Mají tam koleje, že ano? proletěla mi hlavou mámina slova, když jsem se zastavila před univerzitní budovou Roberta Byrda. Vyběhla jsem nejstrmější a

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Mají tam koleje, že ano? proletěla mi hlavou mámina slova, když jsem se zastavila před univerzitní budovou Roberta Byrda. Vyběhla jsem nejstrmější a"

Transkript

1

2 1. kapitola Pouze dvě věci mě dokážou vyděsit k smrti. Probudit se uprostřed noci a spatřit ducha s průsvitným obličejem, jak do mě strká, je jednou z nich. Sice se pravděpodobně nic takového nikdy nestane, ale přesto je to dost děsivá myšlenka. Tou druhou je vkročit pozdě do zaplněné učebny. Hrozně nerada kamkoli přicházím pozdě. Nesnáším, jak se lidé otáčejí a zírají, a to dělají vždycky, když vejdete do třídy minutu poté, co začne vyučování. Kvůli tomu jsem si o víkendu jako posedlá zjišťovala na Googlu vzdálenost mezi svým bytem v University Heights a parkovištěm vyhrazeným pro dojíždějící studenty. Dokonce jsem si trasu v neděli dvakrát projela, abych se ujistila, že mě Google nenavádí špatně. Jedna celá devět kilometru, abych byla přesná. Pět minut jízdy autem. Vyjela jsem dokonce o patnáct minut dřív, tak abych přijela deset minut před první vyučovací hodinou, která začíná v devět ráno. Nepočítala jsem však s kilometrem a půl dlouhou kolonou na stopce, protože nedej bůh, aby v tomhle historickém městě měli semafory, a navíc jsem nenašla žádné volné parkovací místo v kampusu. Musela jsem nechat auto u vlakového nádraží, které s kampusem sousedí, a promrhala jsem vzácné vteřiny, když jsem lovila čtvrťáky do parkovacích hodin. Když už trváš na tom, že se budeš stěhovat přes půl země, alespoň se ubytuj na studentských kolejích. 9

3 Mají tam koleje, že ano? proletěla mi hlavou mámina slova, když jsem se zastavila před univerzitní budovou Roberta Byrda. Vyběhla jsem nejstrmější a nejnevhodněji umístěný kopec v dějinách. Sotva jsem lapala po dechu. Jasně že jsem si nevybrala ubytování na kolejích, protože jsem tušila, že se tu moji rodiče jednoho dne zčistajasna objeví a začnou kritizovat a povedou blbé řeči. To bych se raději propadla hanbou, než abych tomu vystavila nevinné kolemjdoucí. Místo toho jsem hrábla do svých zasloužených krvavých peněz a pronajala si dvoupokojový byt poblíž kampusu. Pan a paní Morganstenovi se mohli zbláznit. A to mě vyloženě těšilo. Právě teď jsem však své rebelie trochu litovala, protože jak jsem spěchala z dusného ranního srpnového vzduchu do klimatizované cihlové budovy, bylo už jedenáct minut po deváté a moje hodina astronomie probíhala v učebně ve druhém patře. A proč že jsem si k čertu vybrala zrovna astronomii? Možná proto, že kdybych měla dál chodit na biologii, tak bych asi hodila šavli. Jo. To bylo ono. Vyběhla jsem po širokém schodišti, prohnala se dvoukřídlými dveřmi a narazila přímo do cihlové zdi. Zavrávorala jsem a rozhazovala rukama jako sjetý dopravní policista. Nacpaná taška mi sklouzla z ramene a stahovala mě na stranu. Zatímco jsem nebezpečně balancovala, vlasy mi sjely do obličeje jako hnědá záclona, která všechno zastřela. Ach, bože, já padám. Nedokážu to zastavit. Hlavou mi probleskla vidina zlomeného vazu. To je děs Něco silného a tvrdého mě chytilo kolem pasu a zastavilo volný pád. Taška dopadla na zem a předražené knihy a psací potřeby vyklouzly na naleštěnou podlahu. Moje tužky! Mé nádherné tužky se rozkutálely 10

4 všude kolem. O vteřinu později jsem byla natlačena na zeď. Ta zeď byla zvláštně teplá. A uchechtla se. Hopla, promluvil hluboký hlas. Jsi v pohodě, zlato? Ta zeď opravdu nebyla zeď. Byl to kluk. Srdce se mi na vteřinu zastavilo a byla jsem tak vylekaná, že jsem se nedokázala ani pohnout, ani přemýšlet. Jako bych se ocitla o pět let zpátky. Bez sebe, neschopná pohybu. Po zádech mi přejel mráz a přestala jsem dýchat. Všechny svaly v těle mi ztuhly. No tak, pronesl mírněji a ustaraně. Jsi v pořádku? Přiměla jsem se zhluboka nadechnout prostě jenom dýchat. Potřebovala jsem to. Nádech. Výdech. Tohle jsem trénovala pořád dokola celých pět let. Už mi není čtrnáct. Nejsem tam. Jsem tady, přes půl kontinentu daleko. Položil mi dva prsty pod bradu a přinutil mě zvednout hlavu. Překvapily mě temně modré oči s hustými černými řasami; hleděly přímo na mě. Ta modř byla sytá a elektrizující a vytvářela tak ostrý kontrast oproti černým panenkám, že mi to připadalo až neskutečné. A pak mi to došlo. Drží mě kluk. Žádný kluk mě nikdy dřív nedržel. Nepočítala jsem tu jedinou situaci, protože ta se počítat nedala. Byla jsem na něj nalepená celým tělem stehna na stehna, prsa na prsa jako při tanci. Moje smysly se mohly zbláznit, když jsem ucítila jemnou vůni jeho parfému. Lidi, ten tedy voněl dobře a draze jako Najednou mě ovládl hněv, tak sladký a známý pocit, a zatlačil starou paniku a zmatek do pozadí. Chytila jsem se ho jako tonoucí stébla a konečně našla svůj hlas: Hned. Mě. Pusť. 11

5 Modroočko okamžitě spustil paži. Náhlá ztráta opory mě však zastihla nepřipravenou a já zavrávorala a málem zakopla o svou tašku. Zatímco jsem lapala po dechu, jako bych právě uběhla stovku v rekordním čase, odhrnula jsem si prameny hustých vlasů z obličeje a konečně si Modroočka lépe prohlédla. Ježíši Kriste, Modroočko byl Byl nádherný. Tak moc, že holky v jeho přítomnosti musí omdlévat úžasem. Byl vysoký, o dobrou hlavu či dvě vyšší než já, široký v ramenou, ale v pase štíhlý. Měl sportovní postavu jako plavec. Vlnité černé vlasy mu padaly do čela a dosahovaly až po stejně černé obočí. Širší lícní kosti a výrazné rty doplňovaly vzhled, při němž se holkám musí sbíhat sliny. A navíc ty oči barvy safíru, proboha Kdo by si to byl pomyslel, že místo jménem Stepherdstown bude ukrývat někoho, kdo vypadá takhle? A já jsem se s ním srazila. Doslova. Milé. Omlouvám se. Spěchala jsem do třídy. Jdu pozdě a Koutky úst mu vyjely nahoru a klekl si. Začal sbírat moje věci a mně bylo najednou do pláče. Cítila jsem slzy až v krku. Teď mám opravdu zpoždění a v žádném případě nemůžu první den takhle vejít do té učebny. Selhala jsem. Dřepla jsem si a začala sbírat svoje tužky. Nechala jsem vlasy spadnout před sebe, aby mi clonily tvář. Nemusíš mi pomáhat. To je v pohodě. Zvedl kousek papíru a vzhlédl. Astronomie 101? Tam taky mířím. No paráda. Celý semestr se budu muset dívat na kluka, kterého jsem málem zabila na chodbě. Máš zpoždění, poznamenala jsem uboze. Opravdu se omlouvám. Když byly všechny moje knihy a psací potřeby zpát- 12

6 ky v tašce, postavil se a vrátil mi ji. To nic. Křivě se usmál a v levé tváři se mu vytvořil dolíček, ale na pravé nic. Jsem zvyklej, že se na mě holky vrhají. Zamrkala jsem a myslela si, že jsem Modroočkovi nerozuměla správně, protože přece nemohl říct nic tak ubohého. Ale řekl a ještě neskončil. I když pokusit se mi skočit na záda je novinka, to musím uznat. Líbí se mi to. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře, a snažila se z toho vybruslit. Nesnažila jsem se na tebe skočit ani se na tebe vrhnout. Opravdu ne? Křivý úsměv nezmizel. No, to je škoda. Protože jinak by to byl nejlepší začátek školního roku v dějinách. Tiskla jsem si těžkou tašku k hrudi a nevěděla, co na to odpovědět. Nebyla jsem z domova zvyklá, že by se mnou kluci flirtovali. Na střední škole se většina z nich ani neodvažovala pohlédnout mým směrem a ti, kteří se podívali, a bylo jich jen několik, se nepokoušeli flirtovat. Modroočko sklouzl pohledem na kousek papíru, co držel v ruce. Avery Morganstenová? Srdce mi poskočilo. Odkud znáš moje jméno? Naklonil hlavu na stranu a jeho úsměv se rozšířil. Máš ho napsané na svém rozvrhu. Ach. Shrnula jsem si vlnité prameny vlasů z rozpáleného obličeje. Vrátil mi můj rozvrh, já si ho vzala a strčila do tašky. Zatímco jsem si upravovala popruh, rozhostilo se trapné ticho. Jmenuju se Cameron Hamilton, představil se Modroočko. Ale všichni mi říkají Cam. Cam. Převalila jsem si to jméno na jazyku. Líbilo se mi. Ještě jednou děkuju, Came. Sehnul se a zvedl černý batoh, kterého jsem si dosud nevšimla. Několik pramenů vlasů mu spadlo do čela, 13

7 a jak se narovnal, odhrnul je. Tak půjdem spáchat ten velkolepej vstup. Otočil se a ušel několik kroků k zavřeným dveřím místnosti číslo 205, moje nohy však jako by zakořenily na místě, kde jsem stála. Natáhl se po klice a ohlédl se přes rameno. Čekal na mě. Nedokázala jsem se pohnout a nemělo to nic společného s tím, že jsem narazila do pravděpodobně nejvíc sexy kluka v kampusu. Nemohla jsem prostě vejít do učebny, protože by se všichni otočili a zírali na mě. Za posledních pět let jsem měla až po krk toho, že jsem byla centrem pozornosti, kamkoli jsem vešla. Na čele mi vyrazil pot. Žaludek se mi zauzloval a já o krok ustoupila, dál od učebny i Camerona. Obrátil se a svraštil obočí. Na obličeji se mu usadil zvědavý výraz. Jdeš špatným směrem, zlato. Zdá se, že půlku svého života chodím špatným směrem. Nemůžu. Co nemůžeš? Udělal krok ke mně. A já vzala do zaječích. Jednoduše jsem se otočila na místě a utíkala jako o závod, v němž by výhrou byl poslední šálek kávy na světě. Když jsem doběhla k těm zatraceným dvoukřídlým dveřím, uslyšela jsem, jak volá moje jméno, ale běžela jsem dál. Spěchala jsem dolů ze schodů a tváře jsem měla v jednom ohni. Když jsem vyběhla z budovy, sotva jsem popadala dech. Nohy mě nesly dál až k lavičce u knihovny, kde jsem se posadila. Zvedla jsem hlavu, ale takhle brzy ráno se slunce zdálo ještě moc ostré, takže jsem zavřela oči. Panebože. To jsem tedy udělala první dojem v novém městě, v nové škole v novém životě. Přestěhovala jsem se víc než tisíc kilometrů, abych začala nový život, a během několika minut jsem to zbabrala. 14

8 2. kapitola Teď mi zbývaly dvě možnosti: buď zapomenu na katastrofální pokus navštívit první vyučovací hodinu ve svém vysokoškolském životě a pohnu se dál, nebo půjdu domů, zalezu si do postele a přetáhnu si přikrývku přes hlavu. Tak moc jsem si chtěla zvolit tu druhou možnost, ale to bych nebyla já. Kdyby mým cílem bylo utíkat a skrývat se, nikdy bych nepřežila střední školu. Zkontrolovala jsem si široký stříbrný náramek na levém zápěstí a ujistila se, že je na místě. Střední jsem málem nepřežila. Máma a táta skoro vyletěli z kůže, když jsem je informovala o svých plánech studovat na univerzitě na opačné straně kontinentu. Kdyby šlo o Harvard, Yale nebo Sweet Briar, to by se jim líbilo. Ale univerzita, která není členem Břečťanové ligy? Jen pro ostudu. Jednoduše to nemohli pochopit. Nechápali to nikdy. Ani za milion jsem nechtěla studovat na stejné škole jako oni a ani bych se nepřihlásila do školy, kam polovina rodičů z našeho města nutí chodit svoje děti. Toužila jsem odejít někam, kde nezahlédnu známé úšklebky a neuslyším šepot, který neustále odkapával lidem ze rtů jako jed. Někam, kde lidé neslyšeli pořád dokola můj příběh ani jakoukoli jeho upravenou verzi; až jsem se někdy sama sebe ptala, co se opravdu před těmi pěti lety o halloweenské noci stalo. Ne že by na tom tady záleželo. Tady mě nikdo neznal. Nikdo mě z ničeho nepodezíral. A nikdo nevěděl, co se ukrývá pod náramkem v létě, kdy jsem nemohla nosit dlouhý rukáv. 15

9 Z vlastní vůle jsem přišla sem a bylo to správné rozhodnutí. Rodiče mi vyhrožovali, že mi nedají peníze, což mi přišlo směšné. Mám svoje vlastní peníze, nad kterými ztratili kontrolu, když jsem dosáhla osmnácti let. Peníze, které jsem si zasloužila. Podle nich jsem je zklamala, ale kdybych zůstala v Texasu nebo poblíž těch lidí, byla bych mrtvá. Mrkla jsem se na mobil, kolik je hodin, vstala a hodila si tašku přes rameno. Alespoň nepřijdu pozdě na hodinu historie. Historie se vyučuje v budově společenských věd, dole pod kopcem, který jsem před chvílí vyběhla. Vzala jsem to napříč přes parkoviště za budovou Roberta Byrda a přešla rušnou ulici. Všude kolem chodili studenti ve skupinkách po dvou nebo i ve větších, očividně se mnoho lidí navzájem znalo. Necítila jsem se odstrčená, naopak jsem vnímala vzácný pocit svobody z toho, že vkročím do třídy, aniž by mě někdo poznal. Vytlačila jsem z myšlenek obrovské ranní selhání, vstoupila do Whitehallu a vydala se po prvním schodišti po pravé straně nahoru. Chodba nad schodištěm byla ucpaná studenty, kteří čekali, až se vyprázdní učebny. Proplétala jsem se smějícími se skupinkami a vyhýbala se studentům, kteří vypadali, že ještě napůl spí. Naproti své učebně jsem našla prázdné místo, posadila se u stěny na zem a překřížila nohy. Rukama jsem si otřela džíny. Na historii jsem se těšila. Někdo by se tu nudil až běda, ale pro mě to byl první předmět z hlavního oboru. Když budu mít štěstí, budu za pět let pracovat v tichém a klidném muzeu nebo knihovně, budu třídit staré texty a artefakty. Není to zrovna nejatraktivnější profese, ale pro mě dokonalá. 16

10 Lepší než ta, po které jsem kdysi toužila být profesionální tanečnice v New Yorku. To byl další důvod, proč byla máma zklamaná. Všechny peníze utracené za hodiny baletu, jež jsem navštěvovala od doby, kdy jsem se naučila chodit, jako by byly po mých čtrnáctých narozeninách vyhozeny do větru. Ten klid, který mi tanec přinášel, mi však chyběl. Ale nedokázala jsem se přimět, abych začala znovu tančit. Holka, co tě to napadlo posadit se na zem? Prudce jsem zvedla hlavu, a když jsem spatřila široký vřelý úsměv na klukovsky hezkém obličeji barvy karamelu, musela jsem se usmát taky. S Jacobem Masseyem jsme se skamarádili během minulého přípravného týdne pro prváky. Budeme spolu na další hodině a ještě každé úterý a čtvrtek na umění. Díky své přátelské povaze mi Jacob okamžitě přirostl k srdci. Pohlédla jsem na draze vypadající džíny, které měl na sobě, a poznala jsem, že jsou ušité na míru. Tady dole je to pohodlné. Měl by ses ke mně připojit. V žádném případě. Nechci, aby byl můj fajnový zadek poskvrněn sezením na podlaze. Opřel se bokem o stěnu vedle mě a ušklíbl se. Počkej. Co tu děláš takhle brzy? Myslel jsem, že máš vyučování od devíti. Ty si to pamatuješ? Dívali jsme se jeden druhému na rozvrh minulý týden asi půl vteřiny. Mrkl na mě. Mám úžasnou paměť na věci, které jsou mi k ničemu. Zasmála jsem se. To je dobré vědět. Takže jsi už vynechala hodinu? Ty jsi ale zlobivá holka. Škubla jsem sebou a zavrtěla hlavou. Jo, ale přijela jsem pozdě a nenávidím, když musím vstoupit do třídy po začátku hodiny, takže předpokládám, že moje první hodina bude ve středu, jestli to do té doby nezabalím. 17

11 Nezabalíš? No tak, holka, nebuď hloupá. Astronomie je lahůdka. Zapsal bych se na ni, kdyby ji zatracení mazáci nezaplnili za dvě vteřiny. No, tys ale, když jsi běžel do třídy, na chodbě málem nezabil kluka kluka, který mimochodem také chodí na zmíněný lahůdkový předmět. Cože? S jasným zaujetím vykulil tmavé oči a začal si klekat, někdo ale upoutal jeho pozornost. Počkej vteřinku, Avery. Pak začal mávat rukou a skákat. Hej! Brittany! Pohni zadkem směrem k nám! Malá blondýnka se zarazila uprostřed chodby a otočila se k nám. Tváře měla zrudlé, ale usmála se, když spatřila Jacoba, jak poskakuje. Prorazila si cestu až k nám. Brittany, představuju ti Avery. Jacob se zářivě usmíval. Avery, tohle je Brittany. Seznamte se. Ahoj, mávla na mě Brittany. A já mávla na ni. Ahoj. Avery se nám právě chystá povědět, jak na chodbě skoro zabila nějakého kluka. Napadlo mě, že bys ten příběh chtěla taky slyšet. Zašklebila jsem se, ale Brittany se na mě zadívala s legrační jiskrou zájmu v hnědých očích. Povídej, pobídla mě a usmívala se. No, já jsem ve skutečnosti nikoho skoro nezabila, povzdychla jsem si. Ale chybělo k tomu málo a bylo to tak strašně trapné. Trapné historky jsou ty nejlepší, nedal se Jacob odbýt a poklekl ke mně. Brittany se zasmála. To je pravda. Vyklop to, sestřičko. Zastrčila jsem si vlasy za uši a ztlumila hlas, aby se mým trapasem nebavila celá chodba. Šla jsem pozdě na astronomii, takže jsem utíkala a rozrazila dvoukřídlé dveře ve druhém patře. Nedívala jsem se, kam běžím, a narazila na chodbě do chudáka kluka. 18

12 Bože. Brittany se na obličeji objevil soucitný výraz. Jo, no, a chci říct, že jsem ho málem srazila k zemi. Popadaly mi všechny věci, knížky a psací potřeby se rozsypaly kolem. Prostě fakt hrůza. Jacobovi vesele zářily oči. Byl sexy? Cože? Byl sexy? zopakoval, zatímco si uhlazoval krátce střižené vlasy. Protože jestli jo, měla jsi toho využít ve svůj prospěch. Mohl se z toho stát nejlepší způsob, jak prolomit ledy, v dějinách. Mohli jste se do sebe šíleně zamilovat a ty bys každému povídala, jak jsi ho povalila dřív než on tebe. Bože. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Jo, vypadal opravdu dobře. Ach, ne, vydechla Brittany, která zřejmě jediná chápala, že pěkný kluk znamená, že celá ta situace byla ještě trapnější. Asi musíte být žena, abyste tomuhle rozuměli, protože Jacob byl z té novinky ještě nadšenější. Tak mi řekni, jak ten hezounek vypadal? Takové podrobnosti potřebuju nutně vědět. Moc se mi o tom mluvit nechtělo, protože myšlenky na Camerona nebyly příjemné z tisíce různých důvodů. No je opravdu vysoký a pěkně urostlý, myslím. Jak víš, že je pěkně urostlý? To sis ho i osahala, jo? Zasmála jsem se a Brittany zavrtěla hlavou. Vážně jsem do něj narazila, Jacobe. A on mě chytil. Neosahávala jsem ho úmyslně, ale zdálo se mi, že je samý sval. Pokrčila jsem rameny. A měl tmavé vlnité vlasy, delší než ty, trochu rozcuchané, ale Kruci, holka, jestli myslíš rozcuchané stylem,je mi jedno, že vypadám jako sexy divoch, taky do něj chci narazit. Brittany se zahihňala. Miluju takový vlasy. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, a byla jsem zvědavá, 19

13 jestli je to i vidět. Jo, nějaké takové. Byl opravdu nádherný a měl tak modré oči, že vypadaly Počkej minutku, vyhrkla Brittany a vytřeštila oči. Jsou jeho oči tak modré, že ani nevypadají jako skutečné? A opravdu pěkně voní? Vím, že to zní hrozně hloupě, ale prostě odpověz na otázku. To bylo divné, hloupé a legrační zároveň. Jo, oboje. Ježíši Kriste! Brittany se hlasitě zasmála. Víš, jak se jmenuje? Začínala jsem si dělat starosti, protože i z Jacobova výrazu šlo poznat, že mu něco docvaklo. Jo, proč? Brittany strčila loktem do Jacoba a zašeptala. Byl to Cameron Hamilton? Brada mi spadla až na zem. Byl! Brittany se chvěla ramena. Tys vrazila do Camerona Hamiltona? Jacob se neusmíval. Jen na mě zíral s úžasem? Já ti teď tak neskutečně závidím. Obětoval bych levou kouli za to, abych vrazil do Camerona Hamiltona. Napůl jsem se zasmála, napůl zakuckala. Sakra. To zní docela vážně. Cameron Hamilton opravdu zní vážně, Avery. Nemáš tušení. Nejsi odsud, řekl Jacob. Ty jsi taky bažant. Jak o něm víš? zeptala jsem se, protože Cam vypadal starší; nemůže být teprve v prváku. Tipuju tak ve třeťáku nebo ve čtvrťáku. Každý v kampusu ho zná, odpověděl. Vždyť nejsi v kampusu ještě ani týden! Jacob se zašklebil. Porozhlédl jsem se. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Nechápu to. Jo, je sexy, ale co? Chodila jsem s Cameronem do školy, vysvětlila Brittany a ohlédla se přes rameno. Je o dva roky starší a na střední byl bůh. Každej chtěl být s ním nebo jemu poblíž. A tady je to dost podobný. 20

14 Navzdory tomu, že mi Brittanina slova připomněla někoho jiného, probudilo to ve mně zvědavost. Takže vy jste odněkud poblíž? Ne. Jsme z Morgantownu z oblasti Fort Hill. Nevím, proč si Cameron vybral tuhle školu místo Západovirginské univerzity, ale já chtěla jít sem, protože jsem toužila vypadnout z města. Nechtěla jsem zůstat trčet s pořád stejnými lidmi. Tomu jsem rozuměla. Cameron je nicméně v kampusu dost známý. Jacob spráskl ruce. Bydlí mimo kampus a nejspíš pořádá ty nejlepší večírky a Na střední měl určitou reputaci, přerušila ho Brittany. Zaslouženou reputaci. Nechápejte mě špatně. Cameron byl vždycky opravdu skvělej kluk. Moc milej a zábavnej, ale děsnej děvkař. Vypadá to, že se trošku zklidnil, ale starých zvyků se jen tak Tak fajn. Hrála jsem si s náramkem. To je dobré vědět, ale ve skutečnosti na tom nezáleží. Jen jsem na něj narazila na chodbě, nic víc o klukovi jménem Cam nevím. Cam? Brittany zamrkala. Co s ním? Postavila jsem se a popadla tašku. Dveře se za chvíli otevřou. Brittany svraštila obočí. Lidi, kteří ho neznají, mu říkají Cameron. Jenom kamarádi mu říkají Cam. Aha, zamračila jsem se. Povídal mi, že mu lidé říkají Cam, takže jsem předpokládala, že ho tak oslovují všichni. Brittany nic neodpověděla a já jsem upřímně nechápala, o co jí jde. Cam či Cameron byl prostě zdvořilý poté, co jsem do něj vrazila. Skutečnost, že je trochu napravený playboy a vymetač večírků, pro mě neznamenala nic jiného, než že se od něj mám držet dál, hodně dál. 21

15 Dveře se otevřely a studenti se vyvalili do chodby. Naše malá skupinka čekala, než se učebna trochu vylidní, teprve potom jsme zamířili dovnitř. Posadili jsme se na tři sedačky vzadu, Jacob mezi nás. Když jsem vytahovala svůj masivní poznámkový sešit do pěti předmětů, kterým bych mohla klidně někoho přizabít, Jacob mě popadl za paži. V jeho pohledu se zračilo rošťáctví a naprostý zmatek najednou. Nemůžeš se vykašlat na astronomii. Abych přežil tenhle semestr, musím žít skrz tebe a zprostředkovaně slyšet o Camovi nejmíň třikrát týdně. Tiše jsem se zasmála. Já to nezabalím, i když jsem trochu chtěla, ale pochybuju, že ti budu mít co vyprávět. Nemyslím, že s ním ještě někdy promluvím. Jacob pustil mou ruku, opřel se a podíval se na mě. Slavná poslední slova, Avery. K mé radosti proběhl zbytek školního dne klidně. Už jsem nesrazila žádné nevinné sexy kluky ani nezažila další trapasy. Pro Jacobovo pobavení jsem sice celou tu historku musela zopakovat u oběda, ale byla jsem ráda, že jemu i Brittany vyšla pauza ve stejný čas jako mně. Opravdu jsem předpokládala, že většinu dne strávím osaměle, takže bylo milé mít kolem sebe lidi mého věku, s nimiž jsem se mohla bavit. Chovat se společensky je zřejmě stejné jako jízda na kole. A až na Jacobovu zbytečnou radu, abych do Camerona úmyslně narazila hned při další příležitosti, šlo všechno v pohodě. Když se vyučování blížilo ke konci, už jsem na Camerona skoro zapomněla. Než jsem odešla z kampusu, zamířila jsem do administrativní budovy, abych si vyzvedla formulář žádosti o práci při studiu. Peníze jsem nepotřebovala, ale chtě- 22

16 la jsem nějak zabít volný čas, aby se mi hlavou nehonily špatné myšlenky. Rozvrh jsem měla plný osmnáct hodin ovšem stále mi zůstávalo hodně volna. Práce v kampusu mi proto připadala jako dobrý nápad, ale neměli žádná volná místa. Pouze si zapsali moje jméno na seznam žadatelů. Kampus byl skutečně krásné místo takovým podivným, mírumilovným způsobem. Nepodobal se rozlehlým kampusům velkých univerzit. Sousedil s řekou Potomac a malým historickým městem Shepherdstown, vypadal jako obrázek z pohlednice. Velké budovy se špičatými věžičkami mezi modernějšími stavbami. Všude rostly stromy. Byl tu čerstvý čistý vzduch a všechno, co jste potřebovali, jste mohli vyřídit pěšky. Když bude pěkné počasí, mohla bych se do školy projít nebo alespoň nechat auto v západní části kampusu, abych nemusela platit za parkování. Poté co jsem nahlásila svoje údaje na seznam, jsem zamířila zpátky k autu a užívala si mírný teplý větřík. Na rozdíl od rána, kdy jsem spěchala, jsem teď cestou k nádraží měla čas prohlédnout si domy okolo. Verandy třech domů vedle sebe byly plné univerzitních studentů. Zřejmě šlo o zdejší verzi domů pro bratrské spolky. Jeden kluk s pivem v ruce vzhlédl. Usmál se, ale pak se otočil, protože ze dveří vyletěl fotbalový míč a praštil ho do zad. Následovala kanonáda urážek. Rozhodně šlo o domy bratrstva. Napjala jsem se a přidala jsem do kroku, už jsem chtěla mít ty budovy za sebou. Vkročila jsem do křižovatky a prudce se zarazila, protože mě málem přejel stříbrný náklaďák jedno z těch větších vozidel který rychle vjížděl do úzké uličky, kterou jsem chtěla přejít. Když řidič prudce dupnul na brzdy a zablokoval mi cestu, srdce jsem měla až v krku. 23

17 Zmateně jsem ustoupila zpátky na chodník. Seřve mě ten řidič? Tónované sklo na straně spolujezdce sjelo dolů a já se málem skácela na zem. Zpoza volantu se na mě šklebil Cameron Hamilton. Na hlavě měl čepici otočenou kšiltem dozadu, pramínky tmavých vlasů se mu kroutily pod jejím okrajem. Neměl tričko, vůbec žádné tričko. A z toho, co jsem mohla vidět jen jeho hrudník byla to ohromně pěkná hruď. Prsní svaly ten kluk měl prsní svaly. A tetování. Na pravé straně hrudi hořelo slunce a plameny mu sahaly až na ramena v jasných tónech rudé a oranžové. Znovu se potkáváme, Avery Morganstenová. Byl to ten poslední člověk, kterého bych chtěla vidět. Měla jsem opravdu zatracené štěstí. Ahoj, Camerone. Naklonil se a opřel si paži o volant. Oprava: měl taky opravdu pěkné bicepsy. Měli bychom se přestat takhle setkávat. To je ta nejpravdivější pravda, co kdo kdy řekl. Musím přestat zírat na jeho bicepsy a hruď a tetování. Nikdy bych si nemyslela, že slunce může být tak sexy. Bože. Jsem mimo. Ty srazíš mě, já málem srazím tebe? pokračoval Cam. Jsme jako katastrofa na spadnutí. Neměla jsem ani tušení, co na to říct. V ústech jsem měla sucho a myšlenky na dovolené. Kam míříš? K autu, dostala jsem ze sebe. Mám zpoždění. To nebyla úplně pravda, protože jsem do hodin naházela víc než dost čtvrťáků, takže mi pokuta za parkování nehrozila, ale on to vědět nepotřeboval. Takže Tak naskoč, zlato. Svezu tě. Úplně jsem zbledla, krev se mi odstěhovala z obličeje do jiných částí těla, cítila jsem se opravdu zvláštně 24

18 a zmateně. Ne, to je v pořádku. Mám to kousek. Nedělej si starosti. Úsměv se mu rozšířil a na tváři se mu objevil dolíček. Je to to nejmenší, co ti můžu nabídnout za to, že jsem tě málem přejel. Děkuju, ale Hej! Came! Kluk s pivem seskočil z verandy, běžel dolů po chodníku a rychle mě přejel očima. Co máš v plánu, kámo? Student z bratrstva mě zachránil. Cam neuhnul pohledem, pořád se díval na mě, ale úsměv se mu z obličeje vytrácel. Nic, Kevine, jenom se snažím o konverzaci. Rychle jsem na Camerona mávla a obešla Kevina a přední část vozu. Neohlédla jsem se, ale cítila jsem v zádech jeho pohled. Za ty roky jsem už dokázala poznat, že na vás někdo hledí, zatímco se vy nedíváte. Na cestě k nádraží jsem se přiměla zvolnit krok, nechtěla jsem dvakrát za den utíkat před stejným klukem. To by bylo hodně divné dokonce i na mě. Teprve když jsem seděla za volantem svého auta a nastartovala, uvědomila jsem si, že jsem skoro celou dobu zadržovala dech. Ježíši Kriste. Opřela jsem čelo o volant a zavrčela. Katastrofa na spadnutí? Jo, přesně tak to vypadá. 3. kapitola Prosedět v úterý večer tři hodiny na sociologii nebylo tak hrozné, jak jsem se obávala, ale když vyučování skončilo, umírala jsem hlady. Než jsem zamířila zpátky 25

19 do bytu, zastavila jsem se v Sheetz což byla večerka a čerpací stanice v jednom, tu jsme v Texasu neměli a koupila si salát se smaženými kuřecími kousky a studenou omáčkou. Hmm. Skutečně zdravá večeře. Parkoviště bylo plné, některá vozidla dokonce stála i na přilehlé travnaté ploše směrem ke kampusu. Když jsem odjížděla na večerní vyučování, moc aut tady nebylo. Zajímalo by mě, co se tu děje. Nakonec jsem našla místo k parkování poblíž hlavní cesty, a když jsem vypnula motor, zazvonil mi mobil. Usmála jsem se, když jsem viděla, že je to zpráva od Jacoba. Dnes ve škole jsme si na sebe dali čísla. Jacob bydlel na kolejích. Ve zprávě stálo jen: Umění je otrava. Zasmála jsem se a poslala mu esemesku s domácím úkolem. Měli jsme rozpoznat, která malba spadá do kterého období. Díkybohu za Google, protože jenom s jeho pomocí jsem to zvládla. Popadla jsem tašku a jídlo a vystoupila z auta. Vzduch byl horký a vlhký. Nadzvedla jsem si vlasy na krku a přála si, abych si je svázala do culíku. Podzim se však už blížil a já se těšila na chladnější počasí. Možná dokonce i na sníh v zimě. Zamířila jsem přes jasně osvětlené parkoviště k bytovému domu. Bydlela jsem v nejvyšším patře pátém a zdálo se, že tu žije hodně studentů a většina z nich začala přijíždět až dnes. Ale když jsem vstoupila na chodník, pochopila jsem, odkud se tu vzalo tolik aut. Odněkud z domu, kde jsem bydlela, duněla hudba. Všude bylo rozsvíceno, a jak jsem stoupala po schodech nahoru, slyšela jsem útržky konverzace. V pátém patře jsem objevila příčinu. Ve druhém bytě naproti přes chodbu se konal večírek. Dveře byly pootevřené a hudba a světla proudily ven. 26

20 Zatímco jsem odemykala dveře, uvnitř jsem pocítila lehkou žárlivost. Všechen ten smích, hluk a hudba zněly lákavě. Zdálo se to tak normální, jako něco, čeho bych se měla účastnit, ale večírky Večírky pro mě nekončily dobře. Zavřela jsem za sebou dveře, odkopla boty a hodila tašku na pohovku. Nábytek, který jsem si sem pořídila, mě stál velkou část úspor, ale budu tady čtyři roky a uvědomila jsem si, že až odsud odejdu, můžu ho prodat nebo odvézt s sebou. Byly to však moje věci a to pro mě znamenalo hodně. Večírek naproti jel naplno i poté, co jsem dojedla svůj nezdravý salát, převlékla se do pyžama (kraťasů a trička s dlouhým rukávem) a dokončila domácí úlohu do umění. Bylo už po půlnoci, když jsem vzdala zadanou četbu do angličtiny a zamířila do ložnice. Na chodbě jsem se však zastavila, prsty na nohou se mi na koberci vrtěly. Uslyšela jsem výbuch smíchu a poznala, že musí mít otevřené dveře, protože to znělo hlasitěji než dřív. Ztuhla jsem na místě a kousla se do spodního rtu. Co kdybych otevřela a poznala někoho ze školy? Večírek očividně pořádal nějaký student. Třeba ho znám? Ale i kdyby, tak co? Sotva bych se k nim mohla připojit v pyžamu a bez podprsenky a s rozcuchanými vlasy. Obrátila jsem se a rozsvítila v koupelně. Hleděla jsem na svůj odraz v zrcadle. Bez make-upu mi pihy na nose téměř trčely z obličeje a tváře jsem měla červenější než obvykle. Nahnula jsem se přes umyvadlo, které by mojí mámě přišlo k smíchu, a přiblížila obličej k zrcadlu. Až na rudohnědé vlasy po tátovi jsem byla máminou věrnou kopií. Rovný nos, kulatá brada, vysoké lícní kosti; se vší tou kosmetikou, která matce pomáhala 27

21 celé roky vypadat mladě, jsme si byly podobné spíš jako sestry než matka s dcerou. Na chodbě zazněly kroky. A další smích. Zašklebila jsem se do zrcadla a odtáhla se. Jak jsem šla po chodbě, říkala jsem si, že musím jít spát, ale nohy mě vedly k vstupním dveřím. Nechápala jsem, co to dělám ani proč jsem tak zvědavá, ale to všechno znělo tak přátelsky a zábavně tam za dveřmi, a tady byl zatím jen chlad a nuda. Přátelsky a zábavně? Obrátila jsem oči v sloup. Bože, to zní tak uboze. Bylo tu chladno, protože jsem si nastavila klimatizaci. To už jsem ale stála u dveří a nic mě nemohlo zastavit. Otevřela jsem, nakoukla na schodiště a uviděla dvě hlavy mizící dolů ze schodů. Dveře od bytu, kde se pořádal večírek, byly stále otevřené a já přešlapovala na místě a váhala. Tady nejsem doma. Nikdo se na mě nebude ošklivě dívat ani na mě křičet oplzlosti. Maximálně si budou myslet, že jsem nějaká podivínka, která tu s vykulenýma očima postává ve dveřích a vypouští ven studený vzduch. Přines Rafaela zpátky! vykřikl povědomý hlas a uslyšela jsem hluboký smích. Nemohla jsem tomu uvěřit, zkroutil se mi žaludek. Ty zkurvenej zmrde! Ten hlas jsem poznala! Panebože To nemůže být pravda. To velké stříbrné auto jsem venku neviděla, ale na druhou stranu tam byla aut spousta a já jsem jeho náklaďák nehledala. Dveře naproti se otevřely dokořán, a když ven vyklopýtal kluk a položil na zem želvu? celá jsem ztuhla. Ta věc vystrčila hlavu ven, rozhlédla se a pak ji schovala pod krunýř. O vteřinu později toho kluka, který dal želvu ven, někdo stáhl zpátky do bytu a ve dveřích se v celé své polonahé kráse objevil Cam. Sehnul se a zvedl z podla- 28

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ.

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene.

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene. Kapitola 1 I když byla okna ložnice otevřená, tenké záclony se ani nepohnuly. Kjell- Ove Magnusson k sobě pevněji přitiskl Mirjam, zabořil jí nos do vlasů a zavřel oči. Naslouchal, jak oba dýchají, tu

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Kapitola první D A 9 B

Kapitola první D A 9 B Kapitola první D U lice před výlohou pekařství byla klidná a tichá a v půlhodině těsně před východem slunce, když se tenké prstíky svítání tak tak kradly nad obzor, bych téměř věřila, že jsem jediný člověk

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv!

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! pozdravil na chodbě dům číslo 14 a hned spustil: Stojíš pěkně, ale

Více

Jan Kameníček VACANT

Jan Kameníček VACANT Jan Kameníček VACANT Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz VACANT U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 6

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Oheň, napadlo Cassie. Všude kolem ní plály podzimní

Oheň, napadlo Cassie. Všude kolem ní plály podzimní 1 Oheň, napadlo Cassie. Všude kolem ní plály podzimní barvy. Žlutooranžové listí javorů, jasná červeň kaštanů, karmínové škumpy. Jako kdyby celý svět zachvátily plameny Fayina elementu. A já jsem uvízla

Více

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší!

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší! Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší! také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Jasně, že jsem nejlepší! e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část

Více

Byla šíleně vyděšená. Nebýt toho, že její táta dostal novou práci, vykračovala by si teď klidně před svojí starou školou s Mimi a Karou a zbytkem

Byla šíleně vyděšená. Nebýt toho, že její táta dostal novou práci, vykračovala by si teď klidně před svojí starou školou s Mimi a Karou a zbytkem Kapitola 1 Tak jsem tady, řekla si v duchu Olivia Abbottová, když auto její mámy odjelo od obrubníku. Olivia stála na chodníku a snad pomilionté si rovnala sukni svých nových růžových šatů. V růžové se

Více

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy (typ A) Téma oborové (= téma OSV č. 1) Vzdělávací obor Ročník Časový rozsah Tematický okruh OSV Dodržujeme základní

Více