Kondiční zatížení při florbalovém utkání žen

Transkript

1 1

2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Kondiční zatížení při florbalovém utkání žen Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Křiček, CSc. Vypracovala: Andrea Teunerová Praha, duben 2011

3 ABSTRAKT KONDIČNÍ ZATÍŽENÍ PŘI FLORBALOVÉM UTKÁNÍ ŽEN CONDITION LOADING IN WOMEN S FLOORBALL MATCH CÍL PRÁCE Hlavním cílem této práce, je zjistit za pomocí několika měření v jaké intenzitě se hráčky převážně pohybují během celého florbalového utkání. Tedy během pobytu na hřišti, při střídání i v přestávkách mezi třetinami. METODIKA Měření jsme prováděli na 6 hráčkách extraligového týmu. Zpočátku byly provedeny fyzické zátěžové testy, které proběhly v laboratořích FTVS. Výsledky posloužily jako vstupní hodnoty pro další měření, které probíhalo přímo v utkání, kde se pomocí sport testerů měřila tepová frekvence. VÝSLEDKY Podle výsledků tepové frekvence se ukázalo, že se hráčky převážně pohybují ve velmi vysoké intenzitě. KLÍČOVÁ SLOVA srdeční frekvence intenzita zátěžové testy

4 Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne 13. dubna 2011 Andrea Teunerová

5 Děkuji panu PhDr. Janu Křičkovi, CSc. za metodické vedení mé bakalářské práce a cenné rady, za ochotu a trpělivost při tvorbě. Zároveň děkuji všem, kteří se podíleli na měření a získávání informací.

6 OBSAH 1. Úvod Teoretická východiska práce Charakteristika florbalu Struktura sportovního výkonu Faktory somatické Faktory techniky Faktory kondiční Faktory taktiky Faktory psychické Zatížení Intenzita Reakce na dynamickou zátěž Změny v krevním oběhu Změny v dýchacím systému Testování výkonnosti Zátěžová elektrokardiografie Spiroergometrie Cíle a úkoly práce Metodika práce Sledovaný soubor Použité metody Sběr dat Analýza dat Výsledky Tělesné složení Submaximální zátěžový test Tepová frekvence během utkání Diskuse Závěr

7 Seznam literatury Přílohy... I 6

8 SEZNAM ZKRATEK ANP anaerobní práh ATP adenosintrifosfát CP kreatinfosfát ČFbU Česká florbalová unie FTVS Fakulta tělesné výchovy a sportu HČJ herní činnosti jednotlivce I ANP intenzita anaerobního prahu I AP intenzita aerobního prahu IFF International Floorball Federation LA laktát LSM laboratoř sportovní mechaniky Q minutový objem srdeční Qs systolický objem srdeční SF srdeční frekvence TF tepová frekvence TF max maximální tepová frekvence USB - Universal Serial Bus (způsob připojení periférií k počítači) VO 2 minutová spotřeba kyslíku VO 2max maximální spotřeba kyslíku VŠE Vysoká škola ekonomická 7

9 1. ÚVOD V prostředí florbalu se pohybuji více než 4 roky. Tato sportovní hra je pro mě stále největším koníčkem a zároveň povinností. Při rozhodování o volbě tématu pro bakalářskou práci byl florbal jasným favoritem. Jako aktivní hráčka nejvyšší florbalové ligy v České republice budu svoji práci směřovat hlavně k florbalu ženskému. Budu se zabývat kondičním zatížením žen při důležitém utkání. Toto konkrétní téma jsem vybrala proto, že se jím do dnešního dne u žen nikdo nezabýval. Určitá měření byla provedena pouze v tréninkových jednotkách, nikoliv při podmínkách utkání. Jedním z důvodů, proč tento problém nebyl řešen, může být značná problémovost z hlediska měření srdeční frekvence (dále SF) při utkání. Vlivem prostředí ve sportovních halách může být přenos dat rušen. Vyloučit se nedají ani osobní kontakty během utkání, které mohou přenos také ovlivňovat. Dalším z důvodů může být nedostatečná odbornost trenérů v tomto sportu. Vzhledem k tomu, že florbal je stále mladá sportovní hra, většina trenérů bohužel přikládá důležitost na složku herní, technickou a taktickou. Složka kondiční je jakoby v pozadí. To však souvisí se skutečností, že u žen tato problematika nebyla rozebrána. Soubor, ve kterém působím, se pohybuje v české nejvyšší ženské florbalové soutěži již třetím rokem. Je sice jedním z nejmladších týmů této ligy, ale svými výkony se drží spíše v horní polovině tabulky. Hráčky, které byly pro měření vybrány, patří k jedněm z nejlepších a nejproduktivnějších, některé z nich dokonce okusily atmosféru české reprezentace. Ráda bych tímto přispěla k rychlejšímu rozvoji této hry a usnadnila tak trenérům i jejich tréninkové metody. Při zdárném měření nám výsledky ukážou, v jaké intenzitě se hráčky během utkání pohybují. Bude zřejmé, jakých hodnot dosahují při hře na hřišti a jakých během střídání na lavičce. Dále bude možné sledovat, jak rychle hráčky dokážou obnovit své zdroje energie a zklidnit svoji tepovou frekvenci, jak během pobytu na lavičce, tak během přestávek mezi třetinami. Ve spolupráci se svým extraligovým týmem Elite Praha provedu měření a seznámím s výsledky hlavně trenéry, ale také veřejnost pro níž je florbal koníčkem. 8

10 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 2.1 CHARAKTERISTIKA FLORBALU Systematizace sportovních her řadí florbal mezi invazivní týmové hry brankového typu. Na rozdíl od typických invazivních týmových her dochází však v této sportovní hře k přímému fyzickému kontaktu protihráčů jen s výrazným omezením. (Křiček, 2007) Na hřišti ohraničeném nízkými mantinely proti sobě soupeří dvě družstva obvykle po pěti hráčích s hokejkami. Brankáři chytají střely blížící se rychlostí míčku až ke 200 km/hod bez hokejek. Na dodržování pravidel dohlížejí dva rozhodčí s rovnocennou autoritou. Florbalová soutěžní sezóna probíhá od září do dubna. (Kysel, 2010) Územně jsou počátky florbalu spojeny se sportovní aktivitou v USA (plastikový míček basetlistů). Vznik a faktickou existenci této sportovní hry mapujeme na Skandinávském poloostrově. Pod názvem innenbandy se florbal začal rozvíjet ve Švédsku na začátku sedmdesátých let 20. století. S nevelkým časovým zpožděním se pak pod názvem saalibandy hrál též ve Finsku. Pod názvem unihockey se ve dvou formách (Grossfeld, Kleifeld) samostatně a odlišně tato hra vyvíjela ve Švýcarsku. Ve snaze o sjednocení vývojových proudů, sjednocení mezinárodních soutěží, organizace a zejména pravidel hry byla ve švédské Husquarně v roce 1986 založena International Floorball Federation (IFF). Od roku 1994 je IFF pravidelným organizátorem MS mužů (sudé roky) a stejné soutěže žen (liché roky). Vůbec první setkání s florbalem v České republice se stalo díky výměnnému pobytu studentů VŠE v Praze se studenty helsinské univerzity v roce (Skružný, 2005) Skutečný rozvoj této hry byl však odstartován až v kontextu změn po roce Florbal se začal velmi rychle šířit na všech úrovních, zejména mládežnické. Dynamický rozvoj byl v této fázi završen založením České florbalové unie (1992) a jejím vstupem do IFF v roce následném. Česká florbalová unie (ČFbU) je v současnosti hlavním řídícím orgánem florbalového hnutí. Na základě svých stanov unie vytváří všestranné podmínky pro rozvoj florbalu na celém území ČR. Dále zabezpečuje pořadatelství, organizaci a koordinaci soutěží na úrovni regionální, celostátní a mezinárodní. Prostřednictvím své Ligové komise ČFbU přímo řídí Extraligu mužů a žen, 1. ligy mužů, žen, juniorů a juniorek, dále 2. ligy mužů, žen 9

11 a juniorů, 1. ligu dorostu. Je také úspěšná jako pořadatel největší klubové soutěže Evropy Czech Open od roku (Křiček, 2007) Pro lepší představu o pohybu hráček na hřišti zde uvádím velmi stručná pravidla a některé herní činnosti, které lze při florbalu vidět. Zajisté nám tyto činnosti pomohou nastínit, co všechno musí hráčky zvládat, jak se pohybují a jak často po hrací ploše. Florbal hrají dva týmy o šesti hráčích, pět hráčů v poli a jeden brankář, kteří v průběhu utkání mohou být střídáni náhradníky. Funkce hráčů v poli (útočníci, obránci) a brankáře jsou specifické. Realizací florbalu je utkání, ve kterém každý z týmů usiluje o dosažení většího počtu branek než soupeř. K dosažení cíle hry používají hráči vyjma brankáře speciální florbalovou výzbroj hokejku a kulatý míček. Utkání se hraje na třetiny (3 x 20 minut čistého času) s dvěma přestávkami (10 minut). Hraje se na pravoúhlém hřišti (40 x 20 m) s mantinely (výška 50 cm) kolem celé hrací plochy, v rozích zakulacenými. (Křiček, 2007) Podle (Křiček, 2007) teorie florbalu rozlišuje herní činnosti jednotlivce (HČJ) podle vztahu k míčku (HČJ s míčkem a HČJ bez míčku) a podle charakteru herní činnosti (HČJ útočné a HČJ obranné). Útočnými a obrannými činnostmi jednotlivce jsou: Vedení míčku, dovednost při ovládání míčku hokejkou za účelem jeho průběžné kontroly. Podle způsobu držení hokejky (jednoruč, obouruč) rozlišujeme několik způsobů vedení míčku (tažení, tlačení, driblingem). Převzetí a přihrávání míčku představuje propojený a koordinovaný celek pohybových úkonů s cílem kontroly míčku převzetí míčku (zpracování) a jeho účelovým usměrněním (přihrávka). Podle dráhy pohybu míčku rozlišujeme přihrávku vedenou v rovině povrchu hřiště, tzv. po zemi, a přihrávkou vedenou vzduchem (nad povrchem hřiště). Podle pozice míčku a čepele hokejky rozeznáváme ve hře frekventovanější přihrávku forhendem a přihrávku bekhendem. Podle způsobu provedení rozlišujeme přihrávku tahem, švihem, přiklepnutím a přihrávku úderem (golfem). Uvolňování s míčkem je variabilním pohybovým celkem za účelem zaujmutí výhodného postavení pro další činnost (únik, přihrávka, střelba). Uvolňování bez míčku tvoří převážnou část činností hráče. Je vyjádřeno flexibilní lokomocí hráče vedenou s cílem zaujmutí výhodné pozice vzhledem k soupeři a k spoluhráči (přihrávka, střelba). Střelba je flexibilní herní dovedností hráče s cílem finálního usměrnění míčku do branky soupeře. Podle způsobu provedení 10

12 rozlišujeme střelbu švihem, přiklepnutím a golfovým úderem. Tečování a dorážení míčku tvoří pohybové komplexy dovedností realizované hráčem dle herní situace v prostoru obou brankovišť s cílem usměrnění, doklepnutí míčku do branky. Obrannými činnostmi jednotlivce jsou obsazování hráče s míčkem je pohybově vyjádřeno zejména lokomoční činností hráče vedenou v blízkosti protihráče s cílem zpomalení, omezení nebo přerušení útočné činnosti soupeře, popř. odebrání míčku. Obsazování hráče bez míčku je omezení útočné činnosti soupeře časové (zpomalení), prostorové, popř. obsahové (převzetí přihrávky). Blokování představují pohybové úkony hráče realizované (na jednom koleni) dle herní situace s úmyslem zabránit usměrnění míčku do branky, popř. zachytit míček. (Křiček, 2007) 2.2 STRUKTURA SPORTOVNÍHO VÝKONU Sportovní výkon lze chápat jako celek složený z jednotlivých faktorů, které ho určitým způsobem ovlivňují. Jsou to vlivy prostředí, vrozených dispozic a záměrného tréninku. Tyto faktory můžeme chápat jako samostatné složky, které se navzájem prolínají. Jsou to faktory somatické, techniky, kondice, taktiky a v neposlední řadě také psychické. (Dovalil, 2009) FAKTORY SOMATICKÉ Pro florbal jsou nejlepšími typy mezomorfové s převažující ektomorfní komponentou, tedy lidé s atletickou a svalnatou postavou. Typická jsou široká ramena, která jsou důležitá v osobních soubojích, úzký pas a klenutý hrudník. Mezomorfové mají velké vyrýsované svaly. Nejdůležitějšími svaly jsou stehenní a hýžďové svaly, pro dobrou stabilitu, sílu a rychlost běhu. Dalšími potřebnými svaly jsou deltový, trojhlavý sval pažní a svaly předloktí. Tyto svaly jsou důležité pro rychlou a tvrdou střelu. (Hamžová, 2010) Procento tuku by se mělo pohybovat okolo 8 16 %. U brankářů je možné větší procento, ovšem na úrok obratnosti a pohyblivosti. (ČFbU, 2006) Ženy jsou lehčí, mají užší ramena a širší boky. Nízko položené těžiště zajišťuje vyšší stabilitu a lepší rovnovážné schopnosti, zároveň se na dolní polovině těla nachází více tuku. Oproti mužům mají ženy méně svalstva a mají větší procento pomalých svalových 11

13 vláken. Z fyziologických charakteristik jmenujme menší srdce, menší plicní objem a maximální spotřebu kyslíku. (Kysel, 2010) FAKTORY TECHNIKY Technické dovednosti jsou učením získané předpoklady, které lze zdokonalovat pravidelným tréninkem. Každý hráč má svůj specifický styl, tedy osobité technické provedení. Pro sportovní výkon jsou ve florbale nejdůležitější dovednosti základní postoj, vedení míčku, přihrávka a její příjem, střela. Tyto dovednosti bychom měli postupně zdokonalovat a stabilizovat důsledným opakováním s obměnami podmínek. (Dovalil, 2009) Tyto faktory souvisí s herními činnostmi jednotlivce, jak útočnými, tak obrannými. Herní činnosti jsou podrobně popsány výše, viz kapitola Charakteristika florbalu Herní činnosti jednotlivce. FAKTORY KONDIČNÍ Hlavními kondičními faktory jsou rychlost, síla a vytrvalost. Průměrná hodnota TF hráčů během zatížení je 165,5 t/min, což představuje průměrně 83,9 % z TF max. Z hlediska anaerobního prahu dosahuje tato hodnota TF 91,6 % ANP. Z toho vyplývá, že během florbalového utkání dochází pravděpodobně k energetickému krytí i z anaerobní laktátové zóny. (Zlatník, 1998) Rychlostní schopnosti jsou velmi důležité, jelikož florbal je rychlá sportovní hra se značným počtem sprintů. Je rozhodující při soubojích o míček, v útočných i obranných herních dovednostech. Silové schopnosti nejvíce oceníme při jakémkoliv typu střely. Důležitá je tedy síla horních končetin, ale také dolních končetin především při osobních soubojích u mantinelů. Vytrvalostní schopnosti jsou nepostradatelným faktorem každého sportu. Pro florbal je důležité trénovat obecnou vytrvalost, kde nároky na aerobní systém dosahují maxima a část energetického požadavku je hrazena anaerobně. (ČFbU, 2006) 12

14 FAKTORY TAKTIKY Tyto faktory jsou pro dobrý sportovní výkon velmi významné. S mojí prací však příliš nesouvisí, proto je zde nebudu více rozebírat. FAKTORY PSYCHICKÉ Psychika člověka má na jeho sportovní výkon zásadní vliv. Vzhledem k náročnosti, která kladena na jedince v soutěžních situacích je třeba tento vliv určitým způsobem regulovat. Ideální vlastnosti osobnosti pro sportovní hry jsou sebedůvěra, píle, svědomitost, cílevědomost, rozvaha, soutěživost a mono dalších. Můžeme se setkat i s negativními vlastnostmi jako je agresivita, příliš vysoká nebo nízká sebedůvěra, konfliktnost. S těmito vlastnostmi je třeba pracovat. Mohou vytvářet rozbroje uvnitř týmu a neblahým způsobem ovlivňovat výsledky hry. Velkou roli hraje motivace. Ta rozhoduje o směru a intenzitě jednání člověka. Neměla by být příliš vysoká ani příliš nízká. Velmi často se spojuje s aktivační úrovní neboli nabuzení organismu. Velmi vysoká aktivace je doprovázena svalovým napětím a pohybový výkon tak klesá. (Dovalil, 2009) Ženy vykazují nižší agresivitu a větší citlivost na vnější podněty. V psychologické složce doporučujeme častější komunikaci, více taktu a častější pozitivní zpětnou vazbu. (Kysel, 2010) 2.3 ZATÍŽENÍ Týmové hry patří mezi oblíbené sportovní aktivity a mohou výrazně ovlivňovat organismus zejména díky vysoké herní motivaci. Musí však být vždy důsledně dodržována pravidla i normy pro používání ochranných prostředků, výstroje a výzbroje. Neměli by také mezi sebou výkonnostně soutěžit zdravotně a věkově příliš odlišní jedinci. Ať již mluvíme o kopané, házené či košíkové, vždy tyto hry působí na rychlost, rychlostní vytrvalost, svalovou sílu dynamického charakteru, obratnost i celkovou zdatnost. (Kučera, 1997) 13

15 INTENZITA Každé cvičení, ať už je jeho pohybová struktura jakákoliv, může být v zásadě prováděno s různým stupněm úsilí. Stupeň úsilí ve sportu charakterizuje důležitý aspekt zatížení jeho intenzitu. Navenek se často projevuje jako rychlost pohybu, frekvence pohybů, distanční parametry pohybu (výška, dálka), vztahuje se k velikosti překonávaného odporu. (Dovalil, 2009) Fyziologický základ intenzity primárně souvisí s energetickým zabezpečením cvičení. Na buněčné úrovni se stupeň úsilí projevuje energetickým výdejem. Čím je intenzita cvičení vyšší, tím vyšší musí být intenzita energetického výdeje. Kvantitativně lze rozlišit nízkou až maximální intenzitu cvičení, což odpovídá i energetickému krytí činnosti: Maximální intenzita = anaerobní laktátové krytí (ATP CP) Submaximální intenzita = anaerobní laktátové krytí (LA) Střední intenzita = aerobně-anaerobní krytí (LA O 2 ) Nízká intenzita = aerobní krytí. Toto členění je přijatelné pro řadu sportovních odvětví, přiklání se k němu stále větší počet specializací, i když nemůže být pochopitelně zcela univerzální. V praxi se pro vyjádření intenzity využívá tepové frekvence. Se zvyšováním intenzity zatížení tepová frekvence stoupá a opačně, odráží to současně podíl aerobních a anaerobních procesů při cvičení. Tabulka 1 Tepová frekvence a převážná aktivizace energetických systémů (Dovalil, 2009) Tepová frekvence (tepů za minutu) Energetický systém Do Přes O2 LA O2 (ANP) LA ATP - CP 14

16 V laboratorních podmínkách mohou jako ukazatele intenzity sloužit i další fyziologické proměnné, např. spotřeba kyslíku (v tomto případě se jako retenční bod bere maximální spotřeba a ve vztahu k ní se rozlišuje intenzita submaximální a v jistém smyslu i nelogicky supramaximální), koncentrace laktátu v krvi aj. (Dovalil, 2009) REAKCE NA DYNAMICKOU ZÁTĚŽ Dynamická zátěž představuje nejčastější formu zátěže. Pro správné pochopení a hodnocení reakcí je třeba znát fyziologické změny, ke kterým v průběhu zátěže dochází. (Chaloupka, 2003) ZMĚNY V KREVNÍM OBĚHU Předpokladem pro svalovou práci, s výjimkou velmi krátkého výkonu, je zajištění přísunu kyslíku a živin do činných svalů, stejně jako odsun katabolitů. Tuto funkci zajišťuje transportní kardiorespirační systém. Přesto jsou oběhový a dýchací systém ve stálé vzájemné interakci. Změny, které pozorujeme v oběhovém systému, stejně jako v systémech jiných, je možno charakterizovat jako reaktivní (bezprostřední reakce na pohybové zatížení) a jako adaptační (výsledek dlouhodobého opakovacího procesu, tréninku). (Havlíčková, 1999) Změny reaktivní Složkou centrální je srdce, motor celého systému, pracující jako pumpa. Mezi ukazatele jeho činnosti patří srdeční frekvence (SF), systolický objem srdeční (Q S ) a minutový objem srdeční (Q). Tyto ukazatele srdeční činnosti jsou ve známém vzájemném vztahu Q = SF. Q S Srdeční frekvence (SF), na periferii hodnocená jako tepová frekvence (TF), se mění pouze při vlastním výkonu. Dynamiku změn můžeme pozorovat již před vlastním výkonem a po výkonu. Z tohoto hlediska hodnotíme tři fáze, úvodní, průvodní, následná. 15

17 Obrázek 1 Změny SF před, při a po zatížení (Havlíčková, 1999) Systolický objem srdeční neboli tepový objem srdeční (Q S ) stoupá z klidových hodnot ml na hodnoty ml, nejdříve rychle, později pomalu. Maxima však dosahuje při srdeční frekvenci tepů za minutu, což je pouze % maximální kyslíkové spotřeby. Do maximálního zatížení pak již zůstává konstantní. Minutový objem srdeční (Q) stoupá s intenzitou zatížení, citlivě reaguje na zvyšující se požadavky kyslíkové potřeby. Vztah mezi Q a VO 2 je lineární. Pro posouzení ekonomie srdeční činnosti slouží některé vypočítané hodnoty jako je tepový kyslík nebo pracovní kapacita W 170. Tepový kyslík je hodnota vypočtená z minutové spotřeby kyslíku a srdeční frekvence (VO 2 /SF). Určuje množství kyslíku, které přepraví jedním tepem do periferie do tkání. Z klidových hodnot (4 6 ml O 2 ) stoupne při maximálním zatížení na 15 ml O 2. Jeho maximální hodnota stoupá s věkem, ale pouze do 25 let, potom opět klesá. U žen je nižší než u mužů. Pracovní kapacita W 170 udává výkon, kterého by jedinec dosáhl při srdeční frekvenci 170 tepů.min -1. Získává se z oběhové odpovědi na 2 3 intenzity stupňovaného zatížení při dosažení setrvalého stavu. (Havlíčková, 1999) 16

18 Změny funkční Týkají se především ukazatelů srdeční činnosti. Srdeční frekvence je ukazatelem, ve kterém se již v klidových hodnotách liší trénovaný od netrénovaného. V klidu a při standardním zatížení má trénovaný jedinec hodnoty nižší než netrénovaný, zatímco při zatížení maximálním nejsou výsledky jednoznačné. Většinou se ukazuje, že maximální srdeční frekvence je hodnotou individuální, která více než tréninkem je ovlivněna věkem. I u žen byly nalezeny nepatrně vyšší hodnoty SFmax než u mužů. (Havlíčková, 1999) ZMĚNY V DÝCHACÍM SYSTÉMU Jako informativní ukazatele dýchacího systému se využívají zejména hodnoty dechového objemu, minutové ventilace plicní, vitální kapacity, inspiračního a expiračního dechového objemu, hodnoty spotřeby kyslíku. Dechový objem a dechová frekvence se s výkonností mění. U trénovaných jedinců dochází k poklesu hodnot klidové dechové frekvence a naopak ke zvyšování hodnot dechového objemu. (Dovalil, 2009) Vitální kapacita je v podstatě tvoře součtem dechového objemu, inspiračního a expiračního rezervního objemu plicního. Její hodnoty mohou dosahovat až 7 litrů, záleží na sportovní disciplíně a stupni trénovanosti. Cenným ukazatelem je maximální spotřeba kyslíku (VO 2max ). Její velikost se určuje většinou bicyklovou či běhátkovou ergometrií, vyjadřuje maximální aerobní výkon jedince. Populační hodnoty se pohybují u žen kolem 35 ml/kg/min. S úspěchem se v praxi využívá poznatků o tzv. anaerobním prahu. Zvyšujeme-li intenzitu zatížení, zvyšuje se průběžná spotřeba kyslíku až do maximální úrovně. Současně dochází v určitém momentu k postupné aktivaci anaerobních procesů, jak o tom v modelovém laboratorním vyšetření svědčí křivka laktátu. Start anaerobních procesů začíná při intenzitě aerobního prahu (I AP), výraznější vzestup hladiny laktátu byl opakovaně pozorován po dosažení hodnoty 4 5 mmol/l, každé další zvýšení intenzity již vede ke značnému vzestupu acidózy vnitřního prostředí. Tato hranice vyjadřována příslušnou intenzitou byla definována jako anaerobní práh (I ANP). 17

19 Stanovení ANP umožňuje laboratorní funkční vyšetření se stupňovaným zatížením. U netrénovaných jedinců se ANP pohybuje mezi % VO 2max, u trénovaných pak % i více. (Dovalil, 2009) Obrázek 2 Závislost TF, spotřeby kyslíku a produkce laktátu na zvyšující se intenzitě zatížení (Dovalil, 2009) 2.4 TESTOVÁNÍ VÝKONNOSTI K testování trénovanosti z hlediska pracovní kapacity využíváme většinou laboratorní testování. Pro anaerobní kapacitu je to např. specifický 30 s test s maximální intenzitou cvičení (Wingate), kdy testujeme výkon. Pro dlouhodobou (aerobní) vytrvalost jsou to různé funkční zkoušky, které obsahují jak zjišťování funkčního stavu organismu v klidu, tak při různém stupni zatížení, a to až do vita maxima. V zásadě jde o porovnání stropů vybraných funkčních ukazatelů příp. o posouzení funkčních změn při standardním submaximálním zatížení. K testování funkční zdatnosti při submaximálním zatížení používáme nejčastěji test pracovní kapacity při tepové frekvenci 170, tzv. W 170 a to v absolutním i relativním vyjádření. Pro zjišťování úrovně ianp nebo maximálních hodnot užíváme test stupňovaného zatížení do 18

20 vita maxima. Testy v laboratoři jsou vesměs nespecifické a provádíme je pomocí různých ergometrů (např. bicyklového, rumpálového) nebo běhátka. (Havlíčková, 1999) ZÁTĚŽOVÁ ELEKTROKARDIOGRAFIE Každá laboratoř sportovní motoriky musí mít základní vybavení, které se popřípadě rozšíří podle druhů testů, které provádí. Základní vybavení zahrnuje: ergometr moderní přístroje umožňují vyšetření vsedě i vleže; snímací a registrační systém elektrody Způsoby zátěže V praxi se nejčastěji setkáváme se dvěma typy přístrojů používaných k měření stupně zátěže. Jsou to pohyblivý pás ( běhátko ) a bicyklový ergometr. Pohyblivý pás ( běhátko ) Použití pohyblivého pásu ( běhátka ) je velmi rozšířené zejména v USA. V našich podmínkách se používá méně. Za výhodu se považuje zátěž chůzí, která je pro každého přirozená, na rozdíl od jízdy na bicyklu. Zatížení se stupňuje změnou úhlu sklonu a rychlostí běžícího pásu. Fyziologické zatížení zpravidla umožňuje dosáhnout vyšší úrovně spotřeby kyslíku i srdeční frekvence. Za nevýhodu se považuje vyšší pořizovací cena, hlučnost a větší nároky na prostor než u ergometru. (Chaloupka, 2003) Jízda na bicyklu není srovnatelná s chůzí a výsledek může být ovlivněn trénovaností dolních končetin. Hlavně u žen je únava dolních končetin častou příčinou předčasného přerušení testu. (Chaloupka, 2003) 19

21 SPIROERGOMETRIE Spiroergometrie je dynamický zátěžový test s analýzou plicní ventilace a výměny O2 a CO2. Po několik desetiletí byla především doménou sportovních lékařů a nástrojem výzkumu fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže. V poslední době vývoj senzorů umožňujících okamžitou analýzu vydechovaného vzduchu a použití moderních počítačů ke zpracování získaných údajů ke zdokonalení metody a k rozšíření jejího využití. Základní parametry hodnocené při vyšetření Při spiroegometrickém vyšetření stanovíme a hodnotíme tyto základní parametry: minutová plicní ventilace VE (l/min) přímo měřitelná dechová frekvence f (min-1) přímo měřitelná dechový objem V T = VE/f (l) spotřebu kyslíku VO 2 = VE (F 1 O 2 F E O 2 ) (l/min) tepový kyslík O 2PULS = VO 2 /SF Dalšími parametry jsou: výdej CO2, poměr výměny plynů, anaerobní práh, ventilační ekvivalent pro kyslík a pro oxid uhličitý, dechová rezerva, index dechové rezervy. Základní podmínkou validity je kalibrace průtokového senzoru a senzorů pro po2 a pco2. Odchylka musí být pro každý z parametrů menší než 3 %. Před vyšetřením je třeba pacientovi vysvětlit, jak bude test probíhat, jaká spolupráce se od něj vyžaduje, a rozptýlit jeho případné obavy z dýchání přes náustek a zacpání nosu klapkou. Protože pacient nemůže během testu mluvit, je nutno dohodnout způsob komunikace. Před zátěží je třeba nechat pacienta v klidu sedět na ergometru tak dlouho, dokud se neustálí všechny měřené parametry, nejméně však 2 minuty. Kromě správné kalibrace, správného zapojení senzorů a správné spolupráce pacienta je další podmínkou validity testu kontrola a evidence naměřených údajů. K tomu je třeba dobře znát konkrétní používaný spiroergometrický systém, jeho technické vlastnosti a způsob měření, možnosti jeho nastavení a potenciální zdroje chyb. (Lupínek, 2003) 20

22 3. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zjistit intenzitu zatížení během florbalového utkání pomocí SF. Výsledky následně porovnám s hodnotami mužské populace, které byly naměřeny panem Zlatníkem v roce Hypotézy Lze předpokládat, že intenzita zatížení se bude pohybovat okolo 150 tepů/min, tedy ve střední až vysoké intenzitě. Dále můžeme předpokládat, že ve srovnání s výsledky měření z mužské populace se budou naměřené hodnoty žen poměrně lišit. Jak už bylo řečeno výše, u mužů se průměrné hodnoty dostaly na 165 tepů/min. U žen budou jistě hodnoty nepatrně nižší vzhledem k menší tělesné zdatnosti, kde tempo utkání bude podstatně pomalejší než u mužů, a vlivem morfofunkčních rozdílů, např. vyšší procento tuku, nižší hmotnost svalstva, menší srdeční výkon, menší kapacita plic. Výkonnost žen je zhruba o čtvrtinu nižší než u mužů. Nejvíce je žena znevýhodněna při silových výkonech. Dosahuje % mužských hodnot. V rychlostních a vytrvalostních výkonech je asi na % mužských hodnot. Obecně lze říci, že trénovaná žena zhruba dosahuje hodnot netrénovaných mužů. (Havlíčková, 1999) Sled úkolů je následující: 1) Výběr souboru pro testování 2) Zajištění a průběh funkčních zátěžových testů 3) Měření tepové frekvence během utkání 4) Zpracování a ukládání dat z měření během utkání 5) Vyhodnocení a porovnání výsledků 21

23 4. METODIKA PRÁCE 4.1 SLEDOVANÝ SOUBOR Výběr na základě dostupnosti V našem případě se jedná o výběr v dostupném týmu, ve kterém působím. Nutností bylo, aby se každá hráčka do této doby i do budoucna zúčastnila všech zápasů. S pomocí hlavního trenéra týmu Elite Praha Jana Kratochvíla bylo vybráno 6 hráček. Abychom obsadili všechny herní pozice, kromě brankářky, zvolili jsme 2 obránkyně a 4 útočnice. Vybrali jsme zkušené hráčky, které mají i určité zkušenosti s funkčními zátěžovými testy, ale i hráčky, pro které bylo toto testování novinkou, nicméně s bohatou florbalovou historii. Některé z hráček dokonce okusily atmosféru jak juniorské, tak ženské reprezentace. Frekvence tréninků hráček může odpovídat 3 5 tréninkovým jednotkám během týdne. Z toho jedna jednotka je kondiční trénink (většinou venku a spíše dobrovolný), dvě jednotky jsou povinné tréninky v hale, jedna jednotka je lehčí předzápasový trénink v hale a jeden dobrovolný trénink. K tomu můžeme připočítat dva víkendové zápasy jednou za dva týdny. Věkové rozmezí hráček je od 21 let až po 27 let. Výška se pohybuje okolo 165 cm, maximálně však 176 cm. Váhové rozpětí potom od 56, 9 kg po 64, 9 kg. Hráčky byly dotázány, zda se chtějí měření zúčastnit a byl jim pečlivě vysvětlen průběh veškerých měření i jejich možná rizika. Všech šest souhlasilo avšak ani jedna z nich si nepřála být konkrétně jmenována. Laboratorní testy byly provedeny jmenovitě, v této práci je budu prezentovat anonymně. Dále tedy budu používat označení zkratkami podle čísel zapůjčených hodinek a to: K1, K2, K6, K7, K9 a K10. Podle těchto zkratek budou označeny jednotlivé tabulky a grafy s výsledky každého měření. 4.2 POUŽITÉ METODY Pro získání potřebných dat bylo nutné, aby hráčky nejprve podstoupily funkční zátěžové testy v laboratořích FTVS v Praze. Jednotlivé testy vedl vždy odborný pracovník, podle jehož instrukcí hráčky vykonávaly dané úkoly. 22

24 V první části byla provedena analýza tělesného složení vyšetřením InBody. Pomocí elektrod, které měly hráčky připevněny na horní a dolní končetině, bylo možné stanovit množství tělesné vody, procento tuku a aktivní svalové hmoty. Kromě těchto hodnot jsme z tohoto měření získali přehled o svalové dysbalanci mezi pravou a levou horní končetinou, trupem a pravou a levou dolní končetinou. V této části byla samozřejmě změřena i tělesná výška a hmotnost hráček. V druhé části už bylo zapotřebí, aby se hráčky připravily na zatížení. Vzhledem k tomu, že se v této fázi stimuluje fyzická zátěž, bylo nutné zvolit vhodnou obuv a sportovní oblečení. Před testem se hráčky rozcvičily, zahřály a následně přistoupily k běhacímu koberci, kde byly seznámeny s pokyny, jak se na běhátku pohybovat a jak bude měření probíhat. Po úvodních třech zátěžích, které se po minutě zvyšovaly, následovala krátká přestávka. Samotný zátěžový test dívky začínaly na standardní zátěži 11 km/h. Tato zátěž se vždy po jedné minutě pravidelně zvyšovala o 1 km/h. Při pohybu na běhacím koberci, měly hráčky na sobě hrudní pás, který snímal jejich srdeční frekvenci, a dýchaly ústy do masky, která snímala vdechované a vydechované plyny. Trvání testů bylo individuální a odvíjelo se od fyzické zdatnosti hráček. Minimálně však po dobu 30 minut. Z naměřených hodnot jsme zjistili reakci organismu na submaximální zátěž absolutní hodnotu spotřeby kyslíku, minutovou plicní ventilaci, srdeční frekvenci, dále pak maximální parametry absolutní hodnota maximální spotřeby kyslíku, dosažený výkon, maximální minutová ventilace, maximální srdeční frekvence, maximální hodnota krevního laktátu. Další podstatné hodnoty je procento maximální spotřeby kyslíku na úrovni anaerobního prahu, hodnota srdeční frekvence na úrovni anaerobního prahu. Pro měření TF bylo vybráno utkání proti týmu Děkanka SK Praha 4, kde působí mnoho našich bývalých spoluhráček, aby byla navozena optimální motivace a odpovídající tempo. Nemělo tak dojít k případnému vypuštění zápasu. TF jsme měřili pomocí sport testerů značky Polar S610i, které zapůjčila FTVS v Praze. Po celou dobu utkání, které trvá 3 x 20 minut čistého času s dvěma desetiminutovými přestávkami, čili během pohybu na hřišti, při pobytu na lavičce i během přestávek mezi třetinami, byl sport tester stále zapnut. Sport tester byl tedy spuštěn současně při začátku utkání a vypnut po jeho oficiálním ukončení. Data byla uložena do hodinek automaticky a následně přenesena do počítače. Přenos dat byl umožněn díky novince v moderní sportovní technologii IR interface USB. Umožňuje obousměrnou infračervenou komunikaci. Jednoduché přenášení a ukládání dat z měřičů tepové frekvence Polar s infračervenou komunikací do počítače. Speciální program přímo od výrobce Polar data sám vyhodnotí v přehledných grafech i tabulkách. 23

25 Sport testery byly zapůjčeny pouze na víkend od pátku do pondělí V pátek na předzápasovém tréninku byly hráčky se sport testery seznámeny a každá z nich si je i vyzkoušela. Byly poučeny, jak správně nasadit hrudní pás a jak ovládat hodinky. Vše tedy bylo připraveno k řádnému měření, které se uskutečnilo v neděli Naměřené hodnoty byly následně staženy do počítače a vyhodnoceny odborným pracovníkem LSM panem Hořčicem. Sport testery značky Polar, konkrétně typ S610i, které byly použity k měření, fungují na principu kódovaného bezdrátového přenosu měření TF s přesností EKG. Mezi základní funkce patří např. znázornění maximální a průměrné TF, řízení intervalového tréninku, stopky, hodinky, znázornění času dílčích úseků, obousměrnou komunikaci s PC apod. (Polar, 2002) 4.3 SBĚR DAT Naplánovat přesný časový rozvrh laboratorního testování bylo poměrně problematické. Jednak bylo těžké stanovit jeden pevný termín pro všech 6 hráček ať už z důvodů pracovních nebo školních povinností. Nakonec byly dohodnuty dva termíny funkčních zátěžových testů v prostorách laboratoře sportovní mechaniky FTVS v Praze. První skupinka nastoupila a druhá skupinka potom Veškerá naměřená data byla zapisována do připravených laboratorních formulářů a to jednak ručně, tak i počítačem. Na každý z provedených testů tzn. InBody a submaximální zátěžový test byly zvláštní formuláře. Na jednu hráčku tedy připadají dva formuláře, jeden s daty tělesného složení a druhý s daty o reakci organismu na submaximální zátěž. Utkání pro měření SF se konalo ve sportovní hale na Děkance, Praha 4. Začátek utkání byl stanoven na 18:30. Soupeřícím týmem byla Děkanka SK Praha 4. Motivace byla tedy adekvátní. Bohužel jedna z hráček v den utkání onemocněla a měření tedy proběhlo pouze na pěti hráčkách. Sport tester pro měření SF byl spuštěn v 18:30 přesně se začátkem a vypnut po skončení utkání ve 20:20. Data byla průběžně ukládána do hodinek, které si hráčky musely schovat pod potítka, aby nedošlo k případnému poničení nebo úrazu. 24

26 4.4 ANALÝZA DAT V konečných výsledcích bude nejprve pro každou hráčku vytvořena stručná tabulka s údaji, které jsou pro moje téma potřebná, a to pro každé měření zvlášť. Pod těmito tabulkami bude následovat průměrová tabulka, graf a slovní popis. Jako první budou jednoduché tabulky pro měření InBody, dále budou následovat upravené tabulky podle stěžejních hodnot laboratorních formulářů submaximálních testů a nakonec rozeberu jednotlivé průběhy TF během utkání podle grafů, které vytvořil program od společnosti Polar. 25

27 5. VÝSLEDKY Jak bylo uvedeno výše, veškerá naměřená data z laboratorního testování byla zapsána do laboratorních formulářů standardních pro zátěžové vyšetření. Každou naměřenou veličinu zprůměruji, a pokud bude potřeba, zaokrouhlím. V konečné fázi potom zjistím, v jaké intenzitě zatížení se hráčky pohybují během utkání. 5.1 TĚLESNÉ SLOŽENÍ Úvodního a základního měření tělesného složení se zúčastnily všechny hráčky. Zde je minimální pravděpodobnost výskytu chyb, proto vše proběhlo bez komplikací. Byla změřena výška ve stoje, váha bez bot a ve sportovním oblečení. Další hodnoty, které jsou pro mě důležité je rok narození (vzhledem k srdeční frekvenci), procento tuku a kvalita svalové hmoty (ECM/BMC). Tyto koeficienty nám pomohou částečně určit, jaké mají jednotlivé hráčky předpoklady k svalové práci. ECM/BMC poměr mimován a vnitrobuněčné hmoty charakterizuje kvalitu svalové hmoty. Platí, že čím je tato hodnota nižší, tím lepší jsou předpoklady pro svalovou práci, svalová hmota je kvalitnější. Tento koeficient je závislý na trénovanosti, věku a pohlaví. Pro jedince bez pravidelného pohybového tréninku se pohybuje v rozmezí 0,75 1,05 pro věk cca let. Ženy mají hodnoty zpravidla o 0,02 0,04 vyšší než stejně trénovaní muži. Trénovaní jedinci naopak hodnoty nižší než 0,7. (Bunc, 2008) % tuku je procento tuku, vyjádřené v procentu tělesné hmotnosti. Tato hodnota je závislá na trénovanosti, věku a pohlaví. Pro muže bez pravidelného sportovního tréninku jsou normální hodnoty mezi %, u žen jsou o cca 3 5 % vyšší. (Bunc, 2008) Tabulka 2 K1 Parametry Naměřené hodnoty Rok narození 1989 Výška (cm)

28 Váha (kg) 65 % tuku 16,1 ECM/BMC 0,84 U této hráčky můžeme pozorovat průměrné % tuku, ovšem pro osoby bez pravidelného sportovního tréninku. Koeficient pro kvalitu svalové práce je na sportovce poměrně vysoký tudíž ne příliš vhodný. Tabulka 3 K2 Parametry Naměřené hodnoty Rok narození 1988 Výška (cm) 162 Váha (kg) 61 % tuku 13,3 ECM/BMC 0,72 Předpoklady jsou v tomto případě dobré. Malé procento tuku a odpovídající koeficient kvality svalové práce pro trénované jedince. Tabulka 4 K6 Parametry Naměřené hodnoty Rok narození 1987 Výška (cm) 171 Váha (kg) 57 % tuku 10,8 ECM/BMC 0,81 27

29 Toto měření nám ukazuje, že procento tuku je na osobu s pravidelným tréninkem a ženského pohlaví poměrně nízké. S tím souvisí i poměrně vysoký koeficient kvality svalové práce. Hráčka by měla zvýšit svoji tělesnou hmotnost aspoň o 3 kg a tím i procento tuku. Tabulka 5 K7 Parametry Naměřené hodnoty Rok narození 1987 Výška (cm) 164 Váha (kg) 64 % tuku 17,4 ECM/BMC 0,79 Na osobu s pravidelným tréninkem je zde vysoké procento tuku, které neblaze ovlivňuje kvalitu svalové práce. I když koeficient ECM/BMC není tolik vysoký. Pro lepší výkon by však hráčka měla tento koeficient snížit a především snížit hodnotu procenta tuku. Tabulka 6 K9 Parametry Naměřené hodnoty Rok narození 1987 Výška (cm) 165 Váha (kg) 57 % tuku 13,9 ECM/BMC 0,59 Z uvedených měření má tato hráčka z hlediska kvality svalové práce nejlepší předpoklady. Poměrně nízké procento tuku a velmi nízký koeficient ECM/BMC představují výborné dispozice pro sportovní trénink. 28

30 Tabulka 7 K10 Parametry Naměřené hodnoty Rok narození 1983 Výška (cm) 176 Váha (kg) 64 % tuku 16,2 ECM/BMC 0,92 Vysoký koeficienty kvality svalové práce je ovlivněn již vyšším věkem této hráčky. Zrovna tak i procento tuku. Výkonnost v tomto případě bude s postupem času spíše klesat. Tabulka 8 Průměr Parametry Rok narození Výška (cm) Váha (kg) % tuku ECM/BMC Naměřené hodnoty ,7 61,3 14,6 0,78 Podle funkčních kritérií pro osoby bez pravidelného sportovního tréninku je norma procenta tuku u žen mezi %. Naše průměrné hodnoty tedy spadají pod tuto hranici, můžeme tedy říct, že jsou tyto hodnoty pozitivní. U koeficientu pro kvalitu svalové práce jsou hodnoty pro trénované jedince u žen < 0,8. Průměrný koeficient hráček spadá do této normy a obecně lze říci, že mají dobré předpoklady pro svalovou práci. (Bunc, 2008) 29

31 5.2 SUBMAXIMÁLNÍ ZÁTĚŽOVÝ TEST Zátěžové testování následovalo po měření tělesného složení a byla sledována reakce organismu na submaximální zatížení. Z laboratorních formulářů jsem opět vybrala jen důležité parametry a rozpracovala je do tabulek. Výsledné hodnoty poslouží při srovnávání srdeční frekvence naměřené z utkání, kdy bude možné posoudit, ve kterém pásmu energetického krytí se hráčky nejvíce pohybovaly a zda dosáhly maximální srdeční frekvence. VO 2 je absolutní hodnota maximální spotřeby kyslíku. Při srovnávacích opakovaných měřeních platí, že čím je tato hodnota nižší při stejném zatížení, tím vyšší je adaptace na daný typ zatížení a je tedy vyšší i trénovanost. VO 2max. kg -1 je hodnota maximální spotřeby kyslíku. Hodnota u jedinců bez pravidelného pohybového tréninku klesá zhruba od věku 18 let. Ženy mají hodnoty zhruba o 10 % nižší než stejně trénovaní muži. Trénovaní jedinci mohou mít hodnoty i vyšší než 80 ml, naopak osoby bez pravidelného pohybového tréninku mají hodnoty v rozmezí ml. %VO 2max je procento maximální spotřeby kyslíku na úrovni anaerobního prahu. Platí, že čím vyšší je vytrvalostní trénovanost tím vyšší hodnoty nacházíme. U vytrvalců jsou hodnoty okolo 85 %, naopak u jedinců bez pravidelného pohybového tréninku se hodnoty pohybují okolo 70 %. SF max je maximální srdeční frekvence, která je hodnotou typickou pro daného jedince. Není v podstatě možné ji použít pro hodnocení trénovanosti. Přibližně platí, že SF max = 200 věk. SF (min -1 ) je hodnota srdeční frekvence na úrovni anaerobního prahu. SF ae je hodnota SF na úrovni aerobního pásma zatížení. Je to v podstatě nejnižší hodnota intenzity zatížení, která má prokazatelný dopad na úroveň trénovanosti. Znamená dobu zatížení cca 120 min. LA max - je maximální hodnota krevního laktátu, která je počítána. Přesnost stanovení je cca ± 1 mmol.l -1. (Bunc, 2008) 30

32 Tabulka 9 K1 Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 3,75 VO 2max /kg (ml) 57,7 VO 2max (%) 80 SF max 198 SF (min -1 ) 178 SF ae 158 LA max (ml) 11,3 Výkon max (km/h) Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 3:45 Výkonnost této hráčky je velmi vysoká, i když z předchozí tabulky byly evidentní ne příliš dobré předpoklady pro svalovou práci. Dosáhla nejvyššího výkonu i nejkratšího času běhu na 1 km. Procento VO 2max se dle norem pohybuje téměř na úrovni vytrvalců. Přesto, že hodnota maximální spotřeby kyslíku se pohybuje lehce nad průměrem osob bez pravidelného pohybového tréninku, i zde dosáhla nejlepšího výsledku z testovaných. Tabulka 10 K2 Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 3,17 VO 2max /kg (ml) 52,0 VO 2max (%) 78,6 SF max 189 SF (min -1 ) 172 SF ae 152 LA max (ml) 10,8 31

33 Výkon max (km/h) Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 4:30 Procento VO 2max (na úrovni anaerobního prahu) blížící se k 80 % značí ucházející vytrvalost, taktéž i maximální spotřeba kyslíku se pohybuje nad průměrem, ale u norem pro osoby bez pravidelného tréninku. Dosažený maximální výkon ani čas na 1 km však neznačí vysokou trénovanost, i když nám předchozí tabulka ukázala dobré předpoklady pro práci. Tabulka 11 K6 Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 3,25 VO 2max /kg (ml) 56,7 VO 2max (%) 80,1 SF max 189 SF (min -1 ) 171 SF ae 151 LA max (ml) 11,3 Výkon max (km/h) Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 4:14 Jeden z průměrných výkonů. Rychlost běhu na 1 km odpovídá normám pro rekreační sportovce. Vytrvalost podle % VO 2max je celkem dobrá, taktéž i poměrně vysoká maximální spotřeba kyslíku v ml. 32

34 Tabulka 12 K7 Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 3,59 VO 2max /kg (ml) 56,2 VO 2max (%) 79,6 SF max 186 SF (min -1 ) 169 SF ae 151 LA max (ml) 11,9 Výkon max (km/h) Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 3:47 Přesto, že tato hráčka neměla podle hodnot z první tabulky, dobré předpoklady pro svalovou práci, dosáhla druhého nejlepšího výkonu a to i v čase na 1 km. Vysoký podíl laktátu v krvi, maximální spotřeba kyslíku i v procentech blížící se k 80 % značí dobrou trénovanost. Tabulka 13 K9 Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 2,79 VO 2max /kg (ml) 49,1 VO 2max (%) 77,3 SF max 205 SF (min -1 ) 184 SF ae 164 LA max (ml) 10,8 Výkon max (km/h)

35 Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 4:42 Velmi slabý výkon i podprůměrný čas na 1 km ukazuje nedostatečnou trénovanost. Je zřejmé, že hráčka nevyužívá svých dobrých předpokladů pro svalovou práci, které jsme mohli vidět v tabulce 6 K9. Maximální spotřeba kyslíku v ml se pohybuje na úrovni rekreačních sportovkyň. Tabulka 14 K10 Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 3,55 VO 2max /kg (ml) 55,4 VO 2max (%) 79,8 SF max 193 SF (min -1 ) 175 SF ae 155 LA max (ml) 11,1 Výkon max (km/h) Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 4:17 Vzhledem k věku této hráčky je výkon jedním z lepších v tomto měření. Dosažený čas na 1 km i hladina laktátu v krvi spadají do norem pro rekreační sportovkyně. Maximální spotřeba kyslíku i její procento blížící se k 80 % značí dobrou vytrvalost. 34

36 Tabulka 15 Průměr Parametry Dosažené hodnoty VO 2 (l/min) 3,35 VO 2max /kg (ml) 54,5 VO 2max (%) 79 SF max 193 SF (min -1 ) 175 SF ae 155 LA max (ml) 11,2 Výkon max (km/h) Rychlost běhu na ANP čas/1 km (min) 4:12 Průměr hodnot všech hráček se nachází v kritériích pro rekreační sportovkyně. Maximální spotřeba kyslíku by měla dosáhnout alespoň 48 ml, v tomto případě je hodnota lehce nad průměrem. Nadprůměrné je i procento maximální spotřeby kyslíku. Ovšem hladina laktátu v krvi, která by měla být alespoň 11 mmol/l a čas na 1 km alespoň 4:15 jsou průměrnými hodnotami. Dosažený maximální výkon, který by měl být dosažen dokonce i rekreačními sportovci je hodně i pod tímto průměrem. Níže uvedení graf přehledně ukazuje, do jaké míry se liší naše průměrné dosažené hodnoty a kritéria pro rekreační sportovce. 35

37 Graf 1 Porovnání hodnot Výkonmax LAmax čas/1 km % VO2max kritéria pro rekreační sportovce dosažené hodnoty 5.3 TEPOVÁ FREKVENCE BĚHEM UTKÁNÍ V této části výsledků nejprve podrobně rozeberu nejvydařenější měření. Průběh TF během utkání a následně i detailní pohled TF během dvou střídání (tzn. pobyt na hrací ploše, odpočinek na lavičce a následný pobyt na hřišti). Dále pak vyhodnotím zbylá měření pomocí grafů a slovního popisu. 36

38 Graf 2 Průběh TF K7 te p y /m i n Vysoká až maximální intenzita Střední až vysoká intenzita Nízká až střední intenzita Níz k á inte nz ita Very light intensity te p y /m i n Ča s 0 :0 0 :0 0 0 :2 0 :0 0 0 :4 0 :0 0 1 :0 0 :0 0 1 :2 0 :0 0 1 :4 0 :0 0 Ak tuální hod noty : Ča s : 0 :0 0 :0 0 T F : te p y /m i n M íra e n e rg.v ý d e j e : k c a l / 6 0 m i n te p y /m i n Os o b a K6 Da tu m TF prů mě r te p y /m i n Zá z n a m Ča s 1 8 :3 4 :3 0 TF m a x te p y /m i n Druh aktivity Bě h Trv á n í 1 :5 4 :4 2.5 Po z n á m k a Vý běr 0 :00:00-1 :54:40 (1 :54:40) frekvence. Každý graf je rozdělen do jednotlivých pásem podle intenzity, kterou udává tepová Tabulka 16 Intenzita zatížení Pásmo Intenzita Tepy/min Světle šedé Velmi nízká Světle modré Nízká Zelené Nízká až střední Oranžové Střední až vysoká Červené Vysoká až maximální Hráčka se v každém pobytu na hrací ploše dostává až do intenzity vysoké až maximální po dobu 2 až 3 minut. Zatížení po tuto dobu je tedy velmi vysoké a náročné. V první třetině utkání se hráčka během odpočinku na lavičce dostává z vysoké až maximální 37

39 intenzitě na intenzitu nízkou, ve druhé třetině už jen na intenzitu nízkou až střední a v poslední třetí třetině se i během zotavování pohybuje na střední až vysoká intenzitě. Modré svislé přímky udávají konce jednotlivých třetin. Konec první třetiny byl v čase 0:30:00, druhé 1:16:00 a konec utkání 1:50:00. Za přímkami, během přestávek, je patrný pokles tepové frekvence až na úroveň nízké intenzity, kde dochází k částečné obnově energetických zdrojů. Krátkými fialovými čarami jsou vyznačeny chyby v měření. Jedná se o útočící hráčku a je tedy pravděpodobné, že v dané chvíli došlo k nárazu od protihráčky, kde se tepová frekvence dostává až na 218 tepů/min. Tyto odchylky je nutné nebrat v úvahu, i když to částečně ovlivňuje průměrnou TF. Průměrná tepová frekvence je 155 tepů/min. Graf 3 Detailní pohled tep y /m i n Vysoká až maximální intenzita Střední až vysoká intenzita Nízká až střední intenzita Nízká intenzita Very light intens ity te p y /m i n Ča s 0 :51 :0 0 0:5 2:0 0 0 :5 3 :0 0 0:5 4:0 0 0 :5 5 :0 0 0 :5 6:0 0 Ak tu á l n í h o d n o t y : Ča s : 0 :5 5 :5 5 T F : t e p y /m i n M íra e n e rg.v ý d e j e : k c a l /6 0 m i n te p y /m i n Os o ba K6 Da tu m TF prů měr 155 tepy /min Zá z na m Druh aktivity Bě h Ča s Trv á n í 18 :34 :30 1:5 4:4 2.5 TF m a x te p y /m i n Po z ná m k a Vý běr 0:00:00-1 :54 :40 (1 :54:40) Detailní pohled na dvě střídání ve druhé třetině ukazuje na jaké hodnoty, se hráčka během střídání dostává. Nejprve se křivka zvedá plynule, potom dochází k prudkému zvýšení TF a po jedné minutě dosahuje maximální TF 190 tepů/min. Za dvě a půl minuty odchází na lavičku, kde dochází k obnově energetických zdrojů a TF se snižuje na cca 135 tepů/min. U 38

40 více trénovaných hráčů by se měla snížit ještě více až do pásma nízké intenzity. Při dalším pobytu na lavičce už TF klesla pouze na 150 tepů/min. tep y /m i n Graf 4 Průběh TF K Vysoká až maximální intenzita Střední až vysoká intenzita 15 0 Nízká až střední intenzita 1 25 Nízká intenzita Very light intens ity te p y /m i n 0 Ča s 0:00:0 0 0:20 :0 0 0 :4 0:0 0 1:0 0:0 0 1:2 0:0 0 1:40:0 0 Ak t u á l n í h o d n o t y : Ča s : 0 :0 0 :0 0 T F : t e p y /m i n M íra e n e rg.v ý d e j e : k c a l /6 0 m i n te py /m i n Os oba Zá z na m K Datum Čas :3 1:51 TF prů měr TF m a x 160 te py /m i n 236 te py /m i n Druh aktivity Běh Trv án í 1 :55 :1 3.9 Po z ná m k a Vý běr 0 :00:00-1 :55:10 (1 :55:10) Zde můžeme vidět značný počet chyb způsobených buď velmi častými nárazy od protihráček, nebo v případě první přestávky špatným nasazením hrudního pásu. Po upravení se chyby v druhé přestávce už neobjevily. Přesto je zřejmé, že se hráčka dostává při pohybu na hřišti do intenzity vysokého až maximálního zatížení. Při odpočinku na lavičce se dostává převážně na úroveň nízké až střední intenzity a během přestávek do pásma modrého tedy nízké intenzity. 39

41 Graf 5 Průběh TF K6 tep y /m i n Vysoká až maximální intenzita 1 60 Střední až vysoká intenzita Nízká až střední intenzita Nízká intenzita Very light intens ity te p y /m i n 0 Ča s 0:00:0 0 0:20:0 0 0 :40 :0 0 1 :00 :0 0 1:20:0 0 1 :4 0:0 0 2 :0 0:0 0 Ak t u á l n í h o d n o t y : Ča s : 0 :0 0 :0 0 T F : t e p y /m i n M íra e n e rg.v ý d e j e : k c a l /6 0 m i n te py /m i n Os oba K6 Datum TF prů měr 157 te py /m i n Zá z na m Čas 1 8:3 9:34 TF m a x 232 te py /m i n Druh aktivity Běh Trv án í 1 :59 :1 1.3 Po z ná m k a Vý běr 0 :00:00-1 :59:10 (1 :59:10) I přes špatně čitelný průběh TF je zřejmé, že v několika pobytech na hrací ploše se intenzita nejvíce pohybuje v pásmu červeném vysoké až maximální. Horší je obnova energetických zdrojů během přestávek, kde se hodnoty dostávají pouze těsně pod hranici zeleného pásma do intenzity nízkého zatížení. Graf 6 Průběh TF K9 tep y /m i n Vysoká až maximální intenz ita 160 Střední až vysoká intenzita Nízká až střední intenzita Nízká intenzita Very light intensity te p y /m i n 0 Čas 0:0 0:0 0 0:20 :0 0 0:4 0:0 0 1 :00:0 0 1:20 :0 0 1:4 0:0 0 Ak tuáln í ho dn oty : Ča s : 0 :0 0 : 0 0 T F : t e p y / m i n M íra e n e rg.v ý d e je : k c a l/ 6 0 m in te py /m i n Os ob a Záz n a m Druh aktivity K Bě h Datu m Čas Trv á ní :32 40 :18 1 :5 7:2 6.6 TF prů měr TF m a x 165 tepy /m in 23 3 te p y /m i n Poz n á m k a Vý bě r 0 :00:00-1 :57:00 (1:57:00 )

42 Pro naše měření je toto nečitelný graf, kde došlo ke značnému množství chyb. Nejsou patrné pravidelné pobyty na hřišti, odpočinky na lavičce ani doba a TF během přestávek mezi třetinami. Jediné co odpovídá ostatním je naměřená průměrná TF, která je 165 tepů/min. Graf 7 Průběh TF K10 te py /m i n Vysoká až maximální intenz ita Střední až vysoká intenzita Nízká až střední intenzita 1 30 Nízká intenzita Very light intensity te p y /m i n Ča s 0 :0 0:0 0 0:2 0:0 0 0:40 :0 0 1 :00 :0 0 1 :2 0:0 0 1:4 0:0 0 A k t u á l n í h o d n o t y : Ča s : 0 :0 0 : 0 0 T F : 9 2 t e p y / m i n M íra e n e rg.v ý d e je : k c a l / 6 0 m in te p y /m i n Os ob a Zá z n a m K Datu m Čas :3 1:5 5 TF prů mě r TF m a x 14 1 te p y /m i n 22 4 te p y /m i n Druh aktivity Bě h Trv á ní 1:56 :0 8.2 Po z n á m k a Vý běr 0:00 :00-1 :56 :00 (1:56:00 ) Ukázkový průběh TF, při které dochází k dostatečné obnově energetických zdrojů, jak během pobytu na lavičce, tak během přestávek mezi třetinami, kde se hráčka dostává až na velmi nízkou intenzitu. To i přesto, že ve chvílích pohybu na hrací ploše dosahuje intenzity vysoké až maximální. 41

43 Tabulka 17 Průměrná TF Hráčka Průměr tepy/min K2 160 K6 157 K7 155 K9 165 K Celkem 155,6 Při každém střídání hráčky dosahovaly vysokých hodnot TF, kdy po celou dobu pobytu na hřišti (cca 2 min) se pohybovaly na úrovní vysoké až maximální intenzity. Průměrná TF (tedy i s přestávkami) je 155,6 tepů/min což činní průměrně 80,6 % TF max a z hlediska anaerobního prahu 88,9 % TF ANP. Energetické krytí tedy odpovídá anaerobně laktátovému systému, charakterizovaný vzestupem koncentrace kyseliny mléčné a jejích solí v krvi, jako důsledek anaerobní glykolýzy. (Havlíčková, 1999) 42

44 6. DISKUSE Výsledná průměrná TF je 155,6 tepů/min. Hráčky dosáhly nižších hodnot než muži a to o 9,9 tepů/min. Je to dáno nižší výkonností, kterou nám ukázaly funkční zátěžové testy. Vzhledem k tomu, že dosud neproběhlo jiné měření tohoto typu na ženách, je nemožné porovnat tyto výsledky s jinými. Průměrná TF u mužské populace je 165,5 tepů/min (Zlatník, 1998). Tento rozdíl je způsoben nižší tělesnou zdatností u žen díky jejich tělesným dispozicím. Ve hře je viditelným rozdílem mezi muži a ženami tempo a rychlost hry. Muži dokážou vyvinout větší rychlost ve hře a tím je rychlejší i tempo. S tempem hry samozřejmě roste i TF, proto byla u mužů TF nepatrně vyšší. Při kolektivních hrách je měření pomocí hrudního pásu a sport testeru poměrně těžké. Jednak se hraje ve sportovních halách, kde může dojít k rušení přenosu nějakým jiným signálem. Musíme tedy mít typ sport testeru, který je vhodný i do sportovních hal. I přesto, zde však určité riziko je. Druhým závažnějším faktorem je, že při kolektivních hrách, a to i nekontaktních, velmi často dochází k osobním střetům, obzvláště u florbalu. Nejčastěji u osobních soubojů o míček nebo soubojů u mantinelu či před brankou. Tomuto riziku nejvíce podléhají bránící hráčky, ale také hráčky útočící ve chvíli, kdy se snaží doklepnout míček do soupeřovy branky nebo ve chvíli střetu s bránící hráčkou soupeřícího týmu. Program společnosti Polar zobrazuje průběh tepové frekvence pomocí grafu. Z pěti měřených hráček se u dvou měření povedlo výborně. Až na pár nepřesností je průběh dobře zřetelný a pravidelný. U ostatních třech hráček došlo k chybám uvedených výše. Znamená to tedy, že např. ve chvíli nárazu nebo rušení jiným přenosem se TF pohybovala na úrovni 240 tepů/min, což je nemožné, nebo naopak spadla na 0 tepů/min. I přesto nám program vyhodnotil průměrnou tepovou frekvenci celého utkání i s přestávkami. Předpokládala jsem, že průměrná TF se bude pohybovat okolo 150 tepů/min. Tato hypotéza se potvrdila. Průměrná TF měřeného souboru je 155,6 tepů/min což představuje vysoké zatížení. Druhým předpokladem bylo, že hráčky dosáhnout nižších hodnot průměrné TF než muži. I tato hypotéza byla potvrzena a rozdíl mezi mužskou a ženskou průměrnou TF během utkání je 9,9 tepů/min. 43

45 7. ZÁVĚR Skutečné zatížení při florbalovém utkání žen činí 80,6 maxima TF a představuje tedy vysoké zatížení, které podléhá anaerobně laktátovému krytí. Hypotéza, že hráčky dosáhnou nižších hodnot průměrné TF než muži, se potvrdila. Ženské hodnoty se liší od mužů zhruba o 6 %. TF však není jediným ukazatelem zatížení. V budoucnu bude nutné zjistit hladinu laktátu v krvi a spotřebu kyslíku během a po utkání. Tato bakalářská práce může sloužit, jako podklad pro další měření. Florbalové utkání má charakter přerušovaného intervalového zatížení trvající cca 1 h 50 min. Jedná se tedy o obecnou vytrvalost, kterou je nutné rozvíjet. Nejlépe intervalovou metodou intenzivní s krátkými úseky vyšší intenzity, tak dochází k největší shodě se zatížením v utkání. Vzhledem k tomu, že intervalová metoda rozvíjející vytrvalostní schopnosti je velmi rozmanitá, doporučila bych trénovat s úseky zatížení po dobu 2 3 minut s vyšší zátěží na úrovni okolo 170 tepů/min. Následovat by měli stejně dlouhé intervaly odpočinku, kde by mělo dojít k neúplnému zotavení. Tak jako tomu dochází při utkání. Dostatečná trénovanost hráček a jejich adaptace na toto zatížení úzce souvisí i s technickými dovednostmi. Pokud bude adaptace nedostačující, hráčky se budou pomaleji zotavovat během odpočinku na lavičce. Následně dojde k předčasné únavě, která se projeví i v technických dovednostech, např. větší nepřesnost střel a přihrávek, menší razance střely. I z tohoto důvodu by obecná vytrvalost u florbalistek neměla být opomíjena. Věřím, že má práce přispěje k rozvoji této sportovní hry a bude sloužit, jak trenérům, tak i hráčkám ve zlepšování jejich výkonů. 44

46 SEZNAM LITERATURY 1. BUDÍKOVÁ, M. Průvodce základními statistickými metodami. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN BUNC, V. Komentář k parametrům uvedených v protokolu o zátěžovém vyšetření. Praha, ČFBU Metodicko-rozvojový materiál Mezinárodní florbalové federace. [online]. c2004, [cit ]. Dostupné z: 4. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, ISBN HAMŽOVÁ, M. Zásady sportovní přípravy a cvičení na rozvoj rychlostních a koordinačních schopností hráčů florbalu v dorostenecké a juniorské kategorii. Olomouc, s. Bakalářská práce na UP FTK. Vedoucí bakalářské práce Oldřich Racek. 6. HAVLÍČKOVÁ, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část. 2. vyd. Praha: Karolinum, ISBN HENDL, J. Přehled statistických metod. 3. vyd. Praha: Portál, ISBN CHALOUPKA, V. Zátěžové testy v kardiologii. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN KŘIČEK, J. Základy teorie sportovních her Florbal. 1. vyd. Praha: UK FTVS, ISBN X. 10. KUČERA, M. Pohybový systém a zátěž. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN KYSEL, J. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN LUPÍNEK, Z. Zátěžové testy v kardiologii Spiroegometrie.1. vyd. Praha: Grada, ISBN

47 13. POLAR. Sport Testery. [online]. c2002, [cit ]. Dostupné z: SKRUŽNÝ, Z. Florbal. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN ZLATNÍK, D. Zatížení hráče florbalu v utkání. Praha, s. Diplomová práce na UK FTVS. Vedoucí diplomové práce Vladimír Süss. 46

48 PŘÍLOHY Seznam příloh: Laboratorní formuláře o Příloha 1Tabulka K1 o Příloha 2 Tabulka K2 o Příloha 3 Tabulka K6 o Příloha 4 Tabulka K7 o Příloha 5 Tabulka K9 o Příloha 6 Tabulka K10 Příloha 7 Obrázek 1 Polar S610i Fotografie z laboratorního měření o Příloha 8 Obrázek 2 o Příloha 9 Obrázek 3 o Příloha 10 Obrázek 4 o Příloha 11 Obrázek 5 o Příloha 12 Obrázek 6 Fotografie z utkání o Příloha 13 Obrázek 7 o Příloha 14 Obrázek 8 o Příloha 15 Obrázek 9 I

49 Laboratorní formuláře Příloha 1 Tabulka K1 II

50 Příloha 2 Tabulka K2 III

51 Příloha 3 Tabulka K6 IV

52 Příloha 4 Tabulka K7 V

53 Příloha 5 Tabulka K9 VI

54 Příloha 6 Tabulka K10 VII

55 Příloha 7 Polar S610i Fotografie z laboratorního měření Příloha 8 Obrázek 2 Příloha 9 Obrázek 3 VIII

56 Příloha 11 Obrázek 4 Příloha 10 Obrázek 5 Příloha 12 Obrázek 6 IX

57 Fotografie z utkání Příloha 13 Obrázek 7 Příloha 14 Obrázek 8 Příloha 15 Obrázek 9 X