklonů a zjednodušených forem řízení v rámci trestní justice nabádá mimo jiné již doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. R (87)18, ze dne , týkající se zjednodušení trestní 4 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s

12 spravedlnosti. 6 V tomto dokumentu bylo doporučeno pět forem odklonů v trestním řízení, a to podmíněné zastavení trestního stíhání či odložení věci, zkrácené písemné řízení, narovnání či podobná forma mediace, zjednodušené řízení, a uznání viny s dohadovacím řízením. Aplikace odklonů přitom nesměla vylučovat možnost docílení standardního trestního řízení. Nejvýznamnějším projevem změn trestní politiky je proto vytváření podmínek pro široké uplatnění alternativních způsobů řízení před soudem a využití alternativ k potrestání. Tyto formy alternativního řešení trestních věcí je možno charakterizovat jako specifické postupy využívané alternativně oproti standardnímu trestnímu řízení a zvláštní formy reakce na trestnou činnost představující alternativu k tradičnímu trestu odnětí svobody. Mezi hlavní důvody, které vedly k jejich celosvětovému rozšíření, patří snaha individualizovat trestní postih, pozitivně motivovat pachatele trestných činů k životu v souladu se zákonem, aktivně zapojit do řešení trestních věcí osoby poškozené trestnou činnost, řešit efektivně přetížení soudců a orgánů činných v trestním řízení, vypořádat se s nedostatkem kapacity vězni, zlevnit trestní i civilní řízení a najít účinné prvky prevence kriminality, to vše při zachování vysokých nároků na věcnou správnost a spravedlnost soudního rozhodování. 7 S výše uvedenými tendencemi úzce souvisí koncept tzv. racionalizace trestní justice, který spočívá ve snaze přesunout řešení části trestních věcí do předrozsudkového stádia trestního řízení, a je tak vnímán jako prostředek i metoda pro zajištění výkonnější justice ve smyslu zkrácení trestního řízení a zjednodušení jeho administrativní náročnosti. 8 Racionalizace trestní justice, definována jako vyřizování trestních věcí bez konání trestního řízení v celé jeho standardní podobě, je založena na dvou základních pilířích. Prvním z pilířů je zvláštní forma rozhodování soudu o vině a trestu obžalovaného prostřednictvím trestního příkazu a druhým pilířem je zavádění a aplikace odklonů v trestním řízení. 9 6 ŠTEFUNKOVÁ, Michaela, ZEMAN, Petr. Zkrácené řízení statistika a realita. Trestněprávní revue, 2014, roč. 13, č. 7-8, s SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s ŠČERBA, Filip a kol. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Praha: Leges, 2012, s ŠČERBA, Filip. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue, 2009, roč. 8, č. 2, s

13 V této souvislosti je nutno připomenout, že snaha zrychlit a zefektivnit trestní řízení prezentuje i jednu z priorit rekodifikace českého trestního práva procesního, kterou v současné době připravuje Ministerstvo spravedlnosti České republiky Systematika alternativního řešení trestních věci Odborná literatura 11 uvádí, že aktivity směřující k alternativnímu řešení trestních věcí probíhají v českém trestním právu ve dvou rovinách, a to jak v rámci systému platného trestního práva, tak i mimo tento systém. V souladu s výše uvedeným rozeznáváme tyto alternativy k potrestání trestem odnětí svobody: 1) alternativy v oblasti trestního práva 12 a) alternativy podle trestního práva hmotného alternativní tresty - v nejširší rovině lze alternativní tresty charakterizovat jako všechny tresty nespojené s odnětím svobody v užší rovině jako náhradu za nepodmíněný trest odnětí svobody (např. trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací) 13 alternativy k potrestání představují specifickou kategorii alternativních opatření, kdy soud pachatele uzná vinným ze spáchání trestného činu, ale neuloží trest (např. upuštění od potrestání) 14 b) alternativy podle trestního práva procesního odklony v trestním řízení 2) alternativní postupy směřující k řešení trestních věcí realizované mimo systém trestního práva 15 - do této kategorie spadá především mediace a ujednání v rámci ní dosažená V souvislosti s výše uvedenou systematikou někteří autoři 16 doplňují, že v systému alternativních opatření představují zvláštní a samostatnou kategorii výchovná opatření v intencích zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Do kategorie sui generis 10 Komise pro rekodifikaci trestního řádu předpokládá, že u méně závažných trestných činů by mohlo dojít k rozšíření prvků oportunity, v přípravném řízení by se mělo využívat podstatně více odklonů, což by opět mělo vést k urychlení trestního řízení. 11 SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s Tj. instituty upravené normami trestního práva hmotného i procesního. 13 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s Tamtéž. 15 Tj. v prostředí, které samo není právem regulováno, ale lze v něm podle platné úpravy dosáhnout řešení, které má určitý dopad v trestněprávní oblasti. 16 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s

14 byla výchovná opatření začleněna především z důvodu, že i když se jedná především o hmotněprávní sankce, je možno je aplikovat i v průběhu trestního řízení ještě před rozhodnutím soudu pro mládež o vině mladistvého pachatele, za podmínky, že s tímto mladistvý souhlasí. Při naplnění této podmínky plní výchovná opatření funkci procesní alternativy, jejímž hlavním cílem je využít možnosti co nejdříve začít s výchovným působením na mladistvého pachatele. 1.3 Odklony a jiné alternativní způsoby řešení trestních věcí prezentující prostředky racionalizace trestního procesu Nepřijatelně dlouhá doba trestních řízení je jedním z hlavních problémů české justice. Uvedená skutečnost je důvodem, proč se v posledních letech používá stále častěji pojem racionalizace trestní justice, která je vnímána jako prostředek a metoda pro zajištění výkonnější justice ve smyslu zkrácení trestního řízení a zjednodušení jeho administrativní náročnosti. 17 Do české justice postupně pronikají prvky tzv. restorativní justice neboli obnovující justici. Jedním z nástrojů prosazování restorativní justice mají být odklony v trestním řízení, které s termínem restorativní justice souvisí především z důvodu, že jejich aplikací zpravidla předchází proces mediace, který má značnou měrou přispět k urovnání konfliktního stavu mezi pachatelem trestného činu a poškozeným. 18 Odklony v pojetí českého trestního práva představují především prostředek rychlého a snadnějšího vyřízení trestních věcí, když za této premisy fungují jako prostředek racionalizace ve smyslu snahy zrychlit trestní řízení. Vedle odklonů je dalším ze současných prostředků racionalizace trestního procesu institut tzv. soukromožalobních deliktů 19, který využívají k racionalizaci trestní justice zahraniční právní úpravy. Tyto žaloby představují určitou variantu modelu, který u taxativně vyjmenovaných trestných činů zná i český trestní řád, u nichž se vyžaduje souhlas poškozeného s trestním stíháním ŠČERBA, Filip a kol. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Praha: Leges, 2012, s Tamtéž s tj. deliktů stíhaných na žádost. Doc. JUDr. Filip Štěrba, Ph.D. spatřuje pozitivum soukromoprávní žaloby v silnější preferenci soukromoprávního nároku před nárokem veřejnoprávním, neboť předepsané trestné činy lze stíhat jen na žádost poškozeného nebo jiné oprávněné osoby. Subjekt, který je nositelem soukromoprávního nároku, svým rozhodnutím a aktivitou určuje, zda stát bude realizovat svůj nárok veřejnoprávní. 20 ŠČERBA, Filip a kol. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Praha: Leges, 2012, s

15 1.4 Restorativní justice Koncept restorativní justice Základ pro aplikaci alternativních způsobů řešení trestních věcí představuje změna v pohledu na trestný čin. Na přelomu 70. a 80. letech 20. století vzniká nový myšlenkový směr koncept tzv. restorativní justice, který do jisté míry představuje protiklad k tradičně represivnímu pojetí tzv. retributivní justice neboli odplatné justici. U obou uvedených spravedlností lze najít některé shodné prvky, kterými jsou pohled na trestný čin jako narušení rovnováhy ve společnosti, kdyby pachatel mel něco dát a oběť by měla něco dostat na nazpět, a to v rozsahu přiměřeném povaze protiprávního jednání. Rozdíl lze spatřovat ve způsobu, jak tohoto dosáhnout, kdy retributivní justice se tohoto snaží dosáhnout omezením či újmou pachatele, restorativní justice nikoliv. 21 Jak již bylo uvedeno výše, restorativní justice představuje nové pojetí trestní spravedlnosti, které chápe trestný čin primárně jako konflikt mezi pachatelem trestného činu a obětí, nikoliv jako konflikt mezi pachatelem a právem, jemuž poskytuje ochranu stát. Existuje celá řada definic či vymezení pojmu restorativní justice, proto je velmi obtížné podat jednotnou definici tohoto pojmu. Restorativní justice je jednak chápana jako určitý koncept zacházení s pachateli odlišný od klasické retributivní justice. Jiná definice představuje restorativní justici jako určitý proces, při kterém se všechny subjekty zúčastněné na spáchaném trestném činu setkávají, aby tuto jejich vzniklou situaci a její důsledky společně vyřešily. Pachatel ani poškozený tedy nejsou pasivními objekty trestní justice, ale svým aktivním přístupem se podílejí na překonání negativních následků trestného činu. 22 Osobně považuji za zdařilou definici, která označuje restorativní justici za soubor postulátů, cílů a metod, které charakterizují určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti, když jde o takové pojetí trestní justice, ve kterém jsou hojně zastoupeny prvky zdůrazňující práva oběti a jejich ochranu, mimosoudní projednávání trestních věcí aj. 23 Pro restorativní justici je determinující zaměření na vztah mezi pachatelem, obětí a jejich nejbližším sociálním okolím, na pochopení činu z hlediska morálního, sociálního a ekonomického, rovněž na projevenou lítost pachatele, převzetí osobní odpovědnosti 21 ZEHR, Howard. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, s LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vydání. Praha: LexisNexis, 2007, s KARABEC, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In KARABEC, Zdeněk (ed). Restorativní justice Sborník příspěvků a dokumentů. Praha: Institut pro Kriminologii a sociální prevenci, 2003, s

16 za nápravu následků činu za účelem odpuštění obětí a společenstvím. Významnou roli tedy hraje princip ultima ratio, jenž vnímá represivní opatření jako poslední možnou reakci na spáchaný trestný čin. Urovnání konfliktu, který vznikl trestnou činností, má význam pro osobu poškozeného, ale je rovněž předpokladem pro aplikaci alternativních opatření (zejména odklonů v trestním řízení). Základní způsob urovnání konfliktního stavu mezi obviněným a poškozeným představuje vyrovnání na materiální úrovni, respektive náhrada škody způsobená trestným činem. Ovšem z hlediska výchovného působení na obviněného je ještě důležitější poskytnutí morální satisfakce poškozenému a jeho aktivnější zapojení do způsobu řešení trestních věcí. Stěžejním cílem restorativní justice je pochopení a uznání viny ze strany pachatele trestného činu, neboť právě dosažení tohoto stavu je zárukou toho, že v budoucnu nedojde k opakování trestné činnosti. 24 Jak uvádí doc. JUDr. Filip Ščerba, Ph.D.:,,Retributivní systém trestní justice je zaměřen na nalezení adekvátní formy postihu pachatele a dosažení spravedlnosti spojuje právě s tím, aby pachatelé byli po zásluze potrestáni, avšak restorativní justice se primárně zajímá o to, jak a komu byla trestným činem způsobena újma a jak tuto újmu napravit. 25 Podle jiných autorů je restorativní justice zaměřená proti nespravedlnosti, když v tomto kontextu je jejím cílem posílení spravedlnosti a snížení kriminality. 26 Pozitivum restorativní justice lze spatřovat v možnosti flexibilního řešení, které bude přizpůsobeno vždy dle konkrétního případu nejen potřebám účastníků, ale také celé společnosti Mediace a probace jako prostředky restorativní justice Právní nauka považuje za základní prostředek restorativní justice mediaci 28, jako program prosazující hlavní myšlenky restorativní justice do praxe. Mediaci lze definovat jako mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu, která je vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. 29 Avšak mediaci lze vykonávat pouze s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. 24 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s Tamtéž s STRÉMY, Tomáš, KURILOVSKÁ, Lucia, VRÁBLOVÁ, Miroslava. Restorativná justícia. 1. vydání. Praha: Leges, s McELREA, Fred. Restorative Justice as a Procedural Revolution: Some lessons from the Adversary systém. In CORNWELL, David a kol (ed). Civilising Criminal Justice: An International Restorative Agenda for Penal Reform. Sherfield-on-London: Waterside Press, 2013, s z latinského medius = nestranný. 29 ADAMCOVÁ, Zdeňka, VĚTROVEC, Vladislav. Odklony a alternativy v trestním řízení. Právo a rodina, 2002, roč. 4, č. 1, s

17 Mediace je založena na principu, že k zajištění setkání subjektů trestného činu (tj. oběti, pachatele a popřípadě dalších osob) je třeba svěřit iniciativní roli neutrální osobě, která plní úkoly zprostředkovatele (mediátora). Mediátor je osoba, která je dostatečnou autoritou, která je schopna zajistit, že jednání bude pro všechny zúčastněné osoby bezpečné a že všechny osoby budou moci vyjádřit své názory a učinit své návrhy. Úlohu mediátora hrají v řadě států světa soukromé osoby, nezávislé na státní moci, jejichž činnost je financována z různých nadačních zdrojů. Cílem mediace je tedy pomoci při uskutečnění setkání pachatele a oběti trestného činu, při němž dochází ke vzájemné komunikaci těchto subjektů, jehož závěrem by mělo být nalezení vhodného řešení, jak pachatel nahradí oběti způsobenou škodu. 30 Odklony jsou s restorativní justicí spojovány z důvodu, že jejich aplikací má předcházet proces mediace, při němž se výrazným způsobem zvyšuje šance, že dojde k úspěšnému urovnání konfliktního stavu mezi poškozeným a pachatelem trestného činu. Vedle mediace představuje další ze základních prvků restorativní justice institut probace, který byl do českého trestního práva postupně zaváděn od roku 1997 a který vytváří významnou skupinu opatření nahrazující nepodmíněný trest odnětí svobody. 31 Probaci lze definovat jako organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, dále jako kontrolu výkonu trestu nespojeného s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále jako individuální pomoc obviněnému a působení na něj tak, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních a společenských vztahů. 32 Pomoci probační a mediační služby využívají soudy, státní zastupitelství či jiné subjekty při uplatňování odklonů, neboť probační a mediační služba se v justiční oblasti zaměřuje na rovněž na mimosoudní zprostředkování sporů a na činnost směřující k urovnání konfliktního stavu. Pro úplnost lze poznamenat, že podnět k zahájení probační či mediační činnosti může dát soudce, státní zástupce, policejní orgán, ale i obviněný či jeho obhájce, 30 KARABEC, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In KARABEC, Zdeněk (ed). Restorativní justice Sborník příspěvků a dokumentů. Praha: Institut pro Kriminologii a sociální prevenci, 2003, s ŠČERBA, Filip. Probace a její projevy v českém trestním právu. Trestněprávní revue, 2009, roč. 8, č. 10, s ADAMCOVÁ, Zdeňka, VĚTROVEC, Vladislav. Odklony a alternativy v trestním řízení. Právo a rodina, 2002, roč. 4, č. 1, s

18 příbuzní obviněného, nebo poškozený či jeho zmocněnec. 33 Ve vhodných případech se tak činnost probačního úředníka stává nedílnou součástí trestního procesu. Probační a mediační služba hraje významnou roli v trestním řízení, v němž jsou dány předpoklady k tomu, aby projednávaná trestní věc byla vyřízena některou z forem odklonu. Z dosavadní praxe střediska PMS v Přerově vyplývá, že přibližně 75% trestních věcí, které jsou středisku doporučeny k mediaci, končí právě odklonem. Tato úspěšnost je dle vyjádření střediska dána především vzornou spolupráci s OČTŘ, především policejními orgány, které jednak včasně podávají podnět PMS k mediaci, ale rovněž doporučují k mediaci vhodné trestní případy. 33 VĚTROVEC, Vladislav, SOVÁK, Zdeněk, NEDOROST, Libor. Probační a mediační služba ČR. Právní rádce, 2002, roč. 10, č. 8, s

19 2. Odklony v trestním řízení 2.1 Charakteristika, účel a význam odklonů v trestním řízení Racionalizace trestní justice je důležitým prvkem ve vývoji moderního trestního práva, neboť díky ní dochází k vyřizování trestních věcí méně formální cestou a rychleji bez nutnosti konat celé standardní trestní řízení, a to právě formou aplikace odklonů. Z praktického hlediska se dá říci, že u osob, které spácháním trestného činu pouze vybočily z jinak řádného způsobu života, se jedná o možnost mít i nadále rejstřík trestů bez záznamu. Cílem této kapitoly je proto podat elementární výklad institutu odklonu v trestním řízení. Termín odklon nachází svůj původ ve francouzském a anglickém výrazu diversion. 34 V souvislosti s vymezením pojmu odklon je nutno poznamenat, že doposud neexistuje legální definice pojmu odklon v trestním řízení, neboť tento termín výslovně neuvádí ani trestní zákoník či trestní řád. Dle autorů odborných publikací dokonce neexistuje ani jednotná, vědecky přesná definice odklonů a ani není přesně teoreticky vymezen koncept odklonů, přičemž jednoznačné vymezení tohoto pojmu je úskalím jak českého, tak zahraničního právního prostředí. 35 Jednotná definice odklonu se neobjevuje ani v zahraniční odborné literatuře. Odklon se jednou chápe pouze jako odklon od uvěznění, jindy zase jako odchylka od trestního řízení. 36 V souvislosti s výše uvedeným podala právní nauka dvojí vymezení pojmu odklon. V prvním případě se jedná o pojem odklonu v širším smyslu, kdy v tomto případě lze odklon vnímat jako takovou odchylku od standardního průběhu trestního řízení, která je spojena s rozhodnutím o upuštění od trestního stíhání, za předpokladu, že tohoto upuštění není obligatorní, tedy že není vynuceno splněním zákonem stanovených podmínek. 37 Typickým příkladem odklonu v širším slova smyslu je fakultativní zastavení trestního stíhání dle ust. 172 odst. 2 tr. řádu. V druhém případě se pak jedná o pojem odklonu v užším smyslu, který je spojen s principy restorativní justice, čili i s určitou formou výchovného působení na osobu, vůči které se trestní řízení vede a vůči níž je odklon uplatňován. 38 Příkladem výchovného působení 34 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011, s MUNCIE, John. Youth and Crime. 4. vydání. London: SAGE, 2015, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s

20 mohou být podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro aplikaci odklonu (např. složení peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti), nebo prvky výchovného působení následují po rozhodnutí o odklonu ve formě stanovení zkušební doby. Typickým příkladem odklonu v užším slova smyslu je institut podmíněného zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, odložení věci po schválení narovnání a odstoupení od trestního stíhání mladistvého. S ohledem na neexistenci legální definice odklonu osobně považuji za velmi zdařilou definici odklonu, která odklon vymezuje jako odchylku od typického průběhu trestního řízení (tj. alternativu standardního trestního řízení) a znamená, že trestní řízení nedospěje do svého obvyklého konce, do vynesení odsuzujícího rozsudku, nedojde k vyslovení viny, k uložení klasické trestní sankce, ale řízení se od této cesty odkloní, velmi často tak, ž se trestní stíhání zastaví, což je charakteristický znak odklonů. 39 Při dodržení této definice můžeme řadit mezi odklony v trestním řízení institut podmíněného zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, odložení věci po schválení narovnání a odstoupení od trestního stíhání mladistvého, neboť u těchto institutů nedochází k vyslovení viny a odsouzení obviněného, ale trestní stíhání je buď bez dalšího, nebo se stanovením zkušební doby zastaveno. Naopak, při respektování této definice nelze za odklon považovat institut dohody o vině a trestu ani trestní příkaz, neboť těmito instituty dochází k vyslovení viny a odsouzení obviněného. Trestní příkaz a dohoda o vině a trestu představují zvláštní typ rozhodnutí, respektive zvláštní formu trestního řízení, avšak nelze je zařadit do kategorie odklonů v trestním řízení především proto, že nesplňují základní atribut odklonu - rozhodnutí o upuštění od trestního stíhání. 40 Uvedené instituty mají povahu odlišnou, a to povahu odsuzujícího rozsudku. Jiná definice vymezuje odklony jako zvláštní způsoby trestního řízení, alternativní ve vztahu ke standardnímu projednání věci v hlavním líčení, v rámci nichž je možno trestní věc vyřídit ve smyslu procesněprávním stejně plnohodnotně jako v rámci standardního trestního řízení. 41 Dle této definice lze pod pojem odklon v trestním řízení řadit i institut dohody o vině a trestu a trestní příkaz. Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že slovenská 39 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s Odklony v trestním řízení [online]. nsz.cz, 5. března 2014 [cit. 26. září 2015]. Dostupné na < 20

21 právní nauka řadí pod pojem odklon v trestním řízení i institut dohody o vině a trestu i trestní příkaz. 42 Jelikož se plně ztotožňuji s výše uvedenou definicí odklonu jako odchylky od typického průběhu trestního řízení, v jejímž důsledku nedojde k vynesení odsuzujícího rozsudku, vyslovení viny, uložení klasické trestní sankce, ale řízení se odkloní tak, že se trestní stíhání zastaví, nebude v této rigorózní práci zařazen pod pojem odklon v trestním řízení institut dohody o vině a trestu a trestního příkazu (neboť těmito dochází k vyslovení viny a odsouzení obviněného), a to i přes skutečnost, že mezi těmito instituty mají existovat prvky s odklony společné (např. snaha o zrychlení a zjednodušení trestního řízení). Odklon v trestním řízení je výjimkou ze zásady legality, jedná se o procesní alternativu trestněprávní dekriminalizace. 43 Odklony tak lze uplatnit za předpokladu, že je dáno důvodné podezření konkrétní osoby ze spáchání trestného činu, avšak zákonodárce za splnění stanovených podmínek netrvá na jejím odsouzení. S odklonem bývá zpravidla spojená určitá reakce společnosti, kterou obviněný dobrovolně přijímá, což má význam pro generálně preventivní účel trestního řízení. Zde je nutno zdůraznit, že právě skutečnost, že s aplikací odklonu je spojeno určité omezení či povinnost pro obviněného, je daný institut podobný hmotněprávním sankcím. Díky tomuto je odklon v trestním řízení řazen do systému sankčních opatření. 44 Odklon je často charakterizován jako institut sloužící především k rychlejšímu a efektivnějšímu vyřízení k tomu vhodných věcí, které nevyžadují z hlediska účelu trestního řízení projednání věci před soudem v hlavním líčení. 45 Dle právní teorie by mělo být nejdůležitějším smyslem a účelem odklonů urovnání konfliktu mezi obviněným, poškozeným a státem. Uvedené však trestní řád ani dosavadní praxe zcela nereflektují. Je nutno podotknout, že podstatou odklonů není pouze majetkové vyrovnání dotčených subjektů, ale především náprava narušených vztahů. Poté by mezi účely odklonu mělo následovat omezení nadměrné stigmatizace obviněného a až na posledním místě by měla být důvodem pro přijetí odklonů snaha o zrychlení vyřizování trestních věcí. Bohužel v českém trestním právu je pojetí odklonů posunuto, když odklony jsou vnímány především jako prostředek ke zrychlení 42 VRÁBLOVÁ Miroslava. Nielkoľko poznámok k historicky najmladšiemu odklonu v slovenskom trestnom konání dohode o vine a treste. Trestněprávní revue, 2007, roč. 6, č. 7, s JELÍNEK, Jiří. Trestní příkaz včera, dnes a zítra. Kriminalistika, 2015, roč. 48, č. 2, s ŠČERBA, Filip. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue, 2009, roč. 8, č. 2, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s

22 a zjednodušení trestního řízení. 46 S ohledem na výše uvedené proto právní veřejnost vymezuje jako základní účel odklonu rychlejší a efektivnější vyřízení k tomu vhodných věcí, které z hlediska účelu trestu nevyžadují projednání věci před soudem v hlavním líčení. Lze proto konstatovat, že jde o řešení problému nárůstu kriminality a snahu o efektivnější výkon justice, a to ve skutkově i právně jednodušších případech, kdy typově méně závažný čin spáchaly osoby do té doby žijící řádným způsobem života, případně osoby, u kterých je dostačující rozhodnutí bez projednání trestní věci v náročném a komplikovaném hlavním líčení nebo v řízení před soudem vůbec. Osobě obviněného se tak nabízí možnost vyřízení věci podstatně mírnějším a méně zatěžujícím způsobem, než je klasické vyřízení věci v pravidelně probíhajícím soudním řízení. 47 S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze uzavřít, že odklony patří mezi alternativy k trestání nikoliv tedy mezi zjednodušená důkazní řízení ani mezi alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Odborná právní veřejnost považuje za přednost odklonů skutečnost, že při jejich aplikaci zůstává zachována trestnost zakázaného chování a rovněž jejich aplikace nevylučuje provedení řádného trestního řízení v situaci, kdy se v rámci nich nepodaří dosáhnout vhodného řešení. Další pozitivum je spatřováno v tom, že odklony zároveň vytváří prostor pro potlačení primárně represivního přístupu k trestněprávnímu posuzování stíhané trestné činnosti. Významným přínosem odklonů je i skutečnost, že snižují zatížení justičních orgánů v oblasti drobné kriminality a umožňují soustředit jejich aktivity na závažnou trestnou činnost. Rovněž zlevňují výkon trestní spravedlnosti. Aplikace odklonů má i další výhody jako racionalizace systému trestního soudnictví, rychlejší a pružnější uspokojení nároku poškozeného. V rámci vyváženosti však nelze odhlédnout od možných nebezpečí spočívající v podobě nebezpečí nerovného použití, obejití systému trestního soudnictví, nedůvodné zvýhodnění obviněného. 48 Pokud se týče využití odklonů z hlediska jednotlivých stádií trestního řízení, je alternativní řešení trestních věcí odklonem od standardního trestního řízení potencionálně využitelné ve všech stádiích trestního řízení, což lze vnímat rovněž jako pozitivum. Rozhodnutí, do nichž lze takto dosažená rozhodnutí promítnout, mohou být tedy vydána jak ve stádiu řízení před podáním obžaloby, tak i v soudním stádiu řízení po podání obžaloby. 46 MUSIL, Jan a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011, s

23 V souvislosti s obecnou charakteristikou odklonů je nutno upozornit na skutečnost, že na vyřízení trestní věci odklonem není právní nárok. Rozhodnutí o tom, zda se bude na konkrétní trestní případ aplikovat odklon či nikoliv, náleží výlučně do pravomoci soudce a v přípravném řízení státního zástupce. Rovněž je vhodné poznamenat, že obviněný, případně jeho obhájce, ani poškozený či jeho zmocněnec nesmí být donucován ze strany subjektu, který o odklonu rozhoduje, k vyřízení trestní věci aplikací odklonů. 49 V této souvislosti je důležité upozornit, že pokud státní zástupce v přípravném řízení nebo soud v řízení před soudem nevyhoví návrhu na vyřízení trestní věci odklonem, nevydává žádné rozhodnutí. I tento nedostatek by měl být de lege ferenda odstraněn v podobě zákonné povinnosti OČTŘ vydat rozhodnutí, v němž by zdůvodnily své negativní rozhodnutí (např. které zákonné podmínky aplikace nebyly splněny). Tr. řád by však současně stanovil, že proti tomuto rozhodnutí OČTŘ nebude přípustná stížnost. Uvedeným postupem se zabrání průtahům v řízení, které by byly způsobeny tím, že by se musely OČTŘ podanou stížností zabývat. Za situace, kdy OČTŘ ve svém negativním rozhodnutí uvede, které podmínky aplikace odklonu nebyly splněny, nabízí se otázka, zda by bylo možné tyto podmínky splnit dodatečně. Osobně nevidím důvod, proč by dodatečné splnění podmínek bránilo vyřízení trestní věci odklonem, avšak musí se jednat o takové podmínky, které jsou ze své povahy dodatečně splnitelné. Ve shora uvedených intencích lze pod pojem odklon v trestním řízení řadit tyto instituty: - podmíněné zastavení trestního stíhání - narovnání - podmíněné odložení podání návrhu na potrestání - odložení věci po schválení narovnání - odstoupení od trestního stíhání mladistvého 2.2 Odklon jako sankční opatření V úvodu této podkapitoly je důležité upozornit, že vyřízením trestní věci aplikací některé z forem odklonu, zůstává skutek i dále trestným činem či proviněním, tedy nedochází 49 ZŮBEK, Jan. Úvaha o institutu narovnání a jeho budoucnosti. Trestněprávní revue, 2015, roč. 14, č. 1, s

24 k dekriminalizaci. Avšak účinky odklonu mají v konečném důsledku obdobné účinky jako depenalizace, neboli nahrazování trestu odnětí svobody jinými sankcemi a opatřeními. 50 Hlavní roli v dané problematice hraje pojem odklonu vymezený v užším slova smyslu, neboť ten je, jak již bylo uvedeno výše, mimo jiné spojen s výchovným působením na obviněného. S ohledem na některé specifické účinky odklonů pro obviněné by se dalo říci, že odklony jsou obdobné trestům. Odklony však nejsou označovány jako trest. V případě aplikace odklonů jde o sankční opatření, která jsou svými důsledky pro obviněné trestných činů podobná alternativním trestům. 51 Jelikož odklony nelze kvůli jejich charakteru 52 řadit pod pojem trestněprávní sankce, neboť do této kategorie spadají pouze hmotněprávní opatření ukládaná po vyslovení viny, přijala právní nauka doktrínu, že odklony spadají do kategorie sankčních opatření. 53 Nutno připomenout, že v trestních věcech, které jsou vyřízeny odklonem, nedochází k vydání rozhodnutí o vině a trestu jako ve standardním hlavním líčení, a nedochází tedy k odsouzení obviněného. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud např. státní zástupce při svém rozhodování aplikuje některý z odklonů, není tímto rozhodnutím vyslovena vina a není jím ani ukládán trest, který je na vyslovení viny závislý, čímž nedochází k porušení čl. 90 Úst., případně čl. 40 LZPS, které normují, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. 54 V této souvislosti je potřeba vypořádat se rovněž s otázkou, zda je při aplikaci odklonů respektován princip presumpce neviny. Jelikož je užití odklonu spojeno s vyslovením dobrovolného souhlasu či doznání obviněného či podezřelého, není tento princip aplikací odklonu narušen. To ostatně platí i pro situaci po aplikaci odklonů. Odpověď na výše uvedenou otázku je taková, že při aplikaci odklonů je plně respektován a zachován princip presumpce neviny ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s Doc. JUDr. Filip Ščerba, Ph.D. příkladem uvádí, že podmíněné zastavení trestního stíhání je procesním protějškem podmíněného odsouzení, narovnání je do určité míry protějškem peněžitého trestu. 52 Při aplikaci odklonů je vždy vyžadováno dobrovolné převzetí odpovědnosti ze strany pachatele trestné činnosti. 53 ŠČERBA, Filip. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue, 2009, roč. 8, č. 2, s Uvedená ustanovení normují, že o vině a trestu za trestné činy rozhoduje výlučně soud. 55 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s

25 2.3 Typologie odklonů Odklony v trestním řízení mohou vystupovat v různých typech odklonů. Oldřich Suchý 56 rozlišuje tři základní typy odklonů: a) prostý odklon b) podmíněné upuštění od trestního stíhání c) odklon se společenskou intervencí Význam prostého odklonu spočívá v upuštění od trestního stíhání bez stanovení jakýchkoli podmínek, kdy tímto dochází k definitivnímu vyřízení věci, tj. bez dalších následků pro obviněného. Jako příklad tohoto typu odklonů lze uvést institut fakultativního zastavení trestního stíhání dle ust. 172 odst. 2 tr. řádu a na něj navazující ust. 159a odst. 3 a 4, ust. 188 odst. 2 a 223 odst. 2 tr. řádu. 57 Podstata druhého typu odklonu spočívá v podmíněném upuštění od trestního stíhání, resp. v podmíněném zastavení trestního stíhání. V tomto případě odpovědnost obviněného za trestný čin nezaniká z důvodu existence stanovené zkušební doby, během které musí obviněný vyhovět zákonným podmínkám, když účinným nástrojem pro důsledné plnění podmínek je hrozba v podobě možnosti pokračovat v trestním stíhání. Z procesního hlediska se věcí i nadále zabývají OČTŘ.V odborné literatuře je tento typ odklonu označován také jako odklon s výchovným působením 58 či odklon se skrytou intervencí 59. Poslední typ odklonu vychází z předpokladu, že některé trestní věci mohou být vyřešeny bez intervence policejních orgánů či státního zástupce. Do této kategorie spadají případy nestíhání, po němž následuje určitý druh společenské intervence (např. projednání věci mimosoudním orgánem, komisí, léčení). 60 Při použití tohoto typu odklonu dojde k přetransformování trestní odpovědnosti v jiný typ odpovědnosti Historický vývoj odklonů v českém trestním právu Především pod vlivem zahraniční inspirace se po roce 1989 začaly přejímat do českého právního řádu i nové způsoby rozhodnutí v trestním řízení, přičemž tyto způsoby 56 SUCHÝ, Oldřich. Odklon v trestní řízení. Právník. 1991, roč. 130, č. 3, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s NEZKUSIL, Jiří. Odklon v trestním řízení. Karlovarská právní revue, 2005, roč. 1, č. 2, s SUCHÝ, Oldřich. Odklon v trestní řízení. Právník, 1991, roč. 130, č. 3, s RŮŽIČKA, Miroslav a kol. Poškozený a adhezní řízení v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s

26 byly alternativou k vydání odsuzujícího rozsudku, ale především byly vázány na splnění specifických podmínek 62. Jedním z impulzů pro zavedení odklonů do českého trestního práva bylo rovněž již dříve uvedené Doporučení Rady Evropy č. 2/87/18 přijaté dne , které se zabývalo problematikou zjednodušení trestního řízení. V důsledku uvedených okolností byla od roku 1994 přijímána do českého trestního práva celá řada alternativních sankcí a odklonů od klasického trestního řízení. Novelou tr. řádu, provedenou zákonem č. 292/1993 Sb., byl do české právní úpravy zaveden první odklon, a to podmíněné zastavení trestního stíhání. Tento odklon byl aplikovatelný u trestných činů, za jejichž spáchání hrozil trest odnětí svobody nepřevyšující pět let. Pro užití tohoto institutu se vyžadovalo doznání obviněného a náhrada škody, byla-li činem způsobena, nebo uzavření dohody s poškozeným o způsobu její náhrady. V této novele však nebyla reflektována možnost bezdůvodného obohacení obviněného na úkor poškozeného, nebyla ani upravena možnost mimořádného prodloužení zkušební doby a tato původní úprava rovněž nerozlišovala zvláštní formu podmíněného zastavení trestního stíhání dle ust. 307 odst. 2 tr. řádu v platném znění, která byla zavedena až zákonem č. 193/2012 Sb. O dva roky později bylo novelou tr. řádu, která byla provedena zákonem č. 152/1995 Sb., trestní řízení rozšířeno o další formu odklonu, a to narovnání. Pokud se týče subjektu, který mohl o narovnání rozhodnout, do konce roku 2001 mohl schválit narovnání pouze soud, který tak v přípravném řízení činil na návrh státního zástupce. 63 Následně byla státnímu zástupci udělena pravomoc schválit narovnání pro procesní stadium přípravného řízení, a to tzv. velkou novelou trestního řádu, která byla provedena zákonem č. 265/2001 Sb. 64 Hlavní rozdíl oproti původní úpravě narovnání spočívá v adresátovi peněžité částky. Jednou z podmínek aktuální právní úpravy narovnání je složení na účet soudu, popř. státního zástupce, peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti dle zvláštního právního předpisu. Původní úprava však stanovila povinnost obviněného složit soudu peněžitou částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům (např. částky pro obce a jiné právnické osoby se sídlem na území ČR na financování vědy a vzdělání, školství atd). 62 např. závažnost trestného činu, doznání pachatele apod. 63 MUSIL, Jan a kol. Kurz trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s Zákonodárce očekával, že rozšířením subjektů, které mohou narovnání schválit, dojde ke zvýšení počtu trestních věcí, které byly ukončeny formou schválení narovnání. Dané očekávání se však nenaplnilo. 26