zpracovaná pro mimořádné zasedání v Nové Pace března 1999

Transkript

1 Závěrečná zpráva Nezávislé vyšetřovací komise zpracovaná pro mimořádné zasedání Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace března 1999 Tuto zprávu vydala Úzká rada Jednoty bratrské z pověření mimořádného zasedání Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace dne března Text jednotlivých zpráv členů komise nebyl nijak obsahově ani stylisticky upravován, pouze byl přepsán z originálu rukopisů a byly opraveny překlepy. Nejčastěji užívané zkratky byly sjednoceny takto: JB Jednota bratrská ÚR Úzká rada ÚR JB - Úzká rada Jednoty bratrské ER Evald Rucký UF Unitas fratrum Určeno pro vnitřní potřebu. 1. vydání. Vyšlo v roce 1999 nákladem Jednoty bratrské v ČR, Kollárova 456, Nová Paka. 1

2 Závěrečná zpráva pro Synod Tato komise vznikla z rozhodnutí Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace. Měla se zabývat prozkoumáním obvinění vznesených vůči E. Ruckému v dubnu a květnu Proto Synod Jednoty bratrské udělil komisi pravomoc oslovit žalobce za účelem formulace obvinění, identifikace obviněných osob, případně svědků. Dále komise měla oslovit stranu obžalovanou (E. Ruckého a sbor Jednoty bratrské Liberec), požadovat od nich materiály a případně oslovit i další osoby, bude-li to třeba. Synod rozhodl, aby se komise skládala z právníka, teologa, člověka se zkušeností ve veřejné správě, psychologa a koordinátora. Žádný z nich nesměl být členem sboru Jednoty bratrské v Liberci, a to ani v minulosti. V komisi jsou zastoupeni členové pěti křesťanských denominací. Svými církvemi však nebyli nijak delegováni a tento úkol přijali jako jednotlivci, na něž se obrátil Synod Jednoty bratrské. Práce komise tak byla zcela nezávislá na jiných jednáních, která probíhala na církevní úrovni s Ekumenickou radou církví nebo Evangelickou aliancí. Funkce v komisi byla čestná (neplacená) a každý se zúčastněných ji vykonával vedle svého zaměstnání. Termín závěrečné zprávy komise byl původně stanoven nejpozději do a posléze zkrácen do mimořádného synodu, který se konal Tato dvě omezení spolu s dalším faktem, že jsme neměli k dispozici jiné prameny informací, než jaké nám byly zúčastněnými osobami dobrovolně poskytnuty, poněkud limitovala možnost vyčerpávajícím způsobem objasnit celou hloubku problematiky. V neposlední řadě i některé informace a prameny vzhledem k jejich osobní povaze nejsou vhodné ke zveřejnění. Právě informace takového charakteru často tvoří podklad pro některé závěry, uvedené ve zprávě. Naše poděkování za spolupráci pak patří zejména: Unity Delegation světové Jednoty bratrské (H. Schlimm, G. Birtill, G. Rights, J. Kent a H.-B. Motel), Immediate Help (br. Schlim a br. McOwat), předsednictvu synodu Jednoty bratrské, Úzké radě Jednoty bratrské, archivu Jednoty bratrské v Nové Pace a dalším. Základními dokumenty, ve kterých byla formulována obvinění týkající se E. Ruckého a jeho práce, jsou tyto materiály: - Dopis dvou členů ÚR ze v Praze, ve kterém je formulován zákaz činnosti E. Ruckému, podepsáni O. Halama a B. Kejř. - Zpráva Rozhovory biskupů v Jablonci a v Liberci ve dnech 27 až Psáno v Ochranově, Berlíně a Nízkém , podepsáni T. Gill, T. Clemens, M. Theile a K. E. Langerfeld. - Dopis Kazatelům, radám starších a sborům JB v Turnově , podepsáni O. Halama a B. Kejř. - Dopis Křesťanským církvím, sborům a institucím ze dne , podepsáni O. Halama, J. Halama jun., B. Kejř a J. Uhlířová, který vyšel také jako článek v Evangelickém týdeníku - Kostnických jiskrách č. 22/98 pod názvem Dopis z Jednoty bratrské. - Článek v Evangelickém týdeníku - Kostnických jiskrách č. 24/98 ze s názvem Co se děje v Jednotě bratrské podepsán J.Halama jun. 2

3 V dokumentech, které jsme měli k dispozici, byla formulována tato obvinění: - E. Rucký vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací i porady s ÚR, - v důsledku služby ER, resp. sboru, hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní lidé, - desítky lidí, kteří končí na psychiatrii v Liberci s vymytými mozky, - nezvládnutá psychická manipulace, agresivní a netolerantní obraz světa, nebezpečná instituce vůdcovských autorit, řada prvků teologie prosperity, - nezviklatelné přesvědčení o pravosti vlastního postoje, víra v přímo Bohem udělovanou duchovní autoritu, která platí víc než jakákoli tradice, za domnělým působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí, - lidé v různých funkcí se seznamují se stinnými stránkami způsobu práce místního sboru, - na některých školách se varuje před působením JB, - slabí a handicapovaní nemají v tomto sboru místo, - sbor JB v Liberci žije v naprosté ekumenické izolaci, - deformovaná a nebiblická teologie, - veřejnost vnímá tento sbor jako sektu. Následují jednotlivé kapitoly: 1. Zpráva Mgr. L. Dörfla, právníka 2. Zpráva PhDr. Z. Horáčkové, psycholožky 3. Zpráva A. Chutného, býv. poslance Parlamentu 4. Zpráva Mgr. M. Heryána, teologa 5. Zpráva Mgr. M. Svobody, teologa 6. Závěr 7. Dodatek 3

4 Zpráva o prošetření obvinění (právník) l6.února l999 První z otázek, kterou jsem se z pověření komise s ohledem na svoji profesi zabýval, je námitka, resp. výhrada části bývalé Úzké rady, že Evald Rucký (dále jen ER) vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací a porady s Úzkou radou. Další obvinění spočívá v tvrzení, že ER se na stránkách Života víry a Lidových novin ztotožňuje s pozicí biskupa. Konečně v souvislosti s těmito prvními otázkami, zda nedošlo k porušování Řádu Jednoty bratrské. Při posuzování těchto otázek vycházela komise ze zdrojů informací vyznačených v pozn. 1 a 3. Podle Řádu Jednoty bratrské z r. 97, čl ,3 obsahuje diakonská služba (vykonává správce) pastýřskou péči; odpovědnost za sbor a jeho správu a vyhledávání a výchovu spolupracovníků. Pokud v dopise O. Halamy ze je tedy vyjádřen údiv a rozpaky mnohých lidí nad vstupem ER do pastýřské a poradenské služby a poznámka pisatelů dopisu o vstupu do této služby bez předběžných konzultací a porady s ÚR, může tím být myšlena pastorační a poradenská služba obecně nebo ta část, která přesahuje běžný rámec správcovské činnosti. S ohledem na obsah shora uvedených článků z Lidových novin a Života víry lze předpokládat, že poznámka v dopise se týká právě té části pastorační a poradenské služby ER, která přesahuje sborový rámec. Běžný výkon pastorační služby je totiž výslovně obsahem správcovské činnosti a nemusí být předmětem dalších konzultací s ÚR. Z dopisu předsedy Úzké rady O. Halamy z vyplývá, že téma nadsborové služby ER bylo v Úzké radě několikrát projednáváno a širší pastýřská služba je vítána a oceňována. Od května 1996 byl podle toho upraven i plat ER jako pracovníka s další nadsborovou službou. Rámec pověření Úzkou radou tedy ER touto službou nepřekračuje (jak je v dopise výslovně napsáno). Tato skutečnost má své vyjádření i v personální změně ve vedení libereckého sboru. Ze zprávy ÚR JB 2 98 vyplývá, že v červnu 1997 byl za správce sboru povolán Petr Krásný a ER se stal druhým kazatelem se zachováním dřívějšího statutu další nadsborové služby. ER byl jmenován oficiálním poradcem nově ordinovaných bratrů. Ostatní setkání jsou považována za osobní. Jak vyplývá z výpovědí výše uvedených členů staršovstva libereckého sboru JB a církevních pracovníků, jedná se v případě ER o pomoc kazatelům nově zakládaných sborů z misijního působení libereckého sboru či o další setkání na žádost jiných kazatelů. Jedná se z pohledu starších o záležitost dobrovolnou a lokální bez ambicí či úmyslů jednat s určením pro celou Unitas Fratrum (dále jen UF) či jménem UF jako celku. Sám ER tyto úmysly také rozhodně popřel s tím, že se jedná spíše o pokrývání přirozených potřeb kazatelů okolních mladších sborů. Ani v článcích v Lidových novinách a Životě víry ER nehovoří jménem celé UF či z pozice jiné než správcovské, pouze na str. 18 ŽV 10/97 je věta, že mívá rozhovory, při kterých se věnuje kazatelům. Za kurzívou tištěný úvod v čl. LN ze se k odpovědnosti přihlásil novinář, který výslovně uvedl, že se jedná o jeho slova a že ER o sobě jako o možném budoucím biskupovi nehovořil. Z výše uvedeného shrnutí dostupných faktů proto dovozujeme závěr, že ER vykonával pastorační službu v tomto smyslu v souladu s řádem JB a pověřením ÚR JB. Z řádů JB nelze zcela přesně dovodit dělící čáru mezi činností správce sboru a biskupa co se týče předmětu činnosti, neboť oba úřady v církvi se zabývají pastorační péčí. Dělícím momentem bude zřejmě pouze zaměření služby (lokální či pro celou UF) a pozice, ze které služebník vystupuje (jménem sboru či jménem celé UF). U služby ER nebyl zjištěn ani moment zaměření pro celou UF ani snaha vystupovat jménem celé UF. Fakt, že slouží v určitém nadsborovém rámci byl Úzkou radou vzat na vědomí a odrazil se i v platovém zařazení ER do kategorie další nadsborové služby a v jeho pověření věnovat se některým mladším kazatelům. Zřejmě samotná ÚR se takto pokoušela operativně pokrýt určitou mezeru v péči o mladé kazatele v české provincii UF. Při rozhovorech se staršími libereckého sboru i členy bývalé ÚR pak vyvstal obraz takové situace, kdy byla z obou stran pociťována potřeba pomoci kazatelům a pracovníkům zdejší provincie, která dosavadní strukturou nebyla pokryta. Proto byl vznik určité parastruktury Úzkou radou tolerován. 4

5 Právě s ohledem na lokální ráz pastorační služby ER (byť se jedná o službu širší než vnitrosborová služba správcovská) i na toleranci a podporu této služby ze strany tehdejší ÚR, která jí dodávala legitimitu, nelze tuto službu ER ztotožňovat s biskupským úřadem. Ve výkonu této činnosti pak nelze spatřovat aktivitu, která by vybočovala z rámce kompetencí svěřených ER řádem JB či pověřením ÚR a měla by za následek porušování řádu JB. Ze shora uvedeného tedy nevyplývá, že by ER vystupoval z pozice biskupa UF či se s touto pozicí ztotožňoval. Další z obvinění vůči službě Evalda Ruckého, vznesených částí Úzké rady JB v dubnu 1998, jsou z oblasti pastorační služby, ve které měly být uplatňovány principy, které vedly k hlubokým zraněním, odmítnutí, deklasování a zhroucení lidí a má být projevem uplatňování duchovní autority a poslušnosti, která je vzdálena bratrské milostné kázni a je v ní nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka. To by bylo i v rozporu s řády JB. Výše zmíněná obvinění se týkají jednání, které by mělo porušovat základní lidská práva a být projevem neúcty k osobnosti člověka. Ochrana těchto základních lidských práv je upravena některými mezinárodněprávními předpisy, které jsou součástí i ústavního řádu České republiky. Dále samotná Ústava ČR a zejm. Listina práv a svobod, náležející v naší zemi k právním aktům nejvyšší právní síly, se ochranou základních lidských práv zabývají. Tato základní práva dále rozebírají a rozvíjejí předpisy práva trestního, občanského, správního a dalších odvětví platného práva. Vzhledem ke značné obecnosti vznesených obvinění je v právním rozboru třeba postupovat od předpisů nejvýznamnějších a zabývat se analýzou zachovávání základních lidských práv při fungování libereckého sboru. Všeobecná deklarace o lidských právech upravuje kromě zákazu diskriminace, ochrany života a zdraví, ochrany politických práv, ochrany soukromí, rodiny, domova, korespondence, cti a pověsti m.j. i právo na svobodu uzavírat manželství, rozvazovat jej a zakládat rodinu (5). Řád JB rovněž upravuje právo na pastýřskou službu a bratrskou kázeň (6). Podle názoru komise by skutečně k projevům popsaným v obviněních mohlo dojít porušováním právě těchto základních práv. Při rozboru níže uvedených pramenů jsme se tedy zaměřili na otázky, zda při vyučování v církvi a při kázání byly mezi lidmi činěny nerovnosti spočívající v rozdílnosti pohlaví, zdravotního stavu apod. Zda pastorační praxe dostatečně šetřila právo na zdraví, soukromí osobní i rodinné. Zda pastýřská služba a napomínání (kázeň) zachovávala důstojnost, dobrou pověst a čest členů církve. Dále zda v církvi nevznikala nežádoucí závislost na vedoucím a nedošlo k izolaci od ostatních sborů, dalších církví či veřejného života vůbec. Jak je již uvedeno výše, zmíněná obvinění byla formulována v dopise dvou členů ÚR ze 6.4. l998, ze zprávy o rozhovorech biskupů a v dopise kazatelům ze 6.5. l998 br. O. Halamy a B.Kejře. Při setkání komise s členy tehdejší ÚR br. O. Halamou a B. Kejřem byly blíže vysvětleny příčiny, které k vyslovení těchto obvinění a potažmo i zákazu duchovenské činnosti E. Ruckému vedly. Tito členové ÚR měli být poněkolikáté upozorněni, že se neřeší případy lidí, kteří jsou z okruhu libereckého sboru a jsou hluboce zraněni z toho, jak s nimi bylo jednáno. Jako členové ÚR byli vyzváni, aby s touto situací něco udělali. Proto se setkali s těmito lidmi a tím, co se od nich dozvěděli, byli otřeseni. K rozhovorům s lidmi, zraněnými činností libereckého sboru byli pozváni biskupové ze zahraničí. Spolu s těmito údaji od konkrétních osob zjistili i stanoviska lékaře, psychoterapeutů, dr. Vojtíška ze Společnosti pro studium sekt a dalších a situace se jevila závažnou. Zákazem činnosti ER chtěli poukázat na závažnost situace a dosáhnout hledání uspokojivého řešení. 5

6 Skutečnosti, které komise zjistila, že podporují vznesená obvinění, jsou kromě svědectví konkrétních osob při rozhovorech s biskupy a členy bývalé ÚR (tato jména či konkrétní informace komisi dány nebyly) sdělení kompetentního pracovníka oddělení psychiatrie v Liberci, stanovisko dvou psychoterapeutů, vedoucích představitelů Společnosti pro studium sekt a další písemná či ústní vyjádření osob, které se cítí poškozeni jednáním představitelů či členů sboru JB v Liberci. Zmíněný pracovník psychiatrie a psychoterapeuti se setkali při své práci s osobami, které jevily zřetelné projevy narušeného duševního zdraví nebo traumatizujících zkušeností a setkali se se silnou formou psychické manipulace či tlaku nebo projevovaly pasivní závislost na autoritě a jako původce těchto zkušeností či obtíží označovali osoby či okruhy osob z libereckého sboru JB. Pracovník psychiatrie odhadl počet těchto osob do deseti a rovněž vyloučil možnost toto číslo přesně zjistit, neboť tento jev není specielně sledován. Psychoterapeuti uvedli, že někteří jejich klienti (celkem se setkali s pěti obdobnými případy) se setkali s formou silně persekučního chování za své názory. Ne ani tak ze strany vedení, jako spíše s odmítáním či určitou formou nátlaku od některých spolučlenů. Tyto případy se vyskytly v první polovině 90.let. Dr. Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt rovněž potvrdil, že se v uplynulých letech setkal s telefonáty i přímo hovořil s lidmi, kteří si stěžovali na počínání libereckého sboru JB. Symptomatika těchto sdělení mu připomínala lidi, zasažené tzv. hnutím víry". Rovněž dr. Remeš z téže společnosti uvedl, že byl navštíven pacienty, kteří se opakovaně setkali s psychickým zraněním, které mělo dle jejich názoru pocházet ze služby E. Ruckého. Neměl však poznatky o jejich psychickém stavu v době, než se dostali do kontaktu s JB v Liberci. Kromě toho jejich návštěvy byly limitované. Jeden z bývalých členů libereckého sboru komisi sdělil, že se setkal po svém odchodu s tím, že za ním docházeli někteří členové a tropili povyk a cítili se osobně dotčeni jeho výhradami k vedení sboru. Domnívá se, že je vytvářena atmosféra, která znemožňuje konstruktivní kritiku. Setkal se s tím, že o problémech lidí se otevřeně hovořilo na staršovstvu. Jiná bývalá členka se i písemně vyjádřila v tom smyslu, že vedoucí se považují za neomylné a vyžadují úplnou poslušnost. Konkrétní příklad však neuvedla. Rovněž poukázala na to, že v tomto sboru je více psychicky nemocných lidí, než v běžné populaci a způsob víry, který se v tomto sboru aplikuje, vede k psychickým i fyzickým obtížím. Velice zajímavé bylo zhodnocení období členství v církvi JB v Liberci člověkem, který zde byl rovněž členem v první polovině 90. let a byl vyloučen. Při svém rozhovoru s členem komise uvedl, že i dnes dokáže pochopit důvody, pro které byl ze sboru vyloučen. Jednání ER a staršovstva považuje za korektní, i když snad příliš přísné. Důvody vyloučení dostal písemně a po celou dobu s ním ER jednal přímo, i když podle jeho názoru se stejné věci daly říct citlivěji. ER znal i osobně a konzultoval s ním i některá životní rozhodnutí. ER mu řekl přímo svůj názor. Ten se tomuto člověku nelíbil, ale nijak nucen nebo manipulován k rozhodnutí nebyl. Nakonec si to udělal stejně po svém. Chápal ER jako autoritu, ale říkal si, že to je také jen člověk a může se mýlit. Rucký je bezesporu osobnost, ale pokud to někdo vnímal nezdravě, nebude to asi problém ER. Atmosféru ve sboru tento člověk popsal jako nadšenou, hodně se sloužilo a bralo se to jako rys duchovnosti. Lidem se démony nevyhrožovalo, k nemocným se chovali normálně (modlilo se za ně a byli normálně přijímaní) a neví o tom, že by se porušovalo zpovědní tajemství. Když byl ze sboru vylučován, tak s ním nejdřív starší hovořili. Radili mu a dali mu prostor pro pokání. Když nechtěl, tak byl vyloučen. Později pokání činil a bylo mu řečeno, že se může do sboru vrátit. Bude hledat společenství spíše u jiné církve. Setkal se však s více lidmi, kteří do libereckého sboru už nechodí z různých příčin. Komise se dále setkala se členy staršovstva sboru JB v Liberci (pozn.3), seznámila se s materiály Diakonie Beránek, výročními zprávami nadace Euronisa, více než 300 dopisy, zaslanými lidmi, kteří chtěli reagovat na službu ER výpovědí o své osobní zkušenosti. Komise měla k dispozici podrobný zápis ze synodu JB z r. l998, vyslechla i člena bývalé a nynější ÚR J. Plevu a provedla další rozhovory a seznámila se s dalšími listinami, což je rozvedeno v textu níže. 6

7 Co se týče výše zmíněných obvinění, starší libereckého sboru jednoznačně popřeli, že by ve vyučování byly činěny rozdíly mezi lidmi (např. ve vztahu k nemocným). Ani pastorace nebývá vedena k odmítnutí lékařské péče či ordinovaných léků. Ve sboru se vždy prováděla péče o nemocné a služba umírajícím. Přitom však se modlívají za uzdravení. To však je jejich povinnost. Samotné uzdravení může pak dát jen Bůh. V minulosti došlo k jednomu případu odmítání předepsaných léků u jedné mladé sestry, která nebyla členkou sboru, byly však u ní prováděny pastorační návštěvy. Odmítnutí léků však nebylo důsledkem pastorace, ale vztahů v rodině, kdy tímto způsobem dívka chtěla řešit určitou krizi ve vztahu k matce. Při opakovaném neuposlechnutí členů Rady starších k užívání léků byla přivolána lékařka, která konstatovala zhoršení zdravotního stavu dívky. Ta byla staršími poté odvezena k nemocničnímu ošetření. Tento popis případu odpovídá i dopisu lékařky MUDr. Vojtové, který je přiložený v dokumentech. Ohledně postoje k nemocným starší sdělili, že při sboru je provozována Diakonie Beránek, kde se členové sboru přímo věnují péči o zdravotně postižené děti. Tomu odpovídají i výroční zprávy Diakonie Beránek Zároveň starší libereckého sboru připustili, že v uplynulých deseti letech došlo k velkému pohybu lidí ve sboru a nemohou ručit za vše, co se neoficiálně mezi lidmi ve sboru řekne, nebo co si mezi sebou členové poradí. Při kázání, vyučování a pastoraci se však snažili o vyváženost. Nesouhlasí proto s obviněními o extrémní teologii, neboť jsou podkládána např. úryvky z kázání či časopisových článků bez kontextu, nesourodě namixovaných či zcela falzifikovaných. O práci na veřejném životě se podílí prací na školách v rámci hraničního regionu Euronisa, zaměřenou na kulturní a charitativní činnost (odpovídá potvrzení ZUŠ Liberec, výroční zprávy nadace Euronisa 95-97). V oblasti rodiny a manželských vztahů dle výpovědi starších byla vykonávána kázeň v několika případech. Ve dvou případech došlo k vyloučení člena - jednoho z manželů - proto, že přes napomenutí starších neukončil mimomanželský poměr. Rada staršovstva spočívala zejm. v obnovení manželské věrnosti a pokání. V případě odmítnutí této nápravy došlo k vyloučení. Zároveň druhému z manželů nebylo v rozvodu již bráněno. Další příčiny vyloučení ze sboru tkvěly v tom, že kázněný člen pomocí manipulace prakticky znásilnil jinou členku nebo za krádeže apod. zřejmé hříchy bez ochoty k nápravě. Celkem za léta došlo k vyloučení 15 členů. V žádném z těchto případů se nejednalo o příčinu, která by byla v odlišném učení nebo vztahu k autoritám. Jeden člen byl vyloučen pro opakované rušení nedělních bohoslužeb a pomluvy. Byl napomenut v tom smyslu, že nemá v průběhu bohoslužeb rušit hovorem, jinak chodit nemusí ( vtipné poznámky ke kázáním). Podle informací starších je přibližně 30 členů (včetně let 87-98) v evidenci psychiatrie. Vysvětlují si to tím, že evangelium oslovuje právě ty, kteří vědí, že pomoc potřebují. Nevědí však o žádném, který by byl nejprve členem a pak by musel vyhledat pomoc psychiatra. V některých případech se podaří takovému člověku pomoci, takže už psychiatra nepotřebuje. Obecně však pastorační služba bývá v takových případech velmi obtížná. Na výslovný dotaz komise starší výslovně popřeli, že by narušovali soukromí členů prováděním cenzury korespondence či zákazem rozhovorů s dalšími osobami. Kromě výše uvedeného zákazu přístupu do shromáždění, pokud dotyčný své chování nezmění. Naopak členové staršovstva se stali terčem útoků bývalých členů vyloučených za některé přestupky či odešlých. Tyto útoky se zaměřovaly na pomluvy (např. z homosexuality) nebo zkreslování kázání a učení za účelem rozvracení vztahů v církvi. Kázeň v církvi se děla dle vyjádření starších po projednání na staršovstvu. Členu byl vysvětlen jeho přestupek, ukázána cesta k nápravě a dána lhůta. Při neuposlechnutí byl pak napsán dopis, který vše shrnoval. V případě pokání byla dána možnost návratu do církve (lze srovnat s dopisem o vyloučení člena přiloženo). 7

8 V autoritě vystupuje celé staršovstvo, které se postupně od roku 1987 obměňovalo a doplňovalo. Většina starších však pamatuje sbor jako členové už v roce 1987 a letech následujících. Nejedná se o lidi nové a je evidentní, že se projevují dostatečně autonomně a nezávisle na osobě ER. Někteří bývalí starší nyní slouží jako vedoucí nově založených sborů v okolí Liberce. Do těchto sborů se přelila určitá část lidí, do té doby statisticky náležejících do Liberce. V současné době - od poloviny roku 1997 vede liberecký sbor Petr Krásný a ER ve větší míře slouží v okolí Liberce ve službě kazatelům. Pastorační péči obecně převzali další členové staršovstva. J. Pleva při rozhovoru s členy komise zmínil, že liberecký sbor býval terčem kritiky na pastorálkách či synodech ještě dříve, než do Liberce nastoupil ER jako kazatel. Dřívější správce J. Votrubec také býval kritizován a příčiny tkvěly v tom, že už tehdy byl liberecký sbor sice malý, ale aktivní. Na pastorálkách se však nic nedalo pro konfrontační atmosféru vyřešit. V roce l990 odešla část členů do sboru v Jablonci po vzájemných neshodách. Stanovisko ÚR bylo takové, že každý má svoji práci dělat tam, kde je a už se k tomu nevracet. Již v roce l992 byla snaha řešit to, že byl sepsán dopis proti fungování libereckého sboru. Byla sestavena komise a signatáři dopisu byli pozváni, aby s nimi záležitost byla probrána. Přišel jenom jeden, takže práce vyzněla do ztracena a nepsal se z toho ani zápis. Při porovnání výpovědi starších s dostupnými písemnými materiály (2) lze pozorovat shodu výpovědí s přednesy starších libereckého sboru na Synodu v květnu Při přečtení slibu uchazeče o vstup do libereckého sboru se nabízí otázka, jak vykládat část slibu, ve které se uchazeč zavazuje poslouchat své starší a ctít je. Pokud se vezme v úvahu kontext, je zřejmá snaha nového uchazeče identifikovat s celosvětovou UF (odst. 1 slibu). Dále konstatování o nedokonalosti společenství (odst. 2) naznačuje, že se neuplatňuje žádná absolutní poslušnost či elitářství vedoucích, neboť kde není nárok na dokonalost, nemůže být ani nárok na bezvýhradnou poslušnost. Při přečtení slibu staršího (rovněž přiloženo v dokumentech) je zřejmý důraz na charakter staršího (odst. 1) a bezplatnost (odst. 2) a ochota pomoci správci sboru (odst. 5). Tento rozbor tedy nenasvědčuje žádnému závazku člena k povinnostem, které by byly v rozporu s jeho základními právy. Další zajímavou skutečností je shoda o procesu vylučování, která vyplývá z rozhovoru se staršími a ze sdělení člena, který v minulosti vyloučen byl. Rozhovor, napomenutí, výzva k pokání a potom případně vylučující dopis. To by nasvědčovalo, že proces vyloučení má své formální a časově rozdělené fáze a je v něm přítomen moment dialogu starších a kázněného člena. Potom je samozřejmě věc náhledu na závažnost problému, o který se při napomínání jedná, a který může být zásadně odlišný tím, kdo vede ke kázni a tím, kdo kázeň není ochoten přijmout, ať už je důvod jakýkoli.ze zjištění komise však nevyplynulo, že by kázeň v církvi byla vykonávána způsobem ponižujícím nebo znevažujícím. Při shrnutí výše uvedených zjištění je tedy třeba konstatovat, že z těchto zjištění nevyplývá, že by kdokoli byl úmyslně manipulován k chování, které by vedlo k omezování jeho základních práv, zmíněných výše. Nebylo zjištěno, že by někdo byl veden odmítání zdravotní péče, odmítání tradičních společenských hodnot, jako je manželství, rodina, vzdělání či veřejná aktivita. Ani že by docházelo k diskriminačnímu chování vůči některému pohlaví, lidem mentálně či fyziky postiženým či nemocným. Naopak čilá aktivita sboru v charitativní činnosti, specielně v oblasti péče o mentálně postižené děti a práce v euroregionu Euronisa umožňují dovodit závěr opačný. Zneužívání zpovědního tajemství se rovněž nepotvrdilo. Otázka, která by měla být podrobena veřejné diskusi je, o jakých věcech a do jaké hloubky spolu vedoucí mají hovořit o pastoračních problémech členů a do jaké míry otevřenosti je konzultovat, pokud společně hledají řešení. Znepokojivé zjištění je, že existuje okruh osob, které se cítí službou E. Ruckého, či obdobím, které v libereckém sboru JB zejména v l. pol. 90. let prožili, zraněni a potýkají se s různými potížemi psychického rázu. Někteří kontaktovali např. linku psychologické pomoci či jim postačoval telefonický rozhovor s pracovníkem Společnosti pro studium sekt. Jiní vyhledali 8

9 psychiatrii a nebo se jejich obtíže tohoto rázu projevily při psychoterapii jako problém druhoplánový. Právě s tímto okruhem lidí se zřejmě setkal skupina německých bratří a biskupů v dubnu l998. Totožnost těchto osob však komisi zůstala skryta. Tím také zůstal většinou skrytý i mechanismus, kterým ke zranění těchto lidí mělo dojít. Z výše uvedených zjištění lze klasifikovat momenty s podobnými znaky, které se zřejmě u některých lidí vyskytly. Jedná se o momenty, kdy jednotlivci byli narušeni ve své vnitřní rovnováze kvůli tlaku chování okolní skupiny, svou fixací na některé vůdčí osobnosti, nebo neobstáli určitým nárokům na kvalitu své zbožnosti. Téměř všechny tyto momenty však měly vyplynout ne z přímého chování ER jako vedoucího, ale z chování skupiny či jejího představitele v obecné podobě. Jiné konkrétní mechanismy, kterými k zranění jednotlivců mělo dojít, zjištěny nebyly. Ačkoli bez konkrétních příkladů jsou veškeré závěry spíše rázu spekulativního, nabízí se snad přeci jen určitý postřeh. Atmosféra velkého nadšení a příliv obrácených lidí, postrádajících tradiční křesťanskou výchovu, znamenala hledání nových netradičních způsobů církevní práce a kladla velké nároky na ty, kteří se podíleli na vedení a organizaci sborového života. Původní model, kdy většinu sborové práce (včetně návštěv u lidí, modliteb za nemocné a pastorace) prováděl správce sboru či diakon, nemohl v této nové situaci fungovat. Denominace jako celek na takovou situaci připravena nebyla a zřejmě nebylo reálné čekat v dané situaci pomoc odjinud. Hledaly se tedy zřejmě cesty jiné. V daném případě bylo nalezeno řešení v širokém zapojení většiny členů do církevní práce (starost o nově příchozí, vznik struktury domácích skupinek apod). Tím se dosáhlo výrazného efektu v různorodosti a množství církevní práce, která v Liberci byla sborem JB nepochybně vykonána. Výchova nových vedoucích a stabilizace členské základny je však záležitostí spíše dlouhodobého charakteru. Proto nemusí být překvapením, že pochybení lze odpozorovat spíše na úrovni běžných vztahů mezi členy či ve vztahu k nejnižšímu článku vedení sboru (vedoucí skupinek). Nadšení, tvořící jeden z hlavních pojmových znaků libereckého sboru první poloviny 90. let, mohlo na citlivější jedince nebo na lidi se sklony upínat se na konkrétní vzory působit nezdravě a mohlo vést ke zhoršení jejich psychické rovnováhy i do dlouhodobějších psychických obtíží. Velký důraz na službu druhým a snad někdy s tím spojená aktivizace nevyzrálých jedinců, kteří přesto byli vnímáni jako kompetentní služebníci, mohla působit zmatek a zranění. Sami liberečtí starší poukázali na nemožnost úplné kontroly nad situací mimo oficiální kazatelnu a kuloárového dění. Pro kvalitní posouzení této situace by bylo třeba zejména vyřešit otázku, zda rizikové momenty, které jsou výše popsány, jsou v rozsahu jinak vykonané práce pouze jednotlivostmi, které nevypovídají o celkovém charakteru služby libereckého sboru, nebo zda by na jejich základě mělo dojít k příslušné revizi některých dosavadních přístupů ve službě. To však zřetelně přesahuje rámec pověření této komise. Pokud je těžiště obvinění směřováno proti osobě E. Ruckého jako církevního pracovníka, pak ze shora uvedených faktů nelze obvinění považovat za důvodná, neboť shora jmenovaná obvinění z provedených zjištění prokázána nebyla. Poznámky: (1) Řád JB, vydání z roku 1997, Článek v Lidových novinách ze , Článek v Životě víry 10/98, Dopis předsedy ÚR JB z staršovstvu libereckého sboru, Zprávy ÚR JB 2/98, Dopis ÚR JB ze E. Ruckému, Prohlášení novináře Petra Hampla ze (2) Řád JB, vydání z roku 1997, Dopis ÚR ze , Slib uchazeče o vstup do libereckého sboru a slib staršího, Dopis ÚR kazatelům ze , Výroční zprávy Diakonie Beránek z let 94-97, Zápis z rozhovoru s biskupy UF, Dopis MUDr. Jitky Vojtové, Zápis ze Synodu JB z května 1998, Vylučující dopis a další (3) Výpověď starších a pracovníků libereckého sboru z Petra Krásného, Evalda Ruckého, Zdeňka Fejfara, Ivo Nováka, Jiřího Helise, Petra Pospíšila a Jana Votrubce. Mgr. Luboš Dörfl 9

10 Zpráva o prošetření obvinění, týkajících se pastorační práce br. Evalda Ruckého a jejích důsledků Výchozí materiály pro formulaci obvinění: A) Zákaz činnosti E. Ruckému - Praha podpis: O. Halama,B. Kejř B) Dopis Kazatelům,radám starších a sborům Jednoty bratrské - Turnov podpis: O. Halama, B. Kejř C) Zpráva Rozhovory biskupů v Jablonci a v Liberci ve dnech Ochranov, Berlín, Nízký podpisy: T. Gill, T. Clemens, M. Theile a K. E. Langerfeld D) Dopis Křesťanským církvím, sborům a institucím" podpis: O. Halama, J. Halama ml., B. Kejř a J. Uhlířová. Vyšel také jako článek v Kostnických Jiskrách - Evangelickém týdeníku č. 22/98 pod názvem Dopis z Jednoty bratrské E) Článek Co se děje v Jednotě bratrské, Kostnické Jiskry - Evangelický týdeníku č. 24/98 ze , podpis: J. Halama ml. Prameny pro ověření oprávněnosti obvinění : 1) Výpovědi vedení a Rady starších sboru Jednoty bratrské (dále jen JB) v Liberci 2) Výpovědi deseti náhodně vybraných účastníků pastorace E. Ruckého (dále jen ER) 3) Výpovědi svědků žalující strany (1 psychiatr, 3 psychoterapeuti, 3 postižení ) 4) 369 dopisů věřících na podporu E. Ruckého, určené Synodu Jednoty bratrské 5) 4 anglické verze dopisů psychoterapeutů poskytnuté Unity Delegation světové Jednoty bratrské 6) Zpráva o pastorační činnosti ER v letech ) 9 písemných svědectví o pastorační činnosti ER 8) Písemné svědectví ošetřující lékařky pacientky ze sboru JB Liberec 9) Údaje o výskytu duševně postižených ve sboru JB Liberec (kartotéky a pastorační záznamy) 10) Učebnice ER Křesťanská psychologie a péče o duši (1998) 11) Členské kartotéky a pastorační záznamy sboru JB Liberec Formulace hlavních obvinění (v závorce uvedeno písmeno výchozího materiálu) : 1) - za jeho službou zůstávají hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní a zhroucení lidé (A) - duševní zranění přetrvávají dodnes přes události časově vzdálené (C) - pastýřská péče nepřinášela pomoc, ale vyvolávala strach,vyvolávala nátlak (C) - traumata způsobuje necitlivé pastorační jednání, zasahování do soukromí a uplatňování určitých principů, které se stává manipulací (B) - hluboká zranění způsobily některé praktiky při osvobozování, uzdravování a užívání jiných duchovních darů (B) - za domnělým působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí (E) - kolem r.1990 bylo očekáváno uzdravení modlitbou (C) - exorcismus nevedl k uzdravení (C) 10

11 2) - primář psychiatricko sexuol. odd. liberecké nemocnice se setkává s lidmi zasaženými JB a vykazujícími symptomy jako lidé z jiných sekt, v posledních dvou letech se jedná o lidí a Jednota bratrská je dnes v této oblasti jakási»pracovní diagnóza«(b). - liberečtí psychiatři a terapeuti mají často co činit s pacienty, kteří byli v kontaktu s JB (C) - byli jsme odkázáni ještě na další psychoterapeuty v libereckých zařízeních (B) 3) - uplatňování duchovní autority a poslušnosti, která je vzdálena bratrské milostné kázni, jejímž důsledkem je nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka (A) - nahrazování autority Písma a osobního vztahu víry autoritou vedoucího (B) - nebezpečná instituce vůdcovských autorit (D) - moc evangelia je suplována psychickým nátlakem a manipulací (A) - nezvládnutá psychická manipulace (D) - agresivní a netolerantní obraz světa (D) Úvodem považuji za nutné konstatovat, že obvinění byla formulována na základě svědectví odborníků ze světského prostředí (psychiatr, psychoterapeuti) a lidí vyloučených ze sboru JB pro závažné hříchy. Pastorace ER je posuzována téměř výhradně z hlediska působení na duševní zdraví a pohodu pastorovaných, tedy z hlediska psychologického a psychiatrického. Tady vidím základní problém tohoto přístupu. Psycholog, psychoterapeut, psychiatr má na zřeteli věci lidské, na úrovni emocí, rozumu, vůle apod., v tomto smyslu je služebníkem lidí, kterým má pomáhat, aby se cítili duševně dobře, aby byla posílena jejich osobnost, staví na sebepřijetí a sebeuskutečnění, odmítá zábrany a blokády. Tyto věci posilují duši, nikoli ducha. Nutno také dodat, že psychiatrie a psychologie často chápe náboženství a náboženské projevy jako svébytný druh neurózy. Pastor se samozřejmě stará i o věci duševní, ale prioritně by měl mít na zřeteli Boží věci, tj. aby přicházeli k Ježíši Kristu, žili s ním v souladu a nežili v hříchu je tedy služebníkem Božím a teprve potom služebníkem lidí v dimenzích Božího vedení. Žádný odborník na duševní zdraví tedy nemůže v úplnosti soudit výsledky působení pastora, protože úzdrava duševní může být zároveň nemocí duchovní (= setrvání nebo upadnutí do hříchu). Odhalení a přiznání vlastního hříchu nikdy není pro dotyčného snadné a příjemné, může být i duševně zraňující, dokonce šokující. Pastorace jako duchovní léčba by měla mít na zřeteli realizaci Ducha, snahu o růst nového stvoření. Cesta vnitřního uzdravení by měla vést skrze Ježíše, cestou obrácení, pokání, odpuštění. Duševní choroby se v každé populaci vždy vyskytují. Těžké duševní choroby zasahují 5 10% populace (schizofrenie, maniodepresivita, endogenní deprese, organická poškození atd.). Dalších 15% lidí trpí během života lehčími duševními chorobami (neurózy, poruchy osobnosti, psychosomatické choroby, návykové závislosti atd.). Duševní nemoci vznikají na základě působení více faktorů, většinou při jejich souběhu. Vždy tu působí dispozice (zděděné vlohy, poškození při porodu, tělesná porucha apod.), prostředí (např. zážitky z dětství, rodina, těžké životní události, stres ) a způsob reagování osoby (životní styl, duševní předpoklady, temperament apod.). Duševní traumata (zranění) pak plynou z náhlých duševních otřesů (úraz, nemoc, rozvod, finanční krach, ztráta práce), z traumatizace v dětství (nepřijetí v rodině, citové strádání, tělesné postižení, úmrtí rodičů apod.), ze sebezraňování (pocity viny, výčitky svědomí apod.) a z hormonálních změn (těhotenství, klimakterium). Nervové zhroucení je navršení několika duševních zranění současně. 11

12 Léčbu duševních chorob a duševních zranění provádějí psychiatři s využitím léků a psychiatrických léčebných technik a psychoterapeuti, kteří léčebně působí na duševní nemoc psychologickými prostředky. Psychoterapeutické přístupy mají dvě základní formy direktivní a nedirektivní. Při direktivní psychoterapii působí psychoterapeut na pacienta přímým usměrňováním jeho postojů, chování a myšlení, dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů, vedoucích k úzdravě, provádí nácvik vhodných způsobů reagování, případně používá sugestivních technik. V nedirektivní psychoterapii zaujímá psychoterapeut neutrální postoj, podněcuje pacienta k mluvení o jeho problémech a k vyjádření pocitů, snaží se do pacienta vcítit a podpořit samostatnost jeho osobnosti. Ad 1) Duševní zranění přetrvávající dodnes jsme zjistili u jednoho svědka z okruhu těch, kteří svědčili skupině německých bratří v Jablonci (C). Šlo o osobu, která měla nepřiměřená a idealizující očekávání vzhledem k osobě ER a potřebu výlučného osobního vztahu s ním. Když toto nemohla dostat, cítila se zraněna a poškozena. Nutno dodat, že pocit zranění či odmítnutí byl i následkem toho, že dotyčná osoba sama zraňovala ještě předtím, než sama pocítila zranění (systematické sledování pochybení ER, sbírání a zveřejňování důvěrných informací o něm atd.). Dlouhodobé pocity vlastní viny vedly tuto osobu zřejmě k dodatečnému hledání důvodů k ospravedlnění vlastního jednání tím, že stupňovala vyhledávání negativ na ER (tím psychologicky přenesena vina na něj). Tato osoba se dosud cítí zraněna, podstoupila i psychoterapii. Na případ této osoby navazuje i případ další údajně zraněné osoby, který však nebylo možné svědecky doložit. Tato osoba byla vyzvána předešlou osobou ke shromažďování důvěrných informací o ER a přistoupila na to, i když v rodině Ruckých bydlela, protože ztratila vlastní byt. Soužití bylo nejprve rodinné a srdečné, později napjaté a z hlediska dotyčné osoby neuspokojivé (cítila se nedoceněna ). Když rodina Ruckých zjistila, že je sledována (odposlech telefonátů, kontrola knihovny, odposlech důvěrných rozhovorů, zveřejňování intimních záležitostí), staly se vztahy konfliktními a ER požádal dotyčnou osobu, aby se odstěhovala, což ona osoba odmítla. ER se tedy obrátil na Radu starších,aby mu pomohla v hledání náhradního ubytování, ale danou osobou to bylo odmítnuto a přiznala v plném rozsahu své sledování. Došlo k prudké hádce v afektu s oboustranným slovním napadením a následným vykázáním dané osoby z bytu. Ta odešla do sousedního sboru a tam se dle svědectví prvního svědka psychicky zhroutila a dodnes má starost o svůj život. ER nepopírá, že tuto osobu slovně napadl a vykázal z bytu, udává, že se jí za to třikrát omluvil (i veřejně před Radou starších a Úzkou radou) a vysvětlil jí, že to bylo jednání v afektu. Dotyčná osoba však omluvu nikdy nepřijala a dodnes to cítí jako duševní zranění (i ona patří ke svědkům vyslechnutým skupinou německých bratří v Jablonci). Ze zprostředkovaného svědectví jsme se dověděli o další nervově zhroucené osobě. Toto svědectví se však ukázalo jako neopodstatněné, protože při návštěvě této osoby bylo zjištěno, že nemá žádné příznaky duševní nemoci nebo zhroucení a sama se cítí zcela duševně zdráva. Udává však, že prodělala období těžké deprese, nepřipisuje však vinu ER, který se jí snažil pomoci v nástupu relapsu psychického onemocnění. Tato osoba byla opakovaně psychiatricky léčena a hospitalizována mnoho let před vstupem do JB Liberec (poprvé 1961) pro závažné psychické onemocnění opakující se po klidových fázích. Nové nastartování choroby bylo výsledkem souběhu dlouhotrvajícího přetížení a konfliktní situace v zaměstnání, náročné životní situace v rodině, úmrtí blízké osoby, ztráty jistoty v duchovním zázemí a tělesného vyčerpání. Tuto verzi lze ověřit dvěma dalšími na sobě nezávislými svědectvími, případně i ze zdravotní dokumentace. ER považuje tento příběh za nejtěžší zkušenost své pastorační práce, zejména pak fázi předcházející vypuknutí choroby, kdy se při modlitbě objevily u dotyčné osoby specifické fenomény (mluvení hlasy ). Tyto jevy se podařilo direktivně a modlitbou za uvolnění zastavit, ale jen na krátkou dobu, psychická porucha u dotyčné osoby posléze znovu vypukla. Uvedená osoba byla třikrát navštívena zástupci bývalé Úzké rady, staršovstva ze Železného Brodu a nějakými 12

13 manželi a žádána o písemné svědectví proti ER, ale vždy to odmítla. Rodina také nehodlá proti ER svědčit, má však výhrady proti libereckému sboru, kvůli kterému se dle jejich mínění uvedená osoba zbláznila. Z jiného svědectví jsme se dověděli o existenci další osoby, která se snad také cítí zraněna či deklasována, protože ztratila zaměstnání v zařízení JB Liberec. Toto nebylo také možno přímo ověřit, je však známo, že dotyčná osoba je jednou z organizátorek setkání zraněných se skupinou německých bratří v Jablonci. Na setkání naší komise s Radou starších JB Liberec bylo konstatováno, že tato osoba odešla ze sboru JB sama poté, když měla velké pracovní problémy ve vedoucí funkci (finanční, organizační, komunikační) a měla proto přejít na jinou funkci, což ona neakceptovala. O dalších zraněných, odmítnutých, deklasovaných a zhroucených jsme se nedověděli. S tím, že by traumata způsobovalo necitlivé pastorační jednání, zasahování do soukromí a uplatňování určitých principů, které se stává manipulací jsme se ve svých zjištěních nesetkali, svědectví pastorovaných a svědectví z dopisů hovoří o opaku (více o tom příloha 2 a 3). Kolem r bylo ve sboru v Liberci opravdu očekávání uzdravení modlitbou. Bylo to dáno uzdravením osob zejména na hromadných evangelizacích S. Rydera. i jiných evangelizátorů. Ke spontánní úzdravě na modlitbě docházelo v letech i při běžné pastorační činnosti ER (namátkou doloženo dopisy i několika svědectvími např. trvalé uzdravení z těžké duševní choroby, uzdravení z chronických psychosomatických nemocí,výrazné zlepšení u somatických nemocí, vysvobození ze závislosti na drogách atd. Z vyjádření pastorovaných osob vyplývá (viz příloha 2), že se na ER obracely s velmi širokým okruhem zdravotních a psychických problémů,které byly už předtím někým bezvýsledně řešeny (psychiatrem, lékařem, psychologem, kazatelem apod.) Popud k vyhledání služby ER vycházel vždy se strany pastorovaného, asi ve třetině případů to bylo na doporučení vlastního kazatele nebo přátel. Při pastoraci byl v naprostém většině případů přítomen ještě někdo další (kazatel, rodinný příslušník, starší sboru apod.). Pastorační setkání trvala od 10 min. do 3 hodin, převažovala doba 1 hodiny a výše. V průběhu pastorace ve všech případech byla vždy modlitba a rozhovor, většinou s radou a doporučením s ohledem na Boží řešení. Výraz exorcismus nebo vymítání se v praxi ER nevyskytuje. Zmínka o tom není ani v 369 dopisech ani ve vyjádřeních účastníků pastorace ER i přes přímý dotaz. ER prohlašuje (a uvádí to i ve své teoretické práci Křesťanská psychologie ), že nikdy neztotožňoval nemoc s démony (tedy, že za každou nemocí je démonické působení). Počítá však s tím, že démonické pozadí (např. nevyznání hříchů, neodpuštění), může mít psychosomatické důsledky. Potom se nemoc může upravit, najde-li dotyčný spočinutí v Bohu. Pak ER aplikuje a doporučuje modlitbu za uvolnění. Ze zkušeností pastorovaných, z dopisů i výpovědí svědků víme, že v některých případech byly na nemocného vzkládány ruce (kazatelé, starší sboru), výjimečně se vyskytovalo potírání olejem. Jiné způsoby (praktiky) nebyly zaznamenány, stejně jako užívání jiných duchovních darů (není specifikováno), není nám ani známo ani jakékoli zranění působením těchto darů. Ad 2) Pramenem k tomuto obvinění byl dopis primáře psychiatrick-sexuologického oddělení liberecké nemocnice dr. Vojtíškovi. Pan primář O. Halamovi a B. Kejřovi písemné vyjádření odmítl a tento dopis zaslal dr. Vojtíškovi proto, že se na něj oficiálně obrátil jménem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Své vyjádření p. primář považuje za čistě soukromé, jak lze doložit jeho průvodním dopisem přiloženým ke kopii, kterou nám poskytl, a potvrzuje to i dr. Vojtíšek, jemuž byl adresován. Přesto nám Unity Delegation světové Unitas fratrum předala dne anglickou verzi tohoto dopisu jako hlavní dokument obžaloby, poskytnutý O. Halamou a B. Kejřem. 13

14 Třebaže jde o soukromou korespondenci, lze vzít na vědomí, že psychiatrií v Liberci prošlo několik mladých osob s narušeným duševním zdravím, způsobeným sugestivním působením a psychickou manipulací ve směru pasivní závislosti na autoritě, původci byli směřováni k okruhu osob uvnitř JB Liberec, bez dalšího bližšího určení. Při osobní návštěvě primář jednoznačně popřel, že by se jednalo o lidí v posledních 2 letech, naopak uvedl, že jde o období zhruba od r (tj. 8 let) a za tuto dobu to bylo maximálně do 10 lidí, rozhodně ne více. Vesměs šlo o mladistvé nezralé osobnosti, orientované na hledání autorit. O jejich dřívějším duševním zdraví se nedají zjistit žádné informace, tedy ani to, jestli vykazovaly uvedené symptomy už před kontaktem nebo až po kontaktu s některými osobami z okruhu JB Liberec. Dále p. primář jednoznačně popřel, že by u něj na oddělení existovala byť i jen pracovní diagnóza Jednota bratrská. Uvedl, že evidenci o příslušnosti pacientů k nějaké církvi nebo i o kontaktech s ní nikdy nevedli a ani by to na svém oddělení nedovolil, pokládal by to za diskriminaci, nelze to zjistit ani z anamnéz pacientů. P. primář na přímý dotaz odpověděl, že o dalších terapeutech s danými zkušenostmi neví. Na základě anglické verze dopisu z neděle adresovaného Unitas Fratrum jsme se dověděli o dvou libereckých psychoterapeutech, které jsme posléze navštívili. Jde o manžele, kteří ve své profesi už nepracují, paní je 6 let na mateřské dovolené a její manžel pracuje 2 roky v jiné profesi. Ani jeden z nich nemá psychologické ani psychiatrické vzdělání, jsou speciální pedagogové s výcvikem v arteterapii (tj. využití výtvarné činnosti v léčbě). Klienti by měli mít před vstupem do psychoterapie psychologické nebo psychiatrické vyšetření, které jim vzhledem k absenci kvalifikace nemohli poskytnout uvedení manželé; dá se tedy předpokládat, že tito klienti byli zároveň pacienty psychiatrického oddělení nemocnice v Liberci jako jediného pracoviště toho druhu v regionu. Oba dohromady měli celkem 4 klienty a 1 (možná až 2) telefonáty ve spojitosti s JB Liberec. Všichni klienti k nim však přišli s jiným problémem (manželským, osobnostním ), než který by měl původ v JB. Tito klienti docházeli na arteterapii nejprve k paní v letech , poté 2 z nich přešli na arteterapii k jejímu manželovi. Žádný z těchto klientů nebyl v přímém ani zprostředkovaném kontaktu s Evaldem Ruckým. Výtky v dopise se vztahují obecně k libereckému sboru bez bližšího určení, týkají se určité formy silného psychického nátlaku spojeného s odmítnutím za názory, neodpovídající mínění skupiny. Terapeuti se domnívají, že ER o takovýchto náladách ve sboru věděl a viní ho, že proti nim nezasáhl. O dalších libereckých psychoterapeutech s uvedenou zkušeností jsme se nedověděli ani na schůzce se členy bývalé ÚR O. Halamou a B. Kejřem dne O vlivu JB Liberec jsme se také dověděli z vyjádření MUDr. P. Remeše z Psychiatrické kliniky Bohnice, jehož anglickou verzi jsme dostali od Unity Delegation dne Pisatel tam uvádí, že byl před pěti lety navštíven lidmi z JB Liberec, kteří se setkali s psychickým zraněním, o němž se domnívali, že má původ ve službě ER. Symptomy byly převážně úzkostně depresivní, jiné měly znaky vážnější psychotické poruchy paranoidní povahy. Návštěvy u dr. Remeše byly omezeny na dvě nebo tři a pisatel nemohl posoudit, jaký byl psychický stav klientů předtím, než začali navštěvovat JB Liberec. Rovněž pro Unity Delegation byl určen dopis jedné bývalé členky sboru JB Liberec, v němž mimo jiné poukazuje na to, že v tomto sboru je více duševně nemocných lidí, než v běžné populaci, a že způsob víry v tomto sboru vede k psychickým a fyzickým obtížím vše na obecné rovině bez konkrétních údajů. Pro posouzení těchto obvinění požádala naše komise o vyjádření vedení JB Liberec a to podle pastoračních zpráv, členských kartoték a osobních poznatků vypracovalo jmenovitý přehled o výskytu různých psychických poruch v jejich sboru s krátkými charakteristikami. Analýzou těchto údajů bylo zjištěno, že výskyt duševních chorob v JB Liberec nevybočuje z běžného výskytu v populaci, třebaže by se to dalo předpokládat s ohledem na to, že církve jsou ve zvýšené míře vyhledávány lidmi nějak handicapovanými nebo těžce nalézajícími sociální přijetí (blíže o tom viz Příloha 4). 14

15 Ad 3) Autorita je všeobecně uznávaná vážnost, úcta, rozhodující vliv, případně moc. Autorita v biblickém pohledu vyplývá z rovnováhy lásky a kázně. Láska znamená přijetí, dávání, důvěrný vztah, naději, kázeň zahrnuje řád, pravdu, spravedlnost, odpovědnost. Modelem mužské autority je vedení vyvolávající poslušnost, staví na odpovědném postoji k těm, kdo se autoritě podřizují a na bezpodmínečné lásce k nim, zároveň a především je to ale také postoj jednoznačné podřízenosti vyšší, Boží autoritě. Autorita E. Ruckého, ale i celého vedení libereckého sboru je zjevná, není to však autorita nějak delegovaná nebo vynucovaná, naopak se jeví jako autorita přirozená, vyplývající z vlastností duchovních a osobnostních a ze schopnosti vést druhé. Z dopisů věřících (viz Příloha 3) to vyznívá v mnoha ohledech např.pisatelé uvádějí, že vede k následování Pána Ježíše Krista (83 lidí), je příkladem (50), zároveň však uvádějí, že nikdy nemanipuluje, nevyhrožuje (18). Na autoritě ER se podle svědků jistě podílí i jeho jasnost a jednoznačnost v řeči i v chování a v neposlední řadě i výrazně extravertní rysy osobnosti a schopnost aktivizovat a nadchnout druhé. I svědci z řad vyloučených nebo odešlých ze sboru JB Liberec v rozhovorech vzpomínají na jeho elán, nakažlivé nadšení pro Pána Ježíše Krista, na sílu a upřímnost jeho nasazení pro přivádění lidí k Bohu. To, že by služba ER byla vzdálena bratrské milostné kázni, jejímž důsledkem je nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka, jsme nezaznamenali, a to ani z dostupných výpovědí svědků, kteří byli vyloučeni nebo odešli ze sboru JB v Liberci. Ti v tomto ohledu zmiňovali přísnost a přímost nebo přímočarost, chápali ji ale jako funkční a spravedlivou. V dopisech věřících je tato vlastnost také uváděna, a to v pozitivním světle, vyskytuje se navíc ještě častá formulace nekompromisnost ke hříchu, která o směru přísnosti mnohé napovídá. I ve výpovědích pastorovaných je přímost a přísnost s ohledem na hřích zmiňována v tom smyslu, že byla dotyčným dobrým a jasným vodítkem v řešení jejich problémů. Z analýzy dopisů a výpovědí pastorovaných dále vyplývá, že si lidé na E. Ruckém cení jeho laskavosti, vstřícnosti, opravdovosti, citlivosti, porozumění pro bližní, úcty k osobnosti bližního (blíže viz Příloha 2,3). Ze stejného zdroje vychází i popření toho, že by u ER docházelo k nahrazování autority Písma a osobního vztahu víry autoritou vedoucího, naopak je konstatováno, že ve své pastorační službě vychází z Božího Slova, že upevňuje lidi ve víře v Pána Ježíše Krista, je oddaný Boží služebník, pomáhá najít cestu v začátcích víry, pomáhá v šíření evangelia atd. Horlivost pro Boží věci a vedení k opravdové víře v Boha uvádějí i svědectví odpůrců ER i lidí nezainteresovaných a stojících mimo JB. Jeví se nám jako podstatné, že ER sám je pro mnohé příkladem opravdového osobního vztahu k Bohu a důvěry v Něho a jeho Slovo i ochoty se pro svou víru něčeho vzdát. Nemůžeme ani konstatovat, že by moc evangelia byla suplována psychickým nátlakem a manipulací. Jak už bylo uvedeno, na moc evangelia byl u ER vždy kladen důraz ve všech jeho činnostech. Psychický nátlak nebyl uváděn žádným z našich svědků. Nepřímo o nepřítomnosti psychického nátlaku svědčí i množství pastorací spontánně vyžadovaných a vyhledávaných a doporučovaných lidmi, kteří je sami pozitivně prožili. Kdyby byli pastorovaní vystavováni psychickému nátlaku a manipulaci, snažili by se naopak z takového tlaku uniknout (přirozená reakce). Závěr: Na základě analýzy všech uvedených dostupných dokumentů, svědectví a výpovědí pastorovaných (blíže viz přílohy) předkládám dalším členům vyšetřovací komise k posouzení tento názor: 1) Ve sledovaných bodech obvinění nebyl z mého hlediska shledán důvod pro zákaz činnosti br. Evaldu Ruckému (tím méně pak důvod pro dělení JB). 2) Obvinění jsou velmi vágní jak pojmoslovně (obecná rovina), tak fakticky, jejich doložitelnost a průkaznost je víc než problematická, některá mají charakter pomluvy. Svědectví 8 žalobců při 15

16 návštěvě německých bratří v Jablonci nebyla ověřena z jiných zdrojů, zejména nebyla slyšena verze ER a starších libereckého sboru. Obvinění nejsou vždy poměřována biblickým pohledem. 3) Ze stovek svědectví v dopisech, z hloubkového šetření u pastorovaných i ze svědectví žalující strany je naopak patrné, že přes drobnohledné hledání negativ práce ER za posledních 10 let jsou tato negativa zcela nepatrným zlomkem celé jeho práce pastorační, kazatelské a organizační. Nelze nevidět jeho horlivost pro Boží věci a pro přivádění lidí k Pánu Ježíši Kristu a také důvěru a vděčnost několika stovek lidí, kterým pastoračně sloužil a kteří následně doporučovali jeho službu dalším bez ohledu na hranice denominací. Pozitivním svědectvím se jeví i nebývalý růst sboru, vznik dalších 3 sborů z původního, množství aktivit souvisejících s libereckým sborem (Diakonie Beránek, Nadace Euronisa, mateřská a základní škola, misijní škola, služba vězňům, pomoc Jedličkově ústavu, pravidelná přednášková činnost pro školy atd.) i spontánní vznik pastorační služby ER pro začínající pastory a pracovníky církevních služeb. Také to, že přes prudký nárůst členstva, který by snadno mohl vést k anarchii a chaosu se všemi průvodními jevy davové situace, vznikla velmi rychle kvalitní sborová struktura, považuji za velký klad práce ER a vedení libereckého sboru. 4) Z hlediska psychologického považuji za nezodpovědné, že tzv. zranění nebyli ve svém novém sboru vedeni k odpuštění, případně pokání, což je i ze světského (natož z duchovního) hlediska jediným opravdovým léčebným prostředkem vedoucím k duševní i duchovní úzdravě. Jejich uváděná traumata, která by za ta léta od jejich vzniku musela být přinejmenším částečně zpracována a odžita, byla znovu otevřena a dále ponechána bez dalšího pastoračního ošetření. Tak může dojít k dalším psychickým zraněním z pocitu, že svědci byli účelově použiti a dál ponecháni svým problémům a pocitům viny. 5) Celá kauza ve mně vyvolává dojem, že zákaz činnosti ER nebyl výsledkem analýzy jeho práce, případně jeho pochybení, ale že vzhledem k jeho charismatu a přirozené autoritě byl použit jako spolehlivý startovací impuls pro vznik konfliktu, který žalující strana potřebovala vyvolat, aby mohla realizovat oddělení se od stávající České provincie JB a následné připojení k Evropské kontinentální provincii. Za normální situace by bylo jistě absurdní, aby se kvůli údajným pochybením jednoho kazatele, navíc těžko doložitelným, dělila a diskreditovala vlastní církev bez předchozího pokusu o řešení, nápravu a prevenci případného opakování chyb. Celý případ považuji za uměle vykonstruovaný, účelový a povýtce světský, tj. směřující k udržení a uchopení moci, nikoli k věcem duchovním. Pokud by šlo opravdu o problém duchovní, bylo by jistě hledáno Boží řešení, byly by společné modlitby (případně půst), byly by vedeny rozhovory o sporných otázkách (pastorace, teologie) a to v biblickém duchu (pravda, láska, spravedlnost). Z celkového stylu eskalace konfliktu usuzuji naopak na osobní vyřizování účtů a snahu zlikvidovat potenciálního konkurenta ve vedení církve. Náměty a doporučení, které vyplynuly ze sledování případu 1) Zpracování pozitivních i negativních zkušeností z vedení rychle rostoucího společenství (neprůchodná řešení, osvědčené metody v duchovní, organizační a pastorační práci, rizika, změny postojů k některým věcem v průběhu času, zkušenosti s vytvářením sborové struktury atd.) pro ostatní pracovníky církve, kteří by se mohli dostat do podobné situace. 2) Průběžné vzdělávání pastoračních pracovníků (kazatelů, vedoucích domácích skupinek, dalších služebníků) teoreticky (teologicky, psychologicky) i prakticky (postupy, metodika, zkušenosti, prožitek). 3) Definování a kodifikování zpovědního tajemství a možnosti konzultování pastoračních problémů (s kým, za jakých podmínek, v církvi i mimo církev, supervize) zejména při ohrožujících situacích. 4) Zaujmutí stanoviska v církvi k přijímání duševně nemocných lidí do sborů a k důsledkům jejich členství (odpovědnost a ochrana kazatelů, veřejné mínění, rizika duševních chorob). 16

17 Přehled pastorační činnosti br Evalda Ruckého PŘÍLOHA 1 Br. Evald Rucký nastoupil do JB Liberec v červenci Desetileté období své působnosti v tomto sboru dělí pracovně na 3 etapy: I. r (sbor JB z cca 35 členů vyrostl na 110). ER prováděl pastoraci sám, průměrně šlo o 3 až 4 pastorační rozhovory týdně. Zaměřeny byly 1) na nově příchozí a na individuální budování jejich základů víry, 2) zpovědní a hlubinou pastýřskou péči o jednotlivce, 3) návštěvy u starých a nemocných členů (diakonská služba) II. r (růst sboru z cca 100 na cca 500 členů). Pastorace byla rozdělena mezi ER a P. Krásného (1990), J.Votrubce, M. Škodu (1991) a J. Talána (1992). Zaměření pastorace se dělilo na: 1) rozhovory a přivádění lidí k Pánu s pokáním a následnou péčí, 2) návštěvy v rozdělených rodinách a rozhovory mezi věřícím a nevěřícím partnerem, 3) rozhovory o výchově dětí - přicházeli i dospělí se svými dětmi, 4) individuální a systematické budování dalších služebníků s pastýřským obdarováním. Pastorace jednotlivce trvala průměrně 2 až 3 hodiny, za jeden rok jich proběhlo téměř 300. III (sbor dal vzniknout novým sborům a rozdělil se - v JB Liberec zůstalo cca 350 členů). Pastorační rozhovory postupně přebírali noví kazatelé a vedoucí domácích skupinek. ER se zaměřil hlavně na pastoraci rozdělených rodin, náročných případů (alkoholové,drogové a jiné závislosti, homosexualita aj.), psychicky oslabených a nemocných lidí, dále zintenzivňoval individuální péči o jednotlivé služebníky - kazatele, starší, pracovníky sboru, škol, diakonie, nedělní školy. IV ER upouštěl od pastorace jednotlivých členů sboru a přibíral stále více služebníky církve i jejich rodiny do pastýřské péče. Rozhovory probíhaly 1krát měsíčně a trvaly půl dne. Péče ER o kazatele a jejich rodiny má vždy několik rovin. V rovině osobní se zaměřuje na charakter, schopnosti, temperament daného služebníka, osobní život s Bohem, vzdělávání a růst ve službě, na jeho manželské a rodinné vztahy, službu manželky kazatele ve sboru atd. V rovině služební jde o zjištění stavu daného sboru (členstvo, starší, dom. skupinky, vize sboru, plánování sborové činnosti, duchovní činnost ve sboru, metodické poradenství ve finančních a provozních otázkách apod.). Dále se ER zaměřoval na vytváření vzájemné komunikace a přátelských vztahů se členy RS a vedoucích domácích skupinek, na jejich vzdělávání, vytváření sborové struktury a vztahů uvnitř sboru, vedení k pohostinnosti a péči o přicházející, na výuku zákona a milosti ap. Věnoval se i problematice péče o vedoucí mládeže, výchovy a vedení nových služebníků, vybudování týmu přímluvců, výhledům k novým misijním možnostem sboru. V individuální rovině ER pomáhal pastorovaným i ve speciálních otázkách (konzultace problematických pastoračních případů, poradenství zaměstnanecké a právní, misijní a evangelizační zkušenosti). K pastýřským setkáním s kazateli vždy patří společná modlitba, povzbuzení a potvrzení ve službě. Teoretická východiska pastorační práce Evalda Ruckého u psychosomatických nemocí, depresí, závislostí, sexuálních potíží (čerpáno z dizertační práce ER Křesťanská psychologie) Pastorační přístup a řešení vždy vychází z biblického pojetí, zároveň je bráno v potaz i hledisko lékařské a psychoterapeutické. Nemoc je chápána jako jev, který úzce souvisí s hříchem. Pastorace má 2 fáze: A) naslouchání a rozhovor s nemocným za těchto podmínek: 1) soucit s nemocným, 2) bezpodmínečná úcta, 3) bezpodmínečná akceptace nemocného, 4) emocionální vřelost, 5) ryzost. Cílem této fáze pastorace je, aby nemocný získal odstup od svého problému, nahlížel ho Božíma očima, získal sebedůvěru, prohloubil své sebepoznání a snažil se samostatněji rozhodnout v souvislosti se svou nemocí. B) vyznání viny (zpověď), odpuštění a modlitba za uzdravení. Podle okolností jsou doporučovány různé formy modlitby: modlitba s prosbou Boha, modlitba víry, modlitba v jazyku s přímluvou mimo lůžka nemocného, prosba nemocného, promlouvání v autoritě Ježíšova jména. Doporučuje se mít při modlitbě otevřené oči, vzkládat ruce na nemocné,naslouchat Ducha sv. při směru vedení modlitby 17

18 PŘÍLOHA 2 Vyjádření osob, které mají osobní zkušenost s pastorační činností Evalda Ruckého Oslovila jsem 10 osob ( 8 žen, 2 muže), o kterých jsem se z různých zdrojů dověděla, že znají pastoraci ER. 9 těchto dotázaných bylo z JB (4 z Liberce, 5 z jiných sborů JB, l z jiné církve). Dotázaní odpověděli na standardně zadané otázky, své výpovědi podepsali a uvedli adresu. Otázky a odpovědi: 1. S jakým problémem (zdravotním, psychickým apod.) jste se na ER obrátil(a)? Depresivní stavy (5), únava (2), nespavost, panické stavy, závislost na drogách, konfliktní vztah k rodičům, přetíženost v povolání, okultní činnost, dlouhodobé vážné zdravotní problémy, maniodepresivní psychóza, poruchy dýchání a selhání léků, citový vztah k psychicky nemocnému člověku, psychický a duchovní problém (blíže neurčený). 2. Byl Váš problém už předtím někým (kým) řešen a s jakým výsledkem? Ambulantní psychiatr (3), odborný lékař (3), psycholog, kazatel JB, starší sboru, nemocnice, ústav, modlitby ve skupince a v rodině - vše bez výsledku (u l resp. neudáno). 3. Kdo a jak dal první popud k vyhledání služby ER? Všichni vyhledali ER sami - byl pastorem jejich sboru (3), po návštěvě shromáždění v libereckém sboru, po návštěvě přednášky ER, po služebním setkání z jiné církve, na doporučení svého kazatele, bratra, přítele, sousedky (členů JB). 4. Jak na to ER reagoval? Pozvání k návštěvě (2), modlitbou (2), okamžitým přijetím (4), zařazením modlitby za uzdravení na shromáždění, dal novou naději, věnoval čas. 5. Jak probíhalo setkání s ER: Kdy: setkání proběhla v rozpětí let 1990 až dodnes, začátek: 1990 (1), 1991 (1), 1992 (1), 1993 (2), 1995 (2), 1996 (3). 7 dotázaných navštívilo ER vícekrát, 2 ho navštěvují dodnes, 3 jednorázově. Kde: sborový dům JB Liberec ( 4 ), byt Ruckých (3), doma u dotyčného, v nemocnici, v Koloseu, u opakovaných návštěv i jinde, případně i telefonicky. Kdo ještě byl přítomen: u většiny (9) byl přítomen i někdo další: někdo z rodiny dotyčného (4), jiný kazatel (3), manželka ER (3), přítel (2), starší sboru (1), psychiatr (1). Jak dlouho setkání trvalo: rozmezí od 10 min. až 3 hod., převažuje 1 hod a výše (6) Co se dálo během setkání - popište velmi stručně např. při rozhovoru, modlitbě,vymítání apod. Vždy: rozhovor (10), modlitba (10), dále doporučení, rada (6), pojmenování problému (2), zjišťování příznaků (2), vzkládání rukou (2), napomínání (2), povzbuzování (2), přítomnost a jednání Ducha svatého, spontánní úzdrava při modlitbě, reflexe ve světle Božího Slova, potírání olejem, sdílení vlastních zkušeností, zprostředkování zážitků a zkušeností jiných lidí (exorcismus nikdy neuveden - i na výslovný dotaz). 18

19 Dostal(a) jste od ER nějaká doporučení (jaká), souhlasil(a) jste s ním nebo ne a proč Žádné doporučení (2), navštívit odborného lékaře a poslouchat ho (2), předkládat problémy před Pána Ježíše Krista, navštívit věřícího psychiatra, proměnu postojů, pravidelné modlitby s rodinou, lásce, kurz Přemožitelé, postoj, že nemoc není trest, doufání v pomoc Hospodina, osamostatnění se od rodičů v dospělém věku, oddělení se od psychicky ohrožujícího vztahu V případě,že jste nesouhlasil)a) s doporučením,jak na to ER reagoval: Nesouhlas nikdo, souhlas 8. Dovětky: dal mi naprostou svobodu, nikdy nic nevnucoval, nemanipuloval, nevyčítal, ER vždy respektoval názor druhého. 6. Jaký vliv měla setkání s ER na Váš původní problém - vypište např. zlepšení, zhoršení, beze změny, zlepšení či zhoršení v jiné oblasti atd. Zcela uzdraven (2), zlepšení (2), pozvolná změna k lepšímu, stabilizace stavu bez nutnosti ústavní léčby, vysvobození ze závislosti, správný postoj k nemoci, pokoj v srdci, motivace k bližšímu vztahu k Bohu, motivace k modlitbám a studiu Bible, poznání možnosti, jak problém ovlivnit, možnost zrušení medikace, prorocký vhled do problému 7. Popište krátce Váš základní pocit ze setkání s ER Snaha pomoci (3), velmi obětavý (2), upřímný (2), přijetí a pochopení, přátelskost, osobní účast, niterný soucit, důvěra, úleva, že někdo chápe, oč jde, vystižení podstaty problému, nalezení Božího řešení pro daný problém, uspokojení a jistota, že ji Bůh neopustil, nekompromisnost k hříchu, umí přísně napomenout bez odsouzení, pohrdání nebo nelásky, nechce se zalíbit hezkými řečičkami 8. Co na Vás při setkání s ER působilo pozitivně a co negativně (vypište) Pozitivně: pastýřský přístup (3), zájem a soucítění (3), důvěra (3), pochopení, přijetí, láska, snaha pomoci, moudrost,ochota naslouchat, věnování času, neodsuzování, jednání jako se sobě rovným, nic nepředstíral, nedával laciné rady, měl duchovní vhled do situace, bez duchovních frází, byl velmi kamarádský Negativně: telefonáty v bytě, odvolání k jiné pastoraci po 22. hod. večer, někdy nesoustředěnost, často mluvil o sobě, ještě by si přála více času s ER 9. Kdybyste byl(a) v jiném či podobném problému,obrátil(a) byste se znovu na ER (proč ano, proč ne, nevíte apod.) Určitě ano (2) - pro trvalou pomoc v duchovní i duševní oblasti, protože je dobrý pastýř, vedený Duchem sv., protože umí povzbudit i napomenout. Ano (7) - udělá si čas, vyslechne, vím, že poradí, dá naději, pro ochotu, důvěryhodnost, pro komplexní vnímání člověka, protože to byla nejlepší pastýřská péče, jaké se mi dostalo. Ano, ale už to není třeba 10. Doporučil(a) - nedoporučil(a) byste setkání s ER někomu blízkému,když by měl stejný problém jako vy? Proč? Určitě ano (2) - komukoli, každému pro bohaté pastorační zkušenosti, pro velkou obětavost a soucit, pro intuici a moudrost k rozpoznání souvislostí v různých oblastech praktického i duchovního života, pro mocné charismatické obdarování Ano (7) - kvůli své vlastní dobré zkušenosti (2), protože se poctivě snaží jít za Pánem Ježíšem Kristem a ve světle jeho Slova, protože mi po 12 letech mohl být odebrán invalidní důchod, protože jsem s odstupem let za takového Božího služebníka vděčná Ano - pouze věřícímu 19

20 Obsahová analýza dopisů na podporu E. Ruckého PŘÍLOHA 3 Synodu Jednoty bratrské byly určeny dopisy věřících, kteří reagovali na zákaz činnosti br. Evalda Ruckého a vyslovili mu podporu.tyto dopisy mi byly poskytnuty jako studijní materiál pro objasnění uvedené kauzy. Prostudovala jsem celkem 369 dopisů (164 mužů, 205 žen) různého rozsahu - od několika řádků až po rozsáhlé dopisy o několika stránkách. Pisatelé pocházejí celkem z 53 sborů z 8 různých denominací (JB 20, KS 17,CB 6, BJB 4, CČSH 2, ČCE 2, ECM 1, Dobrá zpráva 1) a z dalších křesťanských institucí - Studentské křesťanské misie, Aglow, Křesťanské misijní společnosti. Dopisy byly velmi různorodé svým obsahem i formou, měly např. formu osobních svědectví, prohlášení, dobrozdání, vyjádření povzbuzení, díků atd. Z tohoto důvodu bylo nesnadné zpracovat z nich ucelenou zprávu. Proto jsem použila sociálně psychologickou metodu obsahové analýzy textů pro objektivní a systematické zachycení obsahu dopisů. Rozborem výroků bylo možné seskupit jednotlivá vyjádření do několika oblastí, ze kterých lze usuzovat na to, jak pisatelé charakterizují činnost a osobnost br. Evalda Ruckého (daný výrok byl pro analýzu použit z každého dopisu pouze jednou, i když se případně v dopise opakoval nebo bylo použito synonymum). Dále uvádím jednotlivé charakteristiky, v závorce je uvedena četnost, tj.počet pisatelů, kteří se takto vyjádřili: Základní charakteristika služby br. Evalda Ruckého: Vede k následování P.Ježíše Krista, upevňuje lidi ve víře (83) Srozumitelně, jasně káže Boží Slovo, oslovuje (60) Je věrný (opravdový, oddaný) Boží služebník (71) Žije podle Božího Slova (14) Jeho služba přináší požehnání (68) Žije, jak káže (9) Je mi (tj.pisateli) příkladem (50) Pomáhá budovat Církev,sbory (9) Sám miluje Pána Ježíše Krista, oddaný Boží věci (43) Má dobré vztahy v rodině (9) Je věrný v modlitbách za druhé (41) Je mimořádně obdarovaný pro službu Boží (6) Pomohl mi najít cestu v začátcích víry (41) Má opravdový vztah k nemocným, trpícím (34) Pomáhá šíření evangelia (30) Jeho práce nese dobré ovoce (28) Charakteristika pastorační činnosti: Jiné: Osobnostní vlastnosti: Dává dobré rady (37) Laskavý, plný lásky (41) Ve své pastorační službě vychází z Božího slova (22) Upřímný (35) Ochotně věnuje svůj čas (20) Vstřícný, bratrský (30) Nikdy nemanipuluje, nevyhrožuje (18) Opravdový, ryzí (26) Je nekompromisní k hříchu (18) Pokorný před Bohem (24) Je ochotný a schopný pomoci (15) Charakterní, čistý, má čisté srdce (23) Bůh si ho v pastoraci používá, má B. pomazání (14) Moudrý (23) Umí napomínat, říci přijatelně i nepopulární věci (11) Citlivý,má citlivé srdce (19) Nechává se vést Duchem sv. (10) Otevřený, přímý v jednání (16) Má otcovské, pastýřské srdce, přístup (9) Obětavý (16) Vede ke svatosti, čistotě (9) Ochotný uznat chyby, vyznat hříchy (11) Má porozumění pro bližní (8) Nezištný,skromný (7) Má schopnost naslouchat druhým (7) Trpělivý (6) Má úctu k osobnosti bližního (7) Zodpovědný (6) Vede ke vzájemné lásce (6) Vede k pokoře, pokání (6) 20