ZHODNOCENÍ PÉČE O DŘEVINY MĚSTSKÉ ZELENĚ MĚSTA ÚJEZD U BRNA

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici ZHODNOCENÍ PÉČE O DŘEVINY MĚSTSKÉ ZELENĚ MĚSTA ÚJEZD U BRNA Diplomová práce Vedoucí diplomové práce Ing. Jana Burgová Vypracovala Bc. Jana Dědková Lednice 2014

2 Zadání diplomové práce Název tématu: Rozsah práce: Zhodnocení péče o dřeviny městské zeleně města Újezd u Brna dle dispozic děkanátu ZF MENDELU v Brně Zásady pro vypracování: 1. V literárním přehledu bude blíţe popsána problematika hodnocení stavu stromů a péče o výsadby stromů po vysazení na trvalé stanoviště, se zaměřením na řez dřevin. 2. Diplomantka v práci stručně popíše nečastější biotické a abiotické stresory působící na výsadby ve městech. 3. Bude sestaven seznam vhodných a perspektivních druhů, kultivarů dřevin pro městské výsadby s uvedením jejich předností. 4. V praktické části bude zhodnocen dosavadní stav vysázených dřevin a kvalita prováděných pěstebních opatření stávajících výsadeb městské zeleně v městě Újezd u Brna. Hlavní pozornost v práci bude věnována městskému parku, uličním stromořadím a návrhům na další péči. 5. Součástí práce bude obrazová příloha (fotodokumentace) vhodných a nevhodných pěstebních zásahů při ošetřování dřevin z místa hodnocení. 6. Rozsah práce a formální úprava textu závěrečné práce bude vypracována v souladu s aktuálně platnými předpisy Zahradnické fakulty. Seznam odborné literatury

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci: Zhodnocení péče o dřeviny městské zeleně města Újezd u Brna; vypracovala samostatně a veškeré pouţité prameny a informace uvádím v seznamu pouţité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, ţe se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a ţe Mendelova univerzita v Brně má právo uzavření licenční smlouvy a uţití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití díla jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů, spojených se vznikem díla, a to aţ do jejich skutečné výše. V Lednici, dne.. Podpis

4 Poděkování Děkuji své vedoucí Ing. Janě Burgové za odborné vedení a za cenné rady a připomínky.

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE TEORETICKÝ ÚVOD Hodnocení stavu stromů Vitalita stromů Vizuální hodnocení fyziologické sloţky vitality Zdravotní stav dřevin Řez dřevin Základní terminologie Techniky vedení řezu Technologie řezu Stres dřevin Abiotické stresové faktory Biotické stresové faktory Moţnosti minimalizace stresu dřevin v urbanizovaném prostředí MATERIÁL A METODY Charakteristika řešeného území Újezd u Brna Specifika prostředí uličního stromořadí Specifika prostředí městského parku u koupaliště Kritéria pro výběr dřevin vhodných do městské zástavby Metodika pro hodnocení dřevin VÝSLEDKY Výběr vhodných dřevin pro uliční stromořadí Zhodnocení současného stavu stromů Uliční stromořadí Městský park u koupaliště Návrh na další péči Uliční stromořadí Městský park u koupaliště

6 6. DISKUZE ZÁVĚR SOUHRN SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

7 1. ÚVOD Tato diplomová práce se zabývá problematikou péče o veřejnou zeleň města Újezd u Brna. Na základě studia odborné literatury je popsána problematika hodnocení stavu stromů a povýsadbové péče, zaměřené na řez dřevin. Dále pak je stručně popsán koncept stresu dřevin se zaměřením na abiotické a biotické stresy dřevin v urbanizovaném prostředí. Pouţitá metodiky hodnocení stavu stromů pouţitá v praktické části vychází z metodiky uvedené v teoretické části práce. Pro hodnocení byly vybrány dvě lokality s odlišným charakterem prostředí. Jedná se o uliční stromořadí, které lemuje hlavní dopravní komunikaci napříč městem. Je specifické vysokou úrovní provozu a extrémními podmínkami typickými pro městské zástavby. Druhým územím je místní park na ulici Štefánikova, mající původně charakter luţního lesa. Obě hodnocené plochy jsou vyznačeny na situačním plánku (Obr. 1). Téma péče o veřejnou zeleň je v dnešní době aktuální ze dvou důvodů. Jednak jsou to případy selhání provozní bezpečnosti stromů, které jsou především zviditelňovány ve sdělovacích prostředcích, jednak je to iniciativa občanů, zajímajících se o výsledky práce, financované z obecních rozpočtů. Největším problémem této oblasti se jeví neodbornost osob zodpovědných za realizaci pěstebních opatření, omezené finanční prostředky, systém veřejných zakázek, který zvýhodňuje pouze cenu a ne kvalitu provedení. Na druhé straně je zde neprůhlednost některých projektů, minimální vyuţití dostupných informací pro efektivní plánování údrţeb. Často jsou ošetření stromů odkládána aţ do doby, kdy hrozí selhání provozní bezpečnosti stromu, v horším případě aţ po selhání. Výsledky předloţené diplomové práce jsou vyhodnocením terénního šetření, které probíhalo v létě 2013 a jaře

8 2. CÍL PRÁCE Cílem práce je zhodnocení současného stavu výsadeb městské zeleně v městě Újezd u Brna a zpracování návrhu jejich další údrţby s důrazem na obnovu a řez dřevin. Součástí práce je dále sestavení seznamu vhodných a perspektivních druhů dřevin pro městské výsadby. 8

9 3. TEORETICKÝ ÚVOD 3.1 Hodnocení stavu stromů Hodnocení stavu stromů po vysazení na trvalé stanoviště je důleţité pro získání klíčových dat, která pomohou určit další péči o ně, jejich hodnotu a provozní bezpečnost. Hodnocení zahrnuje tři důleţité oblasti: základní charakteristiku jedince, obsahující informace o taxonu, jeho lokalizaci a dendrometrických parametrech (výšce, obvodu kmene, stáří). Dále popis fyziologické vitality a popis zdravotního stavu dřeviny, který fyziologickou vitalitou úzce souvisí. Ehsen zdravotní stav dřeviny popisuje v rámci posuzování vitality stromů (Ehsen, 1992). Hodnocení stavu stromů má za účel získat popis stromu, zhodnocení jeho biologického stavu, zhodnocení jeho mechanického stavu, případných rizik spojených s přítomností stromu na jeho stanovišti a nástin budoucích změn přímo souvisí s návrhem opatření, směrujících ke zlepšení podmínek pro růst stromu, případně k stabilizaci zjištěných nedostatků (Kolařík, 2008). Stromy jsou nedílnou součástí našeho ţivotního prostoru. Jsou to sloţité organismy s podzemními a nadzemními orgány a čím zdravější a vitálnější jsou, tím lépe plní své funkce (Thieme-Hack, 2005) Vitalita stromů Vitalitu lze definovat jako schopnosti organizmů a jejich populací ţít a obnovovat ţivot v měnících se podmínkách prostředí (Petráčková, 1995). Je faktorem, který musí být brán v úvahu při jakémkoli hodnocení stromů, v zahradní i krajinářské tvorbě. Vyjadřuje se samostatně, nebo je součástí syntetických ukazatelů, jako je například tzv. sadovnická hodnota (Pejchal, 2008). Vitalitu neboli ţivotaschopnost dřeviny určují především tyto faktory: stáří, genetická výbava, abiotické faktory prostředí jako jsou dostupnost vody, aerace půdy, extrémní klimatické vlivy, biotické faktory prostředí např. holoţíry, antropické faktory prostředí: zásadní zásahy do stanovištních poměrů. 9

10 Vitalita se projevuje se především výkonností dřeviny, rychlostí růstu, vývoje, rozmnoţování a šíření. Dále také adaptabilitou na vnější prostředí a na změny ve vnějším prostředí. Výrazným projevem vitality je také odolnost dřeviny vůči chorobám a škůdcům, a to jak schopnost odolávat napadané, tak také vyrovnání se s proděláním choroby, případně napadení škůdci, coţ úzce souvisí s regenerační schopností dřeviny, která se můţe ovšem projevit i po působení abiotických škodlivých činitelů (období sucha, mrazu) případně antropických činitelů (nevhodný řez, přehnojení). Celkově se pak tyto projevy odrazí ve zdravotním stavu dřeviny (Pejchal, 2008), který se na rozdíl od dynamického parametru vitality dřeviny, mění jen pomalu (Praus, 2014). Vitalita se můţe měnit v průběhu jednoho vegetačního období, a to oběma směry. Je tedy zřejmě nutné při hodnocení vitality dřeviny, brát v úvahu co nejvíce informací, které můţeme o dřevině a jejím bezprostředním i širším vnějším prostředí získat, neboť se všechny ve větší či menší míře na daném stavu podílejí. Tyto informace je nutné konfrontovat mezi sebou neboť v určitých kombinacích (spolupůsobení v určitém časovém období) můţou mít vyšší tlak na vitalitu dřeviny. V praxi je jednodušší při posuzování vitality, porovnávat její úroveň (lepší, shodná, horší) mezi různými jedinci ve stejnou dobu, nebo u jednoho exempláře v časových odstupech, tzn. stanovovat tzv. relativní vitalitu, neţ odhadnout rozsah případného sníţení vitality, tzn. stanovovat tzv. absolutní vitalitu, která je cennějším údajem (Pejchal, 2008). Vitalitu dřeviny je moţné výrazně sníţit a způsobit aţ zánik jedince především dvěma způsoby: selhání fyziologického rázu (choroba) nebo biomechanickým selháním (vývrat, zlom). Odlišujeme je z toho důvodu, ţe vzájemně nejsou bezpodmínečně úzce závislé. To platí především pro krátkodobé výhledy. Celková vitalita (zdravotní stav) je pak odvislá od sloţky, která je v horším stavu. Jiné pojetí, často v praxi uţívané, vidí fyziologickou sloţku vitality jako pojem vitality samotné a biomechanickou sloţku ztotoţňuje s provozní bezpečností. Tento přístup však můţe způsobovat určité problémy. Pojem provozní bezpečnost totiţ definuje biomechanické selhání dřeviny ve vztahu k jejímu okolí (lidé, stavby) a ne ve vztahu k vitalitě dřeviny samotné. Přirozené sníţení fyziologického aspektu dřeviny nastává s vyšším věkem dřeviny. Při optimálním stanovišti se dřevině s jejím přibývajícím věkem zvyšuje potřeba 10

11 energie a to rychleji, neţ roste její produkce. Dřevina tak ztrácí pozvolna schopnost přizpůsobovat se změnám vnějšího prostředí, ztrácí odolnost vůči chorobám a škůdcům, a také schopnost regenerace. Pokud k tomuto zhoršení dojde v mladším věku jedince, jedná se o sníţení vitality způsobené vnějšími faktory. Hodnocení vitality můţe být např. pěti stupňové (Dujesiefken, 1994): Stupeň 0 - optimální: stromy bez poškození, nebo jen s nepatrnými odchylkami od optima, s dobrým předpokladem dlouhodobého zachování tohoto stavu. Stupeň 1 - mírně sníţená: mírné poškození stromů, případně dřevina vykazuje mírné odchylky od optima, vzhledem k tomu, ţe mírné odchylky nemusí nutně znamenat dlouhodobé sníţení vitality rostliny (mírné zmenšení listové plochy způsobené extrémně suchým rokem, pozdními mrazíky, ) můţe u mladších a středně starých jedinců dojít k návratu do úrovně fyziologické vitality stupně 0. Stupeň 2 středně sníţená: výrazné poškození, u mladších a středně starých jedinců můţe dojít ke zlepšení, za předpokladu silného omezení či odstranění vnějších vegetačních vlivů; biomechanické vlastnosti stromu umoţňují střednědobou existenci, u mladších jedinců dlouhodobou v některých případech jsou nutné určité zásahy, například vázání koruny. Stupeň 3 silně sníţená: velmi silné odchylky od optima, existence dřeviny je ohroţená bezprostředně, moţnost zlepšení vitality je málo pravděpodobná; biomechanická vitalita je natolik sníţena, ţe i pouţití speciálních opatření zajistí maximálně krátkodobou existenci. Stupeň 4 ţádná: vyvrácené nebo zlomené stromy nevykazující ţádnou fyziologickou vitalitu. Vitalita se můţe posuzovat vizuálně nebo pomocí nástrojů, přístrojů a laboratorních metod Vizuální hodnocení fyziologické sloţky vitality Jedním z hlavních ukazatelů kvality ţivotaschopnosti dřeviny je ztráta listové plochy, resp. procentuálně vyjádřená ztráta olistění vztaţená k olistění charakteristickému pro daný taxon v optimálních stanovištních podmínkách a v meziobdobí juvenility aţ zralosti, kdy se ještě neprojevují příznaky stárnutí. 11

12 Od roku 1983 se standardně pouţívá stupnice korespondující se stupni vitality popsanými výše: Stupeň 0: ztráta olistění 0-10%. Stupeň 1: ztráta olistění 11-25%. Stupeň 2: ztráta olistění 26-60%. Stupeň 3: ztráta olistění 61-99%. Stupeň 4: ztráta olistění 100%. Při hodnocení je vţdy posuzována horní část listové plochy, neovlivněná zápojem. Další vlastnosti olistění jiţ tak jednoznačně nevypovídají o vitalitě dřeviny. Jedná se například o velikost jednotlivých listů, jejich zbarvení, které ale v určitých případech můţe prokázat nedostatek nebo přebytek určité ţiviny v půdě, dále pak rozsah případných nekróz (napadení škůdcem. Například u Aesculus hippocastaneum L. při napadení Cameraria spp. způsobuje víceméně drastickou ztrátu listové plochy, nicméně jde o ztrátu na konci vegetačního období a vitalitu rostliny tak silně nenarušuje, jde tedy spíše o estetické působení dřeviny (Pejchal, 2008). Defoliace vlivem ţíru listoţravého hmyzu není důvodem sníţení stupně vitality. Nutnost náhrady asimilačního aparátu bude pro strom znamenat nárok na energii a látky a můţe způsobit následný významný pokles vitality dřeviny (Praus a kol., 2014). Dalším ukazatelem je struktura koruny (malformace větevních struktur Praus, 2014). Pro posouzení se často vyuţívá tzv. fázového modelu růstu výhonů zpracovaného Roloffem (1989). Tyto modely vypracoval pro 16 nejběţnějších listnatých stromů v Evropě, Picea abies L. a Pinus sylvestris (Pejchal 2008, Praus 2014). Jednotlivé fáze tohoto modelu jsou dané rozdílným poměrem dlouhých a krátkých prýtů a podle tohoto poměru rozlišujeme čtyři fáze popsané v následující tabulce. Tab. 1. Popis fází malformace větevních struktur (převzato z Praus 2014) Stupeň vitality 0 - fáze explorace Popis stavu Z vrcholových i postranních pupenů kaţdoročně vyrůstají dlouhé výhony. Koruna je hustá, zaoblená a síťovitě zavětvená hluboko dovnitř koruny, bez vyčnívajících větví. Husté olistění bez větších mezer, zasahující opět hluboko dovnitř koruny. 12

13 1 fáze degenerace 2 fáze stagnace 3 fáze rezignace Z terminálního pupenu se ještě kaţdoročně vyvíjejí dlouhé výhony (i kdyţ poněkud kratší), ze všech bočních pupenů vznikají téměř bez výjimky výhony krátké. Tím se zřetelně ochuzuje větvení a vznikají roţně. Koruna je na okrajích roztřepená. V koruně se objevuje podíl suchých větví do 5%. Uvnitř koruny je větvení a tím i olistění poměrně husté. Aţ do tohoto stupně převaţují na okraji koruny ještě přímé a průběţné hlavní osy vrcholových výhonů. Všechny pupeny, včetně vrcholových, vytvářejí pouze krátké výhony. Tím prakticky ustává delší větvení (krátké výhony se nevětví) a výškový přírůstek stromu. Rovné a průběţné větve na okraji koruny chybí a jsou nahrazeny pařátovitými větvemi. Řetízky krátkých výhonů s chomáčem listů na konci se za vegetace snadno lámou. V důsledku toho se vnitřek koruny nápadně prosvětluje, výhony s listy jsou nahloučeny v tenké vrstvě na okraji koruny. Jejich chomáčovité uspořádání vede ke vzniku štětkovitých struktur a větších mezer v koruně. Vylamují se větší větve a odumírají celé partie koruny, včetně vrcholové. Pokračuje prosvětlování zbylých částí. Koruna se rozpadá na dílčí koruny a kostrovatí. Výhodou tohoto modelu je moţnost jeho aplikace i mimo vegetaci a také moţnost sledovat celkový trend vitality jedince. Akutní změny vitality se v struktuře koruny projevují vţdy se zpoţděním (Pejchal 2008). Dalším ukazatelem vitality je tvorba pařezových či kořenových výmladků, případně vývoj sekundárních výhonů v koruně a na kmeni. K tomu dochází především následkem změny okolních podmínek nebo jako důsledek působení některého typu stresoru. Příkladem můţe být poranění nebo sníţení zásobování vodou (Kolařík 2008). Dalšími doprovodnými ukazateli můţe být dynamika vývoje hojivého pletiva nebo velikost, a zabarvení listové plochy, případně rozšíření nekróz Zdravotní stav dřevin Parametr zdravotního stavu odráţí intenzitu mechanického oslabení a poškození jedince a tedy riziko selhání provozní bezpečnosti stromu. Při hodnocení se opíráme především o zjištění výskytu následujících jevů: 13

14 mechanické poškození, napadení dřevními houbami, přítomnost silných suchých větví přítomnost tlakových, případně kodominantních větvení (Praus, 2014). Na základě zjištění výskytu některého z defektů, pak můţeme reagovat nápravnými opatřeními, v rámci řešení zdravotního stavu dřeviny se jedná především o aplikaci některé z technologií řezu. Defekty můţeme rozdělit podle více hledisek, jednak je to podle oblasti vlivu defektu narušujícímu: odolnost proti zlomu, odolnost proti vyvrácení (Kolařík 2008). Podle způsobu vzniku je pak rozlišujeme na defekty habitu nebo poškození. Tzv. habituální defekty jsou chybami ve tvaru a proporcích koruny, kmene a dalších částí stromu, zvyšují zátěţ koruny vznikající při vanutí větru a mohou být zdrojem vzniku trhlin (Kolařík 2008). Poškození vznikají působením vnějších zdrojů (člověk, technika, padající kameny, výkopy) a také mohou být příčinou vzniku trhlin a rozsáhlých poškození, aţ selhání stromu (Praus 2014). DEFEKTY HABITU Jedním z defektů z této skupiny je přeštíhlení kmene. Jedná se o stav kmene, kdy je narušen poměr mezi výškou a průměrem koruny kmene. Tento stav je typický pro stromy rostoucí v zahuštěném porostu. Problém nastává při uvolnění, například pokud dojde ke kácení okolních stromů. Strom nemá vybudovanou dostatečnou stabilitu, a při silném působení větru (vichřici) můţe dojít aţ k selhání (Kolařík 2008). Dalším z podstatných defektů je přítomnost tlakové vidlice. Je jedním z nejčastějších. Jedná se o větvení v úzkém úhlu, kde není prostor pro vytvoření pevného propojení větví. Kůra v úţlabí větví není vytlačována mimo větvení do podoby typického korního hřebínku, ale zůstává mezi větvemi, resp. mezi větví a kmenem. Tím narušuje pevnost propojení větvení (Praus, 2014). 14

15 POŠKOZENÍ Rozhodujícími faktory pro posouzení poškození je podíl zasaţeného obvodu stromu, hloubka, plocha a délka poškození. Mezi poškození typická pro naše podnebí patří: trhliny způsobené mrazem, korní spála, dutiny (Kolařík, 2008) Mrazové trhliny a korní spála jsou podrobněji popsány v kapitole Stres dřevin. U dutin je důleţité, zda se jedná o dutinu otevřenou nebo zavřenou. Na zavřené dutiny, strom můţe reagovat dalším tloušťkovým přírůstkem a nemusí tak nutně být ohroţena jeho stabilita. Dalším důleţitým faktorem je místo vzniku dutiny, nejnebezpečnější jsou dutiny v úţlabí větví, kde je sníţena pevnost uloţení větve (Kolařík 2008). 3.2 Řez dřevin V rámci pochopení specifik a významu řezu dřevin, je nutné se nejdříve podívat na stromy v jejich přirozeném prostředí. Strom, který v lese dosáhne dospělosti (pokud nebyl vysazen) je vítězem tvrdé konkurence a tedy nejsilnějším jedincem. V průběhu svého ontogenetického i fylogenetického vývoje strom, rostoucí v lese nebo volné krajině, vyuţívá přirozené mechanismy k odstranění nefunkčních větví. V urbanizovaném prostředí je bohuţel například mechanismus opadu větví neţádoucí. Zejména v lokalitách s vysokým výskytem osob. Řezem zajišťujeme nejperspektivnější stavbu koruny, předcházíme staticky nebezpečným růstovým defektům. Dřeviny pěstované ve školkách také neprochází konkurenčním bojem přirozeného prostředí naopak je jejich růst všemoţně podporován. řezu: Pro pochopení činnosti řezu dřevin, je důleţité uvědomit si následující definice řez je násilný a nevratný zásah do ţivota stromu i celé jeho biocenózy (Smýkal, 2003), řez je vţdy stromy vnímán jako poranění (Wágner, Ţďárský, 2008), řez, který nemá ţádný účel nebo cílový stav, je vţdy chybný, řez se vţdy odráţí nejen v hormonální a energetické rovnováze stromu, ale v případě intenzivnějšího řezu i v kořenové soustavě (Hora 2003). Význam řezu okrasných dřevin můţeme shrnout do následujících bodů: 15

16 určitá výška nasazení koruny stromu (podchodná nebo podjezdná výška), zapěstování koruny, resp. výchova mladých stromů, minimalizace negativního působení dřeviny, tj. usměrnění růstu stromu, kvůli určité překáţce (okna domu, elektrické vedení), zajištění provozní bezpečnosti stromu, sanitární důvody (odstranění odumírajících, infikovaných větví apod.), tvarování dřeviny buď z důvodu omezeného prostoru (koruny, kořenů) nebo s cílem určitého estetického působení (Kolařík, Szórádová, 2011). Řez je brán jako nutné ošetření, umoţňující jeho další existenci na daném místě. Ovšem technologie a frekvence řezu musí být zvolena na základě důkladné rozumové úvahy s cílem udrţet a podpořit dobrý zdravotní stav stromu a jeho plnou funkčnost během ţivota (Gregorová, 2000). Velice důleţitá je znalost daného taxonu (přirozený tvar koruny a větvení, schopnost kompartmentalizace, kalusování, existence či neexistence jarního mízotoku). Řezy můţeme rozdělit do dvou základních skupin: řezy cílené, řezy napravovací tj. řezy stromů, jejichţ existence na stanovišti nebyla zvolena podle zásady správný strom na správné místo (Shigo,1989). Ohledně techniky řezů nalezneme často různé náhledy na jejich pouţití, následující text se proto omezí na základní termíny biologie dřevin, jejichţ znalost je pro provádění jakéhokoli řezu povaţována za elementární a v kaţdém případě za nezbytnou. Před vlastním popisem technik a technologií řezu, budou ve stručnosti popsány obranné reakce stromu, tedy přirozené mechanismy, kterými se strom brání vstupu infekce při poranění v přirozeném prostředí a jeţ by měla zvolena technika řezu nejen respektovat, ale podle moţnosti také podporovat. Imunitní systém stromu je při poranění schopen reagovat zejména dvěma výraznými procesy. Jedním z nich je vývoj ránového pletiva, tzv. kalusu, přičemţ proces nazýváme kalusování. Druhým pak je proces kompartmentalizace, probíhající pod povrchem poranění. Kalus je tvořen kambiem (dělivým pletivem) z okolí poranění. Cílem je pokrýt povrch rány a omezit tak kontakt patogenních organizmů s odkrytým dřevem. Dynamika vývoje kalusu je specifická pro kaţdý druh dřeviny, ale také pro dobu, v níţ 16

17 k poranění dojde (vegetace x vegetační klid). Proces vývoje kalusu probíhá na povrchu rány, pokud je tato infikována například dřevokaznou houbou, kalusování průběh infekce nijak neovlivní (Kolařík, Szórádová, 2011). Techniky snaţící se nahradit nebo urychlit funkci kalusu (ošetření řezných ran) některým z přípravků jsou široce diskutované s rozdílnými názory na jejich uţitečnost. Kompartmentalizace zpomaluje nebo zastavuje postup infekce. Lze tedy říci, ţe nastupuje při selhání procesu kalusování. Shigo (1989) vidí kompartmentalizaci, jako zavření dveří mezi vnějším a vnitřním prostorem stromu nebo zpřetrhání komunikačních drah mezi stromem a mikroorganismy. Upozorňuje, ţe stromy a mikroorganismy spolu ţijí a potřebují se navzájem (příklad mykorrhizy) a stromy ţijí se stovkami aţ tisíci aktivních infekcí (po posátí hmyzem, odlomení větévek větrem, okousání kořínku hlodavci). Kompartmentalizace v podstatě brání rozšíření infekce do těla stromu, drţí jej na uzdě. Tato bariéra infekci můţe významem odpovídat zahojení rány. Schopnost kompartmentalizace je specifická vlastnost taxonu (ačkoliv se v zařazení taxonů uţ na úrovni rodů názory odborníků liší). Nicméně vliv na ni má také fyziologická vitalita dřeviny to je dáno také čím dál častěji pozorovaným jevem, tedy ţe rostliny se sníţenou vitalitou (například následkem více působících stresorů) jsou vystaveny silnějšímu ataku chorob. Pro praktické účely je důleţité tyto faktory vzít v úvahu při výběru větví ošetřovaných řezem. Pro dřeviny s dobrou schopností kompartmentalizace je doporučená maximální velikost řezných ran do deseti centimetrů a u špatné schopnosti pouze do pěti centimetrů. Nejobsáhlejším přehledem dřevin z hlediska jejich kompartmentalizace je v současné době arboristický standart s tématem řez dřevin, volně přístupný laické i odborné veřejnosti, jímţ se v praxi můţeme řídit. I přes znalost úrovně schopnosti kompartmentalizace, platí tyto dvě zásady: čím menší řezná rána tím lépe, raději řezat často a méně, neţ jednou a více (Ţďárský, 2008). Rozlišujeme význam pojmu technika řezu a technologie řezu. Technikou rozumíme volbu konkrétního provedení řezu na konkrétním místě v konkrétní dobu. Technika řezu není tolik odvislá od konkrétního taxonu. Výjimku tvoří volby doby řezu, kterou volíme s ohledem na druh dřeviny. Technologie řezu zahrnuje postup, výběr ošetřo- 17

18 vaných větví, který má určitý cíl. Lze říci, ţe volíme technologii, kterou uskutečňujeme prostřednictvím techniky (Ţďárský 2008, Kolařík 2003). V praxi znalost základů techniky řezu je nezbytná pro kaţdou osobu, která řez provádí. Optimální doba pro výběr vhodných technologií pro vysázené jedince, je doba projektování nové výsadby, kdy výběr dřevin by měl korespondovat s následnou péčí Základní terminologie Větevní kornout Větevní kornout neboli klín větevního nasazení je termínem uţívaným pro vizuálně patrnou zónu, která ohraničuje pletivo větve uvnitř pletiva větve mateřské, případně kmenu. Většinou má kuţelovitý tvar. V případě oddělení větve, představuje hranice větevního kornoutu jeden z důleţitých obranných mechanismů stromu. Zde se totiţ formuje ochranná zóna větve (Ţďárský, 2008). Ochranná zóna větve V případě odumření větve nebo jejího odstranění, strom začne transformovat energetické rezervy do tvorby antimikrobiálních látek. Jádrové dřevo (vnitřní vrstvy xylému) produkuje mnoho fenolů. Fenoly reagují s kyslíkem a látky vzniklé z této reakce mají destruktivní a repelentní účinek na mikroorganizmy. V případě konifer jsou základem této reakce látky terpenové povahy (Shigo, 1986). Větevní límeček Jedná se o místo zesílení větve v místě jejího nasazení. Límeček je tvořen pletivy jak dané větve, tak mateřské větve, případně kmenu. Rozpoznání místa větevního límečku je základní mantrou pro správný řez (Kolařík, 2003). Korní hřebínek (hřebínek větevní kůry) Výskyt hřebínku je ukazatelem staticky pevného větvení (tahového větvení). Jedná se o vytlačenou kůru v místě, kde se potkává horní strana větve s mateřskou větví. Kůra je vytlačována působením druhotného tloustnutí obou větví (případně větve a kmene). Při řezu nesmí být tento hřebínek odstraněn Pokud hřebínek vytvářen není a kůra, ať uţ z jakýchkoli důvodů (při nedostatku prostoru) vrůstá do prostoru mezi obě vrstvy dřeva, vzniká narušení spojení větve k mateřské větvi (případně kmenu). Tento jev nazýváme tlakovým větvení. Jeho variací je kodominantní větvení, kde jde o dvě větve se stejnou dominancí v převáţné většině 18

19 soupeřících spolu o funkci terminálu stromu. Dalším termínem uţívaným pro kodominantní větvení je vidlicovité větvení. (Ţďárský, 2008). Problematika a postup je probrán v rámci výchovného a zdravotního řezu. Podle doby řezu můţeme řezy dělit na předjarní, jarní, letní a zimní řez (Gregorová, 2000). Doba řezu je daná jednak v závislosti na daném typu řezu, tak na vlastnostech typických pro daný taxon, ve smyslu vlastností, které se dotýkají problematiky řezu, např. náchylnost jarních mrazíku, jarní mízotok apod (Ţďárský, 2008) Techniky vedení řezu Řez postranní větve na větevní krouţek, je v současné době nejvíce doporučovaným typem řezu. Nejvíce respektuje přirozenou stavbu stromu a podporuje samovypořádání se dřeviny s poraněním. Postranní větev odřezáváme na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene (případně větve a mateřské větve). Řez je nasazen těsně za korním hřebínkem a kopíruje límeček dřeva kmene či mateřské větve. Nesmí dojít k narušení větevního krouţku, proto je vhodné řezanou větev přidrţovat, aby se na konci řezání neodtrhla kůra (Ţďárský 2008, Kolařík 2003). Řez větve na třikrát se pouţívá u větví, které nelze bezpečně unést v jedné ruce a zvyšuje se riziko odtrţení kůry, případně i dřeva na ponechávané části dřeviny. Řez vedeme nejdříve od spodu do středu (přibliţně do 1/4 aţ 1/3průměru větve) ve vzdálenosti cca mm od větevního límečku. Druhý řez se vede shora dolů za spodním řezem (směrem ven), aţ větev bez zatrţení kůry a lýka odpadne. Zbylý pahýl se odstraňuje řezem na větevní límeček či jinou příslušnou technikou (Kolařík, 2003). Třetinové pravidlo je technika odstraňování postranní větve, či zakracování na postranní větev. Průměr postranní větve musí standardně dosahovat maximálně1/3 průměru kmene či mateřské větve. Při zakracování na postranní větev musí mít naopak ponechaná větev alespoň třetinový průměr větve odřezávané. Řez na postranní větev je technika řezu pouţívaná při zakracování (redukci) větve silnější na slabší tak, aby ponechaná část byla schopna převzít funkci větve odstraňované. Řez je veden za korním hřebínkem z opačné strany neţ při řezu na větevní límeček. Dodrţuje se třetinové pravidlo (SPPK A02 002:2013). Řez kodominantního větvení do určité síly větve lze odstranit jednu z dominantních větví šikmým řezem v přímce od korního hřebínku k bázi odstraňované větve. Odstranění kodominantních větví o průměru větším neţ 100 mm aţ do místa větvení 19

20 nese vţdy vysoké riziko, ţe v místě odstranění větve vznikne infekce a později dutina narušující stabilitu ponechané větve. Toto riziko můţeme sníţit postupným redukčním řezem jedné z větví nebo jiným ošetřením neţ řezem. Například instalací bezpečnostní vazby (Ţďárský 2008) Řez tlakového větvení odstranění větve v defektním větvení řezem nasazeným na spodní bázi větve, vedoucím aţ k rozhraní zarostlé kůry a srůstu s druhou větví. Úhel a hloubka řezu je volena individuálně tak, aby byla větev odstraněna úplně a přitom nedošlo k poranění ponechané části. Řez na korní můstek popisuje řez dvou vedle sebe rostoucích větví tak, aby nevznikla jedna velká, ale dvě menší samostatné rány, navzájem nepropojené. Ponechaný intaktní korní můstek by měl být alespoň tak velký, jako průměr větší z obou ran. Řez terminálního výhonu v opodstatněných případech, kdy je nezbytně nutné terminální výhon zakrátit, se zakracuje řezem na pupen nebo na postranní větev či výhon. Řez na pupen technika řezu, při které se odstraňovaná část zakracuje na postranní pupen. Řez začíná nad pupenem a je veden šikmo pod úhlem maximálně45. Při řezu je nutná zvýšená opatrnost, abychom neporanili pupen. Nad pupenem je moţné ponechat přibliţně 5 10 mm čípek, který chrání pupen před zaschnutím. Délka ponechaného čípku je daná vyzrálostí výhonu a druhem stromu (SPPK A02 002:2013). Odstranění výmladků řez vedený paralelně s mateřskou větví či kmenem tak hluboko, aby výmladek byl odstraněn v maximální moţné míře. V případě nezdřevnatěných výmladků je vhodné je odstraňovat vylamováním. Pokud to situace vyţaduje (v případě pařezových výmladků), je nezbytné odstranit půdní substrát, kterým je napojení výmladku překryto (Ţďárský, 2008). Řez na patku řez těsně nad bází výhonu tak, aby bazální pupeny byly ponechány a měly moţnost vytvořit nové výhony. Odstranění mrtvých větví suché větve musí být odstraňovány (řezem nebo vylomením) tak, aby nedošlo k poranění ţivých pletiv mateřské větve či kmene. Řez naslepo technika řezu pouţívaná při hlubokých redukcích větví, které nelze zakrátit na postranní větve ani pupeny. Provádí se zejména na dřevinách s dobrou 20

21 korunovou výmladností. Následně po vyrašení sekundárních výhonů je moţné provést opravný řez tj. odstranění odumřelých částí větví (Kolařík, 2003). Nevhodné provedení řezu hrubé chyby Zatrţení kůry i dřeva na ponechané části dřeviny nelze omluvit. Roztřepené řezy. Ponechané jsou chybou. Můţeme začistit ţabkou. Pahýly (věšáky) jsou ponecháné větší části větve, neţ odpovídá řezu na větevní krouţek. Lze napravit dodatečným řezem. Lízance vznikají při odříznutí větve, blíţe k ponechávané větvi (kmenu),neţ-li je oblast větevního krouţku. Zvyšuje riziko infekce. Strom ránu neumí zahojit. Nevhodná velikost řezané větve ve vztahu ke schopnosti kompartmentalizace daného rodu dřeviny. Nevhodná doba je vţdy za působení extrémních teplot, ať uţ záporných nebo kladných (SPPK A02:2013) Technologie řezu Arboristický standart řezu stromů vydaný Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen AOPK) v roce 2013 jmenuje čtyři základní technologické skupiny řezů: řezy zakládací tato skupina zahrnuje zapěstování koruny, komparativní a výchovný řez, řezy udrţovací zdravotní a bezpečnostní řez, dále pak lokální redukční řez a odstranění výmladků, řezy stabilizační do této kategorie spadá obvodová redukce a stabilizace sekundární koruny, řezy tvarovací a to řez na hlavu, na čípek; řez ţivých plotů a stěn. Mezi jednotlivými typy řezů i přímo technologických skupin neexistuje ostrá hranice a rozdělení rozhodně není striktní. Jako příklad uvádím: Tvarování dřeviny by mělo probíhat od co nejmladších jedinců. Tedy svým způsobem tvarovací řez provádíme jiţ v rámci výchovného řezu dřeviny. Také bezpečnostní řezy a stabilizační řezy se mo- 21

22 hou ve své podstatě překrývat. V určité situaci můţe být označení dáno jen úhlem pohledu označujícího jedince. Jako příklad existence odlišného názoru lze uvést rozdělení (Gregorová, 2000): základní druhy řezu: výchovný, udrţovací a zdravotní, redukující řezy: stromy s primárními korunami, stromy se sekundárními korunami, pravidelný zmlazovací řez, řez pyramidálních, převislých a kulovitých forem. ZAKLÁDACÍ ŘEZY Založení koruny Můţeme-li předpokládat, ţe trendem poslední doby je výsadba starších stromů s obvodem kmene od velikosti 10-12, pak se na trvalém stanovišti s tímto typem řezu nesetkáme, je prováděn ve školkách a sazenice by tedy při výsadbě měla být dodána s jiţ zapěstovanou korunkou typickou pro daný taxon. Tzv. špičáky jsou typické pro výsadby do volné krajiny, osazování dopravních komunikací, biokoridorů, vodních toků. I pro tyto výsadby je v poslední době typičtější poţadavek na kombinaci růstových forem: tedy se zapěstovanou korunou i s nezapěstovanou (stromové skupiny). Doba tohoto řezu závisí buď na době výsadby, nebo na rozvrţení zahradnických prací ve školkách, nejčastěji první polovina vegetačního období. Srovnávací (komparativní) řez Upravuje poměr nadzemní a podzemní části rostliny. V praxi je to nejţádanější u výsadby prostokořenných, v menší míře u balových, ale také u kontejnerovaných dřevin. Hlavní myšlenkou je, aby kořeny, které jsou v menší čí větší míře při přípravě pro trvalé stanoviště decimované, dokázaly po první sezónu zásobit vodou a ţivinami korunu s listy, aby ji tzv. utáhly. Mimo výsadbu se pouţívá tento typ řezu také v případě, ţe je z nějakého důvodu poškozena nebo odstraněna výrazná část kořenového nebo korunového prostoru. 22

23 Činnosti prováděné v rámci tohoto řezu při výsadbě: odstranění poškozených výhonů a větví, přednostně odstraňujeme celé výhony, zakracujeme je v odůvodněných případech. Doba tohoto zásahu opět odpovídá době výsadby, v druhém případě, pokud se jedná o náhlé neplánované poškození, časem tohoto poškození. Výchovný řez Výchovný řez je typickým preventivním zákrokem, kterým se snaţíme minimalizovat či přímo eliminovat veškerá růstová a vývojová rizika, která v budoucnu můţou sníţit vitalitu a provozní bezpečnost stromu. Také v rámci tohoto typu řezu můţeme předejít pozdějším tvrdším zásahům typu redukční řez. Tak jako pro ostatní typy, i zde platí, ţe je nutné dodrţet správnou techniku řezu, popsanou v textu výše. Frekvence provádění výchovného řezu se pohybuje jednou za 2-3 roky. Cílem je vytvoření koruny stromu, charakteristické pro daný taxon. V praxi se sestává především z těchto činností: běţné, pravidelně prováděné: odstranění poškozených, usychajících větví, kodominantních a tlakových větvení, odstranění navzájem se kříţících větví (při ponechání by se časem navzájem za působení větru mohly zraňovat), citlivé prosvětlování koruny, v rámci jednoho řezu odstraňujeme během vegetace maximálně 20-25% (Wágner, Ţďárský 2009); arboristický standart uvádí maximálně 30% objemu asimilačního aparátu; mimo vegetaci pak maximálně 50%, zde platí pravidlo méně a častěji, neţ za delší dobu a více, činnost prováděná většinou jednou, v dalších řezech pouze doplňovaná: výběr silných zdravých větví, rostoucích ve vhodném úhlu od kmenu, které později budou tvořit kostru koruny a umoţnění jim nerušeného vývoje, jednotlivé kosterní větve na kmeni by měly být nasazeny v pravidelných odstupech v genetické spirále a od sebe vzdáleny alespoň 30-40cm, 23

24 pokud je terminál poškozen (zmrznutí, zlomení) zapěstujeme terminál nový: vybereme zdravý silný postranní pupen nebo výhon, který převezme jeho funkci, odstraňujeme, případně zakracujeme moţné konkurenční výhony, pokud nevychováváme korunu pro tvarovací řez nebo se nejedná o některý z kultivarů (převislé, kulovité, trychtýřovité) nikdy neodstraňujeme terminál, naopak zakracujeme výhony, které by mu mohly časem konkurovat, pro projekty městských výsadeb je často poţadavkem minimální podjezdná či podchodná výška, nad níţ má být teprve zapěstována korunka; pokud tomu tak není, je toto hlavním úkolem prvních výchovných řezů, pokud je strom určen pro budoucí pravidelné tvarování, je nyní nejvhodnější čas pro vytvoření základů vhodných pro tento typ řezu. Co se týče vhodné doby pro výchovný řez, platí: předjaří a první polovina vegetace: vhodné období začíná, pokud se teplota vzduchu přes den pohybuje nad vegetační nulou (5 C), akceptovatelné jsou noční nebo ranní přízemní mrazíky, vhodné období končí při příchodu letních veder, zpočátku léta v plné vegetaci: výhody této doby, jsou dány tím, ţe strom, který je v plné vegetaci a růstu, dokáţe nejrychleji reagovat na poranění vzniklá řezem, tedy, ţe proces kalusování a kompartmentalizace je v tuto dobu nejrychlejší a neefektivnější; nevýhodou je, ţe vyvinuté listoví ztěţuje přehled o architektuře koruny se všemi jejími defekty; teoreticky by bylo moţné (za předpokladu dostatku financí a času) při jarní prohlídce stromů označit defektní větve a v době plné vegetace je odstranit, mimo vegetaci: nevýhodou je, ţe aţ do doby probuzení kambia dochází při řezu prováděném v zimních měsících k vysychání a namrzání řezných ran, k obvodovému odumírání obnaţených parenchymatických buněk i kambia a tím k sekundárnímu obnaţování ran; vyuţít tohoto období lze za velice mírných zim (2013/2014), nicméně v našich podmínkách je velmi obtíţné vývoj zimy odhadnout. Naprosto nevhodným obdobím pro řez je období predormance, období počínajícího vegetačního klidu a období extrémních letních veder. 24

25 Specifická je volba doby řezu dřevin se silným jarním mízotokem. Hlavní význam má tento mechanizmus zjara, kdy opadavé dřeviny ještě nemají vytvořenou listovou plochu. V uvedeném období se kořenový vztlak projevuje tím, ţe z dřevin při traumatickém zásahu nebo za vysokého vztlaku procesem gutace vytéká voda i s rozpuštěnými organickými látkami (osmoticky aktivními látkami, jako jsou sacharidy, aminokyseliny, organické kyseliny, enzymy, fytohormony aj.) jako tzv. míza jarní krvácení. V praxi se krvácení rostlin vyuţívá v různých odvětvích (např. získávání březové vody, cukru z javoru cukrového). Obecně je tento pohyb pomalejší neţ při transpiraci. Po zavodnění, vyrašeni pupenů a vytvoření listové plochy se kořenový vztlak sniţuje (Špinlerová, 2014). Jedná se především o tyto dřeviny:betula spp., Carpinus spp., Acer spp., Juglans spp. a další. Pro řez těchto dřevin existují dvě dosti protichůdné teorie ohledně vhodné doby: v období plné vegetace, jako důvod pro volbu tohoto období uvádí, ţe při silném jarním mízotoku strom přichází o cenné látky, které jsou právě mízou transportovány z kořenů do koruny a vzniklá poranění se hůře a déle hojí, v předjaří, tato teorie je postavena na faktu, ţe ztráta energeticky bohatých látek je v porovnání s celkovými zásobami těchto látek zanedbatelná, naopak díky mízotoku dochází k embolizaci cév, řezné rány nevysychají a infekce patogeny je díky vytékající míze prakticky nemoţná; tato teorie se prosazuje v poslední době čím dál víc; nicméně proti ní hovoří neestetické působení krvácejících dřevin (Ţďárský, 2009). ŘEZY UDRŢOVACÍ Tento typ řezu navazuje v časové ose na řez výchovný. Provádí se u dospělých jedinců. Cílem tohoto řezu je zajistit dobrou vitalitu, stabilitu a dlouhodobou funkčnost dřeviny (Ţďárský, 2008). Udrţovací řezy jsou průběţně opakovány v intervalech daných taxonem, účelem řezu, poţadavky stanoviště a vitalitou stromu. Do této skupiny řadíme technologie řezu zdravotního, bezpečnostního, redukčního lokálního a odstraňování výmladků (SPPK A02:2013). 25

26 Zdravotní řez Jedná se o řez komplexní a další řezy z této technologické skupiny z něj vycházejí. Opakuje se v několikaletých intervalech, nejméně jednou za osm aţ deset let. (Kolařík, 2003). V rámci tohoto řezu se snaţíme o zachování architektury dřeviny, typické pro daný taxon. Zdravotní řez neřeší statické poměry celého jedince, příkladně riziko vývratu, zlomu kmene apod. Hlavními zásadami tohoto typu řezu jsou: odstranění či redukce strukturálně nevhodného větvení (kodominantní větvení, tlakové vidlice, sekundární výhony vzrůstající do koruny, kříţící se větve), odstranění či redukce větví se sníţenou stabilitou: poškozených, zlomených, napadených chorobami a škůdci (Kolařík, Szorádová, 2011), v rámci jednoho řezu nesmí dojít k odstranění více jak 20 % objemu asimilačního aparátu, optimální dobou pro provedení tohoto typu řezu je období plné vegetace (SPPK A02:2013). Tento typ řezu zahrnuje i tzv. řez sanitární, uţívaný u stromů napadených karanténním či jinak významným škůdcem nebo chorobou. U provádění sanitárního řezu je nutný dohled příslušného orgánu ochrany přírody nebo Státní rostlinolékařské správy. Bezpečnostní řez Tento řez je nejzákladnějším způsobem péče o stromy v urbanizovaném prostředí. Cílem bezpečnostního řezu je zajištění aktuální čili bezprostřední provozní bezpečnosti v okolí stromu, a to nejen pro osoby, ale také dopravu, energetiku a budovy. Prakticky spočívá v odstraňování suchých větví s průměrem nad 5 cm včetně stabilizace větví se zřetelnými, staticky významnými defekty, které bezprostředně ohroţují provozní bezpečnost a v odstraňování větví zavěšených či zlomených. Neřeší komplexní statické poměry celého stromu (moţnost vývratu, zlomu kmene či velkých kosterních větvení). Lze jej realizovat kdykoli, protoţe je podmíněn především poţadavkem zajištění provozní bezpečnosti, nikoliv fyziologickými poţadavky stromu (Hora, 2009). Redukční lokální řez Tato technologie se provádí s cílem redukce dřeviny směrem k překáţce, redukce z důvodu stabilizace (odlehčení nebo symetrizace) koruny. V rámci technologie lokálního redukčního řezu provádíme také úpravu podchozí či podjezdné výšky dřeviny, ne- 26

27 ní-li tato vytvořena při výchovném řezu. Z moţných technik pouţíváme především řez na postranní větev. Provádí se dle potřeby, kdykoli během roku. Po zásahu je nutné u ošetřeného jedince dále sledovat reakci na řez (SPPK A02:2013) Nutnost provedení redukčního řezu lokálního je právě často příkladem nevhodné volby dřeviny na trvalé stanoviště a nevhodně provedenými zakládacími řezy. Odstranění výmladků Je podrobněji popsáno v rámci techniky řezu. Provádíme odstranění kořenových a pařezových výmladků během celého roku. ŘEZY STABILIZAČNÍ Jak vyplývá z názvu, jedná se o technologii řezu, jejímţ cílem je stabilizace koruny a minimalizace rizika vývratu stromu. Ohledně doby provedení platí, ţe tento typ řezu provádíme v období vegetačního klidu. Pouze je-li významně narušena stabilita stromu a tím ohroţena provozní bezpečnost, je moţné zásah realizovat kdykoli. Redukce obvodová Tento řez odpovídá tzv. stabilizačnímu řezu metody SIA (Static Integrated Assessment). Podstatou je sníţení těţiště, v němţ působí větrná zátěţ. Odstraňujeme větve nejvyššího řádu v horní části koruny (Ţďárský, 2008). Průměr řezných ran by neměl přesáhnout 5 cm a celkově nesmíme odstranit více neţ 30 % objemu asimilačního aparátu. Pokud je potřeba rozsáhlejší redukce, je nutné ji rozloţit do více zákroků s intervalem 5-10 let (SPPK A02:2013). Podobně jako u lokální redukce koruny, je nutné dále sledovat reakci stromu na provedený zásah. Stabilizace sekundární koruny Probíhá obdobně jako redukce obvodová, ale na stromech, kde byla vytvořena sekundární koruna. Jde o zakrácení přerostlých sekundárních výhonů a moţností zkombinovat zakrácení se selektivním proředěním výhonů. Z moţných technik pouţíváme především řez na postranní větev, případně naslepo. Tato technologie řeší nestandardní situaci, proto je nezbytné ji realizovat v několika etapách a průběţně sledovat chování stromu po zákrocích. 27

28 Sesazovací řez Sesazovací řez je pro dřevinu silně destruktivní. Pouţití tohoto typu řezu je omezeno pouze za určitých podmínek: hrozí akutní selhání statiky stromu, dřevinu nelze z různých důvodů přímo odstranit, pouze u dřevin krátkověkých se silnou kmenovou výmladností. Řezem se naprosto deformuje přirozená architektura stromu. ŘEZY TVAROVACÍ Jde o skupinu řezů, pravidelně opakovaných, které udrţují strom, ve velikosti pro něj nepřirozené. Optimální dobou pro rozhodnutí o tom, zda bude daná dřevina tvarována, je při volbě taxonu na dané stanoviště, protoţe ne kaţdý druh dřeviny je pro tvarování vhodný. Musí jít o druh s dobrou kmenovou a korunovou výmladností (viz Příloha). Dalším důvodem je, ţe například u řezu na hlavu je vhodné zapěstování pro tento typ řezu jiţ v rámci výchovy vysazeného stromu (Kolařík, 2003; Ţďárský 2008). Řez na hlavu Tento typ řezu existuje ve dvou variantách. Řez na primární hlavu (je vytvářena v podstatě na kmeni) nebo sekundární hlavu (je zaloţena koruna se základními kosterními větvemi a hlava se vytváří na jejich koncích). Samotná hlava vzniká pravidelným řezem. V místě řezu vznikají rány, kde dochází k nucené obnově růstu vytvořením nových proventálních výhonů, vzniku kalusu a k postupné diferenciaci tzv. ránového dřeva. Tento proces se vizuálně projevuje zbytněním a postupným vytvářením zduřeniny tzv. hlavy (Štojdl, 2010). Základní zásady při realizaci řezu na hlavu: řez realizujeme vţdy v období vegetačního klidu (do konce března), velikost řezných ran při udrţovacím hlavovém řezu by neměla přesáhnout 3 cm, výhony zakracujeme na větevní krouţky, nebo několik milimetrů nad, kde je větší koncentrace pupenů (řez na patku), při zakládání sekundárních hlav na kosterních větvích dodrţovat dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými hlavami (minimálně 30 cm), interval cyklického udrţovacího hlavového řezu 1-3 roky (Štojdl, 2010). 28

29 Řez na čípek Jde taktéţ o pravidelně opakovaný řez podobný svými nároky na dřevinu a dobou provedení zásahu řezu hlavovému. Jednoleté výhony jsou seřezány na čípky se třemi pupeny, vzdálenými od sebe 10-30cm. Ostatní jsou odstraněny výmladkovou technikou. (SPPK A02:2013). Další rok jsou opět zakráceny nové jednoleté výhony, které prorazily ze spících adventivních pupenů a zcela odstraněny staré čípky. (Kolařík, 2003). Řez živých plotů a stěn Tento řez provádíme většinou jednou aţ dvakrát ročně. Tvarování je moţné pouze u vhodných druhů dřevin s dobrou kmenovou a korunovou výmladností: Carpinus betulus, Taxus baccata, apod. (SPPK A02:2013). MOŢNOSTI OŠETŘENÍ ŘEZNÝCH RAN Prvním krokem pro ošetření ran je mechanická úprava povrchu rány. Čím má řezná rána větší průměr, tím její začištění nabývá na důleţitosti. Hladký povrch rány sniţuje riziko odumírání kambia a podporuje překrytí povrchu rány ránovým dřevem. Chemické ošetření má za cíl podporu kompartmentalizace a minimalizaci moţnosti průniku patogena do rány. Také podporuje tvorbu kalusu a ránového dřeva. Pouţívají se především dvě skupiny nátěrových hmot. Do první skupiny patří penetrační látky, které zasakují do dřeva a hloubkově chrání dřevo před narušením patogenů. Pouţívají se pouze na ochranu mrtvého dřeva. Příkladem je přípravek Luxol. Druhou skupinou jsou překryvné nátěry, většinou na olejové, vodové nebo emulzní bázi. Chrání ránu před vysycháním, ne ovšem dlouhodobě. Známý je tzv. stromový balzám obsahující také syntetické auxiny (Ţďárský, 2008). 3.3 Stres dřevin V posledních letech se u dřevin projevuje více neţ pouhé poškození škůdci. Jedná se o stav, který lze nazvat jako chřadnutí. Chřadnutí je specifické tím, ţe nevidíme jednu příčinu tohoto stavu (škůdce, choroba). Jde o těţko definovatelné synergické působení komplexu faktorů. Z této situace vyplývá potřeba odlišného pojetí ochrany dřevin 29

30 jako celé disciplíny. K faktorům, které v současnosti zhoršují zdravotní stav dřevin, patří a hrají významnou roli znečištění prostředí a klimatické extrémy, jeţ jsou v posledních letech čím dál více frekventovanější. Biotičtí škůdci, jsou pouze dalším faktorem přispívajícím ke stavu, jeţ nazýváme chřadnutí dřeviny (Kolařík 2010). Vzhledem k mnoha činitelům působícím na rostlinu a různé intenzitě, frekvenci, případně délce jejich působení, je sloţité popsat jejich odezvy v rostlině a míru, kterou se podílejí na celkovém zdravotním stavu rostliny. Existuje několik definic stresu dřevin. Stres podle Hanse Selye (1966): Teorie adaptačního syndromu: Stresem nazývá odezvu neboli soubor nespecifických reakcí organizmu jakýkoli tlak, jenţ svým charakterem a silou způsobuje narušení dynamické rovnováhy. Tyto tlaky neboli faktory pak nazývá stresory. Jiným způsobem na problematiku stresu nahlíţí Levitt (1972). Podle něj je stres v podstatě vnějším tlakem schopným v organizmu vyvolat specifickou reakci, potencionálně škodlivou tzv. strain. V jeho pojetí je rezistencí, tedy odolností, schopnost rostliny odolávat danému stresu. Obě koncepce mají své vyuţití: u Selye můţeme dobře sledovat časovou posloupnost jednotlivých změn v organizmu během působení stresu, Levittův přístup nám pomáhá analyzovat různé mechanizmy odolnosti organizmu (Kolařík, 2010) Další moţnou definicí je, ţe stres je narušení ţivotní rovnováhy rostliny vnitřními nebo vnějšími činiteli stresovými podněty (stimuly). Znovunabytí této rovnováhy lze nazvat stresovou odpovědí. Prostředkem stresové odpovědi můţe být: vyhnutí se účinkům stresoru, adaptace-vedoucí k toleranci stresoru, odolnost-prostřednictvím níţ se dosáhne určité hladiny rezistence vůči stresovým podnětům. Z hlediska druhu působení stresu na rostlinu můţeme tento rozdělit na tzv. eustres a dis-stres. Eu-stres označuje mírný stres, který na rostlinu působí stimulačně. Naproti tomu dis-stres zahrnuje intenzivní podněty, které v konečné fázi vedou k nevratné destabilizaci aţ zániku jedince. Reálně vzato stresor způsobuje distres v případě, ţe síla nebo délka jeho působení překročí určitou prahovou hodnotu (adaptační schopností organizmu) tento tlak jiţ rostlina není schopna kompenzovat vnitřním reparačním mechanizmem. Prahová hodnota, která změní účinek působení stresoru je relativní a je 30

31 dána kombinací různých okolností. Především závisí od druhu rostliny, typu stresoru a predispozici rostliny. Predizpozicemi jsou míněny růstové podmínky, vitalita, atp (Kolařík 2008). Jsou definovány 2 základní typy stresů: abiotické a biotické. Abiotické stresory jsou v podstatě nepříznivé podmínky vnějšího okolí nezpůsobené ţivými organismy. Jde o podmínky, které jsou mimo toleranci, danou dispozicemi rostliny. Příkladem je nadbytek nedostatek vody, extrémní teploty (mráz i teplo). Jednotlivě popisované abiotické faktory stresu dřevin spolu vţdy souvisejí. Příkladem můţe být, ţe vyšší teplota prostředí města způsobuje rychlejší ztráty vody ze svrchní vrstvy půdy. Stejně tak zhutnělá půdy po dešti nevsákne potřebné mnoţství vody. Nedostatek kyslíku (zhutnění) je příčinou špatného příjmu ţivin (Kolařík 2010) Abiotické stresové faktory Voda Příčinou vodního stresu je jak přechodný nebo trvalý vodní deficit, tak vysoká hladina spodní vody. Pro zeleň v městské zástavbě je spíše typický vodní deficit. Zpevněné plochy odvádějí vodu z dešťových sráţek do kanalizační sítě. Volné plochy (například zelené pásy) mají často zhutnělý povrch a z celkového mnoţství dešťové vody vsáknou minimum. U dřevin můţeme rozlišit dva typy vodního deficitu. Jedná se o přísušek, tj. akutní nedostatek vody, který nastává díky nerovnoměrným sráţkám v průběhu roku. Druhým je sucho, které povaţujeme za dlouhodobý chronický nedostatek vody (Kolařík 2008). Periodický a chronický stres ze sucha znemoţňuje dřevině růst. Přísušek sniţuje fotosyntézu listů, růst kořenů a můţe tak sniţovat odolnost dřeviny vůči dalším stresům biotickým i abiotickým. Teplota (světelné záření) Působení určitých teplot na rostliny je stejně jako u nároků na vodu specifické pro druh a často i kultivar dřeviny. Limitující hodnoty teplot, které způsobují poškození (ať kladné či záporné) jsou dále ovlivňovány délkou působení a dalšími faktory, například vlhkostí vzduchu. 31

32 Teplotní podmínky v urbanizovaném prostředí jsou specifické vyššími teplotami v letním období neţ teplota ve volné krajině. Jedná se o tzv. teplotní ostrov města, známý z oboru bioklimatologie (Středa a kol., 2011). Zvýšení teploty vzduchu sniţuje relativní vzdušnou vlhkost a zvyšuje výparnost (evapotranspiraci), pokud není v půdě dostatek vody, aby kořeny mohly výpar doplňovat, dochází k prosychání (u nás např. Betula pendula). Obecně vzato dochází ke změnám na buněčné úrovni při teplotách nad 35 C. Obranným mechanismem dřevin je například stáčení listů tak, aby na ně dopadalo co nejméně slunečního záření (Špinlerová, 2014). Korná spála je nejčastější poškození vysokými teplotami u dospělých dřevin. Objevuje se na dřevinách s hladkou kůrou při náhlém zahřátí a způsobuje odumření kůry na osluněné jiţní či jihozápadní straně kmene či na osluněných částech kosterních větví, u nejmladších stromů můţe být poškození v kořenovém krčku a nad ním. Obnaţené dřevo praská a později je zpravidla postiţeno hnilobami. Nejčastěji je postiţen buk, javory, habr, smrk, jedle a vejmutovky (Atlas poškození dřevin). V zimě dochází k poškození dřevin jednak samotnými nízkými teplotami, jednak za slunečných dnů vznikají mrazové trhliny vlivem náhlých rozdílů teplot během dne a noci. Na silnějších kmenech stromů se projevují tzv. mrazové kýly. Jde o podélné trhliny na kmeni lemované hojivým pletivem v podobě lišty. Nalezneme je na jiţní i severní straně kmene. Zde dochází k nejvyšším rozdílům teplot během dne (Atlas poškození dřevin). Dlouhodobé působení teplot pod -20 C můţe způsobit promrznutí korun jak listnatých, tak jehličnatých dřevin. Listnaté dřeviny pak na jaře nevyraší, případně vyraší, ale během léta usychají (Kolařík 2008). Živiny Nedostatek ţivin je způsoben buď jejich nepřítomností v kořenovém prostoru dřeviny, nebo určitými vlastnostmi půdy, které brání příjmu ţiviny dřevinou. To můţe být nízká půdní vlhkost, nevhodné ph půdy. Ve všech případech jsou symptomy deficitu ţivin nespecifické s moţností záměny s řadou jiných faktorů a to abiotických i biotických. Pokud posuzujeme dřeviny veřejné zeleně, pomohou nám informace, zda a jakým způsobem se ţiviny dřevinám dodávaly (Kolařík 2010). 32

33 Zimní chemický posyp V zimním období se běţně udrţují silnice dvěmi způsoby. Jednak sypání písku, případně jemného štěrku nebo sypání solí (NaCl). Při vysoké koncentraci NaCl v půdě se omezuje příjem minerálních ţivin, zejména draslíku a vápníku, klesá rychlost růstu a to především kořenů. Pupeny poškozených dřevin raší později a vytvářejí zakrnělé letorosty. Listy předčasně ţloutnou a opadávají jiţ během vegetace. Vzhledem ke špatné příjmu ţivin, lze předpokládat sníţení mrazuvzdornosti (Martínková, Martínek, 2012). Dřevinám citlivým na kontaktní zasolení jsou poškozovány kmeny (Kolařík 2008). Mimoto dochází také k teplotnímu stresu. Při vsakování ledové zasolené vody do povrchových vrstev půdy a zejména u starších stromů, které mají při povrchu jemné kořínky, dochází k poškození mrazem (Martínková, Martínek 2012). Mechanické poškození Jeho příčinou můţe být neodborně vedený řez, vandalismus, nedostatečná ochrana při stavební činnosti. Také nevhodný způsob kotvení můţe způsobit poškození. Kořenový systém sazenice prostokořenné, se zemním balem ani kontejnerované, není po výsadbě schopen plnit kotvící funkci. Kotvení dřeviny za pomoci kůlů můţe plnit i další úlohu. Je částečnou ochranou proti vandalismu (zlomení stromku) nebo poškození kmene při seči trávníku. Při správném umístění kůlů můţe chránit kmínek před postřikem posypové soli od kol projíţdějících automobilů. Poţadavky na nejčastější typ kotvení, tj. na nadzemní kotvení za pomoci kůlů udává norma ČSN :2006 v článku 4: Poţadavky na materiál pro kotvení, a Materiály pro upevňování rostlin. Kůly se zatloukají nejméně 30 cm do neztuţené půdy, aby byla zajištěna jejich funkce, ideálně před vloţením stromu do výsadbové jámy, aby nedošlo k poškození kořenů. Antropogenní stresory nevhodné provedení výsadby Největším rizikem pro vysazovanou dřevinu je vznik květináčového efektu. Je definován ţádným nebo minimálním prorůstáním kořenů mimo prostor výsadbové jámy. Jeho vznik je podmíněn: přílišným rozdílem fyzikálních (stoprocentní výměna půdy v jámě za propustný substrát v prostředí s těţkými půdami) a chemických vlastností (například pokud ph půdy mimo jámu neodpovídá nárokům vysazované dřeviny) půdy v rámci výsadbové jámy a okolní půdy, 33

34 přílišným zhutněním bezprostředního okolí jámy, a tím i stěn jámy, které se tak stanou pro kořeny neprostupné, nadměrnou povýsadbovou péčí, kdy dřevina v podstatě není motivována k hledání ţivin a půdy mimo okolí jámy, jde zejména o nadměrnou zálivku i v období po odeznění povýsadbového šoku (Smýkla 2008). V praxi jde především o nevhodnou přípravu stanoviště, konkrétně nedostatečně připravenou výsadbovou jámu Biotické stresové faktory Biotické stresory zahrnují působení ţivých organismů na rostlinu. Krom běţného a předpokládatelného výskytu škůdců, případně chorob se poslední letech objevují stále častěji 2 fenomény. V prvním případě se jedná o tzv. princip náhlého patogena. Podstatou tohoto jevu je náhlé a rychlé zavlečení organismu, který má velkou vnitřní schopnost růstu, do ekosystému, adaptivní organizmy k jeho brzdění jsou slabé nebo zcela chybí. Na obdobném principu působí také náhlé stresové změny prostředí (Kolařík 2010). V druhém případě jde o tzv. překvapivé škůdce kteří za standardní situace působí jako saprofyté, případně příleţitostní paraziti, ale na základě náhlé zhoršení fyziologického stavu dřeviny na základě výrazné klimatické změny, působí jako mortalitní činitelé. Tento faktor je typičtější pro lesní ekosystémy (Kolařík 2010) Moţnosti minimalizace stresu dřevin v urbanizovaném prostředí Především jde o výběr vhodné dřeviny s nároky odpovídajícími trvalému stanovišti. Výběr zahrnuje přednostně průzkum dané lokality. Stanovištní podmínky charakterizují reţimy teplot, sráţek, proudění vzduchu. Velký vliv má často charakter krajiny, především v městském prostředí. Při průzkumu dále zjišťujeme půdní podmínky. Půdy intravilánu bývají často degradované, jedná se o naváţku ze zbytků po stavebních pracích. V blízkosti dopravních komunikacích jsou půdy silně utuţené s nedostatkem vzduchu i půdní vlhkosti. Při deštích voda po povrchu rychle stéká do kanalizační sítě a jen velmi malé mnoţství stačí do půdy vsáknout. Je také obvyklé, ţe v městském prostředí bývá niţší hladina spodní vody (Málek a kol. 2012). Dále pak kvalitní příprava tohoto stanoviště. Platí, ţe čím méně je zvolený druh vhodný pro půdu na stanovišti, tím důkladnější musí být příprava stanoviště, tak aby 34

35 umoţnila, co nejoptimálnější rozvoj kořenového systému. Nutnost výměny půdy v celém rozsahu předpokládané kořenové zóny je dána: přítomnost toxických látek, přílišné zasolení působením posypových solí nutná taktéţ instalace zábran proti jejich působení, nevhodné ph, vrstvy neprostupného materiálu takové mocnosti, ţe brání růstu kořenů. Míra zpracování (ve smyslu rozrušení, prokypření, případně obdělání) půdy, jak do hloubky tak rozlohou je dána: mírou zhutnění půdy, typem půdy. Zkvalitnění vegetační vrstvy půdy přidáním materiálu organického (kompost, organická hnojiva) nebo neorganického (látky zvyšující jímací schopnosti půd, zvyšující propustnost pro vodu a vzduch, komplexní látky typu půdních kondicionérů obsahujících hydroabsorbenty, pomalu rozpustná hnojiva, stimulátory kořenů) je vhodné na základě posouzení: zásoby ţivin v půdě, schopnosti vododrţnost půdy. Carlson uvádí, ţe mulčování a jeho správné provedení můţe výrazně zlepšit celkové zdraví i vitalitu stromů, keřů a dalších pěstovaných rostlin. Na druhou stranu nesprávně pouţitý mulč se zbytečně stává stresovým faktorem a potencionálně můţe aţ k úhynu rostlin. Při volbě vrstvy mulče je nutné vycházet ze specifikace daného materiálu jeho chemických i fyzikálních vlastností (Carlson 2001). 35

36 4. MATERIÁL A METODY 4.1 Charakteristika řešeného území Újezd u Brna Katastr města Újezd u Brna se nachází v okrajové části geomorfologické provincie Západní Karpaty. Nadmořská výška se pohybuje od 190 do 315 m. n. m. Reliéf je rázu níţinné pahorkatiny se široce otevřeným údolím Litavy v jiţní části, plochými hřbety a výraznou vyvýšeninou Staré hory v severní části. Řešené území přísluší celé do teplé klimatické oblasti. Podle E. Quitta patří dané území do teplé klimatické oblasti T4 s následujícími charakteristikami: Průměr ročního sráţkového úhrnu je pod 500 mm. Nejvíce sráţek spadne v červenci a nejméně v březnu. Převládá severozápadní proudění větru, v zimě také s jihovýchodním aţ východním. Na kvalitu ovzduší negativně působí zimní topení obyvatel tuhými palivy, silniční doprava, prašnost z přilehlých polí a přenos emisí z brněnských zdrojů Specifika prostředí uličního stromořadí Jedná se o dřeviny v zelených pásech podle hlavní komunikace. Ulice je orientována v přibliţném směru východ západ a je dostatečně široká, aby byla v období léta stále osluněna Většina plochy zelených pásu úseku A se svaţuje k vozovce do sklonu 1:4, místy však svah dosahuje poměru 1:2. Navíc se svaţuje celá ulice ve směru do centra města. Řešená plocha zeleně v úseku B je zcela v rovině Specifika prostředí městského parku u koupaliště Park o výměře ,9 m2 se rozkládá na místě původního luţního lesa ve východní části města. Je ohraničen Štefánikovou ulicí, budovou Penzionu pro seniory a koupalištěm, které je v současné době, kvůli nepřípustnému stavu bazénu uzavřeno. Předěl mezi koupalištěm a parkem tvoří koryto bývalého Mlýnského potoka. Toto je v majetku firmy VKS Pap A.s. 4.2 Kritéria pro výběr dřevin vhodných do městské zástavby Dřeviny, popřípadě kultivary vhodné pro uliční stromořadí, musí splňovat několik základních podmínek: 36

37 Maximální výška dřeviny v dospělosti musí odpovídat moţnostem prostoru v ulici. Pro řešené území byla jako maximální moţná zvolená výšku 7 m, kvůli přítomnosti elektrického vedení. Vzhledem k potřebě určité podchodné nebo průjezdné výšky musí mít moţnost štěpování na tuto výšku nebo moţnost zapěstování koruny v této výšce. Musí být tolerantní k ovzduší s vyšším obsahem emisí a prachových částic. Je nutná odolnost suchu a vysokým teplotám. Vzhledem k aplikaci soli v rámci zimní údrţby komunikace, je vhodné volit druhy odolné nebo tolerantní k zasolení. 4.3 Metodika pro hodnocení dřevin Pro potřeby vypracování této práce bude vypracována tzv. inventarizace dřevin vybraných lokalit. Tedy uličního stromořadí ulice Nádraţní, Komenského a městského parku u koupaliště. Kaţdé dřevině bude přiřazeno pořadové číslo a zjištěny základní dendrologické údaje. Tyto údaje popisují výšku dřeviny, šířku koruny, obvod kmene a výšku nasazení koruny. Dále bude hodnocena vitalita dřeviny na stupnici 1-5, jejíţ výslednou hodnotu dostaneme aritmetickým průměrem hodnot následujících parametrů: olistění hodnoceno na stupnici ztráta olistění 0-10%, 2 - ztráta olistění 11-25%, 3 - ztráta olistění 26-60%, 4 - ztráta olistění 61-99%, 5 - ztráta olistění 100%. malformace pro potřeby hodnocení bude pouţita upravená čtyřbodová stupnice Malformace větevních struktur uvedená v tabulce 1 v kapitole 3.1.2, jednotlivé hodnoty jsou charakterizovány takto: 1 fáze explorace, 2 fáze degenerace, 3 fáze stagnace, 4 fáze rezignace, 5 odumřelý jedinec. 37

38 výmladky - charakterizuje stupnice (vlastní): 1 ţádné výmladky, 2 mnoţství odpovídající druhu dřeviny, 3 mírně silnější výskyt, neţ je typické pro daný druh dřeviny, 4 silný výskyt kořenových i kmenových výmladků, 5 silný výskyt spojený s odumřením koruny. prosychání koruny hodnoceno stupni: 1-5 (upraveno, zdroj Kolařík 2008) 1 - bez prosychání, 2 prosychání jednoletých a dvouletých výhonů bez patrné tendence dynamického rozšiřování proschlých částí, 3 - prosychání silnější větví, především v prostoru vrcholové partie koruny; patrná tendence dynamického ústupu koruny, 4 - více neţ 40 % objemu koruny prosychá, pokračující tendence, 5 - koruna z převáţné části proschlá. list hodnocena kvalita listové plochy stupni % listů bez deformací, napadení škůdci, změn barvy, 2 - poškozené listy do 75 % celkového listoví, 3 poškozené listy do 50 % celkového listoví, 4 poškozené listy do 25 % celkového listoví, 5 jsou poškozeny všechny listy. Vypočítané hodnoty vitality by měly odpovídat stupňům vitality dle Dujesiefkena (kapitola Hodnocení stavu stromů): hodnota 1 stupeň 0 hodnota 2 stupeň 1 hodnota 3 stupeň 2 hodnota 4 stupeň 3 hodnota 5 stupeň 4. V těchto stupních bude vyjádřena statistika inventarizace ve výsledcích práce. 38

39 Dále bude zjištěna přítomnost defektů, které charakterizují úroveň péče o hodnocené dřeviny. Tyto defekty jsou, vedle údajů z hodnocení vitality dřevin, pomůckou pro návrh na další péči o dřeviny. Pro uliční stromořadí byly vybrány tyto defekty: Poškození kmene solí - vypovídá o vhodnosti taxonu pro uliční stromořadí, případně péči o dřeviny, ve smyslu existence zábran. Poškození kmene mrazem - vypovídá o vhodnosti taxonu, výţivě, ochraně kmene. Poškození během sekání trávy - vypovídá o neodborném a nekvalifikovaném postupu pracovníků, kteří údrţbu zelených pásu provádějí, případně o nedostatečném dohledu - motivaci jejich nařízených. Chyby v technice řezu - vypovídají o neodborném a nekvalifikovaném postupu pracovníků, kteří řez provádějí, případně o nedostatečném dohledu - motivaci jejich nařízených. Suché větve - jejich výskyt vypovídá o nedostatečné péči. Deficit ţivin - je přímým ukazatelem nedostatečnosti základní péče o dřeviny, které především v prostředí zástaveb pravidelné hnojení vyţadují. Důvodem je, ţe pravidelným podzimním úklidem pod stromy odvozem listí, se do půdy nevrací ţádné látky, potřebné pro růst stromů. Výskyt dřevokazných hub je mimo jiné ukazatelem nevhodnosti taxonu pro tvarování tzv. na hlavu, přehuštěné koruny stromů mají ve vnitřním prostoru koruny vysokou relativní vzdušnou vlhkost, která podporuje rozvoj hub. Nevhodně vytvarovaná koruna - vypovídá jednak o neodborném a nekvalifikovaném postupu pracovníků, kteří zapěstování provádějí, případně o nedostatečném dohledu - motivaci jejich nařízených; v druhém případě jde o neuváţeně zvolené místo výsadby, kde by při plnohodnotném zapěstování koruny docházelo ke kolizi s překáţkou. Pro městský park byly vybrány defekty, které jednak ukazují na zanedbání péče a jednak z nich vychází doporučení pro další ošetření: Vysoké vyvětvení neboli přeštíhlení kmene ukazuje na dlouhodobé zanedbání péče, nezajištění dostatečného prostoru pro plnohodnotné vyvinutí koruny stromu. 39

40 Odumřelé větve v koruně ukazují na zanedbání udrţovacího řezu a řešení provozní bezpečnosti stromů. Vyţadují bezpečnostní řez. Výskyt kodominantních a tlakových větvení ukazuje na zanedbání výchovného a udrţovacího řezu stromů. Vyţaduje zdravotní odborný řez. Výskyt kříţících se větví v koruně ukazuje na zanedbání výchovného, případně udrţovacího řezu. Vyţaduje zdravotní odborný řez. 5. VÝSLEDKY Výběr vhodných dřevin pro uliční stromořadí Následující seznam je vytvořen na základě splnění kritérií uvedených v metodice. Acer campestre Nanum Kultivar dorůstá 2-4 m, při pouţití pro výsadbu ve stromořadích se volí sazenice se štěpovanou korunou, obvykle 225 cm. Snese výsadbu do zpevněných ploch. Nevýhodou je, ţe kmeny často trpí na mrazové trhliny. Amelanchier arborea Robin Hill Jedná se o malokorunný muchovník dorůstající výšky 5 7 m. Nenáročný na výţivu, nicméně na vápenatých půdách je nutná úprava ph při výsadbě, jinak trpí chlorózami. Je vhodný pro výsadbu do zpevněných ploch. Fraxinus excelsior Globosum ( Nana ) Tento jasan dorůstá výšky maximálně 4 6 m. Do zpevněných ploch není vhodný, protoţe mělce koření. Kořeny mohou poškozovat podzemní vedení, proto je při výsadbě vhodné pouţití protikořenové bariéry. Vzhledem k nárokům na vláhu je vhodná příprava stanoviště z hlediska vododrţnosti půdy zároveň s opatřeními proti zhutnění. Robinia hispida Jde o malý řídce větvený keř, který dosahuje výšky 1,5 3m. Pro potřeby stromořadí se roubuje na podnoţe Robinia pseudoacacia. Není vhodný do zpevněných ploch. Robinia pseudoacacia Umbraculifera Pomalu rostoucí strom dorůstající výšky 4-6 m. Je vhodný do zpevněných povrchů (Málek, 2012). 40

41 5.2 Zhodnocení současného stavu stromů Celkem bylo hodnoceno 356 stromů, a to 219 v řešeném území uličního stromořadí a 137 v městském parku u koupaliště Uliční stromořadí Zjištěné zastoupení stupňů vitality dřevin: Stupeň 0: 91 ks, 42 % dřevin. Stupeň 1: 117 ks, 53 % dřevin. Stupeň 2: 8 ks, 4 % dřevin. Stupeň 3: 3 ks, 1% dřevin. Stupeň 4: 0 ks, 0 %dřevin. Jednoznačné poškození solí bylo identifikováno u 12 % celkového počtu posuzovaných stromů. Jedná se především o vysázené lípy (Tilia platyphyllos), které tvoří podstatnou část stromořadí. Jako důvod tohoto poškození vidím jednak citlivost líp k působení posypových solí, jednak jejich blízkost okraje vozovky, která se pohybuje u většiny do 1,5 m. Javory, které jsou citlivé také, jsou vysázeny dále od silnice (2 2,5 m). Nicméně jsou u jiţní zdi a jejich kmeny jsou tudíţ více poškozovány mrazem. Poškození mrazem se celkem vyskytuje u 31 %. Jedná se jak o vznik mrazových trhlin, aţ mrazových desek či kýl. Poškození báze kmene strunami sekačky během údrţby zeleného pásu je evidentní u 17 % dřevin. Zaznamenala jsem u několika případů mokvající rány, které ukazovaly na druhotnou infekci báze. Předpokládám zde spolupůsobení výkalů psů. Viditelným deficitem ţivin trpí u 15 % dřevin. 5 % stromů je napadeno dřevokaznými houbami. Uliční stromořadí je tvořeno převáţně třemi druhy dřevin a to Tilia platyphyllos, Acer platanoides a Sorbus intermedia. Jmenované druhy jsou tvarované na hlavu. Koruny pro řez na hlavu jsou 21 % jedinců nevhodně zapěstované. Jednak ve smyslu zaloţení koruny, kdy jsou hlavy zbytečně blízko u sebe a v jiných částech koruny jsou zase velké mezery. Jednak, a to především u jeřábů, je nevhodně zvolené místo výsadby, koruny nemohou být kvůli blízkosti překáţky symetrické. Dokumentuje obr

42 Na základě pozorování během léta 2014, mohu říci, ţe lípy v letním období trpí přísušky listy mají sníţený turgor a působí povadle. Estetické působení stromu je omezeno na období plné vegetace, tedy aţ dřevina olistěním dosáhne kulovitého tvaru. Podle informací zodpovědných osob letošní tvarovací řez neprováděla odborná firma, ale pracovní skupina městského úřadu, která má v popisu práce sekání trávy, odvoz rostlinných odpadů, apod. To se odrazilo na kvalitě techniky nejčerstvějších řezu, ponejvíc výrazné právě u tvarovaných dřevin. Především se jedná o roztřepené řezy nebo řezy vedené do ponechávané větve. Hrubé chyby v technice řezu, například roztřepené okraje, větve příliš zaříznuté, ponechané pahýly, jsem identifikovala u 26 % posuzovaných stromů. Nicméně nevhodné řezy byly provedeny i v době, kdy se o tvarování dřevin starala odborná firma. Dokumentuje např. obr. 17 a obr. 18. Suché větve byly v korunách stromů ponechány u 15 %, jednalo se především o tvarované javory a volně rostoucí stromy Městský park u koupaliště V rámci řešeného území bylo hodnoceno 137 stromů. Zjištěné zastoupení stupňů vitality dřevin je následující: Stupeň 0: 95 ks, 69 % dřevin. Stupeň 1: 42 ks, 31 % dřevin. Stupeň 2: 0 ks, 0 % dřevin. Stupeň 3: 0 ks, 0% dřevin. Stupeň 4: 0 ks, 0 %dřevin. Absenci výskytu dřevin s hodnocením vitality stupněm vyšším jak 2, připisuji rozsáhlému kácení v parku, v rámci jeho revitalizace. Z ponechaných dřevin je 8 % se zvlášť vysokým vyvětvením. To bylo způsobeno přehuštěním výsadby, kdy stromy nemohly kvůli nedostatku prostoru rozvinout plnohodnotně koruny charakteristické pro svůj druh. U 31 % dřevin jsem během hodnocení zjistila výskyt větví o průměru větším jak 3 cm, které by mohly svým způsobit škody na zdraví a majetku. Dřevin s kodominatním případně tlakovým větvení bylo identifikováno 12 % a s kříţícími se větvemi 15 %. Oba defekty vypovídají o zanedbání výchovného řezu. Ve většině se jedná o vzrostlé stromy. Pouze ve dvou případech o mladé jedince. 42

43 5.3 Návrh na další péči Uliční stromořadí V první řadě navrhuji plošné přihnojení zelených pásů nebo minimálně prostoru kolem stromů v průměru 1,5 m dlouhodobě působícím granulovaným hnojivem v dávce doporučené výrobcem. Toto můţe být provedeno během údrţby zeleného pásu a finanční nákladnost se tak omezí pouze na nákup materiálu. Jako příklad finanční náročnosti lze uvést Hnojivo na okrasné dřeviny od firmy AGRO CS, které je dostupné od ceny 355,- Kč bez DPH za balení 20 kg, které by na jedno přihnojení postačilo. Pravidelné odstraňování výmladků navrhuji ve 34 případech. Pro tuto činnost předpokládám moţnost vyuţití pracovní skupiny města, která by ovšem o správné technice měla být poučena. Ošetření kmene by mělo proběhnout u 39 jedinců. Jedná se o zatření poškození stromovým balzámem u trhlin způsobených mrazem, které má zabránit rozvoji rozsáhlejších defektů. Ošetření můţe provést pracovní skupina města po důkladném seznámení se zásadami ošetření. Tyto zahrnují: Pokud z trhlin vytéká tekutina, otřeme čistým kusem látky. Do trhliny vtlačíme tolik stromového balzámu, aby vytvořil kompaktní vrstvu. Pokud jsme balzámu aplikovali příliš a vytéká z rány, opět otřeme. V ţádném případě nevracíme zpět do nádoby. Odstranění suchých větví by mělo proběhnout v rámci předjarního tvarovacího řezu u dřevin tvarovaných, pokud by toto měla provádět pracovní skupina města, jako letošní rok, doporučuji podrobnější poučení o poznání rozdílu mezi suchou a ţivou větví. U volně rostoucích stromů, poté doporučuji odborný udrţovací řez. Celkem jsem pro zákrok odstranění suchých větví navrhla 33 dřevin, z nichţ je pouze 7 jedinců netvarovaných. Odborný zdravotní řez navrhuji u 14 stromů, kde jsou viditelné habituální defekty, typu tlakového větvení, případně infikované větve, jeţ byly napadeny v důsledku předchozího nevhodného řezu. 43

44 K odstranění navrhuji 7 stromů. Jedná se především o javory, které mají kmen s tak rozsáhlým poškozením, ţe sniţuje vitalitu koruny. Navrhnutí jedinci sice ještě projevují známky ţivota. Nicméně jsou ve stavu, kdy jiţ neplní ţádnou z funkcí, která by jejich ponechání na místě podporovala. Návrh nových výsadeb je vytvořen jako náhrada za javory navrhnuté k odstranění (Příloha Inventarizace uličního stromořadí). Také pro novou výsadbu dřevin na ulici Komenského, tj. v úseku vyznačeném v situační mapce jako úsek B (Obr. 1). Zde, na základě informací městského úřadu, dojde k rozšiřování silnice formou zálivů a tedy vzhledem k umístění dřevin ve vzdálenosti do 1m od stávající silnice vykácení uličního stromořadí nebo minimálně jeho převáţné části, v této lokalitě tvořené Sorbus intermedia. Pro úsek A i B navrhuji volbu některého z druhů uvedených v seznamu vhodných dřevin pro uliční stromořadí. Především se jedná o volbu druhů, které by nebylo nutné tvarovat a které nejsou citlivé na mráz ani posypové soli viz seznam perspektivních druhů pro uliční stromořadí. Pro úsek B, vzhledem k tomu, ţe není prozatím známo, jak velká plocha pro dřeviny zůstane a jestli se bude jednat o zelený pás nebo půjde o výsadbu do zpevněné plochy, zuţuji výběr dřevin právě na dřeviny vhodné do zpevněných ploch. Pro zdůvodnění volby dřevin, které by nebylo nutné tvarovat, uvádím potřebu pracovního času pro daný úkon: pravidelný tvarovací řez s odvozem materiálu zabere průměrně 2 hodiny / strom / rok. Zjištěno pozorováním pracovníků při činnosti. Tento čas by bylo moţné věnovat elementární péči, tedy přihnojování výsadeb, zálivce v období přísušků, apod. Zalití navrhuji během noci nebo časně zrána, dávkou 40 l na strom, zavlaţení plochy kolem kmene o poloměru 1,5 m. Minimálně 2 x za letní období. Uváţení změny vegetačního pokryvu v prostoru pod korunami a v okolí dřevin, tím zajistit lepší drţení vody v půdě a sníţit zahřívání povrchu. Alespoň na ploše pod korunou doporučuji aplikaci mulčovacího materiálu. Výhody a nevýhody několika vybraných materiálů jsou uvedeny v tab. 2 a 3 v příloze práce. Větší dohled nad ochranou stromů při stavební činnosti dokumentuje obr. 2 a obr. 3 přílohy fotodokumentace. 44

45 5.3.2 Městský park u koupaliště Na základě zjištěného výskytu defektů navrhuji pro stromy v městském parku následující ošetření. Pro dřeviny se suchými větvemi v koruně navrhuji bezpečnostní řez. Tento musí být zajištěn odbornou firmou, neboť se ve většině případů jedná o práci ve výškách a pracovní skupina města nemá pro tyto aktivity potřebnou kvalifikaci. Tento řez je navrţen pro 41 stromů, viz příloha Inventarizace městského parku. Dále pak v souvislosti s výskytem odumřelých větví doporučuji kaţdoroční kontrolu dřevin v parku. Posouzení by měla provádět osoba, která bude proškolena profesionálním arboristou. Dalším typem opatření, které navrhuji je zdravotní řez dřevin, a to pro dřeviny, u nichţ jsem identifikovala tlaková, případně kodominantní větvení. Řez opět musí být proveden profesionální firmou, jednak ze stejného důvodu, jako v případě odstranění suchý větví a také proto, ţe nevhodný řez by s největší pravděpodobností znamenal nenapravitelné poškození stromu. Zdravotní řez by měl být proveden u 39 stromů. Pouze u 2 jedinců jsem navrhla pro odstranění defektních větvení výchovný řez, vzhledem k jejich fyziologickému stáří. Opatření by mělo být provedeno za stejných podmínek jako bezpečnostní a zdravotní řez. Posledním navrhovaným ošetřením dřevin je odstraňování kmenových a kořenových výmladků, případně sekundárních výhonů v koruně. Toto by po řádném proškolení pracovníků pracovní skupiny města mohlo být pravidelně prováděno. 45

46 6. DISKUZE Výsadby uličního stromořadí v Újezdě u Brna jsou tvořeny převáţně 3 druhy stromů, a to Tilia platyphyllos, Acer platanoides a Sorbus intermedia. Ani jeden z těchto druhů není vhodný pro výsadbu do městských zástaveb a to se také odráţí na jejich stavu. Stromořadí je tvarované, ačkoli právě javory jsou pro tento typ řezu naprosto nevhodné. Bujným vytvářením sekundárních výhonů z báze koruny vytvářejí prostředí vhodné pro rozvoj dřevokazných hub. Ačkoli podle hodnocení vitality vychází, ţe většina dřevin má nesníţenou nebo pouze mírně sníţenou vitalitu, průzkumem výskytu poškození kmene, dřevokazných hub, a dalších defektů, bylo zjištěno, ţe pouze hodnocení vitality o perspektivě dřeviny nevypovídá a je tudíţ potřeba hodnotit dřeviny i z hlediska jejich zdravotního stavu. Pravidelná péče o zeleň v Újezdu je koncipována v současnosti jako úklid veřejných prostranství. Většina činností je realizována pracovní skupinou města. Náplní práce této skupiny je hrabání a odvoz listí, sekání a úklid travnatých ploch, řez keřů. Počínaje tímto rokem, byli pracovníci proškoleni v problematice tvarování stromů v uličním stromořadí. Výsledky hodnocení stavu stromů ukázaly, ţe buď nebylo proškolení důkladné, nebo pracovníci nemají k dispozici vhodné nástroje, jak dokumentuje obr. 17. V současné době má veřejnou zeleň na starosti Komise a odbor ţivotního prostředí, jejíţ členové vesměs rozhodují především o ţádostech občanů na pokácení stromů, které ve sporných případech konfrontují s odborníky. Jako pozitivní podporu péče, hodnotím moţnost bezplatného odvozu rostlinného odpadu při jarním a podzimní úklidu zahrad, ale i předzahrádek domů, které jsou ovšem ve velké většině majetkem města. V souvislosti s problematikou péče o veřejnou zeleň se nejčastěji uvádějí dva pojmy, a tím je selhání provozní bezpečnosti a nedostatek financí. Ráda bych se zde vyjádřila ke druhému z nich. Nejsem přesvědčena, ţe v rozpočtu obcí se nenajdou finance na efektivní údrţbu zeleně, na základní ošetření a zlepšení prostoru pro růst stromů. Alespoň v případě Újezdu u Brna tomu tak není. Jde pouze o politickou vůli města, jakým způsobem dostupné finanční prostředky vyuţije. Během psaní této práce jsem měla moţnost si pohovořit s představiteli obecní samosprávy a po těchto rozhovorech jsem dospěla k následujícímu zjištění. Důleţitým a 46

47 propagovaným faktem je počet nově vysázených stromů. Není vhodné ovšem mluvit o osudu těchto výsadeb. Dalším zjištěným faktem bylo, ţe město má jiţ dvakrát zpracovaný generel zeleně, nicméně nikdo jej na obecním úřadě nepouţívá, a to mimo jiné z toho důvodu, ţe není na jediném počítači nainstalovaný program pro jeho spuštění. Na otázku k čemu tedy obci generel slouţí, mi bylo řečeno, ţe jako podkladový materiál například pro revitalizaci městského parku. K tomuto přidávám fakt, ţe generel byl zpracován v roce 2003 a 2008 a k aktivním krokům obce ohledně parku došlo aţ poté, kdy loňského roku během vichřice spadly dva stromy. Jeden na zastávku a druhý na zaparkovaný automobil. Díky těmto zjištěním jsem dospěla k názoru, ţe pro zlepšení úrovně péče o veřejnou zeleň v Újezdu by bylo vhodné vytvoření nepolitické organizace, která by tyto činnosti měla na starosti a jejíţ zaměstnanci by byli tvořeni pracovníky vzdělanými v oboru zahradnictví, případně přímo sekce arboristika. Její náplní práce by byla příprava harmonogramu péče o dřeviny během roku a jeho organizace a realizace; průzkum a evidence nutných zásahů; kontrola ochrany dřevin při stavební činnosti; kontrola kvality realizace projektů výsadeb, revitalizace (viz obr. 31) a dalších, které jsou na základě vybrání ve výběrových řízeních svěřeny soukromým firmám. Tyto jsou v současných podmínkách nastavených pro výběrová řízení, kdy jediným kriteriem pro výběr firmy je cena, motivovány k podhodnocení nabídek a v důsledku toho k nekvalitně odvedené práci. Proti tomuto nešvaru doby můţe také pomoci větší informovanost veřejnosti o probíhajících realizacích projektů, například zveřejňováním dokumentace projektu na webových stránkách obce nejen v rozsahu povinnosti ze zákona. Celkově prospěje úrovni péče o dřeviny ve městech, pokud se stane veřejně diskutovaným tématem, a to nejen v restauračních zařízeních, jak je naším národním zvykem. Právě k tomu je ovšem potřeba, umoţnit laické veřejnosti přístup k objektivním informacím a faktům. 47

48 7. ZÁVĚR Hlavním účelem této práce je hodnocení péče o veřejnou městskou zeleň v Újezdu u Brna. To bylo provedeno vytvořením inventarizace dřevin, kde vedle základních dendrologických parametrů byla posuzována také vitalita dřevin a přítomnost vybraných defektů a poškození stromů. Na základě těchto údajů, byly navrţeny opatření k nápravě těchto defektů vybranými technologiemi řezu. A specificky pro uliční stromořadí doporučení pro celkové vylepšení ţivotního prostoru stromů. Součástí práce bylo vytvoření seznamu dřevin vhodných pro uliční stromořadí podle zvolených kritérií. 48

49 8. SOUHRN Název diplomové práce Zhodnocení péče o dřeviny městské zeleně města Újezd u Brna Souhrn Tato diplomová práce se zabývá hodnocením péče o dřeviny městské zeleně. V teoretickém úvodu je shrnuta problematika hodnocení stavu stromů a péče o výsadby stromů po vysazení na trvalé stanoviště, se zaměřením na řez dřevin. Jsou zde stručně popsány nejčastější biotické a abiotické stresory působící na výsadby ve městech. V praktické části práce byla sestavena metodika pro hodnocení péče o dřeviny v podmínkách městského prostředí a následně je zhodnocen dosavadní stav vysázených dřevin a kvalita prováděných pěstebních opatření stávajících výsadeb městské zeleně v městském parku a uličním stromořadí v městě Újezd u Brna. Vhodné a nevhodné pěstební zásahy při ošetřování dřevin z místa hodnocení jsou uvedeny v obrazové příloze. Na základě zjištěných skutečností byl navrţen postup a doporučení další údrţby dřevin s důrazem na obnovu a řez dřevin a sestaven seznam vhodných a perspektivních druhů dřevin pro městské výsadby. Klíčová slova: městská zeleň, řez dřevin, hodnocení stromů Title of diploma thesis Assessing care of trees of urban green of city Újezd u Brna Resume This thesis deals with the evaluation of the care for urban trees green. In the theoretical introduction summarizes the issue tree assessment and management of tree plantations after discontinuation permanent habitats, with a focus on cut trees. There are briefly described the most common biotic and abiotic stressors acting on the planting in cities. In the practical part of the work was prepared methodology for the care evaluation of trees in terms of the urban environment and, consequently, is to assess the current status of the planted trees and the quality of the carried out measures under the existing planting greenery in the City Park and street alley in Újezd u Brna. Appropriate and inappropriate grow- intervention in the treatment of payments trees from the trial 49

50 sites are shown in the illustration. Based on the findings was proposed the procedure and recommendations for additional maintenance trees with emphasis on rehabilitation and cut trees and compiled a list of suitable and promising tree species for urban planting. Keywords: urban greenery, cut trees, tree assessment 50

51 9. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY [1] Atlas poškození dřevin, dostupný z: [2] BROWN, G E. -- KIRKHAM, T. -- LANCASTER, R. The Pruning of Trees, Shrubs and Conifers. 2. vyd. Portland: Timber Press, s. ISBN [3] CARLSON, Chris; Mulčování in ZAHRADA-PARK-KRAJINA, Z originálu publikovaného v ISA Arborist News, červen 2001, přeložil David Hora [4] ČÍŢKOVÁ, Stanislava, Bořivoj ŠARAPATKA a Lenka KULIŠŤÁKO- VÁ. Nelesní dřevinná vegetace: návrhy, výsadba a údržba. Olomouc: Bioinstitut ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a Ministerstvem ţivotního prostředí České republiky, 2008, 39 s. ISBN [5] ČSN :2006 Požadavky na materiál pro kotvení, a Materiály pro upevňování rostlin [6] Doporučované sortimenty okrasných dřevin: [Investice do rozvoje vzdělávání, reg.č.: CZ1.07/2.2.00/ ]. Průhonice: VŠÚOZ, 1989, 152 s. [7] DUJESIEFKEN, Dirk. Zur Harstellung der Stand-. und Bruchtsicherheitbei Strassen- und Parkbäumen. In 12. Osnabrücker Baumpflegetage. Osnabrück, 1994, 10 s. [8] DUJESIEFKEN, Dirk. Jahrbuch der Baumpflege 2012: Yearbook of arboriculture Ausgabe. Braunschweig: Haymarket Media, 2012, 336 s. ISBN [9] EHSEN, H. Anforderungenan der Baumfeldstädtischerstrassenbäume: Kriterienzur Vitalitätserhaltungund Unterpflanzung. In Österreichische Baumpflegetatung. Wien, 1992, 25 s. [10] FUCHSOVÁ, Klára, Klára ŠPONAROVÁ a Barbora VOJÁČKOVÁ. Standard v oboru arboristika: odborný seminář: ledna 2013, Brno: sborník přednášek. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 119 s. ISBN

52 [11] GILMAN, E F. An illustrated guide to prunning. 2. vyd. Clifton Park: Delmar, s. ISBN [12] GREGOROVÁ, Boţena. Řez dřevin ve městě a krajině. Praha: AOPK ČR, 2000, 103 s. ISBN [13] HAGEN, Bruce W., Zpět k základům výţiva stromů in ZAHRADA-PARK KRAJINA 2/2003, přeloţeno z originálu publikovaného v ISA ArboristNews prosinec 2003, přeloţil Ivo Peřina [14] HORA, David; Udrţovací řez stromů stromy bez rizik, In ZAHRADA-PARK- KRAJINA, 3/2009 [15] HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. vyd. /. Praha: KVĚT, 2003, 203 s. ISBN [16] CHYLÍK, Petr. Arboristický výkladový slovník: anglicko-český a česko-anglický. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2007, 104 s. ISBN [17] KOLAŘÍK, Jaroslav. Arboristika: pro další vzdělávání v arboristice. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 2008, 210 s. [18] KOLAŘÍK, Jaroslav. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 3., dopl. vyd. Vlašim: ČSOP, 2010, 696 s. ISBN [19] KOLAŘÍK, Jaroslav. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. Vlašim: ČSOP Vlašim, ISBN [20] KOLAŘÍK, Jaroslav. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. Vlašim: ČSOP, ISBN [21] KOLAŘÍK, SZÓRÁDOVÁ; Řez stromů I., in Zahradnictví 2011/2 [22] LAHODNÝ, Jiří. Nové výsadby dřevin - nedostatky při zakládání a v období péče. 52

53 [23] MÁLEK, Zdeněk, Petr HORÁČEK a Zdeněk KIESENBAUER. Stromy pro sídla a krajinu. Olomouc: Petr Baštan ve spolupráci s firmou Arboeko, 2012, 357 s. ISBN [24] Martínková, M; Martínek J. Zimní chemický posyp komunikací a příčiny sníţeného zdravotního stavu doprovodné zeleně, In ZAHRADA-PARK-KRAJINA 2/2012 [25] NEKOLOVÁ, Věra. Listnaté dřeviny od A do Ž.: [Investice do rozvoje vzdělávání, reg.č.: CZ1.07/2.2.00/ ]. 1.vyd. Praha, 2002, 367 s. [26] NOVÁK, Zdeněk. Dřeviny na veřejných městských prostranstvích: použití dřevin v ulicích a na náměstích památkově chráněných měst. Praha: Jalna, 2001, 56 s. ISBN [27] Oficiální stránky města Újezd u Brna, dostupné z [28] PEJCHAL, Miloš. Arboristika: pro další vzdělávání v arboristice. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 2008, 168 s. [29] PETRÁČKOVÁ et al. (1995): Akademický slovník cizích slov. II. díl. Praha, Academia, 2001, s [30] PIKULA, Jiří. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Vyd. 1. Brno: CERM, 2003, 226 s. ISBN [31] PIRO, Bohuš. Zakládání a údržba zeleně [32] Porovnání klimatické regionalizace ČR podle Moravce Votýpky (1998) a Quitta (1971) dostupné z [33] PRAUS, L., Kolařík J., Mikita T., Vojáčková B. Posuzování provozní bezpečnosti a zdravotního stavu stromů, Lesnická a dřevařská fakulta Mendlovy univerzity, 2014, dostupná z [34] Seznam doporučených odrůd rostlin. Průhonice: Svaz školkařů České republiky, 2003, 97 s. ISBN

54 [35] SHIGO, Alex L. 100 tree myths. Durham, NH, U.S.A.: Shigo and Trees Associates, c1993, 80 s. ISBN [36] SHIGO, Alex L. A new tree biology and dictionary: facts, photos, and philosophies on trees and their problems and proper care. 2nd ed. Durham, N.H.: Shigo and Trees, 1989, 618 s. ISBN [37] SHIGO, Alex L. Modern Arboriculture: a systems approach to the care of trees and their associates. Snohomish: Shigo and Trees Associates, 1991, 423 s. ISBN [38] SHIGO, Alex L. Tree pruning basic. Durham, N.H:Shigo and Trees, 2004, 31 s. ISBN [39] SHIGO, Alex L. Tree pruning: a world wide photo guide. Durham, N.H.: Shigo and Trees, c1989, 186 s. ISBN [40] SMÝKAL, František. Arboristika: skripta pro další vzdělávání v arboristice. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 2008, 260 s. [41] SMÝKAL, František. Arboristika: skripta pro další vzdělávání v arboristice, 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 2008, 182 s. [42] SPPK A02 001:2013, Kolařík a kol., Standarty péče o přírodu a krajinu, Výsadba stromů, 2013 [43] SPPK A02 002:2013, Kolařík a kol., Standarty péče o přírodu a krajinu, Řez stromů, 2013 [44] Strom pro život, život pro strom IV: řez dřevin z pohledu nového tisíciletí. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, 87 s. ISBN x. [45] Strom pro život, život pro strom VI: věk stromů : [Národní arboristická konference 7. mistrovství ČR ve stromolezectví : Brno, srpna 2007]. 1. vyd. 54

55 Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2007, 99 s. ISBN [46] Suchara, Ivan; Hlavní ekologické charakteristiky prostředí měst a jejich ulic stanovištní poměry pro růst dřevin, In ZAHRADA-PARK-KRAJINA, 1/2012 [47] ŠPINLEROVÁ, Zuzana; Ekofyziologie dřevin, skripta vydaná 2014 [48] ŠTEFL, Lukáš, Nedostatky v péči a další faktory ovlivňující kvalitu nových výsadeb stromů, In ZAHRADA-PARK-KRAJINA, 4/2013 [49] ŠTOJDL, Václav; Hlavový tvar korun jako záměr, In ZAHRADA-PARK- KRAJINA, 2/2010 [50] STŘEDA, T.; STŘEDOVÁ, H.; ROŢNOVSKÝ J.; Teplotní reţim městského prostředí, 2011; dostupné z: [51] Thieme-Hack, M. Empfehlungen für Baumpflanzungen. 1. vyd. Bonn: FLL, 2005, 49 s. [52] TRUHLÁŘ, Václav a Michal PAVLÍK. Katalog jehličin: seznam doporučovaných odrůd. Průhonice: Svaz školkařů České republiky, 2010, 87 s. ISBN [53] Udržovací péče o zeleň: Luhačovice 2003 : [sborník vybraných přednášek ze semináře konaného v Luhačovicích v roce 2003 v rámci Dnů zahradní a krajinářské tvorby]. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, 125 s. ISBN [54] VELEBIL, Jiří, Ing., Obecné zásady výsadby dřevin, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2011 [55] Wágner, Ţďárský; Výchovný řez stromů, In ZAHRADA-PARK-KRAJINA, 1/2009 [56] Wágner, Ţďárský; Výchovný řez stromů, In ZAHRADA-PARK-KRAJINA, 2/

56 [57] Watson, G. W. Establisment after transplanting. In: ISA ArboristNews. Číslo 3. ISA: 2000, s [58] ŢĎÁRSKÝ, Marek. Arboristika: pro další vzdělávání v arboristice. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 2008, 176 s. 56

57 10. PŘÍLOHY Uliční stromořadí úsek B Uliční stromořadí úsek A Městský park Obr. 1 Situační mapka se zákresem řešeného území (podklad převzat z 57