Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Diplomová práce. Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici ŘEŠENÍ VARIANT ÚDRŽBY TRVALÝCH TRAVNÍCH POROSTŮ S VYUŽITÍM MECHANIZAČNÍCH PROSTŘEDKŮ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Patrik Burg, Ph.D. Vypracoval: Bc. Pavel Stalčík Lednice,

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma,,řešení variant údržby trvalých travních porostů s využitím mechanizačních prostředků vypracoval samostatně. Souhlasím, aby tato diplomová práce byla dále využita pro studijní účely. V Lednici dne Bc. Pavel Stalčík 2

3 Děkuji vedoucímu práce Ing. Patriku Burgovi, Ph.D. za cenné připomínky, rady, odborné komentáře i za čas věnovaný vedení mé práce. 3

4 4

5 OBSAH: 1. ÚVOD 7 2. CÍL PRÁCE 8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Krajina Krajinná typologie a členění krajiny Význam trvalých travních porostů Mimoprodukční, ekologický TTP Rozdělení travních společenstev Charakteristika prostorových složek Členění travních porostů Způsoby údržby trvalých travních porostů Pastva Kosení (seč) Mulčování Další operace spojené s údržbou travních porostů Zpracování travní hmoty z údržby TTP Technologické postupy a pracovní operace Modelové technologické postupy Výkonnost mechanizačních prostředků Mechanizační prostředky využívané při údržbě TTP z kategorie malé mechanizace Rozdělení žacích strojů podle žacího ústrojí Rozdělení žacích strojů podle principu provedení Náklady na provoz mechanizačních prostředků Fixní náklady Variabilní náklady METODIKA Charakteristika pokusných stanovišť Hodnocené stroje Metodika měření časových snímků Způsob při stanovení spotřeby PHM Výpočet provozních nákladů sledovaných strojů 36 5

6 4.6 Návrh modelových variant údržby TTP VÝSLEDKY Výsledky hodnocení a sledování bubnové žacího stroje MKS Výsledky hodnocení a sledování mulčovače HURRICANE F Výsledky hodnocení a sledování Křovinořezu OM 755 Master Křovinořez OM 755 Master - pracovní orgán žací struna Křovinořez OM 755 Master - pracovní orgán nožová hvězdice Ekonomika provozu sledovaných strojů Návrh modelových technologických postupů při údržbě trvalých TTP Údržba TTP se sběrem posečené travní hmoty Údržba TTP s ponecháním posečené travní hmoty Údržba TTP se sběrem posečené travní hmoty DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH 71 PŘÍLOHY 6

7 1. ÚVOD Trvalé travní porosty louky a pastviny představují v České republice i ve středoevropských podmínkách významný stabilizační a konzervační prvek v krajině i v celé soustavě hospodaření na půdě. Jsou to právě louky, které tvořily známý charakter české krajiny v několika posledních stoletích. Vznik a vývoj travních porostů je podmíněn jejich pravidelným obhospodařováním, bez něhož by se naprostá většina travních porostů postupnou sukcesí proměnila v lesní společenstva. Trvalé travní porosty (dále jen TTP) představují obrovský produkční potenciál biomasy a jsou zároveň nedílnou a nezastupitelnou součástí ekologické stability krajiny ve smyslu jejich retenční kapacity pro zadržení vody, omezení erozních jevů, udržují půdní úrodnost a poskytují rovněž životní prostor mnoha živočišným druhům. Ve srovnání s ornou půdou vykazují travní porosty, díky absenci zpracování půdy a dlouhodobému vegetačnímu pokryvu, podstatně vyšší ekologickou stabilitu. Proto se stávají útočištěm mnohých i chráněných rostlinných a živočišných druhů. Dále významně podporují turistiku, udržují ráz krajiny a jsou pro celou společnost velmi národohospodářsky významné. Podmínkou, aby TTP mohly plnit mimiprodukční ekologické funkce v tvorbě a ochraně krajiny a životního prostředí musí být alespoň částečně využívány zemědělsky obhospodařovány. Jedná se o pravidelné odstraňování nadzemní hmoty porostu sečením. Důvodem je nezbytnost udržení příznivého botanického složení luk a zabránění šíření plevelů. V současnosti existují celá řada způsobů údržby trvalých travních porostů. Jedná se např. o standardní sečení, nové možnosti pak nabízí mulčování. Předpokládaná práce by měla hodnotit vybrané varianty údržby TTP s využitím různých typů mechanizačních prostředků. Sečení paradoxně přináší problém s posečenou hmotou, stav skotu značně poklesl o 2/3 a proto její zkrmování je značně omezeno. Kromě možnosti spalování jako obnovitelného zdroje energie se nabízí rovněž mulčování návrat živin zpět do půdy. Mulčování je jedním z tradičných způsobů využívání rostlinné hmoty v zemědělství. Spočívá v pokrývání půdy posečenou rostlinou hmotou s cílem využití mulče jako zdroje živin návratu živin zpět do půdy, ochrany půdy proti vodní a větrné erozi, rozvoji plevelů, především ochrana půdní vláhy a zároveň pro úpravu tepelných podmínek v půdě. 7

8 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je sledování a hodnocení vybraných skupin strojů z kategorie malé mechanizace využívaných při údržbě trvalých travních porostů. Dále využití získaných výsledků pro návrh a zhodnocení modelových variant technologických postupů spojených s údržbou trvalých travních porostů. 8

9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Krajina Definice krajiny Zákon č. 114/1992 Sb. definuje krajinu takto: Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajinu však byla definována i další řadou způsobů: Krajina představuje souvislé území, vnímatelné člověkem, jehož vzhled je určován činností a vzájemnou interakcí přírodních a antropogenních činitelů. (ÚMLUVA O EVROPSKÉ KRAJINĚ, 2000). Krajina je ekologicky heterogenní území složené ze specifické sestavy ekosystémů, které jsou ve vzájemné interakci, které se zde podobným způsobem opakují a navzájem navazují. (FORMAN, GODRON, 1983). Krajinu můžeme chápat jako dynamický a heterogenní soubor systémů, skládající se z přírodních a člověkem vytvořených složek (NEPOMUCKÝ, SALAŠOVÁ, 1996). V krajině se stýkají a vzájemně na sebe působí zemská kůra s reliéfem, ovzduší, voda, půda, biota a člověk se svými výtvory. Krajina je také mozaikou rozmanitých ekosystémů - geobiocenóz a hydrogeobiocenóz (BUČEK, LACINA, 1995)....Krajina je část prostoru na zemském povrchu, zahrnující komplex systémů, tvořených vzájemnou interakcí horniny, vzduchu, rostlin, živočichů a člověka, která svou fyziognomií vytváří zřetelnou jednotku..." (ZONNEVELD, 1979)....Ráz každé krajiny je dán na jedné straně charakterem přírodního prostředí, tj. především reliéfu, hornin, podnebí a jim odpovídající potenciální vegetace, na druhé straně je dán také tisíciletou činností lidské společnosti... (CULEK, 1998). 9

10 3.1.1 Krajinná typologie a členění krajiny Z několika uvedených definic vyplývá, že krajina je výsledkem přírodních procesů a činností člověka. Podle jednotlivých množství působení těchto složek lze krajinu rozdělit do tří typů, o nichž se zmiňuje (NEPOMUCKÝ, SALAŠOVÁ, 1996): Krajina silně poznamenaná civilizačními zásahy ( plně antropogenizovaná ) s dominujícím podílem sídelních a industriálních prvků. S nízkým podílem ekologicky stabilních ploch, které vyžadují aktivní zásahy prostřednictvím tvorby krajiny včetně nezbytného sladění zájmů zemědělství, průmyslu, bydlení a ostatních složek. Celkově tvoří cca 30 % rozlohy ČR. Krajina s vyrovnaným stahem mezi přírodou a člověkem ( harmonická ) s podstatným zastoupením přírodních a agrárních složek. Sídelní útvary jsou omezené a prvky idustriálního charakteru se vyskytují pouze ojediněle. Pro tento krajinný typ je charakteristická drobná členitost a mnohotvárnost území se zvýšeným podílem lesů, travních porostů, vodních ploch a různých forem rozptýlené zeleně. Přístup je založen spíše na ochraně, tvoří cca 60% rozlohy v ČR. Krajina relativně přírodní ( dynamická, antagonická ) Jedná se o typ krajiny která má omezené znaky činnosti a člověka a území v celé šíři nekolonizované s možností lesního hospodářství, v omezené míře pastvinářství, ojediněle se vyskytující těžby nerostů. Celkově tvoří cca 10 % rozhodly v ČR (MÍCHAL, 1997). Podobným způsobem člení krajinu na přirozenou a kulturní krajinu (MORAVEC, 1994): Přirozená krajina - krajina charakterizována přirozenou vegetací. Kulturní krajina vzniká dlouhodobým působením člověka s různou strukturou druhovým, složením vyžadující ke svému fungování různý přísun dodatkové energie zvnějšku. 10

11 3.2 Význam trvalých travních porostů Trvalé travní porosty přirozeného, polopřirozeného, nebo nově setého charakteru jsou na stanovištích, kde nepříznivé ekologické podmínky - sucho, vlhkost, vysoké srážky, krátká vegetační doba, štěrkovitost, mocnost drnové vrstvy, svažitost, neumožňují pěstování polních plodin. I přes současný trend extenzivního využívání převážně části TTP mohou být jejich mnohostranné funkce zachovány jen za podmínek řádného obhospodařování přizpůsobeného daným stanovištním a krajinným podmínkám (HRABĚ, 2004) Mimoprodukční, ekologický význam trvalých travních porostů Ochrana vody Travní porosty ve vodním hospodářství mají význam kvalitativní (čistící a biofiltrační chrání prameniště, vodní toky a kvantitativní (retenční a akumulační schopnost, evapotranspirace, vyrovnání odtokových extrémů). Dobře zapojený a ošetřovaný porost má velkou schopnost využívat látky živiny rozpuštěné v půdním roztoku. Působí tak hlavně v období vegetace jako přirozený filtr srážkových vod obsahujících poměrně velké množství různých látek. Travní porosty snižují nebezpečí promývání živin a škodlivých látek zejména dusičnanů do hlubších vrstev půdního profilu, zabraňují vyplavování těchto látek do podzemních vod. Také svými retenčními schopnostmi omezují povrchový odtok smyv škodlivých látek do povrchových vodních zdrojů a zamezují tak v jejich eutrofizaci. Zvláště dobře se tyto schopnosti uplatňují v blízkosti zdrojů pitné vody v jejich ochranných pásmech. Ochrana půdy Základní význam je v omezení až zabránění erozi půdy. Při dlouhotrvajících, přívalových deštích dochází na svažitých pozemcích u většiny zemědělských kultur k velkému povrchovému odtoku srážkové vody, která rozrušuje a odnáší půdní částice. Přičemž dochází k erozi půdy projevující se vznikem erozních rýh, v některých případech je odplavena půda v celém profilu až na nezvětralé podloží (mateční horninu). Půdní částice jsou odnášeny do spodních částí svahu, popřípadě jsou spláchnuty do povrchových vodních toků, kde způsobují zanášení koryt a znečištění 11

12 vody. Travní porosty při dobrém zapojení omezují téměř plně odnos půdních částic a omezují smývání látek (hnojiv) do vodních toků. Dále mají TTP schopnost chránit půdu svou hustě rozvinutou kořenovou soustavou, která se uplatní zejména po odstranění nadzemní hmoty při sečích. V současné době se uplatňuje hodně konzervační funkce při ochraně a zachování úrodnosti orné půdy, schopnost TP udržovat dobré chemické a fyzikální vlastnosti půdy, její strukturu, obsah humusových látek a také zabraňovat rozšiřování plevelných rostlin. Uchování četnosti druhů Travní porosty mají zásadní význam pro zachování biodiverzity, zejména výskytu vzácných a ohrožených druhů organismů. Ekosystémy travních porostů jsou nesmírně bohatá společenstva rostlin, živočichů a ostatních organismů. Jedním z ochranářských úkolů dnešní doby je záchrana dosud existujících polopřirozených travních porostů a jejich vysoké biodiverzity vhodným ošetřováním, tak aby se zabránilo dalšímu mizení ohrožených druhů. Mnohé z těchto druhů potřebují k svému životu zcela specifické podmínky nesnášejí minerální hnojení, vícenásobné sečení, ale ani úhorový systém hospodaření, jelikož mají malou adaptibilitu a konkurenční schopnost. Na dosud zachovalých stanovištích je proto nutný diferencovaný přístup k jejich obhospodařování např. posunutí termínu sečí až do období po uzrání semen ohrožených druhů rostlin. Rekreace, turistika a sport Zemědělství a lesnictví má rozhodující podíl péči o krajinu, určuje její ráz, ale také změny. Nesečené a nespásané travní porosty viditelně mění ráz krajiny. Absence obhospodařování ohrožuje existenci druhů a společenstev, rozšiřují se původní plevele např.šťovíky, ale i nepůvodní (invazní druhy) druhy např. bolševník velkolepý. Snižuje se nejen malebnost krajiny, ale její atraktivnost z hlediska rekreačního využití. Na venkově žije asi čtvrtina populace našeho státu a další významná část zde tráví svůj volný čas. Příroda pomáhá formulovat estetické cítění a určuje vztah člověka k ní, to má velký vliv na cítění a jednání lidí. Obhospodařované TP pomáhají vytvořit pestrou a obytnou kulturní krajinu, druhově bohatou, energeticky rozmanitou s možností růstu a vývoje pro všechny živé organismy. Umocňují turistické zážitky a podporují aktivity agroturistiky a jezdectví. Jejich význam v posledních letech velmi stoupá s atraktivností prostředí a průchodností regionu (PÍŠANOVÁ, 2006). 12

13 Za krásu a vyváženosti kultury v krajině střídání lesa, luk a pastvin, orné půdy, vinic a sadů je nutno poděkovat zemědělci, jeho role je v tomto směru nezastupitelná (HRABĚ, 2001). 3.3 Rozdělení travních společenstev Travní společenstvo z hlediska fytocenologického je fytocenózou trav, vikvovitých a dvouděložných druhů odpovídající druhovou skladbou a strukturou daným stanovištním podmínkám. V širším pojetí by mělo být používáno označení travinné společenstvo, tj. porost se zastoupením čeledí výše uvedených porostových složek, zvláště řádu Poales (lipnicovité), ale i řádu Cyperales (šáchorotvorné) a řádu Juncales (sítinotvorné). V našich podmínkách je jejich výskyt malý, proto je častěji používán obecný název travní společenstva. Travní společenstvo z hlediska ekosystémového pojetí je tvořeno producenty konzumenty - reducenty v návaznosti na abiotické podmínky prostředí. Travní společenstvo z hlediska systému využívání lze rozdělit na luční společenstvo využívané převážně kosením a na pastviny využívané převážně spásáním. U obou společenstev lze účinně uplatňovat systém střídavého využívání uvedených dvou postupů. Podle způsobu vzniku lze travní společenstva členit na: - primární (přirozená) společenstva nichž proces sukcese probíhá pod dlouhodobým a neustálým vlivem klimatických a stanovištních podmínek, např.: savany, prérie, hole, almy apod. - sekundární společenstva, jejich sukcese je formována mimo vlivu abiotických faktorů též záměrným lidským působením. Rozdělují se na kategorie polopřirozených trvalých travních porostů, nově založených (setých) trvalých porostů, dále dočasných jetelotravních společenstev a krátkodobých intenzivně využívaných jetelotravních porostů na orné půdě (HRABĚ, BUCHGRABER, 2004). 13

14 3.3.1 Charakteristika prostorových složek Travní složka Travní druhy jsou zvláště u víceletých travních porostů, tvoří základní složku z hlediska produkčního. Kvalita píce jednotlivých druhů trav je obecně dobrá až velmi dobrá. Druhové a odrůdové rozdílnosti v ranosti a pozdnosti trav umožňuje u krátkodobých porostů na orné půdě systémově plánovat skladbu směsek s postupnou dobou pícní zralosti a takto produkovat píci o vysoké kvalitě. Ve více druhovém společenstvu však rozdílná doba zralosti může být příčinou snížení kvality píce. Z tohoto důvodu je nutné dobu sklizně stanovit ve vztahu k vývojové fázi dominantního druhu. Trávy ve společenstvu přispívají k tvorbě hustého, zapojeného drnu, který spolu s hustou sítí svazčitých kořenů významně zvyšuje odolnost proti vodní erozi půdy na svazích. Podíl trav ve společenstvu je ovlivňován především úrovní N hnojení a průběhem srážkové činnosti ve vegetačním období. Obecně je v porovnání s pastevními společenstvy vyšší zastoupení trav v lučních porostech. U travní složky je zvýšená náchylnost ke kumulaci nitrátů (NO 3 N) v píci, dále ke zvýšené tvorbě mykotoxinů u pozdě sklizené píce na vlhkých stanovištích a i alkaloidů projevující se metabolických, reprodukčních a zdravotních poruchách skotu. Vikvovitá složka Přiměřený podíl vikvovitých druhů v travních společenstev, dle účelu pěstování je žádoucí z důvodů: - ekonomických 1% dominance jetelovin = 3 kg N za symbiózy - ekologických snížené nebezpečí ztrát dusíku z biologické fixace, snížená dotace herbicidů, pesticidů a jiných ochranných přípravků - krmivářských kvalita dusíkaté frakce píce, vysoká stravitelnost, vysoký obsah minerálních látek, vysoká koncentrace energie u jetele bílého - agronomických odplevelovací účinek, meliorační účinek, zúrodňování půdy. Největší podíl zaujímá jetel luční, jetel plazivý. Jetel hybridní, vojtěška setá (na orné půdě). Vikvovité druhy jsou kvalitní složkou v travním společenstvu. Vyznačují se vysokým obsahem N - látek, příznivým obsahem vlákniny, vysokým obsahem minerálních látek (Ca, Mg, K, P), vitamínů i vysokou koncentrací energie. 14

15 Zastoupení vikvovitých druhů je v dočasných a trvalých porostech obecně vyšší u pastvin a v porostech s nízkou úrovní N hnojení. Bylinná složka Dvouděložné bylinné druhy se vyznačují velmi dobrým obsahem živin, minerálních látek i dobrou stravitelností píce. Jejich podíl ve společenstvu je ovlivňován především způsobem využívání a vysokou úrovní hnojení zejména dusíkem a draslíkem. V píci bylin je obsažena velká řada sekundárních látek zlepšující přijímatelnost píce skotem na (žebříček) často i přijímatelnost píce snižujících (heřmánkovec, mateřídouška). K druhům, které skot prakticky nespásá pýr plazivý, pcháče šťovíky, metlici trsnatou, kostřavu ovčí a smilku tuhou (NOVÁK, 2000). K regulaci zastoupení bylinné složky přispívá vhodný způsob využívání např. včasné přepásání obrůstajících luk na jaře a v krajním případě použití selektivních herbicidů (HRABĚ, BUCHGRABER, 2004) Členění travních porostů Pro současnou a praktickou potřebu systému obhospodařování v ČR členíme travní porosty podle produkčního potenciálu stanoviště a způsobu využití na: Louky: Intenzivní 1. dočasné, obnovované (3-4 seče, výnos v seně 6-10 t.ha -1 ) 2. dočasné, pro střídání s polařením (3-4 seče, výnos v seně 6-10 t.ha -1 ) 3. přisévané (2-4 seče, výnos v seně 6-8 t.ha -1 ) 4. trvalé (2-3 seče, výnos v seně 4-7 t.ha -1 ) extenzivní 5. trvalé (1-2 seče, výnos v seně 2-4 t.ha -1 ) Pastviny: intenzivní 6. dočasné (4-5 pastevních cyklů, výnos v seně 6-10 t.ha -1 ) 7. trvalé, přisévané (4-5 pastevních cyklů, výnos v seně 6-10 t.ha -1 ) 8. trvalé (volná pastva, výnos v seně 2-3 t.ha -1 ) 15

16 extenzivní 9. Jetelovino - travní směsky na orné půdě (3-4 seče, výnos v seně 6-12 t.ha -1 ) 10. Travní porosty pícninářsky nevyužívané - ošetřování, mimoprodukční funkce, (FIALA, 2004). 3.4 Způsoby údržby trvalých travních porostů mulčováním. Trvalý travní porost lze udržovat třemi základními způsoby: pastvou, kosením a Pastva Pastva je nejstarší, původní a přirozený způsob výživy hospodářských zvířat. Po usměrnění a organizaci pastviny je nutné znát komplex faktorů, které jsou ve velmi úzkém vztahu s pasoucími zvířaty. Přímé vztahy jsou takové, při kterých ovlivňují faktory přímo zvířata nebo naopak. Při nepřímých vztazích se vliv jednoho činitele na zvíře projevuje přes činitele jiného (např. půda ovlivňuje zvíře přes porost). Pastevní porost působí na zvířata přímo, o jeho vlivu rozhoduje nejvíce kvalita a řada dalších faktorů, např. termín využití, návyk zvířat na pastvu a způsob pastvy, složení stáda a jeho zdravotní stav, povětrnostní podmínky. Pastevní prostředí je činitelem, který upevňuje zdraví zvířat (konstituce, kondice). Sluneční záření ultrafialová složka, omezuje vznik chorob, příznivě ovlivňuje metabolismus, zvyšuje kožní dýchání a tvorbu vitamínu D, který působí proti křivici (PULKRÁBEK, CAPOUCHOVÁ, 2003) Kosení (seč) Sečení patří mezi tradiční způsoby využívání travních porostů, která se prvotně využívala k získání krmiva pro hospodářské zvířata, druhotně pro udržování druhové skladby a struktury porostu v optimálním stavu a to jak z hlediska ekonomického, ekologického i estetického. 16

17 Období a počet sečí jsou voleny s ohledem na optimální technologickou zralost píce a jsou přizpůsobeny nadmořské výšce, klimatickým a půdním podmínkám, typu stanoviště a porostu. Pokud se TTP využívá pro produkci píce dělí se seče následujícím způsobem: - první jarní seč začíná od první poloviny května a trvá do poloviny června - druhá seč se uskutečňuje za 40 dnů po 1. seči (u trojsečných porostů) nebo 60 dnů po první seči (u dvousečných porostů), tj. od 21. června do 1. srpna. - třetí pozdě letní seč se uskutečňuje dnů po 2. seči, tj. od 1. srpna - čtvrtá podzimní seč je méně častá a uskutečňuje se po 10. září Počet sečí závisí především na podmínkách daného stanoviště. V nížinných a klimaticky příznivých oblastech s dobrou zásobou vody a živin se provádí 2 3 seče za rok (KOLLÁROVÁ, 2007). Sečením dochází k oddělení nadzemní částí rostlin s ponecháním strniště o výšce mm nad zemí. Výška strniště je faktor, který ovlivňuje výnos, intenzitu obrůstání do další seče a hromadění nadměrného množství obvykle nedostatečně rozložené organické hmoty. Provádí se různými způsoby: - ruční kosení kosou tento způsob je již dnes velmi málo využívaný je pracný a fyzicky náročný. Využívá se při kosení malých ploch, např.na silně svažitých pozemcích, v rezervacích, kde není žádoucí hluk, způsobený motorovými stroji, - sečení malou mechanizací (křovinořezy, motorové kosy). Tento způsob se využívá zejména na svazích, na pozemcích s nerovným terénem, na podmáčených plochách a všude tam kde není možné používat těžší techniku, - Sečení samojízdnými a traktorovými žacími stroji využívají se na větších plochách s rovným povrchem s mírným sklonem, bez větších překážek (HEJDUK, GAISLER, 2006) Mulčování Představuje alternativní způsob obhospodařování travních porostů, při kterém je strojově nadzemní hmota oddělena od strniště, rozdrcena a rozhozena pokud možno rovnoměrně zpět na strniště. Mulčování je využíváno jako nejlevnějšího způsobu 17

18 údržby travních porostů, které nejsou hospodářsky využívány pastvou nebo sečením. Slouží pro potlačení zarůstání travního porostu náletem dřevin nebo omezení dominantních druhů rostlin. Termíny mulčování se většinou shodují s termíny sečení na loukách, mělo by proběhnout v době před vytvořením semen nežádoucích druhů rostlin přítomných v porostu. Při větší frekvenci 2 3 krát ročně má provedené mulčování podobné účinky na porost jako sečení, avšak ne všechny rostlinné druhy snáší delší dobu překrytí velkou vrstvou rozdrcené biomasy a z porostu následně mizí. Z těchto důvodů se mulčování nedoporučuje pro údržbu travních porostů, kde se rostlinná biomasa pomalu rozkládá. Dále není vhodné při údržbě teplomilných travních porostů (nedostatek vlhkosti), a také u horských smilkových travních porostů, kde rozkládané procesy zpomaluje nízká teplota (HEJDUK, GAISLER, 2006). 3.5 Další operace spojené s údržbou trvalých travních porostů Ošetřování lučních a pastevních ploch povrchovými mechanickými zásahy se často počítá mezi základní zásahy pro zlepšení travních porostů a půdních podmínek. Mechanické zásahy narušují půdní povrch, při kterém dochází k úpravě vodního a vzdušného režimu půdy, odstranění stařiny a podpory změny druhového složení. Mezi základní technologie patří smykování, vláčení, válení a podřezávání travních porostů (ZDRAŽIL, 2003). Technologie pro narušení půdního povrchu u trvalých travních porostů Vláčení travních porostů Luční brány jsou využívány při obnově degradovaných porostů, kdy se zásah projeví zvýšením počtu bylinných druhů na úkor nežádoucích trsnatých trav například metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) a smilka tuhá (Nardus stricta). Nejvhodnější doba vláčení je co nejdříve na jaře, aby nedošlo k poškození travních porostů s cennými druhy rostlin (ZDRAŽIL, 2003). 18

19 Smykování travních porostů Smykování nerovností z krtičinců, nor hrabošů a rozetření zbytků chlévské mrvy v předjaří je na mnoha loukách a pastvinách velmi žádoucí protože zemina při sklizni zvyšuje obsah popelovin v sušině píci často více jak 10 %. Toto znečištění je velmi nežádoucí při silážování, které přispívá k nežádoucímu průběhu kvašení. Nářadí pro smykování je velmi rozmanité konstrukce těžší kovové konstrukce, disky z pojezdných prostředků, souprava kovových kruhů a nově používaný kloubový luční smyk. Důležitá je nízká pojezdová rychlost a nepoškození obrůstajícího drnu (HRABĚ, 2004). Válení travních porostů Válení porostů by mělo být použito za účelem: - zpevnění lehkých půd z důvodu omezení škod vyzimováním a zlepšení kapilární vzlínavosti (rašelinové půdy) - pro provedení smykování, přesevu a přísevu - omezení výskytu plevelů - zatlačení kamenů zpět do půdy, a tím zamezení poškození žacího stroje při kosení - u nově setých porostů za účelem snížení nebezpečí znečištění píce při první sklizni (HRABĚ, 2004). Vertikální prořezávání travních porostů Prořezávání a provzdušňování TP se využívá k nápravě intenzivně obhospodařovaných ploch a zátěžových trávníků. Při nedostatečném odstraňování stařiny dochází časem ke zplstnatění travního drnu a jeho uzavření. Zplstnatělá vrstva uzavírá travní povrch, zabraňuje přístupu vzduchu a srážkové vody a vytváří vhodné prostředí pro šíření chorob (ZDRAŽIL, 2003). Provádí se jednou až třikrát za rok v době, kdy jsou trávy v plném růstu (brzy na jaře nebo v podzimním létě). Významně přispívá ke zlepšení vsakování vody, příjmu živin a přístupu vzduchu ke kořenům. Požadavky na vertikulaci: - narušení zplstnatělé vrstvy v celé její tloušťce - narušení růstu dvouděložných plevelů rozřezáním jejich listových růžic - nakypření nejsvrchnější půdní vrstvy v hloubce 5 mm pro lepší příjem živin a vláhy - odstranění veškeré hmoty vynesené na povrch (ZEMÁNEK, BURG, 2005). 19

20 3.6 Zpracování travní hmoty z údržby trvalých travních porostů Posečená travní hmota je budˇ odvezena bezprostředně po šeči zelené krmení nebo je ponechána několik dní k zavadnutí a následně odvezena - senáž. Dalším způsobem je sečení píce přímo na místě, obracení a sušení posečené hmoty a její odvoz po usušení seno. Seno je zelené krmivo konzervované přirozeným sušením nebo dosušováním. Posečení travní porost se suší na zemi, na sušácích nebo se předsouší na poli a dosouší se v senících studeným nebo předehřátým vzduchem. Pro výživu zvířat je důležité vyrobit kvalitní seno s vysokou výživnou a dietetickou hodnotou, při efektivních vstupech. Z hlediska omezení ztrát na množství a kvalitě, ke kterým dochází v procesu sušení, při využití dostupných a vhodných technologických linek je nejvhodnější systém dosoušení předsušené biomasy v senících. Kvalita sena závisí na: - na meteorologických podmínkách při sušení (teplota, vlhkost, proudění vzduchu, srážky) - druhu pícnin a botanickém složení porostu - termínu sklizně - pořadí seče - technologii sklizně - způsobu skladování Píci je možné konzervovat silážováním. Silážování je založeno na principu okyselení píce kyselinou mléčnou, která vzniká činností bakterií mléčného kvašení (Streptococus Lactobacillus sp.) z cukrů rozpustných ve vodě a v prostředí bez přístupu vzduchu. Bakterie mléčného kvašení okyselují prostředí silážované píce 4,0 4,5 přičemž znemožňují rozvoj většiny škodlivých mikroorganismů. Mimo bakterii mléčného kvašení s píci vyskytují další mikroorganismy jako jsou kvasinky, bakterie octového kvašení, bakterie máselného kvašení a plísně (HRABĚ, BUCHGRABER, 2004). 20

21 3.7 Technologické postupy a pracovní operace Výrobní postup lze charakterizovat jako sled technologických a pracovních operací vedoucí ke konečnému efektu za daných přírodních, agrotechnických a ekonomických podmínek. Technologický postup je v uživatelské podobě chronologickým sledem pracovních operací, které je třeba v daných výrobně ekonomických podmínkách realizovat k dosažení předpokládaného cíle. Jeho nedílnou součástí jsou technologické parametry, tj. časové a věcné vazby mezi technologickými operacemi, ukázalé změny kvality a údaje o velikosti a vlastnostech vstupů a výstupů výrobního procesu. Pracovní postup je uspořádaný sled děj pracovního procesu, který má v písemném záznamu podobu seznamu pracovních operací, kterými se přímo nebo nepřímo realizují jednotlivé technologické operace, vstupy a výstupy výrobního procesu. Sled pracovních operací vždy doplňují parametry pracovního postupu, které určují podmínky, za kterých má práce probíhat: - přepravní vzdálenost - velikost, tvar, svažitost pozemku, půdní podmínky - pracovní rychlost - vlastnosti manipulovaných materiálů Tam, kde technologický a pracovní postup probíhá společně, technologické a pracovní operace splývají. Proto je vhodné pracovat s oběma postupy jako s jedním celkem a pojem technologický postup označovat jako pracovní postup (ZEMÁNEK, BURG, 2006). Pracovní operace jako přesně specifikovaná činnost označuje jednotlivé působení na zpracovávaný materiál, kde výsledkem je dílčí změna jeho stavu, vlastnosti nebo místa. Operace se může sestávat z několika fází a představuje základní kategorii pro členění každého pracovního postupu. Každá operace probíhá určitým způsobem nebo je prováděna určitým strojem a její provedení je časově nebo technologicky podmíněno. Jednotlivé operace mohou být prováděny ručně (ruční dosékání a shrabání posečené trávy, ruční nakládání posečené travní hmoty na přívěs traktoru) nebo mechanizovaně (plně mechanizovaná údržba a sklizeň travní hmoty). 21

22 Na mechanizované operaci se zpravidla podílí energetický prostředek (traktor) a vlastní stroj vzniká tak pracovní souprava. Některé operace jsou zajišťovány samojízdnými stroji. V technologickém postupu dále rozlišujeme: Operace technologické synonymně označované jako pracovní, které se vyznačují působením na kvalitativní změny. Operace netechnologické jsou nezbytné z technologického procesu pro jeho plynulost a realizaci (doprava, realizace, kontrola). Technologické postupy jsou vypracovány ve variantní podobě, která je dána zejména: - výrobními podmínkami - povahou pracovní operací - vlastním produktem (požadavky na kvalitu) Členění technologického procesu na operace není statické a mění se především s rozvojem technologie a techniky. Proto je nutné pro zavedení nové techniky prověřit oprávněnost operací v technologické postupu a tyto upřesnit. Rozdělení technologického procesu na operace umožňuje využití vhodné techniky, přípravu vhodné sestavy pracovní soustavy, propočet potřeby materiálů (BURG, ZEMÁNEK, 2006) Modelové technologické postupy Technologické postupy uplatňované v podmínkách pěstitelské praxe lze stanovovat v různých variantách do modelových postupů, které podrobně zachycují posloupnost jednotlivých pracovních operací prováděných během celého roku. Využití těchto modelových technologických postupů je např. při sestavování potřeby mechanizace, ruční práce, materiálu (hnojiva), spotřeby pohonných hmot. Lze je také použít pro vyčíslení nákladů na jednotlivé operace a technologický postup. Při zpracování těchto postupů by mělo být zohledněno využívání perspektivních technologických operací s využitím moderních mechanizačních prostředků, snižování podílu ruční práce a snižování zátěže na životní prostředí. 22

23 3.7.2 Výkonnost mechanizačních prostředků Výkon mechanizačního prostředku (soupravy) je množství práce předepsané jakosti vykonané soupravou za časovou jednotku. Vyjadřuje se v jednotkách plochy, (objemu nebo hmotnosti) za zvolenou časovou jednotku (hodina, směna, sezóna, rok apod.). U mobilních souprav pro polní práce se udává nejčastěji v plošných jednotkách (ha.h -1, ha.sm -1 atd.), u sklizňových souprav se tento údaj doplňuje výkonností vyjádřenou v jednotkách hmotnosti sklizeného nebo zpracovávaného materiálu (t.h -1, t.sm -1 atd.). Obecně lze rozeznávat teoretickou, technickou a skutečnou výkonnost. Teoretická výkonnost mobilních souprav je výkonnost při plném využití konstrukčního záběru (B k ), teoretická rychlost jízdy (v t ), tj. výkonnost, kterou nelze prakticky dosáhnout. Technická výkonnost mobilních souprav se dosahuje při technicky možném (optimálním) využití záběru a rychlosti za daný časový nasazení. Skutečná výkonnost mobilních souprav je výkonnost dosažená při konkrétním využití záběru, rychlosti za čas nasazení v konkrétních provozních podmínkách (BURG, ZEMÁNEK, 2006). Plošná výkonnost se obecně stanoví dle vztahu: W 1 = 0,1. B p. v p [ha.h -1 ] W 1 efektivní výkonnost mobilní soupravy [ha.h -1 ] B p technicky možný (optimální) pracovní záběr soupravy [m] v p technicky možná (optimální) pracovní rychlost [km.h -1 ] Skutečné výkonnosti se vyjadřují pomocí součinitelů využití pracovního času. Jejich hodnoty lze stanovit ze struktury času nasazení sledovaného stroje (soupravy) v průběhu celé směny časový snímek. Struktura nasazení stroje Skutečná doba používání stroje (strojní soupravy) se označuje T 09 z těchto částí: T 09 = T 07 + T 8 + T 9 23

24 T 07 - celkový čas nasazení, čas běhen kterého je mechanizační prostředek využíván pro provedení operace za jednotku (minuta, hodina, den) T 8 čas na předepsané údržby vyšších stupňů T 9 čas, v němž není prostředek nasazen posezónní opravy, uskladnění T 07 se dělí: T 1 - čas hlavní - mechanizační prostředek aktivně vykonává činnost pro kterou je určen T 2 čas vedlejší pravidelně opakující se pomocnou činnost (otáčení, plnění nádrže apod.) T 3 čas na údržbu, přípravu a seřízení mechanizačního prostředku T 4 čas na odstranění poruch (vyčistění stroje, seřízení stroje apod.) T 5 čas prostojů způsobený obsluhou T 6 čas pro zahájení a ukončení práce T 7 čas ostatních prostojů Takto rozčleněné časové úseky se skládají do podoby složených časů: T 02 operativní čas, ideálně využívá mechanizační prostředek při práci (T 02 = T 1 + T 2 ) T 04 produktivní čas, vyjadřuje využití mechanizačního prostředku při organizaci práce (T 04 = T 02 + T 3 + T 4 ) T 07 celkový čas nasazení, při snímkování vyjádřen za směnu, pracovní den, sezónu nebo rok, charakterizuje běžné podmínky (T 07 = T 04 + T 5 + T 6 + T 7 ) Roční nasazení stroje Vyjadřuje se v hodinách provozu stroje za rok, nebo v ha ošetřené plochy za rok. Tento parametr významně ovlivňuje fixní složku jednotkových nákladů. Hodnota ročního nasazení stroje ukazuje na rozsah jeho využití v podmínkách uživatele a je ovlivněna velikostí pěstitelské plochy, výkonnosti stroje (soupravy) a počtem opakování pracovní operace v technologickém postupu a případně i možnosti uplatnění stroje formou služby pro cizí. Pro jednotlivé stroje se stanoví výpočtem z těchto údajů. Pro stroj se stanoví součtem nasazení traktoru ve všech strojních soupravách v podniku v průběhu roku, ke kterému se připočte další využití traktoru při dopravních operacích v průběhu roku. 24

25 Hodnota ročního nasazení stroje se dá zvýšit zvětšením obhospodařované plochy (rozvoj podniku, služby pro cizí), změnu technologického postupu. Zvýšení ročního nasazení stroje znamená snížení fixních nákladů stroje na jednotku nasazení, také znamená zvýšení nákladů na opravu stroje (BURG, ZEMÁNEK, 2006). Výkonnost stoje času. Výkonnosti se stanovují s využitím uvedených součinitelů využití pracovního Výkonnost za čas hlavní je výkonnost při technicky možném (optimálním) využití záběru a rychlosti při plném využití času nasazení. W 1 = 0,1. B p. v p W 1 efektivní výkonnost mobilní soupravy [ha.h -1 ] B p technicky možný (optimální) pracovní záběr soupravy [m] v p technicky možná (optimální) pracovní rychlost [km.h -1 ] Operativní výkonnost je výkonnost dosahovaná za čas operativní (čas T 02 ). W 02 = 0,1. B p. v p. K 02 W 02 operativní výkonnost mobilní soupravy [ha.h -1 ] K 02 součinitel využití času operativního Produktivní výkonnost se vypočítá s přihlédnutím k dalším ztrátovým časů, které bezprostředně souvisejí s činností sledovaného mechanizačního prostředku. W 04 = 0,1. B p. v p. K 02 = W 1. K 04 W 04 produktivní výkonnost mobilní soupravy [ha.h -1 ] K 04 součinitel využití času produktivního 25

26 Provozní výkonnost se vypočítá s přihlédnutí ke všem ztrátovým časům, které vznikají při provozu soupravy jako celku. W 07 = 0,1. B p. v p. K 07 = W 1. K 07 W 07 - provozní výkonnost mobilní soupravy [ha.h -1 ] K 07 - součinitel využití času nasazení soupravy 26

27 3.8 Mechanizační prostředky využívané při údržbě trvalých travních porostů z kategorie malé mechanizace Z hlediska pracovních operací využívaných při údržbě trvalých travních porostů představuje jeden z nejnáročnějších zásahů kosení travního porostu. Tato operace bývá nejčastěji prováděna pomocí žacích strojů, které by měly splňovat několik požadavků: - oddělovat stébla a listy trav kolmým a hladkým řezem - snadná ovladatelnost - jednoduchost seřízení pojezdu a nastavení výšky strniště - robustní konstrukce - snadná obsluha a údržba, dostupnost servisu - výkon motoru, převodové a pojezdové ústrojí odpovídající účelu využití Rozdělení žacích strojů podle žacího ústrojí Lištové žací stroje: s prstovou žací lištou s protiběžnou žací lištou Rotační žací stroje se svislou osou rotace: srpové strunové Rotační žací stroje s vodorovnou osou rotace: vřetenové cepové (TŮMA, 2006) Lištové žací stroje Pracují na principu činnosti nůžek. Bezprstové provedení se skládá za dvou protiběžných kos, častější jsou provedení jako prstová žací lišta, je tvořena kosou, která je aktivním řezným nástrojem a nosičem prstů, který je opatřen ocelovými vložkami 27

28 jako protiostří. Nože jsou připevněny k nosníku v roztečích 76,2 mm. Kosa koná přímočarý vratný pohyb v mezeře prstu, přičemž pohybem břitu nože k břitu protiostří (prstu) dochází k odřezání travních stébel. Dle stavu a hustoty porostu může být použita žací lišta: - normální (poměr počtu nožů a prstů je 1 : 1) - polohustá, tzv. střední - (na dva nože připadají tři prsty) - hustá (rozteč mezi prsty je polovina rozteče nožů) Travní žací lišty jsou konstrukčně řešeny jako traktorové nesené nebo návěsné s pracovním záběrem (1,0 1,50 m), které se využívají při údržbě vzrostlejších travních porostů. Tyto stroje se také využívají v kategorii malé mechanizace jako ručně vedené s pohonem od spalovacího motoru nebo jako adaptery k pohonné jednotce (systém VARI). Rotační žací stroje se svislou osou rotace Využívají princip řezu bez opory, žací nožové ústrojí se používá jako vícerotová u trávníkových traktorů a malotraktorů nebo jako jednorotová u ručně vedených motorových žacích strojů. Žací ústrojí u jedno i více rotorových strojů se otáčí nůž vrtule horizontálně, nebo kotouč na konci s volně uchycenými noži. Princip práce imituje sežínání srpem proto je ústrojí označováno jako srpové, celé ústrojí je chráněno krytem, na němž je hnací spalovací motor nebo elektromotor. Řez je doprovázen úderem, dochází k poškození stébla v délce 1 5 mm. Tato stébla zasychají a proto není vhodné použití pro sečení jemných hřišťových trávníků, uplatnění nachází při údržbě menších ploch v parcích. Do této kategorie těchto strojů se také řadí tzv. vyžínací stroje křovinořezy s pracovním orgánem s nylonovou strunou o průměru 1,2 3,3 mm, nebo řezným vyžínacím kotoučem o průměru 300 mm různého tvaru dle způsobu použití. Křovinořezy nachází využití zejména na obtížně dostupných plochách (svažité pozemky) s vysokým podílem překážek (stromy, keře) a také osvědčily v lesním hospodářství při probírce náletových křovin nebo menších stromků, při vyčištění lesní školky, ale i při plošném sečení vysoké tuhé trávy, rákosu a pod. Pro sečení neudržovaných ploch, vysokých porostů, plevelů, náletových dřevin se používají žací stroje s bubnovým případně s diskovým žacím ústrojím. Tyto stroje 28

29 se využívají v kategorii malé mechanizace, především jako samojízdné nebo i ručně vedené s motorovým pohonem. Mohou být také vybaveny se zásobníkem pro sběr posečené travní hmoty, která je do koše dopravována pomocí ventilačního účinku, který vytváří rotující nůž. Žací ústrojí s vodorovnou osou rotace Uplatňuje se zejména u vřetenových žacích strojů, je tvořeno vodorovně se otáčejícím rotorem se čtyřmi až deseti dlouhými spirálově postavenými noži. Ve spodní části je použit jako protibřit pevný rovný nůž. Vyrábí se jako bezmotorové ruční nebo motorové - poháněné elektromotorem nebo spalovacím motorem. Nožové vřeteno může být poháněno budˇ od pojezdových kol nebo motorovou hnací jednotkou klínovým řemenem nebo hydromotorem. Výška strniště se nastavuje pomocí opěrných kluzných lišt nebo vodících válečků. Maximální výška seříznuté trávy by neměla být větší než polovina průměru nožového vřetena (130 mm), vyšší stébla se ohýbají a zůstávají neposečená. Vřetenové žací stroje se používají k intenzivnímu sečení nízkých trávníků, hřišť a parků. Z hlediska principu sečení jsou vhodné pro sečení mladých, ještě nedostatečně prokořeněných porostů, poskytují nejkvalitnější střih. Do této skupiny řadíme i cepové žací stroje, které jsou z hlediska konstrukce těžší, zpravidla nesené na traktoru. Pracovním orgánem je horizontálně uložená hřídel s vodorovně uchycenými noži. Nože jsou mm široké ocelové zahnuté pásky, kterou jsou na rotujícímu hřídeli uloženy spirálovitě nebo šikmo v několika řadách. Při vysokých otáčkách hřídele s prudkým úderem nožů sežíná porost, který se dále ještě drtí o kryt hřídele. Rozdrcené rostlinné zbytky zůstávají ponechány na místě jako mulčovací vrstva. Tyto stroje jsou vhodné sečení divokých plevelných bylinných i dřevitých porostů, méně přístupných ploch, k údržbě příkopů, hrází apod. (ZEMÁNEK, BURG, 2005). 29

30 3.8.2 Rozdělení žacích strojů podle principu provedení Provedení: - třída hobby levné provedení s menší životností - farmářská třída robustní provedení, větší šířka záběru, vyšší výkony motorů a životnost - profesionální třída vysoký výkon, speciální funkce, zaškolená obsluha, nejvyšší životnost Způsobu pojezdu: - nesené v ruce - dvoukolové - tříkolové - čtyřkolové s ručním pojezdem - čtyřkolové s motorovým pojezdem - ridety žací ústrojí zavěšeno na rámu malotraktoru - vznášedlové na vzduchovém polštáři Pohonu: - ruční - elektrické - motorové - benzínové, dieselové (TŮMA, 2006) 3.9 Náklady na provoz mechanizačních prostředků Náklady na provoz mají dvě základní složky, fixní a variabilní. Při sledování nákladů fixních vychází z časového období jednoho roku, při sledování nákladů variabilních je vhodné vyjadřovat náklady na jednotku (hodina, hektar, tuna apod.), pro co nejpřesnější výpočet je nutné využívat evidentně nákladů pro daný stroj. Některé položky ale vyjadřují kvalifikovaný odhad, založený na srovnání s obdobným strojem nebo vycházejí z delšího sledování. 30

31 Celkové roční provozní náklady rn c se stanoví podle vzorce: rn c = rn f + jnh v. W r [Kč.rok -1 ] Kde: rn c celkové roční náklady na stroj [Kč.rok -1 ] rn f roční náklady fixní [Kč.rok -1 ] jnh v jednotkové variabilní náklady na stroj [Kč.h -1 ] W r roční nasazení stroje [h.rok -1 ] Fixní náklady Celkové fixní náklady se stávají z nákladů na amortizaci, zúročení vlastního kapitálu v kombinaci s úroky z půjček, nebo s marží finančního leasingu, nákladů na garážovaní a nákladů na ostatní poplatky (pojištění, daně apod.). Tyto náklady jsou nezávislé na ročním využití. rn f = rn a + rn zu + rn KE + rn g + rn pop [Kč.rok -1 ] kde: rn a náklady na amortizaci [Kč.rok -1 ] rn zu náklady na zúročení vlastního kapitálu (fiktivní náklad ušlá příležitost) rn KE náklady na extrémní kapitál (bankovní úvěr), [Kč.rok -1 ] rn g náklady na garážování stroje [Kč.rok -1 ] rn pop náklady na pojištění a další poplatky [Kč.rok -1 ] Variabilní náklady Variabilní náklady se stávají z nákladů na pohonné hmoty (energii) a maziva, nákladů na opravy a nákladů na pomocný materiál. Vyjadřují se zásadně ve formě jednotkových nákladů a vypočítají se podle následujícího vztahu: jn v = jn PHM + jn o + jn pm [Kč.rok -1 ] Kde: jn PHM náklady na pohonné hmoty a maziva [Kč.h -1 ] jn o náklady na opravy a udržování [Kč.h -1 ] jn pm náklady na pomocný materiál [Kč.h -1 ] 31

32 4. METODIKA 4.1 Charakteristika pokusných stanovišť 1. Obec Břestek s nadmořskou výškou 250 m.n.m. se nachází v pohoří Chřibů, které leží asi 13 km severozápadně od města Uherského Hradiště ve Zlínském kraji. Na severu sousedí s Hornomoravským úvalem, na západě s Kyjovskou pahorkatinou a v jižní a východní části přechází v Dolnomoravský úval. Sledovaná oblast spadá do klimaticky teplé oblasti MT11 s letními dny, dny s průměrnou teplotou více jak 10 C, dny mrazovými a dny ledovými. Srážkový úhrn ve vegetačním období je mm a v zimním období mm. Podmínky: svah, nerovnosti, na pozemku se vyskytují v řadách ovocné stromy, keře, jehličnany a samovolně rostoucí neuspořádané stromy švestky. Luční porost je velmi bohatě zastoupen různými druhy trav, bylin, také na určitých místech se dosti vyskytuje ostružiník sivý a náletové dřeviny. V období nebyl tento pozemek ze 4/5 celkové rozlohy vůbec udržován. Výška porostu: cca 0,80 m první seč, cca 0,50 m druhá seč Druhové složení travního porostu: Bojínek luční, Lipnice luční, Psineček výběžkatý, Jílek vytrvalý, Kostřava luční, Kostřava červená, Srha laločnatá, Psárka luční, Jitrocel kopinatý, Řepík lékařský, Kakost luční, Starček obecný, Žebříček obecný, Smetanka lékařská, Svízel povázka, Bolševník obecný, Kopretina bílá. 2. Staré Město leží v nadmořské výšce 180 m.n.m. na pravém břehu řeky Moravy v těsné blízkosti okresního města Uherského Hradiště, odděleného tokem řeky Moravy na západní části s úpatím Chřibů a rozsáhlejší východní část s úpatím Bílých Karpat. Průměrná roční teplota okresu se pohybuje okolo 8 C, v lednu 2,5 C, v červenci 17,5 C a průměrný roční úhrn srážek činí 615 mm. Podmínky: strmý svah, menší nerovnosti, na pozemku se vyskytují v řadách vysázené ovocné stromy a keře. Výška porostu: cca 0,70 m první seč, cca 0,50 druhá seč. Druhové složení travního porostu: Čičorka pestrá, Jetel luční, Lipnice luční, Kostřava luční, Srha laločnatá, Psárka luční, Smetanka lékařská, Kostival lékařský, Pryskyřník kosmatý, Jitrocel kopinatý, Jílek vytrvalý, Bojínek luční, Bolševník obecný. 32

33 3. Mikulov se nachází na jižní státní hranici s Rakouskem a patří do soustavy Vněkarpatské sníženiny. Území města Mikulova s nadmořskou výškou 170 m.n.m., leží v klimatické oblasti T4 - která patří k nejteplejším v České republice. Jde o oblast teplou, suchou s mírnou zimou, převládající směr větrů je západní a severozápadní. Průměrný srážkový úhrn ve vegetační období mm, v zimním období mm. Podmínky: mírný svah, menší nerovnosti, na pozemku se nevyskytují žádné překážky (stromy, keře), luční porost je velmi bohatě zastoupen různými druhy trav, bylin a vyskytujících se náletových dřevin. Výška porostu: cca 0,80 m první seč, cca 0,60 m druhá seč Druhové složení porostu: Bojínek luční, Lipnice luční, Psineček výběžkatý, Jílek vytrvalý, Jílek mnohokvětý, Kostřava luční, Trojštěp žlutavý, Ovsík vyvýšený, Rdesno hadí kořen, Jitrocel kopinatý, Šťovík kadeřavý, Třezalka kadeřavý, Starček obecný. 4.2 Hodnocené stroje Bubnový žací stroj MKS 60 (Příloha - Obr.1) vychází konstrukčně ze standardních modelů bubnového sečení od společnosti AT SERVIS s. r. o., Plzeň. Jedná se o stroj robustní konstrukce, která při zachování nízké hmotnosti základní jednotky (uzavřený nosník), zaručuje vysokou životnost stroje. Ke stroji lze připojit širokou nabídku adapterů a příslušenství. Pohon předního aktivního nářadí je řešen řemenem vedeným od kladky na vývodové hřídeli motoru, jeho sepnutí zajišťuje odstředivá spojka. Bubnový žací stroj se záběrem 650 mm je vybaven motorem TECUMSEH 8,5 HP o výkonu 6 kw s vertikální vývodovou hřídelí. Jedná se o motor se zvýšenou životností, velmi dobrými emisními hodnotami a dobrou svahovou dostupností 22, nárazově až 28 s maximální olejovou náplní. Ochranný kryt žacího disku odpovídá evropským normám pro bezpečnost práce, stroj je navíc vybaven plachtovým krytem žacího disku. Stroj je vybaven stranově a výškově nastavitelnými řídítky a je osazen koly o rozměru TZ. Na řidítkách jsou umístěny ovládací páčky akcelerátoru, pojezdové spojky, spojky pohonu nože a bezpečnostní pojistky, která případě nebezpečí, či havárie zastaví motor. 33

34 Stroj je standardně osazen kvalitní pětistupňovou mechanickou převodovkou se zpátečkou, její široký rozsah pojezdových rychlostí plně vyhovuje pro všechny aplikace. Řazení pojezdových rychlostí se provádí páčkou, která je umístěna nad převodovou skříní. Přenos síly na poloosy je řešen dvojitým řetězem. Systém pojezdu zaručuje snadné sečení a ovladatelnost i náročnějších terénech. Pohon předního aktivního nářadí je řešen pomocí řemene k výstupní hřídeli motoru, který zajišťuje odstředivá spojka. Pojezdová spojka, slouží ke spínání pojezdu, které je ovládáno řemenovou spojkou. Tento typ spojky zajišťuje plynulý a šetrný rozjezd a je používán i u strojů profesionální kategorie. Použit je speciální klínový řemen s vysokou životností a přenášeným výkonem. Řemeny svým pružným záběrem značně šetří ozubené a řetězové převody a v neposlední řadě i motory u kterých tak nedochází k prudkým a tvrdým nárazům do klínové skříně. Mulčovač HURRICANE F 700 (Příloha - Obr.2) profesionální pětirychlostní mulčovač se záběrem 680 mm je vyvinutý na likvidaci přerostlých porostů na velkých rozlohách a členitých svažitých terénech, je vhodný i do extrémních zátěžových podmínek. Využívat lze ho pro údržbu extenzivních lučních porostů, příkopů a jiných dlouhodobě nesečených či zanedbaných pozemků. Tento stroj je vybaven motorem BRIGGS & STRATTON INTEK 9,9 kw (13,5 HP). Nastavitelná řidítka stranově i výškově a možnost nastavení výšky sečení do šesti poloh z místa obsluhy patří k přednostem, které umožňují maximální přizpůsobení stroje pro daný terén. Nastavené výšky sečení u mulčovačů naznamená výšku strniště, ale přizpůsobení mulčovacího ústrojí pro kvalitní průchodnost travním porostem. Stroj je vybaven automatickou brzdou pojezdu a kolíčkovým diferenciálem, který umožňuje snadné zatáčení stroje. Na řidítkách jsou dále umístěny ovládací páčky nastavení výšky vodících kol, řazení rychlostních stupňů, akcelátoru, pojezdové spojky a spojky pohonu nože. Stroj je vybaven pětistupňovou mechanickou převodovkou se zpátečkou od firmy PEERLESS. Pro sečení je použit nový typ nože GATOR Hi lift s vyšším výkonem sečení a mulčování. Ochranu proti poškození motoru zajišťuje klínový řemen pohonu od firmy OPTIBELT, který se vyznačuje vysokým přenášecím výkonem, snadným prokluzem při 34